Archiv autora: Pavel

Velká dětská encyklopedie (3.vydání)

Všeobecná encyklopedie pro děti na 1. stupni ZŠ. Je zaměřena na českého čtenáře. Obsahuje přes 600 hesel, každé opatřené ilustrací. Zahrnuje informace z mnoha oborů i abstraktní pojmy.

 

Velka_detska_encyklopedie_MODRA

 

Více informací viz Velká dětská encyklopedie (1. vydání).

 

Neotesánek (2. vydání)

Základy společenského chování pro nejmenší. I Neotesánek se musel naučit chovat, aby z něj nebyl neotesanec. Jak poznává, že má pozdravit, poprosit, poděkovat… kůra z něj rychle padá.

  • Rok vydání: 2012
  • Napsáno: 2004
  • Stran: 34
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou, naučná literatura
  • Ilustrátor: Olga Franzová
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-00-03032-6
  • Poznámka: První vydání získalo ocenění Suk 2005 – Cena učitelů

Neotesanek_2vyd

 

Neotesanek_katalogKMC_2013

 

HRA:
V sekci Hry najdete didaktickou hru vycházející z knihy Neotesánek.

 

Okno do komína (2. vydání)

Kniha o klukovi Lukovi, který se spřátelí se Štěpánem Pánem, majitelem cihelny. Luk je sám s maminkou, jeho táta prý v daleké Africe staví most. A tak ho Luk vyhlíží komínem…

 

Okno_do_komína_2vydani_malé

  • Rok vydání: 2013
  • Napsáno: 2008
  • Stran: 48
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Baránková
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-00-03112-5
  • Poznámka: První vydání této knihy vyšlo v projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka a bylo neprodejné. Druhé vydání je určeno k prodeji široké veřejnosti.
  • Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
  • Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA z aplikace Booko:

 

 

Okno_KMČ_podzim2013

Bleděmodrá kafkárna

Sedmý díl lit. cestopisů nechává partu kamarádů poznávat pomocí geocachingu  Prahu, město, ve kterém skoro celý život pobýval německy píšící židovský spisovatel Franz Kafka.

BleděmodráKafkárna

 

ANOTACE:

Sedmý a zároveň závěrečný díl literárních cestopisů pro mládež (Básník v báglu o K. H. Máchovi, Blonďatá Kerolajn o K. Světlé, Báro, nebreč! o B. Němcové, Bojíš se, Margito? o M. Figuli, Blázniví donkichoti o M. de Cervantes a Blbnutí s Oscarem o O.Wildovi) sleduje osudy většiny současných hrdinů, kteří se v předchozích dílech objevili. Textem, který je výpovědí o slastech i strastech dnešních maturantů, opět nenásilně prostupují osudy spisovatele, tentokrát Franze Kafky, německy píšícího pražského Žida, který je světově uznávaným autorem, ale pro spoustu mladých českých čtenářů zůstal zatím neobjevený. Bleděmodrá kafkárna je vhledem do kafkovského světa, který je nám v mnohém až nebezpečně blízký.

Kafkárna_mapa

Nerozlučný trojlístek kamarádek se tentokrát na cesty nechystá, zůstává v Praze. Maturita na krku, a tak Fany, Nikol a Simča leží v knihách. V závěrečném díle literárních cestopisů je hlavním hrdinou Rosťův bratr Aleš, nadšený vyznavač geocachingu. A velký obdivovatel Franze Kafky, podivuhodného spisovatele, který je v zahraničí téměř synonymem Prahy, ale pro mnoho českých teenagerů zůstává dosud velkou neznámou…

PŘEDCHOZÍ DÍLY:

Kafkárna_záda

UKÁZKA 1:

Když jsem se dneska ráno probudil z šílených snů, zjistil jsem, že jsem se proměnil v opici. Paže a nohy jsem měl pokryté hustou tmavou srstí, a jak jsem si rukama s nápadně úzkými dlaněmi promnul obličej, nahmatal jsem zarostlou tvář s placatým nosem a s široce vyceněnými zuby v mohutné čelisti.
V první chvíli mě napadlo, že vlastně ani nemusím být opice, jen jsem se s opicí prostě probudil. A to pořádnou. Včerejší večer zřejmě musel stát za to. Jenže v druhé chvíli mi došlo, že už rok nechlastám. Zmateně jsem se podrbal na hnědém, mírně vypouklém břiše, z něhož sklouzávala přikrývka a které si o podobnosti s mým propadlým lavorem mohlo nechat leda zdát. Co se to se mnou stalo?
Obrátil jsem hlavu k oknu. Bylo na obvyklém místě. Kapky deště dopadaly na okenní plech. Chtěl jsem vstát, ale z nějakého důvodu to nešlo. Ležel jsem na zádech a bezmocně mlel chlupatýma, vzhledem k ostatnímu tělu žalostně krátkýma nohama bez možnosti obrátit se na bok. A právě to mě uklidnilo. Vzpomněl jsem si, že o něčem podobném už jsem četl…

„Hele, není to Aleš?“ dloubla Fany do Simči, když stály na rohu Dušní a Vězeňské ulice.
„Kterej Aleš? Ukaž, kde?“
„Rosťův brácha, přece. Tam u tý sochy.“
„Jo, Aleš,“ plácla se Simča do čela a honem si urovnávala blonďatou ofinu, jako by při náhlém hnutí mysli mohl její dokonalý účes přijít k újmě. „Co tam dělá? Nepřipadá ti, že se chová nějak divně?“ nespouštěla oči ze známého, kterého už poměrně dlouho neviděla.
„Jéžiš, co by dělal, třeba potřebuje na záchod,“ mávla Fany rukou. „To víš kluci, ti se s tím nepářou. Zaběhnou do keříků za pomník a je to.“
„Fuj,“ pronesla Simona s viditelným despektem.
„Nono, slečinko, snad už to sbírám,“ ozvalo se vedle ní.
„Co?“
„Vy jste ještě na chodníku neviděla psí exkrement?“
„Myslí hovínko,“ dloubla Fany pobaveně do nic nechápající Simči.
Šedovlasá paní vedle nich se trochu namáhavě sehnula a rukou v igelitové rukavici sebrala psí výkal a vložila jej do sáčku.
„I psi potřebují na záchod. Nemusíte se hned ofrňovat, viď, Ámosi,“ pronesla paní a v doprovodu bígla, který ještě trochu rozhrabal okraj unaveného trávníku, odkráčela pryč.
„Co to bylo?“ nechápala Simča.
„Myslela, že to tvoje fuj patřilo jejímu Ámosovi,“ uchechtla se Fany. „Hele, Aleš už tam není. Pokud fakt nečurá v křoví za pomníkem.“
Kamarádky přešly ulici a společně zamířily k soše kráčejícího muže, tedy spíš jakéhosi prázdného obleku bez těla, jemuž na ramenou seděla další mužská postava s kloboukem na hlavě. Fany se rozhlížela na všechny strany. Simča rovnou nahlédla za pomník, pak se naklonila přes ozdobné zábradlí lemující zídku za sochou a podívala se dolů na travnatou plochu, jejíž terén byl vůči chodníku značně snížený, a těsně u zídky tudíž skrytý očím kolemjdoucích.
„Aleši! Co tady…“
„Nechoď sem!“
„Promiň, já jen…“
„Jdi pryč a dělej jakoby nic,“ přikázal jí důrazně.
„Padáme odsud!“ zasyčela pobledlá Simča na Fany, sotva se odvrátila od zábradlí. „Tady to za chvíli vybouchne!“

UKÁZKA 2:

„Kluci, večeře!“ ozval se matčin hlas a Rosťa s tátou se málem srazili ve dveřích do kuchyně.
„Nono, to jste tak hladoví? A kde je Aleš?“
„Já nemám hlad,“ křikl z předsíně. „A musím ještě ven.“
„Určitě zase tuší, že máme karbanátky,“ vzdychla maminka. „Z toho jeho vegetariánství fakt nadšená nejsem.“
„Jaký tušení?“ podivil se otec. „Stačí nasát vůni, která se line celým bytem, a všechno je jasný,“ prohodil a zálibně se zakousl do prvního sousta.
„Eee, já vlastně taky nebudu,“ vyskočil Rosťa od stolu. „Zapomněl jsem, že ještě mám něco důležitýho, omlouvám se.“
„Nepřipadá ti, že jsou kluci poslední dobou nějaký divný? Teda hlavně Aleš,“ nakrčila maminka starostlivě čelo, sotva za Rosťou bouchly dveře bytu. „Ani žádnou holku nemá. Jestli nakonec taky přijde s tím, že je gay, tak to už nevydejchám. U jednoho syna se taková věc dá snést. Ale u obou?“
„Prosím tě!“ mávl otec rukou. „Prostě se fláká. Ve všem. Už mohl mít pomalu před promocí, kdyby seděl a makal.“
„Možná jsme ho do těch práv neměli nutit,“ pokrčila maminka rameny. „Já na něm vidím, že ho nebaví.“
„A co ho baví? No, řekni. Ty jeho linoryty, nebo co to věčně rejpá? K čemu to je, prosím tě? To už je opravdu lepší Rosťova historie. I když… nechat na sebe padat prach někde v archivu… copak to je nějaká pořádná práce?“
„Tak se nerozčiluj. Aleš ty práva dodělá, uvidíš. Vždyť se snaží.“
„No, jen aby. Podej mi ještě jeden karboš, prosím tě. Já bych nemohl být vegetarián, ani kdyby mě mučili.“

Rosťa počkal, až výtah dojel do přízemí. Když dole klaply dveře, mohl vystartovat. Před dům se dostal právě včas, aby zahlédl, za kterým rohem Aleš mizí. Obezřetně se vydal v jeho stopách. Vypadalo to, že brácha míří na metro. Rosťa na chvíli zpanikařil, ale podařilo se mu zamíchat se do davu a nastoupit do vedlejšího vagonu. Teď jen nepropást chvíli, kdy Aleš bude vystupovat.
Povedlo se. Na stanici Staroměstská vynesl chumel lidí Aleše mezi prvními. Rosťa naopak schválně vyšel jako poslední a zařadil se do fronty na eskalátory, kapuci mikiny staženou do obličeje, kdyby se brácha náhodou otočil. Ale nic takového nehrozilo. Aleš v klidu opustil vestibul metra a uvolněně se vydal Kaprovou ulicí směrem k Staroměstskému náměstí. Rosťa v bezpečném odstupu za ním.
Bylo zataženo, začalo se rychle šeřit. Na chodnících bylo jen pár lidí, opozdilců spěchajících z práce, nebo těch, kteří mířili do některé ze staroměstských hospůdek.
„Excuse me, where is the Old-New Synagogue, please?“ oslovil Rosťu jakýsi mladý pár.
Samozřejmě že Rosťa věděl, kde je Staronová synagoga. Když provádí cizince po okruhu s názvem Židovská Praha, je to jedno z hlavních stanovišť. Už chtěl těm dvěma podrobně vysvětlit cestu, ale letmý pohled do dálky ho upozornil, že Aleš mu mizí z dohledu. Proto jen zbaběle mávl rukou doleva, zamumlal název Pařížské ulice a dal se do běhu. V poslední chvíli. Aleš totiž náhle zahnul do Žatecké a pokračoval Platnéřskou a ulicí U Radnice na Malé náměstí. Tam viditelně zpomalil. Pod jednou z lamp se zastavil úplně, z kapsy vyndal notýsek, cosi pečlivě zkoumal a loudavě zahnul doleva k domu U Minuty.
Tenhle dům Rosťa znal jako vlastní boty. Sousedil přímo se Staroměstskou radnicí a většina turistů ho obdivovala pro nádhernou sgrafitovou výzdobu. I teď ve tmě byl nasvícen, ale nezdálo se, že by zdobená fasáda Aleše nějak zajímala. Zběžně se rozhlédl, vytáhl mobil, cosi na něm vyťukal, ale nepřiložil ho k uchu. S očima upřenýma do země pomalu zašel do temného podloubí.
Rosťovi jeho chování připadalo čím dál podivnější. A to ještě nebylo nic proti tomu, když Aleš náhle znehybněl a mobilem posvítil do tmavého kouta. Nic tam nebylo. Aspoň z dálky se Rosťovi zdálo, že výklenek je úplně prázdný. Aleš si ale přidřepl a znovu se rozhlédl, tentokrát pozorněji. Rosťa v poslední chvíli stáhl hlavu za zeď. Moc nechybělo a málem byl prozrazený. Chviličku vyčkával a pak opatrně vykoukl.
Aleš klečel mezi odhozenými nedopalky cigaret v zaplivaném koutě podloubí, které páchlo močí nočních opilců. To Rosťa moc dobře věděl, proto turisty vodil spíš ulicí, a ne pod oprýskanými oblouky. Teď nevěřícně sledoval, jak jeho bratr vytahuje z kapsy zasouvací nůž a snaží se jím vydloubnout jednu z dlažebních kostek. To nevypadalo dobře. Buď se jeho bratr zbláznil, nebo lítá v něčem, co smrdí daleko víc než tisíckrát pomočený kout historické Prahy.
Aleš už kostku očividně vyloupl a opatrně nadzvedl. Prsty zašátral v důlku, ale zřejmě byl nespokojený, protože kostku odložil a dal se do dolování té sousední. Asi opět bez očekávaného výsledku. Znovu použil mobil, cosi v něm hledal, pak si displejem posvítil do notýsku i na dlažbu, aby se pustil do dloubání třetí kostky.
To už Rosťa nevydržel.
„Co tady děláš?“ přiskočil k bratrovi a nepřipravenému tak vpadl do zad.
„Já… já… vole, to seš ty, jo?“ změnil se Alešův úlek v náhlou zlost. „Tak ty mě špehuješ!“
„Říkej si tomu, jak chceš. Ale nechápu, co vyvádíš, a ani trochu se mi to nelíbí,“ pronesl Rosťa mrazivě.
„Taky to nedělám proto, aby se to někomu líbilo,“ zvedl se Aleš ze země a oprášil si kolena.
„A proč to teda děláš?“
„Protože mě to baví.“
„Baví tě lézt v smradlavých průjezdech a podloubích po kolenou a dloubat dlažební kostky, jo?“ ujišťoval se Rosťa. „Tohle zkoušej namluvit někomu jinýmu.“
Aleš mlčky pokrčil rameny.
„Brácho, vzpamatuj se a řekni mi, o co jde,“ naléhal Rosťa. „Já z toho všeho mám totiž dost blbej pocit.“
„Tak jo,“ vzdychl Aleš rezignovaně. „Přesně tohle se nemělo stát, že mě při akci někdo uvidí. Schránka je ale stejně mrtvá,“ mávl rukou do rohu a botou pečlivě zamáčkl tři dlažební kostky na jejich původní místo.
„Mrtvá,“ hlesl Rosťa. „Skoro mám strach, co přijde dál.“
„Nepanikař,“ řekl Aleš, popadl bratra za rukáv a táhl ho pryč. „Jdeme, tady to fakt smrdí.“
Prošli pod orlojem a u hrany radnice zabočili doleva směrem k svatému Mikuláši.
„Kam jdeme?“ chtěl vědět Rosťa.
„Jen tady na roh Pařížský. Ale tvař se nenápadně.“
„Copak je v tý tmě vidět, jak se tvářím?“ namítl Rosťa dotčeně. „To ty se pořád ohlížíš.“
„Protože jsi mi dal pořádnou lekci, jak jsi mě vystopoval. Nerad bych, aby nás překvapil někdo další.“
To už stáli před staroměstským kostelem svatého Mikuláše, který bíle svítil na pozadí temné oblohy. Náměstí za jejich zády bylo okázale prázdné.
„Teď přejdeme támhle na roh k Oppeltovu domu,“ zašeptal Aleš a vykročil.
Po několika krocích zahnul vlevo do Pařížské ulice a ukázal na zeleně natřený hydrant vyrůstající z šedočervené dlažby chodníku.
„Nebudeš zase dloubat kostky, že ne,“ ujišťoval se Rosťa s hrůzou, aby jeho náhlé podezření nebylo správné.
„Ne. Tentokrát se budeme hrabat v hlíně. Vidíš ten stromek? Kolem něj je něco jako záhon. V jeho levém rohu při pohledu od hydrantu by měla být schránka. Hrabej.“
„Já? Proč já?“ vzpouzel se Rosťa. „Vždyť ani nevím, co mám hledat.“
„To já taky ne,“ prohodil Aleš ledabyle a popošel k lampě, aby nahlédl do notýsku. „Hm, bude to něco většího,“ poznamenal po chvíli.
Rosťa přistoupil k obrubníku a špičkou boty zkusmo zajel do vrstvy mulčovací kůry. Nezdálo se, že by pod ní něco bylo.
„Asi musíš hloubějš, ukaž,“ odstrčil ho Aleš a sklonil se k zemi.
Vtom se za nimi ozvaly kroky.
„Bacha! Mudlové!“ sykl Aleš a okamžitě začal předstírat, že si zavazuje tkaničku u boty.
„Co? Jaký mudlové?“ nechápal Rosťa.
„Mlč!“
„Chcete svézt, pánové?“ oslovil je muž a hned se hnal k zaparkovanému taxíku. „Jsem volný, jen jsem si odskočil. Kam to bude?“
„Ne, ne, děkujeme. My se jdeme ještě projít,“ zareagoval pohotově Aleš, zavěsil se do zkoprnělého Rosti a táhl ho zpátky na náměstí a kolem Mikuláše pryč.
„Hrabe ti? Jaký mudlové, proboha?“ ťukal si Rosťa na čelo. „Dal ses znovu do četby Harryho Pottera, brácho? Ale to už je pár let, co jsme si vzájemně kreslili fixou na čelo jizvu ve tvaru blesku. Nemyslíš, že už jsme na to trochu starý?“
Rosťa se nezadržitelně rozhýkal, jak mu to všechno po prožitém napětí najednou přišlo k smíchu.
„Říkal jsem ti, že je to hra,“ namítl Aleš. „Ale s Harrym Potterem to opravdu nemá nic společnýho. I když… mudlové jsou stejně jako u něj ti, co nic netuší. Takže i ty jsi pořád ještě mudla,“ plácl Aleš bráchu přátelsky po zádech.

Z katalogu KMČ – prosinec 2013

 

RECENZE 1:

Prahou Franze Kafky s hrdiny příběhů Ivony Březinové
SUPERRODINA
Listopad 25, 2013 in Jana Semelková, Knihy
share save 171 16 Prahou Franze Kafky s hrdiny příběhů Ivony Březinové
Bleděmodrá kafkárna Prahou Franze Kafky s hrdiny příběhů Ivony Březinové

Ivona Březinová navnadila čtenáře v roce 2005 poutavým dobrodružstvím tří kamarádek putujících o prázdninách Českým rájem a objevující místa, která kdysi navštívil Karel Hynek Mácha. Opravdu dokázala skloubit současný příběh s příběhem romantického básníka a rozporuplného muže, jenž žil a tvořil před víc jak sto lety. Fany, Nicol a Simča okamžitě získaly sympatie čtenářů. Samozřejmě s nimi i kluci, vyznavači historického šermu, které dívky na cestách potkaly. Nerozlučná parta pak v následujících letech prožila mnohé – maturitu, přijímačky na vysokou školu, cesty do zahraničí. A vždycky když jeden z nich byl v nesnázích, našel odpovědi v osudech i románech starých autorů.

Sérii literárních cestopisů Ivona Březinová uzavřela sedmým titulem právě teď. Poslední, sedmá kniha je věnována Kafkovi a jeho Praze. Byla jsem velmi zvědavá, jak se autorce povede přiblížit našim čtenářům osobnost Franze Kafky, ve světě uznávaného téměř jako symbol Prahy, u nás skoro neznámého. Vždyť jeho složité texty nelze hltat na jeden zátah. Je třeba si nechat prostor k uchopení a pochopení jeho díla. Je třeba pochopit jeho složitou a rozporuplnou povahu.

Zvolila opět vhodnou paralelu (jako v předchozích šesti knihách) – Kafka řešil svůj vztah k otci v dopisech, stejně jako řeší podobný problém její hrdina Aleš. I on píše otci, i když není jisté, zda otec si kdy jeho dopisy přečte. Ale právě ony mu pomohou vyrovnat se se složitými vztahy, najít styčné body. Spolu s Alešem chodíme Prahou po stopách Kafkových, nahlížíme do jeho dopisů, románů, nacházíme jeho i sebe. Poutavé, napínavé, vzrušující. Brzy máme chuť zaběhnout do knihovny, půjčit si vše, co od Kafky mají a číst.

Prahou Franze Kafky s hrdiny příběhů Ivony Březinové

A nebyla by to Ivona, kdyby řadu věcí, které prožívají její hrdinové, neokusila na vlastní kůži. Její hrdina Aleš, Rosťův bratr (to je ten mladý muž, který v minulé knize řešil svou homosexualitu poznáváním životních osudů Oscara Wildea), je totiž nadšeným vyznavačem geocachingu. Jako správný „kačer“ objevuje po Praze kešky (schránky), které jsou v této mezinárodní hře zaregistrované a které hledá právě na místech spjatých s jeho oblíbeným autorem. A jak jsem se dozvěděla, Ivona si pár kešek také sama našla, poznala ono vzrušené dobrodružství, při jejich hledání. Je samozřejmé, že ty, které v románu „odtajnila“, jsou smyšlené. Jistě však na jiných místech nějaké budou…

Ivona Březinová opět potvrdila, že dokáže čtenáře lapit do svých tenat, že je dokáže nabudit, zaujmout, najít jim nová témata i smysluplné zájmy. Věřím, že její výzva v Poznámce autorky k vytvoření velké mezinárodní kafkovské geocachingové hry nezůstane oslyšena, že opravdu se jí někdo ujme, stejně jako věřím, že z knihoven začnou mizet díla Franze Kafky, kterého tak nekonvenčně nejen mladým lidem představila.

„Béčková řada“ (vlastní označení autorky) je u konce. Jen se nemylte: béčko není označením jakosti románů, ale vyjádřením toho, že všech sedm titulů začíná shodně na „B“ – Básník v báglu (Mácha), Blonďatá Kerolajn (Karolína Světlá), Báro, nebreč (Božena Němcová), Bojíš se, Margito? (Margita Figuli), Blázniví donkichoti (Miguel de Cervantes), Blbnutí s Oscarem (Oscar Wilde), Bleděmodrá kafkárna (Franz Kafka). Přinesla čtivé příběhy, které dokazují, že některá literární díla s lety nestárnou, že to, co prožíváme teď, už kdysi někdo prožíval, zažíval a řešil, i když v jiné době, v jiné společnosti. Že zkušenosti dob dřívějších se dají velmi dobře aplikovat na dobu současnou – jen musí člověk být vnímavý a otevřený, nesmí se uzavírat ve vlastních bolístkách. Opravdu se na nejednu životní situaci dá jít přes příběh románové postavy, přes osud literáta-klasika. A najednou člověk vidí věci nově, s nadhledem, i když je mu jen krásných sedmnáct, osmnáct, devatenáct… nebo jinak krásných třicet, čtyřicet, padesát.

Název: Bleděmodrá kafkárna
Autor: Ivona Březinová
Vydáno: 2013
Vydalo nakladatelství: Albatros
Zdroj foto: www.kosmas.cz
Jana Semelková

RECENZE 2:

Ivona Březinová se vydala po stopách Franze Kafky

Kultura 21. Úterý, 10 Prosinec 2013 02:48 PhDr. Jana Semelková

Ve svém sedmém – posledním v řadě – literárním cestopisu zůstala Ivona Březinová v hlavním městě naší země. Její hrdinové z „béčkové řady“ (béčko zde není označením jakosti románů, ale vyjádřením toho, že v řadě tituly začínají shodně na „B“ – Básník v báglu, Blonďatá Kerolajn, Báro, nebreč, Bojíš se, Margito?, Blázniví donkichoti, Blbnutí s Oscarem, Bleděmodrá kafkárna) na svých cestách poznali kus Čech, vydali se do zahraničí, aby se vrátili do Prahy. Fany, Nikol a Simča, nerozlučné kamarádky, prožily spoustu osudových okamžiků, seznámily se s partou kluků, řešily své „maléry“ ony samy, řešily své „maléry“ ti kluci. Nebylo to vždy snadné, ale vždy každý z nich našel průvodce v literatuře. Ivona Březinová tak ukázala, že některá literární díla nestárnou, že to, co prožíváme teď, mohl kdosi prožít před stoletím (před jedním i více) také. Že zkušenosti dob dřívějších se dají velmi dobře aplikovat na dobu současnou – jen musí člověk být vnímavý a otevřený, nesmí se uzavírat ve svých bolístkách. Opravdu se na nejednu životní situaci dá jít přes příběh románové postavy, přes osud literáta-klasika. A najednou člověk vidí věci nově, s nadhledem, i když je mu jen krásných sedmnáct, osmnáct, devatenáct… nebo jinak krásných třicet, čtyřicet, padesát.
Tato románová řada se autorce víc než vydařila. Přiblížit dobu minulou současným čtenářům, připomenout díla, dnes upozaděná a pozapomenutá, ukázat, jak se dá z lecčeho „vybruslit“, aniž by člověk „ztratil body“. Dávná moudrost tvrdí, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Zná to každý z nás. Každý na to ve víru událostí zapomíná. Ve všech příbězích „béčkové řady“ Ivona ukázala, jak si s problémy poradit, navedla na cestu přes literaturu a přitom se jí podařilo vytvořit moderní čtivý kvalitní příběh o dospívání a zrání. A tak už víme, jací asi byli a jaká trápení s láskou měli Karel Hynek Mácha, Karolína Světlá, Božena Němcová, Margita Figuli, Miguel de Cervantes, Oscar Wilde a jako poslední tajemstvími často zahalovaný Franz Kafka. Všechna ta jména nám byla předestřena v hodinách literatury a všechna obdržela díky nálepce „klasická“ minusové body. Proto na celé autorčině řadě oceňuje především ono „odnálepkování“.
Byla jsem velmi zvědavá, jak se autorka popere s osobností Franze Kafky, ve světě uznávaného téměř jako symbol Prahy, u nás skoro neznámého. Jeho složité texty nelze číst na jeden zátah. Nelze je „zhltnout“. Je třeba jim nechat prostor k uchopení a pochopení.
Ivona Březinová opět zvolila vhodnou paralelu (jako v předchozích šesti knihách) – Kafka řeší svůj vztah k otci, stejně jako řeší podobný problém její hrdina Aleš. I on se uchýlí k psaní dopisů otci, které možná ten nikdy číst nebude, které však Alešovi pomohou určit, co je a co není podstatné, kde je jeho místo v otcově životě i naopak, jaký je jejich skutečný, i když oběma zastíraný, vztah. Procházíme tak s Alešem Prahou po stopách Kafkových, nahlížíme do jeho dopisů, děl, nacházíme jeho i sebe. Stejně jako hrdina knihy, stejně jako jeho kamarádi.
A nebyla by to Ivona, kdyby řadu věcí, které prožívají její hrdinové, neokusila na vlastní kůži. Její hrdina Aleš, Rosťův bratr (to je ten mladý muž, který v minulé knize řešil svou homosexualitu poznáváním životních osudů Oscara Wildea), je totiž nadšeným vyznavačem geocachingu. Jako správný „kačer“ objevuje po Praze kešky (schránky), které jsou v této mezinárodní hře zaregistrované a které hledá právě na místech spjatých s jeho oblíbeným autorem. A jak jsem se dozvěděla, Ivona si pár kešek také sama objevila, poznala ono vzrušené dobrodružství, při jejich hledání. Je samozřejmé, že ty, které v románu „odtajnila“, jsou smyšlené. Jistě však na jiných místech nějaké budou…
Ivona Březinová opět potvrdila, že dokáže čtenáře lapit do svých tenat, že je dokáže nabudit, zaujmout, najít jim nová témata i smysluplné zájmy. Věřím, že její výzva v Poznámce autorky k vytvoření velké mezinárodní kafkovské geocachingové hry nezůstane oslyšena, že opravdu se jí někdo ujme, stejně jako věřím, že z knihoven začnou mizet díla Franze Kafky, kterého tak nekonvenčně nejen mladým lidem představila.

Název: Bleděmodrá kafkárna
Autor: Ivona Březinová
Vydáno: 2013
Stran: 144
Vydalo nakladatelství: Albatros
Hodnocení: 95 %

Zdroj foto: www.kosmas.cz

RECENZE 3:

http://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-od-10-let/beletrie-od-10-let/4900-brezinova-bledemodra-kafkarna
http://www.citarny.cz/index.php/autori/osobnosti-profily/2981-bledemodra-kafkarna-brezinova-ivona

 

http://www.citarny.cz/index.php/autori/osobnosti-profily/1115-4xb-uspne-literarni-cestopisy-ivony-bezinove

 

 

O kočce Kačce

Kniha pro začínající čtenáře přináší příběh, který vypráví malá bílá kočička. Jmenuje se Kačka a žije v rodině se dvěma dětmi. Popisuje, jak nás lidi vnímá, a jak se jí v lidské rodině žije.

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Švejdová
  • Nakladatel: SiD & NERo, edice začínám číst
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-85886-53-7
  • Poznámka: Na knihu volně navazuje kniha Kočka Kačka herečkou.
  • Oceněno Zlatou stuhou.

obalKockaKacka

ANOTACE:

Vyprávění o kočičce, která žije ve spořádané lidské rodině a má spoustu přátel nejen mezi dětmi, ale i mezi zvířaty obývajícími velký činžovní dům. Největším Kaččiným kamarádem je ale kocourek Knírek, kterému se Kačka dokonce svěří se svou velkou touhou stát se herečkou.

UKÁZKA 1:

Jsem krásná. Když jdu po ulici, každý se za mnou otočí a řekne: „To je ale kočka!“
A já opravdu kočka jsem. Mém čtyři nohy, kulatou hlavu s bílými oušky o dlouhý mourovatý ocásek.
Jsem kočka domácí, protože žiju doma. A doma, to je u Kukačků. Kukačkovi jsou čtyři. Dva malí o dva velcí. Malí si se mnou hrají a velcí mi dávají jíst.
Velký Kukačka je z nich úplně největší. Dosáhne skoro na strop o na nose nosí skla jako okýnka do očí.
Velké Kukačkové se říká mámo. Točí se pořád v kuchyni a umí hezky hladit. Já mám ráda, když mě někdo hladí. A když mám hlad, dostanu od mámy papáníčko. Papáníčko je někdy ještě lepší než hlazení.
Malá Kukačková se jmenuje Kamila. Na zádech noci velikánskou tašku u chodí do domu, kterému se říká škola. Škoda, že také nemůžu chodit do školy. To bych pak byla kočka školní, jenže Kamila říká, že kočkám je do školy vstup zakázán. To mě mrzí. Ale Kamila je na mě milá. Slíbila že mě brzy bude učit sama.
Malý Kukačka je úplně nejmenší. Jmenuje se Michal a chodí po čtyřech jako já. Asi proto ho taky nepustili do školy. Do školy se chodí po dvou. I když Kamila vyprávěla, že jejich školník chodí po třech, protože má hůl. Ale školník určitě mluví. To Michal ještě mluvit neumí. Jediné, co říká, je mik mik, máma a ham. Michal je mimino. Velký Kukačka, Michal, Kamila a máma jsou moje rodina. Dali mi taky jméno. Jmenuji se kočko Kačka Kukačková.

KockaKacka_1

 

UKÁZKA 2:

KockaKacka_11

 

RECENZE:

… V próze nazvané O kočce Kačce co pokusila rozmnožit poměrně bohatou řadu většinou velmi úspěšných knížek o pejscích a kočkách. Konkurence tedy tvrdá a autorka jako by se ji předem zalekla. Vyprávění kočky Kačky se totiž po odečtení ilustrací scvrkne na několik stránek a ve chvíli, kdy odezní pár drobných scének, jsme na konci. A tak vztah kocourka ze sousedství a Kačky navodí jen vtipnou atmosféru, ale na ucelený příběh nestačí.“
(dit) Nové knihy 48 /1999, s.7

POZNÁMKA:

Kniha získala cenu Zlatá stuha 1999 „za úsměvný humor textu“.

HRAČKA inspirovaná knihou O kočce Kačce  – DŘEVĚNÉ  PUZZLE:

Kačka puzzle

Ježíšek

Povídání Hany Skálové o Vánocích, vánočních zvycích u nás i ve světě. Koledy, recepty a zábavné úkoly. Kniha obsahuje i pohádky I. Březinové, M. Kratochvíla a D. Krolupperové.

  • Rok vydání: 2010
  • Napsáno: 2010
  • Stran: 104
  • Žánr:  povídky pro děti
  • Ilustrátor: Andrea Tachezy
  • Nakladatel: Mladá fronta
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-204-2330-6
  • Poznámka: Část výtěžku věnována sdružení ZÁBLESK pro hluchoslepé děti.

 

Jezisek_obalka

 

ANOTACE:

V 11 kapitolách se děti dozvědí důležité informace o Vánocích. Povídání o tom, co je advent, jaké postavy se k němu váží, jaké tradice se o Vánocích dodržují v různých koutech světa, co se kde servíruje na štědrovečerní stůl, jak se zrodila tradice stavění betlémů, kdy se začal zdobit stromeček a čím je výjimečné Pražské Jezulátko. A navrch pár básniček, koled, návodů, receptů a zábavných úkolů pro děti.

Pro děti od 5 let.

OBSAH:

Jak voní advent?
Zimní básničky
Bez koled a vánočních písniček by to nešlo)

První vánoční povídka:
Hana Skálová – Ježíškovo první adventní ráno

O adventu nechodil jen Mikuláš
Vánoční zvyky
Jiné země, jiné tradice

Druhá vánoční povídka:
Daniela Krolupperová – Kdy Ježíšek nekouká?

Vánoční pochutnání
Vánoce bez betlému? Vyloučeno!
Vánoční vyrábění

Třetí vánoční povídka:
Miloš Kratochvíl – Ježíšek není pošťák

Vánoční stromeček
Příběh o Pražském Jezulátku
Galerie Ježíšků

Čtvrtá vánoční povídka:
Ivona Březinová – Ježíšek je holka

Doslov
Pár slov o sdružení Záblesk

UKÁZKA Z POVÍDKY IVONY BŘEZINOVÉ Ježíšek je holka:

Jezisek_ilustrace

Z katalogu nakladatelství Mladá fronta – Vánoce 2017:

 

Ukázky v čítankách

1. ROČNÍK ZŠ

OBALKA_Slabikar  Březinová, Ivona. Zetíkova cesta. Slabikář pro 1. ročník základní školy. Didaktis, Brno 2015.

2. ROČNÍK ZŠ

čítankaAlter_2_2Staudková, Hana a kol. Čítanka pro 2. ročník ZŠ. Nakladatelství ALTER 2005.
(Ukázka z knihy Trosečníci – Dobrodružství sněžného muže: Stopy ve sněhu. S. 39-40.)
(Ukázka z knihy Začarovaná třída: Mýdlová Madla. S. 42-45.)
(Ukázka z knihy Adélka a Zlobidýlko: Hadráček. S. 63-66.)
(Ukázka z knihy Věra, Nika a sedm babiček: Stříbrná hvězdička. S.105-108.)

 

Citanka_2_FrausŠebesta, Karel, Váňová, Kateřina. Čítanka pro 2. ročník základní školy. Nakladatelství Fraus 2008.
(Ukázka z knihy Mimínek aneb Jak jsem dostal sourozence. S. 51.)
(Ukázka z knihy Medvídek. Kdo si se mnou bude hrát?: Veverky, myši a jezevec. S. 57.)
(Ukázka z knihy Neotesánek: Promiň! S. 59.)
(Ukázka z knihy Medvídek. Kdo si se mnou bude hrát?: Jak voní modrá? S. 92.)
(Ukázka z knihy Trosečníci: Na lovu zakázaného ovoce. S. 98.)
(Ukázka z knihy Lentilka pro dědu Edu. S. 112.)
(Ukázka z knihy Obrázková encyklopedie pro nejmenší: Písmo. S. 114.)

 

Čítanka pro 2 ročnik_BrnoJanáčková, Zita, Janáčková, Tereza, Vieweghová, Thea.
Čítanka pro 2. ročník. Čtení s porozuměním. Nakladatelství Nová škola, Brno 2013.
(Ukázka z knihy Teta to plete: Pohádka třetí. S. 54 – 55.)

 

 

 

 

 

Čítanka_2_nnsczBičanová, Lenka, Dymáčková, Lucie. Čítanka pro 2. ročník základní školy. NOVÁ ŠKOLA s. r. o., Brno 2014.
(Ukázka z knihy Dárek pro Sáru: Mates je pes. S. 4 – 5)
(Ukázka z knihy Mimínek: Mimínek. S. 36.)

 

 

 

 

3. ROČNÍK ZŠ

 

Čítanka prop 3.ročník AlterČítanka pro třetí ročník, 2. ediční řada. Alter, Praha 2007.
(Ukázka z knihy Trosečníci – Dobrodružství řehtajícího koně: Sny na dosah. S. 52 – 55.)

 

 

 

 

Citanka_3_Fraus

Šebesta, Karel, Váňová, Kateřina. Čítanka pro 3. ročník základní školy. Nakladatelství Fraus 2009.
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Billboard. S. 17.)
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Bajka. S. 24.)
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Pohádka. S. 36.)
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Pravěk. S. 85.)
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Pověst. S. 90.)
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Edison Thomas Alva. S. 111.)
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Nobelova cena. S. 111.)
(Ukázka z knihy Začarovaná třída: Bílá tabule. S. 136.)

 

Citanka_3rocnik_Alter2010Bradáčová, Lenka a kol. Čítanka 3 (Pro třetí ročník). Nakladatelství Alter 2010.
(Ukázka z knihy Panenka z ebenového dřeva: Hurá, budou knedlíky! S. 21-23.)

 

 

 

Čítanka pro 3 ročnik_SPNČeňková, Jana, Ježková, Alena. Čítanka 3 pro základní školy. SPN, Praha 2010.
(Ukázka z knihy Lentilka pro dědu Edu. S. 56 – 59.)
(Ukázka z knihy Naše máma je bosorka! Text Gabriely Futové v překladu Ivony Březinové. S. 152 – 155.)

 

 

 

 

Čítanka pro 3 ročnik_BrnoJanáčková, Zita, Janáčková, Tereza. Čítanka pro 3. ročník. Čtení s porozuměním. Nakladatelství Nová škola, Brno 2012.
(Ukázka z knihy Sněhuláci z Mrkvonos: v seznamu literatury)
(Ukázka z knihy Začarovaná třída: S. 14 – 16.)
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: S. 37, 104.)
(Ukázka z knihy: Věra, Nika a sedm babiček: S. 32 – 33.)

 

 

 

 Bičanová, Lenka, Dymáčková, Lucie. Čítanka pro 3. ročník základní školy. Nakladatelství Nová škola 2015.
(Ukázka z knihy Kluk a pes: První den školy, s 5 – 7)

 

 

 

 

 

4. ROČNÍK ZŠ

Citanka_4_NovaSkolaJanáčková, Zita a kol. Čítanka pro 4. ročník. Nakladatelství Nová škola 2003.
(Ukázka z knihy Začarovaná třída: Pod psa a pro kočku. S. 130 – 131.)

 

 

 

 

Čítanka pro 4 ročnik_DidaktisJuráčková, Irena, Hubeňáková, Lenka. Čítanka pro 4. ročník základní školy. DIDAKTIS, Brno 2005.
(Ukázka z knihy Začarovaná třída: Létající čítanky. S. 152 – 153.)

 

 

 

 

 

Citanka_4_PartaGebhartová, Vladimíra, Gregor, Martin. Čítanka pro 1. stupeň základní školy praktické. 2. díl (pro 4. ročník). Parta, Praha 2011.
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Voda. S. 46.)
(Ukázka z knihy Teta to plete: Spletená pohádka. S. 49 – 53.)

 

 

 

 

 

Čítanka_4_nnscz_maláKozlová, Marie. Čítanka pro 4. ročník. NOVÁ ŠKOLA s.r.o., Brno 2014.
(Ukázka z knihy Panenka z ebenového dřeva: Naše pštrosí Velikonoce. S.118 – 120.)

 

 

 

 

Čítanka_4_Nová_škola_maláJanáčková, Zita, Janáčková, Tereza. Čítanka pro 4. ročník. Čtení s porozuměním. Nakladatelství Nová škola Brno, 2014.
(Ukázka z knihy Začarovaná třída: Pod psa a pro kočku. S. 122 – 123.)
(Ukázka z knihy Trosečníci: Umí ten pes česky? S. 138 – 139.)

 

 

 

 

5. ROČNÍK ZŠ

Citanka_5_HutarovaHanzová, Marie – Hutařová, Ivana: Čítanka pro 5. ročník ZŠ. Fragment 2004.
(Ukázka z knihy Začarovaná třída: Mýdlová Madla. S. 107 – 109.)
(Ukázka z knihy Lufťačky: Hlava zamotaná, hříva zacuchaná. S. 120 – 122.)

 

 

Čítanka_5_Didaktis_maláRousová, Alice, Prchalová, Anna, Madronová, Vladimíra, Neužilová, Vladimíra. Čítanka pro 5. ročník základní školy. Nakladatelství DIDAKTIS. Brno 2007.
(Ukázka z knihy Panenka z ebenového dřeva: V nové třídě v cizí zemi. S. 35.)

 

 

 

 

 

Čítanka pro 5 ročnik_Fraus

Šebesta, Karel, Váňová, Kateřina: Čítanka pro 5. ročník základní školy. Fraus 2011.
(Ukázka z knihy Panenka z ebenového dřeva: Škola naruby. S. 46 – 47.)

 

 

 

 

Citanka_5_PartaGebhartová, Vladimíra, Gregor, Martin: Čítanka pro 1. stupeň základní školy praktické. 3. díl (pro 5. ročník). Parta, Praha 2011.
(Ukázka z knihy Dárek pro Sáru: Vrátí se Sára? S. 24 – 25.)

 

 

 

 

 

Čítanka_5_nnscz_maláKozlová, Marie. Čítanka pro 5. ročník  základní školy. NOVÁ ŠKOLA, s. r. o., Brno 2014.
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Podzim. S. 14.)
(Ukázka z knihy Velká dětská encyklopedie: Podzimní obraz. S. 14.)

