Archiv pro štítek: kniha podle filmu

Hurvínek a kouzelné muzeum – Kniha k filmu

Převyprávění stejnojmenného animovaného filmu režiséra Martina Kotíka psem Žerykem.

  • Rok vydání: 2017
  • Napsáno: 2016
  • Stran: 64
  • Žánr: knihy podle filmové předlohy
  • Ilustrátor: Martin Zahradník
  • Nakladatel: Fragment
  • Náklad: /
  • ISBN 978-80-25-33292-4
  • Poznámka: Příběh byl zároveň převyprávěn i pro začínající čtenáře – kniha Hurvínek a kouzelné muzeum – Začínáme číst

FILM HURVÍNEK A KOUZELNÉ MUZEUM

Legendární hrdinové, které dobře znáte, přicházejí v animované komedii pro celou rodinu. Filmový příběh Hurvínek a kouzelné muzeum nabízí zcela nové, původní dobrodružství. Pan Spejbl pracuje jako hlídač Muzea loutek, kterému však hrozí zbourání. Hurvínek zase jednou neposlouchá a podaří se mu proniknout do uzavřených prostor muzea, kde objeví svět, skrytý před zraky návštěvníků. A právě v podzemí je ukryto nejen tajemství kouzelného muzea, ale i klíč k jeho záchraně. Hurvínka čeká největší dobrodružství v životě, při němž musí prokázat chytrost, šikovnost, odvahu a smysl pro přátelství, aby zachránil ´taťuldu´, ale i kouzelné muzeum a celé město z nadvlády zločinného Pána loutek.

„Spejbl a Hurvínek jsou součástí životů mnoha generací dětí, řada z těch, kteří na jejich příbězích vyrostli, jsou již dnes ve věku, kdy sami mají vnoučata. Příběhy S+H, ať v divadle nebo v televizních seriálech, byly doposud vyprávěny tradiční formou – tedy jako loutkové filmy. Formální postupy a technologie se posunuly ohromně dopředu, ale to, co zůstává je příběh a hrdina, s nímž se může dětský divák ztotožnit. Hurvínek byl od počátku tímto typem kluka – rošťák s dobrým srdcem, který provádí lotroviny, neposlouchá ´taťuldu´, ale nakonec si vždycky uvědomí, co je správné. Je to kluk, se kterým chcete kamarádit, “ říká Martin Kotík.

Nový film Hurvínek a kouzelné muzeum vznikal více než osm let. Snímek vznikal pod vedením producenta a hlavního režiséra Martina Kotíka a výtvarníka Martina Zahradníka. Pracoval na něm tým špičkových scenáristů, animátorů a trikařů z různých evropských zemí. Při vzniku filmu byly využity nejmodernější technologické postupy, snímek je natočen ve 3D a přitom neztrácí nic z poetiky a humoru založeném na věčném špičkování táty se synem.

HURVÍNEK: Martin Klásek
MÁNIČKA: Helena Štáchová
SPEJBL: Martin Klásek
ŽERYK: Ondřej Lázňovský
BASTOR: Jan Vondráček
CHYTRÁK: Vilém Udatný
BRUČOUN: Ota Jirák
POPLETA: Petr Rychlý
PANÍ KATEŘINA: Helena Štáchová
ČERT: Martin Dejdar

SCÉNÁŘ: Jesper Møller, Petr Nepovím, Miloš Kirschner, Dan Harder
REŽIE: Martin Kotík, Inna Evlannikova
VÝTVARNÍK: Martin Zahradník
HUDBA: Jiří Škorpík

FILM česko-belgicko-ruský
85 minut
PREMIÉRA: 31. 8. 2017

ZDROJ:
http://www.cinemart.cz/filmy/hurvinek-a-kouzelne-muzeum/
http://www.hurvinek3d.cz/

FILM v číslech:
Na filmu pracovalo víc než 250 lidí z 5 zemí (ČR, Německo, Dánsko, Belgie, Rusko).
Ve filmu hraje víc než 120 postaviček.
Je tu použito přes 1000 triků.

