Archiv pro štítek: Pracovní listy ke knize

Lentilka pro dědu Edu (2. vydání)

Příběh malého Honzíka, jehož pradědeček trpí Alzheimerovou nemocí. Vícegenerační soužití v jedné rodině přináší celou řadu veselých i smutných situací, které je ale nutné zvládat a řešit.

  • Rok vydání: 2012, e-kniha 2013
  • Napsáno: 2003
  • Stran: 82
  • Žánr: příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Eva Mastníková
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-00-03026-5
  • Poznámka: 1. místo Suk 2006 – Cena knihovníků, 4. místo-anketa dětí, Čestné uznání nakladatelství Albatros za rok 2006.
  • 1. vydání Albatros 2006.
  • Pracovní listy ke knize si můžete stáhnout na stránkách Albatrosu ZDE:
  • Vyšlo též polsky (Cukienek dla dziadka Tadka), slovinsky (Bombonček za dediju Ediju) a slovensky (Lentilka pre dedka Edka).
  • E-KNIHA 

obalLentilkaProEdu

1. vydání

123

2. vydání

INFORMACE:

V roce 2013 jsem se stala patronkou nadace Alzheimer nadační fond. Ačkoliv moje knihy patří především dětem a dospívajícím, problematika knihy Lentilka pro dědu Edu propojuje nejmladší generaci s tou nejstarší.

Alzheimer_komiks

ZÁLOŽKA DO KNIHY:

Alzheimer_záložka_AAlzheimer_záložka_B

ZAJÍMAVOST:

LENTILKA TOUR: 10 podzimních besed s Albatrosem

Lentilka_KMČ_léto2013

 

http://citarny.cz/index.php/knihy-lide/kde-to-zije/knihy-akce-pro-deti/3561-brezinova-lentilka-pro-dedu-edu

 

KŘÍŽOVKA v katalogu KMČ – podzim 2013

 

Okno do komína (2. vydání)

Kniha o klukovi Lukovi, který se spřátelí se Štěpánem Pánem, majitelem cihelny. Luk je sám s maminkou, jeho táta prý v daleké Africe staví most. A tak ho Luk vyhlíží komínem…

 

Okno_do_komína_2vydani_malé

  • Rok vydání: 2013
  • Napsáno: 2008
  • Stran: 48
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Baránková
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-00-03112-5
  • Poznámka: První vydání této knihy vyšlo v projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka a bylo neprodejné. Druhé vydání je určeno k prodeji široké veřejnosti.
  • Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
  • Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA z aplikace Booko:

 

 

Okno_KMČ_podzim2013

Kluk a pes (1. vydání)

Příběh dvou školáků, kteří jsou nerozlučnými přáteli. Jeden z nich je třeťák Julin na vozíčku, druhý pes César, který chodí do psí školy, aby se mohl stát asistenčním psem.

obalKlukPes

  • Rok vydání: 2011
  • Napsáno: 2009
  • Stran: 60
  • Žánr: příběhy s dětským hrdinou, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Eva Švrčková
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-02718-0
  • Překlady:
    2011 vyšlo ve slovenštině pod názvem Chlapec a pes.
    2014 vyšlo ve slovinštině pod názvem Fant in pes.
    2016 vyšlo v maďarštině pod názvem Add a mancsod!
    2017 vyšlo v polštině pod názvem Chlopiec i pies
  • 2. vydání: Albatros 2016.
  • Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
  • E-KNIHA 
  • AUDIOKNIHA
  •  Kniha byla upravena pro aplikaci Booko.

UKÁZKA Booko:

 

kluk a pes -kytkyANOTACE:

Příběh o přátelství devítiletého Julina upoutaného na vozík a jeho psa Césara, který kvůli svému malému pánovi chodí do speciální psí školy, aby se mohl stát opravdovým asistenčním psem. Kniha plná veselých příhod odehrávajících se ve škole dětí i ve škole psů ukazuje Julina jako obyčejného kluka, který je součástí party, nepotřebuje být litován a občas je mu i co závidět.

 

Kluk a pes_vozik

 

Ahoj, já jsem Julin! Jsem třeťák, je září a právě mi začíná škola. Do školy nechodím, ale jezdím. Mám rád počítače, závody, psy, a samozřejmě rodiče a kamarády. Jsem obyčejný, myslím, že docela chytrý kluk.

Kluk a pes_stopuje

 

 

Ahoj, já jsem César! Jsem prvňák, je září a právě mi začíná škola. Do školy nechodím, ale běhám. Mám rád dobré jídlo, výlety, lidi, a samozřejmě své pány a kamarády. Jsem docela šikovný Julinův osobní asistent. Jsme nejlepší přátelé a společně zvládneme úplně všechno!

 

UKÁZKA:

Tajemný vzkaz v tenisáku

„Ukaž, co to máš za míček, Césare?“ řekl Julin udiveně. „To není tvůj tenisák. Komu jsi ho vzal, co? To se nedělá, brát cizí věci.“

Kluk_a_pes_předsádkaJo, já vím. Jenže tohle není cizí věc. To je tenisák mý kamarádky z vedlejší třídy. Alfa je moc prima labradorka a ve škole studuje obor vodicích psů pro lidi, co nevidí. Alfa se učí, jak vést svou paní po ulici tak, aby nezakopla, aby nikam nespadla, aby ji nic nepřejelo a taky aby nezabloudila do úplně jiný ulice, než kde bydlí. Alfa říká, že je to docela fuška. Ale ji to prý baví. A svou Mílu má ráda. Jako já tebe, Juline.

„Tak, Césare! Míček. Dej!“

Dej! už umím. Tady ho máš, Juline. Ale kradenej není. My jsme si ho s Alfou jen vyměnili. Chtěla to, víš? Pořád mi ho o přestávce cpala, tak jsem si ho vzal a dal jí ten svůj.

Kluk_a_pes_tenisákJulin seděl na posteli a pohazoval si cizím tenisákem. Ale pak se na něj podíval pozorněji a zjistil, že míček je v jednom místě naříznutý. Nehtem zajel do škvíry, cosi nahmatal, podíval se na Césara a řekl:
„Podej mi pinzetu. Pinzetu, Césare! Přines!“

Hm, to se ti řekne, pinzetu. Ale co ta pinzeta je, u všech zahrabanejch kostí? Umím ti podat propisku. Propisku bys nechtěl? Brada už mě naučil podávat taky knihu, sešit, penál, nůžky, ty musím opatrně. Přinesu čepici, rukavice, bundu a boty. Dokonce i mobil už umím. A je to teda pěknej šok, pokud ti mobil zazvoní přímo v tlamě, když ho zrovna neseš. Fuj! Poprvé jsem se tak lekl, div jsem tu věc nespolknul. Ale Brada mě vytrénoval, už se nelekám.

„Césare! Tu pinzetu!“

Nevím, Juline. Pinzetu fakt neumím.