 

 

 

 

6. ROČNÍK ZŠ

Čítanka_6_Nová_škola_maláFejlušová, Marie, Janáčková, Zita. Čítanka pro 6. ročník základní školy. Nová škola s. r. o., Brno 2007.
(Ukázka z knihy Praprázdniny: Praprázdniny. S. 59 – 60.)
(Ukázka z knihy Lufťačky: Půlnoc opeřených aut. S. 83 – 84.)

 

 

 

 

 

8. ROČNÍK ZŠ

Čítanka pro 8 ročnik_SPNSoukal, Josef: Čítanka 8 pro základní školy. SPN 2008.
(Ukázka z knihy Jmenuji se Alice. S. 129 – 134.)

 

 

 

 

 

 

 

 

Rozhlas – čtení na pokračování (2000 – 2005)

Rozhlasové povídky
Rok 200020012002200320042005
Rok 2005
Radiofórum na téma Harry Potter ke stažení ze stránek
Českého rozhlasu
MP3
Rok 2004
Povídka Čte Premiéra Z knihy
Dobrodr. sněžného muže 1 Vlasta Peterková 1.3. 04 Trosečníci IV.
Dobrodr. sněžného muže 2 Vlasta Peterková 2.3. 04
Dobrodr. sněžného muže 3 Vlasta Peterková 3.3. 04
Dobrodr. sněžného muže 4 Vlasta Peterková 4.3. 04
Rok 2003
Povídka Čte Premiéra Z knihy
Jmenuji se Martina 1 Martina Hudečková 1.3.03 Holky na vodítku
Jmenuji se Martina 2 Martina Hudečková 8.3.03
Jmenuji se Martina 3 Martina Hudečková 15.3.03
Jmenuji se Martina 4 Martina Hudečková 22.3.03
Jmenuji se Martina 5 Martina Hudečková 29.3.03
Lauro, ty jsi ale číslo 1 Rozita Erbanová léto 2003 Lauro,ty jsi ale číslo
Lauro, ty jsi ale číslo 2 Rozita Erbanová léto 2003
Lauro, ty jsi ale číslo 3 Rozita Erbanová léto 2003
Lauro, ty jsi ale číslo 4 Rozita Erbanová léto 2003
Lauro, ty jsi ale číslo 5 Rozita Erbanová léto 2003
Rok 2002
Povídka Čte Premiéra Z knihy
Nausika a moře Ivana Andrlová 20.4.02
Na letišti Ivana Andrlová 25.5.02 původní
Jmenuji se Ester 1 Martina Hudečková 7.9.02 Holky na vodítku
Jmenuji se Ester 2 Martina Hudečková 14.9.02
Jmenuji se Ester 3 Martina Hudečková 21.9.02
Jmenuji se Ester 4 Martina Hudečková 28.9.02
Jmenuji se Ester 5 Martina Hudečková 5.10.02
Jmenuji se Alice 1 Martina Hudečková 9.11.02 Holky na vodítku
Jmenuji se Alice 2 Martina Hudečková 16.11.02
Jmenuji se Alice 3 Martina Hudečková 23.11.02
Jmenuji se Alice 4 Martina Hudečková 30.11.02
Jmenuji se Alice 5 Martina Hudečková 7.12.02
Jmenuji se Alice 6 Martina Hudečková 14.12.02
Rok 2001
Povídka Čte Premiéra Z knihy
Narozeniny Petra Hanžlíková 17.3.01 Zrcátko pro Markétu
Dáma s psíčkem Petra Hanžlíková 19.5.01 Trosečníci
Pánev Petra Hanžlíková 26.5.01 Trosečníci
Jak se staví bláťulák Petra Hanžlíková 9.6.01 Panenka z eben. dřeva
Jméno Kryštof Hádek 30.6.01 Zrcátko pro Markétu
Sirovodík Kryštof Hádek 7.7.01 Zrcátko pro Markétu
Neviditelné písmo Kryštof Hádek 14.7.01 Zrcátko pro Markétu
Apríl Kryštof Hádek 21.7.01 Zrcátko pro Markétu
Zrcátko pro Markétu Kryštof Hádek 28.7.01 Zrcátko pro Markétu
Modelka Michaela Hrázská 15.9.01 Miss sympatie
Malování v jeskyni Michaela Hrázská 22.9.01 Praprázdniny
Autogram Michaela Hrázská 17.11 01 původní
Rok 2000
Povídka Čte Premiéra Z knihy
Kráva Petra Hanžlíková 5.2.00 Praprázdniny
Sólová jízda Petra Hanžlíková 11.3.00 původní
Velikonoce Petra Hanžlíková 22.4.00 Panenka z eben.dřeva
Pusa pro sněhuláka Petra Hanžlíková 6.5.00 Věra, Nika a 7 babiček
Každý má svou duši Petra Hanžlíková 20.5.00 Panenka z eben. dřeva
První rande Petra Hanžlíková 3.6.00
Taneční Petra Hanžlíková 10.6.00 původní
Ušák na smetaně Petra Hanžlíková 24.6.00 Lufťačky
Žorža 1 Simona Vrbická 1.7.00 Kde jsi, Pierote?
Žorža 2 Simona Vrbická 8.7.00 Kde jsi, Pierote?
Žorža 3 Simona Vrbická 15.7.00 Kde jsi, Pierote?
Žorža 4 Simona Vrbická 22.7.00 Kde jsi, Pierote?

 

Kozí hádanky a doplňovačky

Sešit A4 plný úkolů, hádanek, doplňovaček, vyškrtávaček, porovnávacích obrázků a jedné pohádky, z které vypadla slabika. Vychází z filmů Kozí příběh a Kozí příběh se sýrem.

 

KozíPříběh_Hádanky

 

ANOTACE:

Sešit 19 zábavných úkolů inspirovaných filmem Kozí příběh se sýrem.

OBSAH:

Spojovačka (Spoj čísla podle pořadí.)
Slepičí počty (Kolik najdeš na obrázku slepic?)
Vůně sýrů (Která motanice vede od sýrů ke královu nosu?)
Puzzle (Hledej kousky vypadlé z obrázků.)
Koruna (Která je ta pravá?)
Vyškrtávačka (Zbylá písmena tvoří tajenku.)
Najdi předměty (6 předmětů schovaných v obrázku.)
Stínohra (Spoj postavu s jejím stínem.)
Co se spolu rýmuje? (Hledej dvojice slov.)
Hospoda (Kolik je na obrázku korbelů?)
Pavučina (Na obvodu vyluštěného rébusu najdeš tajenku.)
Královský erb (Který je ten správný?)
Stopy (Komu patří jaká stopa?)
Hledej rozdíly (Porovnání dvou obrázků.)
Bludiště (Jak se Honzík a Zuzanka dostanou k Čertovu mlýnu?)
Co se mohlo stát? (Kdo je schovaný v pytlích?)
Vybarvovačka (Vybarvuj plochy podle čísel.)
Odraz v zrcadle (Na kterém je věrná podoba Kozy?)
Pohádka (Která slabika z textu vypadla?)

UKÁZKA:

Kozi_hadanky_stopyKozi_hadanky_zrcadlo

 

ÚRYVEK POHÁDKY:

Slepice vyzobala z příběhu jednu slabiku… Kterou?Kozi_hadanky_slepice

Byla jednou jedna _za a ta se moc ráda _ukala na _uzelnická představení, která se _nala na po_sené louce za ře_u. Vždy, když měl _uzelník přijet, _upila _šík slad_stí, s_ro vždy to byly _láče nebo _blihy. Zabalila je do _rnoutu, aby neo_raly, na krk si pověsila _rále a šla.
Tak tomu bylo i tentokrát. Jenže se zdálo, že louku nikdo nepo_sil.
„Jak je to možné?“ ptala se _za po _lena v trávě. „To tady nikdo nemá _su, paní soused_?“
„Ni_mu se nechce,“ hrábla _pytem _byla, div jí pod_ova nespadla. „Bez _sy je to moc těžký ú_l. A taky, po _m to chtít?“
„Ale my tu louku musíme po_sit,“ namítla_za. „Na to je zá_n. Ve vysoké trávě se ne_uzlí.“

Zubami nechtami (slovensky)

Překlad knihy Zuby nehty do slovenštiny, sborníku hororových povídek pro mládež, který byl sestaven z nejlepších textů studentů semináře Ivony Březinové na Literární akademii.

  • Rok vydání: 2008
  • Napsáno: 2006
  • Stran: 200
  • Žánr: horory pro mládež
  • Sestavila: Ivona Březinová
  • Napsali: studenti Literární akademie Josefa Škvoreckého (Zuzana Frantová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Lucie Holcnerová, Jiří Holub, Ladislav Konečný, Ivana Musilová, Hana Rothová, Martin Strnad)
  • Přeložili: studenti Prešovské univezity v Prešove (Erika Franková, Júlia Gumuláková, Martina Kohútová, Katarína Kreanová, Radoslav Rusňák, Eva Smoláková, Slavomír Strakula, Júlia Tomková, Mária Vojtašková, Miroslava Voroňáková)
  • Ilustrátor: Barbara Kovalová
  • Nakladatel: Gabis
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-970002-0-2
  • Poznámka: Překlad knihy Zuby nehty. Albatros 2007.

 

Zubami nehtami_obalka_2

 

AUTOŘI:

Zuzana Frantová
Kateřina Hejlová
Tomáš Heřman
Lucie Holcnerová
Jiří Holub
Ladislav Konečný
Ivana Musilová
Hana Rothová
Martin Strnad

PŘEKLADATELÉ DO SLOVENŠTINY:

Erika Franková
Júlia Gumuláková
Martina Kohútová
Katarína Kreanová
Radoslav Rusňák
Eva Smoláková
Slavomír Strakula
Júlia Tomková
Mária Vojtašková
Miroslava Voroňáková

O projektu Knížka pro prvňáčka – Už jsem čtenář

Knížka pro prvňáčka

Tento jedinečný projekt je z dílny nápadů Ivany Hutařové, ženy, která nás letos v květnu (2013) opustila a bude nám všem hodně scházet. Je zaměřen na rozvoj čtenářské gramotnosti dětí prvních tříd. Prvňáčci, které přihlašuje knihovna, se účastní během svého prvního školního roku akcí, které pro ně pořádá knihovna v místě působnosti školy. Může se jednat o seznámení s knihovnou, besedy se spisovateli, výstavky knižních novinek, společná čtení… Cílem je, aby si dítě hned v první třídě osvojilo jak návyky ke čtení, tak základní znalosti o získávání informací z nejrůznějších zdrojů. Za odměnu dostanou prvňáci na konci prvního ročníku původní českou novinku vytvořenou speciálně pro ně, která se nedá koupit v běžné knihkupecké síti minimálně tři roky. Do projektu se v tomto školním roce přihlásilo 298 knihoven z celé republiky, které na projektu spolupracují s téměř tisícovkou škol.
Jana Semelková

LOGO PROJEKTU (ilustrace Vlasty Baránkové z knihy Okno do komína)

logo_ctenar

PŘEHLED KNIH ZAŘAZENÝCH DO PROJEKTU:

2009
Okno do komína
text: Ivona Březinová
ilustrace: Vlasta Baránková
vydal: SKIP

2010
Legrační dům
text: Jiří Kahoun
ilustrace: Jiří Fixl
vydal: SKIP

2011
Zmizelá škola
text: Daniela Krolupperová
ilustrace: Eva Sýkorová-Pekárková
vydal: SKIP

2012
Školníci
text: Miloš Kratochvíl
ilustrace: Renáta Fučíková
vydal: Triton

2013
Všelijaké řečičky pro kluky a holčičky
text: Radek Malý
ilustrace: Alžběta Skálová
vydal: Triton

2014
Od A do Zet. Abeceda Magdaleny Wagnerové
text: Magdalena Wagnerová
ilustrace: Pavel Sivko
vydal: Triton

2015
Odemyky zamyky
text: Jiří Žáček
ilustrace: Vhrsti
vydal: Triton

2016
Knihožrouti
text: Klára Smolíková
ilustrace: Bára Buchalová
vydal: Triton

2017
Lapálie v Lampálii
text: Martin Šinkovský
ilustrace: Ticho762
vydal: Triton

2018
Bráchova bota
text: Evelína Koubová
ilustrace: Radka Kielbergerová
vydal: Triton

2019
Kde se nosí krky
text: Miroslav Tvrz
ilustrace: Alena Schulz
vydal: Triton

2020
Katka a klokan ze šuplíku
text: Lenka Rožnovská
ilustrace: Andrea Popprová
vydal: Triton

 

Rozhovor s Janou Semelkovou v Rádiu Junior.

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2996563

Zapomenutá velikonoční vajíčka (česky, lužickosrbsky, německy, polsky)

Sborník 10 povídek pro mládež na téma Lidové zvyky a obyčeje z období Vánoc, Velikonoc a masopustu. Na knize se podíleli autoři z České republiky, Lužice, Německa a Polska.

  • Rok vydání: 2011
  • Napsáno: 2010
  • Stran: 70
  • Žánr: povídky
  • Ilustrátor: děti základních škol
  • Nakladatel: Krajská vědecká knihovna v Liberci
  • Náklad:
  • ISBN: 9788085874570
  • Poznámka: Projekt euroregionu Nisa na podporu zprostředkování lidových obyčejů dnešním dětem. Povídky napsalo 10 autorů ze 4 zemí (ČR, Lužice, Německo, Polsko). Vyšlo zároveň česky, lužickosrbsky, německy a polsky ve čtyřech samostatných publikacích.
  • Die vergessenen Ostereier (německy)
  • Zapomniane pisanki (polsky)
  • Zapomnjene jutrowne jelka (lužickosrbsky)
  • Neprodejný tisk.

Zapomenuta_velikonocni_vajicka_obalka

ANOTACE:

Sborník povídek pro mládež na téma Lidové zvyky a obyčeje z období Vánoc, Velikonoc a masopustu. Na knize se podíleli autoři z Polska, České republiky a Německa. Z každé z oblastí trojmezí Severních Čech, Dolního Slezska a Saska byly vytvořeny trojčlenné týmy, kdy každý z autorů zpracovával  jedno ze tří témat.  S ohledem na bikulturní prostor na německé straně byli do projektu zapojeni i lužickosrbští autoři.

Zapomenuta_velikonocni_vajicka_obsah_B

Samotnému psaní předcházel workshop v Zittau, na kterém němečtí, polští, čeští a lužickosrbští spisovatelé za odborné podpory etnologů/historiků ze všech tří zemí diskutovali k tomuto tématu a získali tak podklady pro literární práci.

Ivona Březinová se na sbírce povídek podílela textem Tajemná noc svatého Ondřeje. V knize na stranách 53-57.

ILUSTRACE K POVÍDCE:

Zapomenuta_velikonocni_vajicka_ilustrace

UKÁZKA VE ČTYŘECH JAZYKOVÝCH MUTACÍCH:

Zapomenuta_velikonocni_vajicka_ukazka_cesky                                                                                                                                        česky

Zapomenuta_velikonocni_vajicka_ukazka_luzickosrb                                                                                                                           lužickosrbsky

Zapomenuta_velikonocni_vajicka_ukazka_nemecky                                                                                                                                   německy

Zapomenuta_velikonocni_vajicka_ukazka_polsky                                                                                                                                       polsky

 

 

Já a moje rodina

TV seriál JÁ A MOJE RODINA

26 dílů. Stopáž: 14 minut. Rok výroby: 2008.

Průvodní texty k seriálu napsala Ivona Březinová.

Vysíláno Českou televizí, vyšlo jako 26 samostatných DVD.

Dokumentární koprodukční seriál pro děti. Nejlepší a nejzábavnější záběry divokých zvířat

Seriál jednoduchou a zábavnou formou představuje radosti a strasti rodinného života zvířat žijících v různých částech světa a odlišných prostředích naší planety. Při sledování jednotlivých příběhů malých zvířecích hrdinů se děti seznámí se základními a přirozenými pravidly života zvířat. Poznají, jak je důležité přátelství, odvaha, respekt a učenlivost. V seriálu se děti setkají s malými žirafami, lvíčaty, ledními medvídky, slůňaty, tygříky, orangutany a mnoha dalšími zvířaty. Pečlivě vybrané jedinečné záběry z nejlepšího světového archivu BBCMG společně se zábavně vzdělávacím scénářem paní Ivony Březinové vypráví Kristýnka Novotná, Martin Schrainer a Zdeněk Rumpík.
Seriál pro děti vznikl ve spolupráci BBCMG, České televize, KM Records a 24Snails.

Z projektu vzešly knihy:

Zvířata zblízka, Lední medvídek, Lvíče,  Malý šimpanz, Slůně.

ANOTACE:

Připomínáme projekt, který jedinečným způsobem seznamuje děti s divokou přírodou prostřednictvím kombinace kniha – DVD – PC hra. Plně ilustrované knihy zdůrazňují význam rodinných hodnot a zachycují situace, které děti potřebují znát. Reálné DVD produkce BBC dětským vyprávěním zobrazují den v životě zvířat. Každé mládě z knihy prožívá s dětmi další dobrodružství v bezpečné a profesionální online hře. Doporučujeme navštívit www.jaamojerodina.cz! Je nutný vstupní kód, který zakoupíte s jednou z knih (Lvíče, Slůně, Lední medvídek, Malý šimpanz).

0_Ja a moje rodina_ZÁDA

 

JEDNOTLIVÉ DÍLY:

Delfínek HouseHrošíkHříběKlokánekLední medvídekLvíčeMalá pandaMalá velrybaMalá vydraMalá zebraMalý orangutanMalý šimpanzSlůněSovičkaTučňáčekTygříkŽabičkaŽirafkaCo číhá v džungliMráz a ledPod modrou hladinouPutování savanouVysoko v horách

 

Já_a_moje_rodina_Lvíček_Slůně_Klokánek_ŽirafaJá_a_moje_rodina_Tygřík_Ledmed_Velryba_DelfínJá_a_moje_rodina_Hříbátko_Šimpanz_Panda_Zebra

A čo bolo ďalej? (slovensky)

Překlad knihy Jak to bylo dál… do slovenštiny. Pokračování 7 nejznámějších pohádek. Co se stalo s Popelkou, když si vzala prince? Nechala se Zlatovláska ostříhat? A měla Sněhurka děti?

  • Rok vydání: 2002
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 85
  • Žánr: pohádky
  • Překlad: Mária Smoláriková
  • Ilustrátor: Jozef Cesnak
  • Nakladatel: Mladé letá, edice Prvé čítanie
  • Náklad: 5000
  • ISBN: 80-06-01113-3
  • Poznámka: Překlad z českého originálu Jak to bylo dál…

obalCobolodalej

 

A co bolo_medvedOBSAH:

O Popoluške
Snehulienka a sedem trpaslíkov
O Šípkovej Ruženke
Kráska a Zviera
Zlatovláska
Princezná so zlatou hviezdou na čele
O dvanástich mesiačikoch

 

A co bolo_patitul

 

UKÁZKA:

A co bolo_makovice

 

 

Adélka a Zlobidýlko (1. vydání)

Adélka chodí do druhé třídy a spolu se svým jezevčíkem Kaštanem si najde podivného kamaráda. Je to hadrový panáček, který má tu moc, že kdo ho právě má u sebe, zlobí.

obalAdelkaZlobidlo

  • Rok vydání: 1998
  • Napsáno: 1996
  • Stran: 64
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Olga Franzová
  • Nakladatel: Albatros, edice První čtení
  • Náklad:
  • ISBN: 80-00-00668-5
  • Poznámka: zařazeno do KMČ
  •  Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA Booko:


ANOTACE:

Adelka_ZlobidylkoAdélka chodí do druhé třídy a spolu se svým jezevčíkem Kaštanem si najde podivného kamaráda. Je to hadrový panáček, který má tu moc, že kdo ho právě má u sebe, zlobí. A tak zlobí nejen Adélka, ale postupně i Adélčini spolužáci, paní učitelka, školník, ředitel, a dokonce i maminka s tatínkem. Není proto divu, že hadráček dostal jméno Zlobidýlko. Adélka se nakonec rozhodne, že mu od zlobení pomůže, ale naučit se nezlobit, to dá někdy pořádnou práci.

 

UKÁZKA:
Adelka_KastanKaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká.
„Haf haf,“ volá na Adélku.
Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a popadne ho za uši.
„,Kaštane, do které chodím třídy?“
„Haf haf“, odpoví Kaštan.
„Správně, do druhé,“ pochválí ho Adélka. „Jsem druhák. To už jsem velká, víš? To mě musíš poslouchat.“
Kaštan zavrtěl ocáskem a vděčně Adélce olízl dlaň. Pak vzrušeně zavětřil a odběhl do křoví.

Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm
šmejdí sem a tam.
„Pozor, něco tu mám,“ hafne na Adélku, ale ta právě dlouhými kroky měří vzdálenost od lavičky k vysokému stromu.
„Maminka říká, že jsi buk. Umíš bučet, buku?“ ptá se stromu Adélka.
Strom jen tiše zašuměl několika horními větvemi a poslal Adélce k nohám žlutozelený list.

„Co mi píšeš, buku? Já už umím krásně číst, víš? Přečtu i vzkaz od mámy, přečtu i ten tvůj. Jen po tátovi to ještě někdy nepřečtu. Škrábe jako kocour. I Kaštan by to napsal líp.“
„Kde jsi, Kaštane? Jdeme domů,“ vzpomene si Adélka.
Kaštan nic.
„Ke mně, Kaštane! Ke mně!“
Na tenhle povel byl jezevčík cvičený. Vždycky hned přiběhl. Teď ne. Křoví se jen mírně třáslo a ozývalo se z něj výstražné mručení.

Adelka_Ihahacek

RECENZE:Adélka a Zlobidýlko
Kterak Zlobidylko zlobit přestalo

…“Titul glosy napovídá, co asi začne tropit majitel hadrové hračky obšťastňující dočasné nejen děli, ale také maminku, tatínka, paní pokladní v samoobsluze, ba dokonce i lva v cirkuse, pana ředitele a pana školníka. Hadrový panáček tak dává sledu volně řazených příhod jednoduchý rámec a navíc se pro autorku stává východiskem pro rozvíjení situační, případně i jazykové komiky. Ivoně Březinově se uvedená kniha celkem podařila co do jeji kvality i co do didaktického ponaučení. V obou aspektech se hlásí k humoru, jakým se vyznačují příběhy paní Laryfáry Betty MacDonaldové.‘

(no) Ladění 411998, 5.13

Adelka_tatinek
… „U tohoto typu prózy jde vždycky o nosný nápad, s nímž si autorka musí umět srozumitelné a nápadité pohrát. Březinová to udělala vkusně a knížka by měla mít u mladých čtenářů úspěch.“
(110 Nové knihy 48 / 1998,s. 7)

Adelka_reditel

 

Adélka_Večerník

Ať žijí rytíři!

Kniha napsaná podle stejnojmenného TV seriálu z období středověku. Šest dětí musí bez táty, který je ve válce, bránit rodnou tvrz proti proradnému sousedovi Albrechtu z Krvenos.

  • Rok vydání: 2010
  • Napsáno: 2010
  • Stran: 208
  • Žánr: adaptace cizí látky, dobrodružná literatura, historická próza, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Edice České televize
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-7404-053-5
  • Poznámka: Autor fotografií Patrik Stanko. Kniha podle námětu Borise Krištofa a scénáře Karla Janáka ke stejnojmennému televiznímu seriálu. (Natočeno 2008, vysíláno 2010.)

obalAtZijiRytiri

ANOTACE:

Tak trochu jiný středověk.

Kniha napsaná podle stejnojmenného TV seriálu, příběh možná znáte i z kina, kde byl promítán jako film. V době nepřítomnosti svého otce, Martina z Vamberka, který ve jménu krále bojuje proti Saracénům, musí pět sourozenců (Petr, Tereza, Vítek, Michal a Kačenka) bránit rodnou tvrz proti proradnému sousedovi Albrechtu z Krvenos.

Rytiry_priloha_1

UKÁZKA 1:
Lesy v okolí tvrze byly husté, plné roklí, skal a tajemných doupat, v nichž se mohlo skrývat cokoliv. A kdokoliv. Zvěře ale bylo poslední dobou nějak málo.
Pan Martin z Vamberka a jeho družina byli tenhle týden na lovu už podruhé, ale vypadalo to, že domů pojedou zase s prázdnou. Znuděně seděli na koních a očima marně pročesávali houštiny.
„Co když zase na žádný zvíře nenarazíme?“ vyslovil nahlas obavu ostatních mladý pan Petr, šestnáctiletý Martinův dědic. „Taky už bych jednou chtěl ulovit něco pořádnýho,“ dodal toužebně.
„Však se dočkáš,“ usmál se na něj otec.
Ale družina protestovala.
„Nevzdáme to, pane? Dneska je asi špatnej den.“
„To ne, tati,“ lekl se Petr. „Dej mi ještě šanci. Nemůžeme se přeci vrátit s prázdnou.“
„Neměl ses před svými sourozenci tolik vytahovat,“ namítl otec s jemnou výčitkou.
Petr nasupeně sevřel rty.
„Za chvíli se bude stmívat a dneska je úplněk. Zvěř se bojí a je dobře ukrytá,“ zabrblal jeden z družiníků.
„Jo. A taky je zima. Prší, pane,“ přidal se další, jako by si snad pan Martin drobného deště dávno nevšiml sám.
„Ještě vydržte. Copak nemáte chuť na šťavnatou zvěřinu?“
Petr se na tátu vděčně usmál. Strašně moc toužil po tom, aby něco konečně ulovil. A úplně sám.
Družina se opět hnula kupředu. Petr si ale všiml drobného pohybu v křoví a schválně se trochu opozdil.
„Copak, copak?“ otočil se za ním jeden z jezdců.
„Ale nic. Já vás hnedka dojedu.“
Křoviny se znovu rozkomíhaly. Tentokrát víc. Petrovi se zrychlil dech. Popojel blíž. Nový pohyb křovisek. Prudší. Petr seskočil z koně. Uvázal ho ke stromu. Na zádech kuši, v ruce kopí. Opatrně našlapoval vpřed.
Kdyby to tak byl pořádnej divočák, pomyslel si toužebně.
Je to divočák! Už není pochyb. Petr teď dokonce slyší jeho spokojené pochrochtávání. Vítr naštěstí vane od zvířete k Petrovi, takže divočák ho čichem nezachytí. Zato Petr už v duchu cítí jalovcem okořeněnou pečínku. Kopím rozhrne větve a… dívá se překvapenému zvířeti přímo do očí. Na chvíli oba strnou a pak se vyrušený divočák rozběhne rovnou na chlapce.
„Áááá, prase!“ vyjekne dědic z Vamberka a dá se na útěk.
Zvíře za ním. Petr se řítí lesem, kopí v ruce mu očividně překáží. Vlající plášť se co chvíli zachytává v trní. Větve se mu staví do cesty. A taky kmeny stromů, pařezy, kameny kluzké mechem.
Nemělo by to prase spíš utíkat přede mnou? Napadá vyděšeného Petra a ohlédne se. Zvíře za ním je obrovské. Děsivé. Nozdry má plné horkého dechu a v očích smrt. Petrovu smrt.
„Pomoooc! Praseee! Pomoooc!“ ječí Petr strachy už téměř nepříčetný.
Upadne. Znovu se hrabe na nohy a utíká. A pak… pak je náhle ticho. Petr se zmateně otáčí na všechny strany. Čeká, za kterým stromem na něj jeho pronásledovatel vykoukne. A rozpáře ho na kusy. Nic. Divočák je pryč.

UKÁZKA 2:
K Martinově tvrzi se blížila skupinka jezdců. Černé pláště, černé helmice na hlavách. V rukou vlajkonoše se třepetal modrý erb s šestkrát zatočeným hadem.
„Co chcete?“ houkl na ně Hynek dolů z hradeb.
„Jsem Albrecht z Krvenos, váš nový soused,“ ozvala se rázná odpověď. „Vracím se z bitvy a přináším zprávy o Martinovi z Vamberka.“
„Chci vědět, co je s tátou,“ prohlásila okamžitě Tereza. „Pustíme je dovnitř,“ oznámila Hynkovi a už se hnala k bráně.
„Počkejte, slečno,“ snažil se ji zastavit.
Marně. Brána už se otvírala. Ale v ní, jako připravená k boji, stála malá Kateřinka s lukem napnutým a mířícím přímo na Albrechta. Nebo někam pod jeho nohy, ale i tak na ni byl omračující pohled.
„Stůj, nebo střelím!“ křikla neohroženě, ale to už ji podkoní Vašek popadl do náruče a odnášel stranou.
„Promiňte, pane,“ mumlal omluvně.
Albrecht se samolibým úsměvem vjel na nádvoří a zvědavě se rozhlédl po spoře obsazených hradbách.
Kateřince se nelíbil. Znovu nasadila šíp do luku a tentokrát se jí podařilo vystřelit. Rána byla slabá, přesto se Albrechtův kůň divoce vzepjal.
„Co se děje?“ snažila se Tereza rychle zachránit situaci a odvést pozornost jinam. „Stalo se něco tátovi?“
„Nebojte se, bojuje statečně,“ vykouzlil Albrecht na rozzuřené tváři přijatelný úsměv.
Petr si cizího muže prohlížel s neskrývaným obdivem. Líbil se mu jeho kůň, jeho pancíř a především meč se zdobeným jílcem.
„Chceš se podívat?“ všiml si Albrecht chlapcova zájmu a podal mu svou zbraň, aby si ji mohl prohlédnout zblízka. „Tenhle meč je práce nejlepšího bavorského zbrojíře. Říkám mu Herodes. Ztrestal už řadu mých nepřátel.“
„To je nádhera,“ vydechl Petr.
Terezu meč nezajímal.
„A nevíte, kdy se tatínek vrátí?“
„Brzo.“
Vtom se před Albrechtem znovu objevila Kateřinka.
„Ruce vzhůru, nebo to do tebe našiju!“ varovala ho s šípem připraveným k výstřelu.
„Kačenko, nech toho! To je náš soused,“ mírnil Petr její bojový zápal.
„Ne! Je zlej!“ vřískala umíněně.
„Kateřino!“
„Jenom ji nechte,“ usmál se Albrecht a obrátil se k hradbám. „Máte tu překrásný výhled. Kdejaký zlotřilec by vám mohl panství závidět, že? Nebo má ta vaše přehnaná opatrnost ještě nějaký jiný význam?“
„Blízko tvrze se potulovali loupežníci, tak nechceme nic nechat náhodě než táta přijede,“ prozradila Tereza.
„Tak loupežníci…“ prohodil Albrecht a ruka na jílci meče se mu sotva znatelně sevřela. „Já nepochybuji o tom, že tvrz dokážete ubránit, ale řekněte mi… kolik můžete postavit zbrojnošů na její obranu?“
„Je jich zatraceně mnoho pane,“ nafoukl se Petr důležitě.
„Aspoň tak osm,“ upřesnila Tereza a dodala: „To je víc, než je potřeba.“
„Ale jsou skvěle vycvičení. Vážně,“ snažil se Petr zachránit reputaci.
„Tak to jsem rád,“ uculil se Albrecht, načež mu Kateřina málem připíchla škorně k dřevěné podlaze ochozu.
Vtom se ozvala hlasitá rána a z oken jedné obytné místnosti ve věži se vyvalil hustý dým.
„Heuréka! Mám to!“ zaslechli na nádvoří vítězný pokřik.
„To je v pořádku,“ vysvětlovala Tereza hostovi, kterého výbuch poněkud vyvedl z míry. „To je jen náš bratr. On chce být alchymistou.“
„To je roztomilé,“ roztáhl Albrecht rty do úsměvu a konečně se rozloučil.
Kateřina po něm ještě v bráně hodila několik šípů.
„Počkej, ty malá mrcho,“ cedil Albrecht přes sevřené rty.
„A stejně jsi zlej!“ vřískla za ním pištivým hláskem. A to přitom jeho temnou hrozbu neslyšela.
„Co je?“ nechápala Tereza Hynkův vyčítavý pohled, sotva se brána za Albrechtem se skřípotem zavřela.
„No co? Měli jsme štěstí, že to vopravdu byl jen soused,“ odsekl Hynek naštvaně. „Příště musíte bejt daleko vopatrnější, koho si pouštíte do hradu.“

OSOBY A OBSAZENÍ FILMU:

David Prachař ….. Martin z Vamberka
Tereza Voříšková ….. Jana
Danny Messáros ….. Petr
Pavel Kříž ….. Albrecht z Krvenos
Ivana Korolová ….. Tereza
Jan Komínek ….. Vítek
Štěpán Krtička ….. Michal
Andrea Žádníková ….. Kateřina
Matěj Hádek ….. Ruprecht
Martin Písařík ….. Varvar
Michael Beran ….. Ignác
Ota Jirák ….. Hynek
Michal Gulyáš ….. Vašek
Zdenka Žádníková – Volencová …..Marie
Jan Battěk ….. Adam
Predrag Bjelac ….. Ahmed
Milena Dvorská ….. kuchařka
Otmar Brancuzský ….. žalářník
Vilém Udatný ….. Vladimír
Jan Nemejovský ….. biskup
Patrik Plešinger ….. královský posel
Lenka Krobotová ….. královna
Jiří Strach ….. zbrojnoš Bořek

STOLNÍ HRA:

Rytiri_HRA_pravidla


Rytiri_HRA_karty

 

 

Báro, nebreč

Třetí pokračování série literárních cestopisů pro mládež nás zavede do Ratibořic, kde právě probíhá natáčení životopisného filmu o B. Němcové, v němž si zahrají i hlavní hrdinové.

obalBaroNebrec

ANOTACE:

Volné pokračování literárních cestopisů pro dívky – Básník v báglu a Blonďatá Kerolajn. Sedmnáctileté hrdinky Fany, Simča, Nikol a Marika se i se svými kluky opět vydávají po stopách známé literární osobnosti. Pobyt u přehradní nádrže Rozkoš nedaleko Ratibořic ale bude i trochu pracovní, protože celá parta se jako komparz účastní natáčení životopisného filmu. Simča, snící o kariéře herečky, v něm dokonce získává malou epizodní roličku.

Bára- mapa-tisk

UKÁZKA:

„Co je v tom kufru, Santa Maria de la Cruz! Vždyť to nejde ani nosit!“ vyjekl Manuel, s kterým váha Simčina naditého zavazadla smýkla tak prudce, že div neupadl.
„Ukaž?“ potěžkal to Kat. „Hm, dobrý. To nevypadá jen na šminky. Že by s sebou Simča vlekla rozkládací činku na udržení dobré fyzické kondice? To víš, herečky musej bejt ve formě.“
„Já to tipuju spíš na několik žehliček,“ smál se Rosťa. „Představ si ten malér, kdyby jedna selhala.“
„Jen si dělejte srandičky, blbečkové,“ utřela je Simona, když jí kluci k neunesení těžký kufr dovlekli až do přiděleného pokoje. Tam před očima všech zavazadlo otevřela.
Chatkou se rozprostilo udivené ticho.
„Co to je?“ odvážil se Petroš zeptat jako první.
„Knihy,“ zašvitořila Simča sladce. „V různých podobách jsou tyto předměty známy už ze starověku, ale k masovému rozšíření došlo až po vynálezu knihtisku v šestnáctém století.“
„Patnáctém,“ opravil ji Rosta bezděčně. „Čtrnáct set čtyřicet pět.“
„Tak patnáctém,“ odsekla nespokojeně. „To je fuk.“
„Ale… ale… co tady s tím knihovnem budeš dělat?“ vyděsil se Manuel.
Fany pobaveně vypískla, ale Simča ji zpražila jediným pohledem.
„Tyhle knihy,“ pronesla slavnostně, „tyhle knihy tady budu studovat.“
„Aha,“ polkl Manuel.
„Dejte mu najíst,“ ozval se Petroš. „Mám dojem, že těch šoků už je na chudáka Manuela trochu moc. Nejdřív mu řeknete, že holky nepřivezly řízky, a teď ještě zjistí, že jeho milovaná Simonka umí číst. To by zamávalo i se silnější náturou.“
Simča hrábla do kufru pro první knihu navrchu a chystala se jí praštit Petroše po hlavě. Včas jí zadržel ruku a tlustospisu se zmocnil. Pak pohlédl na jeho název. Božena Němcová, Korespondence, díl III.
„A sakra,“ vypadlo z něj údivem. „To je vážnější, než jsem si myslel.“

Jmenuju se Barbora. Asi po svý kmotře Barboře Hauptmanový, majitelce vinárny ve Vídni. Moje máma Terezie Novotná u ní pracovala jako služka, a když přišla, svobodná, do jináče, nevyhnala ji. Přitom tehdy to byla docela pěkná ostuda, mít nemanželský dítě. Ta Hauptmanová to tak ale asi nebrala. Naopak mi šla za kmotru, když jsem se narodila. Křest proběhl 5. února roku 1820 ve vídeňském kostele Nejsvětější trojice.
Do kolonky „otec“ v křestním listu nevyplnili nikoho. To až později tam napsali tátu, až když se naši nakonec přece jen vzali. Jan Pankl byl kočí vévodkyně Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Nevím, proč ta svatba nebyla hned, máma o tom nemluvila, aspoň se mnou ne. Že by ji táta nechtěl? Ale zaslechla jsem, že snad ve Vídni svatbu měli. Tajnou! Prý aby na sebe táta neupozornil, že ještě nebyl na vojně. To by mu tu svatbu totiž nepovolili. Ale máma s kmotrou ho asi donutili, aby si ji zatím vzal aspoň tajně, když s ním čekala dítě. Veřejně se pak vzali až v Ratibořicích, to už nemohl couvnout. Fakt je, že máma nikdy nebyla moc hezká (teda, to je docela klika, že nejsem po ní), má poďobanej obličej a skoro nikdy se neusmívá. To s tátou je to jinak. Světlý vlasy, modrý oči, a hlavně má pořád dobrou náladu. Proto ho má každý rád, i když je Němec a některý lidi se s ním kvůli tomu těžko domluví. Jenže on česky rozumí. Jen nechce česky mluvit, to je to. Ale díky jeho úsměvům mu to prochází…
Jednou mi někdo říkal, že mě máma měla ve čtrnácti! Ale to je úplná blbost. Bylo jí dvaadvacet. Ne že by to teoreticky ve čtrnácti nešlo, ale to si jen moji mámu, jejíž celý jméno je Marie Magdalena Terezie, spletli s tetou, máminou o osm let mladší sestrou Johanou Barborou Terezií. Přitom jí se dítě narodilo až někdy v pětadvaceti. To byl taky od babičky nápad, takhle motat jména svých dcer. A to ještě měla jednu, která se jmenovala Marie Barbora Terezie! Jenže zemřela jako čtyřletá. Babička s dědou v tom prostě nadělali pěknej zmatek. A pak mi někdo bude předhazovat, že mě máma měla ve čtrnácti…

Báro, nebreč-ilustrace

RECENZE 1:

Od Hynka a Karolíny k Báře

Jako třetí spisovatelskou osobnost, tentokrát Boženu Němcovou, netradičně představuje Ivona Březinová v knize BÁRO, NEBREČ (Albatros, Praha 2007). Podobně jako v předchozích knihách putování Karla Hynka Máchy a lokace díla Karolíny Světlé, tak i místa Boženy Němcové podnítila prázdninové aktivity trojice kamarádek a jejich nápadníků. Iniciátorkou „akce Božena Němcová“ se stala jedna ze tří dívčích postav, jejíž úspěch v konkurzu na filmovou roli o životě spisovatelky na pozadí dobových společenských událostí přiměl skupinu mladých lidí k letnímu pobytu v Ratibořicích a v Babiččině údolí, kde se film natáčel, a posléze i k všeobecnému sdílení zájmu o osud a dílo autorky.
Prvoplánová dějová linie poslední knihy se nikterak neliší od dějové linie knih předchozích: autorka umně proplétá letní zážitky, lásky, případně i rodinné starosti mladých lidí s naučnou nadstavbou; příjemným ozvláštněním je tu pak motiv filmového natáčení, jež je zdrojem humorných situací a dává nepoučeným recipientům i základní profesní lekci včetně odborné terminologie.
Veselá a do Venezuelana Manuela i nadále zamilovaná Simča s vervou prožívá všechno, co léto a láska nabízí, získaná role, spíše minirolička ve filmu ji ovšem přiměje k úvahám o osobnosti Boženy Němcové. Snaží se usilovně a poctivě přijít na kloub tomu, co spisovatelce dávalo sílu protivit se nepříznivým okolnostem, snášet četná příkoří, vyrovnávat se s osobními prohrami a tragédiemi, zůstat vlastenkou a hlavně tvořit, psát slunná umělecká díla, povídky, pohádky, román.
Své myšlenky a zjištěné poznatky o životě Boženy Němcové Simona zaznamenává formou fiktivního deníku, v němž reálie a reálné události 19. století čtivě reflektuje stylem a jazykem dnešní mladé ženy. Deníkové vložky, stejně jako následné vnitřní monology Simony, „vysvětlující“ Němcové, ale hlavně čtenářům motivy autorčina jednání, jeho důsledky i titulní Simčinu „radu“ spisovatelce: Báro, nebreč!
Deník Simči – Báry, jak Němcovou hrdinka důvěrně nazývá, je svérázným komentářem k osobnímu životu autorky, její tvůrčí činnosti i celé společnosti. Tučným písmem odlišné deníkové pasáže recipientovi učebnicovou postavu emotivně přibližují a v podstatě totéž sleduje Ivona Březinová kurzívou psanými úryvky z převážně smutných až zoufalých dopisů, jež Němcová psala členům rodiny a přátelům („Připadá mi to, jako by se nade mnou vznášel mrak, černý a těžký jako noc, a srážel mě stále víc a více dolů, až mě úplně udusí – a skrze tuto noc nevidím jedinou hvězdu, která by mně přátelsky zářila.“), k nimž kontrast tvoří drobné, pohodu navozující úryvky z pohádek, z povídek, z Babičky („Babička jim povídala o skvělých andělích, již tam nahoře přebývají a ty světla lidem rozžehují. O andělích strážcích, kteří střehnou dítky na všech cestách života, se radujou, když hodnými jsou, pláčou, když neposlouchají. Děti obracely zraky své k jasným nebesům, kde se třpytily tisíce kusů světel, malých míhavých i velikých lesknoucích se v barvách nejkrásnějších.“).
Propojením vkusně napsaného prázdninového příběhu pro skoro dospělé mladé čtenáře s naučnou složkou Březinová vrchovatě plní cíl přiblížit současníkům velké literární postavy formou, již na rozdíl od suchého školního výkladu přijmou. Oddychová linie knihy je tu vhodným prostředníkem a dává tušit, že i chystané pokračování seriálu (podle doslovu Fany, Nikol, Simča na svých cestách vyrazí příště i za hranice, pokud se někam nezatoulají), bude mít čtenářský úspěch a získá i učitelské uznání.

