Archiv pro štítek: Helena Zmatlíková

Fotbal s Fandou (2. vydání)

Příběh druháka Ládi Jelínka se odehrál před mnoha lety. Láďa toužil být slavným fotbalistou. Ve fotbalovém oddílu také zažil spoustu krásných chvil a dokonce i jedno velké a docela tajemné dobrodružství. Vše si pečlivě zaznamenával do svého deníku. A právě teď nastal čas dát deník přečíst svému vnukovi Kevinovi.

Rok vydání: 2020
Napsáno: 2013
Stran: 112
Žánr: příběh s dětským hrdinou
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Nakladatel: Artur
Náklad:
ISBN: 978-80-7483-131-7
První vydání 2014
Poznámka 1: Napsáno podle původních ilustrací Heleny Zmatlíkové ke knize Eleonóry Gašparové Slavná levačka (Slávna ľavačka. Mladé letá 1963).
Poznámka 2: Knihy napsané autorkou podle ilustrací Heleny Zmatlíkové: Dárek pro Sáru, Eliáš a liška, Emánek má nápady, Fotbal s Fandou, Hrnečku, vař!, Rozpustilá ozvěna, Štěkej, Mourku!, Žofinka Ofinka

 

Emánek má nápady

Příběh zvídavého a podnikavého předškoláka Emánka, který vyrůstá v hájovně a kamarádí se s lesními zvířaty i se skřítkem Vilibaldem, se odehrává v časech dávno minulých, a přesto je v mnohém současný.

emanek_obalka

 

ANOTACE:

Malý Matyáš neví, jak přesně vypadá veverka. Nakreslil ji s puntíky, ale to se jeho tatínkovi vůbec nelíbilo. A hlavně by se to nelíbilo Matyášově pradědečkovi Emanovi. Ten totiž vyrůstal v hájovně a lesní zvířátka měl za své kamarády. Matyášův tatínek se rozhodne, že bude synovi vyprávět o tom, co všechno pradědeček zažil, když byl ještě malým Emánkem. Na větvích tehdy skákaly veverky Dita, Rita a Zita, po louce se proháněl zajíc Bojan a nad všemi poletoval všetečný ptáček Jarabáček. A dopravní prostředky vypadaly úplně jinak než dnes.

OBSAH:

1. Jak se Emánek narodil
2. Jak se v Emánkově pokoji ubytoval Vilibald
3. Jak Emánek dostal nápad s letadlem
4. Jak chtěl být děda Bohuš zase malý
5. Jak šel Emánek na houby
6. Jak Emánek hledal přistávací plochu pro vrtulník
7. Jak se liška Eleonora vezla na koloběžce
8. Jak chtěl Emánek objednat cisternu s mlékem
9. Jak Emánek vymýšlel nákupní motorku
10. Jak psa Lesana a zajíce Bojana potrápily hádavé traktory
11. Jak do lesního rybníka zabloudil výletní parník
12. Jak jeli Emánek a Vilibald poprvé vlakem
13. Jak Emánek s Mínou vymysleli lanovku
14. Jak byla veverka Zita škodolibá a Rita s Ditou jí domlouvaly
15. Jak děda Bohuš Emánkovi ujel tramvají
16. Jak Emánek zmeškal školní autobus a vymyslel metro
17. Jak Emánek dláždil ve městě chodník, aby byl veselejší

 

Žofinka Ofinka – 2. vydání

Příběh Žofinky a jejích kamarádů se odehrává na školce v přírodě. Děti zažívají dobrodružství nejen se zahradníkem Květoslavem Sýkorou, ale i se skřítkem Netřískem a tajemnými hlinomazy.

  • Rok vydání: 2015
  • Napsáno: 2005
  • Stran: 72
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Helena Zmatlíková
  • Nakladatel: Artur
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-7483-036-5
  • Poznámka 1: 1. vydání vyšlo v roce 2006.
  • Poznámka 2: Text vznikl na základě již hotových ilustrací Heleny Zmatlíkové ke knize Márii Szepesové Puntíkatá Andulka. (Eleven képeskönyv. Nakladatelství Madách könyvkiadó. Bratislava 1982, české vydání Albatros 1986.)
  • Knihy ilustrované Helenou Zmatlíkovou: Dárek pro Sáru, Eliáš a liška, Fotbal s Fandou, Hrnečku, vař!, Rozpustilá ozvěna, Štěkej, Mourku!, Žofinka Ofinka.

Žofinka_Ofinka_2vydani_zmenseno

Fotbal s Fandou (1. vydání)

Příběh druháka Ládi Jelínka se odehrál před mnoha lety. Láďa toužil být slavným fotbalistou. Ve fotbalovém oddílu také zažil spoustu krásných chvil a dokonce i jedno velké a docela tajemné dobrodružství. Vše si pečlivě zaznamenával do svého deníku. A právě teď nastal čas dát deník přečíst svému vnukovi Kevinovi.

Rok vydání: 2014Ivan_s_míčem
Napsáno: 2013
Stran: 112
Žánr: příběh s dětským hrdinou
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Nakladatel: Artur
Náklad:
ISBN: 978-80-7483-026-6
2. vydání
Poznámka 1: Napsáno podle původních ilustrací Heleny Zmatlíkové ke knize Eleonóry Gašparové Slavná levačka (Slávna ľavačka. Mladé letá 1963).

Poznámka 2: Knihy napsané autorkou podle ilustrací Heleny Zmatlíkové: Dárek pro Sáru, Eliáš a liška, Emánek má nápady, Fotbal s Fandou, Hrnečku, vař!, Rozpustilá ozvěna, Štěkej, Mourku!, Žofinka Ofinka

 

 

FOTBAL_S_FANDOU_OBALKA

 

ANOTACE:

míčDruhák Láďa je nadšeným fotbalistou. Sní o tom, že se jednou stane slavným fotbalovým útočníkem. Ale ví, že pro svůj sen musí něco udělat. Proto vstoupí do oddílu a začne tvrdě trénovat. Jenže pak se začnou objevovat ty podivné kruhy. Vždycky jsou tři. Jednou nakreslené na školní tabuli, jindy načmárané v písku před domem, nebo vyryté na hřišti. Co to má znamenat? Podaří se Láďovi a jeho kamarádům tuhle záhadu rozluštit?