Julinovi se nakonec podařilo do škvíry v míčku vsunout dva prsty. Trochu měl strach, aby ho nechytla křeč, ale zdálo se to být v pořádku. Opatrně, kousek po kousku, cosi vytahoval.
„Tý jo! Co to může být?“
César postřehl v Julinově hlasu napětí a obezřetně se posadil těsně vedle něj. To aby v případě, že by se s Julinem něco dělo, mohl včas zasáhnout.
Julin držel v rukou malý, na několikrát složený papírek.
„To bude asi vzkaz. Nějaká tajná zpráva. Chápeš, Césare? V tom míčku bylo ukrytý nějaký tajemství.“

TISKOVÁ ZPRÁVA O KŘTU KNIHY:

KNÍŽKU KLUK A PES POKŘTIL JAN POTMĚŠIL A PES

Praha, 8. dubna 2011

Herec Jan Potměšil a asistenční pes Ešlinka ze sdružení Helppes se stali kmotry nové knížky Ivony Březinové Kluk a pes. Jejími hlavními hrdiny jsou totiž třeťák Julin, který je vozíku, a jeho asistenční pes César. Ten je také vtipným vypravěčem příběhu.

Nakladatelství Albatros pozvalo do Ta kavárny Jedličkova ústavu v Praze děti ze základní školy Jedličkova ústavu, ze ZŠ Nedvědovo náměstí a žáky Učiliště pro děti s více vadami. Všichni si s napětím poslechli ukázku z knížky v podání autorky Ivony Březinové a herce Jana Potměšila. „Ivona Březinová zpracovala téma odlišnosti vtipně, vesele a přístupně. Už se těším, jak ho přečtu svým dětem,“ řekl Jan Potměšil.

Šestnáctiměsíční fenka Ešlinka, která je stejně jako hlavní hrdina knížky César žákyní psí školy, pak předvedla, co všechno umí – stáhnout paničce rukavice i čepici, podat hrneček, mobil i hřeben, otevřít skříňku i podat vodítko. Její cvičitelka Zuzana Daušová pak dětem vyprávěla, jak to v psí škole vypadá a co všechno jsou psi schopni se naučit.

Setkání zakončily divoké závody ve slalomu na vozíku, kdy si to rozdaly děti, které vozík potřebují ke každodennímu životu, s těmi, které na něm seděly poprvé v životě.

Nakladatelství Albatros zároveň předalo Ta kavárně, kde se scházejí klienti Jedličkova ústavu a škol a maminky s dětmi, malou knihovničku dětské literatury. Návštěvníci kavárny mají teď možnost si půjčit leporela pro nejmenší, knížky prvního čtení i literaturu pro teenagery. „Jsme rádi, že se naše knížky dostanou na místo, kde se schází spousta dětí,“ řekla šéfredaktorka Albatrosu Šárka Krejčová a slíbila, že nakladatelství bude knihovničku pravidelně doplňovat o nové tituly.

Ivona Březinová se věnuje literatuře pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách, a proto s pověstným batohem knih na zádech křižuje celou republiku. V poslední době se také v rámci svého působení na Literární akademii stará o nejmladší spisovatelskou generaci. Je mimo jiné autorkou knihy Lentilka pro dědu Edu, která popisuje dětskou zkušenost se stářím (Albatros, 2010).

RECENZE 1:

iLiteratura
Březinová, Ivona: Kluk a pes
Autor článku: Milena Šubrtová – 20.9.2011
knihy : Česká republika /RECENZE DĚTSKÁ

Ivona Březinová se novelou Kluk a pes opět pohybuje v prostoru návodné, formativní literatury, kde již mnohokrát osvědčila své literární kvality. Stačí připomenout čtenářsky úspěšný cyklus o dospívajících a závislostech Holky na vodítku či prózu Lentilka pro dědu Edu, líčící s optimismem nelehké soužití dítěte a prarodiče s Alzheimerovou chorobou.

Ivona Březinová: Kluk a pes. Ilustrace Eva Švrčková, Albatros, Praha, 2011, 60 s.
Julin a pes César trávili až dosud každou volnou chvíli společně, se začátkem školního roku však jejich cesty dočasně rozdělí pevný řád povinností. Školákem se totiž vedle třeťáka Julina nově stává i retrívr César, který podstupuje výcvik na asistentského psa, aby mohl lépe pomáhat svému dětskému kamarádovi, odkázanému v důsledku postupujícího onemocnění na invalidní vozík. Epizody ze školního prostředí jsou tak nevšedně zpestřeny o zajímavosti ze života psích školáků.
Březinová rozvíjí nelehké téma handicapu citlivě, bez sentimentu a s osvobozujícím humorem. Julin je se svým postižením smířen, vozík mu kompenzuje fyzickou nedostatečnost, ale stává se rovněž přirozenou rekvizitou dětských her. César je Julinovi důležitou oporou na cestě k samostatnosti a v rodinném mikroprostoru je mu vyhrazeno místo rovnoprávného člena, jenž je Julinovi blízko jako sourozenec. Za určitou slabinu prózy lze považovat její přesycenost nastolenými problémy, které na ploše komorního příběhu nejsou přesvědčivě rozvinuty, a pouze letmo nastíněnými charaktery jejich nositelů (například strach nevidomé Míly; Břéťa utíkající z domova v obavách z trestu kvůli špatnému vysvědčení).
Autorka dynamicky střídá různé vypravěčské polohy. Jedním ze zdrojů komiky se stává Césarova psí perspektiva, ze které je s odzbrojující bezprostředností nahlížen každodenní život v lidské společnosti. Použití tohoto „nespolehlivého“ zvířecího vypravěče není v kontextu české literatury pro děti novým prostředkem, nicméně Březinová s ním pracuje funkčně. Césarovy komentáře, v textu typograficky odlišeny kurzivou, nemají pouze povahu zábavných glos, ale dětského čtenáře aktivizují a zdůrazňují etické poselství příběhu. Knížka je v tiráži doporučována čtenářům od osmi let, určitě však najde vděčné recipienty i mezi mladšími dětmi.

© Milena Šubrtová

RECENZE 2:

Recenze_Pes_MFDnes_15092011s6D

RECENZE 3:

Kluk a pes od Ivony Březinové zaujme tématem a nádhernými ilustracemi

Knížka Kluk a pes je novým počinem Ivony Březinové. A jako vždy, zaujme svým tématem, které je široké a citlivě seznamuje děti s něčím, co bývá společností vnímáno spíše negativně či rozporuplně (tady je onen Kluk vozíčkářem). Druhou nádhernou rovinu jsem v knížce objevila v ilustracích, které jsou z autorské dílny Evy Švrčkové. Obě dámy jsem v rámci recenze požádala také o pár slov.