Sieglová Naděžda: Od Hynka a Karolíny k Báře. In: Ladění 1/2008, str. 11 – 13.

RECENZE 2:
Dopisy, dívčí román, muzikál i film

Životem Boženy Němcové se v současnosti inspirovala další, a to nejen literární díla. Mimořádný význam má čtyřsvazková edice její korespondence, která vycházela v Nakladatelství Lidové noviny v letech 2003 až 2007. Vedle několika editorů na ní jako vědecká redaktorka pracovala i J. Janáčková. Vydání vzbudilo ohlas čtenářů i odborníků a získalo cenu Magnesia litera za ediční počin.
Autorka knih pro mládež Ivona Březinová přišla s nekonvenčním nápadem prostřednictvím dívčích příběhů ze současnosti přiblížit čtenářkám literární klasiky. V knize Báro, nebreč (Albatros 2007) přišla na řadu i Němcová. Sedmnáctiletá Simona a její kamarádky hrají epizodní role v životopisném filmu o Němcové, který se natáčí v Ratibořicích. Hrdinka prožívá svůj dívčí příběh, včetně vztahu k vlastní babičce, ale především, v souvislosti s filmem, poznává spisovatelčin život a hluboce ho procítí – to vše v „balení“ typickém pro současný dívčí román.
Pražské divadlo Ta fantastika uvádí muzikál Němcová!. Publikem i kritikou rozpačitě přijaté stošedesátiminutové představení Jiřího Pokorného s hudbou Václava Bárty-Noida a s Lucií Bílou v titulní roli zpodobuje ve sledu obrazů život Němcové od smrti po dětství. (Když byla v Národním premiéra Jiráskových Psohlavců, tvořila nepřehlédnutelnou část publika delegace Chodů; jestlipak byli u premiéry Němcové! Českoskaličtí?)
Koncepty posledního, neodeslaného dopisu Boženy Němcové Vojtěchu Náprstkovi inspirovaly německou režisérku Dagmar Knöpfelovou k filmu A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu (premiéra 2005, česky 2006). Uvedení filmu podnítilo nové německé vydání Babičky.
K tomu se Babička aktuálně uvádí v Národním divadle i brněnské Huse na provázku a pražské Rokoko připravuje na listopad premiéru hry Kauza Divá Bára (rež. Dodo Gombár, titulní role Barbora Poláková).
Rychnovský deník | 25.6.2008 | rubrika: Rychnovsko | strana: 7 | autor: Jan Meier


FIKTIVNÍ ROZHOVOR IVONY BŘEZINOVÉ S BOŽENOU NĚMCOVOU O KNIZE BÁRO, NEBREČ

Rozhovor malé spisovatelky s velkou spisovatelkou

– Co je to za divný název, kterým článek svůj začínáš? Necítila jsem se nikdy býti malého vzrůstu a ty, jak na tebe koukám, Ivono, taky nepatříš k úplně nejmenším. Kolik měří tvá postava?

– Sto… sto sedmdesát. Ale já… myslela jsem to jinak. Vždyť víte. Omlouvám se, jestli jsem se vás tím nějak dotkla.
– Dotkla… dotkla. Dotkla ses mě v tolika bolestivých ranách, děvenko, že…
– To jsem nechtěla. Dovolila jsem si nahlédnout do vašeho života jen proto, že vás obdivuju. Že vás mám ráda.
– Kdož by si pomyslel, že po tolika letech… a proč mi vlastně vykáš? V knize to bylo samé Báro sem… Báro tam…
– To… Simča. Já bych si netroufla, ale Simča… ona je taková… trochu praštěná. Sama víte, že postavy si někdy dělají co chtějí. A Simča je naprosto nezvládnutelný živel.
– Hm. Také jsem taková bývala. Umím být shovívavá. Ale pověz, opravdu se Babička hrála na divadle a titulní postavu ztvárnil muž? Jakýsi Pecha, psala jsi…
– Ano.
– Tak to bych si přála spatřit. Musel to být pěkně veselý kus. Člověku je občas třeba trochu povyražení. I při práci. Tak já si jdu dočíst tu tvou knihu Báro, nebreč. A ty si zatím přečti tu mou Divou… víš, co myslím… A zas něco napiš. O Simče, Fany, Nikol…
– Už píšu…

Básník v báglu

První díl prázdninového putování trojice patnáctiletých holek a jejich ctitelů se odehrává na cestě Kokořínským dolem k Máchovu jezeru, kudy kdysi šel do Krkonoš K. H. Mácha.

obalBasnikBagl

ANOTACE:

Literární cestopis po stopách básníka Karla Hynka Máchy.

Prázdniny jsou na dosah a je nejvyšší čas vymyslet, jak s nimi naložit. Hlavně musí být zábava, nějaké dobrodružství a neškodila by ani parta senza kluků. Šestnáctiletá Fany, která je poslední dobou posedlá četbou milostné korespondence slavného, ale už dávno mrtvého básníka Karla Hynka Máchy, přemluví své dvě nejlepší kamarádky, Simču a Nikol ke zvláštní cestě. Společně se pak vydávají temným Kokořínským dolem přes zříceniny několika hradů až k sluncem prozářenému Máchovu jezeru. Hlavní je mít s sebou vše potřebné. Simče nesmí v batohu chybět kulma, Nikol kamera… a Fany? Ta ve svém báglu opatruje deník básníka. „Je praštěná,“ komentuje to Simča při lakování nehtů a Nikol vše hned zvěčňuje do kamery. Praštěná? Možná. Mnohem důležitější ale je, jestli cestou na některém hradě potkají svého prince.

MapaMácha

POZNÁMKA:

Básník

Na začátku byl úkol. Napsat příběh party holek, které se společně vydají na cestu. Kam? A Proč? To už bylo jen a jen na mně. Když jsem se pak probírala v mapách, upoutal mě v jedné z nich název červeně značené turistické trasy – Máchova cesta. Vedla z Mělníka Kokořínským dolem až k Máchovu jezeru a pak ještě dál, protože ten šílenec kdysi šel z Prahy až do Krkonoš. Pěšky a ne jednou. Napadlo mě, jestli by takovou cestu zvládly mé literární hrdinky. Vyzbrojila jsem je batohy, spacáky a stanem a vyslala jsem je na cestu. Ale abych aspoň trochu poznala, co je na té cestě čeká, prošla jsem nejdřív Kokořínským dolem sama. I já jsem s sebou měla básníka v báglu, jenže tehdy ještě s malým „b“. I já jsem cestou potkala několik rytířů, ale přenechala jsem je svým hrdinkám, aby se mohly zamilovat. Já už totiž doma jednoho mám.

UKÁZKA:

Ve vlaku se poprvé všechny tři v klidu sklonily nad plánem své trasy.

„Je to Máchova cesta, holky,” prohlásila Fany téměř velebně. „I v mapě to píšou. V srpnu 1833 tudy Karel Hynek Mácha šel až do Krkonoš. Na Sněžku. Všechno pěšky.”

„Ježíši, nechceš doufám říct, že se taky potáhnem až do Krkonoš,” vyjevila se Simča. „Na Sněžce jsem už byla. Lanovkou. Jít pěšky do Krkonoš a na Sněžku jako ten tvůj šílenec, nestihla bych se vrátit ani do Vánoc. A ve škole bych pak musela opakovat nejen pololetí, ale rovnou celej ročník.”
„Neboj, zatím jdeme jen do Doks k naší bábrlince,” odsekla Fany přezíravě. „Ale schválně si přečtěte, jak to měl Mácha naplánovaný,” a strčila holkám pod nos svůj sešit plný poznámek a výpisků.
Díl první plánu cesty do Krkonošů z Prahy
Outerý.
„Hele, vyšel v úterý jako my,” všimla si Nikol. „Teda, Fany, ty pečlivko! Z Prahy ráno ve čtyry hodiny dne 20. srpna 1833…“
„Ve čtyři ráno! On vyšel ve čtyři ráno, jo? Já omdlím,” vyjekla Simča a dělala, že se kácí na Nikol, které tím pádem vyrazila z ruky láhev s vodou.
„Co cvokatíš! Radši Fany poděkuj, že jsme vyjely až v osm. Víš, jaký ji to muselo stát přemáhání, aby se po Máchovi ve všem neopičila?
…přes Líbeň, Prosík, okolo Střížkova, přes Ďáblice, okolo Bakoměřic do Líbeznice, odtuď po silnici přes Labe na Štěpánském přívoze až do Mělníka. Tam se zdržíme do dvanácti hodin…“
„Hele, Fany, on tu píše, že se v Mělníku zdržej na oběd. A co my? Taky bych si něco dala. Třeba přírodní kuřecí řízek s hranolkama a zeleninovým nebem,” zasnila se Simča.
„Ráno na nádraží jsi měla lávovou klobásu, tak kušuj.”
„…Odtuď k Svatému Jánu na kopci, tam zustaneme skoro do třech hodin. Odtuď na Vysokou přes nový Kokořín do zřícenin starého Kokořína, v jehož sklepích nám bude přenocovati. (Zde nocleh i večeře.)“
„Ukaž?” zaujalo to Nikol, „on spal na Kokoříně? To by nemuselo bejt marný.”
„Na to zapomeň,” otřásla se Simča a pokračovala:
,,Středa. Dne 21. Ráno ve čtyry hodiny…“
„Zase!”
,,…pujdeme ze starého Kokořína oudolím Svatovojtěšským na Housku, zde nám lze býti do sedmi hodin, odtuď na Bezděz, tam pobudeme do třech hodin. Z Bezdězu po silnici do Mladého Boleslavu, tam náš druhý nocleh.“
„Dál nečtu,” zaklapla Simča sešit. „Na mě je to příliš šílený.”
„Šílený?” urazila se Fany. ,,Chápete, jak je úžasný, že půjdeme v Máchových stopách?”
„Nechápu, co je na tom úžasnýho,” odsekla Simča, která se stále ještě nemohla smířit s faktem, že včera čerstvě nalakované nehty u nohou musí skrývat v nedůstojných botaskách.
„Mácha tenhle kraj miloval,” nedala se Fany zviklat ve svém nadšení.
„Já miluju jahody se šlehačkou,” pokrčila Nikol rameny.
„A já Jakuba Krobáčka ze 3. A,” zasnila se Simča. „Ale princ na bílém koni by byl lepší,” zakřenila se.
„To by bylo moc jednoduchý,” namítla Fany a znovu zalistovala v zápisníku, aby jim vznešeně zarecitovala:
„Já miluju květinu, že uvadne, zvíře, poněvadž pojde, člověka, že zemře a nebude, poněvadž cítí, že zhyne navždy. Já miluju – ba více než miluju – já se kořím Bohu, poněvadž není. Každý člověk by miloval druhého, kdyby mu rozuměl, kdyby v něj mohl nahlédnouti.”
„Teda uznávám, že tohle je na mě vážně moc složitý,” odbyla Simča slova básníka pečlivě pěstěnou rukou. „Já radši zůstanu u Krobáčka. Slohy mu prej sice moc nejdou, ale zato je dobrej ve fotbale. Uměl ten tvůj Mácha vůbec kopnout do míče, co?”
„To nevím,” zarazila se Fany. „Ale když chtěl, ušel denně padesát nebo i šedesát kilometrů. Rád lezl na kopce, z kterých měl výhled do krajiny, a navštěvoval zříceniny hradů.”
„Zříceniny,” odfrkla Simča. „Tam žádnýho prince nepotkám. A Krobáčka taky ne. Ten odjel s rodičema do Chorvatska.”
„Prince ne, ale barona třeba jo,” pokoušela se Simču nalákat Nikol. „Po revoluci spoustu hradů vraceli původním majitelům v restituci. Třeba některýho na nádvoří potkáš a uděláš na něj dojem.”
„Bez natočených vlasů?” vzdychla Simča. „To sotva.”

RECENZE

Po stopách Karla Hynka Máchy

Od knihy, která se prezentuje druhou půlí názvu a redakční charakteristikou jako prázdninový příběh, v němž nadto role hlavních postav hrají tři gymnazistky, očekáváme trochu zábavy a trochu dobrodružnosti: tedy četbu pro dospívající dívky koncipovanou k prvoplánové recepci. U zrodu prózy Ivony Březinové BÁSNÍK V BÁGLU (Albatros, Praha 2005, ilustrace Petra Cífková) ovšem stál nápad „schovat“ do prózy s dívčí hrdinkou díl naučnosti a díl didaxe a navíc oživit děj zaktualizovaným milostným příběhem, napsaným básníkem skrytým v titulu.
V knížce o dívkách, putujících v létě po Čechách a hledajících vysněné prince, čtenář mimoděk vstřebává informace o Karlu Hynku Máchovi, jehož pěší cestu kokořínskými lesy s odbočkami na zříceniny hradů až k Máchovu jezeru realizují hrdinky o něco pohodlněji než autor Máje, ale s podobně bohatými prožitky, dojmy a okouzlením. Fany, jedna ze tří kamarádek, totiž zcela „neškolně“ propadla Máchovu dílu, a tak iniciovala a připravila cestu, jejíž podrobná mapka celou knihu uvádí, a své zaujetí se snaží vnuknout i svému okolí.
Jistou strohost informačních pasáží o autorovi a jeho životě i díle Březinová odlehčuje tu humorem (posluchači průvodcovského výkladu o ději prózy Cikáni „se ztrácejí v těch složitých příbuzenských vztazích“), tu milostným náznakem (při hledání místa otcovraždy potkávají dívky zajímavého mladého muže), ale především postmoderními vložkami, jimiž Fany romantický děj Máje „přepisuje“ do podoby příběhu reflektujícího s nesentimentálním nadhledem současnost.
S Karlem Hynkem Máchou nakonec hlavní hrdinka doputovala k lásce. Její princ sice nebyl z pohádky, ale přivydělával si předváděním historického šermu na hradech a zámcích. Stejně jako jeho kamarádi, s nimiž trojice děvčat zdárně překonala fyzické strázně cesty i občasné dětské strachy z bouřky nebo ze strašidel, byl kavalírský, odvážný, silný, tedy skoro pohádkový. Jako chytrý pohádkový hrdina došel štěstí tak, že našel zašifrovaně udané místo schůzky s Fany: bývalé krupařství v Praze, kde rodina Karla Hynka Máchy kdysi bydlela. Nepotřeboval k tomu magické bytosti ani kouzelné předměty, stačilo mu umět používat moderní nekouzelné pomůcky – literární slovníky a encyklopedie.
Literárně-naučná linie textu spolu s prázdninově oddechovou linií v knize Ivony Březinové koexistuje v rovnováze, k níž autorka dospěla přiměřeným dávkováním poučení, morality, napínavosti, zábavnosti a zamilovanosti. Rozšíření základní dějové složky o fiktivní příběh současné Jarmily (Hynka, Viléma) zvětšuje možnosti interpretace. Ironie a parodický tón tohoto „příběhu v příběhu“ ovšem znejasňuje odpověď na otázku, zda recipient plně pochopí smysl deseti vsuvek v jejich návaznosti na pretext a zda obsah nového textu je s to přivézt ho ke čtení Máchy s porozuměním nebo k žádoucí etické úvaze o lásce, zradě a pomstě. Autorská strategie tak nabízí jednoduchou i náročnější recepci: tou první se autorka nepodbízí, k té druhé vede čtenáře vlídně a s vtipem.

Naděžda Sieglová : Po stopách Karla Hynka Máchy. In: Ladění č. 4, Brno 2005, s.11-12.

RECENZE 2:

Básník v báglu_RECENZE_Šímová_A

HRA:

V sekci Hry najdete k této knize PEXESO.

Blázniví donkichoti

Pátý díl lit. cestopisů, v němž známá partička gymnazistů odjíždí do španělské La Manchy sbírat víno. Poté se však vydávají po stopách M.de Cervantes a jeho hrdiny Dona Quijota.

obalBlazniviDonkichoti

ANOTACE:

Páté pokračování literárních cestopisů pro mládež tentokrát po stopách dona Quijota. Příběh se dehrává při vinobraní ve španělské krajině La Mancha. Opět se setkáte s Fany, Simčou, Nikol, Katem, Rosťou a samozřejmě s Manuelem. A jako překvapení se objeví další dvě postavy, o nichž v předchozích dílech zatím byly jen nepatrné zmínky.

mapka_Donkichoti

UKÁZKA:

Blaznivi donkichoti_il_1

Když mu bylo dvaadvacet, poštěstilo se mu, že odešel s papežským vyslancem do Itálie, údajně jako jeho učitel španělštiny. Bydlel s ním ve vatikánské pevnosti. Cestoval a hltal italskou literaturu. Snad v tý době měl i milenku, nějakou Ginu, z které se vyklubala prostitutka, ale nic jistýho se neví. Když vyslanec zemřel, dal se Miguel po vzoru svého staršího bratra Rodriga naverbovat k vojsku. Asi měl pocit, že se musí podílet na boji proti Turkům, jejichž moc v tý době rostla každým dnem. A tak se stalo, že se mladý Miguel zúčastnil slavné bitvy u Lepanta.“

„Á, Lepanto, to si nenechám ujít,“ zajásal Kat a sjel z dálnice na odpočívadlo.
„To už jsme tady?“ probrala se Nikol, které se přece jen podařilo usnout.
„Ne, spi dál. Jen se s Katem chystáme bojovat.“
„Vy jste se kvůli něčemu pohádali?“ protírala si oči, ale ostatní už lezli z auta a Rosťa s Katem zaujali bojové pozice na kamenné lavičce ozdobené zelenomodrými azulejos.
„Je 7.10. léta páně patnáctistého sedmdesátého prvního,“ křikl Kat bojovně a vzápětí se zhroutil na lavičku. „Jenže já, ubohý Miguel de Cervantes, po pradědovi, který přijal přídomek své ženy, zvaný také Saavedra, ležím v podpalubí v horečkách bitevní lodi Marquesa a ztěží se mohu hnout.“
„Lodě nepřátelských maurů se už ale srocují v zálivu, bitva vypukne každým okamžikem a ty ji proležíš v lodní síti?“ zařval Rosťa.
„Ne, pane! Dávám přednost službě Bohu a svému králi a raději za ně zemřu než bych se vrátil dolů pod palubu, abych si zachránil život.“
„Tak tedy bojuj! Je pravé poledne, bitva začíná!“ vzkřikl Rosťa a zaujal šermířský postoj se zubním kartáčkem, který vytáhl odněkud z kapsy.
„Ano, pane. Na pravém křídle máme šedesát čtyři galér, na levém o jednu míň a zálohu křesťanského loďstva tvoří pětatřicet galér plných po zuby ozbrojených vojáků. Stojím na přídi a velím několika podřízeným,“ řve Kat a zašermuje propiskou. „Ale co to?“ chytá se za hruď a padá z lavičky na zem. „Jsem raněn do prsou!“ Kat se vší silou šplhá zpět na kamenné sedátko a vzápětí znovu padá. „Jsem znovu raněn! A ještě jednou!“ chytá se za levou paži. „Moje ruka je výstřelem rozdrcena, pochybuju, že mi ji ranhojič dá dohromady.“

Blaznivi donkichoti_il_2

„Pochybuješ správně, udatný vojáku,“ přikyvuje Rosťa. „Tvoje ruka bude od této památné bitvy už navždy nehybná.“
„Já si to myslel,“ zafuněl Kat. „Po třech hodinách jsme slavně zvítězili. Deset tisíc Turků jsme pobili a osm tisíc zajali. Naopak třináct tisíc křesťanských zajatců osvobodili… a já přijdu o ruku,“ dodal zkroušeně.
„Fakt přišel o ruku?“ zeptala se Simča vzrušeně.
„Fakt.“
„Ještě že to přežil,“ oddychla si Fany. „A že byl pravák, jinak by třeba ani Dona Quijota nenapsal,“ dodala starostlivě.

 

RECENZE (studie Cristiny Simón Alegre ve španělštině):

Cristina_Simón_Alegre_s7Cristina_Simón_Alegre_s8Cristina_Simón_Alegre_s9Cristina_Simón_Alegre_s10Cristina_Simón_Alegre_s10Cristina_Simón_Alegre_s12Cristina_Simón_Alegre_s13Cristina_Simón_Alegre_s14

Cristina Simón Alegre. Ivona Březinová y sus locos quijotes tras las huellas literarias del Quijote y su autor 404 años después. In: Verba Hispanica. Ljubljana, 2012. S.307 – 323.

 

Blbnutí s Oscarem

Šesté putování za slavnými spisovateli zavede partu tří středoškolaček a jejich kluků na jazykovou školu do irského Dublinu dramatika Oscara Wilda, který byl gay.

obalBlbnutiOscar

ANOTACE:

Předposlední díl volné série literárních cestopisů. Předchází mu 5 knih: Básník v báglu (K. H. Mácha), Blonďatá Kerolajn (K. Světlá), Báro, nebreč (B. Němcová), Bojíš se Margito? (M. Figuli), Blázniví donkichoti (M. de Cervantes).

Trojlístek kamarádek už pošesté balí bágly, tentokrát na kurz angličtiny do Irska. A nejedou opět samy. Vztahy v partě však v Dublinu doznají bouřlivých změn, jednoho z nich zasáhne naprosto nečekaná láska. Pomůže ostatním pochopit novou situaci život spisovatele a dramatika Oscara Wilda, známého bouřliváka, dandyho, muže radikálních názorů, kritika puritánské morálky, kterému nic lidského nebylo cizí?

Oscar_predsadka_1Oscar_predsadka_2

Čas uběhl a tři kamarádky – černovláska Fany, zrzka Nikol a blondýnka Simča – už jsou v maturitním ročníku. Je únor a všichni ve škole očekávají předmaturitní nápor. Jenže se stane něco neočekávaného – budova školy je v havarijním stavu a musí se okamžitě zavřít. Holky napadne, že by mohly tři týdny samostudia strávit opět na cestách. Jet do Irska na intenzivní kurz angličtiny se zdá být nejlepším využitím času. Možná se k nim přidají i Manuel, Kat a Rosťa. A tak pošesté trojlístek kamarádek balí bágly. Vztahy v partě však v Irsku doznají bouřlivých změn, jak jednoho z nich zasáhne naprosto nečekaná láska. Pomůže aspoň některým z nich pochopit novou situaci život spisovatele a dramatika Oscara Wilda, známého to bouřliváka, dandyho, muže radikálních názorů, kritika puritánské morálky, kterému nic lidského nebylo cizí? Ve společnosti byl vítán nejen pro svůj šarm, ale i jako vynikající, vtipný vypravěč příběhů. Což dokládá obliba jeho knih a divadelních her i v současnosti. Parta českých studentů naráží v Dublinu na jeho stopy v mnohých situacích.

30.11.2011 uplynulo 111 let od Wildova úmrtí.

UKÁZKA 1

Četl celé dopoledne, některé pasáže i několikrát. Dokonce byl v pokušení dělat si výpisky, ale tohle nutkání pohrdlivě překonal, nehodlá přece zpracovávat čtenářský deník. Jenže Oscar se mu dostal do hlavy přesně v tom nejlépe načasovaném okamžiku. Dozvěděl se o něm něco, co ho zneklidňovalo.

„Znáš Justina MacFarlana, Oscare? Hm, hloupá otázka. Proč se tě na to vlastně ptám?“
„Vždycky má smysl klást otázky; odpovídat ale vždycky smysl nemá.“
„Já vím, že ho nemůžeš znát. Tvoje škoda. Píše o tobě práci. Vyprávěl mi o tvém dětství, o sourozencích, že tvůj táta měl nějaký techtle mechtle s pacientkou, že jsi odešel studovat do Londýna a tam ses oženil. Proč ses vlastně oženil?“
„Ženy představují vítězství těla nad duchem, tak jako muži představují vítězství ducha nad morálkou,“ pokrčil Oscar na přebalu knihy rameny.
„Jenže Constance byla nejen hezká a vzdělaná, ale i bohatá.“
„Můj vkus je velmi prostý. Spokojím se vždycky s tím nejlepším.“
„To se ti to kecá. Život s ní pro tebe znamenal finanční svobodu a nezávislost, přiznej to.“
„Podívej, chlapče, vždycky jsem vyznával zásadu, že jen kultivovaná nečinnost je to správné zaměstnání.“
„Ale…“
„Svou přirozenou inklinací i vlastní volbou jsem oddán zahálce.“
„Není ti to blbý, říct to takhle na plnou pusu? Přiznáváš tím, že tvoje manželství byla jen účelová záležitost.“
„Manželský život je jenom návyk. Špatný návyk,“ pokrčil Oscar rameny.
„Jsi cynik.“
„A ty zase sentimentální. Sentimentální člověk je v hloubi své duše taky cynik, protože sentimentalita je vlastně něco jako cynismus na dovolené.“
„To všechno, co říkáš, je jenom hra. Hra se slovíčky.“
„A proč ne? Život je příliš důležitý, než abychom jej brali vážně.“
„Přesto bych ti chtěl položit jednu indiskrétní otázku, Oscare. Jsi gay?“
„Indiskrétní otázka? Jenom odpovědi mohou být indiskrétní, mladíku.“

Rosťu to najednou přestalo bavit. Snažil se pomocí knihy o Oscaru Wildovi rozklíčovat Justina. Možná i sebe. Ale došlo mu, že je to nesmysl. Justin se Oscarovi ani trochu nepodobá.

Oscar_patitul

UKÁZKA 2

„Jsi nějak teplej,“ špitla Simča vedle něho.
„Cože?“ vyjevil se nahlas, až se na něj zbytek třídy pobaveně otočil. „Nothing. I am sorry,“ omlouval se celý rudý.
„Nějak hoříš. Vážně nemáš horečku?“ dotkla se Simona jeho ruky, když se třída opět věnovala doplňování přísudků do vět a větných spojení.
„Ježiš, nevim. Dávej radši pozor,“ odsekl tiše.
Jeden za druhým teď chodili k tabuli a fixem zapisovali obtížná slova, kterých bylo cvičení plné.
Rosťa sledoval hezkou Turkyni Melahat, jak bere ze stolu fix a váhavě smolí písmeno za písmenem. Soustředil se na její nádherné vlasy vyčesané vzhůru a spadající v tlustém černém copu na štíhlou šíji a níž, hluboko na záda. Představoval si, kam až jí vlasy asi sahají, když je rozpustí. A co všechno jsou schopné zakrýt, když je nahá. Určitě má velký černý klín a bradavky tmavé až dočerna. Možná je ještě panna, Turkyně jsou zdrženlivější. I když asi, jak která. Pod šaty se jí rýsuje malé oblé bříško, nebude tak hubená jako Nikol. I prsa má plnější.
Rosťa vzal tužku a na vnitřní desky sešitu črtal bujné ženské tvary, jak si je v podání Melahat představoval.
„No, na prasárny tě užije,“ uchichtla se tiše Simona, když mu nahlédla pod ruku. „Ty se nudíš, že jo?“
Nenudil se. Zkoumal. Zkoumal svoje pocity, když v duchu svlíkal půvabnou Turkyni. Jasně že nemohl v duchu svlíkat Simču. Ani Nikol. To už věděl, že nefunguje. Ale ani Melahat nefungovala.
S hranatou Jadwigou, která teď stála u tabule místo Turkyně, to ani nezkoušel.
Ale pak byl na řadě Denis. Drobný, s útlými boky, tmavými kudrnatými vlasy lemujícími jemně řezaný obličej, z něhož vystupoval trochu výraznější nos, na opálené paži měl decentní kérku. Hezoun.
Rosťa se maličko pozastavil nad tím, jak Denise ohodnotil, ale uvědomil si, že pojmem hezoun charakterizoval některé kluky už dřív. A nejen on, ale i Kat, Petroš a další kluci. Na tom přece nic není. Jde o to, co s ním ten pocit a představa udělá, ne jak objekt pojmenuje.
S poněkud zahanbujícími pocity si zkusil představit Denise ve sprše. Opálená záda, zadek jako dva česneky. Zpředu…
„Rosťa!“
„Teď ne,“ zamumlal vyrušeně.
„Jaký ne? Jdi k tabuli, seš na řadě,“ strčila do něj Simča loktem.
Neochotně vstal a převzal od Denise fix. Krátce se mu podíval do očí. Má hezký oči. Nikdy si nevšiml, že by nějakej kluk měl tak neuvěřitelně dlouhý a hustý řasy. Ale třeba je to normální. Jen si toho dosud nevšímal. Několik okamžiků si v sobě uchoval obraz Francouzovy tváře, i záblesk představy jeho těla ve sprše se mu ještě vybavil, ale žádná reakce nenastala. Naprosto žádná. Ani náznak vnitřního tetelení. Třeba se ze mě stal asexuál, napadlo ho a při té myšlence se překvapeně zastavil.
„Rosťa? Are you all right?“ zeptal se Justin zkoumavě a popošel k němu blíž.
Rosťa sebou trhl. Okamžik zůstal bez hnutí a nakonec pomalu, pomaličku vzhlédl, fix stále v ruce, oči teď vylekaně upřené na Justina.
„Prosím? Jo, I´m OK,“ zachraptěl a vyběhl ze třídy.
Žádný asexuál. Jen to, že stál dva kroky od Justina, mu najednou způsobilo trnutí v zádech. Ani si nemusel přivolat vzpomínku na jeho nahý tělo v dešti u auta a choulící se pak na sedadle řidiče hned vedle něj.
„Jsem v hajzlu,“ mumlal na záchodě, čelo přilepené k studeným dlaždičkám. „Jsem totálně v hajzlu.“
Uslyšel za sebou vrznutí dveří a Justinův nejistý hlas:
„Rosťo? Jsi v pořádku?“
„Nejsem,“ rozbrečel se. „Ale neboj, na umření to není. Na tohle doktora nepotřebuju.“
„Já vím, že ne,“ zašeptal Justin a nervózně propnul prsty na rukou.
„Nelupej těma kloubama! A jdi… jdi do třídy!“ vyjel na něj Rosťa vztekle.
„Dal jsem jim samostatnou práci,“ hlesl Justin.
„Mně je fuk, cos jim dal! Nenávidím tě! Nechci tě už vidět!“
Předloktím si utřel obličej a vypálil na chodbu.
Justin se nepokoušel ho zadržet. Nepokoušel se vůbec o nic. Rozpáleným čelem se opřel o kachlíky v místech, kde před chvílí tiskl čelo Rosťa.
„Proč je to vždycky tak složitý?“ zamumlal rozechvěle.
Opláchl si obličej studenou vodou a vrátil se do třídy.

ČLÁNEK:

Blbnutí s Oscarem v Luxoru

Vytvořeno 22. 2. 2012 1:00, Autor: Jana Semelková

ilV pondělí 20. 2. 2012 se v Paláci knih Luxor křtil literární cestopis Ivony Březinové Blbnutí s Oscarem. Jde o šestý příběh z knižní série, kterou odstartoval Básník v báglu, tedy Karel Hynek Mácha. Ivona v netradičních cestopisech představuje čtenářům literární velikány 19. století.
knihaNa křtu přítomným autorka prozradila, jak to tenkrát bylo. Nakladatelství Albatros ji v roce 2004 požádalo, aby napsala příběh, ve kterém by studenti cestovali po republice. Námět jí dlouho ležel v hlavě a pak se vylíhla myšlenka: napsat o toulkách krajem, kde žili nebo nějakou dobu pobývali spisovatelé devatenáctého století. A tak vyšel v roce 2005 první literární cestopis o třech studentkách, které v létě putují krajem Karla Hynka Máchy. Čtenáři partu studentek přijali pozitivně. O rok později vyšla Blonďatá Kerolajn (zimní radovánky v kraji Karolíny Světlé) a v roce 2007 Báro, nebreč (Ratibořice a Božena Němcová). V roce 2008 se Simča, Fany a Nikol podívaly třikrát do ciziny – na Slovensko, kde objevovaly kraj slovenské spisovatelky Margity Figuli a Juraje Jánošíka (Bojíš se, Margito?, 2008), do Španělska za spisovatelem Cervantesem (Blázniví donkichoti, 2009) a letos do Irska za Oscarem Wildem.

Ivona Březinová ještě přiznala, že se ráda ztotožňuje se svými hlavními hrdiny. Poslední cestopis tak byl pro ni náročnější, spojený s většími emocemi, než příběhy předchozí, protože se musela stát na čas klukem, dokonce klukem, který si uvědomil při poznávání osudu Oscara Wildea, že je všechno jinak a že by mu s jiným klukem bylo líp.


Kmotr knihy Jiří Hromada se vyznal ze svých setkání s Oscarem Wildem, jak v knihách, tak v divadle, kde měl možnost hrát v jeho hrách. Připomenul osud spisovatele, který se nebál na konci devatenáctého století přihlásit ke své citové orientaci a za to trpět. Označil ho za prvního gay aktivistu. Na závěr popřál čtenářům, aby jim kniha pomohla najít cestu ke svobodě a přirozenosti.

Příjemné odpoledne uběhlo jako voda. Závěrečný přípitek autorky Ivony Březinové, kmotra Jiřího Hromady, šéfredaktorky Albatrosu Šárky Krejčové a redaktorky Zuzany Kovaříkové stvrdil vyřčená přání a vyslal knihu za čtenáři.

foto

RECENZE 1:

Blbněte s Oscarem Ivony Březinové

Úterý, 20 Březen 2012 02:00 PhDr. Jana Semelková

Blbnutí s Oscarem patří do řady „Béček“. Ano, od roku 2005 vycházejí autorčiny literární cestopisy, jejichž názvy začínají vždy písmenem „B“ (Básník v báglu, Blonďatá Kerolajn, Báro, nebreč, Bojíš se, Margito?, Blázniví donkichoti). V posledním Ivona Březinová poslala partu studentů na jazykový kurz do Irska.

Trojice dívek, která kdysi vyrazila po stopách Karla Hynka Máchy (Básník v báglu) – Nikol, Fany a Simča -, se rozrostla časem o další přátele (Michala, Rosťu, Manuela…) a poznala mnoho zajímavých míst u nás i v zahraničí. Ta místa jsou vždy spjata s osudem zajímavého spisovatele předchozích staletí. A světe div se, vždy jeden z party prožíval v dané době zvrat ve svém dosavadním životě, který mu dílo i osud daného autora trochu pomáhá pochopit. Díky této koncepci Ivona Březinová netradičně představuje čtenářům takové osobnosti, o kterých si můžeme myslet, že už jsou trochu pasé. Karel Hynek Mácha, Karolína Světla, Božena Němcová, slovenská spisovatelka Margita Figuli, Miguel de Cervantes a v posledním svazku Oscar Wilde prožívali kdysi vzlety, pády a zklamání, byli šťastně i nešťastně zamilovaní, se svými láskami se tajili i netajili, jejich osudy byly daleko barevnější, než jak se nám zdají být v učebnicích literatury či v slovnících a encyklopediích.

„Naše parta“ se vypravila do Irska, všichni se zdokonalují v angličtině v kurzu na univerzitě, poznávají Dublin a potkávají nové tváře. Mezi nimi je Justin, lektor angličtiny, který oslní především Simču. Je po mamince Čech a na univerzitě nejen učí angličtinu, ale i pracuje na své bakalářské práci na téma Oscar Wilde. V partě to trošku začíná vřít – ponorka je ponorka. Navíc jednoho z nich, Rosťu, zasahuje naprosto nečekaná láska. Nechápe, tápe, hledá se a ujasňuje si neznámý cit, který najednou pociťuje k Justinovi. Je vše pravda? Jak to přijme parta? Co doma? Odpovědi na řadu svých pocitů nachází v životě spisovatele a dramatika, kterému nic lidského nebylo cizí. Snad pomůže Oscar Wilde pochopit novou situaci i ostatním…

Ivona Březinová si dala velmi těžký úkol. Přiblížit osudy „klasiků“ současnému čtenáři. Myslím, že tento úkol splnila na sto procent. Její literární cestopisy jsou především čtivé. Každému předcházela autorčina „studijní cesta“ do míst, kde se příběh odehrává. Takže současný svět, současní mladí lidé a osudy minulosti. Úžasná kombinace, díky které se autorce podařilo představit „klasiky“ jinak, živě a opravdově. I když poslední v posledním svazku se mi zdá Rosťův příběh příliš překotný, a tím až neuvěřitelný. Je mi jasné, že se vše muselo „vejít“ do třítýdenního pobytu v Irsku, ale… Současně právě tento rychlý sled událostí dodává románu na gradaci a podporuje jeho čtivost. Autorku chválím především za její „životaschopné a uvěřitelné“ postavy. Ač od prvního svazku všichni „povyrostli“ vyvíjejí se tak trochu podle plánu: Fany je stále puntičkářka, Nikol pragmatička a Simča nepraktická kráska. Dívky dospívají, ale jejich základní povahové rysy se téměř nemění, jen se trošku obrušují. Přesně tak, jak to v životě chodí. Šestý svazek literárních cestopisů nezklamal mé očekávání, i když, přiznávám, Básník v báglu byl a zůstává pro mne tím nejzdařilejším.

Blbnutí s Oscarem

Autor: Ivona Březinová
Žánr: literární cestopis
Vydáno:
 2012
Stran: 136
Vydalo nakladatelství: Albatros
Hodnocení: 70 %

RECENZE 2:

Březinová, Ivona: Blbnutí s Oscarem
Autor článku: Milena Šubrtová – 25.3.2012, iLiteratura

Blbnutí s Oscarem je v pořadí již šestým dílem volné série „béčkových“ dívčích románů Ivony Březinové (1964). Toto označení se nevztahuje ke kvalitám textů, ale poukazuje na vnějškové propojení románů hrou s počátečním písmenem „B“ v názvech jednotlivých dílů (Básník v báglu, 2005; Blonďatá Kerolajn, 2006; Báro, nebreč, 2007; Bojíš se, Margito? 2008; Blázniví donkichoti, 2009). Blbnutí s Oscarem se drží zavedeného kompozičního schématu, jež spočívá v kontaminaci naučné a cestopisné literatury s konvencí dívčí četby.

Každý díl série představuje svébytný literární místopis, v němž ožívají autoři klasických literárních děl i jejich literární hrdinové. Namísto petrifikovaných literárních biografií a čítankových interpretací však Březinová předkládá pohled na klasickou literaturu optikou svých vlastních literárních protagonistů, jimiž je trio středoškolaček a jejich o něco starší přátelé. Po putování ve stopách Karla Hynka Máchy a zimním pobytu pod Ještědem, kde vznikaly romány Karoliny Světlé, se parta kamarádů ocitá v Babiččině údolí při natáčení snímku o Boženě Němcové. Na Slovensku jsou inspirováni prozaičkou Margitou Figuli a prázdninový pobyt ve Španělsku se odehrává ve znamení dona Quijota a jeho tvůrce.
Cestopisné zajímavosti, citace z literárních děl a úryvky z autentické korespondence literárních osobností získávají nový rozměr v převyprávěních a svérázných adaptacích z perspektivy adolescentů. Právě tento zorný úhel dokáže zdůraznit nadčasové literární a životní poselství klasiků, kteří i přes propast staletí oslovují mládež svými výpověďmi o lásce a jejích střetech se smyslem pro povinnost či společenskou konvencí. Životní směřování jednotlivých členů party pak představuje paralelu k těmto románovým i skutečným příběhům. Románová série je explicitně určena čtenářkám od třinácti let. Její protagonisté však postupně stárnou a souběžně se posouvá také okruh problémů, jež řeší – od nezávazných prázdninových dobrodružství až k otázkám přijetí zodpovědnosti za budoucí život svůj i svých blízkých. Blbnutí s Oscarem lze zařadit k těm dílům, která si naleznou čtenáře i mezi příslušníky podstatně starší věkové skupiny.
Blbnutí s Oscarem zavede čtenáře na třítýdenní kurz angličtiny do Dublinu. Ačkoli se zde nabízí hned několik literárních tras ke sledování (Jonathan Swift, James Joyce), autorka záměrně volí pohnutý život a dílo výstředního dandyho Oscara Wildea, jenž se v Irsku narodil. Právě prostřednictvím populárního a na konci života zatracovaného autora, který kvůli nepovoleným homosexuálním stykům skončil ve vězení, dospívá jedenadvacetiletý Rosťa k šokujícímu poznání o své identitě. Autorka líčí počínající vztah irského lektora angličtiny Justina, jež píše o Wildeovi bakalářskou práci, a českého studenta přesvědčivě, s maximální otevřeností, ale vkusně. Z náhodného setkání ve školních lavicích se na straně Justina rodí zpočátku ohleduplně zapovězená láska, na Rosťově straně citový zmatek ústící v úlevné přiznání pravdy o vlastní sexuální orientaci nejenom sobě, ale i ostatním.
Romány „béčkové“ série jsou nevyrovnané. V některých cítíme, že literárněvýchovný aspekt je spíše povinnou vycpávkou než skutečným kompozičním pojítkem a návaznost na životní situaci adolescentních hrdinů je příliš okatě vykonstruovaná (např. Báro, nebreč; Bojíš se, Margito?). Blbnutí s Oscarem patří rozhodně k těm, v nichž se autorce podařilo působivě skloubit zeměpisný i literárněhistorický aspekt s propracovanou psychologizací postav a věrohodností jejich konfliktů. Vnitřní perspektiva mužského hrdiny navíc zaručuje, že román si může najít recipienty i mimo okruh typických adresátek nenáročné dívčí četby.
© Milena Šubrtová

RECENZE 3:

Březinová si posvítila na problematiku homosexuality 03.04.2012 Martina Bittnerová Literatura

http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=12187

Ivona Březinová se snaží prostřednictvím svých knih nejen bavit, ale také nenásilně vzdělávat. Nedávno pokřtěný titul s názvem „Blbnutí s Oscarem“ náleží do tzv. béčkové série, v níž autorka posílá své hrdinky Nikol, Simču a Fany na objevné výpravy po stopách spisovatelů a spisovatelů. Tím pádem celá série získává další rozměr, protože seznamuje s historickými i zeměpisnými reáliemi.
Blbnutí s Oscarem má však ještě významnější přesah. Autorka v něm nechává vypořádat se Nikolina bývalého kluka Rosťu s poznáním, že se mu líbí kluci. Otevírá tím klasický problém coming outu.