 

HRY:

 

Ať žijí rytíři!

Kniha napsaná podle stejnojmenného TV seriálu z období středověku. Šest dětí musí bez táty, který je ve válce, bránit rodnou tvrz proti proradnému sousedovi Albrechtu z Krvenos.

  • Rok vydání: 2010
  • Napsáno: 2010
  • Stran: 208
  • Žánr: adaptace cizí látky, dobrodružná literatura, historická próza, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Edice České televize
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-7404-053-5
  • Poznámka: Autor fotografií Patrik Stanko. Kniha podle námětu Borise Krištofa a scénáře Karla Janáka ke stejnojmennému televiznímu seriálu. (Natočeno 2008, vysíláno 2010.)

obalAtZijiRytiri

ANOTACE:

Tak trochu jiný středověk.

Kniha napsaná podle stejnojmenného TV seriálu, příběh možná znáte i z kina, kde byl promítán jako film. V době nepřítomnosti svého otce, Martina z Vamberka, který ve jménu krále bojuje proti Saracénům, musí pět sourozenců (Petr, Tereza, Vítek, Michal a Kačenka) bránit rodnou tvrz proti proradnému sousedovi Albrechtu z Krvenos.

Rytiry_priloha_1

UKÁZKA 1:
Lesy v okolí tvrze byly husté, plné roklí, skal a tajemných doupat, v nichž se mohlo skrývat cokoliv. A kdokoliv. Zvěře ale bylo poslední dobou nějak málo.
Pan Martin z Vamberka a jeho družina byli tenhle týden na lovu už podruhé, ale vypadalo to, že domů pojedou zase s prázdnou. Znuděně seděli na koních a očima marně pročesávali houštiny.
„Co když zase na žádný zvíře nenarazíme?“ vyslovil nahlas obavu ostatních mladý pan Petr, šestnáctiletý Martinův dědic. „Taky už bych jednou chtěl ulovit něco pořádnýho,“ dodal toužebně.
„Však se dočkáš,“ usmál se na něj otec.
Ale družina protestovala.
„Nevzdáme to, pane? Dneska je asi špatnej den.“
„To ne, tati,“ lekl se Petr. „Dej mi ještě šanci. Nemůžeme se přeci vrátit s prázdnou.“
„Neměl ses před svými sourozenci tolik vytahovat,“ namítl otec s jemnou výčitkou.
Petr nasupeně sevřel rty.
„Za chvíli se bude stmívat a dneska je úplněk. Zvěř se bojí a je dobře ukrytá,“ zabrblal jeden z družiníků.
„Jo. A taky je zima. Prší, pane,“ přidal se další, jako by si snad pan Martin drobného deště dávno nevšiml sám.
„Ještě vydržte. Copak nemáte chuť na šťavnatou zvěřinu?“
Petr se na tátu vděčně usmál. Strašně moc toužil po tom, aby něco konečně ulovil. A úplně sám.
Družina se opět hnula kupředu. Petr si ale všiml drobného pohybu v křoví a schválně se trochu opozdil.
„Copak, copak?“ otočil se za ním jeden z jezdců.
„Ale nic. Já vás hnedka dojedu.“
Křoviny se znovu rozkomíhaly. Tentokrát víc. Petrovi se zrychlil dech. Popojel blíž. Nový pohyb křovisek. Prudší. Petr seskočil z koně. Uvázal ho ke stromu. Na zádech kuši, v ruce kopí. Opatrně našlapoval vpřed.
Kdyby to tak byl pořádnej divočák, pomyslel si toužebně.
Je to divočák! Už není pochyb. Petr teď dokonce slyší jeho spokojené pochrochtávání. Vítr naštěstí vane od zvířete k Petrovi, takže divočák ho čichem nezachytí. Zato Petr už v duchu cítí jalovcem okořeněnou pečínku. Kopím rozhrne větve a… dívá se překvapenému zvířeti přímo do očí. Na chvíli oba strnou a pak se vyrušený divočák rozběhne rovnou na chlapce.
„Áááá, prase!“ vyjekne dědic z Vamberka a dá se na útěk.
Zvíře za ním. Petr se řítí lesem, kopí v ruce mu očividně překáží. Vlající plášť se co chvíli zachytává v trní. Větve se mu staví do cesty. A taky kmeny stromů, pařezy, kameny kluzké mechem.
Nemělo by to prase spíš utíkat přede mnou? Napadá vyděšeného Petra a ohlédne se. Zvíře za ním je obrovské. Děsivé. Nozdry má plné horkého dechu a v očích smrt. Petrovu smrt.
„Pomoooc! Praseee! Pomoooc!“ ječí Petr strachy už téměř nepříčetný.
Upadne. Znovu se hrabe na nohy a utíká. A pak… pak je náhle ticho. Petr se zmateně otáčí na všechny strany. Čeká, za kterým stromem na něj jeho pronásledovatel vykoukne. A rozpáře ho na kusy. Nic. Divočák je pryč.