Líbí se mi živý styl, který vás vtáhne přímo do děje a s Julinem, klukem na vozíku, prožijeme jeden školní rok. Jeho asistenční pes César ovšem také chodí do školy, jak pochopíte hned po prvních stránkách. Ovšem do té psí… aby se naučil
vše, co potřebuje znát. A nebude tam sám, spolužáků bude mít hafo a z jeho psí hlavičky se dozvíte nejen, jak pes přemýšlí a funguje. Třeba barvitý popis „chytání stopy“ je excelentní, ale také co se v takové škole děje a jak to chodí mezi psími spolužáky.

Anebo úplně prostou věc, jak to chodí u večeře.

„Lidi, já bych žral. Jezte rychle! Vím, že až se najíte, taky  dostanu něco dobrého. Voňavého. Z té velké plechové mísy se dvěma uchy a placatou plechovou čepicí cítím maso. Je ještě horké. Asi ho dostanu s rýží. A s mrkví. Hmmm, už se těším. Vám to ale trvá, u všech kostí! Za chvíli vám ukážu, jak se má pořádně hltat.

V noci ti dva spali hlubokým spánkem. Julinovi se zdálo o tom, jak s klukama závodili a on byl na vozíku rychlejší než Mirek na kole.  Césarovi se zdálo o hovínku, které se nedalo zahrabat. Dost ho  to zlobilo, ale ani ve spánku neopomněl prohřívat Julinovy věčně ztuhlé nohy.“

 

Opravdu krásný popis souznění kluka a psa, co říkáte? Zaujalo mne, jak úžasně autorka Ivona Březinová tohle uměla popsat a tak jsem se neváhala s dotazem.

Že se umíte dívat na svět dětskýma očima, již vím a je to   úchvatná a cenná vlastnost, ale vy jste to nyní dokázala i těma  psíma?  Je tam hodně podrobností o psím výcviku a mě se třeba velmi líbil popis, při kterém doslova  cítím, jak pes cítí a hledá stopu. A že to není žádná legrace..?

S psy nemám příliš velké zkušenosti, ale pokusila jsem se do jejich  světa co nejvíc ponořit. Studovala jsem podklady v knihách i na internetu, kde jsem viděla spousty instruktážních filmů o speciálním výcviku. A měla jsem i své informátory z organizace Pomocné tlapky a potom z organizace Helppes.

 Právě fenka Ashley z Helppesu mi knihu  spolu s hercem Honzou Potměšilem pokřtila a paní Zuzana, uznávaná  cvičiteka, mi složila největší poklonu, kterou jsem kdy slyšela. Prý má při čtení mé knihy v určitých pasážích pocit, jako by ji psal pes. Tohle když mi řekne člověk, odborník, který se psy léta pracuje a  vychovává je pro speciální úkoly, tetelím se radostí, že se mi snad tím psem na chvilku opravdu povedlo být.“ 

Já myslím, že se Vám to určitě povedlo, protože tohle byla myšlenka, která se do mě zakousla
vlastně po přečtení několika prvních řádků „psího přemýšlení“ a pevně věřím, že nejsem jediný podobný čtenář.

Svou roli tu bude hrát také žlutý tenisák, který bude prostředníkem k další postavě v knížce. Slepé holčičce Míle. A taky dojde na velkou pátrací akci. A na hledání ztracené ledvinky ve sněhu. A taky na závěrečné zkoušky v psí
škole.  Prostě se toho za ten školní rok stane mnoho a mnoho. Až skoro div, že se to do tak útloučké knížky vejde.

Nedejte se zmást, ona vám vydrží ale dost dlouho.

Je to čtení náročnější.

Ne snad těžké na čtení, ale pro témata, kterých se dotýká. Život handicapovaných ve světě „normálních lidí“ není vůbec jednoduchý a Ivona Březinová se navíc na všechno dívá dětskýma očima. Tuhle vzácnou vlastnost dnes již každý nemá a je to úhel pohledu, který dospělí už ztrácí… Je dobré si ho občas připomenout. Témat k povídání po čtení je mnoho a když si k tomu připočítáte ještě pohled na svět psíma očim a psím čenichem, tak zjistíte, že tahle knížka vám dá opravdu hodně. Hodně námětů k zamyšlení, nekonvenčních názorů a pohledů na svět.

A to je dobře.

Co je však dokonale odpočinkové, jsou ilustrace Evy Švrčkové, které jsou příjemné a chvílemi budí dojem příjemného teplíčka. Snad pro ty „textilní vzory“, které čas od času použije tu a tam…občas na místech nepatřičných, ale o to zajímavějších, třeba na hrnci s masem s mrkví.

  Vyřádila se také v chlupech a vlasech, které vypadají jako opravdové a dělají z každé ilustrace nádherný šperk. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem si našla na paní Švrčkovou kontakt a zeptala se jí rovnou, jak to s těmi ilustracemi je.

Jak byly tvořeny? Opravdu pomocí textilu, nějakou koláží? Mě fascinují chlupy a vlasy tam svou opravdovostí“???

 Ilustrovat knihu Ivony Březinové byla jedna radost, protože příběh o klukovi a jeho psovi je nabitý dějem a tím i velmi inspirativní. Obrázky vznikly přetiskováním různých materiálů (především textilních), které jsem hledala a sbírala, kudy jsem chodila 🙂 Kombinace těchto přetisků nabízí velkou škálu strukturálních variací a umožňuje vyhrát si s detailem. Pro dosažení žádoucího výsledku jsou monotypy propojeny s malbou a ve finále se uplatnila i obyčejná tužka.“

A mě nezbývá, než se kochat a přemýšlet nad každý obrázkem, jakou radost a slast musela jeho výroba stát. Je to příjemné a nádherné pohlazení pro oko i duši po záplavě těch nepěkných počítačově dělaných ilustrací, které mají pouze jednu výhodu – jsou rychlé, levné a jsou s minimem možné námahy…. Ehm… to vlastně nejsou výhody, že?

Já radši zůstanu u obrázků, na kterých je vidět, že dělaly radost a potěchu i samotnému autorovi při tvorbě. A to obrázky v knížce Kluk a pes rozhodně jsou. 

Vydalo nakladatelství Albatros, 2011, www.albatros.cz

Foto ilustrací: archív Evy Švrčkové

Renata Petříčková. Popelky. 5. 12. 2011

http://www.popelky.cz/rodina-a-drobotina/kluk-a-pes-od-ivony-brezinove-zaujme-tematem-a-nadhernymi-ilustracemi.html

RECENZE 4:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Kluk a pes

Krásný příběh pro děti i dospělé o přátelství člověka a psa chytí za srdce nejen ty, kteří mají nebo chtějí mít zvířecího kamaráda, je také o tom, jaké to je skončit kvůli nemocným nohám na vozíku, ale získat toho nejbáječnějšího asistenčního psa na světě. Kniha Kluk a pes je takovým malým výletem do světa dětí na vozíčku, které potřebují kamaráda, přítele a hlavně pomocníka, aby byli soběstační. Oba hlavní hrdiny, Julina i Césara si hravě zamilujete, protože je to správná a nerozlučná dvojka, která toho má hodně před sebou. Spolu toho totiž zvládnou strašně moc!