Dívky se tentokrát vydávají do Irska, rodné země Oscara Wilda, který kvůli svému zájmu o muže, skončil ve vězení. Doprovod na cestě jim dělá Simonin přítel Manuel, a již zmíněný Rosťa. Parta objevuje Dublin i jeho okolí. Chodí na kurz angličtiny. Holky mají krátce před maturitou, proto si užívají chvíle relativní svobody. Vyprávění působí v této rovině nesmírně živě, a přestože se hrdinky poněkud změnily, základní povahové rysy jim zůstávají. Čtenář je jednoduše pozná, ačkoliv mu Simča může lézt na nervy.

Příběh se točí nejvíce kolem Rosti. Ten se chová natolik zvláštně a nepředvídatelně, že by ho našinec nejraději nechal nastoupit do virtuálního letadla směrem domů.
Jako by se díky tak závažnému tématu sexuální identity vytratila z kulis příběhu určitá lehkost. Zajímavými se proto stávají místa, kde se čtenář setkává s životními osudy Wilda, či kapitolami irské historie. Rosťa samozřejmě díky Wildovi může přemýšlet o sobě a snaží se hledat paralely. Wilde mu má v podstatě pomoci vyřešit poměrně těžkou a nečekanou životní situaci. Na pozadí toho děvčata navštěvují památná místa, poznávají zvyky i ochutnávají tradiční jídla. Bohužel dokumentující fotografie v knize chybí. Samozřejmě se nejedná o vlastivědnou publikaci, leč bych tentokrát nějaké obrázky přivítala.

Otevřený konec příběhu pak znamená hozenou rukavici pro autorku, aby příště mohla ukázat, zda se Rosťa se svou láskou srovnal a především, co na to říkají jeho rodiče.
Na facebooku už jsem objevila povzdech čtenářky, které se rozchod Rosti a Nikoly nelíbil. Rozuzlení jejich vztahu opravdu trochu skřípe, stejně jako když dovádí Rosťa s Justinem ve vodě, byť v mírné irské zimě. Na druhou stranu jen málokdo si umí představit, k jakým změnám dochází ve vnímání mladého muže, který zjistí, že ho holky vlastně nepřitahují.

Snaha o zobrazení nejniternějších Rosťových pocitů je nejcennější v tom, že ukazuje, čím vším si takový jedinec prochází a kolik podpory od svých nejbližších potřebuje.

ROZHOVOR:

Ivona Březinová blbla s Oscarem

Vytvořeno 12. 4. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

 ROZHOVOR:
zena

Od roku 2005 vycházejí v Albatrosu literární cestopisy, jejichž názvy vždy začínají písmenem „B“. Říkám jim „béčka“. Letos k svazkům Básník v báglu (K. H. Mácha), Blonďatá Kerolajn (K. Světlá), Báro, nebreč (B. Němcová), Bojíš se, Margito? (M. Figuli) a Blázniví donkichoti (M. de Cervantes) přibyl titul Blbnutí s Oscarem (O. Wilde). Ivony Březinové jsem se zeptala, jak se jí s Oscarem blblo a vlastně, jak to všechno začalo.


knihaIvono, za Oscarem ses vypravila do Irska, navštívila jsi skutečně všechna místa, o kterých v knížce píšeš?

Navštívila.  Před odletem do Dublinu jsem sice leccos stihla o Oscaru Wildovi nastudovat, takže jsem si v kufru vezla seznam míst, která nutně musím navštívit, ale zásluhou našich kamarádů Kačky a Aleše, kteří v té době v Irsku žili, jsme se nakonec dostali i na irský venkov. A právě místa, která jsem díky tomu poznala, se stala „jevištěm“ pro mou knihu. Jsem ráda, že tomu tak je, protože Irsko není jen Wilde, Irsko jsou zvlněné zelené louky poseté ovcemi, středověké památky keltské kultury i třeba dech beroucí megalitické hrobky. To vše jsme v Irsku viděli a přišlo by mi to jako hrozná škoda, kdyby tahle místa nenavštívili i hrdinové mé knihy.

Vyzkoušela sis i lezení vodopádem Powerscourt, jako Rosťa s Justinem?

Samozřejmě, že ano. Jen jsem při tom neřádila tolik jako oni. Lezla jsem po balvanech, skákala přes pěnící se vodu, ale na rozdíl od Justina a Rosti jsem si dávala velký pozor, abych se nenamočila. Fakt byla docela chladno. Jo, a klíčky od auta jsme naštěstí taky neztratili. Člověk taky nemusí svým hrdinům předžít každý detail. A já si ráda vymýšlím. Vlastně i o ty klíčky jsme jednou přišli.  Když jsme dávali dohromady materiály ke knížce Blázniví donkichoti, vytratily se nám klíčky v madridském Pradu. A náhradní byly zamčené v naší škodovce. Naštěstí ty ztracené někdo našel a odevzdal ve vrátnici muzea. Když jsme se tam celí zoufalí přiřítili, pán ve vrátnici se jen zazubil a se slovy „Sí, escoda!“ nám je podal.

Poslední svazek se dotýká života O. Wilda, jaký je tvůj vztah k tomuto autorovi?

Dost rozporuplný. Myslím, že nositelem mého názoru na tohoto autora, je Rosťa, který čím víc ho poznává, tím víc ho považuje za fanfaróna a pozéra. I já si spolu s Rosťou myslím, že kdyby Oscar nebyl tak samolibý a zhýčkaný slávou, dokázal by svůj velký pád z výšin na dno vězení přežít. A je úplně jedno, jaká byla jeho sexuální orientace, podstatnější je, jaká byla jeho pýcha.

Jak těžké bylo psát o klukovi, který se zamiluje do kluka a vlastně se mu obrátí celý svět?

Emocionálně byl pro mě tenhle díl určitě nejtěžší. Jsem heterosexuální ženská, máma dvou dospělých dcer, ale při psaní byly chvíle, kdy jsem se stávala klukem, navíc klukem, který si začíná uvědomovat, že je na kluky. Pro mou psychiku to byly dost složité kotrmelce, ale ustála jsem to. Přesto bych si rukopis netroufla dát z ruky dřív, než ho přečetli dva mí kamarádi, kteří jsou gayové. Byli vlastně mými odbornými garanty a já jim za to moc děkuju.

S literárními cestopisy jsi začala v roce 2005 – proč?

Všechno tehdy začalo z  popudu nakladatelství Albatros. Měla jsem napsat příběh odehrávající se na cestě. Na nějaké reálné trase. Do té doby jsem žádný „cestopis“ nenapsala, a tak mě výzva zaujala. Ponořila jsem se do knihovny, hrabala v příručkách a průvodcích a hledala nějakou zaslíbenou trasu. A pak jsem ji jednoho dne našla v obyčejné turistické mapě Kokořínska. Přímo v mapě byl u jedné z turistických tras nápis Cesta Karla Hynka Máchy a já zajásala. Když se ovšem moje tehdy asi čtrnáctiletá dcera dozvěděla, o kom že to chci psát, sjela mě mírně opovržlivým pohledem a oznámila, že o Máchovi jí stačí odstavec v učebnici. Tím mě ovšem jen popíchla a já se rozhodla napsat knihu o Hynkovi tak, aby to bavilo číst i pubertální výrostky, kteří by jinak o tohoto velikána se složitou osobností okem nezavadili. A myslím, že tenhle záměr mi docela vyšel.

Proč byl prvním právě Karel Hynek Mácha? Jak si vlastně volíš ony „klasiky“, kterých dílo cestopisy připomínáš?

Pro Máchu jsem vždycky měla slabost, na gymnáziu jsem fantazírovala, že se pokusím rekonstruovat jeho nedopsaný cyklus Kat. A plánovala jsem, že stejně jako on půjdu pěšky do Itálie. Vlastně, já nechtěla jít pěšky, ale jet na takové té velké koloběžce. Dokonce jsem si kvůli tomu půjčila Italštinu pro samouky, ale skončilo to u druhé lekce a mé nadšení pro dálkové koloběžkování také vyprchalo. Obdiv k Máchovi mi ale zůstal. Druhý díl byl o Karolině Světlé, která má v turistické mapě Podještědí také svou trasu. Aby ne, jezdívala tam v létě na prázdniny po dobu třiceti let. Musela tam znát každý kámen. Dál jsem svou partu poslala do Ratibořic, kde je přímo naučná stezka, která se váže k Babičce a její autorce Báře, která v dospělosti odvrhla jméno Barbora a stala se Boženou Němcovou. Margita Figuli se zase narodila poblíž míst, odkud pocházel Jánošík, a tak jsem své hrdiny nechala jezdit na koni a podnikat túry v prostředí krásných slovenských hor. Cervantesův Don Quijote je přímo lokalizován do krajiny La Mancha, takže v knize Blázniví donkichoti nebylo co řešit. A když se mi pak naskytla možnost podívat se do Dublinu, jela jsem tam už se záměrem „zmapovat“ si Oscara.

Navštívila jsi všechny místa, na která jsi poslala své hrdinky? Co na to říká tvá rodina?

Už Máchou jsem si nastavila poetiku knihy tak, že všechny cestopisné údaje sedí. Každou trasu nejdřív pečlivě projdu či projedu a teprve potom na ně vyšlu své hrdiny. Ostatně, původní zadání znělo příběh na cestě. Že se z „cestopisů“ vyklubou knížky zároveň životopisné, je jakýsi bonus navíc. Máchu a Světlou se mnou prochodil tatínek, do Ratibořic jsem se po letech vrátila s literárně-poznávacím zájezdem, který pořádalo Národní muzeum, a zahraniční cesty jsem absolvovala s manželem, který vždy pouze suše prohodil, že je zvědav, zda můj honorář pokryje aspoň cestovní náklady včetně letenek.

Kam se vypravíte teď? Který z autorů zasáhne do osudů známé party?

Poslední díl bude cestovatelsky nejjednodušší, stačí pár stanic metra a budeme na místě. Zůstaneme totiž v Praze, jen se vrátíme do začátku 20. století. O to víc mi možná dá zabrat samotný autor Franz Kafka. Tak mi všichni držte palce.

To určitě budeme! Děkuji za rozhovor.

 

Blonďatá Kerolajn

Druhou výpravu za slavnými spisovateli uskuteční skupinka holek a kluků v době jarních prázdnin. Odjedou lyžovat na Ještěd a na běžkách projdou i Cestu Karoliny Světlé.

obalBlondataKerolajn

ANOTACE:

Další díl z chystané volné řady literárních cestopisů nás
tentokrát zavede do Podještědí, kraje, kam po dobu
téměř třiceti let jezdívala na prázdniny spisovatelka
Karolina Světlá.
Hrdinky příběhu, Fany, Simča a Nikol, které už známe z
knihy Básník v báglu, se na Ještěd vydávají se svými
chlapeckými protějšky v době jarních prázdnin, kdy na
sjezdovkách i běžeckých tratích leží spousty sněhu.
Všichni, včetně cizince Manuela, který vidí sníh zblízka
poprvé v životě, se tedy oddávají zimním radovánkám.
Až na jednu z hlavních hrdinek, která se začíná zmítat v
milostném trojúhelníku ne nepodobnému tomu, jaký
svého času prožívali Karolina Světlá, její manžel
Petr Mužák a mladý básník Jan Neruda.

Kerolajn -mapa

UKÁZKA:

Bylo sotva čtvrt na deset, když je autobus vysypal na libereckém autobusovém nádraží, odkud se přesunuli k zastávce tramvaje číslo tři jedoucí do Horního Hanychova. Obtíženi spoustou zavazadel, lyží a snowboardů se jen s vypětím všech sil narvali mezi ostatní lyžařeníchtivé cestující. Tramvaj cinkla a rozjela se Libercem vstříc Ještědu, jehož kuželovitý tvar nenápadně přecházel v rovněž kuželovitý impozantní hotel s vysílačem na vrcholku. Nikol vytáhla kameru a postupně zabrala všechny členy jejich výpravy s přibližující se horou v pozadí.

„Co tam je nahože?“ ukázal Manuel na Ještěd snědým ukazováčkem.
„Hotel.“
„Otel?“
„Jo.“
„A tam my bydlet budeme týden?“
„To tak,“ rozesmál se Jirka. „Nevím, jak ty, indiáne, ale já momentálně zrovna moc při penězích nejsem, abych si platil sedm noclehů přímo na Ještědu. K tomu mi úplně stačí Bucharka.“
„Bucharrka?“
„Jo, taková ubytovna. Uvidíš. Za chvíli jsme u ní.“
Z tramvaje vystoupili rovnou do sněhové závěje. Manuel nadšeně zapištěl, předklonil se a zabořil do sněhu celý obličej.
„To estudí!“ jásal pak nadšeně.
„Pojď, ty cvoku, jdeme se ubytovat,“ táhla ho Simča ze závěje pryč, a když se jí to podařilo, navěsila na Manuela většinu svých naditých zavazadel včetně lyží.
„Hele, a kde se naučil lyžovat, když na sníh kouká jako kromaňonec na umělou stacionární družici?“ dloubla si Fany do Simči cupitající za Manuelem jen s kosmetickým kufříkem a se čtveřicí ledabyle svázaných lyžařských hůlek.
„No, kde by se to naučil?“ pohlédla Simča bezelstně na Fany. „Tady se to naučí.“
„Máš s sebou dost dévédéček?“ obrátila se Fany pro změnu na Nikol. „Mám pocit, že tu natočíš tolik materiálu, že by to mohlo stačit na celovečerní filmovou komedii.“
„Když už, tak romantickou komedii, dámy,“ odsekla Simča. „V hlavní roli Simona Černíková a Manuel Fernandéz. Jo, a scénář si tentokrát napíšu sama, Fany.“
„Tak jo,“ rozesmála se Fany a pověsila Simče na krk tašku se zbytkem řízků od maminky, aby blonďatá star přece jen nešla tak úplně nalehko, když její osobní šerpa už supěl v popředí.
Sobota právě dosahovala svého poledního vrcholu, když se s lyžemi v rukou konečně zařadili do fronty na kabinovou lanovku. Manuel vytáhl z kapsy brožurku s názvem Sjezdové lyžování a soustředěně se do ní zahloubal.
„Hele, já vám teď něco pžečtu, jo?,“ ozval se po chvíli. „Technikou jízdy ve sjezdových disciplínách rrozumíme nejvýhodnější žešení pohybového úkolu v konkrrétní situaci volného terrénu nebo v situaci na trrati slalomu, obžího slalomu a sjezdu. Technikou tedy rrozumíme pohyby, závorka, pohybové dovednosti, závorka, jimiž lyžaž rreaguje na změny podmínek. Pohyby probíhají v určitém prostoru a v určitém čase. Hele, tomu všemu vy rrozumíte?“ vzhlédl Manuel od brožurky vyděšeně.
„Ani trochu,“ zavrtěla Simča hlavou.
„Ako by to bolo po latinsky,“ přidala se Marika.
„Vyhoď to,“ doporučil mu Petroš. „Až si nasadíš lyže, bude všechno jinak.“
„Tak co? Zkusíš to? Nebo radši sjedeš dolů sedačkou?“ obrátila se Simča na Manuela, když už konečně stáli nahoře na svahu.
„Žádný pžípad esedačkou,“ ohradil se mladý muž dotčeně. „Jen ukaž, jak na lyže nastoupím, a já pojedu.“
Ale když mu Jirka s Petrošem upnuli přeskáče do vázání, Manuelova snědá tvář viditelně pobledla.
„Těžký nohy. Moc těžký,“ postěžoval si.
„Tak, teď pokrč kolena,“ zavelela Simča. „Takhle. Dobrý. A jeď.“
„Já jel bych, ale jak začít?“
„Odraz sa palicami,“ radila mu Marika.
„Ona myslí hůlky,“ překládala ochotně Fany a koutkem oka překontrolovala, jestli Nikol točí.
Točila.
Manuel se opřel do hůlek a rozjel se z mírného kopečka modré sjezdovky, kterou mu pro tento účel vybrali.
„Tak se ukaž, indiáne,“ křikl za ním vesele Jirka.
„Hele, on fakt jede,“ vyjekla Simča a pustila se za ním, což očividně přivítal.
„Jak se to zastavuje?“ ječel Manuel v panické hrůze, když lyže pod jeho tělem nabíraly čím dál větší rychlost.
„Spadni!“ křikla na něj Simča. „Tak spadni, krucinál!“
Manuel sebou vmžiku praštil, čímž se jeho tělo rázem zastavilo.
„No vidíš, už umíš i brzdit, indiáne,“ chechtal se přijíždějící Jirka a podal Manuelovi ruku, aby ho zvedl. „Napoprvé docela slušnej výkon.“
„Jeďte napřed,“ vzdychla Simča. „Tohle bude na dlouho.“
„Tak jo,“ přikývl Petroš. „Ale do tmy ať jste dole,“ dodal potutelně. „Nerad bych večer burcoval horskou službu.“

Manuel bojoval jako o život. Víc se válel na zemi, než jel, protože jiný způsob brzdění se mu zatím neosvědčil.
Simče pomalu docházela trpělivost, a vlastně i síly, jak ho musela každých pár metrů zdvihat na nohy.
„Jsi těžkej jako prase,“ neovládla se nakonec.
„Jako prrase?“ podíval se na ni nechápavě. „Ty myslíš to rrůžový zvíže, který dělá chrro, chrro? Proč ty mi tak žíkáš?“
Simča unaveně máchla rukou, ale to už se u nich zastavil Jirka a s pusou od ucha k uchu poznamenal:
„To jste teda moc daleko nedojeli.“
„Kdybys mi to neřekl, tak to nevím,“ odsekla Simča naštvaně.
„Já nejlíp jedu po zadku,“ svěřoval se Jirkovi Manuel. „Ale Simonka žíká, že já prrase.“
Petroš s Marikou, kteří k nim taky právě dojeli, propukli v smích, a Simča vztekle praštila hůlkami o zem.
Jirka se podíval na její podmračený obličej, pak na zváleného Manuela a řekl:
„Víš co, Simonko? Nejlepší bude, když teď pojedeš s Marikou a Petrošem. A my to tady s indiánem zkusíme spolu.“
Simča mu samou vděčností vlepila pusu a v tu ránu byla pryč, aby si to Jirka náhodou ještě nerozmyslel.
„Ona dala pusu tobě?“ vykulil Manuel ublížené oči. ,,A prroč ne já?“
„Protože od tebe pusu nechci,“ odbyl ho Jirka.
„Já nemyslím já pusu tobě,“ ohradil se Manuel dotčeně. „Já myslím ona pusu mně.“
„Tak to si počkej, až příště pojede okolo,“ poradil mu Jirka. „Za chvíli je tady, uvidíš. A my zatím zkusíme kousek popojet. Ale na lyžích, indiáne, jasný? Na zadek zapomeň.“
„To se ti žekne, zapomeň,“ brblal Manuel. „Jak zapomeň, když on bolí jak jedna modžina.“

KerolajnČBkresba

RECENZE 1:

Naučná prázdninová cesta podruhé (Naděžda Siegelová)

Fotografie zasněženého Ještědu na titulní straně knihy, mapka okolí s legendou pro lyžaře, běžkaře a snowboardisty na dalším listu, upoutávka na příběh o lásce (Tři kamarádi opět na cestě – už s vysněnými princi?) a k tomu název BLONĎATÁ KEROLAJN – to vše dohromady dává knize Ivony Březinové (Albatros, Praha, 2006) šanci na úspěch v knihkupecké síti a – stejně jako předchozí autorčino dílo S básníkem v báglu (2005) – na vlídné přijetí učiteli české literatury.
Po přečtení několika stran přijdeme na to, že blonďatá Kerolajn není kráska odněkud z Ameriky, ale kdysi v kraji pobývající usedlá paní, jejíž jméno všichni znají ze školy, Karolína Světlá. Ke svéráznému „překladu“ jména dopomohla autorce přítomnost literární postavy Manuela z Venezuely, jinak přítele jedné z dívek, které „přestoupily“ z letní knihy o Máchovi do navazujícího příběhu zimního.
Prvoplánové schéma, jež tvoří tři „barevně“ rozlišné dívky (černovláska, blondýna a zrzka), tři a posléze čtyři chlapci, láska a trocha žárlivosti, stavba veselých příběhů na sněhu, jimž vévodí lyžařská nešikovnost Manuela, jednoduše nastavený humor plynoucí z jeho neobratnosti v českém vyjadřování (Ale já z Venezuela. Sever Amerika meridional, blízko rovník. Tam horko pořád. Sníh nikdy. Já ještě neviděl ho nikdy takhle zpodrobna.) jsou dílem autorské strategie stejně jako stylistické perly typu Voněl adidaskou for men.
Autorka dobře znalá situace v oblasti dívčího čtenářství komunikuje v několika rovinách. Nenáročným dějem odehrávajícím se v současnosti a prožívaným veskrze moderními postavami dnešních chlapců a dívek prostupuje druhá autorsky záměrná rovina, jež prostřednictvím dávného příběhu lásky Karolínu Světlé a Jana Nerudy obě postavy českého písemnictví čtenáři lákavě představuje, a poté následuje další rovina, didaktická, přibližující čtenářům dílo Karolíny Světlé rámcově formou převyprávění obsahů některých autorčiných povídek a románů jednou z hrdinek díla a autentickou formou přetisku milostných dopisů mezi oběma spisovateli.
Dokument jako doplněk fikce je ne neznámý prvek současné literatury využívající obecného zájmu o faktografii. K faktografickým údajům náleží i popis cesty Karolíny Světlé, již v milovaném Podještědí kdysi často realizovala a na níž ji postavy knihy Ivony Březinové následovaly na běžkách, dále údaje o místech, kde se odehrával děj některých románů Karolíny Světlé, o vesnici Světlá, která ji inspirovala při výběru autorského jména, o její soše v životní velikosti, jež ve vesnici stojí.
Sdělně naučná rovina knihy Blonďatá Kerolajn je zřetelná a většina čtenářů ji záhy odhalí. Vzhledem k pocitům libosti, jež již o několik stránek dříve probouzí epická linie díla u těch, kdo po knize sáhly(i), určitě nebude naučnost nikomu na obtíž, navíc se u některých recipientů dostaví shoda mezi strategií autorky a čtenáře: první dějové pásmo se stane doprovodem dalších významových složek knihy.

Siegelová, Naděžda: Naučná prázdninová cesta podruhé. In: Ladění. 11/2. Brno 2006, s. (20–21).

RECENZE 2:

Autentický hlas Karoliny Světlé – i jí samotnou ovšem překrývají působivými floskulemi o zachraňování básníků a oběti pro blaho národního kolektivu – ve všech stávajících beletristických zpracováních jejího vztahu s Nerudou zaniká. Autoři jakoby odmítli dát prostor jejímu vidění situace, snad proto, že se tak pronikavě odlišuje od tradičních představ o ženě a jejích prioritách. Potvrzuje se tak, že veřejné mínění má sklon vnímat jedinečné lidské osudy prizmatem standardních vzorců chování: jestliže se o Světlou ucházel výjimečný muž, jak by ho mohla nemilovat? (A pakliže jí zemřelo dítě, jak by netoužila po dalším?)
Jedině Ivona Březinová citlivě postřehla, že Světlá nebyla ochotná, a možná ani schopná vztah k Nerudovi prožít naplno, se všemi riziky a omezeními, jež by z toho pro ni vyplynula. „Nejsem tvoje. Nejsem ani Mužákova. Patřím sobě“, říká Nerudovi rozhořčená Karolina ve scénáři, který o její „lásce k básníkovi“ píše dospívající Nikol. I J. Kolárová, jež podobně jako Březinová vyčetla ze spisovatelčiných listů její neochotu vzdát se osobní nezávislosti, totiž předpokládá, že odolat Nerudovu naléhání stálo spisovatelku nemálo sil, také proto, že musela bojovat se svou náhle probuzenou sexualitou (její Světlá se tak nejvíce podobá obyčejné ženě, podléhající prastarému hlasu přírody). Březinová však s ničím takovým nepočítá: spisovatelčina socha je v jejím románu pokryta sněhem a vzbuzuje v hrdince takový pocit chladu, že se rozhodne jí dát svou šálu, aby si ji pro sebe alespoň trochu polidštila. Ani Březinová totiž nehodlá poté, co z korespondence objevně vyčetla spisovatelčinu touhu po soběstačnosti, dát tomuto jejímu postoji za pravdu – jistě i proto, že svůj román píše v kódu žánru, jenž toto řešení (alespoň prozatím) nepřipouští. Její potřebu nezávislosti tudíž interpretuje nikoli jako legitimní touhu po sebeurčení, nýbrž jako deficit citu a neschopnost skutečného partnerského vztahu, tedy de facto jako osobnostní vadu. Je to právě četba Karolininých listů Nerudovi, jež v Nikol probudí – jakoby spisovatelce navzdory – odvahu jít za hlasem svého srdce i za cenu rizik, jež toto rozhodnutí obnáší. Na rozdíl od Světlé totiž dojde k závěru, že plnohodnotný život nelze vést bez vztahů a že bolest z citových úrazů je něčím, co k němu prostě patří. „Já nechci být jako ona. Nechci udělat stejnou chybu. Chci prožít velkou lásku, a ne celý život litovat, že jsem něco prošvihla“, říká Nikol v závěru a bere si nazpět svou šálu, kterou se marně snažila zahřát spisovatelčino ledové srdce. Soše Karoliny Světlé tak příznačně zbude jen čepice z napadaného sněhu, harmonizující s jejím smutným pohledem upřeným k dalekému obzoru.
Dochází tedy k zajímavému paradoxu: ani jedenadvacáté století se svým kultem ničím neomezené individuální seberealizace dosud nedokázalo destruovat příběh ustavený před více než sto lety a založený na konzervativním přesvědčení, že láska je víc než všechny kariéry světa, a že tudíž rezignace na ni může být smysluplně motivována pouze obětí. Viděno prizmatem tvorby K. Světlé tedy stále ještě vítězí konvenční Láska k básníkovi nad netradičním Rozcestím, kladoucím provokativní otázku, zda je láska skutečně za všech okolností tou nejvyšší hodnotou. Román autorčina života, pojatý jako příběh o ženě, jež dala v hloubi 19. století před láskou přednost umělecké práci, tedy prozatím na svého vypravěče čeká.

Mocná, Dagmar: Labyrint ženského literárního světa. In. Karolina Světlá a Jan Neruda aneb Jak vzniká příběh, Literární akademie 2007, str. (45-46).

Bojíš se, Margito?

Ve čtvrtém volném pokračování literárních cestopisů pozve Slovenka Marika své kamarády  na Oravu, do míst, kde se narodila spisovatelka Margita Figuli, ale třeba i zbojník Jánošík.

obalBojisSeMargito

ANOTACE:

Volné pokračování knih Básník v báglu, Blonďatá Kerolajn, Báro, nebreč!

Ahoj, léto, ahoj, prázdniny, je tu zase čas cestování! A tak černovláskaMargita 1
Fany, zrzka Nikol a blondýnka Simča už balí bágly. Tentokrát se chystají
na putování Slovenskem a zasvěcenou průvodkyní jim nebude nikdo
jiný než Marika. Ta navenek působí natolik mile a bezprostředně, že
přátelé, ani Petroš, netuší, jaké trápení skrývá. A přitom by jen stačilo
začíst se do románů Margity Figuli, milované Maričiny autorky, jejíž
stopy právě sledují. Nemohla by jim pak uniknout podobnost životních
trampot jejich kamarádky s literárními hrdinkami. Margita a Marika –
ač vzdálené, přece velmi blízké…

Bojíš se Margito-mapka

UKÁZKA:

Silnice se vinula Starohorskými vrchy a stoupala k zimnímu lyžařskému středisku Donovaly provázena říčkou, která, aspoň podle mapy, neustále měnila jméno. Minuli donovalské sjezdovky. Údolí teď bylo sevřené a tmavé, ale když se na chvíli rozprostřelo do šíře, vítala je Liptovská Osada s poutačem na Jánošíkovu kolibu.
„Zastavme sa, bratia!“ řval Kat do mobilu, který mu Fany přidržovala u ucha coby oživlé handsfree. „Mám hlad jako lední medvěd.“
Petroš s Marikou sjeli na parkoviště, Kat v mžiku otočil a už parkoval vedle nich. Jen Rosťu s Nikol mobilem zabrzdili až v další zátočině. Ale nedalo se říct, že by se nevraceli rádi, když zjistili důvod, proč byli zastaveni, a když navíc posoudili stav žaludků.
Pomalu se blížil čas oběda a koliba jen hučela.
„Zpívej,“ dloubl Kat Petroše do žeber.
„Mám?“
„Jasně. Koukni, jak je tu plno. Potřebujeme, aby utekli.“
„Vy jste praštěný,“ zaslechla je Fany, ale to už Petroš spustil:
„Jéde, jéde Petroš na čtyřkolce,
jéde, jéde, jede jak pán.
X-mena na triku,
vzadu má Mariku,
jéde, jéde, jen neví kam.“
„Á, Čechúni,“ poznamenal vrchní a s náručí talířů prošel těsně kolem Petroše, aby nenápadně zjistil, jestli je ten kluk přiopilý nebo jen takhle huláká hlady. Bleskovou analýzou se přiklonil k druhé variantě a rozmáchlým gestem skupinu poslal do vedlejšího sálu: „Nech sa páči, tam vzadu je to ešte voľné.“
„Mámí mě zrak, nebo vidíš to, co já?“ strčila Nikol do Fany a bradou ukázala k rohu zadní místnosti.
„No, buď mě zrak mámí taky, nebo ty dva vzadu, co se cpou haluškama, jsou Simča s Manuelem.“
„A kukni, Simonko, tak nás přece jen vyčuchali,“ smál se Manuel s bradou lesknoucí se omastkem z opečené slaniny. „Já to žíkal, že nás tady najdou.“
„Dobře že jdete,“ zakvílela Simča. „Nemůžu ho odtud dostat. Už má třetí porci brynzových halušek a obávám se, že nebude poslední.“
„Obávám se, že pro dnešek bude poslední,“ zafuněl Manuel. „Začíná se mi zdát, že pžestávám moct.“
„Začíná se mu zdát, že přestává moct. Dobrá věta,“ pokýval hlavou Rosťa. „Asi si ty halušky dám taky. Budou myšlenkově inspirativní.“
„Mají tu něco jako Katův šleh?“ zeptal se Kat Manuela, ale ten s plnými ústy ukázal na vrchního, který se právě blížil k jejich stolu.
„Dal bych si Katův šleh,“ oznámil mu Kat a usměvavě odmítl podávaný jídelní lístek.
„Katův šleh?“
„Katův šleh,“ zopakoval Kat a nejistě se ohlédl po Marice.
„Na mě se nedívej,“ odbyla ho s rezolutným gestem. „Já přece nesmím slovensky ani pípnout. Takže s překladem slova šleh ti bohužel neporadím.“
„Máme Zbojnícky korbáč ako predjedlo,“ nabídl promptně vrchní, který se rychle zorientoval. „A máme aj Jánošíkovú slučku,“ dodal rychle, když postřehl Katovo mírné zaváhání. „To je… oprátka.“
„Obvykle sice zacházím s mečem,“ poznamenal Kat zadumaně, „ale myslím, že oprátka bude rovněž dobrá.“
Ostatní si dali kapustnicu, to znamená zelňačku, s místní, tedy spišskou klobásou.
„To jsem zvědavá, co ti přinese,“ naklonila se Simča ke Katovi. „V jídelním lístku nic takovýho jako Jánošíkova slučka není. Předčítala jsem ho Manuelovi nejmíň třikrát.“
„Tím líp. Mám rád lidi s fantazií. Jen aby ten provaz, kterým mi asi omotaj hovězí stejk, prošel hygienickou normou.“
„Taky jsem zvědavá, co ti přinesou,“ poznamenala Marika, „protože Jánošíka neoběsili na obyčejný oprátce.“
„Ne? A jak teda?“ podivila se Nikol.
„Pověsili ho na hák za žebro.“
„No fuj, to zní jako od řezníka.“
„Musíte se tady o tom bavit zrovna u jídla?“
„Pokud vidím, tak ty už jsi dojedla, Simonko,“ odbyl ji Kat.
„Já taky dojedl úplně po okraj svýho bžicha,“ zafuněl Manuel. „Jen mi požád není jasný, kdo to je ten Jánošík. Simonka žíkala mi, že zbojník, ale já požád nechápu, co zbojoval.“

Margita 2

RECENZE:

Prázdniny s literaturou počtvrté
Po knihách Básník v báglu, Báro, nebreč a Blonďaté Kerolajn přichází Ivona Březinová s titulem rozšiřujícím předchozí vyprávění o spisovatelích umně propojené s nenáročnými příběhy o prázdninových láskách a humorně dobrodružných situacích. Další „díl seriálu“ je věnovaný slovenské prozaičce Margitě Figuli. Ivona Březinová v knize BOJÍŠ SE, MARGITO? (Albatros, Praha 2008, ilustrace Petra Cífková) opakuje svůj čtenářsky úspěšný model spočívající v propojení zábavného děje s literárněhistorickým výkladem.
Hlavní rozdíl mezi předchozími „B“ tituly (srovnej začáteční písmena všech děl) a knihou o Margitě Figuli tkví zejména v přenesení příběhu z Čech na Slovensko, a to nejen reáliemi, ale i zaměřením na slovenskou spisovatelku. Dále pak autorka vsadila na posun možných životních paralel směrem k prožitkům současníků. Margita Figuli, jejíž osudy prostřednictvím kamarádky Mariky v roli průvodkyně slovenskou literární historií skupina českých studentů sleduje, totiž žila, na rozdíl od K. H. Máchy, Karolíny Světlé a Boženy Němcové, o jejichž osudy a dílo šlo v dílech předchozích, ve století dvacátém (1909 – 1995). Marika se mohla se spisovatelkou, s níž ji pojí také jmenná podoba, celkem úspěšně srovnávat i svými trampotami a zdánlivou nepřízní osudu.
Protagonisté přecházející z knihy do knihy jsou nyní také o něco starší a autorka jim dává prožít náročnější životní situace. Mladí lidé tak například řeší situace související s láskou přes hranice, otázky náboženství v návaznosti na intimní vztahy, problematiku těhotenství a vědomí odpovědnosti.
Březinová má připravenou půdu pro recepci knihy čtenáři, kteří podobně jako postavy dospěli do věku maturantů.
Dívky, jimž je kniha především určena, přijmou s povděkem další dějové peripetie hrdinů, které si oblíbily, naučná složka díla, domnívám se, přijde však tentokrát velmi zkrátka: o slovenské literatuře toho dnešní mladí Češí opravdu mnoho nevědí a o předmětné autorce asi většina z nich nikdy ani neslyšela. Naději na aktivní odezvu mají v tomto světle především takové dějové odbočky, jež zavedou skupinu do aktuálně známých míst na Slovensku, třeba k čachtické zřícenině.
Sympatický je v závěru umístěný slovník slovenských výrazů, připomínající hlavně případným starším čtenářům skutečnost, že se obě země vzdálily nejen literárně, ale i jazykem (tomu odpovídá i převedení úryvků děl Margity Figuli do češtiny).
Důležitým údajem pro ty, kdo si blondýnu Simču, černovlasou Fany a zrzku Nikol a jejich přátele oblíbili, je sdělení autorky a redakce, že knižní parta hodlá i nadále trávit prázdniny společně, a to, jak jinak, než cestováním. Lze tušit, že se opět mezi jejími členy najde někdo, kdo dá putování i literární rozměr.
Naděžda Sieglová
In: Ladění 4/2008, s. 17-18. Brno 2008.

RECENZE (SLOVENSKÁ):

Od Máchu po Figuličku
Keď to tak zhrniem, najväčšiu radosť a najkrajšie prekvapenie som v Prahe zažila na besede vydavateľstva Albatros, predstavujúceho knižky českej prozaičky Ivony Březinovej. S Prešovčankou Gabrielou Futovou nie sú nadarmo dobré kamarátky: obe sú štíhle, nežné, no výrečné a vtipné blondínky a obe začali písať, aby ich deti začali čítať. K seriálu spájajúcemu dobrodružné putovania partie mladých ľudí po stopách konkrétneho spisovateľa však Ivona Březinová dospela ako pedagogička. Kedysi prednášala na vysokej škole budúcim pedagógom českú literatúru 19. storočia a takmer si zúfala, že svojich študentov nedokáže nakaziť vlastným nadšením pre toto obdobie. Tak vznikol Básník v báglu o Karlovi Hynkovi Máchovi, na ktorého Březinovej vlastná dcéra zvysoka kašlala, a preto jej ho vraj bolo treba podať inak. Aj pátraním „po pikoškách“. O Máchovi sa napríklad dozvieme, že si robil úprimné zápisy tajným písmom, ktoré neskôr rozlúštil spisovateľ Jakub Arbes, a že sa správal k milovanej Lori, matke svojho dieťaťa, ako tyran a väzniteľ, nepripúšťajúc, aby bez jeho dovolenia opustila byt. (Máj – lásky čas tak zostal iba v básni.) Blonďatá Kerolajn mapuje cestu Karolíny -Světlej, do ktorej sa zamiloval básnik Jan Neruda. Titul Báro, nebreč a obrázok splavu na obálke bezpečne evokuje Boženu Němcovú, o ktorej aj na Slovensku vieme pomerne dosť, lenže najmä v zrelších generáciách. Už tieto tri „akcie“ si vyžadovali odvahu riskovať nielen od autorky, ale predovšetkým od vydavateľstva. Vypriasť však a ponúknuť českej mládeži Margitu Figuli, keď jej dielo je, dovolím si tvrdiť, na hony vzdialené aj slovenským školopovinným deťom? Březinová sa odvážila. Riskovala by vraj s každým slovenským autorom, a obľúbenkyňa Figuli ju zaujala až v troch bodoch: nedožitými 100. narodeninami (2. októbra 2009), tým, že ide o osobnosť, ktorej osud je uzavretý, a pevným presvedčením, že Babylon obstojí aj v dnešnej dobe, že Tri gaštanové kone majú čo povedať dnešným čitateľom. Už pri knižke venovanej Karolíne Světlej začlenila do partie stredoškolákov Slovenku Mariku, a tak pri plánovaní štvrtej knihy na „B“ – Bojíš se, Margito? – začala hľadať styčné body medzi slovenským a českým prostredím. Jestvuje vraj dokonca hypotéza, že Petr Figula, adoptívny syn Komenského, ktorý sa oženil s Komenského vlastnou dcérou, bol dávnym predkom figuliovského rodu. Fyzicky v rodine existuje aj stužka s bledomodrými lístočkami, ktorú vraj Figuličkinej krásnej prapredkyni venoval v tanci osobne Juraj Jánošík, prv ako znova bežal zbíjať… Podľa vlastných slov autorka využívala fikciu len minimálne, v literárnej rovine, pri svojich literárnych hrdinoch. Pokiaľ ide o časti venované priamo Margite Figuliovej-Šustrovej, študovala literárnu históriu, korešpondenciu, a ešte väčší ohľad ako zvyčajne brala na dedičov, takže syn Šustrovcov Boris všetko čítal a hodnotil. Tak, ako je Březinovej zvykom, celú trasu po stopách Margity Figuli najskôr osobne prešla, aby bola na predsádke knihy správne zakreslená. Dostaneme sa tak s ňou do Vyšného i Dolného Kubína, do Terchovej i na Jánošíkove diery, na hrad Likava (aj k Chalupkovmu Likavskému väzňovi) a na mnohé iné miesta, o ktorých si zistila viac ako nejeden Slovák. A všade sa hovorí aj po slovensky (kratučký slovníček niektorých slovenských výrazov je vzadu). Tak čo s tou Březinovou? Dať jej občianstvo? Som za.

Čierna, Miroslava. Farbisté osudy knižiek. In: Literárny dvojtýždenník. 3. Júna 2009, S.10.

RECENZE (SLOVENSKÁ 2)

Recenze_slov_knizna_revue

Lauro, ty jsi ale číslo (1. vydání)

Dívčí román o třináctileté Lauře, která závodně hraje fotbal. Příběhem prostupuje problém sportovního dopinku, který se na příkladu Lauřiny spoluhráčky vynořuje jako velké nebezpečí.

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1999
  • Stran: 112
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Petra, edice Iva
  • Náklad: 3000
  • ISBN: 80-85984-71-7
  • Poznámka: Druhé vydání knihy z roku 2016.

obalLauraCislo

ANOTACE:

lauramíčTřináctiletá Laura vypráví o sobě a své rodině. O tom, že táta chtěl kluka a narodila se ona. O tom, že její o tři roky starší sestra Tamara si připadá, že je dospělá. O jejich tatínkovi, který onemocněl cukrovkou a marně se snaží držet dietu. O mamince, která všechno nezvládá, a když už neví kudy kam, začne péct buchty, které stejně doma nikdo nejí.
Laura má díky tatínkovi jednu velkou lásku – hraje dívčí fotbal. Ta druhá láska v podobě spolužáka Dalibora začíná nesměle obcházet kolem. Zda se, že všechno je fajn, ale Laura si najednou začíná všímat podivného chování své sestry Tamary a ještě podivnějšího chování kamarádky z fotbalového oddílu…
Kniha poukazuje na problematiku sportovního dopingu mládeže nejen ve sportovních oddílech, ale i ve fitcentrech, které navštěvuje nejširší veřejnost. Zdaleka už nejde jen o to být silný a rychlý, podávat špičkové sportovní výkony. Mnohým už jde spíš jen o to, aby vypadali stejně jako jejich svalnatí hrdinové z akčních televizních seriálů.