UKÁZKA 2:
K Martinově tvrzi se blížila skupinka jezdců. Černé pláště, černé helmice na hlavách. V rukou vlajkonoše se třepetal modrý erb s šestkrát zatočeným hadem.
„Co chcete?“ houkl na ně Hynek dolů z hradeb.
„Jsem Albrecht z Krvenos, váš nový soused,“ ozvala se rázná odpověď. „Vracím se z bitvy a přináším zprávy o Martinovi z Vamberka.“
„Chci vědět, co je s tátou,“ prohlásila okamžitě Tereza. „Pustíme je dovnitř,“ oznámila Hynkovi a už se hnala k bráně.
„Počkejte, slečno,“ snažil se ji zastavit.
Marně. Brána už se otvírala. Ale v ní, jako připravená k boji, stála malá Kateřinka s lukem napnutým a mířícím přímo na Albrechta. Nebo někam pod jeho nohy, ale i tak na ni byl omračující pohled.
„Stůj, nebo střelím!“ křikla neohroženě, ale to už ji podkoní Vašek popadl do náruče a odnášel stranou.
„Promiňte, pane,“ mumlal omluvně.
Albrecht se samolibým úsměvem vjel na nádvoří a zvědavě se rozhlédl po spoře obsazených hradbách.
Kateřince se nelíbil. Znovu nasadila šíp do luku a tentokrát se jí podařilo vystřelit. Rána byla slabá, přesto se Albrechtův kůň divoce vzepjal.
„Co se děje?“ snažila se Tereza rychle zachránit situaci a odvést pozornost jinam. „Stalo se něco tátovi?“
„Nebojte se, bojuje statečně,“ vykouzlil Albrecht na rozzuřené tváři přijatelný úsměv.
Petr si cizího muže prohlížel s neskrývaným obdivem. Líbil se mu jeho kůň, jeho pancíř a především meč se zdobeným jílcem.
„Chceš se podívat?“ všiml si Albrecht chlapcova zájmu a podal mu svou zbraň, aby si ji mohl prohlédnout zblízka. „Tenhle meč je práce nejlepšího bavorského zbrojíře. Říkám mu Herodes. Ztrestal už řadu mých nepřátel.“
„To je nádhera,“ vydechl Petr.
Terezu meč nezajímal.
„A nevíte, kdy se tatínek vrátí?“
„Brzo.“
Vtom se před Albrechtem znovu objevila Kateřinka.
„Ruce vzhůru, nebo to do tebe našiju!“ varovala ho s šípem připraveným k výstřelu.
„Kačenko, nech toho! To je náš soused,“ mírnil Petr její bojový zápal.
„Ne! Je zlej!“ vřískala umíněně.
„Kateřino!“
„Jenom ji nechte,“ usmál se Albrecht a obrátil se k hradbám. „Máte tu překrásný výhled. Kdejaký zlotřilec by vám mohl panství závidět, že? Nebo má ta vaše přehnaná opatrnost ještě nějaký jiný význam?“
„Blízko tvrze se potulovali loupežníci, tak nechceme nic nechat náhodě než táta přijede,“ prozradila Tereza.
„Tak loupežníci…“ prohodil Albrecht a ruka na jílci meče se mu sotva znatelně sevřela. „Já nepochybuji o tom, že tvrz dokážete ubránit, ale řekněte mi… kolik můžete postavit zbrojnošů na její obranu?“
„Je jich zatraceně mnoho pane,“ nafoukl se Petr důležitě.
„Aspoň tak osm,“ upřesnila Tereza a dodala: „To je víc, než je potřeba.“
„Ale jsou skvěle vycvičení. Vážně,“ snažil se Petr zachránit reputaci.
„Tak to jsem rád,“ uculil se Albrecht, načež mu Kateřina málem připíchla škorně k dřevěné podlaze ochozu.
Vtom se ozvala hlasitá rána a z oken jedné obytné místnosti ve věži se vyvalil hustý dým.
„Heuréka! Mám to!“ zaslechli na nádvoří vítězný pokřik.
„To je v pořádku,“ vysvětlovala Tereza hostovi, kterého výbuch poněkud vyvedl z míry. „To je jen náš bratr. On chce být alchymistou.“
„To je roztomilé,“ roztáhl Albrecht rty do úsměvu a konečně se rozloučil.
Kateřina po něm ještě v bráně hodila několik šípů.
„Počkej, ty malá mrcho,“ cedil Albrecht přes sevřené rty.
„A stejně jsi zlej!“ vřískla za ním pištivým hláskem. A to přitom jeho temnou hrozbu neslyšela.
„Co je?“ nechápala Tereza Hynkův vyčítavý pohled, sotva se brána za Albrechtem se skřípotem zavřela.
„No co? Měli jsme štěstí, že to vopravdu byl jen soused,“ odsekl Hynek naštvaně. „Příště musíte bejt daleko vopatrnější, koho si pouštíte do hradu.“