Julin je kluk jako každý jiný, jen nemůže běhat, ale jezdí na vozíčku. Ještě vloni chodil o berlích, ale letos už musí dát berle stranou. Nový elektrický vozík mu nahradí nohy a dokáže drandit až šest kilometrů za hodinu. Má pohon na zadní kola a ovládá se joystickem na opěrce ruky. Julin má rád počítače, závodění a psy.

César je asistenční pes učedník, kterého čekají zkoušky, aby se mohl stát Julinovým osobním asistentem, protože ho Julin potřebuje. Takový asistenční pes umí splnit mnoho příkazů a je vlastně takovou prodlouženou rukou svého pána, pro kterého mohou být náročné nebo složitější i docela obyčejné věci jako si něco podat nebo otevřít. Věci, nad kterými lidé se zdravýma nohama a rukama vlastně vůbec nepřemýšlejí.

Julin a César jdou poprvé do školy, zatím ale každý do jiné. César chodí do psí školy, aby mohl Julinovi pomáhat se vším, co bude potřeba. Možná se budete divit, ale i pejsek dostává domů domácí úkoly, protože je třeba pořád trénovat. I Julin zvládne svůj první školní den třetí třídy na jedničku. Na Julinově vozíku se sveze snad skoro celá třída, to je ale pozdvižení!

Kluk a pes spolu zažijí spoustu dobrodružství, třeba takové závody na vozíčku, které nakonec naštěstí dobře dopadnou. César dokonce vystopuje ztraceného Julinina spolužáka, který se bál jít domů kvůli špatné známce na vysvědčení. Také najde na horách tátovu ztracenou ledvinku. Nejdůležitější však je, že César se celý rok pilně učí, aby byl Julinovým tím nejlepším společníkem, pomocníkem a kamarádem.  Podá, přinese, vyřídí… Ale je tu i čas na zábavu a díky kamarádům objeví Julin s Césarem kouzlo flyballu, což je vlastně takový sport pro psy. Chce to trénovat, ale časem se může i závodit a na to se Julin těší nejvíc. A je tu konec školního roku – Julin zvládá školu bez problémů, ale Césarovy závěrečné zkoušky, to byla jiná! I za nesplněný nebo chybně splněný povel může pejsek výuku opakovat. Ale Césarovi se nakonec všechno povedlo na výbornou, zdárně prošel studiem a složil předepsané zkoušky. Na jeho diplomu je napsáno ABSOLVENT V OBORU PES ASISTENT PRO LIDI S POSTIŽENÍM. Po prázdninách šli Julin s Césarem zase do školy. Ale tentokrát už spolu a do stejné. César kráčel vedle levého kola Julinova vozíku, otevřel mu dveře a v šatně mu zul boty. Rozepnul mu zip bundy a stáhl svetr a dokonce donesl v tlamě velký pugét kopretin paní učitelce…

Autorka knih pro děti Ivona Březinová má na svém kontě již více než 100 knih. Je rytířkou Řádu krásného slova – tato cena je obzvlášť významná, protože ji dostala od svých dětských čtenářů. Několikrát získala i prestižní ocenění Zlatá stuha, což je výroční cena pro autory, překladatele, ilustrátory a nakladatele dětské knihy. Vyhlašovateli soutěže jsou společně Česká sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu, Obec spisovatelů, Klub ilustrátorů dětské knihy a Obec překladatelů. V posledních letech se věnuje zejména sociální tématice a handicapovaným dětem, ať už jde o fyzické či psychické problémy (např. bulimie, ADHD, šikana, Alzheimer, cukrovka apod). Např. Jmenuji se Martina a jsem bulimičkaŇouma z áčka,Bez-botŘvi potichu, brácho, Lentilka pro dědu Edu, Řád sladkého sněhuláka.Její knihy byly přeloženy již do 17 jazyků. Je patronkou Alzheimer nadační fondu, nadačního fondu Gabrielis a Centra Filipovka pro děti se zdravotním postižením.
Autorkou recenze je Lucie Bednářová. Knižní klub, 11.6. 2019.

https://www.knizniklub.cz/literarni-kavarna/recenze/kluk-a-pes.html

 

HRA:
V sekci Hry těchto stránek najdete k této knize PEXESO.

HRA:
tištěné kvarteto z Albatrosu

Kvarteto_Albatros_KlukaPes

NÁMĚT KNIHOVNÁM NA VÝPŮJČNÍ KUFŘÍK:

PICT0038

 

Okno do komína (1. vydání)

Kniha o klukovi Lukovi, který se spřátelí se Štěpánem Pánem, majitelem cihelny. Luk je sám s maminkou, jeho táta prý v daleké Africe staví most. A tak ho Luk vyhlíží komínem…

Okno_do_komína_1vydani_malé

  • Rok vydání: 2009
  • Napsáno: 2008
  • Stran: 48
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Baránková
  • Nakladatel: Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha
  • Náklad: 8200
  • ISBN: 978-80-211-0569-0
  • Poznámka: První kniha projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Neprodejná kniha určená prvňáčkům, kteří se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti.
  • V roce 2013 vyšlo 2. vydání v Albatrosu, tentokrát určeno pro širokou veřejnost.
  • Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
  • Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA z aplikace Booko:

 

ANOTACE:

První vydání této knihy se nedá koupit. Tahle knížka je určena jen prvňáčkům, kteří se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti. Iniciátorkou projektu je Mgr. Ivana Hutařová a řešitelem Národní pedagogická knihovna Komenského, jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání.
Začínající čtenáři spolu s klukem Lukem nahlédnou tajemným starým komínem třeba až do Afriky. Budou kamarádit s čápy, s holčičkou Nelkou a také se Štěpánem Pánem, který opravdu nezkazí žádnou legraci.

POZNÁMKA K PRVNÍMU (NEPRODEJNÉMU) VYDÁNÍ:

Pozor, pozor! Určeno jen těm, kteří se zapojili do obrovské dobrodružné akce s názvem Knížka pro prvňáčka! Tajné heslo: Už jsem čtenář.

Milý čtenáři,
držíš v ruce knížku, kterou jsme pro tebe s radostí vytvořily. Doufáme, že aspoň kousek té radosti přešel při čtení i na tebe. Možná jsi knihu přečetl úplně celou sám, možná ti občas někdo pomáhal. Ale zvládl jsi to. Tuhle knihu totiž nezíská každý. Nedá se koupit v obchodě ani vyhrát v soutěži. Naši knihu smí vlastnit jen ten, kdo se právě naučil číst. Můžeš tedy hrdě zakřičet: Povedlo se! Už jsem čtenář!
Knihu Okno do komína ti dáváme za odměnu. Tím, žes ji přečetl, se před tebou otvírají okna do celého světa. Tak se pořádně dívej!