UKÁZKA:

lauramíčVysvědčení dopadlo podle očekávání. Pět dvojek. Z máti, čédi, angliny, dějáku a zemáku.
„Nic moc,“ řekla máma, ale přece jen vylovila z mrazáku Harmonii.
Harmonii já zbožňuju. Jato ten nejbáječnější zmrzlinovej dort jakej znám.
„Nehltej tak, ať se nezachladíš.“ Táta stál nade mnou a mlsně přešlapoval.
„Chceš?“ nabídla jsem mu spiklenecky.
„Já to vidím,“ ozvala se mamka obrácená čelem ke sporáku.
„Tak to vidíš,“ mávl táta rukou a raději se uklidil do obýváku k televizi.
Chudák. Před půl rokem mu zjistili cukrovku o od té doby je na dietě. Dost ho to tehdy vzalo. A pak ještě ta výpověď… není divu, že si občas tajně osladí život čokoládou. Myslím, že by na dietě vůbec nebyl, nebýt mamky. Ale ta ho drží pěkně u huby. U mlsné huby, chci říct.
V zámku dveří se ozvalo ségřino charakteristické šátrání. Teda já nepochopím, jak se někdo nemůže strefit klíčem do zámku hned napoprvé.
„Á, Tamara,“ pronesla mamka a vyčkávavě se postavila u dveří. „Čau,“ houkla ségra.
„Nazdar,“ přivítala ji mamka. „Tak co?“
„Co jako?“ protáhla Tamara.
„No výzo, vysvědčení,“ napovídala jsem snaživě.
„Jo tak, dobrý,“ houkla zas Tamara a šinula se do svého pokoje. „Na tak mi to snad ukážeš, ne?“ zastavila mamka Tamařin pokus o zdekování se.
„No jo,“ zahuhlala ségra.
Chudák. Asi to její výzo moc dobrý nebude. Tamara klekla na koberec a vysypala obsah koženého batůžku před sebe.
„Co blázníš?“ utrhla se na ni mamka. „Takhle na zem… a co je tohle, prosím tě?“ sehnula se hbitě pro sadu očních stínů a korálově rudou rtěnku. „Proč to nosíš do koly? Doufám, že se nemaluješ! Není na to náhodou ještě trochu brzy? Na takovéhle věci máš ještě čas!“
No jo, naše mamka, když spustí, tak neví kdy přestat. Jenže přestala. Nad Tamařiným vysvědčením by asi přestal každý.
„Ty máš čtyřku z češtiny?“ vydechla nakonec nevěřícně. „Čtyřku?“
„Kdo má čtyřku z češtiny?“ strčil táta polekaně hlavu do dveří. „Tvoje dcera, představ si,“ ozvala se mamka kousavě.
„Která?“ zablábolil zmateně táta o nejistě se podíval z jedné na druhou.
Pak ti ale všim1 mé nedojedené Harmonie, nad kterou ještě před chviličkou žádostivě postával, a pohledem se vrátil zpět k Tamaře stále ještě klečící na koberci spolu s kupičkou knížek a sešitů.
„Ty neumíš česky, Tamaro?“ zeptal se nechápavě, protože v jeho představách dostávají čtyřku z češtiny jen děti cizích státních příslušníků.
Na chvilku zatápal v paměti, ale nakonec usoudil, že v naší rodině je to široko daleko hluboko jenom samý Čech.
„Jsme Češi jak poleno,“ prohlásil nakonec hrdě.
„Ona je poleno,“ nevydržela to mamka. „Dubový. Jak se teď chceš dostat na tu oděvní průmyslovku?“
„Tak půjdu na švadlenu, no,“ zabručela Tamara.
„Na švadlenu!“ vyjekla mamka a udělala takový divný pohyb… no, zalomila rukama, by se dalo říct. Ale těsně nad Tamařinou hlavou.
Táta si kapesníkem otřel čelo a pomalu se šinul k mé nedojedené Harmonii. Solidárně jsem mu podalo svou lžičku.
„Jdeš od toho!“ křikla mamka, která má opravdu oči všude.
„Ale já musím, Helenko,“ zakvílel táta. „Víš, jak mi z toho nerváku teď prudce klesnul cukr v krvi?“

RECENZE:

Lauro_RECENZE_Ditmar

 

La classe ensorcelée (francouzsky)

Překlad knihy Začarovaná třída do francouzštiny. Příběh tří Romů, třeťáků z kouzelnické rodiny, kteří příchodem do nové školy rozvíří kolotoč bláznivých situací. Dokážou totiž čarovat.

obalZacarovanaTridaV3

 

Fr. Začarovaná třída - záda Zač. tř. - FR - králík

 

Zač. tř. FR - trojčata„La Classe ensorcelée est une histoire gaie qui se déroule dans une classe de l’école élementaire où au cours de l’année scolaire arrivent trois frères d’une famille de magiciens. Et en plus,ils sont gitans et donc leur entourage les regarde parfois de travers et avec beaucoup de préjugés et méfiance. Or, ces trois garçons sont absolument exceptionnels – non seulement ils ne correspondent pas à des idées reçues, mais ils savent faire des tours de magie.Il leur suffit de claquer des doigts et ils peuvent réaliser ce qu’ils veulent. Pas étonnant que dès leur arrivée, les cours changent et l’enseignement n’est plus comme avant.

Zač.tř. FR- čítanky

 

Ivona BREZINOVA a fait ses études à la faculté pédagogique où elle a étudié la langue tchèque et l’histoire.Après avoir travaillé pendant quelques années en tant qu’assistante à l’école supérieure, elle a commencé à se consacrer à l’écriture devenant depuis 1996 écrivain de profession.Elle est mariée et mère de deux filles. Elle a déjà publié plus de 40 livres pour la jeunesse, dont certains ont reçu un prix littéraire.Ainsi „La Classe ensorcelée“ a reçu le Ruban d’or et le livre a été inscrit sur la liste d’honneur d’IBBY dans la ville du Cap.

 

Zač. tř. FR - zvěřLe livre „La Classe ensorcelée“ dont les héros sont trois triplés d’une famille de magiciens est gai, amusant et débordant de fantaisie. Son intrigue s’adapte parfaitement aux enfants de 10-12 ans.Au fil des pages, l’auteur,d’une façon naturelle,prouve que chacun a ses qualités et ses dispositions pour quelque chose. Les trois héros étant d’origine gitane, l’auteur traite ,avec beacoup de tact et humour,le problème des minorités qui par leur mode de vie différent suscitent souvent des préjugés et des réticences. Mais dans cette histoire pleine de magie tout se finit bien et les trois frères sont intégrés dans la classe qui à la fin de l’année scolaire regrette leur départ vers de nouvelles aventures.En République tchèque le livre a reçu le Ruban d’or et il a été inscrit sur la liste d’honneur d’IBBY.

 

 

Kozí příběh – Pověsti staré Prahy

Obrazová kniha je tvořena záběry ze stejnojmenného animovaného filmu Jana Tománka. Jednotlivé fotografie jsou opatřeny textem a filmovými glosami.

obalKoziPribehy

ANOTACE:

Do středověké Prahy přijíždí řezbář Matěj se svou Kozou a vozem plným vajec na stavbu Karlova mostu. Chvíli pracuje jako tesař, ale pak si ho mistr Hanuš vybere, aby vyzdobil jeho Orloj, který už už má být uveden do provozu. Matěj je šťastný a také zamilovaný do dívky Mácy. Zato chudému studentu Matějovi štěstí moc nepřeje.  A za zdmi Faustova domu se nese ponurý šepot… Město je plné tajemných stínů. Jeho uličkami projíždí kočár duchů, bezhlavý rytíř se plouží s hlavou v podpaží. Projděte se v jejich stopách středověkou Prahou a zažijte dobrodružství, při kterém vás bude mrazit v zádech.

UKÁZKA 1:

Koza_Kuba s Macou

UKÁZKA 2:

Koza_Matej

Koza_patitul

O FILMU:

název: Kozí příběh – Pověsti staré Prahy

První český 3D animovaný film. CGI (Computer Generated Images).KOZA_letak
Scénář: Jan Tománek, David Sláma
Režie: Jan Tománek
Premiéra: 16.10. 2008
Doporučená přístupnost: přístupný
Žánr: 3D animovaná komedie
Zvuk: české znění, Dolby Digital
Délka: 80 min., 30 kopií
35 mm kopie, Dolby Digital
Obraz: 2.35:1, ŠUP, 35 mm, barevný
internet: www.kozipribeh.cz
Autoři o filmu: Příprava filmu a předprodukční práce začaly už v roce 2003. V průběhu roku 2004 začaly práce na výtvarných podkladech, literárním scénáři a 3D testech a technologických postupech. O dva roky později bylo v centru Prahy pro účely filmu zbudováno Art And Animation studio, které se co do počtu spolupracovníků na filmu a zakoupených licencí 3D animačního programu Maya stalo největším 3D počítačovým animačním studiem v České republice, které se zabývá převážně vlastní autorskou tvorbou. Profesionální program Maya byl použit například při výrobě filmů Shrek, Příběh žraloka, Doba ledová, Pán prstenů a desítek dalších. Koncem roku 2006 byla dokončena pracovní animace a film byl hrubě střižen za supervize mistra střihu Aloise Fišárka.
Začátkem roku 2007 byly namluveny dialogy, podle nichž se začala dělat finální animace, gesta, emoce postav a celková animace všech záběrů. I tím, že se finální animace přizpůsobovala hlasům herců, je film unikátní.

Hlavní role namluvili:
Matěj Hádek (Kuba), Jiří Lábus (Koza), Mahulena Bočanová (Máca) a Michal Dlouhý (Matěj).
Dalších rolí se zhostili Petr Nárožný, Karel Heřmánek, Miroslav Táborský nebo Viktor Preiss.
Jiří Lábus na otázku, jak se mu líbí výsledná podoba Kozy, kterou namluvil, odpověděl: „Moc! Hned bych se podojil.“

Práce na animaci trvala až do léta 2008, kdy se uskutečnila první testovací projekce (v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti), a na začátku letošního září už jen následovaly poslední dodělávky.

Koza_privesek

Kouzelná flétna

 

Převyprávění operního libreta Emanuela Schikanedera. Text upraven tak, jako by se rolí jednotlivých postav ujaly děti. Součástí knihy je i CD s ukázkami z Mozartovy opery.

  • Rok vydání: 2006
  • Napsáno: 2005
  • Stran: 50
  • Žánr: adaptace cizí látky
  • Ilustrátor: Martina Skala
  • Nakladatel: Bon Art Production
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-87015-00-2
  • Poznámka: Kniha byla autorkou pouze převyprávěna podle operního libreta Emanuela Schikanedera.
    Kromě češtiny zároveň vyšlo v angličtině, němčině a francouzštině.
  • Součástí knihy je hudební CD s ukázkami z Mozartovy opery.

obalKouzelnaFletnaKouzelna_fletna_CD


ANOTACE:

Flétna -záda

RECENZE:

Kouzelná flétna pro děti (Martin Reissner)

Tituly věnované hudbě nepatří v české dětské literatuře k nejčastějším, přesto v posledních letech vyšlo několik pozoruhodných hudebně zaměřených knih. Vedle houslařské série Martiny Skaly, iniciační knihy o opeře Jiřiny Markové a Anny Novotné tvoří nejnovější střípek do hudební mozaiky první dětský titul nového nakladatelství Bon Art Production nazvaný KOUZELNÁ FLÉTNA (Praha, 2006). Slavný operní pohádkový kus Wolfganga Amadea Mozarta a libretisty, Mozartova přítele, divadelníka a umělce Emanuela Schikanedera převyprávěla Ivona Březinová. Kniha vychází u příležitosti 250. výročí narození velkého salzburského rodáka a má být počátkem ediční řady, v níž budou děti postupně dvojicí titulů ročně seznamovány s výraznými díly operního světa.

Edukativní rozměr knihy posiluje i přiložené hudební CD, na němž jsou zaznamenány ukázky z opery v originálním, tedy německém jazyce. Velkorysost nového projektu potvrzuje i bohatost jazykových mutacích, v nichž ke čtenářům a posluchačům míří: vedle češtiny je to také angličtina, němčina a francouzština.

Vizuální jednotu všech jazykových verzí pak zajišťuje osobité výtvarné pojetí Martiny Skaly. Právě výtvarné zpracování (grafická úprava Dáša Pošmourná) přitom představuje nejvýraznější hodnotu nové publikace věnované poslední Mozartově opeře. Skale je hudební svět blízký, rozumí mu a dokáže jej svérázným způsobem vizuálně interpretovat. Lehkost, s níž před lety udivil její první díl příběhů o Stradovi a Variovi, dokázala svižným způsobem přesunout i do nové mozartovské publikace. Ilustrátorka respektuje hájemství opery, její typické znaky, ale přitom nesklouzává ani k povrchnosti, ani k lehce očekávaným konotacím. V celé publikaci o šesti desítkách stran udržuje vznosnou a odlehčenou atmosféru.

Prozaičce Ivoně Březinové se při převyprávění slavného Schikanederova libreta dařilo již o něco hůře, respektive základní invenční nápad odpovídající výtvarné části knihy v textu chybí. Jedná se o prosté dějové převyprávění, tu více, tu méně kultivované a hravé, někde redakčně zhuštěné, jinde téměř nastavované. Problém je hlavně fakt, že poetický text, ve své podstatě velmi snový a plný konotací, se příčí prostému neemotivnímu beletristickému záznamu. Snad by pomohl převod formou básnického slova, určitě by příběhu prospěla rezignace na přesné sledování událostí jednotlivých dějství.

Vzdor nedostatkům textové části představuje kniha z Bon Art Production zajímavý počin. Bude-li řada pokračovat, lze dokonce očekávat, že pro čtenáře mezi osmi a dvanácti léty vznikne exklusivní série spojující tři magické umělecké světy: hudbu, výtvarno a literaturu.

Reissner, Martin: Kouzelná flétna pro děti. In: Ladění. 11/2. Brno 2006, s. (25–26).

Flétna-iljpg

Ocenění:

Cena pro Bon Art Production za nakladatelský počin v oblasti literatury pro děti a mládež
Nejkrásnější dětská kniha 2006

Kočka Kačka herečkou

Knížka pro začínající čtenáře volně navazuje na knihu O kočce Kačce. V druhém díle se Kačce podaří splnit její vytoužený sen – dostane roli v televizní reklamě na kočičí papání.

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Švejdová
  • Nakladatel: SiD & NERo, edice Začínám číst
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-85886-53-7
  • Poznámka: volné pokračování knížky O kočce Kačce

obalKackaHerecka

ANOTACE:

Kočka Kačka poznává nové kamarády, koťátka Sazičku a Mourka, který ještě neumí říkat „r“, morče Celestýna, který trochu zlobí, ale také nezbedná dvojčata, kluky Matěje a Maxima. Zvířátka i děti věří, že se Kačka jednou stane slavnou herečkou. To se Kačce také splní, když dostane roli v televizní reklamě. Brzy ale pozná, že ze všeho nejlepší je hrát si s kamarády jen tak pro radost.

UKÁZKA:

Byla jsem zrovna krásně napapaná a oči se mi až zavíraly, když velký Kukačka zapnul televizi. A to byste nevěřili! Nějaká cizí krásná kočka si tam vykračovala od misky k misce. Ke každé jen čichla, ohrnula čenich o šla dál. Ale v té poslední misce muselo být něco obzvlášť dobroučkého. Ta cizí krásná kočka se zastavila, přimhouřila očka o pustila se do toho s takovou chutí, jako by jí velcí týden nedali najíst. Nakonec protáhla přední i zadní nohy a mlsně si olízla tlamičku sametově růžovým jazykem.
Chtěla jsem vědět, jestli mám také tak sametově růžový jazyk, a vyplázla jsem ho jak jen to šlo.
„Koukni na Kačku, tati,“ strčila Kamila do velkého Kukačky. „Že vypadá úplně jako to kočka z reklamy.“
„Mik, mik,“ řekl na to malý Michal a hned se zas pokoušel sníst svoji přední levou tlapku.
Ale velký Kukačka překvapené zašeptal:
„No jo, máš pravdu, Kamilo. Úplná filmová hvězda, ta naše Kačka.“
Samým štěstím jsem se až zatetelila a z vděčnosti jsem šla velkému Kukačkovi zahřát krk. Má to moc rád. Podrbal mě na hlavě svými krátkými tupými drápky. On chudáček jiné nemá. Ale i tak to bylo moc příjemné.

UKÁZKA 2:

KockaKacka_II_11

RECENZE:

KočkaKačka_herečkou_RECENZE_Ditmar

Kluk a pes (1. vydání)

Příběh dvou školáků, kteří jsou nerozlučnými přáteli. Jeden z nich je třeťák Julin na vozíčku, druhý pes César, který chodí do psí školy, aby se mohl stát asistenčním psem.

obalKlukPes

  • Rok vydání: 2011
  • Napsáno: 2009
  • Stran: 60
  • Žánr: příběhy s dětským hrdinou, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Eva Švrčková
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-02718-0
  • Překlady:
    2011 vyšlo ve slovenštině pod názvem Chlapec a pes.
    2014 vyšlo ve slovinštině pod názvem Fant in pes.
    2016 vyšlo v maďarštině pod názvem Add a mancsod!
    2017 vyšlo v polštině pod názvem Chlopiec i pies
  • 2. vydání: Albatros 2016.
  • Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
  • E-KNIHA 
  • AUDIOKNIHA
  •  Kniha byla upravena pro aplikaci Booko.

UKÁZKA Booko:

 

kluk a pes -kytkyANOTACE:

Příběh o přátelství devítiletého Julina upoutaného na vozík a jeho psa Césara, který kvůli svému malému pánovi chodí do speciální psí školy, aby se mohl stát opravdovým asistenčním psem. Kniha plná veselých příhod odehrávajících se ve škole dětí i ve škole psů ukazuje Julina jako obyčejného kluka, který je součástí party, nepotřebuje být litován a občas je mu i co závidět.

 

Kluk a pes_vozik

 

Ahoj, já jsem Julin! Jsem třeťák, je září a právě mi začíná škola. Do školy nechodím, ale jezdím. Mám rád počítače, závody, psy, a samozřejmě rodiče a kamarády. Jsem obyčejný, myslím, že docela chytrý kluk.

Kluk a pes_stopuje

 

 

Ahoj, já jsem César! Jsem prvňák, je září a právě mi začíná škola. Do školy nechodím, ale běhám. Mám rád dobré jídlo, výlety, lidi, a samozřejmě své pány a kamarády. Jsem docela šikovný Julinův osobní asistent. Jsme nejlepší přátelé a společně zvládneme úplně všechno!

 

UKÁZKA:

Tajemný vzkaz v tenisáku

„Ukaž, co to máš za míček, Césare?“ řekl Julin udiveně. „To není tvůj tenisák. Komu jsi ho vzal, co? To se nedělá, brát cizí věci.“

Kluk_a_pes_předsádkaJo, já vím. Jenže tohle není cizí věc. To je tenisák mý kamarádky z vedlejší třídy. Alfa je moc prima labradorka a ve škole studuje obor vodicích psů pro lidi, co nevidí. Alfa se učí, jak vést svou paní po ulici tak, aby nezakopla, aby nikam nespadla, aby ji nic nepřejelo a taky aby nezabloudila do úplně jiný ulice, než kde bydlí. Alfa říká, že je to docela fuška. Ale ji to prý baví. A svou Mílu má ráda. Jako já tebe, Juline.

„Tak, Césare! Míček. Dej!“

Dej! už umím. Tady ho máš, Juline. Ale kradenej není. My jsme si ho s Alfou jen vyměnili. Chtěla to, víš? Pořád mi ho o přestávce cpala, tak jsem si ho vzal a dal jí ten svůj.

Kluk_a_pes_tenisákJulin seděl na posteli a pohazoval si cizím tenisákem. Ale pak se na něj podíval pozorněji a zjistil, že míček je v jednom místě naříznutý. Nehtem zajel do škvíry, cosi nahmatal, podíval se na Césara a řekl:
„Podej mi pinzetu. Pinzetu, Césare! Přines!“

Hm, to se ti řekne, pinzetu. Ale co ta pinzeta je, u všech zahrabanejch kostí? Umím ti podat propisku. Propisku bys nechtěl? Brada už mě naučil podávat taky knihu, sešit, penál, nůžky, ty musím opatrně. Přinesu čepici, rukavice, bundu a boty. Dokonce i mobil už umím. A je to teda pěknej šok, pokud ti mobil zazvoní přímo v tlamě, když ho zrovna neseš. Fuj! Poprvé jsem se tak lekl, div jsem tu věc nespolknul. Ale Brada mě vytrénoval, už se nelekám.

„Césare! Tu pinzetu!“

Nevím, Juline. Pinzetu fakt neumím.

Julinovi se nakonec podařilo do škvíry v míčku vsunout dva prsty. Trochu měl strach, aby ho nechytla křeč, ale zdálo se to být v pořádku. Opatrně, kousek po kousku, cosi vytahoval.
„Tý jo! Co to může být?“
César postřehl v Julinově hlasu napětí a obezřetně se posadil těsně vedle něj. To aby v případě, že by se s Julinem něco dělo, mohl včas zasáhnout.
Julin držel v rukou malý, na několikrát složený papírek.
„To bude asi vzkaz. Nějaká tajná zpráva. Chápeš, Césare? V tom míčku bylo ukrytý nějaký tajemství.“

TISKOVÁ ZPRÁVA O KŘTU KNIHY:

KNÍŽKU KLUK A PES POKŘTIL JAN POTMĚŠIL A PES

Praha, 8. dubna 2011

Herec Jan Potměšil a asistenční pes Ešlinka ze sdružení Helppes se stali kmotry nové knížky Ivony Březinové Kluk a pes. Jejími hlavními hrdiny jsou totiž třeťák Julin, který je vozíku, a jeho asistenční pes César. Ten je také vtipným vypravěčem příběhu.

Nakladatelství Albatros pozvalo do Ta kavárny Jedličkova ústavu v Praze děti ze základní školy Jedličkova ústavu, ze ZŠ Nedvědovo náměstí a žáky Učiliště pro děti s více vadami. Všichni si s napětím poslechli ukázku z knížky v podání autorky Ivony Březinové a herce Jana Potměšila. „Ivona Březinová zpracovala téma odlišnosti vtipně, vesele a přístupně. Už se těším, jak ho přečtu svým dětem,“ řekl Jan Potměšil.

Šestnáctiměsíční fenka Ešlinka, která je stejně jako hlavní hrdina knížky César žákyní psí školy, pak předvedla, co všechno umí – stáhnout paničce rukavice i čepici, podat hrneček, mobil i hřeben, otevřít skříňku i podat vodítko. Její cvičitelka Zuzana Daušová pak dětem vyprávěla, jak to v psí škole vypadá a co všechno jsou psi schopni se naučit.

Setkání zakončily divoké závody ve slalomu na vozíku, kdy si to rozdaly děti, které vozík potřebují ke každodennímu životu, s těmi, které na něm seděly poprvé v životě.

Nakladatelství Albatros zároveň předalo Ta kavárně, kde se scházejí klienti Jedličkova ústavu a škol a maminky s dětmi, malou knihovničku dětské literatury. Návštěvníci kavárny mají teď možnost si půjčit leporela pro nejmenší, knížky prvního čtení i literaturu pro teenagery. „Jsme rádi, že se naše knížky dostanou na místo, kde se schází spousta dětí,“ řekla šéfredaktorka Albatrosu Šárka Krejčová a slíbila, že nakladatelství bude knihovničku pravidelně doplňovat o nové tituly.

Ivona Březinová se věnuje literatuře pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách, a proto s pověstným batohem knih na zádech křižuje celou republiku. V poslední době se také v rámci svého působení na Literární akademii stará o nejmladší spisovatelskou generaci. Je mimo jiné autorkou knihy Lentilka pro dědu Edu, která popisuje dětskou zkušenost se stářím (Albatros, 2010).

RECENZE 1:

iLiteratura
Březinová, Ivona: Kluk a pes
Autor článku: Milena Šubrtová – 20.9.2011
knihy : Česká republika /RECENZE DĚTSKÁ

Ivona Březinová se novelou Kluk a pes opět pohybuje v prostoru návodné, formativní literatury, kde již mnohokrát osvědčila své literární kvality. Stačí připomenout čtenářsky úspěšný cyklus o dospívajících a závislostech Holky na vodítku či prózu Lentilka pro dědu Edu, líčící s optimismem nelehké soužití dítěte a prarodiče s Alzheimerovou chorobou.

Ivona Březinová: Kluk a pes. Ilustrace Eva Švrčková, Albatros, Praha, 2011, 60 s.
Julin a pes César trávili až dosud každou volnou chvíli společně, se začátkem školního roku však jejich cesty dočasně rozdělí pevný řád povinností. Školákem se totiž vedle třeťáka Julina nově stává i retrívr César, který podstupuje výcvik na asistentského psa, aby mohl lépe pomáhat svému dětskému kamarádovi, odkázanému v důsledku postupujícího onemocnění na invalidní vozík. Epizody ze školního prostředí jsou tak nevšedně zpestřeny o zajímavosti ze života psích školáků.
Březinová rozvíjí nelehké téma handicapu citlivě, bez sentimentu a s osvobozujícím humorem. Julin je se svým postižením smířen, vozík mu kompenzuje fyzickou nedostatečnost, ale stává se rovněž přirozenou rekvizitou dětských her. César je Julinovi důležitou oporou na cestě k samostatnosti a v rodinném mikroprostoru je mu vyhrazeno místo rovnoprávného člena, jenž je Julinovi blízko jako sourozenec. Za určitou slabinu prózy lze považovat její přesycenost nastolenými problémy, které na ploše komorního příběhu nejsou přesvědčivě rozvinuty, a pouze letmo nastíněnými charaktery jejich nositelů (například strach nevidomé Míly; Břéťa utíkající z domova v obavách z trestu kvůli špatnému vysvědčení).
Autorka dynamicky střídá různé vypravěčské polohy. Jedním ze zdrojů komiky se stává Césarova psí perspektiva, ze které je s odzbrojující bezprostředností nahlížen každodenní život v lidské společnosti. Použití tohoto „nespolehlivého“ zvířecího vypravěče není v kontextu české literatury pro děti novým prostředkem, nicméně Březinová s ním pracuje funkčně. Césarovy komentáře, v textu typograficky odlišeny kurzivou, nemají pouze povahu zábavných glos, ale dětského čtenáře aktivizují a zdůrazňují etické poselství příběhu. Knížka je v tiráži doporučována čtenářům od osmi let, určitě však najde vděčné recipienty i mezi mladšími dětmi.

© Milena Šubrtová

RECENZE 2:

Recenze_Pes_MFDnes_15092011s6D

RECENZE 3:

Kluk a pes od Ivony Březinové zaujme tématem a nádhernými ilustracemi

Knížka Kluk a pes je novým počinem Ivony Březinové. A jako vždy, zaujme svým tématem, které je široké a citlivě seznamuje děti s něčím, co bývá společností vnímáno spíše negativně či rozporuplně (tady je onen Kluk vozíčkářem). Druhou nádhernou rovinu jsem v knížce objevila v ilustracích, které jsou z autorské dílny Evy Švrčkové. Obě dámy jsem v rámci recenze požádala také o pár slov.

Líbí se mi živý styl, který vás vtáhne přímo do děje a s Julinem, klukem na vozíku, prožijeme jeden školní rok. Jeho asistenční pes César ovšem také chodí do školy, jak pochopíte hned po prvních stránkách. Ovšem do té psí… aby se naučil
vše, co potřebuje znát. A nebude tam sám, spolužáků bude mít hafo a z jeho psí hlavičky se dozvíte nejen, jak pes přemýšlí a funguje. Třeba barvitý popis „chytání stopy“ je excelentní, ale také co se v takové škole děje a jak to chodí mezi psími spolužáky.

Anebo úplně prostou věc, jak to chodí u večeře.

„Lidi, já bych žral. Jezte rychle! Vím, že až se najíte, taky  dostanu něco dobrého. Voňavého. Z té velké plechové mísy se dvěma uchy a placatou plechovou čepicí cítím maso. Je ještě horké. Asi ho dostanu s rýží. A s mrkví. Hmmm, už se těším. Vám to ale trvá, u všech kostí! Za chvíli vám ukážu, jak se má pořádně hltat.

V noci ti dva spali hlubokým spánkem. Julinovi se zdálo o tom, jak s klukama závodili a on byl na vozíku rychlejší než Mirek na kole.  Césarovi se zdálo o hovínku, které se nedalo zahrabat. Dost ho  to zlobilo, ale ani ve spánku neopomněl prohřívat Julinovy věčně ztuhlé nohy.“

 

Opravdu krásný popis souznění kluka a psa, co říkáte? Zaujalo mne, jak úžasně autorka Ivona Březinová tohle uměla popsat a tak jsem se neváhala s dotazem.

Že se umíte dívat na svět dětskýma očima, již vím a je to   úchvatná a cenná vlastnost, ale vy jste to nyní dokázala i těma  psíma?  Je tam hodně podrobností o psím výcviku a mě se třeba velmi líbil popis, při kterém doslova  cítím, jak pes cítí a hledá stopu. A že to není žádná legrace..?

S psy nemám příliš velké zkušenosti, ale pokusila jsem se do jejich  světa co nejvíc ponořit. Studovala jsem podklady v knihách i na internetu, kde jsem viděla spousty instruktážních filmů o speciálním výcviku. A měla jsem i své informátory z organizace Pomocné tlapky a potom z organizace Helppes.

 Právě fenka Ashley z Helppesu mi knihu  spolu s hercem Honzou Potměšilem pokřtila a paní Zuzana, uznávaná  cvičiteka, mi složila největší poklonu, kterou jsem kdy slyšela. Prý má při čtení mé knihy v určitých pasážích pocit, jako by ji psal pes. Tohle když mi řekne člověk, odborník, který se psy léta pracuje a  vychovává je pro speciální úkoly, tetelím se radostí, že se mi snad tím psem na chvilku opravdu povedlo být.“ 

Já myslím, že se Vám to určitě povedlo, protože tohle byla myšlenka, která se do mě zakousla
vlastně po přečtení několika prvních řádků „psího přemýšlení“ a pevně věřím, že nejsem jediný podobný čtenář.

Svou roli tu bude hrát také žlutý tenisák, který bude prostředníkem k další postavě v knížce. Slepé holčičce Míle. A taky dojde na velkou pátrací akci. A na hledání ztracené ledvinky ve sněhu. A taky na závěrečné zkoušky v psí
škole.  Prostě se toho za ten školní rok stane mnoho a mnoho. Až skoro div, že se to do tak útloučké knížky vejde.

Nedejte se zmást, ona vám vydrží ale dost dlouho.

Je to čtení náročnější.

Ne snad těžké na čtení, ale pro témata, kterých se dotýká. Život handicapovaných ve světě „normálních lidí“ není vůbec jednoduchý a Ivona Březinová se navíc na všechno dívá dětskýma očima. Tuhle vzácnou vlastnost dnes již každý nemá a je to úhel pohledu, který dospělí už ztrácí… Je dobré si ho občas připomenout. Témat k povídání po čtení je mnoho a když si k tomu připočítáte ještě pohled na svět psíma očim a psím čenichem, tak zjistíte, že tahle knížka vám dá opravdu hodně. Hodně námětů k zamyšlení, nekonvenčních názorů a pohledů na svět.

A to je dobře.

Co je však dokonale odpočinkové, jsou ilustrace Evy Švrčkové, které jsou příjemné a chvílemi budí dojem příjemného teplíčka. Snad pro ty „textilní vzory“, které čas od času použije tu a tam…občas na místech nepatřičných, ale o to zajímavějších, třeba na hrnci s masem s mrkví.

  Vyřádila se také v chlupech a vlasech, které vypadají jako opravdové a dělají z každé ilustrace nádherný šperk. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem si našla na paní Švrčkovou kontakt a zeptala se jí rovnou, jak to s těmi ilustracemi je.

Jak byly tvořeny? Opravdu pomocí textilu, nějakou koláží? Mě fascinují chlupy a vlasy tam svou opravdovostí“???

 Ilustrovat knihu Ivony Březinové byla jedna radost, protože příběh o klukovi a jeho psovi je nabitý dějem a tím i velmi inspirativní. Obrázky vznikly přetiskováním různých materiálů (především textilních), které jsem hledala a sbírala, kudy jsem chodila 🙂 Kombinace těchto přetisků nabízí velkou škálu strukturálních variací a umožňuje vyhrát si s detailem. Pro dosažení žádoucího výsledku jsou monotypy propojeny s malbou a ve finále se uplatnila i obyčejná tužka.“

A mě nezbývá, než se kochat a přemýšlet nad každý obrázkem, jakou radost a slast musela jeho výroba stát. Je to příjemné a nádherné pohlazení pro oko i duši po záplavě těch nepěkných počítačově dělaných ilustrací, které mají pouze jednu výhodu – jsou rychlé, levné a jsou s minimem možné námahy…. Ehm… to vlastně nejsou výhody, že?

Já radši zůstanu u obrázků, na kterých je vidět, že dělaly radost a potěchu i samotnému autorovi při tvorbě. A to obrázky v knížce Kluk a pes rozhodně jsou. 

Vydalo nakladatelství Albatros, 2011, www.albatros.cz

Foto ilustrací: archív Evy Švrčkové

Renata Petříčková. Popelky. 5. 12. 2011

http://www.popelky.cz/rodina-a-drobotina/kluk-a-pes-od-ivony-brezinove-zaujme-tematem-a-nadhernymi-ilustracemi.html

RECENZE 4:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Kluk a pes

Krásný příběh pro děti i dospělé o přátelství člověka a psa chytí za srdce nejen ty, kteří mají nebo chtějí mít zvířecího kamaráda, je také o tom, jaké to je skončit kvůli nemocným nohám na vozíku, ale získat toho nejbáječnějšího asistenčního psa na světě. Kniha Kluk a pes je takovým malým výletem do světa dětí na vozíčku, které potřebují kamaráda, přítele a hlavně pomocníka, aby byli soběstační. Oba hlavní hrdiny, Julina i Césara si hravě zamilujete, protože je to správná a nerozlučná dvojka, která toho má hodně před sebou. Spolu toho totiž zvládnou strašně moc!

Julin je kluk jako každý jiný, jen nemůže běhat, ale jezdí na vozíčku. Ještě vloni chodil o berlích, ale letos už musí dát berle stranou. Nový elektrický vozík mu nahradí nohy a dokáže drandit až šest kilometrů za hodinu. Má pohon na zadní kola a ovládá se joystickem na opěrce ruky. Julin má rád počítače, závodění a psy.

César je asistenční pes učedník, kterého čekají zkoušky, aby se mohl stát Julinovým osobním asistentem, protože ho Julin potřebuje. Takový asistenční pes umí splnit mnoho příkazů a je vlastně takovou prodlouženou rukou svého pána, pro kterého mohou být náročné nebo složitější i docela obyčejné věci jako si něco podat nebo otevřít. Věci, nad kterými lidé se zdravýma nohama a rukama vlastně vůbec nepřemýšlejí.

Julin a César jdou poprvé do školy, zatím ale každý do jiné. César chodí do psí školy, aby mohl Julinovi pomáhat se vším, co bude potřeba. Možná se budete divit, ale i pejsek dostává domů domácí úkoly, protože je třeba pořád trénovat. I Julin zvládne svůj první školní den třetí třídy na jedničku. Na Julinově vozíku se sveze snad skoro celá třída, to je ale pozdvižení!

Kluk a pes spolu zažijí spoustu dobrodružství, třeba takové závody na vozíčku, které nakonec naštěstí dobře dopadnou. César dokonce vystopuje ztraceného Julinina spolužáka, který se bál jít domů kvůli špatné známce na vysvědčení. Také najde na horách tátovu ztracenou ledvinku. Nejdůležitější však je, že César se celý rok pilně učí, aby byl Julinovým tím nejlepším společníkem, pomocníkem a kamarádem.  Podá, přinese, vyřídí… Ale je tu i čas na zábavu a díky kamarádům objeví Julin s Césarem kouzlo flyballu, což je vlastně takový sport pro psy. Chce to trénovat, ale časem se může i závodit a na to se Julin těší nejvíc. A je tu konec školního roku – Julin zvládá školu bez problémů, ale Césarovy závěrečné zkoušky, to byla jiná! I za nesplněný nebo chybně splněný povel může pejsek výuku opakovat. Ale Césarovi se nakonec všechno povedlo na výbornou, zdárně prošel studiem a složil předepsané zkoušky. Na jeho diplomu je napsáno ABSOLVENT V OBORU PES ASISTENT PRO LIDI S POSTIŽENÍM. Po prázdninách šli Julin s Césarem zase do školy. Ale tentokrát už spolu a do stejné. César kráčel vedle levého kola Julinova vozíku, otevřel mu dveře a v šatně mu zul boty. Rozepnul mu zip bundy a stáhl svetr a dokonce donesl v tlamě velký pugét kopretin paní učitelce…

Autorka knih pro děti Ivona Březinová má na svém kontě již více než 100 knih. Je rytířkou Řádu krásného slova – tato cena je obzvlášť významná, protože ji dostala od svých dětských čtenářů. Několikrát získala i prestižní ocenění Zlatá stuha, což je výroční cena pro autory, překladatele, ilustrátory a nakladatele dětské knihy. Vyhlašovateli soutěže jsou společně Česká sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu, Obec spisovatelů, Klub ilustrátorů dětské knihy a Obec překladatelů. V posledních letech se věnuje zejména sociální tématice a handicapovaným dětem, ať už jde o fyzické či psychické problémy (např. bulimie, ADHD, šikana, Alzheimer, cukrovka apod). Např. Jmenuji se Martina a jsem bulimičkaŇouma z áčka,Bez-botŘvi potichu, brácho, Lentilka pro dědu Edu, Řád sladkého sněhuláka.Její knihy byly přeloženy již do 17 jazyků. Je patronkou Alzheimer nadační fondu, nadačního fondu Gabrielis a Centra Filipovka pro děti se zdravotním postižením.
Autorkou recenze je Lucie Bednářová. Knižní klub, 11.6. 2019.

https://www.knizniklub.cz/literarni-kavarna/recenze/kluk-a-pes.html

 

HRA:
V sekci Hry těchto stránek najdete k této knize PEXESO.

HRA:
tištěné kvarteto z Albatrosu

Kvarteto_Albatros_KlukaPes

NÁMĚT KNIHOVNÁM NA VÝPŮJČNÍ KUFŘÍK:

PICT0038

 

Kde jsi, Pierote? (1. vydání)

Žorža má velkou touhu stát se herečkou. Na konzervatoř ji však nepřijmou, tak se pokusí dostat se k filmu jinak – jako komparsistka. Nakonec ji však čeká úplně jiná úspěšná kariéra.

  • Rok vydání: 2000
  • Napsáno: 2000
  • Stran: 123
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: Ivona Březinová
  • Nakladatel: Petra, edice Iva
  • Náklad: 2500
  • ISBN: 80-85984-95-4
  • Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2000, 2. vydání Grada Publishing 2015

obalKdePierot

ANOTACE:

Pierot_hrebenŽorža je dívka s velkou ctižádostí. Učí se sice na kadeřnici a je v tomto oboru dokonce velmi šikovná, ale jejím snem je stát se slavnou herečkou. A protože pokus dostat se na hereckou konzervatoř selhal, pokouší se Žorža svého cíle dosáhnout oklikou. Přihlásí se do agentury pro herecký kompars a doufá, že si jí tam konečně někdo všimne. A pak má Žorža ještě jeden problém. Nemá žádného kluka. Nebo přece jenom? Občas jí totiž přijde dopis od neznámého Pierota…Pierot_ruce_B

UKÁZKA:

Pierot_palma„Stoupněte si támhle na konec tý řady,“ odbyla ji jakási silně nalíčená padesátnice s kopou dotazníků v náruči, když se Žorža pokoušela skulinou mezi levou zárubní dveří a hlučící frontou proklouznout do kanceláře.
„Ale já se jdu jen zaregistrovat jako členka komparsu.“
„A to myslíte, že ty lidi tady stojej na zlevněný zájezdy do Austrálie, nebo co?“ odsekla ženská.
No nazdar, jestli tohle všechno je budoucí konkurence, tak jsem nahraná, pomyslela, si Žorža. Vždyť si mě v tom davu nikdo ani nevšimne. Otráveně se sunuta podél fronty na její stále narůstající ocásek, když ji nakopl nápad. To je ono. Chce to vyvolat rozruch. Rozruch rozruší spořádané seřazenou frontu a hlavně, což je nejdůležitější, obrátí veškerou pozornost na mě. Sehraju jim tady takovou scénu, že mě hned obsaděj do hlavní role. Nenápadně se rozhlédla, aby si pro své vystoupení vybrala strategicky nejvýhodnější místo, ale nakonec došla k názoru, že je to prašť jako uhoď. Hlavně aby se při tom, jak bude ukázkově omdlívat, neuhodila do toho lokte, co si minulý týden narazila na koupališti. Když se totiž člověk, opakovaně praští do brňavky, má spíš tendenci sykat bolestí, což k věrohodnosti mdloby zrovna moc nepřispívá.
Dav úctyhodně narůstal a Žorža usoudila, že nemá smysl rozruch odkládat. Nasadila trpitelský výraz, přivřela oči o dávala pozor, aby její vrávorající tělo zachytila zeď. Po ní se pak pomalu sunula k zemi.
Pierot_tehotna„Jé, ona omdlela,“ vykřikl brýlatý mladík dosud si soustředěně čtoucí v nějaké tlusté bichli. Teď překvapeně zíral na Žoržu ležící mu u nohou.
„No teda nic moc,“ poznamenal vtom nad ni kdosi uštěpačně. Žorža překvapeně zamžikala očima o odvážila se vzhlédnout. Brýlatý kluk si ulehčeně oddechl a znovu se začetl do svého tlustospisu. Ale uštěpačný hlas patřící odbarvené blondýnce se silně vyvinutým poprsím pokračoval:
„Hele, když chceš omdlít, tak musíš takhle.“
Pierot_madamA k všeobecnému pobavení předvedla mdloby jako vystřižené z učebnice všeobecného lékařství. Malátnou rukou si sáhla k čelu, oči se pomalu obracely vsloup. Tělo jí zvláčnělo a bez sebemenší pomoci zdi se s efektním půlobratem skácelo k zemi. Frontou se rozběhl uznalý potlesk, blondýna vyskočila na nohy a s teatrálními poklonami děkovala vřelému publiku.
„Tak vstávej,“ obrátila se pak na Žoržu, „tady jsou všechno nejmíň poloodborníci, na nějakou stupidní mdlobu nám neskočej, teda až na výjimky,“ mrkla na brýlatého mladíka s knihou. „Věř mi, já mám registraci už ve třech lakovejchhle agenturách.“
Žorža zahanbeně vstala. V první chvíli se jí chtělo utéct a na celou slavnou agenturu Oskar se vykašlat, ale blondýna ji vtáhla před sebe do fronty o několika brblavcům upozorňujícím, že ta holka, co neumí pořádně ani omdlít, předbíhá, s úsměvem vysvětlila, že tady kamarádce už hodinu drží místo. Tak se seznámila s Líbou.