OSOBY A OBSAZENÍ FILMU:

David Prachař ….. Martin z Vamberka
Tereza Voříšková ….. Jana
Danny Messáros ….. Petr
Pavel Kříž ….. Albrecht z Krvenos
Ivana Korolová ….. Tereza
Jan Komínek ….. Vítek
Štěpán Krtička ….. Michal
Andrea Žádníková ….. Kateřina
Matěj Hádek ….. Ruprecht
Martin Písařík ….. Varvar
Michael Beran ….. Ignác
Ota Jirák ….. Hynek
Michal Gulyáš ….. Vašek
Zdenka Žádníková – Volencová …..Marie
Jan Battěk ….. Adam
Predrag Bjelac ….. Ahmed
Milena Dvorská ….. kuchařka
Otmar Brancuzský ….. žalářník
Vilém Udatný ….. Vladimír
Jan Nemejovský ….. biskup
Patrik Plešinger ….. královský posel
Lenka Krobotová ….. královna
Jiří Strach ….. zbrojnoš Bořek

STOLNÍ HRA:

Rytiri_HRA_pravidla


Rytiri_HRA_karty

 

 

Kozí příběh – Pověsti staré Prahy

Obrazová kniha je tvořena záběry ze stejnojmenného animovaného filmu Jana Tománka. Jednotlivé fotografie jsou opatřeny textem a filmovými glosami.

obalKoziPribehy

ANOTACE:

Do středověké Prahy přijíždí řezbář Matěj se svou Kozou a vozem plným vajec na stavbu Karlova mostu. Chvíli pracuje jako tesař, ale pak si ho mistr Hanuš vybere, aby vyzdobil jeho Orloj, který už už má být uveden do provozu. Matěj je šťastný a také zamilovaný do dívky Mácy. Zato chudému studentu Matějovi štěstí moc nepřeje.  A za zdmi Faustova domu se nese ponurý šepot… Město je plné tajemných stínů. Jeho uličkami projíždí kočár duchů, bezhlavý rytíř se plouží s hlavou v podpaží. Projděte se v jejich stopách středověkou Prahou a zažijte dobrodružství, při kterém vás bude mrazit v zádech.

