Archiv pro štítek: Pro začínající čtenáře

Okno do komína (1. vydání)

Kniha o klukovi Lukovi, který se spřátelí se Štěpánem Pánem, majitelem cihelny. Luk je sám s maminkou, jeho táta prý v daleké Africe staví most. A tak ho Luk vyhlíží komínem…

Okno_do_komína_1vydani_malé

  • Rok vydání: 2009
  • Napsáno: 2008
  • Stran: 48
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Vlasta Baránková
  • Nakladatel: Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha
  • Náklad: 8200
  • ISBN: 978-80-211-0569-0
  • Poznámka: První kniha projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Neprodejná kniha určená prvňáčkům, kteří se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti.
  • V roce 2013 vyšlo 2. vydání v Albatrosu, tentokrát určeno pro širokou veřejnost.
  • Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
  • Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA z aplikace Booko:

 

ANOTACE:

První vydání této knihy se nedá koupit. Tahle knížka je určena jen prvňáčkům, kteří se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti. Iniciátorkou projektu je Mgr. Ivana Hutařová a řešitelem Národní pedagogická knihovna Komenského, jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání.
Začínající čtenáři spolu s klukem Lukem nahlédnou tajemným starým komínem třeba až do Afriky. Budou kamarádit s čápy, s holčičkou Nelkou a také se Štěpánem Pánem, který opravdu nezkazí žádnou legraci.

POZNÁMKA K PRVNÍMU (NEPRODEJNÉMU) VYDÁNÍ:

Pozor, pozor! Určeno jen těm, kteří se zapojili do obrovské dobrodružné akce s názvem Knížka pro prvňáčka! Tajné heslo: Už jsem čtenář.

Milý čtenáři,
držíš v ruce knížku, kterou jsme pro tebe s radostí vytvořily. Doufáme, že aspoň kousek té radosti přešel při čtení i na tebe. Možná jsi knihu přečetl úplně celou sám, možná ti občas někdo pomáhal. Ale zvládl jsi to. Tuhle knihu totiž nezíská každý. Nedá se koupit v obchodě ani vyhrát v soutěži. Naši knihu smí vlastnit jen ten, kdo se právě naučil číst. Můžeš tedy hrdě zakřičet: Povedlo se! Už jsem čtenář!
Knihu Okno do komína ti dáváme za odměnu. Tím, žes ji přečetl, se před tebou otvírají okna do celého světa. Tak se pořádně dívej!

Ivona Březinová a Vlasta Baránková

logo_ctenar

UKÁZKA 1:

Po kolejích tlapká kluk. Jmenuje se Lukáš, ale říkají mu Luk. Kluk Luk.
Klouže se a dělá vlak. Troubí a píská a výská. A vlak už vráží na nádraží, kde čekají Dan a Tom.
„Vystupovat! Konečná!“ volají a mají pravdu, protože koleje dál nevedou.

Luk se rozhlíží. Zvědavě kroutí hlavou sem a tam. Kam se podívá, tam je nějaká sesutá zeď. Hromada cihel. Nebo dveře do prázdna. A přímo nad hlavou komín. Kulatý a tak vysoký, že může šimrat mraky na břiše. Pyšně kouká do oblak i na okolo poletující ptáky. A na klubko dětí dole na trávníku. Mezi dětmi lelkuje Nelka. Nic nedělá. Jen si komín prohlíží ze všech stran.

„Páni, tady by se to hrálo na lupiče,“ křičí Luk na Dana s Tomem a šplhá hromadou sutin ke komínu.
Obejde ho kolem dokola a dlaní hladí jeho oprýskanou tvář.
„Tváříš se jako kakabus, komíne.“
A komín mlčí a mlčí.
V bodláčí číhá černý kocour.
„Co ty tu děláš?“ ptá se Luk.
A kocour hup do komína temnou dírou kousek nad zemí.
„Aha, ty tu bydlíš,“ říká Luk. „Haló, kocoure Kominíku, můžu taky dál?“ volá a opatrně se sune do díry za ním.