RECENZE:

Pierot_RECENZE_Ditmar

ZAJÍMAVOST:

Pierot_dvaŠpičky pérovky do této knihy jsem si nakreslila sama. Je to prvníPierot_bota a možná i poslední pokus o vlastní ilustraci. Kreslím moc ráda, ale neuměle. V tomto případě nakladatel uvítal mé obrázky patrně jako kuriozitu, která navíc byla v ceně rukopisu.

Kateřina nejen ze Zámku

Autorizovaný životopis herečky Kateřiny Hrachovcové od jejího útlého dětství až po získání prvních velkých rolí v divadle a v televizním seriálu Život na Zámku. Doplněno fotografiemi.

  • Rok vydání: 1998
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 128
  • Žánr: životopisná literatura, romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Petra
  • Náklad: 8000
  • ISBN: 80-85984-44-X
  • Poznámka: doplněno fotografiemi
  • Podobný titul: Miss sympatie Petra Faltýnová

obalKaterinaZamek

ANOTACE:

Kateřina_KáčaHerečku Kateřinu Hrachovcovou asi znáte. Jestli ne z divadla, tak možná z televizní inscenace Záhadné zmizení Lili Košvancové, ze zábavného pořadu České televize Věšák a především z úspěšného televizního seriálu Jana Miky Život na Zámku, kde ztvárnila roli Simony. Ale víte, jak se Káča vlastně stala herečkou? A co všechno pro to musela udělat? Chcete se dozvědět, jak prožívala své dětství a svá studia na konzervatoři? Pokud ano, přečtěte si tuhle knížku. Možná vám dá odpověď i na to, co všechno může obnášet herecká profese a příprava na ni. Možná se i vy chcete stát herečkami. A nebo něčím úplné jiným. Ale v téhle knížce se dočtete, že člověk se musí snažit být tím, čím chce. A že za své snažení bývá odměněn.

UKÁZKA:
Kateřina_kinofilmKačenka tyhle etudy miluje. A když je mají za domácí úkol, pečlivě se připravuje, aby na příští hodině mohla ukázat, co umí. „Máte doma všichni židli?“ zeptá se třeba paní učitelka. „Anóóó,“ křičí děti.
„A k čemu slouží?“
„K sezenííí.“
„Tak. Ale teď si představte, že jste židli ještě v životě neviděli. Zkuste do příště vymyslet, čím vším by mohla být.“
Káča běží domů a už cestou přemýšlí. Do každé ruky si dám jednu židli. Obě budou moc těžké a já je ponesu jako tašky s nákupem. Chvílemi už je nebudu moct unést o položím je na chodník, jako že odpočívám. Nebo si na jednu z nich obkročmo sednu o pojedu jako na koni. Levou rukou budu držet uzdu a pravou občas poplácám koně po zádech. Nebo obráceně? Musím se zeptat našich, ti mi to poví, když na koni jezdili.
„Už jsi tady, Káčo?“ volá doma máma. „Běž na chvíli vyvenčit Dyka, ano?“
„Vyvenčit Dyka! Díky, mami,“ křičí Káča radostí celá bez sebe. „Netušila jsem, že ti to udělá takovou radost,“ říká máma nechápavě. „Jestli chceš, můžeš s ním chodit třeba každý den. Zdá se, že mu ta zahrada stejně už nestačí.“
Jenže Káča už je venku a úplně živě si představuje, jak před sebou no vodítku místo Dyka vede jejich bílou kuchyňskou židli. Okolo opěradla má uvázaný obojek, na kterém se klinká veliká psí známka. Vlastně ne psí, ale židlí. Nebo židlová? Židličí, rozhodne se Kačerka. Židličí podle vzoru štěněčí.
Doma pak obrátí židli vzhůru všema čtyřma nohama, vleze si pod svislé špricle jejího opěradla o připadá si, že je v zamřížovaném vězení.
„Sežeň pilník, Alčo!“ volá na sestru. „Nejlíp, když mi ho s mámou zapečete do chleba.“
Alča si dělá na čele významné kolečko o radši jde pryč. Přece si s Káčou nebude hrát na četníky a na zloděje. Alču v poslední době spíš zajímá, jak nakreslit židli z hlediska správné perspektivy. Když bude chtít jednou udělat talentové zkoušky na střední uměleckoprůmyslovou školu, tak to přece musí umět. Káče Alčin nezájem nevadí. Staví židli zas na všechny čtyři a pokleká s lokty opřenými o sedadlo. Ne, to není ono. Tentokrát tady ty špricle vadí. Káča letí do pokoje k svému psacímu stolu, její židle má mezi sedadlem a opěradlem malé okénko. A není to okénko ledajaké. Je výdejní, jako mají ve školní jídelně. Nebo v divadle, kde se prodávají lístky. Káča klečí a prodává vstupenky na divadelní představení.
„Co hrajete?“ ptá se hlasem plyšového medvěda.
„Krásnou hru,“ odpovídá sama za sebe. „V hlavni roli hraje Káča Hrachovcová.“
Káča vyskakuje o rozčilené se rozhlíží. Za chvíli je začátek představení o ona ještě není převlečená do kostýmu. Odběhne na mámě vymámit kombiné a řítí se zpátky do pokoje. Tak, ještě paruku… o je to. Paruka je židle posazená na hlavu. Nohy trčící ke stropu tvoří královskou korunu a opěradlo Káče volně splývá na zádech jako hříva hustých vlasů. Vše je připraveno. Představeni může začít.
„Máš už ten úkol, matematiky?“ vchází do pokoje máma.
A je po představení.

Kateřina_patitul

RECENZE:
… Daleko úspěšnější je látka, po níž sáhla Ivona Březinová, autorka knížky pro dívky od devíti let, KATEŘINA NEJEN ZE ZÁMKU, aneb jak se stát herečkou. Autorka se sama vyznává slovy: „Chtěla jsem napsat knížku. Pro holky, které se chtějí stát herečkami. A o holce, která se tou herečkou stala.“ A povedlo se jí to. Děvčátka se dovídají, jak sice mladá, ale již úspěšná herečka Kateřina Hrachovcová (Káča) prožívá své dětství a svá studia na konzervatoři, ale i to nejdůležitější: ať se člověk chce stál čímkoli, nestačí mít k tomu jen vrozené vlohy a touhu, ale musí hodně na sobě pracovat. Teprve potom je za své snažení a někdy i dřinu odměněn.“… „Jednoznačně volila Ivona Březinová správně, neboť Simonu z televizního seriálu Život na zámku zná kdejaká dívčina, jež sní o herecké kariéře. Kateřina má přes své mládí za sebou již desítky větších divadelních rolí, je známá z řady televizních inscenací. Přesto působí velice přirozeně, svým stále svěžím a dívčím zjevem je nesporně dorůstajícím děvčátkům (a nejen jim) sympatická a blízká. A její příběh může být i poučením pro ty, jež sní o herecké kariéře. Jen by stálo za to opravit původní slovo nakladatele, jenž uvádí, že knížka je určena pro dívky od devíti let. Omyl! Aniž bude zklamán, může si ji přečíst naprosto každý.“ (ik), Haló noviny, 5.2. 1999

Kateřina_záda

Jak to bylo dál…

Soubor devíti klasických pohádek o princeznách neobsahuje původní pohádky, ale jejich pokračování. Co se stalo s Popelkou, když si vzala prince? A měla Sněhurka děti?

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 95
  • Žánr: pohádky
  • Ilustrátor: Zdeňka Boušková
  • Nakladatel: Autor a Viking
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-902744-1-2
  • Poznámka: vyšlo také ve slovenštině pod názvem A čo bolo ďalej?
  • Pohádka Šípová Růženka byla otištěna i ve sborníku Veselé pohádky.
  • Pohádka Kráska a Zvíře vyšla na CD Pohádky pod polštář.

obalJakBylo

ANOTACE:

Už jako malou holku mě zajímalo, co se stalo s Popelkou, když si ji princ přivedl na zámek, jak vypadalo Růženčino království po probuzení ze stoletého spánku, a jestli si princezna Lada ještě někdy oblékla svůj myší kožíšek. A co Zlatovláska? Jestlipak se nedala ostříhat? A žila Kráska se svým princem, který dřív byl zvířetem, opravdu spokojeně? Našla Maruška z pohádky O dvanácti měsíčkách hodného ženicha? A měla Sněhurka děti?
Možná byste tohle všechno rádi věděli i vy. Tak pojďte a podívejte se znovu do světa známých pohádek. Dozvíte se, jak to s jejich hrdiny bylo dál, jak žili, o co bojovali a jak to s nimi nakonec dopadlo. A že to tak třeba všechno úplně nebylo? Inu, bylo, nebylo…

OBSAH:Jak_to_bylo_patitul

Popelka
Sněhurka
Šípková Růženka
Kráska a Zvíře
Zlatovláska
Princezna se zlatou hvězdou na čele
O dvanácti měsíčkách

JakToBylo_Popelka_3obr

Jak to bylo dál...

HISTORIE POHÁDKY O POPELCE:

Popelka je prastará pohádka, jejíž první verze pochází pravděpodobně ze staré Číny. Je doložena již v 9. století před naším letopočtem. Motiv byl mnohokrát zpracován a v Evropě se patrně rozšířil po knižním vydání příběhu Finette Cendron přední francouzské pohádkářky Marie-Catherine d´Aulnoy, která ho zabudovala do staršího vyprávění Don Gabriel (vyšlo ve sbírce Nouveaux contes des fées v roce 1735 v Amsterodamu). Pohádku však znal už i francouzský spisovatel Charles Perrault, který ji pod názvem Popelka aneb Skleněný střevíček zařadil do svých Pohádek matky Husy z roku 1675. V některých archaických verzích byl hlavním hrdinou příběhu chlapec. Například i ve sbírce slovenského sběratele Pavla Dobšinského Prostonárodne slovenské povesti najdeme tuto chlapeckou verzi pod titulem Popeláček. Bratři Grimmové ve svém zpracování, které se stalo vzorem pro mnohé další pohádkáře, však definitivně určili za hlavní postavu vyprávění dívku.
Do Čech se pohádka dostala prostřednictvím německého překladu a byla hojně vydávána. Například v roce 1844 vyšla v Landfrasově nakladatelství Velmi kratochvilná historie o Popelce aneb Jak spanilost a ctnost dojde odměny od Václava Radomila Krameria. Námět zpracovávali i dramatici, například Václav Thám (1793) nebo Jan Nepomuk Štěpánek (1830).
Pohádku O Popolušce najdeme mezi Slovenskými pohádkami a pověstmi Boženy Němcové z let 1857-1858 a pod stejným názvem i v Kytici z lidového básnictva Františka Bartoše (1906). Přejala je rovněž Eliška Krásnohorská a také Václav Tille-Říha ji zařadil do svých Pohádek Václava Říhy. Motiv rovněž zpracoval František Hrubín ve svém Špalíčku pohádek z roku 1957.
České verze vesměs upřednostňují motiv tří kouzelných oříšků, v německé verzi spadnou Popelce šaty k nohám z lískového keře rostoucího na matčině hrobě, v srbské pohádce se na matčině hrobě objeví truhlice plná krásných šatů. Pro Popelku z anglofonního prostředí je typická přítomnost víly, která mávnutím kouzelného proutku promění dívčiny rozedrané šaty v plesovou róbu, dýni v kočár a myši v pár koní.

Informace o původu dalších pohádek najdete v knize.

UKÁZKA:

JakToBylo_Snehurka

Žil na jednom krásném zámku malý chlapec. Vlasy měl od sluníčka skoro bílé a i v hnědých očích mu slunce zlatě zářilo. Snad proto mu začali říkat Heřmánek.
Rád se toulal po loukách, dováděl na poli s mladými zajíčky, ale nejradši ze všeho přicházel do malé chaloupky uprostřed lesa, kde kdysi jeho rnaminka Sněhurka našla úkryt před zlou macechou.
V chaloupce stále bydlelo sedm trpaslíků, a ti měli Heřmónka tak rádi, že když přišel, nechali vší práce a hned si s chlapcem začali hrát. Ale toky ho učili znát zvyky zvířat, sbírat léčivé byliny a mnoho dalších užitečných věcí.
Trpaslík Šmudla si u potoka právě pral umouněné triko, když mu sojka zašeptala do ouška, že Heřmánek zas přichází na návštěvu. Šmudla nechal triko trikem a pelášil k chaloupce, aby Heřmánkovi připravil uvítání.
„Vzbuď se, Dřímale,“ zacloumal kamarádem spícím na mechu před chaloupkou. „Heřmánek tu bude co by dup.“
„Už zas?“ ozval se z okna Rejpal, ale bylo vidět, ke ho ta zpráva ve skutečnosti potěšila. Všech sedm trpaslíků honem nakrájelo velký borůvkový koláč, Štísko sotva stačil připravil džbán malinovky a Heřmánek už vcházel na mýtinu.
„Ahoj,“ volal na trpaslíky zdaleka. „Nesu vám od maminky látku no nové košile.“ „Ta je hodná, ta Sněhurka,“ rozplýval se Kejchal. „Tolik látky nám poslala! To mi určitě zbyde i na kapesníky.“
„To ti nestačil ten zbrusu nový ubrus, co jsi, Kejchale, minulý týden rozstříhal?“ rýpnul si Rejpal. „Snad máš těch svých kapesníků už dost.“
„Nemám!“
„Máš!“
„Nechte toho,“ zasáhl rázně Prófa. „Že se nestydíte, takhle před hostem…“
„Stydíme,“ špitl Stydlín, který se tentokrát vůbec stydět nemusel.
Ale Heřmánek se pustil do malinovky a borůvkového koláče a za chvíli už se všichni honili po lese.

JakToBylo_LadaJakToBylo_Ruzenka

 

 

JakToBylo_Zlatovlaska

 

 

 

 

JakToBylo_Kraska

 

 

 

 

 

 

 

 

RECENZE 1:

Jak to bylo dál_RECENZE_Sieglová_A

Jak to bylo dál_RECENZE_Sieglová_B

RECENZE 2:

Jak to bylo dál_RECENZE_Ditmar

HRA:

V sekci Hry najdete k této knize PUZZLE.

Ilustrovaná encyklopedie pro děti

  • Rok vydání: 2004
  • Napsáno: 2000
  • Stran: 256
  • Žánr: naučná literatura
  • Ilustrátor: Milan Starý
  • Nakladatel: KMa s.r.o.
  • Náklad: 10000
  • ISBN:  80-253-0006-4
  • Poznámka: původní název: Velká dětská encyklopedie (1. vydání a 3. vydání), 2. vydání pod názvem Ilustrovaná encyklopedie pro děti
  • Vyšlo též slovensky: Veľká detská encyklopédia

obalIlustrEnc

Hrnečku, vař!

Sbírka klasických pohádek, v kterých důležitou úlohu hraje příprava nebo konzumace nějakých pokrmů. Za každou pohádkou je pak zařazen kuchařský recept. (Červená Karkulka – bábovka)

 

obalHrneckuVar

ANOTACE:

lokaj_tac

Uvědomili jste si někdy, v kolika pohádkách se jí, pije, hoduje a vaří? O kolika pohádkových hostinách už bylo napsáno? Nová knížka s ilustracemi Heleny Zmatlíkové vám přináší nejen převyprávěné pohádky, ale i recepty na známé i méně známé dobroty, o kterých se v pohádkách píše.

lokajA tak si můžete číst třeba o Červené Karkulce, zatímco se v troubě bude péct bábovka pro babičku. Nebo si k večeři dáte hrachové karbanátky a na dobrou noc si přečtete O princezně na hrášku. Nebo si po nedělním obědě, kdy jste měli kuře pečené v soli, poslechnete pohádku Sůl nad zlato. Ale pohádek a receptů je v téhle knize ještě mnohem víc.

Tak dobrou chuť a dobré počtení!

 

OBSAH:

hrnec_sykorky_s13_UPRPolévky
Honza málem králem (sekyrková)
Malá mořská víla (rybí s kukuřicí)
Princezna se zlatou hvězdou (s pórkovými prstýnky)
Kulihrášek (hrachová se šunkou)

 

 

kapr_vyrez

Masitá jídla

Zlatovláska (zapékaná ryba)
Sůl nad zlato (kuře pečené v soli)
Vrána a sýr (špagety se sýrovou omáčkou)
                                              Budulínek (krůtí rizoto s hráškem)

 

Osatka_hrachu_s19Bezmasá jídla

Jakub a kouzelná fazole (fazolové lusky na smetaně)
Princezna na hrášku (hrachové karbanátky)
Kouzelná tykev (tykvové bramboráčky)
Jak šlo vejce na vandr (vaječné omelety se žampiony)

 

miska_ruzova_Prsten70_ObsahSladká jídla

Hrnečku, vař! (krupicová kaše s borůvkami)
O dvanácti měsíčkách (tvarohové knedlíky s jahodami)
O parohaté princezně (fíkové taštičky)
Jabloňová panna (rýžový nákyp s jablky)

 

kedlubna_vyr_Jachym_39Saláty

O veliké řepě (salát z červené řepy)
Popelka (mrkvový salát s vínem a ořechy)
O třech kůzlátkách (zelný salát s jablkem a koprem)
Paleček (ovocný salát s mákem)

 

babovka_vyrez_upravaMoučníky

O koblížku (koblihy)
Červená Karkulka (babiččina bábovka)
Perníková chaloupka (perníkové okenice)
Jak šel Honza do světa (buchty se švestkami a mákem)

UKÁZKA:

Honza málem králem (Sekyrková polévka)

Honza by se nejraději pořád jen válel na peci, ale mamince už došla trpělivost.

„Koukej vstávat a chopit se nějaké práce. Myslíš, že tě s tátou budeme živit do konce života? Vždyť tě ani žádná holka nechce. Měl bys jít do světa a trochu se tam porozhlídnout.“
Honza zabručel a obrátil se na peci na druhý bok. Maminka ho však polechtala vařečkou, a to už Honza věděl, že jde do tuhého.
„Tak já teda jdu,“ nafoukl se. „A vrátím se nejmíň s princeznou.“princezna_v_posteli_35
„To leda,“ smála se mu máma, „ty se prý taky jen válejí v posteli.“
Honza si obul boty a šel. Ve světě hned za jejich vesnicí se mu líbilo. Cesta byla ušlapaná, louka voněla a vyhrávala hmyzí muzikou. Honza si vesele prozpěvoval. Šel a šel, dlouho šel, až přišel k bohatému statku. Oknem se linula vůně pečené husy a na stole zahlédl ošatku plnou koláčů.
„Dobré poledne dobří lidé!“ zahalekal hlasitě. „Nebylo by tu trochu jídla pro ubohého pocestného?“
„A tos uhodl, že nebylo!“ křikla na něj lakomá selka.
„Hm, když nebylo, tak nebylo,“ pokrčil Honza rameny. „A nemohl bych si, panímámo, u vás aspoň uvařit trochu sekyrkové polívky?“ poprosil Honza a nenápadně vytáhl jednu sekyrku ze špalku za sebou. „Stačí mi hrnec a trocha vody. A uvařím si takovou sekyrkovou polívku, že mi i král bude závidět.“
„Sekyrková polívka?“ vykulila selka oči. „Tu neznám.“
Selka chtěla ještě před chvilkou Honzu vyhodit, ale zlákalo ji znát recept na polívku uvařenou jen z vody.
„Tak pojď do kuchyně,“ houkla nakonec na Honzu. „Hrnec ti půjčím a vodu si přines támhle ze studně.“
Honza přinesl vodu a nalil ji do hrnce, kam vložil tu malou sekyrku. Pak hrnec odnesl na pícku, aby se voda začala vařit. Občas ji zamíchal, občas ochutnal a spokojeně pomlaskával:
„Dobrá bude. Jen…“
„Jen co?“ zeptala se zvědavě selka.
„Kdyby v ní bylo trochu krup,“ byla by přece jen lepší.
„Krup? Kroupy jsou támhle v pytli za tebou,“ ukázala selka. „Hrst si vezmi.“
Honza nabral pořádnou hrst krup, vhodil je do hrnce a dál míchá, ochutnává a pomlaskuje:
„Dobrá bude. Moc dobrá. Jen ještě…“
„Co ještě?“ vyzvídá selka.
„Ta hrst krup polívku pořádně vylepšila, ale kdyby v ní byla i hrst hub, byla by ještě lepší.“
„Tak si tady naber,“ podala selka Honzovi košík s houbami.
Honza vhodil hrst hub do hrnce a zase míchá a se soustředěným výrazem ochutnává, že se ho selka málem neodvážila vyrušit.
„Tak co?“ odhodlala se nakonec. „Bude dobrá?“
„Dobrá, moc dobrá, ale…“
„Ale co?“
„Nějaká zelenina by, panímámo, nebyla? Víte, zelenina polívku vždycky vylepší.“
„Že jo. Já to taky říkám,“ přikývla selka a honem přinesla košíček už nakrájené zeleniny.
Honza nelenil a všechnu zeleninu vysypal do hrnce.
„Hm, to bude dobrota. Kdyby se do té mé sekyrkové polívky našlo ještě kousek uzeného, nikdo by už nikdy lepší polívku nejedl.“
„A to ne!“ zarazila se selka. „Maso nedám!“
„Když nedáte, nevadí. I tak bude dobrá,“ usmál se Honza, vytáhl z hrnce sekyrku a pořádně ji otřel utěrkou.
„Ty… ty podvodníku!“ došlo najednou selce, jak se nechala napálit. „Prý jen z vody a sekyrky ta polívka bude!“
„Ale panímámo,“ uklidňoval ji Honza. „Aspoň máte navařeno. A o talíř polévky pro mě snad neubude. Tou vaší sekyrkou vám pak naštípu dříví.“

UKÁZKA RECEPTU (k pohádce Popelka):

recept

kuchari

RECENZE:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Hrnečku, vař! – Pohádková kuchařka
https://www.knizniklub.cz/knihy/350280-hrnecku-var-pohadkova-kucharka.html#additional-info–content–recension

22.3.2019

Čtyřiadvacet krásných českých pohádek je doplněno o recepty na pokrmy, s jejichž přípravou mohou pomáhat i děti a být přitom platnými pomocníky. Chcete společně uvařit sekyrkovou polévku, špagety se sýrovou omáčkou nebo krupicovou kaši s borůvkami? Možná si na některé recepty pod dohledem dospělých troufnou děti samy! Naše Beatka je ze své první kuchařské knížky doslova nadšená! Je v první třídě, takže čtení již zvládá sama, je to šikulka, a společně si pak uvaříme recept na konci pohádky.

Setkáte se tu s pohádkami jako Honza málem králem (sekyrková polévka), Sůl nad zlato (zapékaná ryba), Princezna na hrášku (hrachové karbanátky), Jak šlo vejce na vandr (vaječné omelety se žampiony), O dvanácti měsíčkách (tvarohové knedlíky s jahodami), O veliké řepě (salát z červené řepy), O koblížku (koblihy) a další. Na konci každé pohádky najdete tematický recept. Polévky, masitá jídla, bezmasá jídla, sladká jídla, saláty a moučníky ve 3 stupních náročnosti, takhle pestrá je pohádková kuchařka.

O jeden recept se tu s vámi podělím, moc nám zachutnaly Fazolové lusky na smetaně (náročnost 1) – z pohádky Jakub a kouzelná fazole:

Potřebujeme: 300 g fazolových lusků, 1 stroužek česneku, 1 cibule, 1 kelímek zakysané smetany, 1 lžíce hladké mouky, 1 lžička mleté sladké papriky, sůl a pepř

Postup: Fazole očistíme a nakrájíme na kousky. Cibuli osmahneme v hrnci a zalijeme asi ½ litrem vody. Přidáme fazole a dusíme asi 10 minut. Ve smetaně rozmícháme hladkou mouku a mletou papriku. Směs nalijeme na fazole a dusíme ještě 10 minut. Osolíme a opepříme. Podáváme s vařeními bramborami nebo houskovým knedlíkem.

Na knížce se mi líbí spojení čtení a společné práce, jejímž výsledkem je dobré jídlo. Když se k tomu ještě pěkně prostře a u stolu se sejde celá rodina, je radost v dětských očích nenahraditelná.

Autorka knih pro děti Ivona Březinová má na svém kontě již více než 100 knih. Je rytířkou Řádu krásného slova – tato cena je obzvlášť významná, protože ji dostala od svých dětských čtenářů. Několikrát získala i prestižní ocenění Zlatá stuha, což je výroční cena pro autory, překladatele, ilustrátory a nakladatele dětské knihy. Vyhlašovateli soutěže jsou společně Česká sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihuObec spisovatelůKlub ilustrátorů dětské knihy a Obec překladatelů. V posledních letech se věnuje zejména sociální tématice a handicapovaným dětem, ať už jde o fyzické či psychické problémy (např. bulimie, ADHD, šikana, Alzheimer apod). Např. Jmenuji se Martina a jsem bulimičkaŇouma z áčkaBez-botŘvi potichu, brácho, Lentilka pro dědu Edu. Její knihy byly přeloženy již do 17 jazyků. Je patronkou Alzheimer nadační fond, nadačního fondu Gabrielis a Centra Filipovka pro děti se zdravotním postižením.

Osobité ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou pro českou dětskou literaturu nenahraditelné. Za svůj život ilustrovala více než 250 knížek, které byly přeloženy do mnoha jazyků a vyšly i v zahraničí s jejími ilustracemi. Za své ilustrace získala řadu významných ocenění, podílela se i na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Mezi její nejznámější ilustrace knih patří bezesporu Děti z Bullerbynu Honzíkova cesta. Její kmenové nakladatelství byl Albatros a Artur. Helena Zmatlíková zemřela v roce 2005 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově.
Autorkou recenze je Lucie Bednářová.

Brumlík a jeho kamarádi

Kniha s převahou obrázků tvořených kolážemi fotografií zvířat a dokreslené postavičky všetečného medvídka obsahuje 25 kratičkých textů, které glosují ilustraci na dvoustraně.

  • Rok vydání:2001
  • Napsáno: 2001
  • Stran: 61
  • Žánr: příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Junior
  • Náklad:
  • ISBN: 80-7267-057-3
  • Poznámka: text vznikl jako volný doprovod k ilustracím
    belgického originálu Victor, vydaného
    nakladatelstvím CARAMEL Belgium

obalBrumlik

ANOTACE:

Soubor 25 krátkých textů pro malé děti. Nejprve vznikly koláže fotografií s kreslenou postavičkou medvídka Brumlíka. Na míru těmto obrázkům pak vznikly texty.

Víte, jak se spí na ovčím polštářku? A s čím si nejraději hrají lišky? Tušili jste, že plameňáci nosí červené punčocháče o krokodýl by si klidné pochutnal i na tričku? Že jste o ničem takovém ještě neslyšeli? Tak poslouchejte a dívejte se. Medvídek Brumlík vám to všechno ukáže.

OBSAH:

Brumlik záda

UKÁZKA:

PES
„Proč to štěně pořad jenom spi?“ zlobí se Brumlík. „Štěňátko má štěkat, kňučet o vrčet. Má vrtět ocáskem a zvědavě zvedat uši. Kdo by to tušil, že je štěně takový spáč? Jak bude hlídat dům, až vyroste? Jak bude vítat hosty a čichat, co jsou zač?“ „Jen ho nech spinkat, Brumlíku. Za par dní už mu neproklouzne ani myš, však uvidíš.“

Brumlík_slon_1Brumlík_slon_2

SRNA

V lese k Brumlíkovi přiběhla srnka. „Ty jsi ale pěkná, pochválil ji medvídek. „Kdepak pěkná,“ řekla srnka posmutněle. „Copak nevidíš, že mám na hřbetě málo bílých puntíků?“ „Jestli jich chceš víc, stačí říct, já ti nějaké přimaluju,“ nabídl se Brumlík a běžel pro štětec a barvu. Pak srnce namaloval puntíkatá záda. Ta vám byla ráda!
Brunlík_liška_1Brumlík_liška_2

TULEŇ

Tiše, tiše, ať je nevyplašíš. Vypadá jako hračka z plyše. Tuleňátko bílé jako sníh, chundelaté, heboučké. Černé oči na nás kulí, k Brumlíkovi se jen tulí, aby ho zahřálo. A až se trochu zahřejí, to by tak hrálo, aby si spolu nepohráli.

 

 

Cukienek dla dziadka Tadka (polsky)

Překlad knihy Lentilka pro dědu Edu do polštiny. Co přináší vícegenerační soužití v jedné rodině, kde pradědeček malého Honzíka trpí Alzheimerovou nemocí.

  • Rok vydání: 2008
  • Napsáno: 2003
  • Stran: 65
  • Žánr: příběhy s dětským hrdinou
  • překladatel: Maria Marjańska-Czernik
  • Ilustrátor: Justyna Mahboob
  • Nakladatel: Wydawnictwo  STENTOR, Warszawa, edice KORA
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-83-61245-15-5
  • Poznámka: polský překlad knihy Lentilka pro dědu Edu. Vyšlo též ve slovinštině pod názvem Bombonček za dedija Edija a ve slovenštině pod názvem Lentilka pre dedka Edka. V češtině vyšlo ve dvou vydáních a také jako audiokniha s verzí pro děti a pro dospělé.

obalLentilkaPol

Lentilka_POL_23

RECENZE (POLSKÁ):

Ivona Březinová „Cukierek dla dziadka Tadka”

Ilustracje Justyna Mahboob
Tłumaczenie Maria Marjańska-Czernik
Wydawnictwo Piotra Marciszuka Stentor.

Nie przez przypadek w przeddzień Dnia Dziadka polecam Wam „Cukierek dla dziadka Tadka”, choć – mimo pozorów – nie jest to „cukierkowa”, „laurkowa” książeczka. „Cukierek dla dziadka Tadka” to mała wielka książka; równie słodka, co gorzka, równie dowcipna, co poważna – a przede wszystkim bardzo dojrzała i NIE TYLKO dla dzieci. Na okładce pojawia się znaczek 5 plus… a więc mogą ją czytać już pięciolatki (myślę, że tym plusem dla pięciolatka powinniśmy być my – czyli starsze rodzeństwo lub dorośli), ale poznać ją powinni naprawdę wszyscy. I to nie tylko dlatego, że każdego z nas może dotknąć problem, z którym boryka się rodzina dziadka Tadka, ale przede wszystkim dlatego, że to książka, która uczy miłości – miłości mimo wszystko.

Historię choroby dziadka obserwujemy z punktu widzenia jego prawnuczka Jasia. Przejawy choroby Janek postrzega początkowo jako kolejne świetne przygody – i to pozwala przekonująco i ciekawie pokazać problem na pozór nie do oswojenia. „Wszystko zaczęło się od tego, że dziadzia Tadzia przyprowadziła do domu policja. // Janek był jeszcze całkiem mały, ale przypatrywał się bardzo uważnie, by nic mu nie umknęło. Nie rozumiał tylko, dlaczego żaden z policjantów nie mierzy do dziadka z pistoletu. I nawet mu kajdanek na ręce nie założyli. Jaś był rozczarowany. W telewizji widział lepszych policjantów. // Ale mamę ta niespodziewana wizyta i tak przeraziła. // – A niech to mech! Co się stało?”. Wtedy jeszcze wszyscy sądzili, że dziadek Tadek ma sklerozę. Zapomina, co się wydarzyło, zapomina znaczenie słów, zapomina nawet Jasia ze sklepu, a ponad rok później – zdarzy mu się zapomnieć samego Jasia…

Kolejne wydarzenia (opisywane właśnie tak, że tragizm sytuacji splata się z komizmem, czytelnikowi chce się więc jednocześnie śmiać… i płakać), uświadamiają dorosłym, że dziadek ma alzheimera. Janek będzie świadkiem zarówno pierwszych kłótni („Odnosił wrażenie, że dziadzia Tadzia, a może i jego, nie kochają”), jak i wspólnego, bardzo dzielnego zmagania się rodziny z objawami choroby dziadka, wspólnego szukania rozwiązań (kiedy Janek pójdzie do przedszkola, dziadek będzie chodził do klubu dla ludzi cierpiących na chorobę Alzheimera; kiedy dziadek o mało nie zatruje się lekami, przez zapomnienie łykając ich coraz więcej i więcej, to właśnie Jaś będzie mu podawał swoje cukierki w kształcie tabletek…).

Ivona Březinová znalazła język, którym można rozmawiać z dzieckiem o problemie tabu, jakim bywa choroba Alzheimera, boleśnie dotykająca przecież całą rodzinę. Pokazując tę straszną chorobę z perspektywy dziecka, stworzyła wiele komicznych sytuacji. Przecież Jasiek doskonale bawi się ze swym niezwykłym dziadkiem. A potem, zdając już sobie sprawę z jego choroby, stara się nie tylko zrozumieć dziadka, ale i – na swój mały wielki sposób – otoczyć opieką. Bez pouczania i zbędnych wyjaśnień Autorka potrafiła pokazać zarówno trudne do przewidzenia niebezpieczeństwo, na jakie narażony jest chory i jego najbliżsi, ale i bezradność oraz zmęczenie osób, które są za chorego odpowiedzialne. Umiała też przekonać, że ze wszystkim można sobie poradzić. Dzięki miłości i szacunkowi. „Choroba postępowała szybciej, niż się wszyscy spodziewali. To już nie była choroba Alzheimera. Była to głównie choroba dziadka. Choroba ich dziadzia Tadzia. A tym samym i całej rodziny”.

„Cukierek dla dziadka Tadka” to również piękna opowieść o marzeniach, które się zmieniają. „(..) Janek nie chciał już karetki. Dużo większą radość by mu sprawiło, gdyby dziadzio Tadzio bawił się z nim jak dawniej”. To także książka o postanowieniach, nawet tych najbardziej nierealnych: „– Idę szukać tej właściwej drażetki dla dziadzia Tadzia. Żeby wyzdrowiał i mógł znowu grać z nami w memory. // W tym momencie Jankowi przyszło do głowy, że mógłby zostać sławnym poszukiwaczem leków”.

Ta książka pięknie mówi też o szacunku (bo właśnie szacunku uczy chłopczyka mama, gdy spokojnie tłumaczy, że dziadek może już zapominać o korzystaniu z toalety). I pokazuje, że nie zawsze bywa tak, jak w rodzinie Janka, bo przecież jedna z jego koleżanek „swojego dziadka nie ma w domu, tylko w szpitalu. Nie widziała go już z rok. Rodzice tej dziewczynki powiedzieli, że nie mają czasu zajmować się zbzikowanym dziadkiem”. Na szczęście Janek stanowczo stwierdza: „Naszego dziadzia Tadzia za nic na świecie bym nie zamienił”. Przeczytajcie więc tę wielką małą książeczkę o miłości. Miłości mimo to, że czasem „Na kolację była cisza”. Autorka nie opowiada bowiem bajek, że z alzheimerem żyje się łatwo, lecz oswaja z myślą, że można – mimo alzheimera – żyć w miłości, przywiązaniu, wzajemnym szacunku, w radości i szczęściu. A bywa przy tym i śmiesznie, i strasznie…

Ps. A z „Wypożyczalnią babć”, którą Wam już polecałam (a warto ją w Dniu Babci przypomnieć), łączy czeską książeczkę nie tylko seria i szata graficzna, bowiem obie pięknie zilustrowała Justyna Mahboob, ale przede wszystkim Maria Marjańska-Czernik, autorka wzruszającej „Wypożyczali” i tłumaczka „Cukierka dla dziadka Tadka”. A jak pracuje tłumaczka (i jak wiele osób nie zauważa wręcz jej pracy 🙂 – dowiecie się oczywiście z książki Ivony Březinovej!

Autorem recenzji jest: Dorota Koman

Lentilka _POL_61

Autorské čtení překladatelky:

Popołudnie z bajką

Spotkanie z tłumaczką i autorką książek dla dzieci Marią Marjańską – Czernik

Przeczyta historie z książek „Wypożyczalnia babć“ i „Cukierek dla dziadka Tadka“

Zapraszamy dzieci w wieku 5 – 8 lat

Maria Marjańska-Czernik „ Wypożyczalnia babć“, projekt okładki / ilustracje Justyna Mahboob, Wydawnictwo Stentor, 2008

„Każde dziecko potrzebuje babci – małe, większe i zupełnie duże. Nawet takie, które już wstydzi się do tego przyznać. Babcia to ktoś wyjątkowy i absolutnie niezbędny, nie tylko dlatego, że najsmaczniej gotuje i najlepiej opowiada bajki. Dobrze ją mieć, bo jest kochająca, cierpliwa, wyrozumiała i zawsze ma czas. Ale co wtedy, gdy ktoś nie ma babci? Czy jest skazany na długie, samotne popołudnia w oczekiwaniu na powrót rodziców z pracy? Niekoniecznie! Babcię – i to najprawdziwszą w świecie – może sobie wypożyczyć tak jak to zrobili trzej mali bohaterowie opowieści. To książka o ogromnej potrzebie ciepła, miłości, akceptacji i uwagi. Potrzebie, jaką ma w sobie nie tylko dziecko… „

Ivona Brezinova, „Cukierek dla dziadka Tadka“, tłumaczyła Maria Marjańska-Czernik, projekt okładki/ilustracje Justyna Mahboob, Wydawnictwo Stentor, 2008
Historia napisana została przez czeską autorkę, laureatkę wielu nagród. „Książka ta w sposób pogodny, subtelny, bez nadęcia, porusza problem coraz częściej pojawiający się w życiu niejednej rodziny – chorobę Alzheimera. Pięcioletni Janek, darzący swego pradziadka wielkim uczuciem, oczami dziecka obserwuje coraz dziwniejsze zachowania staruszka. A razem z nim kolejne etapy choroby obserwuje młody czytelnik. Dzięki ogromnemu talentowi autorce udało się po mistrzowsku, z humorem, przedstawić temat trudny i poważny. Każda myśl, każde słowo dostosowane są do możliwości percepcyjnych kilkulatka – wspólna lektura będzie nie tylko pretekstem do rozmowy i wyjaśnień, ale także przyjemnością“. Ewy Świerżewska

Maria Marjańska-Czernik (ur. 31.03.1947 w Warszawie) ukończyła Wydział Filologii Polskiej i Słowiańskiej Uniwersytetu Warszawskiego w zakresie filologii czesko-słowackiej. Przez wiele lat zajmowała się promocją literatury dziecięco-młodzieżowej, pracowała w Naszej Księgarni w redakcjach wielu pism dla małych czytelników (m.in. „Misia“, „Płomyczka“, „Płomyka“). Była jedną z założycielek i szefową niedziałającej już Fundacji „Książka dla Dziecka“, wydawcą dwumiesięcznika o książce dla dzieci i młodzieży „Guliwer“ oraz prezesem Stowarzyszenia Przyjaciół Książki dla Młodych – Polskiej Sekcji IBBY. Przez wiele lat współpracowała z miesięcznikiem „Twoje Dziecko“, w którym polecała rodzicom lektury dla najmłodszych. Przełożyła wiele książek dla dzieci i młodzieży z czeskiego i słowackiego, m.in.: „Krecik i mama zajączków“, „Krecik w mieście“, „Pszczółka Maja“, „Hanka“, „Rumcajs“, „Noga w nogę“, „Oskar i Mimi“.

 

Červená Karkulka

Přehledně řešený scénář klasické pohádky je napsaný především pro děti, které si pomocí kartonových loutek a malého Divadélka do kufříku mohou vyzkoušet, jaké to je hrát divadlo.

  • Rok vydání: 2007
  • Napsáno: 2007
  • Stran: 16
  • Žánr: pohádky, scénář pro loutkové divadlo
  • Ilustrátor: Lenka Procházková
  • Nakladatel: Hyperion s.r.o.
  • Náklad: 2000
  • ISBN:  neuveden
  • Poznámka: Další informace na stránce Divadélko do kufříku.

Karkulka-scenar-obalkaobalDivKarkulka

ANOTACE:

Klasická pohádka je přepsána jako scénář pro loutkové divadlo s Kašpárkem coby moderátorem a upravena tak, aby jednotlivé role mohly hrát i menší děti.  Jednotlivé scény jsou přehledně znázorněny pomocí obrázků, takže děti vědí přesně, které kulisy a loutky si mají pro nadcházející obraz připravit.

POSTAVY LOUTEK:

Červená_Karkulka_osoby

UKÁZKA ZE SCÉNÁŘE A Z PRACOVNÍHO SEŠITU:

Červená_Karkulka_myslivecČervená_Karkulka_hadanka

Červená_Karkulka_písnička

POZNÁMKA:

Na stránkách výrobce loutkového Divadélka do kufříku naleznete pohádku Karkulák, v níž si Karkulka vyměnila roli s Kašpárkem. Pohádka tím dostává nový humorný náboj a podněcuje k tomu, aby děti s textem dále experimentovaly.

Volně ke stažení na http://www.kufrik.cz/

Karkulák

Dárek pro Sáru (1. vydání)

Příběh druhačky Sáry a jejích kamarádů Marka a Libora se odehrává v průběhu celého školního roku. Sára zažívá změnu pana učitele, příchod nového spolužáka i legraci se zvířaty.

 

obalDarekProSaru

ANOTACE:

sova na větvi

Je po prázdninách a Sára už jde do druhé třídy. Těší se na pana učitele, ale hned první
den školy ji čekají samá překvapení. Příjemná i nepříjemná. A tak je dobře, že při Sáře stojí Marek a také nový spolužák Libor. S nimi a se zvířecími kamarády je školní rok mnohem zajímavější. Navíc je potřeba zorganizovat pátrání po zmizelé sově. Podaří se to? A jaký dostane Sára nakonec dárek?