Ivona Březinová a Vlasta Baránková

logo_ctenar

UKÁZKA 1:

Po kolejích tlapká kluk. Jmenuje se Lukáš, ale říkají mu Luk. Kluk Luk.
Klouže se a dělá vlak. Troubí a píská a výská. A vlak už vráží na nádraží, kde čekají Dan a Tom.
„Vystupovat! Konečná!“ volají a mají pravdu, protože koleje dál nevedou.

Luk se rozhlíží. Zvědavě kroutí hlavou sem a tam. Kam se podívá, tam je nějaká sesutá zeď. Hromada cihel. Nebo dveře do prázdna. A přímo nad hlavou komín. Kulatý a tak vysoký, že může šimrat mraky na břiše. Pyšně kouká do oblak i na okolo poletující ptáky. A na klubko dětí dole na trávníku. Mezi dětmi lelkuje Nelka. Nic nedělá. Jen si komín prohlíží ze všech stran.

„Páni, tady by se to hrálo na lupiče,“ křičí Luk na Dana s Tomem a šplhá hromadou sutin ke komínu.
Obejde ho kolem dokola a dlaní hladí jeho oprýskanou tvář.
„Tváříš se jako kakabus, komíne.“
A komín mlčí a mlčí.
V bodláčí číhá černý kocour.
„Co ty tu děláš?“ ptá se Luk.
A kocour hup do komína temnou dírou kousek nad zemí.
„Aha, ty tu bydlíš,“ říká Luk. „Haló, kocoure Kominíku, můžu taky dál?“ volá a opatrně se sune do díry za ním.

V komíně je tma. A taky průvan, který Lukovi zvedá vlasy. Jen úplně nahoře vidí malé kolečko světla. Luk zakloní hlavu a kouká a kouká.
Kolem to fouká, fučí a hučí, ale Lukovi to nevadí. Je právě námořní kapitán a obřím dalekohledem hledí daleko.
A moře je modré a bílé. Za mořem je Afrika. A v Africe žijí žirafy a sloni a lvi. A taky táta.
Do komína nakouknou Dan s Tomem.
„Kde jsi? Vymysleli jsme hru na mimozemšťany.“
Luk jen zavrtí hlavou. Hra na vyhlížení táty je lepší.

Venku se šeří. Kolečko nahoře na komíně ztmavlo soumrakem.
Vlak na kolejích píská:
„Domů, děti! Honem! Nelelkuj, Nelko! Za chvíli bude tma a mámy na vás čekají s večeří.“
„Ahoj, komíne!“ řekne Luk. „Už musím jít. Ale přijdu zas!“

okno_capi komin_2

UKÁZKA 2:

„Taky umíte vylézt na strom, Štěpáne Páne?“
„No jasně,“ kasá se Štěpán Pán, „ale musí mít silné větve, aby mě neupustil.“
„Hm,“ vzdychne Luk. „Mě už upustilo hodně stromů. A jednou to byla pořádná šlupka! Máma říká, že jsem padal jak šiška z borovice. A ona to přitom byla jenom obyčejná třešeň.“
„To víš, Luku, stromy si musíš umět vybírat.“
„Štěpáne Páne, myslíte, že támhleten by nás neupustil?“ ukazuje Luk na urostlý buk.
„Nevím, muselo by se to zkusit.“

Kluk Luk šplhá jako veverka. Zato se Štěpánem Pánem je to bída.
„To je ale filuta, ten strom,“ funí Štěpán Pán, „hlídá si mě, abych na něj nevylezl a on mě pak nemusel držet, lenoch jeden líná.“

okno_pad ze stromu

RECENZE 1:

Březinová, Ivona: Okno do komína
Autor článku: Milena Šubrtová – 28.1.2010, ILiteratura

Ivona Březinová: Okno do komína, Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2009, 48 stran.
Útlá knížka spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátorky Vlasty Baránkové Okno do komína již našla své dětské čtenáře, přesto se na knihkupeckých pultech vůbec neobjevila. Publikace totiž není volně prodejná a získat ji mohli výhradně žáci, kteří se prostřednictvím škol či knihoven zapojili do projektu MŠMT ČR Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka, jehož řešitelem je Národní pedagogická knihovna Komenského jako jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání. Cílem projektu je podpořit zájem dětí o četbu a knížka zde funguje nejenom jako důležitý motivační prostředek, ale především jako odměna, stvrzující nově nabytou čtenářskou dovednost obdarovaných dětí – vždyť je to právě zvyšující se úroveň čtenářských dovedností, která je jedním z nejviditelnějších ukazatelů žákova růstu. „Knihu Okno do komína ti dáváme za odměnu. Tím, žes ji přečetl, se před tebou otvírají okna do celého světa. Tak se pořádně dívej!“ vzkazují autorky dětskému adresátovi.
Kulisy příběhu jsou pohádkově nadčasové, leč autorka drží své vyprávění ve vymezených mantinelech realistického příběhu ze života dětí. Prvňáček Lukáš – kluk Luk – objevuje nový svět i mezigenerační přátelství díky starému komínu v polorozpadlé cihelně. Komín slouží Lukášovi jako dalekohled, jímž nahlíží do exotických krajin, i jako raketoplán pro cestu do samotného vesmíru. Fantazijní výlety pak střídá nemenší dobrodružství, když si na vrcholku komína udělají hnízdo čápi. Hrdinova fascinace obětavou soudržností čapí rodiny a péčí dospělých ptáků o vyhladovělé potomky představuje poněkud posmutnělou paralelu k Lukášově neúplné rodině. Chlapec stále vyhlíží dlouhodobě nepřítomného tatínka a pomyslné okno starého komína je pro něj únikovým průhledem do jiných světů, skrývajících naději, že se s tatínkem setkají. Březinová zakončila příběh harmonizujícím, zároveň však do proudu vyprávění věrohodně zakomponovaným, optimistickým závěrem – ostatně knížka za odměnu by neměla zanechávat čtenáře rozesmutnělé.
Texty pro začínající čtenáře se většinou vyznačují nekomplikovanou výstavbou jazykového plánu, autorce se však podařilo skloubit požadavek jednoduchosti a čtenářské srozumitelnosti s estetickou působivostí. V krátkých větách využívá rytmu i rýmu, paronomázií, zvukomalby a všechny tyto prostředky jsou v textu funkční, neboť rozvíjejí naznačené významy a podtrhují aspekt hry a hravosti. Ilustrace Vlasty Baránkové zdařile doplňují a vtipně konkretizují představy, evokované textem (například čapí hnízdo vystlané kanafasovými peřinkami).
Březinová i Baránková jsou plodnými autorkami, které svým dílem oslovují adresáty různých věkových kategorií (Březinová publikuje od 90. let 20. století a je autorkou šedesátky knih pro děti, mládež i dospělé; Baránková se ilustraci věnuje od 60. let a za ilustrační doprovod dětských knih získala řadu mezinárodních i domácích ocenění), nejzdařilejší jsou však jejich počiny na poli tvorby pro nejmenší dětské čtenáře. Okno do komína se k nim řadí a nepochybně začínající čtenáře utvrdí v tom, že četba může přinášet příjemné prožitky.