 

UKÁZKA:

Ládík_stojí_na_míčiJmenuji se Jelínek Ladislav a brzy ukončím druhý rok základní školy. Ještě mě čeká sedm dalších takových roků, pokud někdy nepropadnu. Ale to nesmím. Další rok školy navíc bych už nevydržel. Rodiče mě straší, že prý se budu muset učit ještě mnohem déle, aby ze mě něco bylo. Tedy něco pořádného. Pořádný já zrovna moc nejsem, tak nevím, jestli se přání mých rodičů vyplní.

Maminka říká, že jsem velký rozumbrada. Chce ze mě mít pana doktora, což já kategoricky odmítám. Doktoři musí nosit bílé pláště, a to bych byl furt jako prase, jak se znám.
Tatínek zase říká, že bych měl být inženýrem přes tunely. Abych prý jednou mohl navrhovat, kudy bude v Praze jezdit podzemní dráha. Metro. No, nevím. Lepší, než být doktorem, by to asi bylo. Možná bych se mohl plazit po zemi a nosil bych helmu.
Legrační je, že se naši kvůli mé budoucnosti někdy hádají. Navíc úplně zbytečně. Ani jeden z nich totiž neví, že budu fotbalistou. Slavným fotbalistou. Možná dokonce úplně nejslavnějším.
Už nějakou dobu jsem přemýšlel, jak se z člověka stane fotbalista. Musí umět hrát fotbal, to dá rozum. Jenže kde se taková věc dá naučit? Myslím pořádně naučit. S tátou jsem jako malý cvrnkal leda kuličky. A ve škole, kam jsem chodil, než jsme se přestěhovali, se při hodinách tělocviku dělaly kotrmelce. Správně se říká kotouly. První pololetí kotouly vpřed, druhé pololetí kotouly vzad. Zlatým hřebem několika málo hodin byla vybíjená. Občas jsem se zapomněl a slastně jsem si do míče kopnul. A to bylo vždycky zle.
„Do tohoto míče se nekope, Jelínku,“ napomenula mě pokaždé paní učitelka.
V tu chvíli bych si nejradši kopl do ní. Ale kopat do učitelek se nesmí.
Na nové škole to nebylo lepší. Tady se pořád dokola skákalo přes kozu a houpalo se na kruzích. Kdo zlobil, musel k tyči a šplhat. Míče byly zamčené v kleci vedle kabinetu. Mirouš tvrdil, že za trest. Prý se moc kutálely. Mirouš je fajn. Je s ním sranda. Tedy legrace. Když má službu na mazání tabule, vždycky na ni nejdřív nakreslí prasátko.
Kdyby Mirouš chtěl, přibral bych ho do mužstva. Fotbalové mužstvo se na hřišti skládá z jedenácti členů. Takže to bych takových Miroušů potřeboval ještě deset. Vlastně devět. Úplně jsem zapomněl započítat sám sebe. Netušil jsem, že jsem tak skromný.
Jednou odpoledne jsem zašel do knihovny a půjčil si tam několik knih o kopané. Ve skutečnosti jich tam byl plný regál, což mě docela vyděsilo. Zatím totiž čtu dost pomalu. Rozhodně jsem rychlejší v běhu než ve čtení.

Ládík_hlavičkaBylo mi jasné, že přečíst všechny tyhle knihy je nad mé možnosti. Proto jsem si půjčil jen ty nejtenčí a nejbarevnější. A některé jsem zase hned vrátil. Nezajímaly mě žebříčky nejlepších hráčů světových fotbalových klubů. Moje jméno v těch seznamech zatím nebylo, tak proč se tím vůbec zabývat.
Zato jsem si pečlivě vypsal nejrůznější pojmy fotbalové techniky a barevně je v sešitě podtrhal.
Dozvěděl jsem se, co to přesně je ten ofsajd, k čemu slouží čárový rozhodčí a jak se liší kop vnitřním nártem od kopu vnějším nártem. Během týdne jsem uměl všechna pravidla nazpaměť a rozměry fotbalového hřiště bych ze sebe vysypal třeba o půlnoci. Přesto jsem cítil, že to pořád není ono.

POZNÁMKA:

Obálka původní knihy vydané SNDK 1966:Slavná_levačka_OBÁLKA

 

Hrnečku, vař!

Sbírka klasických pohádek, v kterých důležitou úlohu hraje příprava nebo konzumace nějakých pokrmů. Za každou pohádkou je pak zařazen kuchařský recept. (Červená Karkulka – bábovka)

 

obalHrneckuVar

ANOTACE:

lokaj_tac

Uvědomili jste si někdy, v kolika pohádkách se jí, pije, hoduje a vaří? O kolika pohádkových hostinách už bylo napsáno? Nová knížka s ilustracemi Heleny Zmatlíkové vám přináší nejen převyprávěné pohádky, ale i recepty na známé i méně známé dobroty, o kterých se v pohádkách píše.

lokajA tak si můžete číst třeba o Červené Karkulce, zatímco se v troubě bude péct bábovka pro babičku. Nebo si k večeři dáte hrachové karbanátky a na dobrou noc si přečtete O princezně na hrášku. Nebo si po nedělním obědě, kdy jste měli kuře pečené v soli, poslechnete pohádku Sůl nad zlato. Ale pohádek a receptů je v téhle knize ještě mnohem víc.

Tak dobrou chuť a dobré počtení!

