Archiv pro rubriku: Editorská činnost

Zubami nechtami (slovensky)

Překlad knihy Zuby nehty do slovenštiny, sborníku hororových povídek pro mládež, který byl sestaven z nejlepších textů studentů semináře Ivony Březinové na Literární akademii.

  • Rok vydání: 2008
  • Napsáno: 2006
  • Stran: 200
  • Žánr: horory pro mládež
  • Sestavila: Ivona Březinová
  • Napsali: studenti Literární akademie Josefa Škvoreckého (Zuzana Frantová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Lucie Holcnerová, Jiří Holub, Ladislav Konečný, Ivana Musilová, Hana Rothová, Martin Strnad)
  • Přeložili: studenti Prešovské univezity v Prešove (Erika Franková, Júlia Gumuláková, Martina Kohútová, Katarína Kreanová, Radoslav Rusňák, Eva Smoláková, Slavomír Strakula, Júlia Tomková, Mária Vojtašková, Miroslava Voroňáková)
  • Ilustrátor: Barbara Kovalová
  • Nakladatel: Gabis
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-970002-0-2
  • Poznámka: Překlad knihy Zuby nehty. Albatros 2007.

 

Zubami nehtami_obalka_2

 

AUTOŘI:

Zuzana Frantová
Kateřina Hejlová
Tomáš Heřman
Lucie Holcnerová
Jiří Holub
Ladislav Konečný
Ivana Musilová
Hana Rothová
Martin Strnad

PŘEKLADATELÉ DO SLOVENŠTINY:

Erika Franková
Júlia Gumuláková
Martina Kohútová
Katarína Kreanová
Radoslav Rusňák
Eva Smoláková
Slavomír Strakula
Júlia Tomková
Mária Vojtašková
Miroslava Voroňáková

Zuby nehty (1. vydání)

19 hororových povídek pro mládež vzniklo v akademickém roce 2006 – 2007 na semináři tvůrčího psaní Literární akademie pod vedením Ivony Březinové.

  • Rok vydání: 2007 (22.3.)
  • Napsáno: 2006
  • Stran: 180
  • Žánr: horor
  • Ilustrátor: studenti Fakulty užitého umění a designu UJEP Ústí n.L. pod vedením Pavla Beneše
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-00-01921-5
  • Poznámka: Napsal kolektiv autorů – studenti Literární akademie pod vedením Ivony Březinové, která sbírku sestavila.
  • 2. vydání (JaS 2013)

Zuby nehty

ANOTACE:

Sbírku 19 hororových příběhů pro mládež sestavila IB z povídek svých devíti mladých kolegů z Literární akademie Josefa Škvoreckého.

Celkem devět autorů, stávajících nebo bývalých studentů Literární akademie, fabuluje příběhy svým vlastním stylem. Někdy je kladen větší důraz na atmosféru, na popis či prokreslenou psychologii hlavních postav, jindy se z hororových hlubin vyvalí na čtenáře překvapivá humorná scéna nebo je celá povídka střižena až v ironickém stylu plném neotřelých a nečekaných hyperbol. Díky velkému počtu autorů se knížka Zuby nehty stává pro čtenáře opravdu zajímavým počinem, neboť každý z autorů přistupuje k tématu strachu jiným způsobem. A každý čtenář si přijde na své. Výtvarná podoba knihy je stejně jako její obsah tvořena ilustracemi od různorodých autorů, kteří svým grafickým rukopisem doplňují jedinečnou atmosféru každé z devatenácti povídek.

Součástí knihy je i CD plné her, kvízů a dalších překvapení.

OBSAH:

Seznam povídek podle autorů:

Hana Rothová – Zavřené dveře
Ivana Musilová – Živý plot
Jiří Holub – Cedulka pro Jakuba; Chi chi chi; Markéta byla rychlejší; Návrat do tmy
Kateřina Hejlová – Poslední metro
Ladislav Konečný – Červené oči; Polichinello
Lucie Holcnerová – Pusa na dobrou noc
Martin Strnad – Holka z výtahu; Vlasy, vlasy, kolik je vás asi; Za zdí
Tomáš Heřman – Dobrou noc, paní knihovnice; Operátor; Ukradené duše; Večírek pro dva
Zuzana Frantová – Medvídek; Noční bojovka

KNIHU ILUSTROVALI:

Štěpánka Bláhovcová, Tereza Cerhová, Pavel Hallang, Barbora Jelínková, Lucie Kopfsteinová, Anna Lískovcová, Kateřina Marková, Petra Martinásková, Tereza Matyášková, Barbora Pešková, Jaroslav Sieratovski, Marie Veselá, Jan Vrátný

O AUTORECH:

Krátké medailonky autorů

Hana Rothová
Narodila se v Podkrušnohoří v 80. letech minulého století. Po absolvování základní školy a gymnázia ve svém rodném městě se rozhodla pro LA, kde studuje v současné době. Zúčastnila se několika literárních soutěží, ale zatím se neocitla na bodovaných příčkách. Mezi její největší záliby patří samozřejmě čtení a psaní, ale také se zajímá o uměleckou fotografii.

Ivana Musilová
Narodila se brzy ráno jednoho červencového dne. Žila a dosud žije v Plzni, která se jí, proti všem očekáváním, stala nevyčerpatelnou studnicí inspirace. Po střední škole se stala studentkou Literární akademie, kde, nestane-li se opět něco neočekávaného, již brzy ukončí studium titulem bakalářka umění. V budoucnu se chystá odříznout od civilizace, prozatím se snaží s lidmi vycházet. Má ráda kočky, hmyz a alabastr. Miluje cukr, citrony a řeky vyteklé z koryt. Nesnáší psy, zápach hnijícího masa a puchýře ze slunce. Nenávidí sebestřednost. Vás má ráda, nejste-li sebestřední.

Jiří Holub
Narozen roku 1975 v Žatci. Po absolvování střední hotelové školy a cestovního ruchu začal pracovat u památek, napřed jako průvodce, později jako kastelán. Jedenáctileté působení na českých hradech a zámcích mu vyneslo spousty zajímavých zkušeností, které se snaží využít ve své tvorbě. Píše převážně pro děti a mládež, jeho příběhy jsou pohádkově laděné a humorné. V současné době znovu studuje a spolupracuje s Českou televizí na výrobě dětských pořadů, pro které píše scénáře.

Kateřina Hejlová
Narodila se 29. 2. 1984 v Litoměřicích. Vystudovala zde základní školu s rozšířenou výukou jazyků a gymnázium, kde si rovněž zvolila humanitní větev. Nadšení pro jazyky a literaturu jí vydrželo až do okamžiku, kdy si měla zvolit vysokou školu. Proto si vybrala Literární akademii Josefa Škvoreckého a je spokojená. Splnila si tak svá dvě velká přání. Studuje zároveň literaturu a tvůrčí psaní. Láska ke knihám se u ní projevovala už od malička. Tajně si do noci čítávala Neználka, Děti z Bullerbynu, Káju Maříka či Robinsona Crusoa. Později, když povyrostla, ji její starší bratr zásobil dalšími a dalšími knihami a probudil v ní tak doposud dřímající nadšení pro psaní. První pohádku napsala se svou kamarádkou. První fejeton vyhrál literární soutěž. A první román? Teď plánuje roční studijní pobyt v Dublinu. Možná tam začne sbírat první střípky k jeho realizaci. Kdoví?

Ladislav Konečný
Narodil se 21. 1. roku 1985 v Plzni. Záhy se přestěhoval do Mariánských Lázní, kde žije dodnes se svou matkou, sestrou a jezevčíkem, ale do „města piva“ se vrátil, aby zde vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Jenže kdo ví v patnácti letech, co chce vlastně dělat? Až během studia elektrotechniky Ladislav zjistil, že tíhne spíše k umění, a obzvláště k literatuře, a tak se rozhodl dál pro studium na Literární akademii prof. Škvoreckého.
V literární soutěži západních Čech (2004), soutěži Literární Šumava (2004), literární soutěži Pod Ještědem txt.(2006) a soutěži Hořovice Václava Hraběte (2006) se umístil na předních místech. Pracoval v několika periodikách, ale nyní se stará o svůj vlastní internetový magazín Nekultura.cz. V psaní se chce nadále věnovat dětem a pokud štěstí dá, vydat svoji „pohádku nejen pro děti“ s názvem Kryštofův Vzdušný zámek.

Lucie Holcnerová 
Narodila se 18. 2. 1985 v Havlíčkově Brodě. Po základní škole nastoupila na Gymnázium Chotěboř, kde po čtyřech letech úspěšně složila maturitní zkoušku, a tak jí byla otevřena cesta ke studiu na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Zde se nyní již druhým rokem věnuje oboru Tvůrčí psaní. Kromě literatury patří mezi její zájmy i cestování a fotografování, především módní fotografie a portrét. Zabývá se nejen psaním, ale i prohlubováním znalostí cizích jazyků.
Má mnoho snů a přání, které by si chtěla v budoucnosti splnit, ale největší její touha je procestovat celý svět a napsat o tom spousty cestopisných knih.

Martin Strnad
Kořeny začínajícího autorství Martina Strnada (1984) vyrůstají ze základů v hloubi jižní Moravy, kde prožil dětství, studoval technickou střední školu a věnoval se knižní, filmové a interaktivní fantastice. Nyní studuje tvůrčí psaní na Literární akademii, kde se ve svých textech zaobírá science fiction a především fantasy tématikou. V posledních letech se jeho odborný zájem soustředí na interaktivní zábavu, publikuje na herních webech a v časopisech stejného zaměření. Ale ze všeho nejraději píše.

Tomáš Heřman
Poté, co ukončil základní vzdělání, odešel studovat na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou Františka Křižíka. Posléze absolvoval jednoroční jazykový kurz, který mu umožnil získání státních a mezinárodních (FCE) zkoušek z anglického jazyka. V současné době je studentem na Literární akademii Josefa Škvoreckého, obor Tvůrčí psaní – Redakční práce. Kromě angličtiny se učí španělsky, německy již dávno zapomněl. V budoucnosti se plánuje naučit znakový jazyk. Kromě literární tvorby mezi jeho zájmy patří moderní zbraně, palné jakož i chladné, antické báje a pověsti a tvorba her v programu Gamemaker. Z literatury ho nejvíce oslovil Alchymista od Paula Coelha.

Zuzana Frantová
Narodila se 10. 1. 1984 v Praze. Do svých devatenácti let prakticky neopustila svůj milovaný Žižkov – alespoň co se studia týče, protože základní školu i gymnázium navštěvovala v této staré pražské čtvrti. Až touha studovat vysokou školu a psát ji donutila hledat institut za hranicemi Žižkova. Od roku 2003 studuje na Literární akademii a je spokojená, protože miluje knihy a zde se o nich dozvídá stále něco nového. Lásku ke knihám a četbě v ní probudili oba její dědečkové a po jejich smrti převzala úlohu čtenářského vzoru její maminka. Literárních soutěží se nikdy neúčastnila, takže se nemůže pochlubit žádnými úspěchy ani neúspěchy. Příležitostně publikuje do některých novin nebo časopisů. Mezi její další záliby patří cestování, keramika a její domácí mazlíčci. Co opravdu nemá ráda, je skládání ponožek a vytrhávání obočí. Do budoucna plánuje hodně číst, psát, snad i počítat, ale hlavně by ráda hodně dlouho studovala, a to nejen na Literární akademii.

ROZHOVOR s editorkou knihy Zuby nehty, Ivonou Březinovou

Začněme třeba u toho, že knížka Zuby nehty se skládá z 19 hororových povídek. Proč zrovna horor?

„Proč zrovna horor… když o tom zpětně přemýšlím, jsem přesvědčená, že k žánru jsme se vnitřně propracovali nejrůznějšími debatami na seminářích v zimním semestru, zdá se mi, že motivy strachu, hrůzostrašnosti a nadpřirozena probleskovaly v textech studentů čím dál víc. Myslím, že mě to nějak vnitřně ovlivnilo, protože jsem se velmi brzy naladila na atmosféru, která v hodinách tvůrčího psaní vznikla, a přijala jsem ji za svou. Takže prvotní impuls byl víceméně podvědomý. Racionální hledisko vyplynulo na povrch až později, kdy jsem si začala uvědomovat, že čtenáři, se kterými se během roku setkávám na desítkách besed po celé republice, mě občas prosí, abych pro ně napsala horor. Svou práci mám ale rozplánovanou poměrně dlouho dopředu a na psaní hororů zatím prostě nebyl čas. Proto jsem se rozhodla, že na žánr, po kterém je mezi dětmi poptávka, nalákám své studenty.“

Čtete sama ráda hororovou literaturu?

