Archiv pro štítek: První čtení

Cesta na planetu Zet

Dobrodružný příběh pro začínající čtenáře volně navazuje na slabikář pro 1. ročník základní školy, Zetíkova cesta. Prvňačka Ema, její malý bráška Kája a spolužák Sam jsou pozvaní na Zetíkovu rodnou planetu.

  • Rok vydání: 2016
  • Napsáno: 2015
  • Stran: 51
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Aleš Čuma
  • Nakladatel: Didaktis, Brno
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-7358-254-8
  • Poznámka 1: Kniha je součástí výukové sady (Písmenkář, Slabikář, Pracovní sešit, Tréninkový sešit, Průvodce Zetíkovou cestou pro učitele a rodiče).
  • Více informací na http://www.didaktis.cz/article.asp?nDepartmentID=224&nArticleID=272&nLanguageID=1

 

 

OBALKA_Prvni cteni

 

UKÁZKY:

Cesta_s5Cesta_s7

Cesta_s10Cesta_s13

 

Chobotem sem, chobotem tam

Jednoho dne dojde v kabinetě přírodopisu k podivuhodné události – obživne tam mamutí mládě. Nečekaný objev se podaří čtveřici prvňáčků, kteří se hned rozhodnou, že se o mamutka postarají. Míša, Nina, Teo a Vládík mají své opravdu velké tajemství.

Chobotem_OBÁLKAChobotem_sešit_OBÁLKA

  • Rok vydání: 2015
  • Napsáno: 2014
  • Stran: 72
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Alena Schulz
  • Nakladatel: Albatros, edice První čtení
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-03972-5
  • Poznámka 1: vyšlo s pracovním sešitem
  • Poznámka 2: Kniha upravena pro Booko   https://booko.cz/
  • E-KNIHA
  • Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA Booko:

 

ANOTACE:

Kniha pro začínající čtenáře vypráví o velkém tajemství . Čtveřice kamarádů z první třídy najde v kabinetě přírodopisu podivného chlupatého tvora s chobotem. Že by to byl mamut? A jak by to bylo možné? Mládě je opuštěné a děti se rozhodnou se o něj postarat. Jenže kam ho mají schovat? Mamutík se má čile k světu a roztočí kolem sebe kolotoč bláznivých situací.

Chobotem_koulování

UKÁZKA 1:

JMÉNO PO MEDVĚDOVIChobotem_medvěd
Ahoj, já jsem Míša. Míša Suková. Kdybych byla kluk, jmenovala bych se Míša Suk.
Jméno mám po mámině plyšovém medvědovi. To je, co? On byl taky Míša. Měl hnědé tlapy a žluté bříško. Uměl bručet. Brum! Brum! Když byla máma malá, měla ho moc ráda. Dneska neví, kam se poděl. Na půdě jsme ho nenašli. Ani ve sklepě nebyl. Dokonce ani na chatě u babičky. Ale hlavní prý je, že jsem se mámě neztratila já.

UKÁZKA 2:

Chobotem_ukázka_1Chobotem_ukázka_2

OBSAH

JMÉNO PO MEDVĚDOVIChobotem_ovce
CHODÍM DO ŠKOLY
PAN UČITEL
BOJOVÁ PORADA
ZAVŘENÉ DVEŘE
KRMENÍ
ZAPOMENUTÝ MOBIL
CO JE ZA DVEŘMI?
VOLÁME SANITKU
CO TEĎ?
V KABINETĚ
LOUŽIČKA
TAJEMSTVÍ LEDNICE
NEZNÁMÝ TVOR
JE TO SLŮNĚ?
CHOBOTNICE NEMAJÍ CHOBOTChobotem_inspektor
JE TO MAMUT!
DALI JSME MU JMÉNO
KAM S NÍM?
STĚHOVÁNÍ
ÚKOL V CUKU LETU
FERDA MÁ HLAD
ČÍM FERDU NAKRMÍME?
CHOBOT NENÍ BRČKO
FERDA MÁ RÝMU
MÁMA JUTA
KOZÍ MLÉKO
ROSTE JAKO Z MLÉKA
PAN ŠKOLNÍK
KAM SE SCHOVAL?
JEZÍRKOChobotem_kartac
FERDA POTÁPĚČ
VSTUP ZAKÁZÁN
NA NÁVŠTĚVĚ
PŘÍSNĚ TAJNÉ
UČEBNÍ POMŮCKA
PAN UČITEL JE HLAVA
ŠKOLNÍ INSPEKTOR
ON MRKNUL!
MAMUT S MRKACÍMA OČIMA
TEO ZASAHUJE
O MAMUTÍ CHLUP
FERDA VE TŘÍDĚ
FERDA V HODINĚ DĚJEPISU
DEJTE TO ZVÍŘE PRYČ!
PROSINCOVÁ DOBA LEDOVÁChobotem_ryba
HRA NA SOCHY
HRA NA PRAVĚK
ZIMNÍ PASTVIŠTĚ
CHYSTÁNÍ SE NA CESTU
NOVÁ RODINA
JEŠTĚ NĚCO

UKÁZKA PRACOVNÍHO SEŠITU:

Chobotem_sešit_ukázka

Chobotem_sešit_ukázka_2

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Chobotem sem, chobotem tam

22.6.2018První čtení přichází s příběhem, který se jen tak nevidí. Čtveřice kamarádů objeví ve staré lednici v kabinetu mládě mamuta, a začnou se dít věci!
V první třídě je na čtení dáván ten největší důraz, a tak je důležité, aby děti nejen pěkně četly, ale aby je příběh pobavil a něco si z něj zapamatovaly. A proto je tu Ivona Březinová, jedna z našich nejpopulárnějších spisovatelek knih pro děti a mládež, která příběh mamutíka Ferdy, nebo vlastně mamutice Ferdy, napsala.

Chobotem sem, chobotem tam je příběh čtyř kamarádů, Míši, Niny, Tea a Vládíka. Ti se vydají na tajnou výpravu do kabinetu, jenže je přistihne stařičký pan učitel Vácha, a hned je zaměstná na školní zahradě, kde chovají ovečky, kozu a oslíka. Pan učitel pošle Míšu pro zapomenutý mobil, a když mu ho Míša přinese, vyřídí si pan učitel jeden jediný hovor a najednou zkolabuje. Naštěstí jsou děti duchaplné a zavolají sanitku, a tím panu učiteli nejspíš zachrání život. Bůhví, jak by to dopadlo, kdyby tam nebyly.