 

OBSAH:

hrnec_sykorky_s13_UPRPolévky
Honza málem králem (sekyrková)
Malá mořská víla (rybí s kukuřicí)
Princezna se zlatou hvězdou (s pórkovými prstýnky)
Kulihrášek (hrachová se šunkou)

 

 

kapr_vyrez

Masitá jídla

Zlatovláska (zapékaná ryba)
Sůl nad zlato (kuře pečené v soli)
Vrána a sýr (špagety se sýrovou omáčkou)
                                              Budulínek (krůtí rizoto s hráškem)

 

Osatka_hrachu_s19Bezmasá jídla

Jakub a kouzelná fazole (fazolové lusky na smetaně)
Princezna na hrášku (hrachové karbanátky)
Kouzelná tykev (tykvové bramboráčky)
Jak šlo vejce na vandr (vaječné omelety se žampiony)

 

miska_ruzova_Prsten70_ObsahSladká jídla

Hrnečku, vař! (krupicová kaše s borůvkami)
O dvanácti měsíčkách (tvarohové knedlíky s jahodami)
O parohaté princezně (fíkové taštičky)
Jabloňová panna (rýžový nákyp s jablky)

 

kedlubna_vyr_Jachym_39Saláty

O veliké řepě (salát z červené řepy)
Popelka (mrkvový salát s vínem a ořechy)
O třech kůzlátkách (zelný salát s jablkem a koprem)
Paleček (ovocný salát s mákem)

 

babovka_vyrez_upravaMoučníky

O koblížku (koblihy)
Červená Karkulka (babiččina bábovka)
Perníková chaloupka (perníkové okenice)
Jak šel Honza do světa (buchty se švestkami a mákem)

UKÁZKA:

Honza málem králem (Sekyrková polévka)

Honza by se nejraději pořád jen válel na peci, ale mamince už došla trpělivost.

„Koukej vstávat a chopit se nějaké práce. Myslíš, že tě s tátou budeme živit do konce života? Vždyť tě ani žádná holka nechce. Měl bys jít do světa a trochu se tam porozhlídnout.“
Honza zabručel a obrátil se na peci na druhý bok. Maminka ho však polechtala vařečkou, a to už Honza věděl, že jde do tuhého.
„Tak já teda jdu,“ nafoukl se. „A vrátím se nejmíň s princeznou.“princezna_v_posteli_35
„To leda,“ smála se mu máma, „ty se prý taky jen válejí v posteli.“
Honza si obul boty a šel. Ve světě hned za jejich vesnicí se mu líbilo. Cesta byla ušlapaná, louka voněla a vyhrávala hmyzí muzikou. Honza si vesele prozpěvoval. Šel a šel, dlouho šel, až přišel k bohatému statku. Oknem se linula vůně pečené husy a na stole zahlédl ošatku plnou koláčů.
„Dobré poledne dobří lidé!“ zahalekal hlasitě. „Nebylo by tu trochu jídla pro ubohého pocestného?“
„A tos uhodl, že nebylo!“ křikla na něj lakomá selka.
„Hm, když nebylo, tak nebylo,“ pokrčil Honza rameny. „A nemohl bych si, panímámo, u vás aspoň uvařit trochu sekyrkové polívky?“ poprosil Honza a nenápadně vytáhl jednu sekyrku ze špalku za sebou. „Stačí mi hrnec a trocha vody. A uvařím si takovou sekyrkovou polívku, že mi i král bude závidět.“
„Sekyrková polívka?“ vykulila selka oči. „Tu neznám.“
Selka chtěla ještě před chvilkou Honzu vyhodit, ale zlákalo ji znát recept na polívku uvařenou jen z vody.
„Tak pojď do kuchyně,“ houkla nakonec na Honzu. „Hrnec ti půjčím a vodu si přines támhle ze studně.“
Honza přinesl vodu a nalil ji do hrnce, kam vložil tu malou sekyrku. Pak hrnec odnesl na pícku, aby se voda začala vařit. Občas ji zamíchal, občas ochutnal a spokojeně pomlaskával:
„Dobrá bude. Jen…“
„Jen co?“ zeptala se zvědavě selka.
„Kdyby v ní bylo trochu krup,“ byla by přece jen lepší.
„Krup? Kroupy jsou támhle v pytli za tebou,“ ukázala selka. „Hrst si vezmi.“
Honza nabral pořádnou hrst krup, vhodil je do hrnce a dál míchá, ochutnává a pomlaskuje:
„Dobrá bude. Moc dobrá. Jen ještě…“
„Co ještě?“ vyzvídá selka.
„Ta hrst krup polívku pořádně vylepšila, ale kdyby v ní byla i hrst hub, byla by ještě lepší.“
„Tak si tady naber,“ podala selka Honzovi košík s houbami.
Honza vhodil hrst hub do hrnce a zase míchá a se soustředěným výrazem ochutnává, že se ho selka málem neodvážila vyrušit.
„Tak co?“ odhodlala se nakonec. „Bude dobrá?“
„Dobrá, moc dobrá, ale…“
„Ale co?“
„Nějaká zelenina by, panímámo, nebyla? Víte, zelenina polívku vždycky vylepší.“
„Že jo. Já to taky říkám,“ přikývla selka a honem přinesla košíček už nakrájené zeleniny.
Honza nelenil a všechnu zeleninu vysypal do hrnce.
„Hm, to bude dobrota. Kdyby se do té mé sekyrkové polívky našlo ještě kousek uzeného, nikdo by už nikdy lepší polívku nejedl.“
„A to ne!“ zarazila se selka. „Maso nedám!“
„Když nedáte, nevadí. I tak bude dobrá,“ usmál se Honza, vytáhl z hrnce sekyrku a pořádně ji otřel utěrkou.
„Ty… ty podvodníku!“ došlo najednou selce, jak se nechala napálit. „Prý jen z vody a sekyrky ta polívka bude!“
„Ale panímámo,“ uklidňoval ji Honza. „Aspoň máte navařeno. A o talíř polévky pro mě snad neubude. Tou vaší sekyrkou vám pak naštípu dříví.“

UKÁZKA RECEPTU (k pohádce Popelka):

recept

kuchari

RECENZE:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Hrnečku, vař! – Pohádková kuchařka
https://www.knizniklub.cz/knihy/350280-hrnecku-var-pohadkova-kucharka.html#additional-info–content–recension

22.3.2019

Čtyřiadvacet krásných českých pohádek je doplněno o recepty na pokrmy, s jejichž přípravou mohou pomáhat i děti a být přitom platnými pomocníky. Chcete společně uvařit sekyrkovou polévku, špagety se sýrovou omáčkou nebo krupicovou kaši s borůvkami? Možná si na některé recepty pod dohledem dospělých troufnou děti samy! Naše Beatka je ze své první kuchařské knížky doslova nadšená! Je v první třídě, takže čtení již zvládá sama, je to šikulka, a společně si pak uvaříme recept na konci pohádky.