© Milena Šubrtová

RECENZE 2:

Útlá knížka spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátorky Vlasty Baránkové OKNO DO KOMÍNA (Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2009) již našla své dětské čtenáře, na knihkupeckých pultech se však neobjevila. Publikace není volně prodejná a získat ji mohou pouze žáci, kteří se prostřednictvím škol či knihoven zapojili do projektu MŠMT ČR Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka, jehož řešitelem je Národní pedagogická knihovna Komenského jako jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání. Cílem projektu je podpořit zájem dětí o četbu a knížka zde funguje nejenom jako důležitý motivační prostředek, ale především jako odměna, stvrzující nově nabytou čtenářskou dovednost obdarovaných dětí.
Ivona Březinová napsala pro tuto příležitost jednoduchý, leč půvabný příběh, jehož působivou poetiku podtrhují ilustrace Vlasty Baránkové. Předem je nutno předeslat, že toto spojení obou autorek na ploše knížky pro začínající čtenáře se ukázalo být velmi šťastným. Ilustrace citlivě rozvíjejí obraznost příběhu a zároveň respektují jeho ukotvení v realitě. Důležitou roli svěřila Březinová motivu vysokého komína, jenž se stává středobodem dětských her. Opuštěný komín polorozpadlé cihelny se mění v útočiště dětí a toulavých koček, v kaleidoskop i dalekohled, jímž dětský protagonista nahlíží do vysněných končin, ba dokonce do samotného vesmíru. Ten největší zázrak však prvňáček Lukáš – kluk Luk – zažije, když si na komíně vybudují hnízdo čápi. Soudržnost čapí rodiny a jejich neúnavná péče o potomky (stejně jako narození malých koťat) tvoří paralelu k hlavní dějové linii, jíž je chlapcův stesk po dlouhodobě nepřítomném otci. Překvapivý tatínkův návrat není jen úlitbou literární konvenci, neboť Luk pro splnění svého přání neváhá riskovat a nasadit všechny své síly. Březinová se tak s idylickým zakončením vyrovnala vcelku věrohodným způsobem.
Text koresponduje s předpokládanými čtenářskými kompetencemi prvňáčků, přesto ho Březinová dokázala vynalézavě ozvláštnit řadou aliterací, paronomázií, rýmových shod v proudu textu, epanastrof a dalších stylistických hříček. Vtipně skloubila požadavek čtenářské jednoduchosti s estetickou funkcí a opět potvrdila svoji pozici autorky, které se nejvíce daří v prostoru tvorby pro čtenáře předškolního a mladšího školního věku.

(mš). Příspěvek k dětskému čtenářství. In: Ladění 4/2010, s. 23 – 24.

ČLÁNEK:

Okno_do_komina_BIBLIO_c9_2009_s11

Hutařová, Ivana. Knížka, která se nedá koupit. In: Grand Biblio č.9/2009, s.11.

Teta to zase plete

Volné pokračování knihy Teta to plete. Kniha obsahuje další čtyři dvojice popletených pohádek, které teta Běta zmotala dohromady. Opět doplněno otázkami a písničkami.

obalTetaZasePlete

  • Rok vydání: 2007, 2011, 2018, 2020
  • Napsáno: 2006
  • Stran: 68
  • Žánr: pro začínající čtenáře, pohádky
  • Ilustrátor: Eva Sýkorová – Pekárková
  • Nakladatel: Albatros, edice První čtení
  • Náklad: 4850
  • 1. vydání ISBN: 978-80-00-01937-6
    2. vydání ISBN: 978-80-00-02830-9
    3. vydání ISBN: 978-80-00-05142-0
    4. vydání ISBN: 978-80-00-06020-0
  • Poznámka 1: volné pokračování knihy Teta to plete
  • Poznámka 2. na knihu volně navazují tituly Táta to motá a Yveta to ví
  • Poznámka 2: Kniha byla zpracovaná v aplikaci Booko.
  • Pracovní listy ke knize si můžete stáhnout na stránkách Albatrosu ZDE:
  • E-KNIHA 

 

Booko – UKÁZKA:

 

ANOTACE:
Teta II - cert

Kniha opět přináší čtyři dvojice popletených pohádek vyprávěných tak, jak je teta Běta, která tak ráda plete svetry, šály a čepice, splete dohromady. Děti by měly pohádky dobře znát, takže nebudou mít problém spolu s hlavními hrdiny, Vašíkem a Šárkou, pohádky rozmotat. A kdo si přece jen nebude vědět rady, pro toho je na konci knihy opět připraven soubor správných odpovědí.

OBSAH:

Pohádka první: Koblížek na vandru – Potrestaná pýcha (filmová Pyšná princezna)
Pohádka druhá: O kohoutkovi a slepičce – Zlatovláska
Pohádka třetí: Čert a Káča – O veliké řepě
Pohádka čtvrtá: Otesánek – Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Teta II - Otesanek

S pohádkovými hrdiny si opět můžete zazpívat na nápěvy lidových písniček:
Koblížku náš (Adámku náš)
Koulí se, koulí se (Boleslav, Boleslav)
Kdo sní tuhle žížalu (Běží liška k Táboru nebo Když jsem husy pásala)
Princezna Zlatovláska (Andulko šafářova)
Utíkej, Káčo (Utíkej, Káčo)
Tančil čert (Skákal pes)
Já mám řepu (Maličká su)
Já to sněd všechno hned (Ovčáci, čtveráci)
Krásná princezno (Pásla ovečky)

UKÁZKA:

Tančil čert,
tančil čert
v náručí své Káči.
Jiná by
utekla,
Káče však čert stačí.

Babičce už samou zlostí vycházely z nosu plameny jako rozběsněnému draku. Poznala, že Káča je opravdu silný protivník, a proto zavolala na pomoc vnučku.
„A přiveď i všechnu tu svou havěť!“ houkla ještě.
Vnučka přišla i se svými zvířecími miláčky. Kočka si stoupla za pejska, pejsek za vnučku, vnučka za vnuka, vnuk za dědečka a dědeček za babičku. Babička už chtěla dát povel k hromadnému pokřiku, když vtom se zpod otýpky dříví vynořila myška. Rozpustile pískla a stoupla si za kočičku na konec řady.
Jak Káča uviděla myš, začala vyvádět jako pominutá. Pištěla hrůzou a nařídila čertovi, ať ji z toho hrozného pekla plného myší okamžitě odnese.
Babička nelenila a honem otevřela jeden z komínů, aby mohl čert s Káčou pěkně rychle z pekla vyletět.
„Tak co s tebou, Káčo?“ drbal se čert mezi rohama, když je peklo vyvrhlo přímo doprostřed pole.
„Co by?“ usmála se Káča, které už zase otrnulo. „Zatančíme si.“
Čert jen dlouze zavyl a svalil se do brázdy mezi hroudy.
Vtom kolem kráčí Lucifer. Přes rameno si nese motyku, nedívá se napravo nalevo a míří rovnou k velikánské řepě.
„A jéje,“ chytila se Šárka za pusu. „Už je to tu zas. Teta to už zase pěkně motá.“
Teta Běta opravdu upárala kousíček ze svého obrovitánského svetru. Asi se rozhodla, že do něj vplete jiný barevný proužek, a vypáraný kus teď motá zpátky do klubíčka.
Vašík netrpělivě pozoruje, jak se jí klubíčko v hbitých prstech jen jen míhá, a nemůže se dočkat dalšího vypravování.
Lucifer došel k řepě, obešel ji kolem dokola a povídá:
„Tys mi teda vyrostla, holka.“
Řepa na to nic, a tak ji Lucifer motykou trochu podkopal, aby v zemi tolik nedržela. Pak řepu popadl a snaží se ji vytáhnout. Táhne, táhne, ale vytáhnout nemůže. Pokusil se ji tedy přemluvit písničkou:
Já mám řepu,Teta II - Kaca
táhnu v dřepu.
Povol řepo, povol,
nedrž se tu.
Povol řepo, povol,
nedrž se tu.