Jenže co s mobilem pana učitele? A tak se děti rozhodnou, že ho vrátí do kabinetu. Tam objeví starou lednici, a když ji otevřou, nestačí se divit. Je v ní malý, chlupatý slon, ale on to vlastně není slon, je to mamut. Panu učiteli se totiž povedl jeden experiment, kterému ani sám nevěřil. Zatímco je pan učitel v nemocnici, děti se o mamuta pěkně starají. A ten zatím roste jako z vody… Jak to s mamutem dopadne, prozrazovat nebudu, ale děti, které pěkně přečetly celou knihu, si mohou vyplnit pracovní sešit, ve kterém najdou spoustu zajímavých otázek, ale také vybarvovačky, doplňovačky, spojovačky, křížovky, důležitá telefonní čísla (když zkolaboval pan učitel, děti mu přivolaly pomoc), a také je tu několik typů na hry, např. „na sochy“.

Přiložený pracovní sešit je ale dalším zdrojem informací, např. o alergenech, o lidových rčeních, o křestních jménech apod., a z celého příběhu tak dělá perfektní interaktivní zábavu s poučením. Děti tak knížku rozeberou opravdu skrz naskrz a díky otázkám si musí vzpomenout, jak to tedy v knížce bylo…A jen tak mimochodem, víte, že mamuti jsou vegetariáni?

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

https://www.knizniklub.cz/knihy/193921-chobotem-sem-chobotem-tam-prvni-cteni.html#additional-info–content–recension

Adélka a Zlobidýlko (1. vydání)

Adélka chodí do druhé třídy a spolu se svým jezevčíkem Kaštanem si najde podivného kamaráda. Je to hadrový panáček, který má tu moc, že kdo ho právě má u sebe, zlobí.

obalAdelkaZlobidlo

  • Rok vydání: 1998
  • Napsáno: 1996
  • Stran: 64
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Olga Franzová
  • Nakladatel: Albatros, edice První čtení
  • Náklad:
  • ISBN: 80-00-00668-5
  • Poznámka: zařazeno do KMČ
  •  Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA Booko:


ANOTACE:

Adelka_ZlobidylkoAdélka chodí do druhé třídy a spolu se svým jezevčíkem Kaštanem si najde podivného kamaráda. Je to hadrový panáček, který má tu moc, že kdo ho právě má u sebe, zlobí. A tak zlobí nejen Adélka, ale postupně i Adélčini spolužáci, paní učitelka, školník, ředitel, a dokonce i maminka s tatínkem. Není proto divu, že hadráček dostal jméno Zlobidýlko. Adélka se nakonec rozhodne, že mu od zlobení pomůže, ale naučit se nezlobit, to dá někdy pořádnou práci.

 

UKÁZKA:
Adelka_KastanKaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká.
„Haf haf,“ volá na Adélku.
Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a popadne ho za uši.
„,Kaštane, do které chodím třídy?“
„Haf haf“, odpoví Kaštan.
„Správně, do druhé,“ pochválí ho Adélka. „Jsem druhák. To už jsem velká, víš? To mě musíš poslouchat.“
Kaštan zavrtěl ocáskem a vděčně Adélce olízl dlaň. Pak vzrušeně zavětřil a odběhl do křoví.

Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm
šmejdí sem a tam.
„Pozor, něco tu mám,“ hafne na Adélku, ale ta právě dlouhými kroky měří vzdálenost od lavičky k vysokému stromu.
„Maminka říká, že jsi buk. Umíš bučet, buku?“ ptá se stromu Adélka.
Strom jen tiše zašuměl několika horními větvemi a poslal Adélce k nohám žlutozelený list.

„Co mi píšeš, buku? Já už umím krásně číst, víš? Přečtu i vzkaz od mámy, přečtu i ten tvůj. Jen po tátovi to ještě někdy nepřečtu. Škrábe jako kocour. I Kaštan by to napsal líp.“
„Kde jsi, Kaštane? Jdeme domů,“ vzpomene si Adélka.
Kaštan nic.
„Ke mně, Kaštane! Ke mně!“
Na tenhle povel byl jezevčík cvičený. Vždycky hned přiběhl. Teď ne. Křoví se jen mírně třáslo a ozývalo se z něj výstražné mručení.

Adelka_Ihahacek

RECENZE:Adélka a Zlobidýlko
Kterak Zlobidylko zlobit přestalo

…“Titul glosy napovídá, co asi začne tropit majitel hadrové hračky obšťastňující dočasné nejen děli, ale také maminku, tatínka, paní pokladní v samoobsluze, ba dokonce i lva v cirkuse, pana ředitele a pana školníka. Hadrový panáček tak dává sledu volně řazených příhod jednoduchý rámec a navíc se pro autorku stává východiskem pro rozvíjení situační, případně i jazykové komiky. Ivoně Březinově se uvedená kniha celkem podařila co do jeji kvality i co do didaktického ponaučení. V obou aspektech se hlásí k humoru, jakým se vyznačují příběhy paní Laryfáry Betty MacDonaldové.‘

(no) Ladění 411998, 5.13

Adelka_tatinek
… „U tohoto typu prózy jde vždycky o nosný nápad, s nímž si autorka musí umět srozumitelné a nápadité pohrát. Březinová to udělala vkusně a knížka by měla mít u mladých čtenářů úspěch.“
(110 Nové knihy 48 / 1998,s. 7)

Adelka_reditel

 

Adélka_Večerník

Kočka Kačka herečkou

Knížka pro začínající čtenáře volně navazuje na knihu O kočce Kačce. V druhém díle se Kačce podaří splnit její vytoužený sen – dostane roli v televizní reklamě na kočičí papání.

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Švejdová
  • Nakladatel: SiD & NERo, edice Začínám číst
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-85886-53-7
  • Poznámka: volné pokračování knížky O kočce Kačce

obalKackaHerecka

ANOTACE:

Kočka Kačka poznává nové kamarády, koťátka Sazičku a Mourka, který ještě neumí říkat „r“, morče Celestýna, který trochu zlobí, ale také nezbedná dvojčata, kluky Matěje a Maxima. Zvířátka i děti věří, že se Kačka jednou stane slavnou herečkou. To se Kačce také splní, když dostane roli v televizní reklamě. Brzy ale pozná, že ze všeho nejlepší je hrát si s kamarády jen tak pro radost.