UKÁZKA 1:

Koza_Kuba s Macou

UKÁZKA 2:

Koza_Matej

Koza_patitul

O FILMU:

název: Kozí příběh – Pověsti staré Prahy

První český 3D animovaný film. CGI (Computer Generated Images).KOZA_letak
Scénář: Jan Tománek, David Sláma
Režie: Jan Tománek
Premiéra: 16.10. 2008
Doporučená přístupnost: přístupný
Žánr: 3D animovaná komedie
Zvuk: české znění, Dolby Digital
Délka: 80 min., 30 kopií
35 mm kopie, Dolby Digital
Obraz: 2.35:1, ŠUP, 35 mm, barevný
internet: www.kozipribeh.cz
Autoři o filmu: Příprava filmu a předprodukční práce začaly už v roce 2003. V průběhu roku 2004 začaly práce na výtvarných podkladech, literárním scénáři a 3D testech a technologických postupech. O dva roky později bylo v centru Prahy pro účely filmu zbudováno Art And Animation studio, které se co do počtu spolupracovníků na filmu a zakoupených licencí 3D animačního programu Maya stalo největším 3D počítačovým animačním studiem v České republice, které se zabývá převážně vlastní autorskou tvorbou. Profesionální program Maya byl použit například při výrobě filmů Shrek, Příběh žraloka, Doba ledová, Pán prstenů a desítek dalších. Koncem roku 2006 byla dokončena pracovní animace a film byl hrubě střižen za supervize mistra střihu Aloise Fišárka.
Začátkem roku 2007 byly namluveny dialogy, podle nichž se začala dělat finální animace, gesta, emoce postav a celková animace všech záběrů. I tím, že se finální animace přizpůsobovala hlasům herců, je film unikátní.

Hlavní role namluvili:
Matěj Hádek (Kuba), Jiří Lábus (Koza), Mahulena Bočanová (Máca) a Michal Dlouhý (Matěj).
Dalších rolí se zhostili Petr Nárožný, Karel Heřmánek, Miroslav Táborský nebo Viktor Preiss.
Jiří Lábus na otázku, jak se mu líbí výsledná podoba Kozy, kterou namluvil, odpověděl: „Moc! Hned bych se podojil.“

Práce na animaci trvala až do léta 2008, kdy se uskutečnila první testovací projekce (v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti), a na začátku letošního září už jen následovaly poslední dodělávky.

Koza_privesek

Saxána a Lexikon kouzel

Kniha napsaná podle stejnojmenného filmu Václava Vorlíčka, který je volným pokračováním filmu Dívka na koštěti. V knize je však pár postav, epizod a situací, které ve filmu nenajdete.

  • Rok vydání: 2011
  • Napsáno: 2011
  • Stran: 152
  • Žánr: fantastická literatura, dobrodružná literatura, adaptace cizí látky, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Martin Zhouf
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-02859-0
  • Poznámka: Kniha vznikla na motivy stejnojmenného filmu Miloše Macourka a Václava Vorlíčka.
  • Film Saxána a Lexikon kouzel (2011) volně navazuje na film Dívka na koštěti (1971), který byl natočen podle námětu Hermíny Frankové a Miloše Macourka.

obalSaxana

ANOTACE:

Saxana_LexikonSaxána, dcera bývalé čarodějnice Saxány a Honzy Bláhy, který se stal veterinářem, najde jednoho dne na půdě tajemnou truhlu. Zvědavě ji otevře a uvnitř spatří čarodějnický hábit, medailonek s obrázkem netopýra a podivnou knihu s pohyblivými ilustracemi. Saxána přeslabikuje jakési zaklínadlo a z knihy se zhmotní malý rarach Krakavous. Společně pak
studnou odcházejí do Říše strašidel, aby pomohli dědečkovi Saxány, který se dostal do velkých potíží. Saxána má s sebou kouzelný sešit, do kterého se samo zapisuje vše, co zažije. A že jí
toho v neznámém světě čeká! Některé situace jsou hodně veselé, jiné opravdu dobrodružné. Věřme, že nakonec vše dobře dopadne a Saxána se bude moci i se svým dědou vrátit do světa lidí.

