Archiv pro štítek: kočka

Ťapka, kočka stěhovavá

Kniha o osmileté Peťule, která je kvůli rozvodu rodičů v jejich střídavé péči. Jediným záchranným bodem je pro dívku v náročné situaci zpočátku jen kočka Ťapka, která se stěhuje s ní. Kniha je součástí knižní řady Má to háček, kterou píší Ivona Březinová a Petra Štarková (Štarková, Petra).

  • Rok vydání: 2017
  • Napsáno: 2017
  • Stran: 96
  • Žánr: knihy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Darina Krygielová
  • Doslov: Petra Štarková, psycholožka a autorka dalších knih řady Má to háček (Lukáš a profesor Neptun)
  • Nakladatel: Albatros a Pasparta
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-04861-1
  • Poznámka 1: Kniha je součástí řady Má to háček
  • Poznámka 2: Ke knize vznikly tematické pracovní listy, které jsou ke stažení na www.pasparta.cz  LISTY ZDE
  • Poznámka 3: Kniha získala Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství v anketě Dětský knihomol 2017, Suk – Čteme všichni

ANOTACE:

Rodiče Peťuly, jsou rozvedení, ale o svou dceru se chtějí dál starat oba. A tak je Peťula ve střídavé péči. Týden bydlí u mámy, týden u táty. Jenže rodiče bydlí daleko, a tak Peťule nezbývá, než týden co týden střídat i školu, spolužáky a kamarády. Ještě že má svou věrnou kočku Ťapku, které veškeré přesouvání absolvuje s ní. A to se přitom kočky raději drží jednoho domu.

 

UKÁZKA 1:

Táta přijel pozdě. Sice jen o půl hodiny, ale i tak… Mamka pobíhala po bytě a dělala, že uklízí. Jenže všechno bylo uklizené. Pouze přendávala věci z místa na místo a zase zpátky. A kontrolovala mobil. Když viděla, že ji pozoruju, sedla si v kuchyni na židli.

„Nedáš si kafe?“ zeptala se mě roztržitě.

„Kafe?“ vytřeštila jsem oči, protože děti přece nepijí kafe, a mamka mi ho taky ještě nikdy nenabídla.

„Co? Řekla jsem kafe?“ pohlédla na mě s rozpačitým úsměvem. „Čaj. Myslela jsem samozřejmě čaj.“

„Nechci čaj,“ zavrtěla jsem hlavou. „Táta by pak musel stavět u každý pumpy.“

„No tak by stavěl. Bóže,“ odsekla mamka.

Chvíli jsme jen tak mlčky seděly. Mamka už nekoukala na mobil. Jen ukazováčkem pravý ruky lehce ťukala do stolu. Bam, bambibam, bam, bambibam, bam.

„Možná si to rozmyslel a nepřijede. Co myslíš, Ťapko?“ řekla jsem do ticha.

„Ale jdi… co by si rozmýšlel. To on dal k soudu tenhle návrh,“ odpověděla za Ťapku mamka.

„K soudu?“ nechápala jsem.

Věděla jsem, že k soudu chodí lidé, kteří udělali něco špatného.

„Tys něco provedla?“ podívala jsem se na mamku. „Nebo táta? Nebo… já? Řekla jsem něco špatně, jak tu tenkrát byla ta paní a vyptávala se, u koho bych chtěla bydlet?“

„Kristepane, Peťulko,“ vrhla se ke mně mamka a objala mě. „Ty jsi nic neprovedla. Vůbec nic. Ty jsi ta nejhodnější holčička na světě.“

„Tak proč…“

V tu chvíli se u dveří ozval zvonek a mamka vystartovala otevřít.

„To je dost!“ vyštěkla na tátu.

„Já vím. Jedu pozdě.“

„Že mě to nepřekvapuje,“ ucedila mamka.

Táta chtěl něco odpovědět, ale všiml si, že stojím za ní.

„Peťulko! Pojď ke mně!“

Vrhla jsem se mu do náruče. Vždyť jsem ho neviděla skoro měsíc.

UKÁZKA 2:

Nahrnuli jsme se do třídy. Chtěla jsem si sednout vedle Bedřišky, jako jsme seděly loni. Jenže na mém místě se roztahovala Luisa. Zůstala jsem překvapeně stát.

„Tady jsem vždycky seděla já,“ vysoukala jsem ze sebe.

„No, teď už tu nesedíš,“ ucedila Luisa.

„Ale…“

Pohlédla jsem na Bedřišku. Ta sklopila oči a mlčky si vytahovala z batůžku učení.

„Bedřiško, řekni něco,“ vybídla jsem ji. „Sedíme vždycky spolu.“

„Co mám říkat?“ hlesla Bedřiška. „Paní učitelka řekla, že si mám vybrat.“

„A ty sis vybrala Luisu?“ vydechla jsem nevěřícně.