UKÁZKA:

Marek se Sárou ke škole doběhli na poslední chvíli.
„Nebýt tvýho fintění, už jsem tu dávno byl,“ vztekal se Marek.
Nebýt toho, že pro ni Marek přišel, asi by tu dnes nebyla vůbec, napadlo Sáru a vděčně po něm hodila okem.
Naštěstí školník Vorel právě pronásledoval skupinku šesťáků, kteří po sobě stříkali vodními pistolkami. A tak tiše prošli vstupní halou i s pofňukávajícím Matesem v tašce.
„Hernajs,“ vyjekl Marek.
„Co je?“
„Zapomněl jsem ho dát venku vyvenčit, jak jsme letěli.“
„Tak se ještě vrátíme.“
„To ne. Podruhý bysme už kolem školníka třeba neprošli. Znáš ho, co říká: Mám voči jako vostříž, jako že se Vorel jmenuju,“ zkusil Marek napodobit školníkův bručivý hlas.
„Co je to vlastně vostříž?“ zeptala se Sára.
„Asi nějaký zvíře, ne? Když to má oči…“ řekl Marek a neklidně se rozhlížel. „Tak kam mám dát Matese vyvenčit?“
„A co kdybys s ním šel na záchod?“ napadlo Sáru jednoduché řešení. „Na klučičí,“ dodala pro jistotu.
„Hm,“ pokýval Marek uznale hlavou a s kňučící taškou zmizel ve dveřích s nakresleným panáčkem.
Sára netrpělivě pokukovala po hodinách. Vtom se ze záchodových dveří vyřítil Marek. Taška se mu v ruce jenom zmítala. V běhu křikl na Sáru:
„Padáme odtud!“
„Proč?“ zamračila se. „Zvoní až za pět minut.“
„Jenže Mates tam počůral celou podlahu! Fakt důkladně.“
Sára nestačila ani vyjeknout. Jen ji v tom úprku k šatnám napadlo, po kom to ten Mates asi má, tu důkladnost. Marek když něco dělá, tak to taky dělá vždycky důkladně. Jenže teď především potřebovali důkladně zmizet. Protože jestli je tu někdo nachytá, tak to důkladně schytaj.

sejmout0051Zatímco se Sára, Marek a také Libor v šatně přezouvali, Mates usoudil, že se mu v tašce nelíbí. Vylezl ven a hnal si to chodbou k východu. Trojice polekaných dětí za ním.
„Co to má znamenat?“ ozval se v příští chvíli burácivý školníkův hlas.
„No nazdar,“ vydechla Sára, „Orel ho chytil.“
„Co to tu je za nepořádek?“ obrátil se školník hrozivě na děti.
„To není nepořádek. To je pes,“ ohradil se Marek dotčeně.
„A taky školní pomůcka,“ přidala se neohroženě Sára.
„A hlavně je to přítel člověka,“ dodal Libor, jen tak pro jistotu, protože takovouhle věc by přece každý měl vědět.

ZAJÍMAVOST:Lenka a dva kluci

Psáno podle obrázků, které původně vyšly jako ilustrační doprovod ke knize Václava Čtvrtka, Lenka a dva kluci, kterou vydal Albatros v roce 1978, tedy přesně o třicet let dřív než vyšel Dárek pro Sáru.

 

RECENZE:

Petříčková, Renata. Dárek pro Sáru pro první čtení, Čítárny 15.7. 2010

Ivona Březinová vydává svoji třetí knížku s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, tentokrát je to ideální čtení pro malé druháky, protože hlavní hrdinka je holčička Sára, která hned na první stránce vchází do druhé třídy základní školy. Prožijeme s ní celý školní rok. Průšvih je, že zrovna první školní den přijde Sára do školy pozdě… a průšvihům nebude konec. Hned poté zjistí, že její oblíbený pan učitel čeká miminko a na škole už neučí. Jenže nic není jen černé a nakonec je z toho všeho hezký a dobrodružný školní rok.

Příběh je pro děti čtivý 
a dokáže čtenáře udržet v napětí. Je tu hodně povídání mezi dětmi, rozhovorů, což je skvělé zejména pro malé čtenáře. Je to akční a text rychleji ubíhá. Samostatní čtenáři se nebudou nudit, ovšem pro rodiče je to poněkud náročnější čtení. Není to monotónní text, ale budete si muset tak trochu zahrát na herce. Jen tak celý příběh vynikne.

Jaký dárek pro Sáru?
Ačkoliv se knížka jmenuje „Dárek pro Sáru“, o tomto dárečku se dozvíme až na úplný konec příběhu. Sára nás totiž opustí, bude muset na rok odjet s rodinou do Austrálie. Trochu problém, ale pravdou je, že druháci to příliš světoborně nevidí. Tak se prostě rok neuvidí, jenom rok… Na rozloučenou dostane Sára něco, co bude souviset s jejich posledním školním dobrodružstvím. Kterému z dětí se poštěstí zachránit sovu, která uletí ze školní tělocvičny? Jenže jak se vlastně chytá sova?

Psací písmo hezky oživuje
Psací písmo je dneska už skoro vzácností. O to víc potěší malá vsuvka psacího písma ve chvíli, kdy děti píší při hodině. Stáváme se díky tomu svědky toho, kterak se paní učitelka snaží udělat celé vyučování o psech. Proč zrovna o psech? No, protože Sářin kamarád Marek přinesl do školy štěňátko.

Ilustrací je zde pro děti habakuk
V této publikaci se podařilo umístit hezkou ilustraci na každou dvojstranu, což je obzvlášť milé, když budete dětem číst v postýlce. Mohou se dívat. Obrázky Heleny Zmatlíkové snad ani není třeba komentovat. Tentokrát je spojení obrázků a textu opravdu podařené, a není jim co vytknout.

Sára - písanka 1

 

 

Dječak koji je želio psa (chorvatsky)

Překlad knihy Mít tak psa do chorvatštiny. Příběh Matěje z dětského domova. Moc touží mít psa, ale vychovatelka mu ho nedovolí. Pak se však dočká něčeho, na co si ani netroufal pomyslet.

  • Rok vydání: 2004
  • Napsáno: 2004
  • Stran: 30
  • Žánr: pro začínající čtenáře
  • Ilustrátor: Zaur Deisadze
  • Nakladatel: COI Step by step Sarajevo
  • Náklad: /
  • ISBN: 99-58-9537-9-X
  • Poznámka 1: překlad do chorvatštiny, psáno pro ISSA Step by step, česky vyšlo pod názvem Mít tak psa.
  • Poznámka 2: vyšlo albánsky, anglicky, arménsky, česky, francouzsky, chorvatsky, maďarsky, polsky, rumunsky, rusky, slovensky, srbsky, španělsky a ukrajinsky

obalDjecakKoji

Dora i naočale (chorvatsky)

Překlad rukopisu Dorotka a brýle do chorvatštiny. Malá Dorotka má strach, že nepatří do rodiny, kde jsou všichni, i ona, zrzaví, ale všichni kromě ní nosí brýle. Bojí se, že je kvůli tomu jiná.

  • Rok vydání: 2005
  • Napsáno: 2002
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Mentor Llapashtica
  • Nakladatel: Pučko otvoreno učilište Korak po korak, Zagreb, Hrvatska
  • Náklad: /
  • ISBN: 953-7149-03-X
  • Poznámka 1: Chorvatská mutace knihy Dorotka a brýle, psáno pro ISSA Step by Step, česky zatím nevyšlo. Možno zakoupit ke stažení na http://www.issa.nl/resources.html.
  • Poznámka 2: vyšlo albánsky, anglicky, arabsky, arménsky, (česky), francouzsky, chorvatsky, maďarsky, polsky, rumunsky, rusky, slovensky, srbsky, španělsky a ukrajinsky

obalDoraNaocale

ANOTACE:

Dorotka0012Dorotce je pět let. Má mámu, tátu a staršího bratra. Všichni v rodině mají zrzavé vlasy, i Dorotka. Dorotce se zrzavé vlasy líbí, je ráda, že jsou si doma všichni podobní. Ale něco jí přece jen dělá starost. Je totiž z celé rodiny jediná, která nenosí brýle. Dorotka kvůli tomu
začíná mít strach, že do rodiny nepatří. Vždyť tím, že nemá brýle, je jiná než máma, táta i bratr Martin. Dorotka se rozhodne svůj problém řešit…

Dorotka0003

UKÁZKA Z ČESKÉHO RUKOPISU:
Dorotka je smutná. Tak ráda by nosila brýle. Jako máma s tátou i jako brácha.
Stoupne si před zrcadlo a modrou fixou si kolem očí nakreslí obroučky brýlí. Jsou sice trochu kostrbaté, ale jsou to její první brýle.
„Kdo počmáral zrcadlo?“ chce vědět maminka. „Hned tu čmáranici utři.“
„To jsou přece moje brýle,“ brání se Dorotka. „Koukni, jak mi sluší.“
Maminka se skloní, aby brýlatou Dorotku v zrcadle lépe viděla. „Máš pravdu,“ usmívá se. „Takové krásné brýle bych taky chtěla.“
Dorotka by nejradši mamince skočila kolem krku. Jenže když se pohne, nebude už mít svoje krásné modré brýle a nebude jako máma!
Dorotka ví, že s brýlemi lidé lépe vidí. Řekl jí to táta tehdy, když je museli koupit Martinovi. A jí nic.
Tenkrát ji odbyli plyšovým kocourem.
Dorotka letí do pokoje a hledá ho ve skříni. Vypadá obyčejně. Ale Dorotka mu z kousku drátku vyrobí brýle. „Teď vypadáš jako náš táta“.
Za chvíli už mají brejličky z drátků všechny Dorotčiny panenky, plyšový medvěd, opičák i velká nafukovací velryba. „Tak. A patříte do rodiny,“ pochvaluje si Dorotka.

Dorotka0002

 

 

 

 

 

 

ČESKÁ OBÁLKA:

Dorotka- obálka

 

Eliáš a liška (1. vydání)

Moderní pohádka plná nonsensů, legračních situací a nesmyslných veselých sázek mezi zvířátky, kouzelníkem Eliášem a kluky Hugem a Kvidem. Průvodkyní knihy je žabina Sabina.

obalEliasLiska

ANOTACE:

Věřte tomu nebo ne, ale u rybníka, kam si chodí hrát dva kluci, Hugo s Kvidem, se dějí neuvěřitelné věci. Například tam z nebe občas  prší lišky s deštníky v tlapkách. A to ještě není nic proti tomu, co se začne dít, když se na nedaleké louce objeví podivný kouzelník… Otevřete knihu zábavných nesmyslů a pojďte se společně divit.

UKÁZKA 1:

Elias_zaba_CBU žabí báby! To jsem se lekla. Taky jste to slyšeli? Rybníkem to trhlo do všech stran až se rozlil jako při povodni. Že by bouřka? Zatím se nezablýsklo. Obloha se ale pěkně zakalila. Jen se rozpršet. Ještě chybí, aby z nebe padaly trakaře, jak se říká. Ani nevím proč. U vás někdy padaly z nebe trakaře? U nás teda ne. Aspoň, co si vzpomínám. U nás z nebe padají leda lišky. No co, co? Vy jste nikdy neviděli padat z nebe lišku? Ne, šišku! Lišku, povídám. Hm, už je to tady! Jako bych to neříkala. Jen se podívejte! Teď bude pršet liška za liškou. A ještě mají všechny deštník, potvory. To zas bude všude nadeštníkováno! Kdo to po nich má uklízet! Já, žabina Sabina, to teda nebudu. Leda ti dva lidský kluci, Hugo a Kvido, ti by mohli. Občas takhle po liščím dešti přijdou, posbírají deštníky a ve městě je dají do sekáče. Abych řekla pravdu, moc tomu nerozumím. Sekáč je podle mě pavouk s dlouhýma hubenýma nohama. Nebo někdo, komu to sekne. Jako, že mu to sluší. Třeba žabák Blažej. Ten od horní hráze. To je sekáč! Ale že by se do něj vešlo takový množství deštníků, co tu občas naprší, tak to teda nevešlo. A nepřesvědčujte mě o opaku, u žabí báby, vím co říkám!

Elias_kluci na lavicce

UKÁZKA 2:

Kouzelník Eliáš mávl tenkou hůlkou, kterou celou dobu držel mezi dvěma prsty, a zamumlal: „Veríkoka fidli basta, kartáček a zubní pasta!“ „Asi si potřebuje vyčistit zuby,“ zašeptal Kvido Hugovi mrzutě. Byl připraven dát se na ústup, kdyby to náhodou vypadalo, že by čištění zubů hrozilo i jemu. Kvido byl toho názoru, že nic se nemá přehánět. Zuby stačí vyčistit dvakrát denně a dost. Hugo jen pokrčil rameny a čekal, co se bude dít dál. Chvíli se nedělo nic. Dokonce už to vypadalo, že Eliáš bude muset své kouzelnické zaklínadlo zopakovat, ale pak se nad víkem zatetelil nafialovělý obláček a z kufru vyskočila veverka. Elias_veverka

V podpaží držela šišku, způsobně se uklonila a rychle všechny přejela pohledem. Pak přistoupila k Hugovi a nastavila mu tlapku k políbení jako nějaká dáma. „Já se picnu,“ chechtal se Kvido. „Veverka! A tváří se, jako by byla do Huga zamilovaná.“ „Plácáš nesmysly!“ nelíbilo se to Hugovi. Ale než si stačil rozmyslet, co udělá, veverka byla ta tam. „Co to mělo být?“ zatahala liška Eliáše za fialový šos. „Veverka s šiškou,“ odsekl důležitě. „Někteří mí kolegové tahají bílé králíky z klobouku. Já nechám vyskakovat z kufru veverku. S šiškou, prosím. Ještě umím vyčarovat veverku bez šišky, ale to mi nepřipadá tak zábavné. Zato jich svedu za sebou rovných devět. Kdo nevěří, je medvěd.“

OBÁLKA PŮVODNÍ KNIHY:

Elias _ puvodni obalka

 

 

 

 

 

 

 

 

RECENZE 1:

Ivona Březinová: Eliáš a liška

http://cajovnaprozeny.blog.cz/1007/ivona-brezinova-elias-a-liska 10. července 2010 v 1:08 | čajovna |  Knížky pro děti

Knížka, která čítá „pouhých“ 70 stran je svou velikostí právě tak pro děti. Příjemný fialový hřbet i titul, tvrdé kvalitní desky a odolný papír, krásné obrázky Heleny Zmatlíkové a geniálně propletený příběh Ivony Březinové.
Asi je zbytečné se zmiňovat o kráse ilustrací…. Jež tentokrát pocházejí z knížky Borise Aprilova: Lišákova dobrodružství a jež si Ivona Březinová nejen vypůjčila, ale srovnala je úplně jinak a dala život úplně novému příběhu.
Ty lišky deštníkované při liščím dešti jsou parádní, co říkáte?
Vydalo nakladatelství Artur, 2010, www.artur.cz a já jim i  paní Ivoně Březinové děkuji za možnost napsat pár slov k tak hezké knize.
P.S.: Mimochodem, doma čteme právě Bubáky z Pampelic, takže nás rozverná a veselá nálada neopouští….

RECENZE 2
:

Možná znáte Dárek pro Sáru, Žofinku Ofinku nebo Rozpustilou ozvěnu a pokud Vás nadchly nejen znovuzrozené obrázky Heleny Zmatlíkové, ale také naivně fantazijní styl Ivony Březinové jakožto autorky příběhu, pak vás jistě zaujme právě nová knížka s názvem Eliáš a liška. Příběh vytvořený z obrázků z původní knihy Borise Aprilova: Lišákova dobrodružství.

Libozvučný název skrývá příběh, který je opět – jak jinak – úžasným spojením té jednoduché a bezbřehé dětské fantazie, která nemá hranic a může se v jakékoliv chvíli odklonit směry nevídanými a rozhodně ne logickými.

Máte-li chuť na takový výlet s dvěma chlapci Hugem a Kvidem, směle do něj. Budou tu pršet lišky a takzvané liščí deště mají výsadu dle mého, nejlepší ilustrace. Lišky padající s deštníky, hezky jedna za druhou, nevím proč, ale tenhle obrázek hned zkraje knihy mne velmi zaujal. Podivných pohádkových věcí je tu víc, nejen ten fialový mužík Eliáš kouzelník, který je tak trochu popleta, kterému se z vlasů líhnou ptáčci.

Četbu moc hezky rodičům (ale i dětem posluchačům) osvěží občasné rýmy v přímých řečech a rýmovačky, které text jaksi prolehčí, prozpěvní a celý příběh nádherně oživí. Vše navíc velmi vtipně občasně glosuje zelená žába, žabina Sabina, která také obstarává báječný úvod, který vás doslova strhne v té báječné hře slov a zvláštních dějů. Prostě se musíte dozvědět, co se bude dít dál.

Abych řekla pravdu, měla jsem tuto knížku přečtenou za jedno dopoledne a to ve chvíli, kdy jsme s její četbou začala malé dceři – která sice ještě textu pranic nerozuměla, ale líbil se jí asi jeho přednes. A samozřejmě obrázky Heleny Zmatlíkové. Na každé stránce je něco k dívání, to je IDEÁLNÍ knížka pro děti, což bohužel často nakladatelé nerespektují. Kdo však jde do rizika „dívacích“ knížek, má vyhráno. Nevím, jak jinde, ale u nás doma určitě.

Dcera sice po pár stránkách usnula blaženým spánkem, ale mě to nedalo a přečetla jsem ji celou na jeden zátah. Nenudila mě a pevně věřím, že nápaditý příběh, který je prezentací právě té nevypočitatelné dětské fantazie pobaví i vás a vaše děti.

Renata Petříčková, 26.6. 2010 Knihy Svět dětské fantazie

 

 

Johanka z parku

Napínavý a tak trochu bláznivý příběh o tom, jak se babička Hermína, která jezdí v koupací čepici na koloběžce, snaží napravit jednu dávnou ztrátu. Tři vnoučata jí v tom pomohou.

  • Rok vydání: 2012, e-kniha 2013
  • Napsáno: 2011
  • Stran: 86
  • Žánr:  příběhy s dětským hrdinou, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Markéta Vydrová
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN:978-80-00-02962-7
  • Poznámka: rozhlasové čtení na pokračování (10 dílů)
  • E-KNIHA 

johanka-mala

 

ANOTACE:

Bláznivý a napínavý příběh ze života jedné trochu potřeštěné rodiny, v které žije starostlivá maminka, která však kvůli vášni k sudoku a křížovkám spálí kdejaké jídlo, tatínek, který pracuje jako dopravní policista usínající při Kobře 11, dvanáctiletý Miloš, o rok mladší Leoš a sedmiletá Oldřiška. Vír podivných událostí, které třem sourozencům nedávají spát, však roztočí babička Hermína, jezdící na kolečkových bruslích či na koloběžce a šplhající v parku na stromy. A pak je tu ještě prapradědeček Mojmír, který sice zemřel před mnoha lety, ale v určitých situacích se rodině připomíná bouřlivým větrem a zatékáním neopravitelnou střechou. Zdá se, že vše má na svědomí knoflík, který se v dávné minulosti utrhl z prapradědečkova kabátu a ztratil se neznámo kam. Rodinnou záhadu pomáhá vyřešit tajemná Johanka z parku (veverka). Zmocnil se knoflíku kamenný drak z fontány nebo sádrový trpaslík? 

Johanka_stromVeverka

Johanka_dum

 

 

 

 

 

 

 

UKÁZKA: 1.

Rodina Mahdalíkových se představuje „Podívej,“ strčil Miloš loktem do mladšího bratra a bradou ukázal k oknu, za nímž se mihla bambule na koupací čepici babičky Hermíny. Johanka_babička _na _bruslích„Ty bláho,“ zašeptal Leoš, „už zase někam mizí. Musíme ji sledovat.“ „Co musíte sledovat?“ zeptala se hlasitě malá Oldřiška. „Večerníček,“ odsekl Miloš. „Kecáš!“ zavřískala Oldřiška. „Jak to mluvíte? A při obědě!“ okřikla je maminka, která pod stolem tajně luštila sudoku. „Koukejte mluvit slušně.“ Miloš chtěl protestovat, že na večerníčku přece není nic neslušného, ale raději do sebe rychle nasoukal poslední sousto kapustového karbanátku a vystřelil od stolu. Leoš hned za ním. Oldřiška se pokusila starší bratry napodobit. Sklouzla ze židle tak prudce, až ji převrátila. To probudilo tatínka, který byl po noční a usnul přímo u stolu s karbanátkem bojovně napíchnutým na vidličce. „Předložte řidičský průkaz,“ zamumlal rozespale na maminku, která mu s povzdechem podala kartičku s receptem na kapustové karbanátky. „V pořádku, pokračujte,“ zamumlal tatínek a znovu usnul. Ale to už děti neviděly. Využily nastalého zmatku a vyřítily se ven. Miloš nasadil ostré tempo, protože bambule červené koupací čepice babičky Hermíny se komíhala daleko vpředu. Ohlédl se na Leoše, jestli je mu v patách, a s hrůzou uviděl, že v patách je mu i jejich malá sestra. „Přidej!“ křikl na Leoše. „Pronásleduje nás Olda!“ „Klídek, tý hravě frnknem,“ zafuněl Leoš odpověď. „Tím si nejsem tak jistej. Ta mazaná nestvůra si vzala koloběžku!“ „A hernajs,“ vyjekl Leoš a pokusil se přepnout tělo na nejvyšší rychlost. Marně. Oldřiška na koloběžce byla rychlejší. Ne nadarmo absolvovala už pět závodů na hřišti dopravního inspektorátu, kde pracoval tatínek. Odraz její pravé nohy udivoval i samotného velitele městské pořádkové policie. „Vy jste si mysleli, že vás nechytím, že jo?“ halekala na Leoše. „Túdle!“ udělala dlouhý nos, když ho předjížděla. Leoš se pokusil přidat, zato Miloš se zastavil. Obrátil se proti Oldřišce jako proti rozlícenému býkovi, popadl ji za rohy, tedy za řídítka, a strhl sestru do trávy. „Chceš dát pokutu, blbečku?“ vyjela na něj, sotva vyskočila na nohy. „Hele, Oldo,“ spustil Miloš smířlivě, „chtěla bys mandle v čokoládě?“ „V mléčný?“ „Jasně že v mléčný.“ Oldřišce se po tváři rozlil blažený úsměv. Vzápětí však pohasl, Oldřiška přimhouřila oči a zkoumala Milošův obličej orámovaný obroučkami brýlí. „A co za to?“ zeptala se podezíravě, protože své dva bratry znala už skoro sedm let, a za tu dobu holka prokoukne klukovské fígle jako nic. „No… že bys nám… jenom na chvíli, víš… půjčila koloběžku. A… vrátila se domů,“ soukal ze sebe Miloš. „Ale muselo by to být rychle,“ dodal Leoš, který sledoval, jak bambule babičky Hermíny mizí v nedohlednu. „Kolik?“ zeptala se Oldřiška bez stopy zaváhání. „Co třeba… pět?“ navrhl Miloš. „Pět pytlíků?“ „Pět mandlí, ty vyděračko,“ odfrkl si Miloš znechuceně. „Ani za deset pytlíků,“ zavrtěla Oldřiška hlavou. „Jenom jsem tě zkoušela. Podplácení je trestný, abys věděl. A koho vlastně honíme?“ „Teď už nikoho,“ mávl rukou Leoš. „Zase nám frnkla.“ „Babička Hermína?“ zeptala se Oldřiška jasnozřivě. „Ne, prapradědeček Mojmír,“ odsekl Miloš.

RECENZE:

Pozor! Přichází Johanka z parku

http://www.klubknihomolu.cz/30834/pozor-prichazi-johanka-z-parku/

24.1.2013   REDAKCE   BEZ KOMENTÁŘE

johanka_z_parku_AM3

Nová knížka Ivony Březinové, tentokrát pro nejmladší čtenáře od sedmi let, které bude příběh o praštěné rodině určitě bavit…

Jedna mírně praštěná a trochu bláznivá rodina a navenek obyčejný starší dům, to jsou vlastně hlavní hrdinové pohádkového příběhu. V domečku bydlí maminka s tatínkem, třemi dětmi a babičkou. To zní normálně, ne?

Co když vám prozradím, že tatínek nejčastěji usíná u seriálů typu Kobra 11, maminka kdykoliv a kdekoliv luští sudoku a jejich ratolesti – dvanáctiletý Miloš, o rok mladší Leoš a sedmiletá přebornice jízdy na koloběžce Oldřiška – stopují věčně mizející babičku… To už tak běžné není. Navíc, potrhlou babičku Hermínu potkáte zásadně v koupací čepici s bambulí, na kolečkových bruslích nebo na koloběžce, či případně šplhající na stromy v parku, avšak neustále posedlou honbou za knoflíky. A propos park, samozřejmě s tajemnou dračí kašnou, která prý umí záhadně měnit počasí, kde z javorů padají šišky a hemží se to množstvím zvláštních bytostí. Není divu, že bázlivějším jedincům zde není úplně dobře.

 

Johanka z parku

Vydává nakladatelství Albatros

Autorka: Ivona Březinová

Ilustrace: Markéta Vydrová
Počet stran: 88
Formát: 163×238 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Vyšlo: 24.10.2012

Více o knize Johanka z parku si můžete přečíst zde

——————————————————————————————–

A to ještě neznáte prapradědečka Mojmíra, který sice už mnoho let nežije, ale občas o sobě dává vědět bouřlivým větrem a shazováním tří stejných tašek z neopravitelné střechy. Zdá se, že všechno souvisí s dávno ztraceným knoflíkem z prapradědečkova kabátu. Podaří se sourozencům za pomoci tajemné Johanky z parku vyřešit rodinné záhady?

 

O autorce:

Ivona Březinová (1964) absolvovala češtinu a dějepis. Pracovala jako učitelka, v letech 2008–2011 vedla katedru tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Je autorkou více než padesáti knížek pro čtenáře nejrůznějších věkových kategorií a velké žánrové šíře; píše autorské pohádky, prázdninové a dívčí příběhy, fantasy. Kritická a čtenářská ocenění si vysloužila především tituly na sociálně ožehavá témata, jako hendikepovaní (Kluk a pes, 2011), drogově závislí, dívky s mentální anorexií (trilogie Holky na vodítku, 2002–2003) nebo onemocnění nejbližších (Lentilka pro dědu Edu, 2006, nové vydání 2012).

 

Ukázka z knihy:

V noci tekly z nebe proudy vody a byl velký vítr. Celým domem to fučelo a hučelo jako na strašidelném hradě při výročním sletu čarodějnic. Pak se zdálo, že běsnění na chvíli utichlo, jenže než se domem stačila rozlít klidná noční pohoda, bylo to zpátky.
„Já tyhle podzimní vichry tak nemám ráda,“ vzdychla maminka a obrátila se v posteli na druhý bok.
„Já je přímo nenávidím,“ pokýval tatínek souhlasně hlavou a taky se chystal obrátit na druhý bok.
Jenže vtom se ozval zvuk, jako když po šikmé střeše jejich domku sjíždí uvolněná taška z pálené hlíny. A opravdu, vzápětí bylo slyšet třesknutí, jak dopadla na dlážděnou terasu před domem a rozbila se. A hned za ní druhá a potom i třetí.
„Už je to tu zase,“ zavyl zoufale tatínek a štrachal se z postele jako vorvaň toužící se dostat z mělčiny na volné moře.
Když konečně stál na nohou, natáhl si přes pyžamo policejní uniformu a vklouzl do bačkor se znáčkem supermana. Vyšel na chodbu a s povzdechem stoupal po schodech k podkrovnímu bytu babičky Hermíny.
„Pojď dál,“ křikla na něj přes dveře a tatínkovi bylo jasné, že už ho čeká.
Když vstoupil do ložnice, seděla babička v květované noční košili na posteli, na hlavě měla červenou koupací čepici se schlíplou bambulí a na klíně lavor. Ten se zvolna plnil vodou, jak do něj dírou po uvolněných taškách vesele pršelo.
„Někdy si říkám, že kdyby na tomhle místě stála místo postele vana, byl by život mnohem hezčí,“ bručel tatínek.
„Bohumíre, o tom už jsme mluvili mockrát. Když můj děda Mojmír tenhle dům dostavěl, pozval si pana Vaňáska z Mokropes.
Ten přišel s virgulí a určil, kde je v domě nejvhodnější místo k spánku. A to místo je právě tady. Spal tu můj děda, spal tu můj tatínek a teď tu spím já,“ oddeklamovala babička Hermína a přitom poposedávala rozčileně na posteli, až trochu vody vyšplouchlo z lavoru na polštář. „No vidíš, co děláš,“ osopila se na syna. „Náhradní tašky jsou v prádelníku, tam, co vždycky.
Tak tu díru zadělej, ať můžeme zase spát.“
(Str:16)

 

JohankaKlokanJohanka 1

Lední medvídek

Čtení pro malé děti o dvojici malých ledních medvíďat. Ukazuje sourozenecké soupeření, ale i schopnost navzájem si pomáhat. Kniha doplněna DVD s filmem a naučnou prezentací.

  • Rok vydání: 2009
  • Napsáno: 2008
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Lara Gurin
  • Nakladatel: Knižní klub, edice Já a moje rodina
  • Náklad: 3700
  • ISBN: 978-80-242-2297-4
  • Poznámka: Součástí knihy je DVD s patnáctiminutovým otextovaným filmem.
  • V projektu Já a moje rodina vyšly svazky: Lední medvídekLvíčeMalý šimpanz a Slůně.
  • Vyšlo též slovensky: Ľadový medvedík

obalZvirataMedvidekLedmed_DVD


ANOTACE:

Ledmed_patitul

Dva malí lední medvídci, stejně staří bráškové, spolu stále soupeří. Zvlášť jeden z nich se vychloubá, že je silnější a mrštnější než ten druhý. Ale pak se najednou sám ocitne v nebezpečí. Přispěchá mu jeho slabší bráška na pomoc?
Součástí knížky je DVD s naučným programem a 15min. filmem, který znáte z televizního seriálu ČT Já a moje rodina.

 

UKÁZKA:

Ledmed_obr1Ledmed_obr2

Okno do komína (1. vydání)

Kniha o klukovi Lukovi, který se spřátelí se Štěpánem Pánem, majitelem cihelny. Luk je sám s maminkou, jeho táta prý v daleké Africe staví most. A tak ho Luk vyhlíží komínem…

Okno_do_komína_1vydani_malé

  • Rok vydání: 2009
  • Napsáno: 2008
  • Stran: 48
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Baránková
  • Nakladatel: Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha
  • Náklad: 8200
  • ISBN: 978-80-211-0569-0
  • Poznámka: První kniha projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Neprodejná kniha určená prvňáčkům, kteří se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti.
  • V roce 2013 vyšlo 2. vydání v Albatrosu, tentokrát určeno pro širokou veřejnost.
  • Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
  • Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA z aplikace Booko:

 

ANOTACE:

První vydání této knihy se nedá koupit. Tahle knížka je určena jen prvňáčkům, kteří se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti. Iniciátorkou projektu je Mgr. Ivana Hutařová a řešitelem Národní pedagogická knihovna Komenského, jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání.
Začínající čtenáři spolu s klukem Lukem nahlédnou tajemným starým komínem třeba až do Afriky. Budou kamarádit s čápy, s holčičkou Nelkou a také se Štěpánem Pánem, který opravdu nezkazí žádnou legraci.

POZNÁMKA K PRVNÍMU (NEPRODEJNÉMU) VYDÁNÍ:

Pozor, pozor! Určeno jen těm, kteří se zapojili do obrovské dobrodružné akce s názvem Knížka pro prvňáčka! Tajné heslo: Už jsem čtenář.

Milý čtenáři,
držíš v ruce knížku, kterou jsme pro tebe s radostí vytvořily. Doufáme, že aspoň kousek té radosti přešel při čtení i na tebe. Možná jsi knihu přečetl úplně celou sám, možná ti občas někdo pomáhal. Ale zvládl jsi to. Tuhle knihu totiž nezíská každý. Nedá se koupit v obchodě ani vyhrát v soutěži. Naši knihu smí vlastnit jen ten, kdo se právě naučil číst. Můžeš tedy hrdě zakřičet: Povedlo se! Už jsem čtenář!
Knihu Okno do komína ti dáváme za odměnu. Tím, žes ji přečetl, se před tebou otvírají okna do celého světa. Tak se pořádně dívej!

Ivona Březinová a Vlasta Baránková

logo_ctenar

UKÁZKA 1:

Po kolejích tlapká kluk. Jmenuje se Lukáš, ale říkají mu Luk. Kluk Luk.
Klouže se a dělá vlak. Troubí a píská a výská. A vlak už vráží na nádraží, kde čekají Dan a Tom.
„Vystupovat! Konečná!“ volají a mají pravdu, protože koleje dál nevedou.

Luk se rozhlíží. Zvědavě kroutí hlavou sem a tam. Kam se podívá, tam je nějaká sesutá zeď. Hromada cihel. Nebo dveře do prázdna. A přímo nad hlavou komín. Kulatý a tak vysoký, že může šimrat mraky na břiše. Pyšně kouká do oblak i na okolo poletující ptáky. A na klubko dětí dole na trávníku. Mezi dětmi lelkuje Nelka. Nic nedělá. Jen si komín prohlíží ze všech stran.

„Páni, tady by se to hrálo na lupiče,“ křičí Luk na Dana s Tomem a šplhá hromadou sutin ke komínu.
Obejde ho kolem dokola a dlaní hladí jeho oprýskanou tvář.
„Tváříš se jako kakabus, komíne.“
A komín mlčí a mlčí.
V bodláčí číhá černý kocour.
„Co ty tu děláš?“ ptá se Luk.
A kocour hup do komína temnou dírou kousek nad zemí.
„Aha, ty tu bydlíš,“ říká Luk. „Haló, kocoure Kominíku, můžu taky dál?“ volá a opatrně se sune do díry za ním.

V komíně je tma. A taky průvan, který Lukovi zvedá vlasy. Jen úplně nahoře vidí malé kolečko světla. Luk zakloní hlavu a kouká a kouká.
Kolem to fouká, fučí a hučí, ale Lukovi to nevadí. Je právě námořní kapitán a obřím dalekohledem hledí daleko.
A moře je modré a bílé. Za mořem je Afrika. A v Africe žijí žirafy a sloni a lvi. A taky táta.
Do komína nakouknou Dan s Tomem.
„Kde jsi? Vymysleli jsme hru na mimozemšťany.“
Luk jen zavrtí hlavou. Hra na vyhlížení táty je lepší.

Venku se šeří. Kolečko nahoře na komíně ztmavlo soumrakem.
Vlak na kolejích píská:
„Domů, děti! Honem! Nelelkuj, Nelko! Za chvíli bude tma a mámy na vás čekají s večeří.“
„Ahoj, komíne!“ řekne Luk. „Už musím jít. Ale přijdu zas!“

okno_capi komin_2

UKÁZKA 2:

„Taky umíte vylézt na strom, Štěpáne Páne?“
„No jasně,“ kasá se Štěpán Pán, „ale musí mít silné větve, aby mě neupustil.“
„Hm,“ vzdychne Luk. „Mě už upustilo hodně stromů. A jednou to byla pořádná šlupka! Máma říká, že jsem padal jak šiška z borovice. A ona to přitom byla jenom obyčejná třešeň.“
„To víš, Luku, stromy si musíš umět vybírat.“
„Štěpáne Páne, myslíte, že támhleten by nás neupustil?“ ukazuje Luk na urostlý buk.
„Nevím, muselo by se to zkusit.“

Kluk Luk šplhá jako veverka. Zato se Štěpánem Pánem je to bída.
„To je ale filuta, ten strom,“ funí Štěpán Pán, „hlídá si mě, abych na něj nevylezl a on mě pak nemusel držet, lenoch jeden líná.“

okno_pad ze stromu

RECENZE 1:

Březinová, Ivona: Okno do komína
Autor článku: Milena Šubrtová – 28.1.2010, ILiteratura

Ivona Březinová: Okno do komína, Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2009, 48 stran.
Útlá knížka spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátorky Vlasty Baránkové Okno do komína již našla své dětské čtenáře, přesto se na knihkupeckých pultech vůbec neobjevila. Publikace totiž není volně prodejná a získat ji mohli výhradně žáci, kteří se prostřednictvím škol či knihoven zapojili do projektu MŠMT ČR Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka, jehož řešitelem je Národní pedagogická knihovna Komenského jako jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání. Cílem projektu je podpořit zájem dětí o četbu a knížka zde funguje nejenom jako důležitý motivační prostředek, ale především jako odměna, stvrzující nově nabytou čtenářskou dovednost obdarovaných dětí – vždyť je to právě zvyšující se úroveň čtenářských dovedností, která je jedním z nejviditelnějších ukazatelů žákova růstu. „Knihu Okno do komína ti dáváme za odměnu. Tím, žes ji přečetl, se před tebou otvírají okna do celého světa. Tak se pořádně dívej!“ vzkazují autorky dětskému adresátovi.
Kulisy příběhu jsou pohádkově nadčasové, leč autorka drží své vyprávění ve vymezených mantinelech realistického příběhu ze života dětí. Prvňáček Lukáš – kluk Luk – objevuje nový svět i mezigenerační přátelství díky starému komínu v polorozpadlé cihelně. Komín slouží Lukášovi jako dalekohled, jímž nahlíží do exotických krajin, i jako raketoplán pro cestu do samotného vesmíru. Fantazijní výlety pak střídá nemenší dobrodružství, když si na vrcholku komína udělají hnízdo čápi. Hrdinova fascinace obětavou soudržností čapí rodiny a péčí dospělých ptáků o vyhladovělé potomky představuje poněkud posmutnělou paralelu k Lukášově neúplné rodině. Chlapec stále vyhlíží dlouhodobě nepřítomného tatínka a pomyslné okno starého komína je pro něj únikovým průhledem do jiných světů, skrývajících naději, že se s tatínkem setkají. Březinová zakončila příběh harmonizujícím, zároveň však do proudu vyprávění věrohodně zakomponovaným, optimistickým závěrem – ostatně knížka za odměnu by neměla zanechávat čtenáře rozesmutnělé.
Texty pro začínající čtenáře se většinou vyznačují nekomplikovanou výstavbou jazykového plánu, autorce se však podařilo skloubit požadavek jednoduchosti a čtenářské srozumitelnosti s estetickou působivostí. V krátkých větách využívá rytmu i rýmu, paronomázií, zvukomalby a všechny tyto prostředky jsou v textu funkční, neboť rozvíjejí naznačené významy a podtrhují aspekt hry a hravosti. Ilustrace Vlasty Baránkové zdařile doplňují a vtipně konkretizují představy, evokované textem (například čapí hnízdo vystlané kanafasovými peřinkami).
Březinová i Baránková jsou plodnými autorkami, které svým dílem oslovují adresáty různých věkových kategorií (Březinová publikuje od 90. let 20. století a je autorkou šedesátky knih pro děti, mládež i dospělé; Baránková se ilustraci věnuje od 60. let a za ilustrační doprovod dětských knih získala řadu mezinárodních i domácích ocenění), nejzdařilejší jsou však jejich počiny na poli tvorby pro nejmenší dětské čtenáře. Okno do komína se k nim řadí a nepochybně začínající čtenáře utvrdí v tom, že četba může přinášet příjemné prožitky.

© Milena Šubrtová

RECENZE 2:

Útlá knížka spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátorky Vlasty Baránkové OKNO DO KOMÍNA (Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2009) již našla své dětské čtenáře, na knihkupeckých pultech se však neobjevila. Publikace není volně prodejná a získat ji mohou pouze žáci, kteří se prostřednictvím škol či knihoven zapojili do projektu MŠMT ČR Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka, jehož řešitelem je Národní pedagogická knihovna Komenského jako jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání. Cílem projektu je podpořit zájem dětí o četbu a knížka zde funguje nejenom jako důležitý motivační prostředek, ale především jako odměna, stvrzující nově nabytou čtenářskou dovednost obdarovaných dětí.
Ivona Březinová napsala pro tuto příležitost jednoduchý, leč půvabný příběh, jehož působivou poetiku podtrhují ilustrace Vlasty Baránkové. Předem je nutno předeslat, že toto spojení obou autorek na ploše knížky pro začínající čtenáře se ukázalo být velmi šťastným. Ilustrace citlivě rozvíjejí obraznost příběhu a zároveň respektují jeho ukotvení v realitě. Důležitou roli svěřila Březinová motivu vysokého komína, jenž se stává středobodem dětských her. Opuštěný komín polorozpadlé cihelny se mění v útočiště dětí a toulavých koček, v kaleidoskop i dalekohled, jímž dětský protagonista nahlíží do vysněných končin, ba dokonce do samotného vesmíru. Ten největší zázrak však prvňáček Lukáš – kluk Luk – zažije, když si na komíně vybudují hnízdo čápi. Soudržnost čapí rodiny a jejich neúnavná péče o potomky (stejně jako narození malých koťat) tvoří paralelu k hlavní dějové linii, jíž je chlapcův stesk po dlouhodobě nepřítomném otci. Překvapivý tatínkův návrat není jen úlitbou literární konvenci, neboť Luk pro splnění svého přání neváhá riskovat a nasadit všechny své síly. Březinová se tak s idylickým zakončením vyrovnala vcelku věrohodným způsobem.
Text koresponduje s předpokládanými čtenářskými kompetencemi prvňáčků, přesto ho Březinová dokázala vynalézavě ozvláštnit řadou aliterací, paronomázií, rýmových shod v proudu textu, epanastrof a dalších stylistických hříček. Vtipně skloubila požadavek čtenářské jednoduchosti s estetickou funkcí a opět potvrdila svoji pozici autorky, které se nejvíce daří v prostoru tvorby pro čtenáře předškolního a mladšího školního věku.

(mš). Příspěvek k dětskému čtenářství. In: Ladění 4/2010, s. 23 – 24.

ČLÁNEK:

Okno_do_komina_BIBLIO_c9_2009_s11

Hutařová, Ivana. Knížka, která se nedá koupit. In: Grand Biblio č.9/2009, s.11.

Neotesánek (1. vydání)

Základy společenského chování pro nejmenší. I Neotesánek se musel naučit chovat, aby z něj nebyl neotesanec. Jak poznává, že má pozdravit, poprosit, poděkovat… kůra z něj rychle padá.