V komíně je tma. A taky průvan, který Lukovi zvedá vlasy. Jen úplně nahoře vidí malé kolečko světla. Luk zakloní hlavu a kouká a kouká.
Kolem to fouká, fučí a hučí, ale Lukovi to nevadí. Je právě námořní kapitán a obřím dalekohledem hledí daleko.
A moře je modré a bílé. Za mořem je Afrika. A v Africe žijí žirafy a sloni a lvi. A taky táta.
Do komína nakouknou Dan s Tomem.
„Kde jsi? Vymysleli jsme hru na mimozemšťany.“
Luk jen zavrtí hlavou. Hra na vyhlížení táty je lepší.

Venku se šeří. Kolečko nahoře na komíně ztmavlo soumrakem.
Vlak na kolejích píská:
„Domů, děti! Honem! Nelelkuj, Nelko! Za chvíli bude tma a mámy na vás čekají s večeří.“
„Ahoj, komíne!“ řekne Luk. „Už musím jít. Ale přijdu zas!“

okno_capi komin_2

UKÁZKA 2:

„Taky umíte vylézt na strom, Štěpáne Páne?“
„No jasně,“ kasá se Štěpán Pán, „ale musí mít silné větve, aby mě neupustil.“
„Hm,“ vzdychne Luk. „Mě už upustilo hodně stromů. A jednou to byla pořádná šlupka! Máma říká, že jsem padal jak šiška z borovice. A ona to přitom byla jenom obyčejná třešeň.“
„To víš, Luku, stromy si musíš umět vybírat.“
„Štěpáne Páne, myslíte, že támhleten by nás neupustil?“ ukazuje Luk na urostlý buk.
„Nevím, muselo by se to zkusit.“

Kluk Luk šplhá jako veverka. Zato se Štěpánem Pánem je to bída.
„To je ale filuta, ten strom,“ funí Štěpán Pán, „hlídá si mě, abych na něj nevylezl a on mě pak nemusel držet, lenoch jeden líná.“

okno_pad ze stromu

RECENZE 1:

Březinová, Ivona: Okno do komína
Autor článku: Milena Šubrtová – 28.1.2010, ILiteratura