Setkáte se tu s pohádkami jako Honza málem králem (sekyrková polévka), Sůl nad zlato (zapékaná ryba), Princezna na hrášku (hrachové karbanátky), Jak šlo vejce na vandr (vaječné omelety se žampiony), O dvanácti měsíčkách (tvarohové knedlíky s jahodami), O veliké řepě (salát z červené řepy), O koblížku (koblihy) a další. Na konci každé pohádky najdete tematický recept. Polévky, masitá jídla, bezmasá jídla, sladká jídla, saláty a moučníky ve 3 stupních náročnosti, takhle pestrá je pohádková kuchařka.

O jeden recept se tu s vámi podělím, moc nám zachutnaly Fazolové lusky na smetaně (náročnost 1) – z pohádky Jakub a kouzelná fazole:

Potřebujeme: 300 g fazolových lusků, 1 stroužek česneku, 1 cibule, 1 kelímek zakysané smetany, 1 lžíce hladké mouky, 1 lžička mleté sladké papriky, sůl a pepř

Postup: Fazole očistíme a nakrájíme na kousky. Cibuli osmahneme v hrnci a zalijeme asi ½ litrem vody. Přidáme fazole a dusíme asi 10 minut. Ve smetaně rozmícháme hladkou mouku a mletou papriku. Směs nalijeme na fazole a dusíme ještě 10 minut. Osolíme a opepříme. Podáváme s vařeními bramborami nebo houskovým knedlíkem.

Na knížce se mi líbí spojení čtení a společné práce, jejímž výsledkem je dobré jídlo. Když se k tomu ještě pěkně prostře a u stolu se sejde celá rodina, je radost v dětských očích nenahraditelná.

Autorka knih pro děti Ivona Březinová má na svém kontě již více než 100 knih. Je rytířkou Řádu krásného slova – tato cena je obzvlášť významná, protože ji dostala od svých dětských čtenářů. Několikrát získala i prestižní ocenění Zlatá stuha, což je výroční cena pro autory, překladatele, ilustrátory a nakladatele dětské knihy. Vyhlašovateli soutěže jsou společně Česká sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu, Obec spisovatelů, Klub ilustrátorů dětské knihy a Obec překladatelů. V posledních letech se věnuje zejména sociální tématice a handicapovaným dětem, ať už jde o fyzické či psychické problémy (např. bulimie, ADHD, šikana, Alzheimer apod). Např. Jmenuji se Martina a jsem bulimička, Ňouma z áčka, Bez-bot, Řvi potichu, brácho, Lentilka pro dědu Edu. Její knihy byly přeloženy již do 17 jazyků. Je patronkou Alzheimer nadační fond, nadačního fondu Gabrielis a Centra Filipovka pro děti se zdravotním postižením.

Osobité ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou pro českou dětskou literaturu nenahraditelné. Za svůj život ilustrovala více než 250 knížek, které byly přeloženy do mnoha jazyků a vyšly i v zahraničí s jejími ilustracemi. Za své ilustrace získala řadu významných ocenění, podílela se i na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Mezi její nejznámější ilustrace knih patří bezesporu Děti z Bullerbynu a Honzíkova cesta. Její kmenové nakladatelství byl Albatros a Artur. Helena Zmatlíková zemřela v roce 2005 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově.
Autorkou recenze je Lucie Bednářová.

Dárek pro Sáru (1. vydání)

Příběh druhačky Sáry a jejích kamarádů Marka a Libora se odehrává v průběhu celého školního roku. Sára zažívá změnu pana učitele, příchod nového spolužáka i legraci se zvířaty.

 

obalDarekProSaru

ANOTACE:

sova na větvi

Je po prázdninách a Sára už jde do druhé třídy. Těší se na pana učitele, ale hned první
den školy ji čekají samá překvapení. Příjemná i nepříjemná. A tak je dobře, že při Sáře stojí Marek a také nový spolužák Libor. S nimi a se zvířecími kamarády je školní rok mnohem zajímavější. Navíc je potřeba zorganizovat pátrání po zmizelé sově. Podaří se to? A jaký dostane Sára nakonec dárek?

UKÁZKA:

Marek se Sárou ke škole doběhli na poslední chvíli.
„Nebýt tvýho fintění, už jsem tu dávno byl,“ vztekal se Marek.
Nebýt toho, že pro ni Marek přišel, asi by tu dnes nebyla vůbec, napadlo Sáru a vděčně po něm hodila okem.
Naštěstí školník Vorel právě pronásledoval skupinku šesťáků, kteří po sobě stříkali vodními pistolkami. A tak tiše prošli vstupní halou i s pofňukávajícím Matesem v tašce.
„Hernajs,“ vyjekl Marek.
„Co je?“
„Zapomněl jsem ho dát venku vyvenčit, jak jsme letěli.“
„Tak se ještě vrátíme.“
„To ne. Podruhý bysme už kolem školníka třeba neprošli. Znáš ho, co říká: Mám voči jako vostříž, jako že se Vorel jmenuju,“ zkusil Marek napodobit školníkův bručivý hlas.
„Co je to vlastně vostříž?“ zeptala se Sára.
„Asi nějaký zvíře, ne? Když to má oči…“ řekl Marek a neklidně se rozhlížel. „Tak kam mám dát Matese vyvenčit?“
„A co kdybys s ním šel na záchod?“ napadlo Sáru jednoduché řešení. „Na klučičí,“ dodala pro jistotu.
„Hm,“ pokýval Marek uznale hlavou a s kňučící taškou zmizel ve dveřích s nakresleným panáčkem.
Sára netrpělivě pokukovala po hodinách. Vtom se ze záchodových dveří vyřítil Marek. Taška se mu v ruce jenom zmítala. V běhu křikl na Sáru:
„Padáme odtud!“
„Proč?“ zamračila se. „Zvoní až za pět minut.“
„Jenže Mates tam počůral celou podlahu! Fakt důkladně.“
Sára nestačila ani vyjeknout. Jen ji v tom úprku k šatnám napadlo, po kom to ten Mates asi má, tu důkladnost. Marek když něco dělá, tak to taky dělá vždycky důkladně. Jenže teď především potřebovali důkladně zmizet. Protože jestli je tu někdo nachytá, tak to důkladně schytaj.

sejmout0051Zatímco se Sára, Marek a také Libor v šatně přezouvali, Mates usoudil, že se mu v tašce nelíbí. Vylezl ven a hnal si to chodbou k východu. Trojice polekaných dětí za ním.
„Co to má znamenat?“ ozval se v příští chvíli burácivý školníkův hlas.
„No nazdar,“ vydechla Sára, „Orel ho chytil.“
„Co to tu je za nepořádek?“ obrátil se školník hrozivě na děti.
„To není nepořádek. To je pes,“ ohradil se Marek dotčeně.
„A taky školní pomůcka,“ přidala se neohroženě Sára.
„A hlavně je to přítel člověka,“ dodal Libor, jen tak pro jistotu, protože takovouhle věc by přece každý měl vědět.