UKÁZKA 1:

Saxana_bazilišek„Tak jaká je voda, mladej pane?“ halekala právě na Crashmana prostřední hlava nazelenalé tříhlavé saně.„Trochu to pálí,“ hekl Crashman z kouřícího se masážního bazénku. „Nešlo by přidat studenou?“
Studenou? Brr! V žádném případě,“ otřásla se celá saň odporem. „Ale můžeme přidat trochu síry,“ napadlo jednu z hlav.
„Děkuji, snad radši ani ne. Už teď si připadám jako v pekle,“ zajektal Crashman zubama, což si první hlava vyložila tak, že je mu přece jen ve vodě chladno.
„Přidat horkou!“ křikla a všechny tři hlavy naráz se sklonily nad bazénkem a mocně foukly.
„Ááá, hořej mi plavky!“ zařval Crashman a začal se pod vodou bleskurychle svlíkat.
Saň cudně odvrátila všechny tři hlavy a čekala, jestli se klient náhodou neutopí. Ale vybojoval to. Po chvíli se vynořil nad hladinu a z uší mu šla pára.
„Nechcete podat nafukovací kachničku?“ nabídla se levá hlava. „Nebo třeba krokodýlka?“
„Nebo hrneček pijavic,“ napadlo pravou, nečekala na Crashmanovu odpověď a chrstla ho do bazénku.

UKÁZKA 2:

Saxana_kostlivec„Kampak?“ rozrazily se najednou dveře Vinckovy hospody.„Do dračího lejna! Kam čert nemůže, nastrčí babu!“ neudržel se Krakavous. „My snad v životě nevyrazíme.“
„Tvé vulgární výrazy jsem jako neslyšela,“ zívla Zefyrýda a podala mi svoje oboustranný koště. „Umíš na tom lítat?“
„Já nevím. Asi… ne.“
„Tak tě to Krakavous cestou naučí,“ prohlásila třídní čarodějnic rozhodně. „Tenhle model vás unese oba. Takže nasedněte, a ať už vás tu nevidím! Pěšky byste za dědou nikdy nedošli.“
„Rozkaz!“ křikl Krakavous a ukázal, jak mám nasednout. „Ale řídit budeš ty,“ vymiňoval si.
„Já?“ vytřeštila jsem oči. Občas mívám problémy i při jízdě na kole, proto mě vozí Patrik.
„No dovol, já určitě ne,“ přerušil moje úvahy Krakavous. „Copak jsem nějaká čarodějnice? Jsem rarach!“
„A já snad jsem čarodějnice?“ ohradila jsem se.
„Rozhodně víc než já.“