Ivona Březinová: Okno do komína, Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2009, 48 stran.
Útlá knížka spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátorky Vlasty Baránkové Okno do komína již našla své dětské čtenáře, přesto se na knihkupeckých pultech vůbec neobjevila. Publikace totiž není volně prodejná a získat ji mohli výhradně žáci, kteří se prostřednictvím škol či knihoven zapojili do projektu MŠMT ČR Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka, jehož řešitelem je Národní pedagogická knihovna Komenského jako jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání. Cílem projektu je podpořit zájem dětí o četbu a knížka zde funguje nejenom jako důležitý motivační prostředek, ale především jako odměna, stvrzující nově nabytou čtenářskou dovednost obdarovaných dětí – vždyť je to právě zvyšující se úroveň čtenářských dovedností, která je jedním z nejviditelnějších ukazatelů žákova růstu. „Knihu Okno do komína ti dáváme za odměnu. Tím, žes ji přečetl, se před tebou otvírají okna do celého světa. Tak se pořádně dívej!“ vzkazují autorky dětskému adresátovi.
Kulisy příběhu jsou pohádkově nadčasové, leč autorka drží své vyprávění ve vymezených mantinelech realistického příběhu ze života dětí. Prvňáček Lukáš – kluk Luk – objevuje nový svět i mezigenerační přátelství díky starému komínu v polorozpadlé cihelně. Komín slouží Lukášovi jako dalekohled, jímž nahlíží do exotických krajin, i jako raketoplán pro cestu do samotného vesmíru. Fantazijní výlety pak střídá nemenší dobrodružství, když si na vrcholku komína udělají hnízdo čápi. Hrdinova fascinace obětavou soudržností čapí rodiny a péčí dospělých ptáků o vyhladovělé potomky představuje poněkud posmutnělou paralelu k Lukášově neúplné rodině. Chlapec stále vyhlíží dlouhodobě nepřítomného tatínka a pomyslné okno starého komína je pro něj únikovým průhledem do jiných světů, skrývajících naději, že se s tatínkem setkají. Březinová zakončila příběh harmonizujícím, zároveň však do proudu vyprávění věrohodně zakomponovaným, optimistickým závěrem – ostatně knížka za odměnu by neměla zanechávat čtenáře rozesmutnělé.
Texty pro začínající čtenáře se většinou vyznačují nekomplikovanou výstavbou jazykového plánu, autorce se však podařilo skloubit požadavek jednoduchosti a čtenářské srozumitelnosti s estetickou působivostí. V krátkých větách využívá rytmu i rýmu, paronomázií, zvukomalby a všechny tyto prostředky jsou v textu funkční, neboť rozvíjejí naznačené významy a podtrhují aspekt hry a hravosti. Ilustrace Vlasty Baránkové zdařile doplňují a vtipně konkretizují představy, evokované textem (například čapí hnízdo vystlané kanafasovými peřinkami).
Březinová i Baránková jsou plodnými autorkami, které svým dílem oslovují adresáty různých věkových kategorií (Březinová publikuje od 90. let 20. století a je autorkou šedesátky knih pro děti, mládež i dospělé; Baránková se ilustraci věnuje od 60. let a za ilustrační doprovod dětských knih získala řadu mezinárodních i domácích ocenění), nejzdařilejší jsou však jejich počiny na poli tvorby pro nejmenší dětské čtenáře. Okno do komína se k nim řadí a nepochybně začínající čtenáře utvrdí v tom, že četba může přinášet příjemné prožitky.

© Milena Šubrtová

RECENZE 2:

Útlá knížka spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátorky Vlasty Baránkové OKNO DO KOMÍNA (Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2009) již našla své dětské čtenáře, na knihkupeckých pultech se však neobjevila. Publikace není volně prodejná a získat ji mohou pouze žáci, kteří se prostřednictvím škol či knihoven zapojili do projektu MŠMT ČR Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka, jehož řešitelem je Národní pedagogická knihovna Komenského jako jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání. Cílem projektu je podpořit zájem dětí o četbu a knížka zde funguje nejenom jako důležitý motivační prostředek, ale především jako odměna, stvrzující nově nabytou čtenářskou dovednost obdarovaných dětí.
Ivona Březinová napsala pro tuto příležitost jednoduchý, leč půvabný příběh, jehož působivou poetiku podtrhují ilustrace Vlasty Baránkové. Předem je nutno předeslat, že toto spojení obou autorek na ploše knížky pro začínající čtenáře se ukázalo být velmi šťastným. Ilustrace citlivě rozvíjejí obraznost příběhu a zároveň respektují jeho ukotvení v realitě. Důležitou roli svěřila Březinová motivu vysokého komína, jenž se stává středobodem dětských her. Opuštěný komín polorozpadlé cihelny se mění v útočiště dětí a toulavých koček, v kaleidoskop i dalekohled, jímž dětský protagonista nahlíží do vysněných končin, ba dokonce do samotného vesmíru. Ten největší zázrak však prvňáček Lukáš – kluk Luk – zažije, když si na komíně vybudují hnízdo čápi. Soudržnost čapí rodiny a jejich neúnavná péče o potomky (stejně jako narození malých koťat) tvoří paralelu k hlavní dějové linii, jíž je chlapcův stesk po dlouhodobě nepřítomném otci. Překvapivý tatínkův návrat není jen úlitbou literární konvenci, neboť Luk pro splnění svého přání neváhá riskovat a nasadit všechny své síly. Březinová se tak s idylickým zakončením vyrovnala vcelku věrohodným způsobem.
Text koresponduje s předpokládanými čtenářskými kompetencemi prvňáčků, přesto ho Březinová dokázala vynalézavě ozvláštnit řadou aliterací, paronomázií, rýmových shod v proudu textu, epanastrof a dalších stylistických hříček. Vtipně skloubila požadavek čtenářské jednoduchosti s estetickou funkcí a opět potvrdila svoji pozici autorky, které se nejvíce daří v prostoru tvorby pro čtenáře předškolního a mladšího školního věku.