ZAJÍMAVOST:Lenka a dva kluci

Psáno podle obrázků, které původně vyšly jako ilustrační doprovod ke knize Václava Čtvrtka, Lenka a dva kluci, kterou vydal Albatros v roce 1978, tedy přesně o třicet let dřív než vyšel Dárek pro Sáru.

 

RECENZE:

Petříčková, Renata. Dárek pro Sáru pro první čtení, Čítárny 15.7. 2010

Ivona Březinová vydává svoji třetí knížku s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, tentokrát je to ideální čtení pro malé druháky, protože hlavní hrdinka je holčička Sára, která hned na první stránce vchází do druhé třídy základní školy. Prožijeme s ní celý školní rok. Průšvih je, že zrovna první školní den přijde Sára do školy pozdě… a průšvihům nebude konec. Hned poté zjistí, že její oblíbený pan učitel čeká miminko a na škole už neučí. Jenže nic není jen černé a nakonec je z toho všeho hezký a dobrodružný školní rok.

Příběh je pro děti čtivý 
a dokáže čtenáře udržet v napětí. Je tu hodně povídání mezi dětmi, rozhovorů, což je skvělé zejména pro malé čtenáře. Je to akční a text rychleji ubíhá. Samostatní čtenáři se nebudou nudit, ovšem pro rodiče je to poněkud náročnější čtení. Není to monotónní text, ale budete si muset tak trochu zahrát na herce. Jen tak celý příběh vynikne.

Jaký dárek pro Sáru?
Ačkoliv se knížka jmenuje „Dárek pro Sáru“, o tomto dárečku se dozvíme až na úplný konec příběhu. Sára nás totiž opustí, bude muset na rok odjet s rodinou do Austrálie. Trochu problém, ale pravdou je, že druháci to příliš světoborně nevidí. Tak se prostě rok neuvidí, jenom rok… Na rozloučenou dostane Sára něco, co bude souviset s jejich posledním školním dobrodružstvím. Kterému z dětí se poštěstí zachránit sovu, která uletí ze školní tělocvičny? Jenže jak se vlastně chytá sova?

Psací písmo hezky oživuje
Psací písmo je dneska už skoro vzácností. O to víc potěší malá vsuvka psacího písma ve chvíli, kdy děti píší při hodině. Stáváme se díky tomu svědky toho, kterak se paní učitelka snaží udělat celé vyučování o psech. Proč zrovna o psech? No, protože Sářin kamarád Marek přinesl do školy štěňátko.

Ilustrací je zde pro děti habakuk
V této publikaci se podařilo umístit hezkou ilustraci na každou dvojstranu, což je obzvlášť milé, když budete dětem číst v postýlce. Mohou se dívat. Obrázky Heleny Zmatlíkové snad ani není třeba komentovat. Tentokrát je spojení obrázků a textu opravdu podařené, a není jim co vytknout.

Sára - písanka 1

 

 

Eliáš a liška (1. vydání)

Moderní pohádka plná nonsensů, legračních situací a nesmyslných veselých sázek mezi zvířátky, kouzelníkem Eliášem a kluky Hugem a Kvidem. Průvodkyní knihy je žabina Sabina.

obalEliasLiska

ANOTACE:

Věřte tomu nebo ne, ale u rybníka, kam si chodí hrát dva kluci, Hugo s Kvidem, se dějí neuvěřitelné věci. Například tam z nebe občas  prší lišky s deštníky v tlapkách. A to ještě není nic proti tomu, co se začne dít, když se na nedaleké louce objeví podivný kouzelník… Otevřete knihu zábavných nesmyslů a pojďte se společně divit.

UKÁZKA 1:

Elias_zaba_CBU žabí báby! To jsem se lekla. Taky jste to slyšeli? Rybníkem to trhlo do všech stran až se rozlil jako při povodni. Že by bouřka? Zatím se nezablýsklo. Obloha se ale pěkně zakalila. Jen se rozpršet. Ještě chybí, aby z nebe padaly trakaře, jak se říká. Ani nevím proč. U vás někdy padaly z nebe trakaře? U nás teda ne. Aspoň, co si vzpomínám. U nás z nebe padají leda lišky. No co, co? Vy jste nikdy neviděli padat z nebe lišku? Ne, šišku! Lišku, povídám. Hm, už je to tady! Jako bych to neříkala. Jen se podívejte! Teď bude pršet liška za liškou. A ještě mají všechny deštník, potvory. To zas bude všude nadeštníkováno! Kdo to po nich má uklízet! Já, žabina Sabina, to teda nebudu. Leda ti dva lidský kluci, Hugo a Kvido, ti by mohli. Občas takhle po liščím dešti přijdou, posbírají deštníky a ve městě je dají do sekáče. Abych řekla pravdu, moc tomu nerozumím. Sekáč je podle mě pavouk s dlouhýma hubenýma nohama. Nebo někdo, komu to sekne. Jako, že mu to sluší. Třeba žabák Blažej. Ten od horní hráze. To je sekáč! Ale že by se do něj vešlo takový množství deštníků, co tu občas naprší, tak to teda nevešlo. A nepřesvědčujte mě o opaku, u žabí báby, vím co říkám!