„Já bych chtěla sedět s tebou,“ podívala se na mě konečně Bedřiška. „Jenže pořád. Nechci být každý druhý týden v lavici sama.“

Cítila jsem, že se mi chce brečet. Radši jsem se honem otočila a šla jsem si sednout do volné lavice. Ani nevíš, Ťapko, jak moc mi v tu chvíli bylo smutno. Vlastně… ty jediná to víš. Ty jediná jsi totiž opravdová kamarádka.

„Vidím, že už tu máme Peťulku Holečkovou,“ řekla paní učitelka, sotva vešla do třídy. „Ráda tě vítám. Jak se ti líbí ve škole v Týně?“

„Líbí.“

„Maminka mi říkala, že budeš střídat školu po týdnu, ano?“

„Ano.“

„Tak… tak ať to všechno zvládáš bez problémů. Kdybys cokoliv potřebovala, přijď za mnou, ano?“

„Ano.“

Nechtělo se mi mluvit, Ťapko. Chtělo se mi brečet. Proč všichni chodí do jedné školy, jenom já musím chodit do dvou? Všichni taky přinesli nakreslený obrázek z prázdnin, jenom já jsem o tom nevěděla. A to ještě nebylo všechno!

„Otevřete si čítanky na straně patnáct,“ řekla paní učitelka. „Přečtěte si první odstavec příběhu a vypište z něj do sešitu všechna chlapecká jména.“

Otevřela jsem čítanku. Na straně patnáct byl obrázek. Na vedlejší stránce básnička. Žádný příběh. Rozhlédla jsem se po třídě. Většina dětí už četla. Někteří dokonce psali. Co teď? Zvedla jsem ruku.

„Copak, Peťulko?“

„Na straně patnáct je obrázek,“ zamumlala jsem.

„Jaký obrázek?“ otočil se k mé lavici Sebík. „Máš otevřenou špatnou stránku.“

Sebík vyskočil, aby mi pomohl správnou stránku nalistovat. Ve chvíli se zarazil.

„Jé, ona má úplně špatnou čítanku,“ vypískl udiveně.

„Sedni si, Sebastiáne,“ řekla paní učitelka a sama přistoupila k mé lavici. „Ukaž? No, ve škole v Týně se zřejmě učíte z jiných učebnic, než jaké mají žáci tady.“

Polekaně jsem na paní učitelku pohlédla. Nebude se zlobit? Naštěstí se nezlobila.

„O přestávce za mnou přijď do kabinetu, Peťulko. Všechny učebnice spolu projdeme. A pokud se nějaká bude lišit, dostaneš jinou.“

No bezva. Vůbec jsem nechápala, jak to teda bude.

U nás bydlí zvířata

Leporelo obsahuje 11 říkanek o domácích mazlíčcích. Najdete tu psa, kočku, akvarijní rybky, myš, křečka, hada, pískomila, papouška, leguána, morče a želvu. Každý z nich bydlí trochu jinak. Někdo v pelíšku, jiný v kleci, další třeba v akváriu. Ke každému tvorovi se váže jedno čtyřverší, které pak zvíře samo glosuje.

U_nás_bydlí_zvířata_1_OBÁLKA

Rok vydání: 2014
Napsáno: 2012
Stran: 12
Žánr: leporelo
Ilustrátor: Bára Buchalová
Nakladatel: Albatros
Náklad:
ISBN: 978-80-00-03623-6
poznámka 1: pro děti od 3 let
poznámka 2:  Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.
poznámka 3: Říkanka Želva byla zhudebněna Evou Ježíkovou

UKÁZKA Booko:

 

UKÁZKY:

U_nás_bydlí_zvířata_KOČKA

U_nás_bydlí_zvířata_RYBIČKY

U_nás_bydlí_zvířata_PAPOUŠEK

 

 

NOTY!!

Říkanka Želva byla zhudebněna Evou Ježíkovou. Noty vyšly ve sborníku Zatoulané písničky vydaném v roce 2020 k 20. výročí dětského pěveckého sboru MIBIDIZO ve Valašském Meziříčí.  Sbormistryní dětského pěveckého sboru je právě Eva Ježíková.

 

 

 

 

 

HUDEBNÍ UKÁZKA 

O kočce Kačce

Kniha pro začínající čtenáře přináší příběh, který vypráví malá bílá kočička. Jmenuje se Kačka a žije v rodině se dvěma dětmi. Popisuje, jak nás lidi vnímá, a jak se jí v lidské rodině žije.

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Švejdová
  • Nakladatel: SiD & NERo, edice začínám číst
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-85886-53-7
  • Poznámka: Na knihu volně navazuje kniha Kočka Kačka herečkou.
  • Oceněno Zlatou stuhou.

obalKockaKacka

ANOTACE:

Vyprávění o kočičce, která žije ve spořádané lidské rodině a má spoustu přátel nejen mezi dětmi, ale i mezi zvířaty obývajícími velký činžovní dům. Největším Kaččiným kamarádem je ale kocourek Knírek, kterému se Kačka dokonce svěří se svou velkou touhou stát se herečkou.