„Občas ano. Není to můj vyloženě vyhledávaný žánr, ale horory, které působí víc psychologickými účinky než množstvím prolité krve, se mnou dokážou pěkně zamávat. “

Jak vlastně takový projekt vznikl? Na váš popud či na popud někoho jiného?

„Projekt vznikl z mé touhy intenzivně se svými studenty pracovat na něčem, co by mohlo mít větší smysl než psát cvičně do šuplíku. Jsem přesvědčená, že z tohoto hlediska byl můj cíl splněn vrchovatě. Autoři prošli celým procesem vzniku knihy od počátečního výběru tématu a vlastní tvůrčí práce na textu, přes období cizelování, kdy sami sobě byli navzájem ostrými kritiky, ověřovali si účinek svých povídek na setkávání s dětmi, kterým texty pokusně předčítali, až po konečné řazení povídek do sborníku a vytváření aparátu celé knihy. Po přijetí rukopisu měli autoři možnost sledovat redakční činnost, spolupráci s ilustrátorským týmem a samozřejmě měli povinnost udělat korektury pro tisk. A ani potom nebyl konec, protože následovala fáze propagace vznikající knihy, jejímž hmatatelným výsledkem je plakát, který byl v počtu 3 000 kusů vytištěn, tvorba propagačních počítačových her inspirovaných některými povídkami, internetová flash prezentace, příprava křtu, tiskové zprávy atd. Celý tvůrčí tým se tak podílel na vzniku knihy od jejího počátku až do konce.”

Myslíte si jako pohádkářka, že je dobré, aby malé děti četly horory? Není možné, že ty citlivější z nich budou mít trauma?

„Nejsem pohádkářka. Psaní pohádek je jen jednou z částí mé tvorby pro děti a mládež, a zdaleka ne tou hlavní. V tvůrčím procesu mě láká vyzkoušet si psaní nejrůznějších žánrů pro děti a mladé čtenáře všech věkových kategorií. Nevylučuji, že časem sama napíšu příběh, který by spadal do kategorie hororu. Jsou autoři, kteří mají svou parketu, a jsou autoři, kteří přebíhají. Já patřím k těm druhým. Psaní je pro mě hra a neustálé objevování. A podobné je to s četbou. Jsou čtenáři, kteří nepřekročí rámec svého oblíbeného žánru, a jsou takoví, kteří chtějí ochutnat od všeho něco. Někdo možná zjistí, že horor není četba pro něj. A někdo se možná nadchne. Někdo na rok, dva a někdo třeba na celý život. A jestli z četby hrůzostrašných příběhů nemůže mít někdo trauma? Může. Ale tím se vracím zpátky k pohádkám. Vždyť i to jsou často horory, při nichž jsou naše nervy napínány až nadoraz. I čtení pohádek může být pro dítě traumatizující. Jsem však přesvědčena, že mladí čtenáři, jimž je naše povídková sbírka určena, už znají své čtenářské chutě a záliby a znají i své čtenářské meze, za nimiž se jim nemusí líbit. Vždyť my ke čtení hororů nikoho nenutíme. Ale prožitý pocit strachu, kdy si člověk třeba i po silně vnímané hrůze uvědomí pocit bezpečí, ve kterém se ve skutečnosti nalézá, je velmi uvolňující a svým způsobem očistný. Jak jinak by bylo možné, že existuje tolik lidí, kteří se bojí rádi!”

Byla to vaše první práce v tak velkém kolektivu? První práce v pozici patronky sbírky povídek?

„Ano, tohle byla moje první zkušenost s tvůrčím týmem. Sama jsem sólistka. Pouze u jedné knihy jsem měla spoluautorku a pouze jedním textem jsem se podílela na sborníku. Ale musím říct, že editorská činnost mě moc bavila. Roli sestavovatele sborníku původních textů bych tak trochu přirovnala k práci dirigenta nějakého džezového orchestru. Je nutné vybrat hráče, zadat jim téma a nechat je improvizovat. A pak to všechno secvičit tak, aby výsledný celek ladil.”

Jaká vlastně byla spolupráce s autory jednotlivých povídek? Jaká byla jejich první reakce na dané téma?

„Spolupráce s autory byla naštěstí povznášející. Myslím, že obohatila můj tvůrčí rejstřík a ukázala mně samotné proces tvorby v zase jiném úhlu pohledu, než na jaký jsem byla zvyklá. A jaká byla reakce autorů? To se zeptejte spíš jich. Já bych řekla, že byli zpočátku trochu ztuhlí. Že by hrůzou?”

Přemýšlíte i do budoucna o další sbírce, kterou si opět vezmete pod patronát?

„Ano. V podstatě celý původní tým s několika nováčky už nyní pracuje na další sbírce povídek, které by měly být opět napínavé. Ne však strašidelné, jako v případě hororů, ale plné dobrodružství odehrávajících se na exotických místech naší planety. Nechceme, aby se naši čtenáři jen báli, chceme, aby si uvědomili, že i v dnešním moderním světě je možné zažívat úžasná dobrodružství.”

 

 

Tisíc jizev

11 dobrodružných povídek pro mládež se většinou odehrává v exotickém prostředí a líčí celou řadu nebezpečných situací. Autory textů jsou studenti Literární akademie pod vedením Ivony Březinové.

  • Rok vydání: 2008 (květen)
  • Napsáno: 2007
  • Stran: 159
  • Žánr: dobrodružné povídky z exotického prostředí
  • Ilustrátor: Studenti Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni pod vedením Barbary Šalamounové. Autorem obálky je Václav Šlajch.
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-00-02070-9
  • Poznámka: Texty deseti autorů vznikly na seminářích tvůrčího psaní Literární akademie Josefa Škvoreckého pod vedením Ivony Březinové.

Tisic jizev_ obalka

ANOTACE:

Sbírka jedenácti povídek od deseti autorů, z nichž většinu čtenáři už znají z velmi úspěšné knihy hrůzostrašných příběhů Zuby nehty, vás zavede na různá místa naší planety. Budete mít možnost prožívat se svými hrdiny dobrodružství v amazonském pralese při lovu anakond, v pustých rumunských horách či v podmořské jeskyni poblíž Austrálie, ale i na vyprahlé poušti vzdáleného Mongolska nebo u Viktoriina jezera v africké Keni. Budete uneseni na ostrov pirátů, zažijete setkání s druidy v prastaré keltské svatyni, stanete se svědky nálezu tajemné vikingské bedny při vykopávkách na severoamerickém ostrově Newfoundland i pátrání po zlatém Hannibalově pokladu. Na chvíli se přenesete v čase do doby 2. světové války, kdy podniknete strastiplnou cestu ledovou plání zasněženého Norska. A poznáte, že velké exotické dobrodružství se dá zažít i kousek od domova, třeba v pavilonu Indonéské džungle pražské zoologické zahrady.

Součástí knihy je opět CD plné her, kvízů, fotografií autorů převlečených za své literární postavy a videoreportáž o vzniku knihy. Autorem dokumentárního filmu o vzniku knihy je Petr Smělík.

http://www.vivatscreen.com/cs/

OBSAH:

Klára Mayerová: Světla ve tmě – ilustrovala: Kristýna Chludilová
Tomáš Heřman: Bílá jeskyně – ilustroval: Jan Nebeský
Jiří Holub: Dohodnuto, dneska v noci – ilustrovala: Teresa Šmolíková
Hana Rothová: Dvě bedny – ilustrovala: Luiza Sharipova
Božena Štibingerová: Anakonda – ilustrovala: Michaela Reichová
Tomáš Heřman: Čokoláda – ilustrovala: Pavlína Zemanová
Petra Poliaková: Za bráchou do Afriky – ilustrovala: Barbora Olmrová
Kateřina Hejlová: Trojná bohyně – ilustrovala: Jana Sýsová
Ladislav Konečný: Staré časy pirátské – ilustrovala: Magdalena Bořkovcová
Zuzana Frantová: Zpěv mrtvé královny – ilustroval: Václav Šlajch
Martin Strnad: Kvoj, syn Chánů – ilustrovala: Jaroslava Dejlová

RECENZE 1:

Netradiční kniha pro děti a mládež od 12 let má netradiční název Tisíc jizev.
 Zuby nehty mají „sestřičku“
Tisíc jizev – recenze
Netradiční kniha pro děti a mládež od 12 let má netradiční název Tisíc jizev. Za jejím zrodem stojí nejen editorka a spisovatelka Ivona Březinová, ale hlavně její talentovaná umělecká skupina Hlava nehlava. Tedy několik talentovaných mladých autorů ze seminářů Literární akademie. A rozhodně stojí za přečtení, zdá se být zajímavým mostem, jak přitáhnout děti od počítačů zpátky ke knihám…

„Aby nevykřikl, kousl se do sevřené pěsti. Pan Richter ležel na posteli, vytřeštěné prázdné oči hleděly do stropu. Z úst mu vytékal tenký pramínek krve a na polštáři vytvářel temnou skvrnu. Další krev se pomaloučku rozpíjela po jeho bílé košili.
Robin několikrát zmáčkl rychle za sebou spoušť fotoaparátu. V hlavě mu hučelo a slyšel útržky jeho včerejšího rozhovoru vyprávění o Kartágu…“

Předchozí dílo bude kultovní?
V březnu 2007 vyšel již první počin této odvážné skupiny. Náklad 3000 výtisků knihy Zuby nehty, sbírky hororových povídek, byl rozebrán během několika měsíců. V celostátní čtenářské anketě dětí, Suk – čteme všichni, obsadila ze všech loni vydaných knih pro děti 13. místo a to je možno považovat za fenomenální úspěch. V podvědomí některých mladých čtenářů se již název Zuby nehty opravdu drží zuby nehty.

Nebylo tedy daleko k dalšímu pokusu.V dubnu 2008 vychází Tisíc jizev, sbírka dobrodružných povídek. Knížek je 4000 kusů, za jak dlouho budou vyprodané?

Kniha na zakázku?
Lektorka Literární akademie Ivona Březinová PaedDr. zvolila velmi chytrou taktiku. A vlastně logickou a pochopitelnou. Sama je spisovatelkou knih pro různé věkové kategorie dětí, mládeže a také pro dospělé. Pracuje na scénářích a rozhlasových povídkách. Zasedá v porotách dětských literárních soutěží a účastní se besed s dětmi na školách a nyní i v knihovnách se svými studenty na autorských čteních. Protože tedy tušila, co dnešní děti chtějí číst a co je baví a strhne, zadala tato témata svým studentům. Výsledkem jsou zatím tyto dvě úspěšné knihy.

Vzdělávat? To se podařilo…
Autoři si dali za cíl mladé čtenáře vzdělávat lehkou a nenásilnou formou. Dobrodružné příběhy jsou zasazeny do různých koutů světa, například se podíváte do drsných rumunských hor, ochutnáte kalnou vodu Viktoriina jezera, rozluštíte tajemství červa Olgojchorchoje… Najdete tu ovšem i povídku z prostředí Trojské zoologické zahrady, samozřejmě dobrodružnou a s velmi zajímavým rozuzlením. Dlužno říci, že mladí autoři tvorbu povídek pojali velmi zodpovědně, nastudovali reálie a fakta o prostředí, o kterém píší. Pak vzniká právě tento vzdělávací efekt, věrný popis prostředí, podnebí či seznámení s historickými fakty a následných pocitů se podařil téměř u všech povídek. Někde se dokonce dotýkáme i mystických legend například v povídce o Trojné bohyni. V další povídce Dvě bedny se podíváte do Severní Ameriky za tajemstvím starých Vikingů. A pokud máte na dálku adoptované dítě, pak vás jistě zaujme povídka Za bráchou do Afriky.
Témata jsou opravdu originální, přesto lze říci, že některé povídky svojí kvalitou poněkud vystupují nad ostatní, jak to ostatně tak už bývá. Ale číst se vyplatí, čím více povídek budete mít přečteno, tím větší chuť budete mít do dalšího čtení.