Elias_kluci na lavicce

UKÁZKA 2:

Kouzelník Eliáš mávl tenkou hůlkou, kterou celou dobu držel mezi dvěma prsty, a zamumlal: „Veríkoka fidli basta, kartáček a zubní pasta!“ „Asi si potřebuje vyčistit zuby,“ zašeptal Kvido Hugovi mrzutě. Byl připraven dát se na ústup, kdyby to náhodou vypadalo, že by čištění zubů hrozilo i jemu. Kvido byl toho názoru, že nic se nemá přehánět. Zuby stačí vyčistit dvakrát denně a dost. Hugo jen pokrčil rameny a čekal, co se bude dít dál. Chvíli se nedělo nic. Dokonce už to vypadalo, že Eliáš bude muset své kouzelnické zaklínadlo zopakovat, ale pak se nad víkem zatetelil nafialovělý obláček a z kufru vyskočila veverka. Elias_veverka

V podpaží držela šišku, způsobně se uklonila a rychle všechny přejela pohledem. Pak přistoupila k Hugovi a nastavila mu tlapku k políbení jako nějaká dáma. „Já se picnu,“ chechtal se Kvido. „Veverka! A tváří se, jako by byla do Huga zamilovaná.“ „Plácáš nesmysly!“ nelíbilo se to Hugovi. Ale než si stačil rozmyslet, co udělá, veverka byla ta tam. „Co to mělo být?“ zatahala liška Eliáše za fialový šos. „Veverka s šiškou,“ odsekl důležitě. „Někteří mí kolegové tahají bílé králíky z klobouku. Já nechám vyskakovat z kufru veverku. S šiškou, prosím. Ještě umím vyčarovat veverku bez šišky, ale to mi nepřipadá tak zábavné. Zato jich svedu za sebou rovných devět. Kdo nevěří, je medvěd.“

OBÁLKA PŮVODNÍ KNIHY:

Elias _ puvodni obalka

 

 

 

 

 

 

 

 

RECENZE 1:

Ivona Březinová: Eliáš a liška

http://cajovnaprozeny.blog.cz/1007/ivona-brezinova-elias-a-liska 10. července 2010 v 1:08 | čajovna |  Knížky pro děti

Knížka, která čítá „pouhých“ 70 stran je svou velikostí právě tak pro děti. Příjemný fialový hřbet i titul, tvrdé kvalitní desky a odolný papír, krásné obrázky Heleny Zmatlíkové a geniálně propletený příběh Ivony Březinové.
Asi je zbytečné se zmiňovat o kráse ilustrací…. Jež tentokrát pocházejí z knížky Borise Aprilova: Lišákova dobrodružství a jež si Ivona Březinová nejen vypůjčila, ale srovnala je úplně jinak a dala život úplně novému příběhu.
Ty lišky deštníkované při liščím dešti jsou parádní, co říkáte?
Vydalo nakladatelství Artur, 2010, www.artur.cz a já jim i  paní Ivoně Březinové děkuji za možnost napsat pár slov k tak hezké knize.
P.S.: Mimochodem, doma čteme právě Bubáky z Pampelic, takže nás rozverná a veselá nálada neopouští….

RECENZE 2:

Možná znáte Dárek pro Sáru, Žofinku Ofinku nebo Rozpustilou ozvěnu a pokud Vás nadchly nejen znovuzrozené obrázky Heleny Zmatlíkové, ale také naivně fantazijní styl Ivony Březinové jakožto autorky příběhu, pak vás jistě zaujme právě nová knížka s názvem Eliáš a liška. Příběh vytvořený z obrázků z původní knihy Borise Aprilova: Lišákova dobrodružství.

Libozvučný název skrývá příběh, který je opět – jak jinak – úžasným spojením té jednoduché a bezbřehé dětské fantazie, která nemá hranic a může se v jakékoliv chvíli odklonit směry nevídanými a rozhodně ne logickými.

Máte-li chuť na takový výlet s dvěma chlapci Hugem a Kvidem, směle do něj. Budou tu pršet lišky a takzvané liščí deště mají výsadu dle mého, nejlepší ilustrace. Lišky padající s deštníky, hezky jedna za druhou, nevím proč, ale tenhle obrázek hned zkraje knihy mne velmi zaujal. Podivných pohádkových věcí je tu víc, nejen ten fialový mužík Eliáš kouzelník, který je tak trochu popleta, kterému se z vlasů líhnou ptáčci.

Četbu moc hezky rodičům (ale i dětem posluchačům) osvěží občasné rýmy v přímých řečech a rýmovačky, které text jaksi prolehčí, prozpěvní a celý příběh nádherně oživí. Vše navíc velmi vtipně občasně glosuje zelená žába, žabina Sabina, která také obstarává báječný úvod, který vás doslova strhne v té báječné hře slov a zvláštních dějů. Prostě se musíte dozvědět, co se bude dít dál.

Abych řekla pravdu, měla jsem tuto knížku přečtenou za jedno dopoledne a to ve chvíli, kdy jsme s její četbou začala malé dceři – která sice ještě textu pranic nerozuměla, ale líbil se jí asi jeho přednes. A samozřejmě obrázky Heleny Zmatlíkové. Na každé stránce je něco k dívání, to je IDEÁLNÍ knížka pro děti, což bohužel často nakladatelé nerespektují. Kdo však jde do rizika „dívacích“ knížek, má vyhráno. Nevím, jak jinde, ale u nás doma určitě.

Dcera sice po pár stránkách usnula blaženým spánkem, ale mě to nedalo a přečetla jsem ji celou na jeden zátah. Nenudila mě a pevně věřím, že nápaditý příběh, který je prezentací právě té nevypočitatelné dětské fantazie pobaví i vás a vaše děti.

Renata Petříčková, 26.6. 2010 Knihy Svět dětské fantazie

 

 

Rozpustilá ozvěna (1. vydání)

Dobrodružný příběh s detektivní zápletkou pro malé čtenáře. Malá Justýnka se jednoho dne ztratí. Celé městečko se dá do pátrání v nedalekých horách, kde sídlí ozvěna Albína Blanka.

 

obalRozpustilaOzvena

ANOTACE:

Ozvěna - 25

Obyvatelé městečka v údolí mezi horami se snaží přijít na kloub záhadné události. Ptáte se,
jakou roli hraje rozpustilá ozvěna? Napínavé a humorné čtení s půvabnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové přinese malým čtenářům odpověď na konci příběhu téměř detektivního.