UKÁZKA:

Byla jsem zrovna krásně napapaná a oči se mi až zavíraly, když velký Kukačka zapnul televizi. A to byste nevěřili! Nějaká cizí krásná kočka si tam vykračovala od misky k misce. Ke každé jen čichla, ohrnula čenich o šla dál. Ale v té poslední misce muselo být něco obzvlášť dobroučkého. Ta cizí krásná kočka se zastavila, přimhouřila očka o pustila se do toho s takovou chutí, jako by jí velcí týden nedali najíst. Nakonec protáhla přední i zadní nohy a mlsně si olízla tlamičku sametově růžovým jazykem.
Chtěla jsem vědět, jestli mám také tak sametově růžový jazyk, a vyplázla jsem ho jak jen to šlo.
„Koukni na Kačku, tati,“ strčila Kamila do velkého Kukačky. „Že vypadá úplně jako to kočka z reklamy.“
„Mik, mik,“ řekl na to malý Michal a hned se zas pokoušel sníst svoji přední levou tlapku.
Ale velký Kukačka překvapené zašeptal:
„No jo, máš pravdu, Kamilo. Úplná filmová hvězda, ta naše Kačka.“
Samým štěstím jsem se až zatetelila a z vděčnosti jsem šla velkému Kukačkovi zahřát krk. Má to moc rád. Podrbal mě na hlavě svými krátkými tupými drápky. On chudáček jiné nemá. Ale i tak to bylo moc příjemné.

UKÁZKA 2:

KockaKacka_II_11

RECENZE:

KočkaKačka_herečkou_RECENZE_Ditmar

Lucka Luciperka – 1. vydání

Lucka je holka z první třídy, ale zlobí víc než kdejaký kluk. Proto jí také říkají Luciperka. Ona si z toho ale nic nedělá a se psem Čertem a kočkou Andělínou se připravuje na Mikuláše.

  • Rok vydání: 2002
  • Napsáno: 2001
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Švejdová
  • Nakladatel: SiD & NERo, edice Začínám číst
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-85886-80-4
  • Poznámka 1: 19. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
  • Poznámka 2: 2. vydání vyšlo v roce 2014.

obalLuckaLucip

ludandelANOTACE:

Hrdinkou knížky pro začínající čtenáře je malá Lucka. Na to, že je prvňáček, je pěkně nezbedná. Neustále vyvádí nějaké lotroviny. Však jí proto také říkají, že zlobí jako čert. Lucka si z toho ale nic nedělá, a protože se blíží mikulášská nadílka, horlivě se připravuje, že se za pořádného čerta převlékne. Jen pozor, aby se jí taková čertovina nakonec nevymstila. A co když potká opravdového čerta nebo anděla?

 

UKÁZKA:

Dneska Lucka cákala po třídě mokrou houbou. U tabule to vypadalo, jako když prší. Paní učitelka poslala Lucku vytřít a mezitím jí do notýsku místo poznámky nakreslila velký puntík. Je černý jako půlnoční tma.
Proto se Lucce nechce domů. Proto se tak loudá. A zvonky u cizích dveří dnes raději nechává na pokoji.

Konečně je doma. Vlastně před domem.
„Lu – cinka cinka cinka,“ cinká jejich zvonek vesele.
Zato Lucka moc vesele nevypadá. A kdo by taky vypadal, s černým puntíkem v notýsku?
„Kdes byla tak dlouho?“ zlobí se maminka. „Už jsem málem měla strach.“
Lucka má taky strach. Až maminka uvidí puntík, určitě jí zakáže bruslení.
„Tak co bylo ve škole, Lucko?“ zajímá mámu s rukama obalenýma kynutým těstem na koláče. „Nezlobilas?“
„Zlobila,“ špitne Lucka, protože ví, že lež má krátké nohy a daleko neuteče. A před Lucčinou maminkou už vůbec nikam.
„Co s tebou, holka,“ povzdychne si maminka nešťastně. „Vždyť ty zlobíš jako čert.“
Čert ležící pod lavicí se nespokojeně zavrtí. On že zlobí? Taková nespravedlnost!
Čert není čert, ale pes. Je velký a úplně černý. A když je mu horko, plazí jazyk. Ten jazyk má dlouhý a červený. Ale rohy ani kopyto nemá. Zato má chundelatý ocas a věrné psí oči.
Čert má Lucku rád. Ale Andělínu rád nemá. Andělína je kočka a líná k tomu. Jen leží a leží. A je úplně bílá.lucdoma

Lucka říká, že Andělína je lenoška.
Máma říká, že lenoška je křeslo, na kterém se lenoší. Nejvíc v něm lenoší táta. Leží a leží. Jako Andělína. Ale ta nečte noviny.
Máma taky nečte noviny. Nemá na to čas. Zato když vaří, zapne si televizi. Táta ne, ten při televizi zívá. A uvařit umí jenom čaj.
„Máš napsaný úkol, Lucko?“ volá máma. „Potřebuju semlít mák.“
Ale Lucce už otrnulo a zas někde dovádí. Dovádět ona dovede. Umí to tak, až s tím někdy mámu dovádí k zoufalství. Jako teď.

Lucka_Mikuláš

 

 

Sněhuláci z Mrkvonos

Příběh pro začínající čtenáře o tom, jak na svět přicházejí sněhuláci, kde přes zimu bydlí, kam chodí do školy a že vyvádějí lumpárny jako lidské děti. A kam se stěhují na léto…

  • Rok vydání: 2005
  • Napsáno: 2005
  • Stran: 32
  • Žánr: pro začínající čtenáře
  • Ilustrátor: Vlasta Švejdová
  • Nakladatel: SiD & NERo, edice Začínám číst
  • Náklad: 3000
  • ISBN: 80-86753-02-6
  • Poznámka: /

obalSnehulaciMrk

ANOTACE:

Mrkvonosy jsou vesnice jako každá druhá. Nebo možná jako každá třetí. Mají tam náves, na návsi poštu, kino, kostel a školu. A ve škole je pět tříd plných dětí.
Celá vesnice má asi osmdesát obyvatel. Ale tohle číslo platí jen pro teplejší období roku. Jak totiž napadne sníh, počet obyvatel v Mrkvonosích prudce stoupne. Často až na několik stovek. Ptáte se, jak je to možné? S příchodem sněhu se totiž do vsi nastěhují sněhuláci.