Mladí ilustrátoři dostali šanci
Nejen mladí a talentovaní spisovatelé chytili svou šanci. Západočeská univerzita v Plzni je mimo jiné líhní mladých ilustrátorů, kteří se osobitě na této knize podíleli. A podíleli se velmi úspěšně. Styl obrázků je podobný, takže celkový dojem z ilustrací není nijak roztříštěný. Přesto jsou obrázky u každé povídky, kterou ilustroval vždy jeden student, osobité a nesplývají v jeden celek. Obálka celé knížky je inspirována povídkou o dvou mladých lidech stíhaných vlčí smečkou a dá se říci, že zaujme každého mladého člověka s touhou po dobrodružných románech.

Příliš mnoho násilí?
Předchozí projekt Zuby nehty byl někdy kritizován za v některých povídkách laciné vytvoření hororových situací násilím. I kniha Tisíc jizev je protkána násilím a smrtí. Když přijdete o kamaráda při potápění, je to tragédie. Když však na vlastní oči vidíte, jak ho žralok porcuje v mraku krve, je to trauma. Většinou však hrdinové vyváznou, i když situace jsou tu někdy velmi nebezpečné a v reálném životě se obyčejně nestávají. Ale o to jde, kniha je tu proto, abychom se díky ní ponořili do světa fantazie. Autoři se smrti podle svých slov nebojí, je podle nich součástí života. Kniha tedy není slaďákem pro naivní děti, ale stopy vlídnosti tu rozhodně najdete, dojemné jsou vztahy sourozenců a některá rozuzlení.

Bonus navíc – CD
V knize najdete také bonus. CD, které obsahuje mimo jiné bonusovou povídku z prostředí řeckých Athén, jednoduché hry, představení autorů, ale hlavně velmi zajímavý dokument o předchozí knize a vzniku Tisíce jizev. Setkáme se zde s některými autory, průběhem výroby knihy, vznikem propagačních plakátů a hlavně mnoho o pohnutkách, díky kterým knížka vůbec vyšla. Možná je právě CD mostem od počítače ke knize a má přikovat mladého čtenáře do postele pod lampu a nechat ho ponořit se do tajů exotických krajů a neobvyklých situací. Některé povídky jsou psány v dialozích hovorovou češtinou a to je pro dnešní mládež také přijatelnější, než strohé spisovné fráze. A povídky jsou přiměřeně dlouhé, že neunaví ani netrpělivého čtenáře. A jako všude lze říci, že některé povídky by mohly být kratší a jiné by si naopak zasloužily pokračování.

Jak vznikl název?
Možná vás zajímá, jak vznikl název této dobrodružné knihy. Byl to prý dlouhý a složitý proces, prozradila mi paní Ivona Březinová:
„Chtěli jsme, aby název druhé knihy nějakým způsobem ladil s prvním názvem, a to myšlenkově i zvukově. I proto jsou oba názvy složené ze dvou dvouslabičných slov. Pikantní je to, že samotný název byl vybrán jako zajímavé sousloví v textu jedné povídky, ale tato část byla nakonec z povídky při krácení vyškrtnuta a do knihy se nedostala. Nicméně název se ukázal jako nosný i pro vznik sloganu knihy – „Každá jizva má svůj příběh.“ A ona ho opravdu má. Na dobrodružných cestách se sem tam nějaký šrám utrží.“

A projekty do budoucna?
Ivona Březinová mi také prozradila i plány do budoucna. Jsou smělé a je třeba říci, že smělost může být na místě:
„Zuby nehty jsou v současné době překládány prešovskými vysokoškoláky do slovenštiny. Takže projekt, který mimochodem zahrnuje i třetí, právě vznikající knihu, je tvořen tou nejmladší uměleckou generací, která má ke svým čtenářům opravdu blízko. Pro všechny autory to byla první a pak i druhá publikační zkušenost. Ale už teď je jisté, že určitě ne poslední. Pevně věřím, že tento projekt mnohé z nich nastartoval k vlastní sólové dráze.“

Již jen dodám, že třetí projekt bude soubor detektivních povídek a tak nezbývá než popřát všem mnoho úspěchů a autorům toužícím po sólové dráze, hodně štěstí!

Renata Petříčková, 23.5. 2008 www.svetdetskefantazie.cz

A2 kulturní týdeník | 3.9.2008 | rubrika: Knihy | strana: 29

RECENZE 2:

Tisíc jizev – 11 cest za dobrodružstvím

Uspořádala Ivona Březinová Albatros 2008, 160 s. + CD Jedenáct povídek studentů tvůrčího psaní na Literární akademii má společného jmenovatele – dobrodružství. Jako celek působí v rámci možností vyrovnaně a žádný výrazně netrčí. Odehrávají se na souši i pod vodou, autoři si libují zejména v jeskyních, často využívají hovorového jazyka a mezi řádky lze leckdy vycítit snahu o bezprostřednost či originalitu literárního vyjádření: „Dno se mi plazí pod břichem.“ Anebo: „Padák se znova nafoukne… a šlehne mi páteří o zem.“ Pro čtenáře-mladšího mládežníka (což je pravděpodobná cílová skupina) jsou srozumitelné. K nejzajímavějším povídkám patří příběh o „novodobých“ pirátech od Ladislava Konečného, který lze číst i jako pokus o nadsázku, a vyprávění z pouště Gobi autora Martina Strnada s výrazně hlubším ponorem do tématu, mongolské prostředí českým autorům patrně vyhovuje. Ale nejen tyto dvě povídky ukazují na jeden zásadní aspekt – posun mladé autorské generace za hranice České republiky. Nelze předpokládat, že by všichni zúčastnění autoři šli ve stopách Františka Flose, který psal své exotické příběhy, aniž by opustil rodnou hroudu. Tisíc jizev autoři zasadili do Brazílie, Irska, Karibiku, Itálie, Tuniska či Newfoundlandu pravděpodobně proto, že cestují. A jedenáct doprovodných ilustrací jim se ctí sekunduje, dokonce by se dalo říct, že v určitém smyslu působí ilustrace mnohem vyzrálejším dojmem jistého a vyhraněného rukopisu.
Magdalena Wagnerová

 

RECENZE 3:

Aktuální cesta: Úvodní strana / Česká literatura / Nové knihy (archiv) / Detail knihy
Nacházíte se v sekci: / Česká literatura /
Nové knihy (archiv)
Ivona Březinová (ed.): Tisíc jizev – 11 cest za dobrodružstvím
Zpět na výpis
Autor Ivona BŘEZINOVÁ
Popis Už jenom skutečnost, že v oficiálním nakladatelství vyjde soubor povídek mladých českých autorů s motivicky jednotícím prvkem, lze považovat za malý zázrak. Ale když se dosyta vyradujeme, že se ten zázrak vůbec udál, nezbývá než začít zkoumat, jak onen zázrak vlastně vypadá.
Kniha Tisíc jizev při prvním zběžném pohledu nenechá nikoho na pochybách, že jde o sympaticky svěží počin, mladistvý, oproštěný od zatuchlosti nehybných tradic ve stojatých vodách nudy: hravost, snaha o originalitu, variace na neprozkoumané půdě a ještě k tomu dárek v podobě přidaného disku s ukázkami, bonusovou povídkou, kvízem a dalšími neotřelými přípodotky, které z publikace dělají jinou záležitost.
Už jen forma uvádění jmen autorů s přívlastkem Jan Novák.txt a ilustrátorů ve formě Jan Novák.jpg posouvá čtenáře do bytostně ryzí juniorské současnosti. Jediné, co asi výrazně chybí, je zasvěcený (anebo vůbec nějaký) doslov či úvod či komentář toho, kdo celý projekt dal dohromady – pravděpodobně Ivony Březinové jako editorky nebo spíš autorky výboru textů. Čtenáře by jistě zajímalo, kde se vzal nápad, jak probíhala realizace, kdo vybíral ilustrace a co jsou jednotliví autoři zač, zejména když se to týká autorů ještě nepříliš známých. Ale i ti už mají nějaký svůj započatý osud, daný minimálně datem a místem narození nebo dosavadním dosaženým vzděláním. Ledaco si člověk domyslí, pokud si všimne v tiráži miniaturního loga Literární akademie Josefa Škvoreckého z Prahy (kde editorka vyučuje obor tvůrčí psaní) a Ústavu umění a designu z Plzně, ale to je vodítko spíše nedostačující. Některé z těchto informací přináší přídatný disk, ale kniha je kniha a co je psáno, to je dáno. Ne každý uchová disk společně s knihou a ne každý má možnost disk přehrát v tu chvíli, kdy bere knihu do rukou. I když doba je veskrze moderní, a tak zvídavý čtenář musí otevřít internetový odkaz www.hlavanehlava.cz (ten v knize uvedený je), a tam se dočká mnoha doplňujících informací včetně fotografií jak jednotlivých autorů, tak i editorky, a to dokonce v barvách. Ale zpět k textům, které tvoří podstatu knihy.
Jednotlivé povídky mají společného jmenovatele: dobrodružství. Názory, zda ten či onen text je lepší anebo horší, se samozřejmě budou různit, ale celkově lze říci, že jsou vyrovnané a žádný výrazně netrčí. Odehrávají se na souši i pod vodou, v nejrůznějších nadmořských výškách, světadílech a společenstvích. Autoři si libují zejména v jeskyních, podmořských i těch sušších uprostřed skalních masivů, často využívají hovorového jazyka a mezi řádky lze leckdy vycítit snahu o bezprostřednost či originalitu. („Dno se mi plazí pod břichem. Padák se znova nafoukne… a šlehne mi páteří o zem. Několik prchajících tlapek rozpráší sníh.“) Hrdinové jsou nejrůznějších národností a jmenují se například Hortenzie Vroubková, Altančimeg či Korálová Múza, což není člověk, ale zámořská loď. K nejzajímavějším povídkám patří příběh o jakýchsi novodobých pirátech (Staré časy pirátské) a vyprávění z pouště Gobi (Kvoj, syn Chánů), kde lze zaznamenat pokus o nadsázku či hlubší ponor do tématu. Ale nejen tyto povídky dokazují jeden zajímavý aspekt: zásadní posun dnešní nejmladší autorské generace, a tím je znalost či povědomí světa, který nekončí na hranicích České republiky. Brazílie, Irsko, Karibik, Itálie, Mongolsko, Tunisko, Newfoundland… Mladí autoři nabízejí doslova celý svět.
Co se výtvarné stránky knihy týče, je znát, že o výsledném vzhledu publikace někdo přemýšlel. Grafická úprava vychází ze střízlivých tradičních hodnot, ale přitom poskytuje dostatek prostoru pro moderní vyjádření i experiment. Přináší řadu nápadů, které však nepřebíjí ilustraci ani text. Soubor jedenácti výtvarných projevů jako celek i každý zvlášť působí originálně s důrazem na vyhraněný rukopis. Ovšem při pohledu na part vybraných ilustrátorů si nelze nevšimnout nepoměru pohlavního – na dva muže zde připadá devět výtvarnic. A tak člověka maně napadá, jestli v souvislosti s tvorbou pro děti a mládež čeká i oblast ilustrátorskou výrazná autorská feminizace, jak už se stalo v případě potenciálu autorsko-prozaického. Že by knihy byly totéž co pedagogické působení v mateřských a základních školách? Jde snad o odraz finančních jistot (či spíše nejistot) spojených s touto tvorbou? Cosi ve smyslu: Muž-živitel rodiny si tento způsob obživy prostě nemůže dovolit. To je však otázka, nad kterou by se měl zamýšlet někdo úplně jiný než recenzent. Faktem však zůstává, že pokud bude náš stát schopen a mocen hodnotit tvoření pro děti a mládež (rozumějme vyvažovat autorskou tvorbu odpovídající sumou peněz) přibližně na úrovni práce posluhovačky v průměrném tříhvězdičkovém hotelu, pak asi s tou kulturou opravdu něco není v pořádku.
A na závěr, pro úplnost, patří se uvést kompletní přehled všech zastoupených autorů, vybraných textů a ilustrátorů, kteří jsou zmíněni v závorkách za názvy jednotlivých povídek: Klára Mayerová: Světla ve tmě (Kristýna Chludilová), Tomáš Heřman: Bílá jeskyně (Jan Nebeský), Jiří Holub: Dohodnuto, dneska v noci Teresa Šmolíková), Hana Rothová: Dvě bedny (Luiza Sharipova), Božena Štibingerová: Anakonda (Michaela Reichová), Tomář Heřman: Čokoláda (Pavlína Zemanová), Petra Poliaková: Za bráchou do Afriky (Barbora Olmrová), Kateřina Hejlová: Trojná bohyně (Jana Sýsová), Ladislav Konečný: Staré časy pirátské (Magdalena Bořkovcová), Zuzana Frantová: Zpěv mrtvé královny (Václav Šlajch), Martin Strnad: Kvoj, syn Chánů (Jaroslava Dejlová).