Saxana_mocalnictina„Nehádejte se. Krakavousi, snad jednou můžeš udělat výjimku a řídit koště sám. Uvědom si, že je mimořádná krizová situace, a Saxána je začátečnice,“ mírnila jeho odpor Zefyrýda.
Krakavous podlehl.
„No jo. Proč já jsem tak hodnej…“
Sedl si přede mě, něco zahuhlal a já měla najednou nohy ve vzduchu a v hrůze mě napadlo, že jsem si možná dost neutáhla tkaničky.
„Šťastný let!“ ozval se zdola Zefyrýdin hlas. „A ne abys hned frajeřil v letecký akrobacii, Krakavousi.“
Letadlem už jsem letěla, to jo. Ale v něm člověk sedí jako v autobusu a maximálně občas vykoukne okýnkem. Na rozhlednách už jsem taky byla, jednou na docela dost vysoký a děsně tam foukalo. Ale mohla jsem se držet zábradlí a kdykoliv seběhnout po točitých schodech dolů. Tady jsem se mohla držet leda Krakavouse. A taky že jsem se ho držela jako lvice zahryznutá do antilopy.
„Au, nemačkej mě tolik,“ ohlídl se na mě nespokojeně. „Budu z tebe mít zeleniny.“
„Co? Jaký zeleniny?“
„Podlitiny přece.“
„Myslíš modřiny,“ rozesmála jsem se.
„Myslím, co říkám. Rarach má podlitiny vždycky zelený,“ odsekl.
Trochu jsem svůj stisk povolila, ale ne o moc a ne nadlouho, jelikož jsme začali nabírat výšku i rychlost.
Měla jsem pocit, že mi vlajou řasy na očních víčkách. A že se nemůžu pořádně nadechnout, protože vzduch mi od pusy bral vítr. Byl to fakt mazec. Napadlo mě, že kdyby mě viděl táta, jak se tu proháním bez helmy desítky metrů nad zemí, tak by možná zase omdlel. Když jsem byla malá, nepustil mě bez cyklistický přilby ani na dětskej kolotoč.
„Drž se,“ přikázal mi Krakavous. „Poletíme do mraků.“
Drž se! A co asi tak dělám? Navíc ještě před chvilkou mu to vadilo. To už jsme vlítávali do řídký mlhy, která rychle houstla, a já jsem si řekla, že ji tu možná odšpuntovala nějaká bludička. Vypadalo to zase na nějakou polotučnou. Ale pak mi došlo, že bludičky se v týhle nadmořský výšce nevyskytujou. Tak vysoko by určitě zabloudit nemohly. V mraku bylo vlhko a docela chladno, až jsem se roztřásla zimou.
„Neklepej se,“ napomenul mě Krakavous, „mohla bys způsobit vodchýlení vod směru a točili bysme se tu pořád dokola, dokud by mrak nevypršel.“
To jsem ani trochu nechtěla. Naštěstí se v mračnech protrhla díra, vytvořil se kouřový tunel a my jsme vylítli ven.
„A do hnáty!“ zaječel Krakavous a prudce strhnul koště stranou. „Morkolabové!“
„Morkolabové? Kde se tu vzali?“ křikla jsem vyděšeně.
„Jdou po nás! Skrč se!“

Saxana_Olivie Saxana_text_kostlivec

 

Saxana_Vorlicek

 

 

 

 

 

 

 

 

FILMOVÁ PŘEDLOHA:

Česko, 2011, 90 min
Scénář a režie: Václav Vorlíček (na snímku)
Kamera: Petr Polák
Hudba: Radim Hladík st.
Triky: Qbone studios

 

 

PLAKATHrají:

Petra Černocká, Helena Nováčková, Jan Hrušínský, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Josef Somr, Jiří Lábus, Naďa Konvalinková, Jaromír Dulava, Ota Jirák, Markéta Hrubešová, Jaroslav Kepka, Bronislav Poloczek, Uršula Kluková, Jaromír Nosek, Jan Kuželka, Oldřich Hrůza, Petr Kocourek, Alice Šnirychová-Dvořáková, Štěpán Krtička, Ladislav.

 

 

O VZNIKU FILMU:

Premiéra Dívky na koštěti byla v roce 1971. Po 30 letech se Miloš Macourek s Václavem Vorlíčkem pokusili na svůj slavný film navázat, ale Macourek rok na to zemřel. Scénář pak skončil v šuplíku a natáčet se začalo o šest let později, tedy v roce 2007.

Spojení s první firmou na filmové triky se ukázalo jako nešťastné, nakonec se vše muselo vyhodit a nová animační firma Qbone Studios se pokusila o nápravu. Během šibeniční jedenáctiměsíční lhůty vytvořilo čtyřicet pracovníků ze všech koutů světa na dvacet originálních postaviček a tucet různých prostředí. Vše se přitom vymýšlelo od první čárky na papíře, jenom na základě představ režiséra zformulovaných ve scénáři.