(mš). Příspěvek k dětskému čtenářství. In: Ladění 4/2010, s. 23 – 24.

ČLÁNEK:

Okno_do_komina_BIBLIO_c9_2009_s11

Hutařová, Ivana. Knížka, která se nedá koupit. In: Grand Biblio č.9/2009, s.11.

Medvídek Knoflík

Čtyři volně navazující příběhy vyprávějí o setkání malé Lenky a plyšového medvěda, který kdysi přišel v bitvě s kočkou o skleněné oko, a o veliké síle jejich vznikajícího přátelství.

  • Rok vydání: 2001
  • Napsáno: 2002
  • Stran: 77
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Junior, edice Učím se číst
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-7267-056-5
  • Poznámka: vyprávění podle ilustrací k německé
    literární předloze Barengeschichten
    vydané nakladatelstvím Favorit, Rastatt, Germany

obalMedKnoflik

ANOTACE

Knoflík_s_Lenkou_BČtyři volně navazující příběhy vyprávějí o setkání malé Lenky a plyšového medvěda a o veliké síle jejich vznikajícího přátelství.

 

Knoflík_klaunem

Oko pro Mořského vlka

Žárlivá Tlapina

Kamarád proti bolesti a smutku

Knoflík a klaun

 
UKÁZKA:

Ahoj, děti! Také máte svého dobrého kamaráda? Malá Lenka ho našla na strýčkově půdě ve velikém lodním kufru. To je, co? A to ještě netušíte, co všechno spolu ti dva zažili. Ale já vám to povím. Tak tiše, ať to všechno slyší i medvědí uši z plyše.

knoflik13

 

Lenka teď každý večer chodí spát se svým medvídkem Knoflíkem. Převlékne ho do pyžama a nese si ho do postele. Tam jim oběma natřese polštář, chytne Knoflíka kolem krku a na dobrou noc mu do plyšových oušek šeptá medvědí pohádky. Knoflík se k Lence tulí, protože ji má rád. Kulí svoje oči, ještě když ona usíná, a usmívá se na něj z šťastného polospánku. A kulí je i potom, když už Lenka dávno spí. Musí je kulit, když nejsou mrkací. Ale Knoflík je se svýma hnědýma nemrkacíma očima moc spokojen. A ví, že nebýt Lenky, kdo ví, jak by to s ním bylo dopadlo.

Knoflík_Lenka_oblekaKnoflík se už na ni nezlobí ani když ho Lenka vystrojí jako růžový cukrkandl. Pochopil, že Lence dělá radost ho pořád do něčeho převlékat. A tak Knoflík vždycky drží, usmívá se a říká si přitom: Když to dělá radost mojí Lence, musím z toho mít radost i já. Od toho tu přece my plyšoví medvědi jsme, nebo ne?
Máš také svého plyšového medvěda?

Medvídek Knoflík už pochopil, čím Lence udělat radost. A Tlapina žárlí. Když je vidí v postýlce, jak se jeden ke druhému tulí, připadá jí, že je v jejím psím pelíšku strašlivě prázdno. A tak když Lenka konečně usne, vyleze Tlapina tiše ze svého košíku. Pak se opatrně, aby ji ani plyšový medvěd neslyšel, přikrade k Lenčině posteli. Jejda, myslí si Knoflík polekaně, jestli na mě ten pes vletí, tak mám zase po oku. Vzbuď se, Lenko! Zachraň mě! Jenže Lenka spí. Spokojeně oddychuje a usmívá se. Vůbec netuší, v jakém je její medvídek nebezpečí. A Tlapina už svými zuby tahá Knoflíka za pyžamo. Je to tu, myslí si Knoflík, a kdyby to uměl, samou hrůzou by zavřel oči. Jenže Tlapina ho nese opatrně jako štěňátko. Samou něžností se až tetelí. Uloží medvídka do košíku, olízne mu čumáček, a protože medvědí pohádky neumí, vypráví mu ty svoje psí.