Magdalena Wagnerová

RECENZE 4:

Jizvy mladým autorům sluší 8 / 18
Plzeňský deník | 10.9.2008 | rubrika: Kultura | strana: 24 | autor: PETR KOVAŘÍK
Praha/ Desítce mladých autorů a jedenácti mladým výtvarníkům, kteří společně vydali sbírku jedenácti ilustrovaných dobrodružných povídek, budou jistě jizvy, jež nasbírají na své autorské cestě, jen prospěšné a užitečné. V současné době jsou to totiž ještě studenti Literární akademie Josefa Škvoreckého, kteří pod vedením své lektorky a editorky Ivony Březinové své texty napsali, a studenti Ústavu užitého umění a designu Západočeské univerzity v Plzni vedení Barbarou Šalamounovou, kteří knize dali výtvarnou tvář.
Pro mladé adepty spisovatelství, kteří vytvořili skupinu Hlava nehlava, je to už jejich druhý projekt – tím prvním byla v loňském roce obdobná sbírka devatenácti hororových povídek Zuby nehty. Obě povídkové knížky vydalo nakladatelství Albatros.
Mladí autoři se však v Literární akademii neučí jenom psát. Seznámili se i s celým procesem výroby knihy, umějí sami knihu i svázat. A vědí už také, že napsat a vydat knihu není tak těžké, jako uvést ji v povědomí čtenářů a vzbudit o ni zájem. Atak se už seznámili se vším, co je zapotřebí pro úspěch svého díla učinit. Konají autorská čtení, k první knize vytvořili plakát, který byl distribuován do knihkupectví, a všemožně se starají o propagaci. To vše totiž musí dnešního autora, který aspiruje na úspěch, zajímat.
V této knize nedlouhých povídek autoři vsadili na exotičnost prostředí, fantazii, tajemství a dobrodružné situace. Jejich záměrem bylo prostřednictvím exotiky a dobrodružství předat čtenářům i určité znalosti geografické či historické, které sami museli k napsání knih načerpat z jiných knih. Ostatně tento princip stál už na počátku tvorby nejslavnějšího autora tohoto žánru -Julese Verna.
Autoři a nakladatelství také vycházejí vstříc dětským čtenářům (neboť především jim jsou obě knihy určeny), o nichž dobře vědí, že je jim často bližší počítač než kniha, tím, že ke knize vydali také stejnojmenné cédéčko. Na něm si lze poslechnout úryvky z povídek, jsou zde představeni jednotliví autoři, je tu cestovatelský kvíz a jiné interaktivní záležitosti, ale především dokumentární film Petra Smělíka o práci a názorech autorů i o vzniku knihy.
Je překvapivé, že většina autorů o sobě uvádí, že nerada cestuje nebo že má pramalé cestovatelské zkušenosti. Přitom povídky se odehrávají ve vzdálených a exotických prostředích, dokonce i pod mořem. V tom je možná jedna ze slabin některých textů – autoři museli prostudovat leckteré zdroje, aby se o prostředí svých povídek něco dověděli. Na některých povídkách to zanechalo svou stopu v malé přesvědčivosti a v jakési nezasvěcené popisnosti. Také pointy nejsou zatím nejsilnější stránkou představených autorů.
Ale autoři jsou teprve na počátku své cesty a o literatuře už leccos vědí. Až nasbírají víc vlastních životních zkušeností, nebudou mít nouzi ani o témata a život sám jim předvede pointy, jaké by je nenapadly ani v nejbujnější fantazii.
Na začátku jejich cesty (zatím ještě opatrně kolektivní) jim lze přát jen štěstí a odvahu.

RECENZE 5:

Ladeni_TJ1

Ladeni_TJ2

 

 

 

Zuby nehty (2. vydání)

Druhé, upravené vydání sbírky hrůzostrašných příběhů pro mládež, které napsali bývalí studenti Literární akademie. V tomto vydání jsou dvě nové povídky (I. Březinová, T. Tvrdý).

  • Rok vydání: 2013
  • Napsáno: 2006 a 2012
  • Stran: 224
  • Žánr: hororové povídky
  • Ilustrátor: Tomáš Tvrdý
  • Nakladatel: JaS
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-87654-02-6
  • Poznámka: 2. vydání knihy Zuby nehty (Albatros 2007), doplněno o povídku Ivony Březinové Leze, leze po železe a Tomáše Tvrdého Všechno zlé je k něčemu dobré.

Zuby-nehty_jas

ANOTACE:

Druhé, upravené vydání sbírky hrůzostrašných příběhů pro mládež. Viz Zuby nehty 1. vydání. Zásadní změny oproti 1. vydání: Místo kolektivu ilustrátorů z ústecké Fakulty užitého umění a designu UJEP se ilustrátorské práce tentokrát ujal Tomáš Tvrdý, člen skupiny Hlava nehlava, který do sbírky napsal i povídku Všechno zlé je k něčemu dobré. Ivona Březinová vyměnila roli editorky knihy za roli spoluautorky a přispěla povídkou Leze, leze po železe (v knize na straně 209 – 218). Ve sbírce naopak oproti 1. vydání není povídka  Lucie Holcnerové Pusa na dobrou noc. Vyšlo v nakladatelství JaS Jany Semelkové, která kdysi stála u 1. vydání v Albatrosu.

Zuby_nehty_obal_zada

UKÁZKY z povídky Ivony Březinové Leze, leze po železe:

UKÁZKA 1: Zuby_nehty_koleje

UKÁZKA 2:

Volněji vydechla a zadívala se na dvě stříbrné rovnoběžky před sebou. Byl úplněk a světlo jako na Václaváku. Paráda! Za tři čtvrtě hodiny bude doma. Už se viděla v posteli s rozečtenou knihou, když ji zarazil divný pocit v zádech. Prudce se otočila. Nic. Jen prázdné koleje vlekoucí se do nekonečna. Pokrčila rameny a chtěla jít dál. Vtom její uši zachytily tichý zvuk. Vzdálený praskot větviček. A zase! Ve tmě za ní se cosi pohybovalo. Denisa pocítila nával strachu a spěšně vykročila. Šramot v křoví nechala za sebou. Ale nepříjemný pocit, že má v zádech něčí pohled, ji neopouštěl. A teď! Zdálo se jí to, nebo v štěrku opravdu zaslechla kroky? Znovu se obrátila. Zamžourala do téměř oslnivého svitu měsíce. Koleje netečně tekly do dálky. Navždy rozdělené údělem rovnoběžek. Prázdné jako pomačkané plechovky od koly před diskotékou. Denisa pokračovala v cestě. Snažila se rytmus kráčejících nohou srovnat s rozpětím pražců. Moc to nešlo. Nevycházely jí kroky ani mezikroky. Nepravidelné poskakování se ukázalo jako namáhavé, a to měla pohodlné najky, v kterých co krok, to pohlazení, jak hlásala úchylná televizní reklama. „No co.“ Pohodila hlavou a vyskočila na blyštivě ohlazený kov kolejnice. Pečlivě kladla nohu před nohu a vší silou si představovala, že je modelka na předváděcím molu. Obavy, že má v zádech neznámého diváka, z ní zvolna vyprchávaly. Z louky skoro slyšela burácivý potlesk neškodného hmyzu. Pohybovala se s lehkostí, ani nebalancovala. Prostě šla. Vztek na Erika z ní opadl a poslední vlny bázně zaháněla neumělým hvízdáním. Po chvíli dokonce dostala neodolatelnou chuť udělat na nizounké a hladce se lesknoucí dlouhatánské kladině hvězdu. Právě přemýšlela, jestli to v úzké minisukni narvané přes krátké legíny zvládne a… „Auuuuu! Jauuuuu! Úúúúúú!“ Ta bolest byla k nevydržení. V první chvíli ji doslova ochromila. Denisa vůbec nechápala, co se děje, kde se ten šíleně mučící vjem vzal. A proč najednou, z ničeho nic, leží na zemi a nemůže se hnout. Trvalo to snad půl minuty. Její tělo omámené strastí jako celek se teprve pak pozvolna rozdělovalo na jednotlivé části, které jejímu mozku začaly podávat hlášení. Tváří se dotýkala drsného štěrku, po celodenním horku ještě vlahého. Pravý loket ji pálil a levou paži měla uvězněnou pod tělem. Do kolena levé nohy se jí zaryl ostrý kámen, ale to nebylo to nejhorší. Epicentrum bolesti se nacházelo v pravé noze. V prstech sevřených do železných kleští. „Co to je?“ Zoufale vykřikla, když si uvědomila, že se z trýznivého sevření nemůže vymanit. Hlavou jí běžely desítky krátkých filmů o smrtících čelistech lidožravých žraloků, o vězních přikovaných za nohu železným kruhem ke skále, o nášlapných pastech v zaminovaných polích… „Pomoc!“ „Pssst! Nekřič,“ ozval se vedle ní nasládlý šepot. Vytřeštěně zachytila pohled jednoho oka. To druhé mířilo k blikotavým hvězdám. Působilo to děsivě. Ale louka dál hlasitě chrastila slastí vyhřáté noci, bolest nebolest. Utrpení utrhávaných nožiček, křidélek a hlaviček je nesdělitelné. A tráva při kosení netrpí. Nebo trpí? Denise se nezvladatelnou strastí zatemňoval mozek. Oko upřené do jejího obličeje se rozmazávalo. Cítila, že omdlí. „Po… moc…“ „Pssst. Jsem tady. S tebou.“ Z mdloby ji probudila nová vlna ostré bolesti. Pootočila hlavu a nechápavě zamžourala do oslňujícího měsíce. Pokusila se nadzvednout. Vyprostila levou ruku, přeleželou až k umrtvení. Po chvíli necitlivost vystřídalo palčivé mravenčení, jak do paže začala opět proudit krev. Na okamžik to odvedlo její pozornost od centra skutečné trýzně. Ale pak ten okamžik přešel a noha se ozvala s novou naléhavostí. Denisa znovu zvedla hlavu, aby se podívala, co ji vlastně drží. Z úst se jí vydral zděšený sten. Nohu měla bizarně zkroucenou a uvězněnou v železech. Jako zajíc, kterého jednou našli s dědou chyceného v pasti nachystané pytlákem. „Dědo!“ Sama se polekala nesmyslnosti svého volání. Děda před třemi lety umřel. Ten už jí nepomůže. Ale kdo jí pomůže? „Pomoc! Je tu někdo?“ Postřehla vedle sebe pohyb. „Nekřič, broučku. Jsem tu.“ Do mozku se jí prodralo vědomí přítomnosti někoho cizího. Zamlžená tvář s rozbíhajícíma se očima. „Tak mi přeci pomozte!!“ Vydala na prosbu tolik energie, že znovu málem omdlela. A přitom se jí z hrdla vydralo jen žalostné pípání. Jako když babička podřezává kuře. „Udělejte něco!“ „Vždyť dělám… Dívám se.“

ZN_hrbet RECENZE 1:

Hororové povídky pro mladé čtenáře plné děsu a nepředvídatelných okamžiků Červen 5, 2013 in Knihy, MB http://www.superrodina.cz/2013/06/05/hororove-povidky-pro-mlade-ctenare-plne-desu-a-nepredvidatelnych-okamziku/ http://www.addtoany.com/share_save – url=http%3A%2F%2Fwww.superrodina.cz%2F2éíéčářéěříýžůéíéčářéěříýžůhttp://www.addtoany.com/share_save – url=http%3A%2F%2Fwww.superrodina.cz%2F2 //www.jasknihy.cz/index.php/nove-knihy-jas/144-zuby-a-nehty-19-1-hruzostrasna-povidka//www.jasknihy.cz/index.php/nove-knihy-jas/144-zuby-a-nehty-19-1-hruzostrasna-povidka Pohled dětí, teenagerů a dospělých na hororové příběhy je rozdílný. Na rodiče jdou mrákoty už jen, když musí poprvé vyprávět Červenou Karkulku. Vždyť je to pořádný masakr – požírání lidských bytostí a poté řezání zvířete za živa. Z vlka se stává jakési bezžilní monstrum, plyšový živoucí zlobivý vak, do kterého se vejde hodná babička i trochu neposedná Karkulka. Malé děti povyrostou, přestanou poslouchat pohádky před spaním, vrhnou se na čtení a postupem věku volí takové žánry, které se jim líbí, nebo se nechají svést kamarády, reklamou, rodiči či paní učitelkou. A mohou být mezi nimi i horory. Myslela jsem si, že tvrdší knihu pro mladší čtenáře než trilogie Spící město jsem neviděla. Běhal mi mráz po zádech, bála jsem se text dočíst do konce, natož se pustit do druhého dílu. Z pozice matky jsem vnímala celý příběh psychicky zdrcená: rodiče spí a děti si musí se vším poradit samy; vznikají pouliční gangy a hlavně – nespí všichni dospěláci, jen ti, kteří byli rodiči. Maximalizuje se zlo a ubližováno je právě bezbranným dětem. Příběh je psaný velmi reálně a působivě. Vůbec nemáte pocit, že by se jednalo o fikci nebo pohádku. Autor jako by hypoteticky nastoloval eventuální situaci: co by – kdyby… A před nedávnem se mi dostaly do ruky Zuby nehty. Už jsem s ní (i když vlastně bez ní) zažila jeden menší horor, o kterém jsem se zmiňovala v předchozím příspěvku. Celá kniha se skládá z dvaceti povídek s hrůzostrašnou tématikou. A budete se opravdu pořádně děsit. Nejedná se o žádné uměle naservírované mejdlíčko, skutečně poteče krev. Z výlevky v koupelně vytáhne pařáty neznámá příšera, která po tmě chytne nic netušícího obyvatele bytu za hlavu a mlátí s ní o umyvadlo, dokud to není zralé na chirurgii. V lepším případě. Živý plot na zahradě si také rád smlsne na krvi: s vyděšeným výrazem nalézáte v jeho blízkosti doslova vycucnuté krtky, kočku Kunhutu, sousedovic psa… Jenže to je teprve začátek. Dřevina má pořád hlad a zachtělo se jí většího sousta. Co takhle přímo člověka? Pro mnohé teenagery může být noční můrou prázdný kredit na mobilu. Co kdyby tu byla možnost získat neomezené možnosti. Provolat, kolik budu chtít a vše zadarmo! Jen to má jednu vadu na kráse. Pokud neseženete nikoho dalšího do téhle pyramidy, bude vás to stát život. A to je jen náčrt některých příběhů. Nerada bych zde prozrazovala tajemství všech povídek. Těžko byste pak mohli být překvapení; strach vás ale stejně nemine. Jelikož při volbě čtiva upřednostňuji raději jiný žánr, není tedy divu, že jsem měla vytřeštěné oči a dýchala rychle a přerývavě. Nejen zubatá na obalu, ale také nakladatel varuje před kousanci, škrábanci a nočními můrami. Zvládla jsem to. Musím se pochválit: noční můra mě ze spaní naštěstí nevzbudila, ani nebezpečná hrbatá loutka, či vlasy, které si žijí vlastním zkázonosným životem. Naštěstí. Protože to s lidmi nikdy nemyslí dobře. Jedno je na této knížce oproti jiným hororům fajn. Celou dobu, i když se děsíte a třeštíte oči, cítíte, že je to fikce. Že jde jen o působivý děsuplný text. Je to taková luxusní předehra pro další level hororů, u kterých se pak bojíte opustit i vlastní pokoj a slyšíte dříve nevnímané zvuky, jež se vám zabodávají do hlavy jako ostré hřebíky. Každý autor v Zuby nehty píše odlišným slohem. Vznikla tak zajímavá kombinace různých nápadů a techniky psaní. Nejlépe se mi četl příběh Poslední metro Kateřiny Hejlové. Nepatří sic k těm nejhrůznějším, ale Kateřina Hejlová prostě nezklame krásnou stylistikou. Instinktivně zkřížila paže před obličejem. Bylo to zbytečné. Její drobné ruce nemohly zabránit zásahu otcovy tvrdé pěsti. Věděla, že ji udeří. Jen nečekala, že rána bude tak surová. Zalapala po dechu. Oči se jí zalily slzami. Neřekl jediné slovo. Ani se na ni nepodíval. Prudce strhl z věšáku kabát, zabouchl za sebou dveře zmizel ve tmě. Bolest. Její věrná družka. Vlastně jediná, kterou má. Vědí o sobě všechno. Jak by také ne, když se znají už tak dlouho. (121) Největší dynamiku má pak povídka Zuzany Frantové Pomykalové, Noční bojovka. V krátkých odstavcích se zde střídají pohledy dvou vypravěčů, kteří však celý příběh neprožívají společně. V určitém bodě se střetávají a pak zase míjejí a jejich linka se odvíjí samostatně, přesto vzájemně ovlivněná. Noční bojovku budete mít přečtenou nejrychleji, i když není nejkratší: navršení tempa rychle míjejících písmenek dokázala autorka skutečně bravurně. Do knihy přispěly Ivona Březinová, Zuzana Franta Pomykalová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Jiří Holub, Ladislav Karpianus, Ivana Musilová, Hana Poláková, Martin Strnad a Tomáš Tvrdý, který se také postaral o ilustrace. A ještě jedna působivá ukázka: Když ublížím, tak celý ztuhnu. Spadnu na zem, ležím a vychutnávám si ty slastný okamžiky bolesti někoho jinýho. Dělám to v noci, když všichni spí. Řev jednoho probudí ostatní a ti se taky rozbrečí. Mají strach a chtějí utěšit. Sestra přijde, ale nikomu nepomůže. Křikne svoje: „Spát!“ a zase odejde. A já se blaženě culím pitomým úsměvem na tváři plyšovýho medvídka, kterýho jsem ovládl, a čekám, až mě někdo sebere, řekne: „Komu ses ztratil?“ a přidělí mě dalšímu z malých pacientů. Nejlíp přímo do postýlky. To pak vždycky počkám, až nemocný usne. Jak jsem teď měkký, zkoušejí na mně spát, ale dávám si pozor, abych měl packy volný. Obejmu ten malý krček a začnu škrtit. (203, Z. Frantová Pomykalová, Medvídek) Blíží se konec školního roku, a tak pokud chcete před prázdninami své starší školáky trochu vyděsit, nebo uspořádat rozlučkovou večerní párty s baterkami pod dekou při čtení „hustých“ hororů, tak můžete zkusit Zuby nehty. V potemnělé místnosti se správně načatou atmosférou vám možná začnou drkotat zuby, či se pustíte do okusování nehtů. MB

RECENZE 2:

Hrůzyplná četba, u které budete drkotat zuby a okusovat si nehty Sobota, 15 Červen 2013 05:00 Radka Mothejzíková http://www.kultura21.cz/literatura/6883-zuby-nehty /component/mailto/?tmpl=component&link=14198910f26df7ea9deaa08574365a7644af2274/component/mailto/?tmpl=component&link=14198910f26df7ea9deaa08574365a7644af2274/literatura/6883-zuby-nehty?tmpl=component&print=1&layout=default&page=/literatura/6883-zuby-nehty?tmpl=component&print=1&layout=default&page= Již dlouho jsem nečetla žádný pořádný horor ani strašidelný příběh. Jsem ale fanouškem mistra filmového hororu Alfdeda Hitchcocka a spisovatele Stephena Kinga, jenž je autorem několika excelentních knih tohoto žánru. K jeho nejznámějším patří horor „To“, který byl rovněž zfilmován. A právě na něj jsem si vzpomněla hned při čtení prvního příběhu v knize povídek nazvané Zuby nehty. Kniha nakladatelství Jas je složena z 19+1 hrůzostrašné povídky od deseti autorů, vyšla nedávno a slavnostně pokřtěna byla na veletrhu Svět knihy. Přítomní tvůrci hororových povídek do ní při té příležitosti zaryli své nehty a zakousli zuby, aby ji stylově uvedli do společnosti natěšených čtenářů. Ti již nedočkavě čekali se zakoupenými výtisky, aby ulovili kýžené autogramy. A proč mi první příběh připomněl Kingovo To? Hlavní roli zde totiž hrají odtokové roury umyvadla a vany, z nichž se cosi podezřelého ozývá. Sice je to jen nevinné chi chi chi, ale hra, která za chvíli započne, rozhodně k smíchu není. Jednotlivé povídky jsou o věcech běžně se vyskytujících v našich životech, avšak nabývajících netušených a hrůzyplných rozměrů. Některé příběhy jsou založené na poměrně obvyklém strachu ze samoty, temnoty či něčeho ošklivého, neznámého. Nechybí motivy závisti a zloby, zločinu a trestu, pocitu viny. Základem povídek jsou reálné situace ze života dětí od těch menších až po teenagery. Řeší se například problémy s nedostatkem kreditu v telefonu, pobyt doma poprvé o samotě bez rodičů, obavy z příchodu Mikuláše a Čerta, nespokojenost s dárkem, záhada mizejících spolužáků a ztrácejících se bot, nepříjemné pocity při noční jízdě metrem, šikana, pocit vyčlenění z kolektivu. Díky tomu budou dětskému čtenáři opravdu blízké a snadno jej vtáhnou do děje. Další vývoj příběhů již sleduje hororovou linii vinoucí se dle fantazie jednotlivých autorů a podle stupně jejich otrlosti. Musím podotknout, že se jedná o historky skutečně drsné, naplňující pravý význam pojmu horor. Pravda, jsou i odstavce, kde se člověk trochu zasměje, ale kapka odlehčení je zde skutečně na místě. Jednotlivé kapitoly jsou přiměřeně dlouhé – tak, aby pozornost čtenáře byla udržena dostatečně a neunikl základ a poté pointa příběhu. Vypravěčský styl je většinou pojat jako sdělování osobních zážitků hlavních hrdinů a také díky tomu má čtenář pocit, že je přímo u toho. Originální nápady jistě zaujmou, poučení, která z příběhů vyplývají, snad také dopadnou na úrodnou půdu. Myslím, že varování uvedené na obalu knihy, má v tomto případě opravu reálný základ: „Tato kniha způsobuje nespavost a noční můry.“ Ale kdo najde odvahu a přece jen se do čtení pustí, bude se jí držet ZUBY NEHTY! RECENZE 3: Plnokrevné horory pro mládež Vytvořeno 29. 6. 2013 3:00 Autor: Jiří Lojín http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-deti-a-mladez/3297-zuby-nehty.html Možná bych měl spíš do titulku napsat „plnotučné“, jako kontrast k „lite hororům“, které ovládly současnou literaturu pro děti a mládež. Napřed však malé vysvětlení – co myslím tím hororem lite. Jde především o romantické upíří a vlkodlačí příběhy, které spojují tradici klasických drákulovských příběhů s dívčími románky. Vlna popularity takové literatury se nedávno zvedla tak vysoko, že je potřeba si vážit pokusů o návrat k tradicím, kdy zlo je zlem a mladičké dívky se nezamilovávají beznadějným a vášnivým způsobem do unylých upířích mládenců. V tomto smyslu jsou všechny povídky sbírky Zuby nehty, napsané českými autory, velmi zdařilé. O tom, že mladí čtenáři ještě zcela nepozbyli dobrého vkusu, svědčí fakt, že kniha Zuby nehty se dočkala již svého druhého vydání. Povídky jsou určeny pro děti ve věku okolo deseti a více let, stejně staří jsou i jejich hrdinové. Náměty jsou inspirovány strachy, které takové děti mívají, a také strašidelnými historkami mezi nimi rozšířenými. Je pravda, že nejúčinnějšími náměty jsou „urban legends“, povídačky, jejichž strašidelnost je prověřena léty, po která kolují v ústním podání, vyprávějí se na párty a táborech. Většinou jsou zaměřeny jen na děsivou zápletku a příliš se nezabývají logikou, vypravěčům nejde o zasazení do reálu. Podobně je to i ve většině povídek uveřejněných ve sbírce Zuby nehty. Záměrně opomíjejí skutečný svět a plně se soustředí na vnitřní prožitky svého hrdiny, izolovaného od vnější pomoci, nekomunikujícího s okolím. Taková jsou pravidla hororů – hrdina se pomoci nedovolá, a pokud ano, je mu to málo platné. Buď pomocník přijde velmi brzy o život, nebo se z něj vyklube sadistický vrah. Často jsou zdrojem podivných jevů zvířata nebo rostliny, nadané nezvyklými vlastnostmi, jako třeba Živý plot Ivany Musilové nebo Zavřené dveře od Hany Polákové. Děs ale nemusí být konkrétní, může to být například něco skrývajícího se výlevce (Jiří Holub – Chi chi chi), nepochopitelné dění (Martin Strnad – Za zdí) nebo obživlé vlasy v povídce Vlasy, vlasy, kolik je vás asi? také od Martina Strnada. Velmi působivé bývají horory, v nichž se nic nadpřirozeného neskrývá. Lidé zastírající svou tvář, zvuk těžkých bot v osamělé uličce, stín nože na protější zdi, sípavý dech neznámého muže – atributy situací, které dokážou vyděsit právě svou reálností. Do takové skupiny povídek patří Poslední metro Kateřiny Hejlové, do něhož autorka dokázala přidat i velmi vážný problém týraných dětí, Večírek ve dvou od Tomáše Heřmana, Cedulka pro Jakuba Jiřího Holuba nebo Holka z výtahu Martina Strnada, která kombinuje skutečnou týrající postavu s duchy. S dušemi vtělujícími se do neživých předmětů se setkáváme poměrně často. Ve sbírce jich také několik najdeme. Třeba zlou loutku z povídky Polichinello (Ladislav Karpianus) nebo chlapce, který se po své smrti vtělil do hračky medvěda (Zuzana Frantová Pomykalová – Medvídek). Podobné téma nalezneme i v povídce Ukradené duše Tomáše Heřmana. Klasické duchařské příběhy najdeme v povídkách Dobrou noc, paní knihovnice Tomáše Heřmana, Markéta byla rychlejší Jiřího Holuba, Noční bojovka Zuzany Frantové Pomykalové. Příběhy o hypnóze a nemožnosti navrátit se zpět se nechal inspirovat Jiří Holub v povídce Návrat do tmy. Ladislav Karpianus povídačky o sousedkách – stařenách připomínajících čarodějnice – zapracoval do své povídky Červené oči. Dětské mikulášské trauma zachytil Tomáš Tvrdý v povídce Všechno zlé je k něčemu dobré. Nové technologie ve spojení s klasickým pojetí hororu je Operátor Tomáše Heřmana. Autoři některých povídek pracují s představou, že mladému čtenáři je potřeba zápletku podávat srozumitelně, dopodrobna mu ji vysvětlit. Někdy zapomínají, že horor je především uměním náznaků, že stín nože je děsivější než nůž sám. Ukázkově to zvládla v poslední povídce Leze, leze po železe Ivona Březinová. Nezletilá dívka Denisa tajně navštíví diskotéku v naději, že se jí bude věnovat její idol Erik. Ten se ale věnuje úplně jiné dívce, Denisa musí jít domů sama. Nejlépe to jde po kolejích, ovšem jen do chvíle, než se jí zachytí noha do výhybky jako do pasti. Už jen tento námět by na povídku stačil, autorka však míří ještě dál. K Denise si přisedá neznámý muž a jen ji pozoruje. V tom, jak je nedefinovaný a neuchopitelný, tkví účinek celé povídky. Autorka nechává prostor čtenářově fantazii. Nevnucuje mu svůj názor na pohnutky toho záhadného muže. Povídková kniha Zuby nehty je i přes určitou kostrbatost některých povídek významným přínosem v literatuře pro děti a mládež. Signalizuje, že horory nejsou jen naivními romantickými love story typu Stmívání, a to, že klasické postupy jsou účinné a poutavé. Knihu Zuby nehty vydalo nakladatelství JaS