Sněhuláci z Mrkvonos -ves

OBSAH:

Jak se Bambulka narodil
Málo mrkve
Sněhulka
Ve škole

UKÁZKA 1:

Snehulaci_0022Jak se Bambulka narodil

Tu noc sněžilo, jako když se protrhnou tisíce pytlů cukru. Sníh pokryl střechy, chodníky a ulice. Zasypal zamrzlý rybník a spolu s větrem utvořil vysoké závěje. Vesnice byla do rána k nepoznání. A hlavně plná nových sousedů, kteří do slova a do písmene spadli z nebe.
Pan starosta, který má celou vesnici na starosti, si ráno obul teplé boty, nasadil si čepici a rukavice a krk omotal dlouhou pruhovanou šálou.
„Jdu se podívat, kolik nám přes noc přibylo obyvatel,“ houkl na svou ženu a rázně vykročil do chumelenice.
Na návsi už se to sněhuláky jen hemžilo. Byli celí ledoví, ale horečně sháněli nějaké staré hrnce, březová košťata a kousky uhlí jako knoflíky na kabáty. Zajímali se také o volné stavební parcely. Pan starosta si všiml, že na rohu Krátké a Dlouhé ulice už dokonce vyrostl první sněhový dům. Měl maličká okna, nízké dveře a žádný komín.
„Vy jste si nějak pospíšili,“ křikl starosta přátelsky na velkého kulatého sněhuláka, který právě dokončoval střechu.
„Musíme,“ usmál se pan Sněhulák a uctivě smekl z hlavy trochu pomuchlaný plechový hrnec starostovi na pozdrav. „Vidíte tu vánici? Co nevidět čekáme přírůstek do rodiny. Žena už vevnitř chystá kolíbku.“
„Tak to jo,“ pokýval starosta hlavou a v duchu si pomyslel, že se bude muset stavit v obchodě se zeleninou a zkontrolovat, jestli paní Cibulková objednala dost mrkve pro sněhulácká novorozeňata. Však jich dnes bude!
V tu chvíli se objevila paní Sněhuláková. Vyšla z domku jen tak v zástěře a bačkorách s barevnými bambulkami. Na hlavě však měla připevněnou malou pánvičku, která panu starostovi vzdáleně připomínala baret jeho tchýně. Tedy maminky jeho ženy. Pokývala starostovi na pozdrav a zahleděla se do nebe obtíženého mračny.
„Bude to co nevidět, obloha tu tíhu už dlouho neunese,“ pronesla zkušeně.
Pan starosta chtěl zrovna něco říct, ale paní Sněhuláková náhle učinila několik kroků stranou. Usmívala se. Po chvíli nastavila ruce a do dlaní se jí snesl maličký sněhuláček. Paní Sněhuláková ho radostně chytla a pak mu opatrně dala na čelo první pusu. Sněhuláček se jí v dlaních slastně zavrtěl a unaveně zívl. Ono to není jen tak, padat z nebe a strefit se právě do mámina náručí. Každý sněhulák vám řekne, že to je pořádná dřina. Není divu, že to malého tolik vyčerpalo.

UKÁZKA 2:

Snehulaci_0023Druhý den Sněhulka zase zůstala doma. Jen seděla u okna a lízala jednu zmrzlinu za druhou. Růžovou jahodovou, žlutou vanilkovou, hnědou čokoládovou… Bylo na ní vidět, že by všechny ty barevné dobroty hned vyměnila za kousek barevného oblečení.
Maminka Sněhuláková to nakonec nevydržela a zašla do obchodu pro nový zelený hrnec s oranžovou mašlí, která se tak pěkně hodila k Sněhulčinu nosu.
„A tady máš sukni, šálu a pléd,“ dodala po chvíli a oblékla překvapenou dcerku jako lidskou holčičku. „Myslíš, že teď půjdeš ven?“
„Půjdu,“ přikývla Sněhulka nadšeně. „Hlavně, aby ta šála za mnou pěkně vlála.“
A šála vlála. Hlavně při tom, když se Sněhulka proháněla po zamrzlém rybníku.Tančila jako víla a třásně na jejím plédu se jen třepetaly.
„Ta to ale umí!“ vykřikla nadšeně malá Kristýnka, co chodí do druhé třídy, a rozběhla se na led za Sněhulkou.
„Počkej, možná je led ještě tenký,“ varovaly ji kamarádky Lenka a Lidka. Ale Kristýnka je neposlouchala. Chtěla být tančící vílou jako ta malá sněhulačka.
Vběhla na okraj rybníka a led nesouhlasně zamručel.


 

 

 

 

 

Teta to plete

Teta Běta plete šály a svetry. Ale při pletení vypráví popletené pohádky. Třeba o Karkulce, která v lese jezdí na jelenovi se zlatými parohy. Doplněno otázkami a písničkami.

obalTetaPlete

  • Rok vydání: 2004, 2008, 2015, 2020
  • Napsáno: 2002
  • Stran: 64
  • Žánr: pro začínající čtenáře, pohádky
  • Ilustrátor: Eva Sýkorová – Pekárková
  • Nakladatel: Albatros, edice První čtení
  • Náklad: /
  • 1. vydání ISBN: 978-80-00-01365-7
    2. vydání ISBN: 978-80-00-02138-6
    3. vydání ISBN: 978-80-00-04094-3
    4. vydání ISBN: 978-80-00-06011-8
  • Poznámka 1: Na knihu volně navazují tituly Teta to zase plete , Táta to motá a Yveta to ví
  • Poznámka 2: Kniha je zpracovaná v aplikaci Booko.
  • Ocenění: Cena knihovníků Suk 2004, nominace na Zlatou stuhu za rok 2004, 6. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2004.

BOOKO – ukázka:

 

ANOTACE:
teta-veverka

Teta Běta ráda plete. Svetry, šály, čepice i rukavice. Ale nejraději ze všeho plete pohádky.
A to doslova. Plete totiž jednu do druhé, a když vypráví, plete páté přes deváté. Teta Běta je totiž popleta. Přesto mají Vašík a Šárka její popletené pohádky moc rádi.
Kniha obsahuje čtyři dvojice navzájem propletených, a tedy pořádně popletených pohádek. Vašík a Šárka se občas snaží tetu opravit, a mohou se o to pokusit i čtenáři, protože v závěru každé motanice je pro ně připraveno sedm otázek.

 

OBSAH:

Pohádka První : Karkulka – Smolíček Pacholíček
Pohádka Druhá: Popelka – Perníková chaloupka
Pohádka Třetí: Šípková Růženka – O neposlušných kůzlátkách
Pohádka Čtvrtá: Sněhurka – Hrnečku, vař!