 

(zpívá se na melodii písničky Maličká su…)

Ale řepa zas nic. Luciferovi nezbývalo, než si zavolat na pomoc svého pekelného ministra.
Ten přiletěl rovnou z pekla, stoupl si za Lucifera, Lucifer za řepu a táhnou. Táhnou, táhnou, ale vytáhnout nemohou. A tak řepě znovu zazpívali.
Teta II -koblizekVíte, jak to bylo v nepopletených pohádkách?

1. Které dvě pohádky spletla teta Běta
dohromady?
2. S kým si chtěla Káča zatančit?
3. Kdo nařídil čertovi, aby Káču z pekla odnesl?
4. Kdo zasadil řepu?
5. Kdo se snažil řepu vytáhnout jako první?
6. Koho si zavolal na pomoc?
7. Kdo se nakonec zasloužil o to, že se řepu podařilo vytáhnout?

 

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Teta to plete a Teta to zase plete

Teta Běta neudělá bez barevných klubíček ani ránu. Má je všude a kdykoliv má chvilku čas, plete. Šály, svetry, čepice i rukavice. Děti Šárka a Vašík mají tetu moc rádi, protože je moc hodná a také jim vypráví pohádky. Jenže to není jen tak. Teta plete i pohádky. Pokud tomu nevěříte, přesvědčte se.

V každé z knížek najdete čtyři pohádky, ale ve skutečnosti jich je vlastně osm. Ve dvou knížkách si tedy postupně připomenete rovných šestnáct klasických českých pohádek! A to už za to stojí. A navíc to nejsou obyčejné pohádky, ale popletené pohádky. Děti musí přijít na to, které dvě pohádky to teta spletla dohromady, odpovědět na sedm otázek a zazpívat písničku s jinými slovy na motivy známých lidových písní (např. Adámku náš, Běží liška k Táboru…)

Knížka je určená k prvnímu čtení a zaručuji, že děti hóóóoodně pobaví, protože pohádky jsou popletené opravdu důkladně (O Červené karkulce, O Popelce, Hrnečku, vař! O Smolíčkovi, O perníkové chaloupce, O neposlušných kůzlátkách, O Šípkové Růžence, O sedmi trpaslících, Čert a Káča, O veliké řepě, Zlatovláska, O kohoutkovi a slepičce, Otesánek, O koblížkovi, Potrestaná pýcha, Dlouhý, široký a bystrozraký).Motanice donutí děti přemýšlet, opravovat chyby, reagovat na děj, komunikovat s dospělými, pod jejichž dohledem si knihu mohou samy přečíst. V závěru knihy si můžete odkontrolovat, kteréže dvě pohádky se to spletly dohromady a jaké jsou správné odpovědi na otázky. Pod dohledem dospělého se z knížky stává zábavná hra pro děti se spoustou otázek, ve které si připomenou známé pohádky.

Ozkoušeno na neteři Beatce, která nyní končí první třídu. Spletené pohádky byly pro ni vítanou změnou a moc se jí líbily. Nadšeně vyprávěla a vyprávěla, udělaly jsme si z toho prima hru – každý týden hodinku hlídám, a tak jsme měly o zábavu pokaždé postaráno 🙂

Autorka Ivona Březinová je oblíbená spisovatelka knížek pro děti a mládež. Knížky v edici První čtení dokážou děti spolehlivě přivést ke čtení. Více naleznete na www.brezinova.cz.Popletené pohádky půvabně ilustrovala Eva Sýkorová-Pekárková.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

https://www.knizniklub.cz/knihy/112862-teta-to-zase-plete.html#additional-info–content–recension

 

 

Lentilka pro dědu Edu (1. vydání)

Příběh malého Honzíka, jehož pradědeček trpí Alzheimerovou nemocí. Vícegenerační soužití v jedné rodině přináší celou řadu veselých i smutných situací, které je ale nutné zvládat a řešit.

ISBN tištěné knihy: 978-80-000-3026-5
EAN tištěné knihy: 9788000030265
ISBN PDF formátu: 978-80-000-3197-2
ISBN ePub formátu: 978-80-000-3198-9
ISBN MOBI formátu: 978-80-000-3199-6
Velikost PDF: 5475 kB
Velikost ePub: 8815 kB

obalLentilkaProEdu

ANOTACE:

Příběh začíná zdánlivě nevinnou epizodou, kdy pradědečka Edu přivádějí domů příslušníci městské policie. Ne, že by něco provedl, jak si jeho pravnuk Honzík zpočátku myslí, a jen je mu divné, že policisté pradědovi nenasadili pouta. Důvod je daleko prostší a nepochopitelnější zároveň. Děda Eda, jak se mu v rodině říká, prostě netrefil domů. Najednou si nemohl vybavit, kde bydlí a jak se ke svému domovu dostane…Lentilka-trenky

Postupně se roztáčí kolotoč situací, v kterých rodina poznává, že s pradědečkem není všechno úplně v pořádku. Po rozpačitém váhání a následném vyšetření u odborníka je stanovena smutná diagnóza. Děda Eda trpí druhým stádiem Alzheimerovy nemoci. Na rodinu padá tíseň, a to si ještě ani zdaleka neuvědomují, co všechno je v budoucích měsících a letech čeká. V nejistotě, která dědu Edu zachvacuje, se ale občas vynořuje pevný bod. Pravnuk Honzík. Nemoc jako by je ještě sblížila, semkla, protože je v jistém smyslu staví do podobných pozic. A tak se malý Honzík s vždy připravenými čokoládovými lentilkami stává pradědečkovým ostrovem jistoty. Honzík už ví, že pradědečkova nemoc se nedá vyléčit. Ale nemoci by se přeci léčit měly, a tak v Honzíkovi dozrává přesvědčení, že spolu se svými kamarády začnou lék na dědovu nemoc hledat. A jednou… jednou se jim to přece musí podařit.