UKÁZKA 1:

Jsem krásná. Když jdu po ulici, každý se za mnou otočí a řekne: „To je ale kočka!“
A já opravdu kočka jsem. Mém čtyři nohy, kulatou hlavu s bílými oušky o dlouhý mourovatý ocásek.
Jsem kočka domácí, protože žiju doma. A doma, to je u Kukačků. Kukačkovi jsou čtyři. Dva malí o dva velcí. Malí si se mnou hrají a velcí mi dávají jíst.
Velký Kukačka je z nich úplně největší. Dosáhne skoro na strop o na nose nosí skla jako okýnka do očí.
Velké Kukačkové se říká mámo. Točí se pořád v kuchyni a umí hezky hladit. Já mám ráda, když mě někdo hladí. A když mám hlad, dostanu od mámy papáníčko. Papáníčko je někdy ještě lepší než hlazení.
Malá Kukačková se jmenuje Kamila. Na zádech noci velikánskou tašku u chodí do domu, kterému se říká škola. Škoda, že také nemůžu chodit do školy. To bych pak byla kočka školní, jenže Kamila říká, že kočkám je do školy vstup zakázán. To mě mrzí. Ale Kamila je na mě milá. Slíbila že mě brzy bude učit sama.
Malý Kukačka je úplně nejmenší. Jmenuje se Michal a chodí po čtyřech jako já. Asi proto ho taky nepustili do školy. Do školy se chodí po dvou. I když Kamila vyprávěla, že jejich školník chodí po třech, protože má hůl. Ale školník určitě mluví. To Michal ještě mluvit neumí. Jediné, co říká, je mik mik, máma a ham. Michal je mimino. Velký Kukačka, Michal, Kamila a máma jsou moje rodina. Dali mi taky jméno. Jmenuji se kočko Kačka Kukačková.

KockaKacka_1

 

UKÁZKA 2:

KockaKacka_11

 

RECENZE:

… V próze nazvané O kočce Kačce co pokusila rozmnožit poměrně bohatou řadu většinou velmi úspěšných knížek o pejscích a kočkách. Konkurence tedy tvrdá a autorka jako by se ji předem zalekla. Vyprávění kočky Kačky se totiž po odečtení ilustrací scvrkne na několik stránek a ve chvíli, kdy odezní pár drobných scének, jsme na konci. A tak vztah kocourka ze sousedství a Kačky navodí jen vtipnou atmosféru, ale na ucelený příběh nestačí.“
(dit) Nové knihy 48 /1999, s.7

POZNÁMKA:

Kniha získala cenu Zlatá stuha 1999 „za úsměvný humor textu“.

HRAČKA inspirovaná knihou O kočce Kačce  – DŘEVĚNÉ  PUZZLE:

Kačka puzzle

Kočka Kačka herečkou

Knížka pro začínající čtenáře volně navazuje na knihu O kočce Kačce. V druhém díle se Kačce podaří splnit její vytoužený sen – dostane roli v televizní reklamě na kočičí papání.

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Švejdová
  • Nakladatel: SiD & NERo, edice Začínám číst
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-85886-53-7
  • Poznámka: volné pokračování knížky O kočce Kačce

obalKackaHerecka

ANOTACE:

Kočka Kačka poznává nové kamarády, koťátka Sazičku a Mourka, který ještě neumí říkat „r“, morče Celestýna, který trochu zlobí, ale také nezbedná dvojčata, kluky Matěje a Maxima. Zvířátka i děti věří, že se Kačka jednou stane slavnou herečkou. To se Kačce také splní, když dostane roli v televizní reklamě. Brzy ale pozná, že ze všeho nejlepší je hrát si s kamarády jen tak pro radost.

UKÁZKA:

Byla jsem zrovna krásně napapaná a oči se mi až zavíraly, když velký Kukačka zapnul televizi. A to byste nevěřili! Nějaká cizí krásná kočka si tam vykračovala od misky k misce. Ke každé jen čichla, ohrnula čenich o šla dál. Ale v té poslední misce muselo být něco obzvlášť dobroučkého. Ta cizí krásná kočka se zastavila, přimhouřila očka o pustila se do toho s takovou chutí, jako by jí velcí týden nedali najíst. Nakonec protáhla přední i zadní nohy a mlsně si olízla tlamičku sametově růžovým jazykem.
Chtěla jsem vědět, jestli mám také tak sametově růžový jazyk, a vyplázla jsem ho jak jen to šlo.
„Koukni na Kačku, tati,“ strčila Kamila do velkého Kukačky. „Že vypadá úplně jako to kočka z reklamy.“
„Mik, mik,“ řekl na to malý Michal a hned se zas pokoušel sníst svoji přední levou tlapku.
Ale velký Kukačka překvapené zašeptal:
„No jo, máš pravdu, Kamilo. Úplná filmová hvězda, ta naše Kačka.“
Samým štěstím jsem se až zatetelila a z vděčnosti jsem šla velkému Kukačkovi zahřát krk. Má to moc rád. Podrbal mě na hlavě svými krátkými tupými drápky. On chudáček jiné nemá. Ale i tak to bylo moc příjemné.

UKÁZKA 2:

KockaKacka_II_11

RECENZE:

KočkaKačka_herečkou_RECENZE_Ditmar