Knoflík_s_Tlapinou

Mimínek

Vítek vypráví, že jeho maminka čeká miminko. Popisuje, co se s maminkou děje a jak tatínek pomáhá. Vítek chce brášku, ale narodí se Vendulka, kterou pak pyšně vozí v kočárku s řídítky.

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1997
  • Stran: 40
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Eva Průšková
  • Nakladatel: Fragment, edice Pro dětské čtenáře do osmi let
  • Náklad: 3900
  • ISBN: 80-7200-349-6
  • Poznámka: /

obalMiminek

 

Mimínek_fotbalANOTACE:

Malý Vít vypráví čtenářům o tom, jak jeho maminka čeká miminko. Vítek se moc těší na bratříčka, jenže se nakonec narodí holčička Vendulka. Vozit kočárek s malou sestrou není moc zábavné, ale když tatínek ke kočárku přidělá řidítka, zvonek a opravdické blinkry, závidí Vítkovi všichni jeho kamarádi.

 

UKÁZKA:

Máma je teď vůbec nějaká divná. Skoro každé ráno zvrací a chce se jí omdlít. Ale neomdlí. Táta jí pokaždé zachytí. Že prý teď máma nesmí upadnout. To je co?! A že já minulý týden spadl ze zídky za domem a sedřel si koleno, to bylo všem úplně fuk. Jen mi to postříkali tím ošklivým štípacím sprejem a nechali mě vybrečet. Ale já skoro nebrečel. Jen úplně malinko. Táta říkal, že chlapi nesmí.
Máma není chlap, tak pobrekává. Poslední dobou každou chvíli. Táta říkal, že to musíme vydržet. Tak držíme.

Mimínek_ořechDoma je teď všechno vzhůru nohama. Táta vaří a myje nádobí, protože mámě se z vůně jídel i Jaru dělá v kuchyni zle. A přitom to tam tak krásně voní.
Na gauči, kde vždycky večer ležel táta a četl noviny, teď polehává máma. Ale noviny nečte. Jen leží a vzdychá.
„Co je mámě?“ zeptal jsem se.
„ Nic, Vítku, neboj. Jenom mimínek ji trochu zlobí,“ řekl na to táta.
„ Jak mimínek mámu zlobí, když ho ještě nemáme?“ zeptal jsem se udiveně.
„Ale máme. Máma ho má v bříšku, víš?“
„V bříšku? A to se jí tam vejde? A celý?“
„ Docela celý. Je zatím velký asi jako oříšek.“
„Jako oříšek? Páni! A kdy už nám ho máma dá? Hrál bych si s ním jako s Palečkem, co jedl jenom mák
Táta se smál, že prý to není tak jednoduché. A řekl mi, že mimínek ještě nic neumí. Jen tiše leží v mámině břiše a roste a roste, dokud nevyroste asi na půl metru.
A tak teď čekáme.