ROZHOVORY:

„Prostě jsme psali a hledali nová témata,“ vzpomíná na vznik lekavých povídek Zuby nehty Jiří Holub Neděle, 07 Červenec 2013 05:00 PhDr. Jana Semelková http://www.kultura21.cz/rozhovory/7063-zuby-nehty Rozhovory Po pěti letech opět vyšly Zuby nehty – lekavé povídky autorů sdružujících se v tvůrčí skupině Hlava nehlava. Aktuální vydání má nové ilustrace, nové dvě povídky, naopak jedna schází. I po nějaké době Zuby nehty baví, respektive straší čtenáře a rozšiřují okruh fanoušků. Nyní máte šanci se dozvědět, jak se píší horory – a nejen to. Otázky jsme položili deseti autorům těchto povídek a ti na ně odpověděli a ptali se i mezi sebou. Kdo? Jiří Holub, Martin Strnad, Zuzana Frantová Pomykalová, Ladislav Karpianus, Kateřina Hejlová, Tomáš Tvrdý, Ivana Musilová a Ivona Březinová. Jiří Holub má v knize čtyři z dvaceti povídek. Jiří, jste ze všech nejpilnější? Nebo máte vztah k lekání a strašení vřelejší, než ostatní? Mne například velmi vyděsil tajuplný kabinet – kde se ve vás vzala fóbie z kabinetů? Už si ani nepamatuju, jak se to tehdy seběhlo, prostě jsme psali a hledali nová témata, ládovali je do krátkých povídek s tím, že se z nich něco vybere – no a u mě se stalo, že byly vybrány hned čtyři. O píli bych u sebe nemluvil, ale to tehdejší nadšení, že by z toho mohla být knížka a nejen další čmáranice do šuplíku, to nás tak nějak popohánělo a s nadšením jsme hodinu co hodinu nosili texty, které jsme po veřejném čtení upravovali, až z nich vznikly Zuby nehty. Co se strachu týče, vždycky mě bavilo strašení, lekání, věci mezi nebem a zemí, věci černé jako dehet nebo aspoň dědův nehet. Strašili jsme se za letních nocí prožitých na přehradě tak moc, že se divím, že jsme to tenkrát přežili bez úhony. Moje práce mě pak zavedla do hradů a zámků, kam strach taky patří, takže možná můžu odpovědět: ano, jsem děsivé stvoření 🙂 Kabinetový horor Cedulka pro Jakuba vznikl jako druhý, ale rozhodně nepramenil z dřívějších strachů, které by se ke kabinetům vázaly. Něco jako Kdyby tisíc kabinetů z toho prostě nebude. Je ale pravda, že jsem si díky téhle otázce všiml, že se kabinet jako téma objevil ještě v několika mých knihách, takže možná, podvědomě… by se tam i něco našlo. Ještě pro vás máme otázku vaší kolegyně Zuzany Frantové Pomykalové: Ráda bych věděla něco z niterného zákulisí vzniku povídky Markéta byla rychlejší. Na většině besed jsem četla právě Markétu, je výborná nahlas, umím zpaměti celé pasáže, ale vůbec nevím, co stálo za jejím vznikem. Nečekám, že autorova zkušenost, ale zajímalo by mě, kdy tě napadla, případně, kdy a za jakých okolností tě přepadla? Markéta byla rychlejší je asi moje nejoblíbenější povídka. Děti mají mnohem raději strašidelné a hnusné Chi chi chi, ale já mám nějaký podivný vztah právě k téhle „nejobyčejnější“. Je lehká, dobře se čte, a to i nahlas, a nechybí jí určitá nostalgie letních večerů a nocí, mládí, které předává vládu dospívání – nevím, sám netuším, co stálo za jejím vznikem. Prostě se mi povedla první věta a pak už to šlo samo, až do pro mě překvapivého konce. A musím říct, že se někdy hrozně stydím, ale zároveň jsem moc rád, že Markéta byla tý noci u rybníka přece jen rychlejší… Hned na druhé místo se, co do počtu zařazených povídek, zařadil Tomáš Heřman. Jedna z povídek se odehrává v knihovně. Zuzana Frantová Pomykalová nám za autora práskla: Já na Tomáše prozradím, že tuhle povídku chtěl původně u nových Zubů nehtů vynechat. Netuším proč. Že by byla jeho e-mailová schránka plná zoufalých ředitelů knihoven, protože knihovnice i čtenáři nechtějí do knihovny strčit ani nos? Nakonec ji – k radosti dětí i spoluautorů – nevyřadil. Martin Strnad přispěl do sbírky třemi povídkami, v jedné z nich se objevuje motiv nekontrolovatelně rostoucích vlasů. Martine, čím konkrétně vás děsí pokrývka hlavy? Upřímně řečeno mě neděsí pokrývka hlavy jako taková, ale představa že nějaká část mého těla se obrátí proti mně. Děsí mě bezmoc a právě fakt, že člověk ubližuje sám sobě a třeba přes ony vlasy jako v mé povídce, je právě ukázkou takové bezmoci, ve které bych se nikdy nechtěl ocitnout. Zuzana Frantová Pomykalová zasadila svou povídku do prostředí letního tábora. Zuzano, jezdila jste na tábory a něco podobného tam prožila? Bojíte se snad nočních bojovek? Kdysi jsem chtěla vzbudit ochranářské sklony v mém vyvoleném a tvrdila mu, že v noci na hřbitově bych se hrozně bála. Vážně jsem si myslela, že jo. Možná jsme jen narazili na hřbitov s hodnými duchy, ale strach z toho nešel. Na tábory jsem každopádně jezdila a bojovky absolvovala, nikdy tedy takovouhle, ale světýlka, strašidla i mrazení v břiše, když se noříte to půlnočního lesa, kam se člověk jen tak nedostane, protože se tam nesmí, to všechno tam bylo :-). Také bych chtěla vědět, proč je druhá povídka z nemocničního prostředí, přihodilo se vám v nemocnici něco nemilého? V jedné nemocnici jsem jako malá ležela, ale skoro vůbec si na to nepamatuju. Možná to skutečně byla taková idylka k zapomenutí. Co když se tam ale naopak děly hrozné věci, které se moje podvědomí rozhodlo vytěsnit a při psaní hororu to takhle vyplulo na povrch?! Neměla bych zkusit hypnózu? Tak to je otázka do pranice, ale pozor! Podle Jiřího Holuba hypnóza také nemusí být bezpečná! Zvažte situaci důsledně! Kateřina Hejlová umístila svůj děsivý příběh do pražského metra. Dnes žije v anglickém středozemí. Kateřino, když jste na návštěvě v hlavním městě, děsí vás londýnské metro stejně jako to pražské? Sbíráte nové náměty na děsuplné příběhy v Anglii? Přiznám se, že jsem londýnské metro využila jen párkrát v životě. Mnohem raději se toulám metropolí po svých. Člověk se nachodí, ale smysly pracují naplno a z každé návštěvy si odnesete nesrovnatelně víc, než když se mačkáte v přeplněném „tube“. Nicméně londýnské metro je nejstarší podzemní dráhou na světě, takže „duchové“ a minulost tady na vás dýchají odevšad. Ostatně jako z celé Anglie. Myslím, že každý, kdo za Kanálem někdy byl, vám potvrdí, že nouzí o děsuplné náměty tady spisovatel trpět rozhodně nemůže. Ještě jedna otázka od spoluautorky Zuzany Frantové Pomykalové: V Čechách si každý stěžuje na nedostatek času a sní, že odjede někam, kde nikoho nezná, kde se zavře před světem a napíše román! Tedy ne ledajaký román, ale takový, který změní svět! Funguje to? Nebo to tak není, protože buď chceme psát a čas si najdeme a ten velký humbuk o izolaci je jen další výmluva před námi samými i dotěrnými zvědavci? Myslím, že tohle je hodně individuální. Věřím, že je spousta spisovatelů, kteří k psaní skutečně potřebují jistou míru izolace, a k tomu se zdá cizí prostředí ideální. A jinému prostě stačí, když za sebou zamkne dveře pracovny, vypne mobil a ponoří se do psaní. Já patřím k té druhé skupině. Psát dokážu v podstatě kdekoli. Pokud však jde o sbírání inspirace, nedám na cizí prostředí dopustit. Ladislav Karpianus připojil dvě povídky. Děsivější mi připadá ta o červených očích, které nás všude sledují. Měl jste někdy pocit sledování? Nebojíte se po ránu koukat do zrcadla? Ne, že bych se nějakým způsobem bál koukat poránu do zrcadla, to ne. Ale běžně mi trvá někdy až hodinu, než můj mozek po probuzení nastartuje, není tedy v mých schopnostech poránu řešit ještě mou vizáž. O to víc se ale na mě pak bojí koukat lidé kolem, když vyjdu z bytu. A co se týče sledování. Kdysi jsme bydleli v baráku, kde se ve sklepě topilo ještě v kotli uhlím. Kdykoliv jsem se v noci jako malý špunt vracel ze sklepa domů, vyběhl jsem schody tak rychle, že by i Rocky záviděl. Nevím proč, ale děsila mě představa, že za mnou někdo běží ještě rychleji a já to nestihnu včas zpátky do našeho bytu. Tomáš Tvrdý napsal povídku čertovskou a také vytvořil působivé ilustrace ke všem příběhům. Tomáši, který z nich vás vyděsil nejvíc. A co se týká vaší povídky – máte strach z nadpřirozena? Co vy a čerti? Nejvíce mě vyděsila povídka Jirky Holuba – Návrat do tmy. Nešlo ani tak o pohřbení zaživa či krysy, ale o samotný akt zahrávání si s nadpřirozenem. Nikdy nemůžeme vědět, co se může stát. Z nadpřirozena strach nemám, spíše se přikláním k velkému respektu. Mohlo by se zdát, že čím je člověk starší, tím méně věří na zázraky a nadpřirozeno, až se nakonec stane to, že přestane věřit úplně. Ve většině případů to tak je, ale život bez nadpřirozena mi přijde nudný, i když na čerty nevěřím. Alespoň ne na ty, co chodí v prosinci s Mikulášem. Ivana Musilová se poprala v povídce s plotem, živým plotem. Ivano, už víte, čím se živí živý plot? Kdybyste psala horor dnes, byl by znovu o nenažraném plotě nebo jste mezitím získala novou fóbii? Pokud ano, pak jakou? Dnes bych asi napsala něco dle aktuálnějších zkušeností. Nejspíš o lidech, co nemají rádi sami sebe, natož druhé a rozhodnou se vám systematicky ničit život. Třeba jenom proto, že se jim nelíbíte. Nevím, jestli je to téma pro horor, možná spíše pro psychologický thriller. Říká se tomu libozvučně šikana, ale libé to není, snad jen samotným tyranům. A to ještě kdoví jestli. 🙂 Časem ale všechno přestane být fóbií a stane se to zkušeností. Kéž se všechny vaše strachy stanou zkušeností, byť v takovýchto případech dost drsnou. Ivona Březinová byla v prvním vydání sbírky editorkou knihy a vůdčí osobností skupiny. Tentokrát si také vyzkoušela napsat horor. Ivono, jak vám to šlo? Pokud vím, horory nejsou vaším šálkem kávy? To opravdu nejsou. Na každé besedě s dětmi se znovu a znovu přesvědčuji, že školou povinní čtenáři horory doslova zbožňují, a nepřestávám se tomu divit. Jen pár z nich se přizná, že hrůzostrašné příběhy jim, stejně jako mně, k srdci nepřirostly. Nevím, jestli to je mou zjitřenou fantazií, ale horory prožívám prakticky denně. Stačí podivný šelest, pohyb stínu v zahradě, houkání sanitky, to, že mi některá z dcer nezvedá telefon… a okamžitě se mi před očima rozjíždějí hororové příběhy plné barvitých scén a vypjatých dialogů… mohla bych sednout a hned psát. Ale většinou mám rozepsané úplně jiné texty a tyhle strachy beru nakonec s humorem jen jako výkřiky unavené mysli a zdržování od práce, která mě baví. I když… se sbírkou Zuby nehty je to trochu jinak. Tahle kniha pro mě znamenala měsíce intenzivní a navíc zajímavé spolupráce s partou mladých spisovatelů. Poprvé jsem si vyzkoušela, jaké to je, když autor pracuje v týmu, když něco vzniká ve skupině, když nápady létají jako pink-ponkové míčky, vznikají i zanikají během pří, bojů i nevyhnutelných ústupků. Výsledek celé té práce na hororech mě vlastně velmi nadchl. I proto jsem zas tak moc neváhala, když mě někteří členové skupiny Hlava nehlava při druhém vydání knihy vyzvali, abych se k nim tentokrát přidala jako spoluautor. A tak jsem do své povídky vložila jeden ze svých skutečných strachů. Okamžik, kdy jsem kráčela po kolejích a kdy se mi po letmém upozornění kamaráda rozběhl před očima jeden z mých „filmů“. Pokud vás autoři sbírky lekavých povídek zaujali svými odpověďmi a neznáte Zuby nehty, pak nezbývá, než je otevřít a číst. K letním večerům se hrůzostrašné příběhy velmi dobře hodí. Za čtenáře se ptala: Jana Semelková