UKÁZKA:

Obchod osiřel. Staženými žlutými roletami do něj pronikalo jen málo světla a i zvuky z ulice se zdály být tlumenější. Světlana, Justýnina kamarádka, opatrně vešla zadním vchodem, který zneklidněný pan Berger zapomněl zavřít, a zavolala nejistým hlasem:
„Pane Berger…“
Nic.
„Pane Berger!“
Zase nic. To žlutě pruhované ticho bylo až strašidelné. A přece se z místa vzadu pod policemi zprohýbanými tíhou konzerv hovězího ve vlastní šťávě a fazolemi v rajčatovém nálevu po chvíli něco ozvalo. Takové zvláštní tiché zvuky. Trochu připomínaly poslední tóny zvonečku nade dveřmi okamžik předtím, než se roztříštil o podlahu.
Světlana na chvíli zaváhala, ale nakonec přece jen udělala několik srdnatých kroků směrem k policím. A pak… pak zůstala údivem stát s dlaní pevně přitisknutou k puse, aby nevykřikla. Na pytli s hrubou moukou, z které všechny hospodyně v Horní Skalné vaří houskové knedlíky, sedělo něco… něco jako mlha. Ale mělo to bílé šaty s krajkovým lemem a téměř průhlednou hřívu nádherných, do loken stočených vlasů, z kterých vykukoval neuvěřitelně dlouhý špičatý nos.

Ozvěna - 7Stvoření zíralo přímo na Světlanu a usmívalo se. Snad to byl důvod, proč dívka nakonec sebrala odvahu, odtáhla dlaň zakrývající jí ústa a zašeptala:
„Kdo jsi?“
„Jsi… jsi… jsi…“ zaznělo sotva slyšitelně od bíle průsvitného stvoření.
„Já vím, že jsem,“ namítla Světlana už klidnějším hlasem. „Jsem Světlana.“
„Ana… ana… ana…“
„Ne Anna. Světlana,“ opravila mrzutě podivnou mlhovlásku. „A ty? Řekni svoje jméno.“
„No… no… no…“ zaváhala mlhovláska, ale pak s úsměvem ukázala na sebe a řekla: „Albína Blanka…anka…anka… anka…“
„Albína Blanka? To je hezké jméno,“ usoudila Světlana.
„No… no… no…“ pokrčila Albína Blanka rameny a znovu se rozpačitě usmála.

RECENZE:

Petříčková, Renata. Jak vypadá ozvěna? Kouzelná kniha pro děti, téměř detektivní.
In:Čítárny 20.7.2010.
Knihy děti – Beletrie pro děti

Jak vypadá ozvěna? A máte si s dětmi chuť přečíst příběh až téměř detektivní? Pak vás jistě osloví kouzelná knížka Ivony Březinové Rozpustilá ozvěna. Na svých téměř šedesáti stranách vás příjemně naladí i něžné typické ilustrace Heleny Zmatlíkové.

Samotný příběh je napínavý od začátku do konce, opravdu je to taková detektivka pro děti. Na začátku příběhu se totiž ztratí malá holčička Justýnka. Navíc velmi zvláštním způsobem. Justýnka totiž nejdřív vběhne pod tramvaj a chudák ten tramvaják! Je vyděšený až běda…

„Rozechvělým hlasem jim vylíčil situaci a poprosil o urychlené poslání záchranky. Pak znovu vyskočil z tramvaje a hnal se zpátky k ležícímu děvčátku. Jenže… jenže holka už tam neležela. Ani na dlažbě vedle kolejí, ani o kus dál v trávě, nikde. Prostě byla fuč. Vedle tramvaje se zmateně kutálel jen barevný nafukovací míč, jak si s ním vítr pohrával ze strany na stranu.

„Ale to přece…“ vydechl pak Karas nevěřícně a pak zděšeně zakřičel: „Kde je? Kde je!!!“

„Je… je… je…zaznělo odkudsi ze skal Orlích hor, které se tyčily nad siluetou zámku obklopeného parkem.“

A už je na scéně i ta rozpustilá ozvěna, o které se dozvíme, nejen to, jak vypadá, ale také kde bydlí, co má nejraději, s čím s nejraději hraje a jak vlastně mluví se svým okolím… Ostatně je to hodně rozpustilá ozvěna, jak se dozvíme z jejích malých epizod, kterými často zapříčiní hodně veselá nedorozumění, dokonce i do telefonu se Albína Blanka vejde… Ozvěna se totiž jmenuje opravdu hezky, co říkáte?

Příběh nás zavede do zmiňovaných Orlích hor, kde se bude hodně a hodně lidiček snažit najít ztracenou Justýnku, hledat ji bude i dědeček její kamarádky, navíc dědeček, který má doslova detektivní schopnosti. No, kdoví, jestli zrovínka on bude tím, kdo Justýnku nakonec vypátrá?

Téměř hororové scény v zámeckém hotelu…

Chcete se bát? I na strach v příběhu dojde a nebude to jen strach o ztracenou Justýnku. Jak jsem již řekla, je tu téměř nefalšovaná detektivní zápletka a za všechno může, světe div se, milující tatínek malé Justýnky. Slíbí totiž ve svém zoufalství nálezci celý svůj obchod se smíšeným zbožím, který provozuje. A jak všude, i tady se najde mnoho vykuků, kteří samozřejmě mají zájem nikoliv na nalezené Justýnce a dobrém konci, ale na nalezené Justýnce a obchůdku. Všechno se to ještě hezky zamotá…

„Albert už chtěl s úklonami z ředitelova pokoje vycouvat, opravdu se cítil unavený a chtěl si jít lehnout. Vtom mu však pod bradou zaplála svíčka a na prsa mu mířila ředitelova pistole.

„Rozsviť, nebo střelím,“ procedil Plechatý mezi zuby tak tiše, že se na to tentokrát nic neozvalo.

„A… ano, pane, ale asi vypadly jističe, musím je jít nahodit,“ blekotal Albert vyděšeně…“

 Jaký je konec?

Ten určitě neprozradím, jen vám řeknu, že bude trošku kouzelný. A hlavně dobrý…

 

 

 

Štěkej, Mourku!

Příběh o Borisovi a Bibianě, kteří by si přáli mít doma nějaké zvíře. Damián jim daruje morče Belobříška a pak k nim na chatě sám přijde kocour Mourek. Jen kdyby tak uměl štěkat…

 

  • Štěkej, Mourku!