Zdroj:http://kultura.idnes.cz/reportaz-chlupace-vykastrovali-saxanu-rozmnozili-a-je-z-toho-film-1d3-/filmvideo.aspx?c=A110622_185510_filmvideo_tt

RECENZE:
M. Spáčilová. MF Dnes 15.9.2011

Recenze_Saxana_MFDnes15092011_Spáčilová

 

Kozí příběh se sýrem

Obrazová kniha je napsána podle stejnojmenného filmu a stejně jako on volně navazuje na knihu a film Kozí příběh – Pověsti staré Prahy. Příběh je tvořen záběry z filmu a jejich glosováním.

Koza2_obalka

ANOTACE:

Kuba s Mácou, které známe z filmu a knihy Kozí příběh-Pověsti staré Prahy, už jsou
manželé. Odstěhovali se na venkov a živí se jako sýraři – vyrábějí kozí sýr. Bydlí v útulné chaloupce se svými dvěma dětmi, Honzíkem a Zuzankou. A samozřejmě s Kozou. Na nedalekém kopci stojí hrad a v něm bydlí král, který nadevše miluje sýr, čím uleželejší, tím lepší. Za kus dobrého sýra by zaprodal i hrad a královskou korunu. Toho lstivě využívá jeho rádce Kobyl. Kuba s Mácou se navíc dostanou do velkého nebezpečí a nebýt jejich dětí a Kozy, a také Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, kdo ví, jak by to s nimi a s mlsným králem dopadlo…
Koza2_hrad

UKÁZKA:

Na kraji vesnice stála pěkná chalupa se slaměnou střechou. Na dvorku byla studna, opodál chlívek a za chalupou si v záhonech lebedilo zelí hlídané nebezpečně vypadajícím slaměným strašákem. V chalupě bydleli Kuba s Mácou a jejich dvě děti, Honzík a Zuzanka. A kdo bydlel v chlívku? Kdo jiný, než jejich věrná kamarádka Koza. Kuba kdysi snil o tom, že bude vytesávat sochy, ale teď vyráběl z kozího mléka sýr. To je totiž taky umění.
„Podrž mi cedník, Honzíku, ať přecedím syrovátku,“ vyzval Kuba synka. „Za pár týdnů z toho bude nejlepší sýr na světě.“
Honzíkovi bylo upřímně jedno, co bude za pár týdnů. Potřeboval by se z chalupy vytratit, protože kamarádi už si venku dávno hrají na rytíře. Bez něj.
„Můžu si ten cedník půjčit, tati?“
„Na co?“
„Na rytířskou helmici, přece,“ podivil se Honzík, jak může být tatínek tak nechápavý, a napařil si cedník na hlavu. „Jsem udatný rytíř, třeste se!“ zašermoval dřevěným mečíkem.
„A kdo bude hlídat Zuzanku?“ vzpomněl si najednou táta Kuba.
„Copak rytíři hlídají mladší ubulené sestry?“ namíchl se Honzík. „Za chvilku začíná turnaj. Mami, mami, viď, že za mě Zuzanku pohlídáš!“ křikl oknem.
Maminka Máca s povzdechem přikývla, protože na turnaj by se žádný rytíř neměl opozdit. Honzík s cedníkem na hlavě už chtěl zmizet ven, když vtom se v okně objevila Koza.
„Nerada ruším, slovutný rytíři, ale dneska mě ještě nikdo nepodojil.“
„A máš po turnaji, ty cedníku,“ posmívala se Honzíkovi Zuzanka.
Nejradši by ji vyzval na souboj s mečem, ale… zmohla by se leda na mečení. To odkoukala od Kozy, pomyslel si naštvaně.

Koza2_mlyn

Koza2_ZuzaLeti