ČLÁNEK:

Ve Fantazii se víc smálo, než bálo, i když se četly horory z knihy Zuby nehty http://www.kultura21.cz/ostatni/6937-zuby-nehty-krest Sobota, 22 Červen 2013 05:00 PhDr. Jana Semelková V pondělí 17. června pražilo slunce o sto šest. Ještě v pět odpoledne bylo v pražských ulicích nedýchatelně. Přesto, možná i právě proto, zavítali fanoušci hororů do Knihkupectví a vinotéky Fantazie na Tylově náměstí, kde se konalo autorské čtení a o knihách klábosení s autory tvůrčí skupiny Hlava nehlava. Ve Fantazii je totiž ve vedrech příjemně, kamenné stěny chladí, žhavé paprsky se sem jen tak neproderou, a když je o čem povídat, není důvod nepobýt. Co přesně se tu třetí červnové pondělí odehrávalo? JaS nakladatelství před měsícem a kousek vydalo nově sbírku lekavých povídek Zuby nehty. 19 + 1 hrůzostrašná povídka. Po této knížce už byl nějaký pátek „hlad“ mezi náctiletými. Nové vydání žádané knihy přineslo několik zásahů – změnil se formát i barevnost, jedna povídka zmizela úplně a nahradily ji dvě nové, nové jsou také ilustrace, které vytvořil člen tvůrčí skupiny Tomáš Tvrdý. Kniha měla křest přesně před měsícem – v květnu – na pražském veletrhu Svět knihy. Ve Fantazii se autoři setkali podruhé se čtenáři a fanoušky hororů. Pořadem provázeli Tomáš Kříkava a René Nekuda, kteří podrobili čtyři přítomné autory (sbírku vytvořilo deset autorů, avšak všichni do Prahy dorazit nemohli) – Ivonu Březinovou, Zuzanu Frantovou Pomykalovou, Tomáše Tvrdého a Ladislava Karpianuse řádnému výslechu. Nešetřili ani redaktorku nakladatelství Janu Semelkovou. Hned zkraje večera musel Tomáš Kříkava divákům vysvětlit, proč drží v ruce Zuby nehty s ukousnutým rohem. O ten kniha přišla v Holešovicích, kdy při křtu měli autoři drásat nehty a lehce zuby skousnout novinku. Tomáš Tvrdý vzal pokyn moderátora tehdy doslova a knize ukousl roh. Výtisk zůstal jako vzácný artefakt Tomáši Kříkavovi. Ten jej chrání jako oko v hlavě. Ukousnutý růžek je pak uložen v archivu nakladatelství, jak potvrdila na pondělním setkání redaktorka Jana Semelková. Tomáš Kříkava vítá přítomné a představuje knihu Zuby nehty. 19 + 1 hrůzostrašná povídka Atmosféra ve Fantazii byla fantastická: vyprávělo se, vzpomínalo, zaznělo několik úsměvných historek, takže se zdálo, že o horory vlastně vůbec nepůjde. Trošku děsu a hrůzy přineslo až čtení úryvků, kterého se zhostili postupně Ivona Březinová, Ladislav Karpianus a Tomáš Tvrdý. V závěru došlo na dotazy diváků. Nejmladší z přítomných se třeba zeptala ilustrátora Tomáše Tvrdého: „Proč na obálce chybí nehty?“ Těžká otázka na odpověď, že? Ilustrátor se nedal a bravurně odpověděl. Příjemný podvečer zakončila autogramiáda, pak se ještě klábosilo mimo zápis, asi se nikomu z Fantazie domů nechtělo. Bylo opravdu veselo, i když šlo o horory Dokonce i vodicí pes autorky a publicistky Ilony Fryčové, která přišla podpořit své kolegy z tvůrčí skupiny Hlava nehlava, se nenudil a vydržel po celou dobu naslouchat, aniž by „člověky“ čímkoliv rušil. Vodicí pes Ilony Fryčové připraven k odchodu Fotografie: Eva Frančeová

INFO V TISKU: Zuby nehty Blesk

Ruce vzhůru!

12 detektivních příběhů pro mládež z pera studentů Literární akademie. Pátrání po pachatelích trestních činů se odehrává v současnosti, ale i v daleké minulosti či budoucnosti.

  • Rok vydání: 2009 (1.11.)
  • Napsáno: 2008
  • Stran: 271
  • Žánr: detektivní povídky
  • Ilustrátor: Barbora Kyšková
  • Nakladatel: Knižní klub
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-242-2586-9
  • Poznámka: 3. společná kniha literární skupiny Hlava nehlava, která vznikla na seminářích Ivony Březinové v rámci výuky tvůrčího psaní na Literární akademii.

RuceVzhůru_Obálka

ANOTACE:

12 detektivních výstřelků pro čtenáře od 12 let

Dvanáct detektivních povídek autorů tvůrčí skupiny Hlava nehlava, kteří již za sebou mají úspěšné tituly Zuby nehty (sbírka hororových povídek pro mládež) a Tisíc jizev (sbírka dobrodružných povídek z exotického prostředí).

Předností sbírky je pestrost motivů i prostředí, příběhy se totiž odehrávají v nejrůznějších časových rovinách, a tak zavítáme do daleké či blízké minulosti i do ještě vzdálenější budoucnosti. Detektivní případy se budou řešit v Čechách i na tropickém ostrově, v pravěku i na kosmické lodi letící osídlit novou planetu.

Zajímá vás, kdo zabil souseda? Proč chybí holografickému učiteli prst? Jak si uvařit kamaráda? Čemu je prase Pepa na stopě? Co naleznete v mamutí pasti? Proč rozhodně nejíst hovězí po burgundsku? Zda může mrtvola chodit? Jaké tajemství skrývají zdi kláštera? Komu přísluší věnec? Jak začínal Sherlock Holmes? Existují vůbec vodníci? A upíři? Nevíte? V tom případě všude choďte s Rukama vzhůru.

OBSAH

Vražda v lodní kajutě (Kateřina Hejlová)
Záhada staré lebky (David Šváb)
Případ chodící mrtvoly (Klára Mayerová)
Kronika nočních lidí (Zuzana Frantová)
Gwan na kokosu (Ladislav Konečný)
Výstřel pro vítěze (Božena Štibingerová)
Tajemství za zdmi kláštera (Petra Poliaková)
Funkční chyba (Martin Strnad)
Barabizna u hráze (Matěj Vavřina)
Smrt v mamutí pasti (Ilona Fryčová)
Na křídlech slepé spravedlnosti (Tomáš Tvrdý)
Zprasená akce (Jiří Holub)
Slovníček detektiva

 

Noční můry nespí

28 hrůzostrašných povídek z dílny skupiny Hlava nehlava, která vznikla na seminářích tvůrčího psaní Literární akademie. Sbírku sestavila Ivona Březinová.