ANOTACE:

Malý Boris moc touží mít doma nějaké zvíře, ale maminka o tom nechce ani slyšet. BorisMít_zviratko_179_Mourek s miskou se proto pokouší tajně chovat ve svém pokojíčku aspoň hlemýždě. Od kamaráda Damiána získá dokonce křečka. A pak se u nich na chatě zničehonic objeví mourovaté kotě. Boris a jeho sestra Bibiana jsou nadšení. Ještě kdyby tak Mourek uměl štěkat!

 

UKÁZKA:

„Co je to tu za havěť?“ vyjekla paní Bílková a překvapeně se sklonila nad hlemýžděm, až se její dlouhý cop málem dotýkal podlahy.
Hlemýžď, zvaný Havěť, se právě šinul prostředkem předsíně.
Slizká cestička se slabě leskla a maminčin pátravý pohled ji neomylně sledoval ke dveřím dětského pokoje.
„Borisi? Borisi!“
Boris seděl u psacího stolu a byl tak zabraný do kreslení, že maminku zprvu ani neslyšel.
„Tak Borisi!“
Dveře pokojíku se konečně pootevřely. Podle tónu maminčina hlasu bylo Borisovi jasné, že kvůli pěknému výkresu, který ráno připevnil na dveře lednice, ho asi nevolá.
„No pojď blíž. Co to je?“ vzala maminka hlemýždí ulitu mezi palec a ukazovák a přikročila s ní k synovi.

hlemyzd_F„Přeci šnek,“ vyvalil Boris oči, jak nemohl uvěřit, že maminka neví něco tak samozřejmého.
„To vím, že šnek,“ pokývala maminka hlavou. „Ale co tu ten šnek dělá?“
Hlemýžď už schoval tenké stopky s očima na konečcích a urychleně se stahoval do ulity.
Dobrý nápad, pomyslel si kluk. Kdybych teď měl takovou ulitu jako on, zalezu taky.
„Tak co tu dělá?“ domáhala se maminka odpovědi.
„Čeká,“ hlesl Boris dost nerad.
„Čeká? A na co čeká, prosím tě?“
„Asi na autobus,“ vypískla pobaveně Bibiana, která se objevila ve dveřích hned za Borisem.
„Ty jsi blbá,“ sekl ji Boris pohledem.
Nemohl si pomoct, ale Bibiana ho někdy strašně štve. Mít o tři roky starší sestru není žádná velká výhra. Zvlášť, když s ní člověk musí mít společný pokoj.
„Náhodou čeká, až vyrobím kočár, abyste věděli,“ vyhrkl Boris. „Udělám ho ze skořápky od ořechu. Pak do něj šneka zapřáhnu a on bude vozit mravence.“
„Prosím tě, kdes na takovou hloupost přišel?“ vrtěla maminka hlavou.
„No mami, tys nečetla Knížku Ferdy Mravence?“ zavrtěla teď nechápavě hlavou pro změnu Bibiana.
„Jo… tohle. Na to jsem úplně zapomněla,“ mávla maminka rukou. „Ale… netáhla ten Ferdův vozík nakonec luční kobylka?“ „Táhla,“ uznal Boris. „Jenže kobylky mi vždycky hned utečou. Se šnekama je to jednodušší. Neutíkaj tak rychle. Teda většinou,“ ohlédl se nejistě do pokoje.
„Kolik jich tam máš?“ zbystřila maminka pozornost.
„Ještě… ještě tři,“ přiznal tiše, když si počet chovaných hlemýžďů pro jistotu přepočítal na prstech. „Já chtěl mravencům udělat čtyřspěž… čtyžspěř… jak se to řekne… čtyř-spře-žení! Ale ty ostatní jsou hodný. Jenom Tulák pořád utíká.“
„To vidím, jak jsou hodný,“ vzdychla maminka, když nakoukla do pokoje a jednoho hlemýždě objevila na nedávno umytém okně, druhého v pantofli pod stolem a třetího na zdi, metr nad zemí. „Okamžitě ty kaskadéry pochytej a odnes ven!“

Mít_zviratko_156_dalmatin a botyMít_zviratko_64_děti a pes žere

 

 

 

 

 

OBÁLKA PŮVODNÍ KNIHY, KE KTERÉ VZNIKLY ILUSTRACE:

Mít_zviratko_obalka

 

 

 

 

 

 

 

 

RECENZE:

NejlepšíKnihyDětem1

Nejlepší knihy dětem

Výběr ze současné české literatury pro děti a mládež 2012/2013

Komise pro dětskou knihu SČKN a česká sekce IBBY vytvořily projekt, v němž budou každoročně doporučovat nové české knihy pro děti a mládež. Katalog bude sloužit pro orientaci knihkupcům, knihovnám, školám, ale také rodičům a širší veřejnosti. Ve většině evropských zemí takový katalog vycházía všem, kdo s knihamia dětmi pracují, výrazně pomáhá.
Katalog vychází poprvé v elektronické podobě a bude rozšiřován přes profesní organizace. Knihy byly vybírány z členské nakladatelské základny SČKN a české sekce IBBY, ale v budoucnu zahrneme širší produkci.
Letošní výběr doporučuje 36 titulů původní české tvorby a zajímavé ediční počiny.
Celek je koncipován abecedně. Najdete zde obálku, anotaci, medailon autora a ilustrátora. Přílohou je seznam nakladatelů uvedených kniha seznam knihkupců, kteří mají všechny knihy v nabídce.
PDF s katalogem v malém i velkém rozlišení najdete na www.sckn.cz a www.ibby.cz.

NejlepšíKnihyDětem3b

 

 

 

 

 

 

 

Žofinka Ofinka – 1. vydání

Žofinka chodí do mateřské školy a s ostatními dětmi jede na školku v přírodě. Spolu s kamarádem Matoušem tam pozoruje hořcové víly, skřítka Netříska a pak staví i velrybí vodotrysk.

Žofinka Ofinka

  • ANOTACE:

Příhody malé Žofinky a jejích kamarádů na školce v přírodě. O tom, co všechno se dá zažít, když má člověk fantazii. Nebo snad nevěříte, že na záhonech tančí hořcové víly, na skalce se schovává skřítek Netřísek a v rybníku strašidelný Bahňulák? A co teprve tajemní hlinomazové? Žofinka Ofinka a její nejlepší kamarád Matouš tomu všemu musí přijít na kloub. I tomu, jak se dělá pravý velrybí vodotrysk.

Celý příspěvek →

Stránky: 1 2