  • Rok vydání: 2005
  • Napsáno: 2004
  • Stran: 34
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou, naučná literatura
  • Ilustrátor: Olga Franzová
  • Nakladatel: Albatros, edice Karneval
  • Náklad:
  • ISBN: 80-00-01468-8
  • Poznámka: Suk 2005 – Cena učitelů
  • 2. vydání: Albatros 2012

obalNeotesanek

ANOTACE:

Na drobných příhodách malého Neotesánka je vidět, jak se z neotesance stane prima kluk. Jak? Stačí se správně chovat.

sejmout0005

OBSAH:

Neotesánek a lodičky

Jak to všechno začalo
Děkuji
Prosím
Dobrý den!
Na shledanou!
Neskákej nikomu do řeči
Podávej ruku
Promiň!
Dávej přednost ve dveřích
Nelži
Při jídle se nemlaská, nesrká a nefuníNeotesánek s Hopíkem
Nůž do úst nepatří
Při řeči se dívej lidem do očí
Myj si ruce!
Při zívání si dávej ruku před pusu
Odpadky patří do koše
Splachuj na záchodě
Pouštěj sednout starší
Hopíkovo zaštěkání na závěr

 sejmout0020

UKÁZKA:

Neotesanek_uvodJak to všechno začalo
Uprostřed velkého města stál nový dům a v něm bylo mnoho bytů. Ze všech se ozýval dětský smích, pláč i křik, jen v jednom bytě bylo ticho. To proto, že tam žádné děťátko neměli.
„Chtěla bych miminko, ale ono nepřichází,“ stěžovala si často paní svému muži.
Ten to nakonec nevydržel a vydal se do lesa. Tam našel pěkný kus dřeva a začal ho otesávat do podoby miminka.
Tesal, tesal, ale nedotesal. Spustil se prudký liják, a tak pán i s nedotesaným miminkem v náručí pospíchal domů.
„To je ale pěkné miminko,“ zajásala paní a hned se rozhodla, že bude jeho maminkou.
„Teprve bude pěkné,“ namítl pán a hned souhlasil, že bude jeho tatínkem.
Ale jakmile tatínek vzal do ruky nástroje, že miminko pěkně dotesá, maminka mu v tom zabránila.
„Musím ho přece dotesat,“ řekl tatínek dotčeně. „Když zůstane neotesaný, budou s ním pořád jenom problémy. A on sám pak bude mít problémy celý život.“
„Ale takhle ne,“ obrátila se maminka na tatínka vyčítavě. „To se přece dělá úplně jinak.“

RECENZE:

Jako protiváhu ke kouzelným tradičním pohádkám bych doporučila účelovou, ryze výchovnou malou pohádkovou knížku NEOTESÁNEK, která vyšla v nakladatelství Albatros už v roce 2005. Napsala ji Ivona Březinová, ilustrovala Olga Franzová a její podtitul zní Základy společenského chování pro ty úplně nejmenší. Kupodivu mravoučné, ale hezky napsané minipříběhy, jsem musela nedávno číst mé šestileté vnučce jeden za druhým. Sledovala je napjatě a s hlasitě vyjadřovaným porozuměním. – Knížečku je potřeba začít číst od začátku, aby děti pochopily nadsázku pohádky, ovšem není nutné ji zvládnout naráz, to by asi v kolektivu neuspělo. Ale jako vhodné výchovné chvilky se určitě osvědčí.

PhDr. Vladimíra Gebhartová
Knihy pro děti.In:Zpravodaj Asociace předškolní výchovy. Praha

 

ZAJÍMAVOST:
Neotesanek - HOLAND

Tato publikace slouží jako učební text na hodinách češtiny v Holandsku.

Překlad: Juliana van Keulen

 

 

 

 

HRA:

V sekci Hry najdete didaktickou hru vycházející z knihy Neotesánek.

Holky na vodítku – Jmenuji se Alice (1. vydání)

Příběh narkomanky Alice od nevinně se tvářících experimentů s léky až po drsný pád na heroinové dno. Kniha se v jedné rovině odehrává v léčebně, v druhé je psaná jako Alicin deník.

obalHolkyVodAlice

 

ANOTACE:

Tři příběhy dívek postižených patologickou závislostí. Děj probíhá ve dvou časových rovinách, z nichž první se odehrává v psychiatrické léčebně a tvoří jednotící prostředí všech tří příběhů, druhou rovinu vždy tvoří psychoterapeutický deník té dívky, která je pro daný díl hlavní postavou. V deníku jsou v chronologickém sledu vylíčeny životní osudy dívek a události, které vedly ke vzniku jejich závislosti.
V léčebně si dívky připadají jako „na vodítku“, protože jsou „drženy zkrátka“, nesmějí léčebnu opustit, jsou přísně kontrolovány, ale tím i ochraňovány před „zlým světem tam venku“. Jsou hlídány před vlastní volností, kterou samy zatím nedokážou zvládnout tak, aby svým závislostem znovu nepodlehly.

Alice_ČBAlice je inteligentní gymnazistka, jíž rodiče už v dětství naprogramovali budoucnost všemi uznávané lékařky. V rodině panuje kariérismus a z něj vyplývající stresy jsou řešeny nejrůznějšími léky. Výchova je strohá, neodpouštějící a neslevující z vysokých nároků. Na přátelské popovídání není čas. Alice začíná mít pocit, že neobstojí. Navenek sice ještě touží rodičům vyhovět, ale sotva se vyskytne skulina v podobě samostatně, a tudíž svobodně, prožitých prázdnin, zatouží být sama sebou a vyzkoušet si vše zakazované. Tak se na jedné diskotéce dostane k drogám. Nové pocity, zážitky a láska k jednomu z feťáků ji nutí vyhledávat drogu znovu a znovu. Narkomanský kolotoč se všemi jeho projevy se rychle roztáčí. A když už nezbývá vůbec nic, jsou tu doširoka otevřené dveře bezděkovské léčebny.

UKÁZKA:

Jmenuju se Alice a jsem narkomanka. A jsem ráda, že to o sobě už dokážu takhle napsat, přiznat si to. Žiju teď v léčebně pro odvykání závislostí a snažím se psát si deník o tom, jak to všechno bylo. Musím prý v sobě najít ty bludný kořeny, který jsem překročila, a některý jsem překročila už hodně dávno.

„Tak už máme doma gymnazistku, tatínku,“ řekla tehdy, před dvěma a půl lety, máma pyšně.
Tváří se, jako by to snad byla její zásluha, pomyslela jsem si. Vždyť jsem u přijímaček získala největší počet bodů ze všech, táta nemusel nikde nic podmazávat, jako třeba rodiče Andrey nebo Zory.
„Gymnazistku?“ opáčil táta roztržitě a zapálil si další cigaretu. „No jo, gymnazistku.“
Vypadalo to, že ani nezaregistroval, že jsem byla u přijímaček. Nadechla jsem se, že tátovi vysvětlím, že gymnázium, to je taková ta střední škola všeobecně vzdělávacího typu, která studenty připravuje na vysokou, a že do něčeho podobnýho před lety taky chodil, ale máma mě předešla.
„Tak jsi nám udělala radost, Alice, a s tatínkem jsme se rozhodli, viď, táto, a nekuř pořád,“ obrátila se k otci, „že ti pořídíme počítač, víš, abys jako měla svůj vlastní a nemusela ho mít dohromady s Vilímkem.“
Tak přece nějaký uznání, uvědomila jsem si potěšeně. Je to sice dárek spíš pro Vilíma než pro mě, ale aspoň mi ten holomek nebude mazat soubory. Co si člověk nezakódoval, to neměl.
„Tak co?“ dolehla ke mně mámina dychtivá otázka.
„Co jako?“
„No, co tomu říkáš?“
„Je to skvělý, fakt,“ rozehřála jsem se konečně. „Moc vám děkuju.“
„Počkej, a to ještě není všechno,“ pokračovala máma nadšeně. „To budeš koukat. Táta do toho koupil takovou tu elektronickou encyklopedii anatomie.“
„Anatomie?“ opakovala jsem v naději, že špatně slyším.
„No, aby ses mohla připravovat na tu medicínu, kterou přece budeš po gymnáziu studovat. To víš, holka, to chce soustavnost. Na lékařskou fakultu jsou obtížné přijímačky a navíc je tam nepředstavitelný nával.“
„Hm.“ To kdyby řekla ve škole, tak se všichni smíchy potrhaj. Právě přišlo oznámení o jejím přijetí na gympl a máma už mluví o přijímačkách na medicínu.
„Tak co je?“ dotírala dál máma. „Ty snad nemáš radost?“
„Ale jo. Já jen, že bych teď spíš potřebovala novýho walkmana.“
„Walkmana? To snad nemyslíš vážně! Slyšíš to, táto, a nekuř pořád.“
„Bolí mě koleno,“ opáčil otec. „Myslíte, že bych si měl vzít ještě jeden Ibuprofen?“
„Ale to si vem co chceš,“ řekla máma nakvašeně. „Hlavně nekuř nebo Vilímek zase dostane záchvat.“
Táta típnul rozkouřenou cigaretu a okamžitě si zapálil další. Když si to po chvíli přece jen uvědomil, prohlásil, že ještě musí něco zařídit ve firmě. Před odchodem spolkl dvě křiklavě růžové tabletky a do ruky mi vsunul několik šustících bankovek.
„Na toho walkmana,“ syknul tiše, aby to máma neslyšela. Jak ji oba známe, určitě by to považovala za vrcholně nepedagogické. Ona je totiž učitelka tělem i duší.
„Já chci taky novýho walkmana,“ vřísknul Vilím, kterej se nám neočekávaně vynořil pod rukama.
„Dostal jsi ho před měsícem,“ usadila jsem ho.
„No a?“
„No bé!“
Tátu z toho očividně rozbolelo i druhý koleno a rezignovaně znovu sáhl do peněženky.
Vrcholně nepedagogické, pomyslela jsem si. Ale fakt je to, že až do večera byl od bráchy klid.
Máma spolkla Paralen a usadila se nad písanky plný kaněk. Když měla opraveno, začala psát úkol s Vilímem. To bylo vždycky lepší zmizet co nejdál. Zavřela jsem dveře a nasadila si starýho chrčícího dobráka walkmana.

Gympl byl úlet. Vůbec se mi tam nelíbilo. Najednou jsem nebyla nejlepší, byli tu jiný, který mě převálcovali jak vylisovanej čtyřlístek. Najednou bylo potřeba se učit, což jsem ze základky neznala. Vrcholně mě to otrávilo.
Přinesla jsem první pětku a máma si musela vzít dva prášky na bolení hlavy.
„Jak chceš jít na medicínu, když budeš propadat z biologie?“ kvílela pronikavě.
„Nechci jít na medicínu.“
„Cože nechceš? Jak nechceš?“ nechápala máma a preventivně si vzala prášek na zažívání. „Ona nechce! A co teda chceš?“
„Nic,“ pokrčila jsem rameny.
Ale nápor kvanta novejch informací mě s prudkostí rozvodněný Niagáry podrazil nohy. Než jsem se rozkoukala a zjistila, že všichni kolem se tu a tam doma šprtaj a některý dokonce dřou od rána do večera jako by příští měsíc chtěli dostat Nobelovku, bylo tu čtvrtletí a s ním pět trojek s dokrvava odřenýma ušima.
„Tak takhle ne, holčičko,“ křičela na mě máma. „Takhle by to nešlo. A nehrb se pořád!“
Uchvátila mě dokonalá představa, že se ze mě stává velbloud.
Tátu naopak očividně ničil zvuk mámina pronikavého hlasu. Bylo vidět, že trpí, a po chvíli skutečně sáhl po pilulkách neidentifikovatelné barvy. Pak už jen souhlasně pokyvoval hlavou uvězněnou v cigaretovým dýmu.
„Ode dneška budeš pěkně sedět doma a učit se, rozumíš?“ pokračovala máma. „Žádný kino, žádný courání venku, žádná televize. A dívej se mi do očí, když s tebou mluvím.“
„No jo,“ řekla jsem otráveně, protože takovýhle řeči mě oslověj asi jako ledního medvěda v období zimního spánku.
Nastal teror. Celý hodiny jsem seděla nad učebnicema jak přikovaná a snažila se dohnat látku uplynulejch tří měsíců. Zmáhalo mě to. Bolela mě hlava a věčně se mi chtělo spát.
„Holky, mně už to šprtání leze na mozek,“ povzdychla jsem si těsně před pololetníma písemkama Zoře a Andree. „Už to prostě nestíhám. Vy jo?“
„My?“ mrkla Zora na Andreu. „Jasně, že jo. V pohodě.“
Nechápala jsem to. Na základce nebyly nic moc. Na gympl se dostaly díky úplatkům a teď na tom obě byly líp než já. Prostě zvládaly.
„Hele, zkus tohle,“ navrhla mi Zora poté, co se s Andreou domluvily očima.
„Není to návykový?“ zeptala jsem se opatrně při pohledu na malou skleničku z poloviny naplněnou bílými tabletkami. Moc velkou důvěru ve mně zrovna nevzbuzovaly, zvlášť, když jsem si vybavila otcův rituál polykání jeho Ibuprofenů.
„Návykový? Blázníš?“ rozesmála se Zora. „Ale jestli nechceš…“
Jenže já chtěla.
Stačilo spolknout malou bílou tabletku a člověka to rázem nastartovalo k neuvěřitelnejm výkonům. Dokázala jsem se učit dlouho do noci, svěží tak, že bych snad ani nemusela chodit spát. Ráno to bylo horší. Ale když jsem si vzala bobuli i před vyučováním, ohromně mi to pak ve škole myslelo. Mívala jsem pocit, že klidně vymyslím druhou teorii relativity.
Znovu jsem se dostala na špičku a máma svým kolegyním ve škole opět začala vykládat, že až dodělám gympl, půjdu určitě na medicínu, protože to je přece jen prestižní povolání, a ne jako kantořina, na kterou všichni koukají skrz prsty a na chudáka učitele si dneska každý otevře ústa. (Každej normální člověk by řekl hubu, ale naše máma…)
Netušený úspěchy ve škole měly za následek, že si mě starouškové opět přestali všímat. Dcera, u níž už měli strach, že se porouchala (a tolik peněz to dítě stálo, jen si spočítejte všechny ty hodiny klavíru, lekce tenisu a jazykové kurzy, za to by už člověk dávno měl cestu kolem světa), opět šlapala na plné obrátky. Draze pořízený kvalitní spotřebič neselhal. Už nebylo nutné ho kontrolovat, protože opět jel podle programu.
Bílý bobule mi dodávaly sebejistotu. Díky nim jsem zase měla spoustu volnýho času a to mě ještě čekaly prázdniny.

RECENZE 1:

(…) Druhý příběh z volné edice o mladických nerozvážnostech s tragickými důsledky nese název JMENUJI SE ALICE. Tentokrát se dostane na scestí vzorná gymnazistka s nalinkovanou lékařskou kariérou. Snaží se, ale jen co je z dohledu přísných rodičů, zkouší všechno „zakázané ovoce“, drogy bohužel nevyjímaje.
Obě „Holky na vodítku“, jak Ester, tak Alice dostanou od života šanci vyskočit ze zběsilého kolotoče, ale bude to podle všeho i jejich šance poslední.

Karel Hejč: Trpkost zakázaného ovoce. In: Dáma č.5, 3. 11. 2002

RECENZE 2:

Stop drogám! To je závěrečné rozhodnutí hrdinky paperbackové knížky JMENUJI SE ALICE (Praha, Albatros 2002), ústřední postavy druhé části projektovaného triptychu Holky na vodítku Ivony Březinové. „Na vodítku“ jsou dívky drženy léčbou v psychoterapeutickém ústavu, samy už neschopné vyvázat se z těžkých závislostí. Po gamblerce Ester se v centru autorčiny pozornosti ocitá narkomanka Alice, která se okrajově objevila už v první části, stejně jako bulimička Martina, jíž má být věnována část třetí. Návaznost příběhů dívčích selhání tedy není chronologická, probíhají paralelně jako sólové party na nevýrazně ozvučeném pozadí. Martinu autorka překvapivě uvádí jako nový přírůstek i s drastickým předvedením jejích potíží, v prvním díle už jednou vylíčených. Je to nedopatření? Avizo pro třetí díl? Sklon k popisu nechutných výjevů? Těžko rozhodnout.

Sólistkou je nyní Alice. Kompoziční postup má autorka už vyzkoušený. Alice píše „zpětný“ deník jako terapeutickou sebereflexi, autorka zachycuje výjevy z léčebny, které jsou však krátké a literárně nevyužité. Alicin deník působí autenticky. Kreslí strmý sesun sedmnáctileté gymnazistky do hloubky drogové závislosti, hraničící až s nebezpečím smrti. I tento deník je ovšem stylizovaný autorský part. Březinová v něm našla šanci předvést znalost hrubého slovníku narkomanů a dramaticky popsat podoby psychických rozkoší a hrůz, které prožívají i za cenu ztráty života.
Autorka však nevyvážila zaujatost a hrubost deníkového svědectví přesvědčivostí pozitivní vize ani kultivací vlastního partu. Fabuli uzavřela nečekaně náhle a spolu s celkovým grafickým pojednáním edice posunula knížku do roviny komerční četby, i když protidrogový apel si zaslouží uznání.

Věra Vařejková: Příběh narkomanky Alice. In: Ladění 1/ 2003, s. 23

Holky na vodítku – Jmenuji se Alice (2. vydání)

Příběh narkomanky Alice od nevinně se tvářících experimentů s léky až po drsný pád na heroinové dno. Kniha se v jedné rovině odehrává v léčebně, v druhé je psaná jako Alicin deník.

  • Rok vydání: 2007
  • Napsáno: 2000
  • 1. vydání (2002)
    3. vydání (2018)
  • Stran: 126
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: 3970
  • ISBN: 978-80-00-01950-5
  • Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
  • Ocenění: Zlatá stuha 2002, Cena učitelů 2002, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 4. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
  • Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2002
  • Vyšlo v srbštině Zovem se Alisa (2016)
  • Vyšlo v polštině Mam na imię Alicja. Jestem narkomanką (2019)

obalAlicev2

Holky na vodítku – Jmenuji se Ester (1. vydání)

Ester věčně chybí peníze. Když se jí naskytne možnost hrát na automatech, neváhá. Jenže kolotoč závislosti se rychle roztáčí. Děj se odehrává v léčebně, druhou rovinu tvoří Esteřin deník.

  • Rok vydání: 2002
  • Napsáno: 2000
  • Stran: 148
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: 3000
  • ISBN: 80-00-01047-X
  • Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
  • Ocenění: Zlatá stuha 2002, Cena knihovníků Suk 2002, Cena učitelů 2002, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 9. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
  • Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2002
  • 2. vydání (2007), 3. vydání (2017)
  • vyšlo v srbštině Zovem se Ester (2016)

obalHolkyVodEster

 

ANOTACE:

Tři příběhy dívek postižených patologickou závislostí. Děj probíhá ve dvou časových rovinách, z nichž první se odehrává v psychiatrické léčebně a tvoří jednotící prostředí všech tří příběhů, druhou rovinu vždy tvoří psychoterapeutický deník té dívky, která je pro daný díl hlavní postavou. V deníku jsou v chronologickém sledu vylíčeny životní osudy dívek a události, které vedly ke vzniku jejich závislosti.
V léčebně si dívky připadají jako „na vodítku“, protože jsou „drženy zkrátka“, nesmějí léčebnu opustit, jsou přísně kontrolovány, ale tím i ochraňovány před „zlým světem tam venku“. Jsou hlídány před vlastní volností, kterou samy zatím nedokážou zvládnout tak, aby svým závislostem znovu nepodlehly.

Ester_ČBEster je dívka z početné rodiny, kde se sice všichni mají rádi, ale nikdo se o nikoho příliš nestará. Ester doma pociťuje nedostatek soukromí a navíc se upne k myšlence mít svoje vlastní peníze. Čím dál víc začíná využívat kamarádského pohostinství rodinného přítele Romana, majitele baru a herny, a od první nesmělé výhry se rychle propadá do závislosti na hracích automatech. Nezastaví ji ani odhalení její rodiny, ani láska ke Kristiánovi. Ester lže, krade a podvádí a postupně ztrácí všechno a všechny. Domovem se jí stává pasťák. A tak není divu, že psychoterapeutická léčebna, do níž se nakonec dostane, je pro ni přijatelným azylem.

 

UKÁZKA:

Najednou stroj zamrkal, zapištěl a vytřeštil na mě všechny tři oči plné hroznů. Vzápětí se do výherní misky vysypal tenký proud mincí. Znělo to jako zurčení nějakého kovového potůčku, jako tleskání plechového trpaslíka, jako… jako….
„Romane, já jsem asi vyhrála!“ křičela jsem nadšeně. „Ono to vážně funguje, podívej,“ běžela jsem k baru a ukazovala Romanovi hrst právě vyhraných desetikorun.
„No vidíš, a pak že je to proherní šmejd,“ bručel Roman naoko. „Fuj, takhle ošklivě o něm mluvit, hned se mu omluv.“
„Omlouvám se ti, ó velký výherní automate,“ šaškovala jsem před strojem a s barovou stoličkou mu zatančila něco na způsob vášnivého tanga, aspoň jsem si myslela, že takhle vypadá vášnivé tango.
„Tak kolik ti vlastně dal?“ zeptal se Roman zvědavě.
„Já… já vlastně ani nevím.“
Byla jsem tak oslněná faktem, že mě stroj ráčil obdařit svou přízní, že mi vůbec nezáleželo na tom, kolik jsem vyhrála. I kdyby to byla jen jedna jediná dvacka, byla bych štěstím bez sebe.
„Tak to spočítej, ne?“ smál se Roman. „Ty jsi vážně ale trdlo.“
Sedla jsem si k nízkému stolku a horečně přepočítávala majetek.
„Deset, dvacet, třicet, čtyřicet… sto šedesát, Romane, slyšíš? Dal mi sto šedesát káblí, není to úžasný?“
Nejvíc mě fascinoval fakt, že mi ten stroj něco dal úplně zadarmo. Jen tak. Bez nějakýho snažení. Nemusela jsem nic umět, nic znát… stačilo mačkat tlačítka a bejt trpělivá. V tu chvíli jsem zapomněla, že jsem toho plechouna už několikrát nakrmila, a ještě ke všemu Romanovými penězi, a nikdy mi nic nenadělil. Dnešek rázem všechno smazal, odškodnil. Uchlácholil. Nastartoval.
Ano, nastaroval. Právě tohle byl jeden z těch okamžiků, kdy naprosto selhal můj pud sebezáchovy. Ale copak jsem něco takovýho po sobě tenkrát mohla chtít? Bylo mi třináct, proboha. Jak má třináctiletá holka vědět, že se jednou pitomou stovkou (těch šedesát korun mi tenkrát Roman odečetl jako svůj vklad do hry) může vesele řítit do pořádnýho průšvihu? A i kdybych to tehdy věděla… v tu chvíli mě nezajímalo nic jinýho než fakt, že mám svoje peníze. Svoji první vyhranou stovku.
Kupičku vyhraných mincí mi Roman vyměnil za tak neuvěřitelně novou papírovku, že málem vypadala jako padělaná. Střežila jsem ji líp než pirátskej poklad. Nikomu jsem ji neukázala a taky jsem ji odmítala utratit. Byla krásná, nová a byla jen moje.
Po týdnu mě napadlo, že by bylo hezký mít dvě takový bankovky. Jenže, co když při tom o tu první přijdu? Ta představa byla hrozná. Nejlepší by bylo tu první stokorunu do hry vůbec nezapojovat, říkala jsem si. Ale půjčí mi Roman tentokrát peníze? Když věděl, že jsem švorc, to bylo jiný. Teď ví, že švorc nejsem. A říct si našim? Naši mi nikdy nedávali kapesný, byla jsem ráda, když mi včas zaplatili obědy ve školní jídelně.
Pomyslela jsem si, že by bylo skvělý moct si obědy ve školní jídelně zaplatit sama. A moct si ve výprodeji na náměstí koupit ty nový hnědý kozačky. Nebo mít walkmana. A pořádný brusle…

„Můžete mi to prosím vás rozměnit?“
Pokladní v samoobsluze neochotně sáhla do kasy a z jejích přihrádek vylovila dvě umaštěné padesátikoruny.
„Já bych radši na menší,“ řekla jsem zmateně.
„To myslíš, že mám čas se ti tady přepočítávat s desetníkama?“ vyjela napruzeně. Očividně měla těžkej den a do zavírací doby daleko.
„No to ne. Já myslela desetikoruny,“ pípla jsem.
„Jo a já pak nebudu mít co vracet,“ brblala pokladní, ale přece jen mi za moji krásnou novou stokorunu nakonec podala hrst ošoupaných mincí.
„Děkuju,“ oddychla jsem si, že to mám za sebou.
Teprve na ulici mi došlo, že mi bankovku mohl rozměnit Roman. A mohla jsem ji od něj zase dostat zpátky i s nějakou stejně hezoučkou papírovou kamarádkou. Až vyhraju.
„Co je?“ zeptal se mě Roman sotva jsem vešla.
„Nic.“
„Že jseš tak přejetá.“
„Necháš mě zase zahrát?“ zeptala jsem se opatrně. „Mám dneska svoje peníze. Víš, ty od minule.“
„Jo tak. Klidně. Ale máš na to tak dvacet minut, pak se mi sem navalej chlapi z tiskárny, dneska je vejplata.“
„Hm.“ Už jsem ho neposlouchala. Už jsem seděla na vysoké židličce a do tlamy věčně hladovýho plechouna házela první desetikorunu.
Sežral ji.
Druhou.
Třetí.
Žral jako protrženej.
Teď. Teď už to musí vyjít.
Nevyšlo.
Zbývají tři.
Poslední.
Rukama jsem udělala něco, co mělo vypadat jako pokřižování a zavřenýma očima jsem hypnotizovala trojici roztočených válců.
Jahůdky. Banán. Citrón.
Pěkně kyselý kousnutí.
„Co bulíš?“ postavil přede mě Roman ojíněnou sklenici koly. „Vždyť je to jen hra.“
„Jenomže… já… já jsem chtěla mít nějaký svoje peníze… víc peněz… a jsou fuč. I ta krásná nová stokoruna…“
„Nebul,“ pohladil mě po vlasech. „Jsi jak malá.“
„Nejsem malá… bude mi čtrnáct… brzo,“ škytla jsem uraženě. „A prsa mám největší ze třídy, abys věděl.“

RECENZE 1:

Kdysi mě překvapila odvaha, s jakou napsala Ivona Březinová (1964) do rubriky Zlatého máje (č.3/ 1996) Spisovatelé o sobě a o svém díle, že bude spisovatelkou „hned, jen co dovaří polívku“. Jenže: v té době už nakladatelství Petra připravovalo její první dvě zdařilé knížky Zrcátko pro Markétu a Věra, Nika a sedm babiček. Poté následovaly další příběhy, v nichž se autorka zaměřovala nejen na mladší čtenáře (například Panáček Paneláček), ale i pubertální čtenářky (mimo jiné v příběhu Kde jsi, Pierote?) a nakonec i čtenáře dospělé (dilogie o Madonně). Zkoušela své spisovatelské možnosti (s menším úspěchem) i v biografických vyprávěních: o herečce Kateřině Hrachovcové a modelce Petře Faltýnové.

Nepochybně mnoho autentických biografických rysů (tentokrát anonymních pacientek psychoterapeutické léčebny pro závislé) obsahuje i její trilogie, nazvaná souhrnně Holky na vodítku, s částmi Jmenuji se Ester (o gamblerce), Jmenuji se Alice (o narkomance), Jmenuji se Martina (o anorektičce). Zatím vyšla první část o Ester a lze říci, že zatímco biografické knížky o známých osobnostech svazovaly autorce ruce, tady mohla daleko více uplatnit své nesporné fabulační schopnosti, navíc solidně podepřené konzultacemi s psychiatry i rozmluvami s mladými pacientkami. Výsledný tvar (alespoň tak lze soudit z první části) se podařilo autorce takřka úplně uchránit nástrah zdviženého prstu a v čtivém příběhu přiblížit dospívajícím čtenářkám nebezpečí, která v předchozích generacích byla málem zanedbatelná, alespoň u této věkové kategorie.
Příběh o gamblerce Ester se odehrává ve dvou střídajících se rovinách: v jedné se formou psychoterapeutického deníku dozvídáme o dívce všechno, co předcházelo jejímu přijetí do léčebny, druhá sleduje osud především tří hlavních postav trilogie v léčebně. Ester pochází sice z řádné rodiny, ale ta nefunguje zrovna ideálně. Dívka ve věku, kdy začíná více vnímat, jak to na světě chodí, přistoupí na nabídku rodinného přítele, aby mu pomohla v nedalekém baru lákat hosty ke hře na automatech. V tomto prostředí se zamiluje do nevidomého hráče, o tři rok staršího Kristiána, ale zároveň postupně propadne hráčské vášni. K té je ovšem třeba peněz, a tak se z hrdinky stane zlodějka. Nejprve prodává věci z domova, pokračuje u Kristiána, ačkoli vztah mezi nimi je velmi silný. I když se ji Kristián snaží zachránit, je pozdě: Ester vykrádá auta a přes „pasťák“ se dostane do léčebny.
Režimem v léčebně a vztahy mezi dívkami se autorka zabývá v druhé rovině: vztahy zde procházejí různými stadii, dívkám přísný režim sice vadí, ale zároveň si uvědomují jeho nezbytnost: toto se autorce občas nepodaří zvládnout bez kazu – výchovný tón vkládá někdy do úst samotné Ester, což působí rušivě. Také závěr příběhu je až příliš optimistický: Esteřina rodina se alespoň prostřednictvím bratra ozve, napíše i Kristián (půjde na operaci s nadějí na návrat zraku a o Ester zájem neztratil), do třetice se Ester podaří zvládnout léčebný experiment. Nicméně (pomiňme mimořádně ošklivou ilustraci na obálce knížky) lze říci, že v tomto biografickém žánru se autorce podařilo lépe splnit své zadání než při líčení osudů známých mladých žen. Doufejme, že alespoň jako v knížce o Ester se to Ivoně Březinové dařilo i v příbězích o Alici a Martině, které budou brzy následovat.

René Ditmar: V titulní roli gamblerka. In: Literární noviny 22.7. 2002, s. 30

RECENZE 2:

Knížka Ivony Březinové JMENUJI SE ESTER vychází v Albatrosu (Praha 2002) jako první ze tří projektovaných svazků společně nazvaných Holky na vodítku. Je to chytrý název – obrazně naznačuje výlučnost tematiky, totiž příběhy dívek léčených v psychoterapeutickém ústavu z těžkých závislostí, na jejichž překonání jejich vůle nestačí. Potřebují tedy jiné „vodítko“.
O tom je správné psát. Ale sama paperbacková obálka, která nám představuje Ester poněkud děsivou ilustrací, prozrazuje, že i námět objevný a v dobré vůli varující (tentokrát před nebezpečím gamblerství) může být pojat jako velice konzumní. V tom cítím jistou rozpornost textu, který sice vznikl ve spolupráci s psychiatry a psychology, ale explicite neprozradí, zda jde o beletrizovaný dokument, nebo o autorskou fikci.
K autenticitě ukazují vhledy do života léčených i do léčebných praktik a stylizace Esteřina vývoje ke gamblerství a jeho následků do podoby deníku, jehož psaním má dívka dospět k sebereflexi a k aktivizaci vlastní vůle. Jenže stylizace deníku se neliší od přímého podání autorčina (je například nesena převážně dialogickými pasážemi, přičemž v obou rovinách se vyskytují tytéž nespisovné tvary) a sám osud patnáctileté Ester působí jako silně přeexponovaný, rodinnými poměry počínaje a „pasťákem“ konče.
Tím nemá být řečeno, že podobný případ není v životě možný. Ale jako literární fikci těžko přijmeme lhostejnost rodičů k pobývání jedenáctileté dívky v prázdném odpoledním baru, její tvrdé vyhnání z domu v patnácti letech, milostný vztah s ušlechtilým osmnáctiletým slepcem, osamělým bez kontaktů a bez peněz. Zvlášť poslední uvedený segment mocně čpí konvencí, vypočítanou na sentimentální efekt. Esteřino bloudění od doupěte narkomanů až do rukou sprostého vykradače aut zase spoléhá na efekty drastické a hrubé.
Jistě není neužitečné takovou knížku přečíst. Není nesprávné se chopit tak drsného tématu, ale je škoda nevyužít ho k vlastnímu literárnímu růstu.

Věra Vařejková: Vstup do nevyužité tematiky. In: Ladění, č.3, 2002, s.31 – 32

RECENZE 3:

Na vodítku obvykle vodíme psa, popřípadě nějakou tu malou šelmičku v podobě fretky či ochočené lasičky. Od toho vodítko přece je. Ovšem připnout na vodítko lidskou bytost je dost odvážná představa. Přesto jí spisovatelka Ivona Březinová dala zcela reálnou podobu, když volný cyklus dramatických příběhů ze života mladičkých dívek nazvala právě Holky na vodítku.
„Ani nevím, kdy a jak to vlastně všechno začalo, ale pan doktor tady v léčebně řekl, že bych na to měla přijít a že nejlepší bude, když to všechno napíšu.“ Tak začíná své vyprávění smutná hrdinka knížky JMENUJI SE ESTER. Proč smutná? Je totiž gamblerka, tedy osoba závislá na hazardních hrách. Pochází z početné rodiny, kde se sice všichni mají moc rádi, ale nikdo na nikoho nemá čas. Ester se cítí osamělá a bytostně touží po samostatnosti a vlastních penězích zvlášť. Čím dál víc využívá pohostinství rodinného přítele Romana, majitele beru a herny. Když si na nepatrné výhře úspěšně otestuje své „schopnosti“ hry na automatech, rychle začne klesat do propasti závislosti. Na konci tobogánu jsou krádeže v obchodních domech, bytech, autech i napadení policisty. Logicky následuje diagnostický ústav pro mládež a léčebna pro závislé. (…)

Karel Hejč: Trpkost zakázaného ovoce. In: Dáma č.5, 3. 11. 2002

 

ROZHOVOR ke knize:

Holky na voditku_Tucnak_kveten_2002

 

 

Holky na vodítku – Jmenuji se Ester (2. vydání)

Ester věčně chybí peníze. Když se jí naskytne možnost hrát na automatech, neváhá. Jenže kolotoč závislosti se rychle roztáčí. Děj se odehrává v léčebně, druhou rovinu tvoří Esteřin deník.

  • Rok vydání: 2007
  • Napsáno: 2000
  • Stran: 148
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: 3850
  • ISBN: 978-80-00-01949-9
  • 1. vydání 2002, 3. vydání 2017
  • Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
  • Ocenění: Zlatá stuha 2002, Cena knihovníků Suk 2002, Cena učitelů 2002, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 9. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
  • Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2002
  • vyšlo v srbštině Zovem se Ester (2016)

obalEsterv2

Holky na vodítku – Jmenuji se Martina (1. vydání)

Martina vyrůstá s matkou marně bojující s nadváhou. Nezdravý příklad a touha rozhodovat o svém vlastním těle dovedou Martinu k anorexii a pak k bulimii. V léčebně si píše deník.

obalHolkyVodMartina

  • Rok vydání: 2003
  • Napsáno: 2000
  • Stran: 128
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: 3000
  • ISBN: 80-00-01137-9
  • Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
  • Ocenění:  Suk 2003 – Cena učitelů, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 5. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2003
  • Poznámka 1: zkrácená rozhlasová verze 2003
  • 2. vydání (2007)
  • 3. vydání (2018)
  • Poznámka 2: divadelní představení Martina aneb My souboru Ty-já-tr, premiéra 2015
  • Vyšlo v srbštině Zovem se Martina (2016)

ANOTACE:

Tři příběhy dívek postižených patologickou závislostí. Děj probíhá ve dvou časových rovinách, z nichž první se odehrává v psychiatrické léčebně a tvoří jednotící prostředí všech tří příběhů, druhou rovinu vždy tvoří psychoterapeutický deník té dívky, která je pro daný díl hlavní postavou. V deníku jsou v chronologickém sledu vylíčeny životní osudy dívek a události, které vedly ke vzniku jejich závislosti.
V léčebně si dívky připadají jako „na vodítku“, protože jsou „drženy zkrátka“, nesmějí léčebnu opustit, jsou přísně kontrolovány, ale tím i ochraňovány před „zlým světem tam venku“. Jsou hlídány před vlastní volností, kterou samy zatím nedokážou zvládnout tak, aby svým závislostem znovu nepodlehly.

Martina_ČBMartina vyrůstala jen s matkou, navíc s matkou zamindrákovanou ze své obezity, které se nikdy nedokázala zbavit. Veškerá její rozporuplná výchova směřovala k tomu, že Martina nikdy nesmí být jako ona, tlustá, osamělá a nešťastná.  Nezdravý životní styl, kdy Martina kopíruje matčiny diety i jejich neustálé porušování, ji ovšem dovedou až k hranici obezity.  Matčino lamentování, že Martina také nikdy v životě nic nedokáže, Martinu zatvrdí. Rozhodne se, že matce předvede, o kolik je schopnější. Dietami a následným odmítáním jídla se brzy dostane až na pokraj smrti. Stane se mentální anorektičkou, z nichž umírá každá desátá. Je sice zachráněna, ale svou nemoc vymění za jinou. A těžko říct, o kolik, a zda vůbec, je bulimie nemocí méně nebezpečnou. Martina se nenávidí za to co dělá a zpočátku nenávidí i matku, která nakonec pochopí svou nemohoucnost a přiveze Martinu do léčebny. Chvíli to trvá, než Martina uzná, že léčebna je pro ni zatím jediné místo k přežití a že i do dívky jako je ona, se někdo může zamilovat.

UKÁZKA:

Jmenuju se Martina… a jsem bulimička. Přesně takhle jsem to včera řekla na skupinový terapii tady v léčebně. Všichni mi tleskali, že jsem to o sobě konečně dokázala říct, přiznat si, že jsem závislá na jídle úplně stejně, jako někdo jiný na drogách nebo třeba na hracích automatech. Doktor prohlásil, že to přiznání je můj první velký krok, a tím druhým prý bude to, že si budu psát deník. Jako nějaký paměti, nebo co. Ale já fakt nemůžu psát jen tak… jakoby nic. Já prostě musím psát někomu… Tak mi řekli, ať si představím, že píšu dopis. Přemýšlela jsem, komu bych ho jako poslala a nikdo mě nenapadá. Mám jenom mámu a babičku. Martina má mámu. Máma mele maso. Máma. To jsou věty jako ze slabikáře, co? Jenže máma mě zradila, když mě nechala zavřít sem. Do týhle léčebny se zamřížovanýma oknama a vysokou zdí místo plotu. Na tátu si moc nepamatuju. Jenom že byl velký a černovlasý. A nosil brýle. Vzpomínám si, jak jsem mu je brávala z nosu, když mě držel v náručí. Mám dojem, že se kvůli tomu zlobil, ale mně se ty jeho lesklé stříbrné brýle děsně líbily. A pak to, jak si mě posadil na koně, běhal se mnou kolem stolu a zpíval hopsasa, hopsasa, Martinka se natřásá. A pak už nic. Prostě najednou zmizel. A tak tenhle dlouhej dopis asi přece jen napíšu tobě, mami.
Nejdřív jsem se po tátovi ptala, pamatuješ? Ale brzy nás to obě unavilo. Tebe asi dřív. Jednou jsi na mě začala křičet, ať si teda jdu za tím svým povedeným tatínkem, a já nechápala, co tím myslíš. Věděla jsem, co to je, když se mi povede kotrmelec nebo zavázat tkaničku, ale povedený tatínek?
Na mé šesté narozeniny jsi přede mě postavila sýrový dort s rozsvícenými svíčkami.
„On není s čokoládou?“ protáhla jsem tehdy zklamaně obličej.
„Čokoláda není zdravá. A jde na tloušťku. Tenhle sýrový dort je mnohem lepší, uvidíš.“
„Ale není sladkej.“
„Neboj, zítra tě vezmu do cukrárny,“ vmísila se tenkrát do hovoru babička.
„To ať tě ani nenapadne,“ přerušilas ji ostře. „Stačí, co jsi udělala ze mě. Nedopustím, aby i moje dcera jednou vypadala jako nafouklej hroch.“
„Jakej nafouklej hroch?“ vyprskla jsem vesele. „Myslíš nafukovací?“
„Bolí mě hlava,“ prohlásila jsi unaveně. „Na, rozbal si dárek, já si jdu lehnout.“
„Jé, další Barbína!“ vykřikla jsem nadšeně a moje jásání určitě muselo být slyšet až za tebou do koupelny.
„To se ti líbí, takováhle divná hubená panna?“ zeptala se mě babička pochybovačně. „To my jsme dřív s holkama měly jiné panenky.“
„Jak jiné?“
„No, panenkovatější.“
„Taky mám jednu panenkovatější. Mimino. Když se mu do pusy naleje voda, tak čůrá. A když se mu na zádech zmáčkne takovej čudlík, kýve hlavou a říká mimi. Ale Barbína je lepší. Vypadá jako dospělá, víš. Až budu velká, budu jako ona. Ne jako máma.“
„Máma se ti nelíbí?“ zajímalo babičku.
„Máma se přece nikomu nelíbí. Ani sama sobě. Protože je tlustá. Proto ji nikdo nechce, víš?“

RECENZE:

Třetí holka na vodítku

Po gamblerce Ester a narkomance Alici uvázala Ivona Březinová na pomyslné vodítko závislosti dívku Martinu (JMENUJI SE MARTINA, Albatros, Praha 2003). Od knihy završující triptych neočekáváme a také v ní nenacházíme zásadní změny v kompozičním uspořádání, v typologii postav ani v závěrečném partu.
Bulimička Martina je opět vybavena sice dobrou, ne však silnou vůlí. Žije v neharmonickém rodinném prostředí, a tak zrod její nemoci nikdo nezaznamená. Odbornou pomoc nejprve odmítá, poté uvědoměle přijímá. Úplnost exempla završuje optimistický závěr: uzdraví se, smíří s matkou a zamiluje se.
Drobné odchylky od scénáře mají čistě vnějškový charakter. Hrdinka zobrazená na titulní straně svým vzhledem neodpuzuje (srovnej portrét Ester!) a Martina nepíše fiktivní deník, nýbrž fiktivní dopisy, jež ovšem mají stejnou, tedy terapeutickou funkci.
Třídílný projekt Ivony Březinové je vzhledem k aktuálnosti svého tématu předurčen zejména k výchovnému využití: poukazuje na mnohé příčiny závislostí, učí, jak je lze rozpoznat, upozorňuje na jejich nebezpečnost pro jedince i pro společnost a situaci nenechá dojít k bezvýchodným koncům.
O zdravém životním stylu se dnes děti učí ve škole. Knížky typu Holek na vodítku by se mohly stát pomůckou pro většinu málo školených učitelů (rodičů, vychovatelů) a zároveň četbou pro jejich žáky, kteří jsou nejrůznějšími závislostmi v reálném světě skutečně ohroženi. Forma emotivního příběhu pravděpodobně umocní ochotu akceptovat jeho poučný charakter a návodnost.

Naděžda Sieglová: Třetí holka na vodítku. In: Ladění, č. 3 / 2003