  • Rok vydání: 2011
  • Napsáno: 2010
  • Stran: 452
  • Žánr: hororové povídky
  • Ilustrátor: Klára Mayerová
  • Nakladatel: XYZ
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-7388-481-9
  • Poznámka: Sbírka povídek tvůrčí skupiny Hlava nehlava a dalších studentů Literární akademie. Povídky vybrala a seřadila Ivona Březinová.

NocniMury

ANOTACE:

Tvůrčí skupina Hlava nehlava je umělecké seskupení, které vzniklo na seminářích tvůrčího psaní Ivony Březinové. Členové jsou tedy studenti a absolventi Literární akademie, BcA. Nebo MgA. A kniha Noční můry nespí je už jejich pátým společným knižním počinem. Všechny jejich knihy jsou určeny mládeži.
Horory Zuby nehty (2. vydání)
Dobrodružné příběhy z exotického prostředí Tisíc jizev
Detektivky Ruce vzhůru!
Erotické povídky pro mládež od 15 let Nahoře bez… a dole taky
Po knize hororů Zuby nehty se v knihkupectvích brzy zaprášilo, a to byl také důvod, proč nyní Hlava nehlava přichází s novou sbírkou hrůzostrašných povídek s názvem Noční můry nespí.
Na 450 stranách textu se vyřádilo 18 autorů, kteří vám přinášejí 28 povídek, při kterých vám půjde mráz po zádech. Autoři v nich vycházeli ze svých vlastních strachů, obav a fobií. Knihou se prohánějí tajemné přízraky, démoni a strašáci všeho druhu, ale i zrůdy naprosto reálné, opravdové, které řádí v temných uličkách měst nebo třeba na internetu. Každý si v knize najde něco svého, nějaký svůj strach, který když překonáme, bude nám líp. Prožití strachu nad knihou může být příjemný adrenalin. Někdo prostě skáče padákem, někdo čte hororové knížky.
Tvůrčí skupina Hlava nehlava je tu mimo jiné i proto, aby i nečtenáře přitáhla od počítačů ke knihám. A občas se jí to i daří. Jak její členové potutelně říkají – Noční můry nespí. A po jejich přečtení nebudete spát ani vy.

OBSAH:

Tomáš Tvrdý: Kniha zla
David Šváb: Zuby za plotem
Klára Mayerová: Duchna
Jiří Holub: Cop
Jan Varga: Děsivé svědectví
Božena Štibingerová: Smrt z hadího doupěte
Zuzana Frantová: Šílený sochař
Kateřina Hejlová: Půlnoční zrcadlo
Tomáš Tvrdý: Rozinky
Kateřina Hejlová: Aqua mala
Kristýna Lyachová: Let OK 9120
René Nekuda: Jezero nočních múz
Zdeněk Ležák: W.I.T.C.H.ka
Veronika Dziaková: Pevný jako skála
Tomáš Kříkava: Protokol
David Šváb: Posel smrti
Anna Dlouhá: Peklo
Jan Urban: Slibné rande
Tomáš Tvrdý: Brouk v hlavě
Tomáš Heřman: Po mně potopa
Veronika Dziaková: V kobce
Zuzana Frantová: Krásná, krásnější, nejkrásnější
Kristýna Lyachová: Hračkář
Anna Dlouhá: Kočičí postrach
Ilona Fryčová: Želivan
Jan Urban: Stíny minulosti
Zuzana Frantová: Pozor, za tebou!
Kristýna Znamenáčková: Něco

Pohádky na dobrou noc

12 krátkých pohádek, částečně z dílny studentů Lit.akademie. Většina z nich se po obsahové stránce přibližuje problematice poruch sluchu. Tomu je podřízena i forma jednotlivých textů.

  • Rok vydání: 2011
  • Napsáno: 2010
  • Stran: 64
  • Žánr: pohádky
  • Ilustrátor: Ivana Tučková
  • Nakladatel: Nut´s Production o.p.s.
  • Náklad:
  • ISBN:
  • Poznámka: Sbírka vyšla jako neprodejný tisk určený dětem s vadami sluchu. Jednotlivé pohádky převážně z pera studentů Literární akademie vznikly na seminářích tvůrčího psaní Ivony Březinové. Samotnému psaní předcházelo studium specifik textů určených neslyšícím.

Pohadky_na_dobrou_noc_obalka

ANOTACE:

12 krátkých pohádek. Většina z nich se po obsahové stránce přibližuje problematice poruch sluchu. Tomu je podřízena i forma jednotlivých textů.

OBSAH:

Jmenuji se Bono – Martina Pašingerová
O Kryšpínovi – Michal Vaněček
Mrkvová – Filip Krejčí
Mravenci a houba – Martina Pašingerová
Bojovka – Iva Peláková
Jak lidé málem mluvit přestali – Jindřiška Ptáčková
Janek a čert – Jan Urban
Jak se Ivan dostal k moři – Jana Freislebenová
Velikonoční dráček – Michal Vaněček
Vodník – Filip Vošalík
Obr a trpaslík – Petra „Olaf“ Grassingerová
Čarodějova hůlka – Iva Peláková
Bonus Jindřišky Ptáčkové: Nerýmovaná, Zoufalý režisér, Těšení, Těžký život fotografa

 

Prázdninové pohádky

Sbírka 11 krátkých pohádek pro prvňáčky. Texty vznikly na víkendovém semináři tvůrčího psaní Ivony Březinové pro sedm začínajících autorů ze Sokolovska.

  • Rok vydání: 2013
  • Napsáno:2012
  • Stran: 49
  • Žánr: pohádky
  • Ilustrátor: Bára Kubátová
  • Nakladatel: Městská knihovna Sokolov
  • Náklad:
  • ISBN:
  • Poznámka: Sbírka pohádek pro prvňáčky vznikla na semináři tvůrčího psaní, který se konal 14. – 15. 4. 2012 v Sokolově. Neprodejné.

Prazdninove_pohadky_obalka

ANOTACE:

Sborník obsahuje 11 pohádek  pro začínající čtenáře od 7 autorů Sokolovska. Tři pohádky Ivony Březinové jsou na stranách 1 – 11.

Prazdninove_pohadky_mysatka

OBSAH:
Ivona Březinová: O neposlušných myšátkách
Ivona Březinová: Perníkový panelák
Ivona Březinová: U Kytkových
Karla Turková: Kulatá
Karla Turková: O kočičce
Lucie Večeřová: Správný soudce
Magda Drechslerová: Vodožbluňk
Petra Otýsová: Statečný koblížek
Pirožka Šmejkalová: Jak pasáček bubnoval
Polina Topalová: Modrá brána
Lucie Večeřová: O zelené karkulce

Prazdninove_pohadky_KytkoviB

UKÁZKA:

Perníkový panelák
Ivona Březinová
Byla to svatba jako z pohádky. Nestává se často, že by se bratr a sestra ženil a vdávala v jeden den. Ale Mařence a Jeníčkovi se to stalo. Mařenka si vzala Martina z hájovny. A Jeníček, z kterého vyrostl statný Jan, si vzal Hanku, dceru mlynáře. Po svatbě se všichni přestěhovali do nového paneláku ve městě. Stál uprostřed parku a byl vysoký jako nejvyšší strom v lese. A víte, z čeho ten panelák byl? Přece z perníku!
Po čase se Mařence a Martinovi narodil syn Marek. A pár měsíců na to se Hance a Janovi narodila dcera Johanka. Vyrůstali společně a stali se z nich nerozluční kamarádi. Když jim bylo šest, šli spolu poprvé do školy.
„Moje máma je princezna, heč!“ chlubila se spolužákům holčička v růžových šatech. „A spala sto let!“
„Tak to už musí být pěkná bába,“ utrousil potichu Marek.
„Já to slyšela,“ nafoukla se holčička. „Řeknu strejdovi, aby tě začaroval do housenky.“
„Klíďo píďo!“ pokrčil Marek rameny. „Vlezu ti pak za krk, těš se!“
Ale to už vešel do třídy pan učitel. Na očích měl černé kulaté brýle a v ruce držel kouzelnickou hůlku.
„Hele, hele, toho znám! Určitě má na čele jizvu,“ šeptaly si děti.
Ale vypadalo to, že kouzelnická hůlka je obyčejné ukazovátko. Pan učitel se jím dotýkal písmen pověšených na zdech. A ke každému písmenku vyprávěl napínavý příběh.
Po vyučování Johanka řekla, že to bylo zábavné. A že zítra půjde do školy znovu. Marek pokrčil rameny a v šatně vyplázl jazyk na růžovou holku, která se protivně mračila. Pak se s Johankou vydali domů.
Šli a šli. Přešli několik ulic a několik náměstí. Ale jejich perníkový panelák nebyl nikde vidět.
„Zabloudili jsme,“ začala fňukat Johanka. „Měl bys vylézt na strom. A rozhlédnout se, jestli neuvidíš nějaké světýlko.“

Prazdninove_pohadky_pernik

Nahoře bez… a dole taky

25 krátkých povídek o sexu. Studenti LA v nich řeší lásku, ale i znásilnění, incest, prostituci a pohlavně přenosné choroby. I. Březinová sbírku doplnila o 11 básniček pro teenagery.

  • Rok vydání: 2012
  • Napsáno: 2009
  • Stran: 208
  • Žánr: povídka
  • Ilustrátor: Tomáš Kříkava, Klára Mayerová, Tomáš Tvrdý
  • Nakladatel: XYZ
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-7388-344-7
  • Poznámka: Ivona Březinová sbírku doplnila o 11 básniček pro teenagery.

Nahore bez_obalka 001_male

 

 

 

 

 

 

 

ANOTACE:

Sbírka obsahuje 25 krátkých povídek, kterými autoři touží oslovit i ty mladé čtenáře, jimž je záliba v knihách možná vzdálená. Erotické téma bylo zvolené záměrně jako něco, co je věkové skupině kolem 15 let blízké, navíc nahlíženo optikou autorů, kterým je jen něco málo přes dvacet. Jak zdůraznil kmotr knihy, MUDr. Radim Uzel, nejde v žádném případě o pornografii, ale o knihu v dnešní době nadmíru užitečnou. Autoři v ní totiž neřeší jen zamilovanost, lásku a první nesmělé sexuální zkušenosti, ale i nebezpečí zneužívání, incestu, prostituce a pohlavně přenosných chorob. Záměrem knihy tedy bylo nejen pobavit, ale také informovat v nových kontextech a přimět dospívající čtenáře k přemýšlení o svém těle, jeho pocitech a zranitelnosti.

 

AUTOŘI – studenti Literární akademie:
Anna Dlouhá
Veronika Dziaková
Eva Fraňková
Ondřej Funda
Katka Hejlová
Jakub Kaifosz
Tomáš Kříkava
Kristýna Lyachová
Michaela Matejovska
René Nekuda
Vendula Pačesová
Petra Poliakova
Michaela Procházková
Šárka Topolová
Tomáš Tvrdý
Jan Varga
Ondřej Vašina
Jan Vavřín
Filip Vošalík
Ivona Březinová – lektorka, sbírku doplnila o 11 básnických textů.

UKÁZKA (Ivona Březinová):

Miluju
když má holka šněrovací boty
Čím vedou výš, tím líp
A tkaničky na těch botách
miluju
Čím je mám blíž, tím líp
A uzly na těch tkaničkách
miluju
Čím je jich víc, tím líp
A když holka pod těma botama
nemá nic
to jsem pak nejšťastnější
rozmotávač uzlů na světě… (boty)

 

Svlíkni se…
Jen ruce
Jen se svlíkni z rukavic
Nebudu chtít víc
Slibuju
Chci jen vidět
jak vypadá tvoje ruka
když je nahá
a vlasy
když jsou bez čepice
a ruka do nich sahá… (rukavice)

 

Proč máš tak dlouhou šálu?
To abych tě lépe ošálila.
A proč máš tak dlouhý nohy?
To abych tě lépe dohonila.
A proč máš tak krátkou sukni?
To abys pod ni líp viděl, ty sprosťáku!… (šála)