 

UKÁZKA:
Byla jedna holčička, a ta ráda nosila červenou čepičku. Podle té čepičky se jí začalo říkat Červená karkulka.
Jednoho dne řekla maminka:
„Karkulko, babička má dnes narozeniny. Viď, že jí odneseš dárky a dort?“
Karkulka si všechno naskládala do košíčku a šla.
Cesta ji vedla hlubokým lesem. Ale Karkulka se nebála. Lesem šla sama už mockrát. Sbírala lesní jahody a zpívala si:

 

„Já, Karkulka malá,Teta to plete
mezi jahodama,
jahůdek je na tisíce
a já jenom sama.

Kdyby bylo ještě
těch jahůdek dvě stě,
já bych se v nich červenala
jako švarné děvče.“

 

A jak si tak Karkulka zpívala, objevil se před ní najednou vznešený jelen se zlatými parohy.

„A jejej,“ vyjekla Šárka. „Už to začíná. Teta to zase plete.“
A teta pletla, jen se jí jehlice v rukou míhaly.

Karkulka se jelena se zlatými parohy lekla, ale on na ni přátelsky zamrkal a zeptal se:
„Kampak máš namířeno, děvče?“
„K babičce do chaloupky,“ špitla Karkulka. „Má dnes narozeniny, a tak jí nesu dárky a dort.“
Jelen pokýval hlavou. V tu chvíli problesklo větvemi stromů slunce a jelenovy zlaté parohy se ještě víc rozzářily.
„Proč máš tak zlaté parohy?“ podivila se Karkulka.
„To abych tě lépe viděl,“ odpověděl jelen. „Podívej, jak mi parohy na slunci svítí. Ale řekni mi, proč ty máš tak červenou čepičku?“
„Protože se mi líbí,“ odsekla Karkulka a honem popadla košík, že už musí jít. Vzpomněla si, že bavit se v lese s cizími jeleny má vlastně zakázáno.

teta to plete písničky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Teta to plete a Teta to zase plete

25.6.2018
Teta Běta neudělá bez barevných klubíček ani ránu. Má je všude a kdykoliv má chvilku čas, plete. Šály, svetry, čepice i rukavice. Děti Šárka a Vašík mají tetu moc rádi, protože je moc hodná a také jim vypráví pohádky. Jenže to není jen tak. Teta plete i pohádky. Pokud tomu nevěříte, přesvědčte se.

V každé z knížek najdete čtyři pohádky, ale ve skutečnosti jich je vlastně osm. Ve dvou knížkách si tedy postupně připomenete rovných šestnáct klasických českých pohádek! A to už za to stojí. A navíc to nejsou obyčejné pohádky, ale popletené pohádky. Děti musí přijít na to, které dvě pohádky to teta spletla dohromady, odpovědět na sedm otázek a zazpívat písničku s jinými slovy na motivy známých lidových písní (např. Adámku náš, Běží liška k Táboru…)

Knížka je určená k prvnímu čtení a zaručuji, že děti hóóóoodně pobaví, protože pohádky jsou popletené opravdu důkladně (O Červené karkulce, O Popelce, Hrnečku, vař! O Smolíčkovi, O perníkové chaloupce, O neposlušných kůzlátkách, O Šípkové Růžence, O sedmi trpaslících, Čert a Káča, O veliké řepě, Zlatovláska, O kohoutkovi a slepičce, Otesánek, O koblížkovi, Potrestaná pýcha, Dlouhý, široký a bystrozraký).Motanice donutí děti přemýšlet, opravovat chyby, reagovat na děj, komunikovat s dospělými, pod jejichž dohledem si knihu mohou samy přečíst. V závěru knihy si můžete odkontrolovat, kteréže dvě pohádky se to spletly dohromady a jaké jsou správné odpovědi na otázky. Pod dohledem dospělého se z knížky stává zábavná hra pro děti se spoustou otázek, ve které si připomenou známé pohádky.

Ozkoušeno na neteři Beatce, která nyní končí první třídu. Spletené pohádky byly pro ni vítanou změnou a moc se jí líbily. Nadšeně vyprávěla a vyprávěla, udělaly jsme si z toho prima hru – každý týden hodinku hlídám, a tak jsme měly o zábavu pokaždé postaráno 🙂

Autorka Ivona Březinová je oblíbená spisovatelka knížek pro děti a mládež. Knížky v edici První čtení dokážou děti spolehlivě přivést ke čtení. Více naleznete na www.brezinova.cz.
Popletené pohádky půvabně ilustrovala Eva Sýkorová-Pekárková.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

https://www.knizniklub.cz/knihy/199079-teta-to-plete-prvni-cteni.html#additional-info–content–recension

Zajíc Booko řádí…

Booko - Kde příběhy ožívají

BOOKOVINY
https://mailchi.mp/4ce6b6b76ed6/bookoviny-824631?e=c802edcff6

Teta to zase plete

Volné pokračování knihy Teta to plete. Kniha obsahuje další čtyři dvojice popletených pohádek, které teta Běta zmotala dohromady. Opět doplněno otázkami a písničkami.

obalTetaZasePlete

  • Rok vydání: 2007, 2011, 2018, 2020
  • Napsáno: 2006
  • Stran: 68
  • Žánr: pro začínající čtenáře, pohádky
  • Ilustrátor: Eva Sýkorová – Pekárková
  • Nakladatel: Albatros, edice První čtení
  • Náklad: 4850
  • 1. vydání ISBN: 978-80-00-01937-6
    2. vydání ISBN: 978-80-00-02830-9
    3. vydání ISBN: 978-80-00-05142-0
    4. vydání ISBN: 978-80-00-06020-0
  • Poznámka 1: volné pokračování knihy Teta to plete
  • Poznámka 2. na knihu volně navazují tituly Táta to motá a Yveta to ví
  • Poznámka 2: Kniha byla zpracovaná v aplikaci Booko.
  • Pracovní listy ke knize si můžete stáhnout na stránkách Albatrosu ZDE:
  • E-KNIHA 

 

Booko – UKÁZKA:

 

ANOTACE:
Teta II - cert

Kniha opět přináší čtyři dvojice popletených pohádek vyprávěných tak, jak je teta Běta, která tak ráda plete svetry, šály a čepice, splete dohromady. Děti by měly pohádky dobře znát, takže nebudou mít problém spolu s hlavními hrdiny, Vašíkem a Šárkou, pohádky rozmotat. A kdo si přece jen nebude vědět rady, pro toho je na konci knihy opět připraven soubor správných odpovědí.