UKÁZKA:

Lentilka-známkyHonzík se nudil. Zvlášť když teď s dědou Edou už sami nesměli ven.
„Na co si dneska budeme hrát, dědo?“ dorážel netrpělivě.
Děda dělal, že neslyší. Možná vážně neslyšel. Možná v tu chvíli zapomněl slyšet.
Na stole ležela tatínkova sbírka známek ve velkém koženém albu. Děda si známky začal prohlížet. Měl je rád, protože kdysi pracoval na poště.
„Na poštu! Budeme si hrát na poštu!“ trklo Honzíka a vyskočil, aby ze zásuvky psacího stolu vylovil obálky. Byla jich tam spousta. Malé, velké, podlouhlé, některé měly předtištěné řádky pro adresu, a některé dokonce průhledná okýnka.
Za chvíli už to v obýváku vypadalo jako na poště. Honzík nejdřív myslel, že si budou hrát jenom jako, ale děda už vytahoval známky z alba jednu po druhé. Každou nejdřív olízl a trochu neohrabanými prsty ji přilepil na obálku.
„Já nevím, dědo,“ zarazil se Honzík. „Aby se táta nezlobil. Nešlo by to radši bez těch známek?“
„Bez známek se žádný dopis odeslat nemůže,“ prohlásil důležitě děda Eda a pak se rozkašlal, protože mu při tom mluvení jedna známka zaskočila do krku. Nakonec ji spolkl a zapil mlékem, které jim maminka připravila k svačině.
„Pravítko,“ zahuhlal pak nespokojeně.
Honzík ochotně přinesl dlouhé zelené pravítko.
„Pravítko, říkám!“ obořil se děda Eda na Honzíka.
„Vždyť tohle je pravítko, dědo.“
Děda Eda se zamračil ještě víc. Pak pravou ruku složil v pěst a začal jí bušit do známek na dopisech.
Rány do stolu vyprovokovaly maminku, aby vykoukla ze své pracovny.
„Copak děláte?“ zeptala se.
„My si hrajeme na poštu, mami.“
Děda dál zaujatě bušil do stolu. Chvíli vypadal docela spokojeně, ale potom na Honzíka znovu vyštěkl:
„Pravítko.“
„Vždyť ho máš,“ ukázal mu Honzík, ale děda Eda netrpělivě zavrtěl hlavou.
„Myslí asi razítko,“ řekla maminka. „V pokojíčku přece máš dětskou tiskárničku, ne? Tak ji přines a hezky si hrajte dál,“ usmála se maminka a spokojeně se vrátila k svému počítači.
Honzík přinesl krabičku dětských tiskátek.
„Chceš Rumcajse, nebo Krtečka?“ zeptal se dědy Edy, ale protože děda nic neříkal, rozhodl se nakonec Honzík pro vílu Amálku. Líbila se mu. Takovou holku by jednou chtěl za ženu. Jen by pořád nesměla sedět v pracovně u počítače a překládat knížky z jednoho jazyka do druhého.
Dědovi Edovi se víla Amálka asi taky líbila. Spokojeně ji namáčel do razítkovací barvy a vesele s ní bušil do známek na obálkách.
Jenže obálky brzy došly. To dědu Edu rozladilo. Ve vzteku začal známky z tatínkova alba lepit, kam se dalo. Na stůl, na lakovaný nábytek, na parkety, dokonce i na zeď. A dál nadšeně razítkoval. Chvíli Amálkou, chvíli Krtečkem a nakonec to u něj vyhrál vodník Česílko.
Jenže vtom se otevřely dveře a do pokoje vešel tatínek. Spatřil svoje drahé známky, které po léta sbíral, roztroušené po místnosti a opatřené veselými razítky a udělalo se mu mdlo.
Honzíkovi se pak taky udělalo mdlo. Z toho křiku, co nastal. Takhle rozzuřeného snad tátu nikdy neviděl. Křičel i na maminku, když mu řekla, že si měl album se známkami někam pořádně uklidit a nenechat ho válet na stole. A zlobil se na ni, že dědu s klukem neuhlídala.
K večeři pak bylo ticho. Škubánky s mákem a tichem. Večer dala maminka Honzíkovi tichou pusu na dobrou noc. Táta nedal žádnou. To už se dlouho nestalo. A děda Eda? Ten se měl nejlíp. Vůbec nechápal, proč se jeho vnuk tak rozčiluje. I to ticho mu možná bylo po chuti.

Lentilka_InFantazie jedna basen_MK2006_s27

RECENZE:

Ivona Březinová (1964) se v příbězích pro malé i větší čtenáře nevyhýbá „problémovým“ tématům. Například v triptychu dívčích románů Holky na vodítku tematicky zpracovává různé závislosti, námětem oceňované knížky Začarovaná třída je příchod nových spolužáků – romských sourozenců – do školy, sešitové leporelo Mít tak psa zas vychází z prostředí dětského domova.
Lentilka pro dědu Edu je určena čtenářům od šesti let a jejím námětem je život s Alzheimerovou chorobou. Propagace uvádí, že jde vůbec o první zpracování takového tématu, o šokující spojení tématu a adresáta atp. Netřeba se však děsit, na malé čtenáře žádný velký šok po otevření ani přečtení Lentilky… nečeká. Vskutku neobvyklé téma je totiž zakomponováno do příhod se zvláštně zapomnětlivým dědečkem tak, jak je vnímá a prožívá pětiletý Honzík. Žádné mentorské vysvětlování či poučování, jen příběhem propojená řada situací, které se autorka snaží vidět dětskýma očima. Téma je tím pádem značně odlehčeno, aniž by bylo zlehčováno. Naopak: to, co Honzík vnímá jako hru a dobrodružství, jsou umně popsané poznatky postupující nemoci: od zapomenutí cesty domů přes umanuté trvání na zdánlivě nesmyslných požadavcích a rituálech, až po ponechání pravnoučka v obchodě a ztrácení vztahu k nejbližším. Březinová věrohodně líčí i celkovou situaci v rodině, kde žije pohromadě několik generací. Hezky ukazuje, jak je pro všechny důležitá snaha být pospolu v dobrém i zlém, ale i možnost mít čas a prostor jen pro sebe.
Lentilka pro dědu Edu je přístupná začínajícím čtenářům nejen dobře vyprávěným příběhem, ale i po formální stránce – velká písmena, jednoduché věty, časté odstavce a epizodické členění. Ilustracemi knížku doprovodila Eva Mastníková.

Radka Myslivečková, Lidové noviny 3.6.2006.

1. vydání

123

2. vydání

INFORMACE:

V roce 2013 jsem se stala patronkou nadace Alzheimer nadační fond. Ačkoliv moje knihy patří především dětem a dospívajícím, problematika knihy Lentilka pro dědu Edu propojuje nejmladší generaci s tou nejstarší.