Mimínek_síťka

RECENZE 1:
Znovu Ivona Březinová
Invence Ivony Březinové se rozbíhá všemi směry: tato autorka píše pro dospělé (Madona v kabátě), pro dospívající (Kateřina nejen ze zámku) i pro děti (Panenka z ebenového dřeva, Adélka a zlobidýlko). Některé její knihy jsou v dobrém smyslu tradiční beletrií, jiné komercializují téma až na hranici triviality, zatímco knížky pro děti nezapřou didaxi. Poslední titul má název MIMÍNEKANEB JAK JSEM DOSTAL SOUROZENCE ( Fragment 1999, ilustrace Eva Průšková). Základní dějová linie, jejímž vypravěčem je předškolák Vítek, je jednoduchá: několikaměsíční čekání na bratra, místo nejž se narodí sestra.
Primárním a všudypřítomným motivem je rodinná harmonie, od níž lze odvodit všechny další vrstevnatě hromaděné motivy sekundární: motiv klidu, pohody, přátelství, sounáležitosti, rodinné lásky. Přehledné kompozici s nemnoha odbočkami sekunduje charakterizační zvýraznění tří hlavních hrdinů i statická role několika postav vedlejších. V oblasti lexika oceníme neologismy a vtipná slovní spojení, vytvářející zázemí pro situační i jazykovou komiku.
Ve všech rovinách lze vycítit autorčino zaujetí tématem a také její vlastní zkušenost, která zabránila, aby dílo výrazněji sledovalo pedagogickou tendenci.
(ns), Ladění, 4/1999, s.15

Mimínek_noc

RECENZE 2:
V případě mimínka Vendulky nejde o pohádku, ale o vyprávění předškoláka Vítka o tom, jak se mu narodila sestřička. Vyprávění je (včetně bohaté ilustrační výzdoby Evy Průškové) pro malé děti nejen dějově zajímavé a plné nápadů, ale autorka zde sledovala ještě další, skrytější cíl: vyložit dětem, jak se miminko vyvíjí před narozením a co se pak děje, když se dítě narodí a prožívá první týdny života. Pokud tedy netrváte na tom, aby vaše děti věřily, že děti nosí čáp nebo vrána, dozví se v této knížce bez sebemenšího poučování váš malý čtenář, co se stane, když se spojí – jak v textu vysvětluje maminka Vítkovi – „dvě semínka“. Tentokrát se text s ilustracemi opravdu „sešel“ a knížka, která z této spolupráce vznikla, je velice pěkná.
(dit), Nové knihy 15.3.2000

Mimínek_hruška

 

 

Pohádky kocourka Jupíka

24 krátkých pohádkových příběhů o domácích i exotických zvířatech. Texty jsou inspirované obrázky, které vznikly koláží fotek zvířat a vtipně dokreslené postavičky všetečného kocoura.

  • Rok vydání:2001
  • Napsáno: 2001
  • Stran: 49
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Junior
  • Náklad: /
  • ISBN: 80-7267-058-1
  • Poznámka: text vznikl jako vyprávění inspirované
    ilustracemi převzatými z belgického originálu knížky Teo,
    kterou vydalo nakladatelství CARAMEL Belgium

obalJupik

sejmout0007
ANOTACE:

24 krátkých pohádkových příběhů o zvířatech.

Ahoj! Já jsem Jupík, kocourek couravý a hravý. A taky povídavý. Možná upovídaný, řeknete si. Ale sedněte si a já vám budu povídat o tom, co jsem zažil a jaké jsem na svých cestách poznal kamarády.

OBSAH:

Jak chtěl kohout zobat puntíky
K čemu jsou velké uši
Bříško plné čtyřlístků
Jak se husa na chvilku stala lodí
O zatoulaném kachňátku
Selátko Bublifuk
Telátko a televize
Jaké mléko dává kráva
Jak koníčka hřála hříva
Dostihové závody
Krk až do oblak
Jak zebře sluníčko vybělilo pruhy
Jak šel slon na procházku
Kamarád tygr
Zapomnětlivý lev
Krotitel krokodýlů
Gibon akrobatem
Jak gorila hrála tenis
Hudba pro orangutana
Delfín záchranář
Co umí tuleň pod vodou
Jak tuleň nastydl
Lední medvěd staví sněhuláka
Jak tučňák sáňkoval

UKÁZKA:

Jupík_zebra

 

Jupík_žirafa