OBSAH:

Pohádka první: Koblížek na vandru – Potrestaná pýcha (filmová Pyšná princezna)
Pohádka druhá: O kohoutkovi a slepičce – Zlatovláska
Pohádka třetí: Čert a Káča – O veliké řepě
Pohádka čtvrtá: Otesánek – Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Teta II - Otesanek

S pohádkovými hrdiny si opět můžete zazpívat na nápěvy lidových písniček:
Koblížku náš (Adámku náš)
Koulí se, koulí se (Boleslav, Boleslav)
Kdo sní tuhle žížalu (Běží liška k Táboru nebo Když jsem husy pásala)
Princezna Zlatovláska (Andulko šafářova)
Utíkej, Káčo (Utíkej, Káčo)
Tančil čert (Skákal pes)
Já mám řepu (Maličká su)
Já to sněd všechno hned (Ovčáci, čtveráci)
Krásná princezno (Pásla ovečky)

UKÁZKA:

Tančil čert,
tančil čert
v náručí své Káči.
Jiná by
utekla,
Káče však čert stačí.

Babičce už samou zlostí vycházely z nosu plameny jako rozběsněnému draku. Poznala, že Káča je opravdu silný protivník, a proto zavolala na pomoc vnučku.
„A přiveď i všechnu tu svou havěť!“ houkla ještě.
Vnučka přišla i se svými zvířecími miláčky. Kočka si stoupla za pejska, pejsek za vnučku, vnučka za vnuka, vnuk za dědečka a dědeček za babičku. Babička už chtěla dát povel k hromadnému pokřiku, když vtom se zpod otýpky dříví vynořila myška. Rozpustile pískla a stoupla si za kočičku na konec řady.
Jak Káča uviděla myš, začala vyvádět jako pominutá. Pištěla hrůzou a nařídila čertovi, ať ji z toho hrozného pekla plného myší okamžitě odnese.
Babička nelenila a honem otevřela jeden z komínů, aby mohl čert s Káčou pěkně rychle z pekla vyletět.
„Tak co s tebou, Káčo?“ drbal se čert mezi rohama, když je peklo vyvrhlo přímo doprostřed pole.
„Co by?“ usmála se Káča, které už zase otrnulo. „Zatančíme si.“
Čert jen dlouze zavyl a svalil se do brázdy mezi hroudy.
Vtom kolem kráčí Lucifer. Přes rameno si nese motyku, nedívá se napravo nalevo a míří rovnou k velikánské řepě.
„A jéje,“ chytila se Šárka za pusu. „Už je to tu zas. Teta to už zase pěkně motá.“
Teta Běta opravdu upárala kousíček ze svého obrovitánského svetru. Asi se rozhodla, že do něj vplete jiný barevný proužek, a vypáraný kus teď motá zpátky do klubíčka.
Vašík netrpělivě pozoruje, jak se jí klubíčko v hbitých prstech jen jen míhá, a nemůže se dočkat dalšího vypravování.
Lucifer došel k řepě, obešel ji kolem dokola a povídá:
„Tys mi teda vyrostla, holka.“
Řepa na to nic, a tak ji Lucifer motykou trochu podkopal, aby v zemi tolik nedržela. Pak řepu popadl a snaží se ji vytáhnout. Táhne, táhne, ale vytáhnout nemůže. Pokusil se ji tedy přemluvit písničkou:
Já mám řepu,Teta II - Kaca
táhnu v dřepu.
Povol řepo, povol,
nedrž se tu.
Povol řepo, povol,
nedrž se tu.

 

(zpívá se na melodii písničky Maličká su…)

Ale řepa zas nic. Luciferovi nezbývalo, než si zavolat na pomoc svého pekelného ministra.
Ten přiletěl rovnou z pekla, stoupl si za Lucifera, Lucifer za řepu a táhnou. Táhnou, táhnou, ale vytáhnout nemohou. A tak řepě znovu zazpívali.
Teta II -koblizekVíte, jak to bylo v nepopletených pohádkách?

1. Které dvě pohádky spletla teta Běta
dohromady?
2. S kým si chtěla Káča zatančit?
3. Kdo nařídil čertovi, aby Káču z pekla odnesl?
4. Kdo zasadil řepu?
5. Kdo se snažil řepu vytáhnout jako první?
6. Koho si zavolal na pomoc?
7. Kdo se nakonec zasloužil o to, že se řepu podařilo vytáhnout?

 

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Teta to plete a Teta to zase plete

Teta Běta neudělá bez barevných klubíček ani ránu. Má je všude a kdykoliv má chvilku čas, plete. Šály, svetry, čepice i rukavice. Děti Šárka a Vašík mají tetu moc rádi, protože je moc hodná a také jim vypráví pohádky. Jenže to není jen tak. Teta plete i pohádky. Pokud tomu nevěříte, přesvědčte se.

V každé z knížek najdete čtyři pohádky, ale ve skutečnosti jich je vlastně osm. Ve dvou knížkách si tedy postupně připomenete rovných šestnáct klasických českých pohádek! A to už za to stojí. A navíc to nejsou obyčejné pohádky, ale popletené pohádky. Děti musí přijít na to, které dvě pohádky to teta spletla dohromady, odpovědět na sedm otázek a zazpívat písničku s jinými slovy na motivy známých lidových písní (např. Adámku náš, Běží liška k Táboru…)

Knížka je určená k prvnímu čtení a zaručuji, že děti hóóóoodně pobaví, protože pohádky jsou popletené opravdu důkladně (O Červené karkulce, O Popelce, Hrnečku, vař! O Smolíčkovi, O perníkové chaloupce, O neposlušných kůzlátkách, O Šípkové Růžence, O sedmi trpaslících, Čert a Káča, O veliké řepě, Zlatovláska, O kohoutkovi a slepičce, Otesánek, O koblížkovi, Potrestaná pýcha, Dlouhý, široký a bystrozraký).Motanice donutí děti přemýšlet, opravovat chyby, reagovat na děj, komunikovat s dospělými, pod jejichž dohledem si knihu mohou samy přečíst. V závěru knihy si můžete odkontrolovat, kteréže dvě pohádky se to spletly dohromady a jaké jsou správné odpovědi na otázky. Pod dohledem dospělého se z knížky stává zábavná hra pro děti se spoustou otázek, ve které si připomenou známé pohádky.

Ozkoušeno na neteři Beatce, která nyní končí první třídu. Spletené pohádky byly pro ni vítanou změnou a moc se jí líbily. Nadšeně vyprávěla a vyprávěla, udělaly jsme si z toho prima hru – každý týden hodinku hlídám, a tak jsme měly o zábavu pokaždé postaráno 🙂

Autorka Ivona Březinová je oblíbená spisovatelka knížek pro děti a mládež. Knížky v edici První čtení dokážou děti spolehlivě přivést ke čtení. Více naleznete na www.brezinova.cz.Popletené pohádky půvabně ilustrovala Eva Sýkorová-Pekárková.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

https://www.knizniklub.cz/knihy/112862-teta-to-zase-plete.html#additional-info–content–recension

 

 

F jako Fík

Prvňák Kája a jeho spolužáci poznávají, jak je důležité umět se správně postarat o domácí zvířátko. A co se přihodí, když se takové zvíře podobné drakovi ztratí. + Pracovní sešit.

F_jako_Fik

  • Rok vydání: 2012
  • Napsáno: 2010
  • Stran: 72
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Baránková
  • Nakladatel: Albatros, edice První čtení
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-02970-2
  • Poznámka: Kniha se prodává zároveň s pracovním sešitem, v němž jsou didaktické úkoly k doplňování, kreslení a vybarvování.
  •  Kniha je upravená i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA Booko:

 

ANOTACE:

Kdo je Fík? A proč se tak jmenuje? To prvák Kája poznal, až když přišel s kamarády k paní Novákové na návštěvu. Kája jí totiž pomáhá venčit – ovšem ne psa, ale tři želvičky. Ten Novákovic přírůstek je drak! Děti se ho ze začátku trochu bojí, brzy se však s drakem, s kterého se nakonec vyklube leguán, spřátelí. Ale jednoho dne leguán zmizí. A záchranná výprava může začít!

Bavte se a luštěte s přiloženým sešitem. Pro toho, kdo pěkně přečetl knížku, to bude hračka!

 

Fík_prac_sesit_obalkaFík_prac_sesit

Úkoly v pracovním sešitě souvisejí s textem knihy a prověřují schopnost dětí pozorně číst a se získanými informacemi dále pracovat.

 

UKÁZKY:

Fík_ulice

 

6.
Kája kráčí Dlouhou ulicí k domku s loukou na střeše. Zastaví se a zazvoní.Fík_dum
Vrátka řeknou bzzz a Kája může vejít.
„Jen pojď, čekáme na tebe,“ ozve se hlas paní Novákové.
„Já musel ze školy nejdřív domů,“ vysvětluje Kája. „Ale už jsem tu. Můžu vzít všechny tři holky ven najednou?“ škemrá a klekne si k skleněnému teráriu se třemi želvami. „Ahoj, Evo, ahoj, Emo, ahoj, Elo.“
„Já myslím, že můžeš,“ přikývne paní Nováková. „Ale nejdřív ti někoho představím. Pojď,“ řekne a belhá se o holi do pokoje.
V pokoji je dusno. Jako v koupelně, když si Kája napustí horkou vanu. A v rohu místnosti stojí nové velké terárko.
To je pro želvy? myslí si Kája. Ale proč tak ohromné?
Jenže vtom se na větvi uprostřed terária něco pohne.
Drak!

 

 

RECENZE:

KlubKnihomolu.cz
http://www.klubknihomolu.cz/22995/nova-knizka-ivony-brezinove-pro-skolacky-i-predskolaky/
15. 10. 2012
Nová knížka Ivony Březinové pro školáčky i předškoláky
15.10.2012 Ivča Bez komentáře

Malý detektivní příběh, určený pro začínající čtenáře, který upoutá čtivým dějem a nádhernými ilustracemi…
Najít zajímavou knížku pro děti, které teprve začínají bojovat s písmenky, je vcelku velký oříšek. Takový titul musí zaujmout, nesmí v žádné chvilce nudit a jednou z priorit je samozřejmě forma zpracování, vhodná pro věkovou kategorii začínajících čtenářů. Ivona Březinová je česká spisovatelka knih pro děti a mládež, známá kromě jiného i svým uměním proniknout do světa dětské fantazie. Její nejnovější dílo s názvem F jako Fík vyšlo v nakladatelství Albatros teprve nedávno. Pokud vás v této chvíli napadlo, že se bude nejspíš jednat o titul logopedický, jste na omylu.
Fík je totiž zvířátko a to ne ledajaké. Mít doma leguána by toužilo zřejmě nejedno dítko školou povinné. Kája, Igor, Zina a Dáda mají to štěstí, že jejich známá, paní Nováková, jednoho takového ještěra vlastní. Přes prvopočáteční strach z neznámého zvířete se děti s Fíkem spřátelí, a dokonce jej společně chodí venčit, aby si pochutnal na čerstvých kytičkách na louce. Jenže jednoho dne se Fík ztratí. Nešťastná není jen paní Nováková, stejně tak truchlí i čtyři kamarádi. Ale nebyly by to chytré hlavičky, kdyby něco na záchranu Fíka nepodnikli. Nikdo se přece nemůže ztratit jen tak a oni na to jistě přijdou!
Knížka je zařazena do edice První čtení, kam bezpochyby patří svým zpracováním. Na malé čtenáře čekají velká písmenka, krátké kapitoly, jednoduché věty bez složitých a neznámých slov, celá řada dialogů a v neposlední řadě i pěkné, rýmované básničky, které se děti mohou naučit. Příběh je psán poutavým stylem, bez hluchých míst a především dokáže malé čtenáře udržet v napětí, protože rozuzlení přijde, jako ve správné detektivce, až na závěr. Zápletka není nijak komplikovaná, stejně jako vyřešení případu ztraceného leguána. Za důležité je ale nutné považovat fakt, že je kniha určena pro skutečně malé děti, a napsat takový příběh, kde by se projevily i dětské emoce, se mi zdá velice těžké. Ivona Březinová je ovšem odbornicí a tento se jí povedl skutečně na výbornou.
Knížka je rovněž vynikajícím učebním materiálem. Její součástí je pracovní sešit s nejrůznějšími úkoly. Některé jsou jednoduché a jejich vyřešení se odvíjí podle pozornosti, se kterou dítě sledovalo děj, jiné jsou naopak zaměřené třeba na zopakování písmenek. Nechybí možnost vymalovat obrázek a samozřejmě mohou děti naplno zapojit svou fantazii, protože je tu čeká celá řada cvičení, ve kterých ji využijí.
Co mě zaujalo, byla silně zvýrazněná slova v některých kapitolách. Opět se jedná o součást učebního materiálu, kdy jsou v jedné kapitole soustředěna slova týkající se například určité činnosti či pocitů s více variantami vyjádření nebo vyjmenování druhů domácích zvířat apod. Celkově na mě kniha působí velice kladným dojmem a dle mého mínění je velmi vhodná pro aktivní spolupráci dětí s rodiči. Zvláště pak ve chvílích práce se sešitem, ale vůbec při povídání nad příběhem, vysvětlení právě zmiňovaných slov, kterými lze vyjádřit různé věci a myšlenky, což může při skutečné aktivitě rodičů vést k příjemně stráveným chvilkám – malování zvířat, hra na emoce, společné učení básničky,… Navíc se děti dozví i významy některých slov či slovních spojení. S pomocí knížky jim budou moci rodiče vysvětlit, co například znamená, když má někdo husí kůži.
Celou knížkou probíhá nádherná dětská atmosféra, plná spontánnosti a odhodlání pomáhat. Nejde tedy jen o dobrodružství, které mají děti nepochybně v krvi již od narození. Autorka neopomněla zmínit důležité věci týkající se morálky a chování každého z nás, které je nutné pěstovat od útlého věku – řešení složitých situací a možnosti improvizace, dodržování slibů a povinností, poskytnout pomoc svým přátelům…
Knížku F jako Fík bych rozhodně doporučila všem malým školáčkům a věřím tomu, že z krásně napsaného příběhu budou mít úžasnou motivaci pro další čtení. Domnívám se, že je vhodná i pro větší předškoláky, které příběh také zaujme, stejně jako vypracování alespoň některých úkolů z pracovního sešitu podle jejich dosavadních znalostí. Ostatně, rodiče i děti mohou zapojit svou fantazii a vymýšlet další a další úkoly, které se možná autorce do knížky už nevešly.

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – F jako Fík

22.6.2018Knížka pro prvňáčky, kteří už sami čtou, a vůbec nevadí, že se to pořád ještě učí. F jako Fík je příběh prvňáka Káji a ztraceného draka, tedy pardon, vlastně leguána. Kája pomáhá se zvířátky paní Novákové z Dlouhé ulice. Ta bydlí v domě se zarostlou střechou, na které rostou květiny a tráva. Paní Nováková má tři želvy – Emu, Evu a Elu a leguána Fíka. O všechna zvířátka se pěkně stará, ale největší radost jí dělají děti, které jí přijdou se zvířátky pomoct.

Kája se kamarádí s Igorem a Dádou, která má fenku Kikinu. Společné venčení želviček, leguána i pejska je pro děti skvělá zábava a také se dozví spoustu nových informací o zvířátkách. Paní Nováková jim totiž o leguánovi poví několik zajímavých věcí – že je to býložravec, nebo že nesmí rajčata. Jenže jednou nechá paní Nováková okno dokořán a leguán je fuč. Je z toho strašně smutná, a tak se děti rozhodnou, že leguána najdou. Propátrají pomalu celé město, od knihovny po poštu, a nakonec leguána najdou. Ale neprozradím kdo a kde. Jaké bude překvapení, když bude mít najednou paní Nováková leguány dva. Ale jak se to stane, to ať si děti přečtou samy.

Součástí knihy je pracovní sešit, ve kterém si mohou děti po přečtení celého příběhu ověřit, jak bedlivě četly a samy si zapsat odpovědi na otázky. Najdou tu i omalovánky, písmenkové hádanky, doplňovačky, spojovačky a rýmovačky. Naše Beatka je z knížky doslova vyřízená. Je spokojená, když se po ní chtějí odpovědi na otázky, je zvídavá a ráda má ve všem hlavní slovo – a právě proto je tahle knížka pro ni to pravé – zapojí ji do děje a přinutí k vyprávění a vlastní interpretaci příběhu.

Autorka Ivona Březinová je jedna z našich nejpopulárnějších spisovatelek knížek pro děti a mládež. V každé její dětské knížce jde v první řadě o zajímavý a netuctový příběh s poučením, hlavní roli tu hrají samozřejmě děti, ale i zvířátka a někdy i dospělí. V knížkách pro menší děti klade mj. důraz na důležitost kamarádů, rodiny, ohleduplnost nejen ke starším lidem, ale i ke svému okolí, k plnění povinností a odpovědnosti.
Více najdete na www.brezinova.czKnížku ilustrovala Vlasta Baránková, která má na svém kontě ilustrace k více než 100 dětským knihám, a to už je úctyhodné číslo. Za některé získala prestižní ocenění v Čechách i v zahraničí.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

https://www.knizniklub.cz/knihy/135562-f-jako-fik-prvni-cteni.html#additional-info–content–recension

Fík_zelvy

 

VZKAZ PRVŇÁČKŮM:

Milí prvňáčci!

Jmenuji se Ivona Březinová, a když jsem byla tak stará jako vy, chtěla jsem se stát spisovatelkou. Můj sen se mi splnil. Píšu knihy pro malé i velké čtenáře. A moc mě to baví.
Vy budete brzy také umět číst. Zpočátku to vůbec není jednoduché, ale až se to naučíte, může se pro vás čtení stát nejúžasnější zábavou. Při čtení knih totiž člověk prožije dobrodružství, která by v obyčejném životě třeba ani prožít nemohl. A s každou knihou je dobrodružství jiné. Na světě jsou spousty krásných příběhů a nebýt knih, vůbec bychom o nich nevěděli. Proto ta trocha námahy s učením se písmenek určitě stojí zato.
Já jsem pro vás napsala knížku, která se jmenuje F jako Fík. Fík je zvíře, ale pes to není. Kdo je zvědavý, co všechno prožil prvňák Kája a jeho kamarádi a kdo to ten Fík vlastně je, ať si knihu přečte. Vlasta Baránková do ní nakreslila obrázky přímo pro vás. Stejně jako já jsem přímo pro vás, prvňáky, tuhle knihu napsala. V první třídě je totiž člověk obvykle jen jednou v životě. Tak si to pěkně užijte. Třeba i s Fíkem!
Možná se někdy do vaší třídy přijedu podívat. Budu vám vyprávět, jak se píše kniha o Fíkovi. A vy mi na oplátku můžete říct, jak se vám kniha o Fíkovi četla.
Tak zatím ahoj. Přeji vám, ať máte ve škole hodně L jako legrace!

Vaše Ivona Březinová

FIK_KMČpodzim2012