Archiv pro štítek: knihy pro děti a mládež

Útěk Kryšpína N.

Jedenáctiletý Kryšpín se kvůli svému zdravotnímu omezení stává obětí šikany svých spolužáků. Příběh se z velké části odehrává v průběhu jedné jediné noci, kdy Kryšpín utíká z horské chaty, kam třída odjela na školu v přírodě. V tu chvíli začíná pátrání a vyšetřování.

Kryšpín_portrétRok vydání: 2014
Napsáno: 2013
Stran: 96
Žánr: příběh s dětským hrdinou
lustrátor: Barbora Kyšková
Nakladatel: Albatros
Náklad:
ISBN: 978-80-00-03712-7
Poznámka 1: Kniha získala Cenu učitelů za rok 2014.
Poznámka 2: Audiokniha v projektu Děti čtou nevidomým dětem. 2018.
Poznámka 3: Kniha byla přeložena do slovenštiny – Útek Krišpína N.
E-KNIHA 

 

Útěk_Kryšpína_N

obálka slovenského vydání

CD – projekt Děti čtou nevidomým dětem. Liberec 2018.

ANOTACE:

Kryšpín chodí do páté třídy. Je to zvláštní kluk, velmi citlivý, v mnohém ohledu vnímavější než jeho okolí. Žije jen se svou skvělou babičkou, které říká baminko. Kamarádů moc nemá. Přátelí se vlastně jen s vietnamskou dívkou Hangh, která chodí do vedlejší třídy. Spolužáci ho moc neberou, kvůli jistému zdravotnímu omezení jim připadá divný. V lepším případě ho ignorují, v horším mu ubližují. Situace se vyhrotí na škole v přírodě. Šikana dostupuje takové meze, že Kryšpín jedné noci z horské ubytovny raději utíká pryč. Do lesa, kde je sám, ve tmě nic nevidí, neslyší, a přesto se cítí bezpečněji než v pokoji plném spolužáků. Nikdo však neví, kde je. A tak se rozjíždí pátrání, do kterého je zapojen i policejní pes…

Kryšpín_draci_malé

UKÁZKA:

„Tak si to ještě jednou zopakujeme,“ pronese trpělivě nadpraporčík Bárta a zpříma pohlédne na jedenáctiletého chlapce před sebou. „Po večeři jste měli osobní volno a hráli jste hry na mobilu. Je to tak?“
„Na tabletu,“ opraví ho kluk trochu nesvůj, s policistou totiž mluví poprvé v životě.
„Aha. Takže na tabletu,“ udělá si nadpraporčík poznámku v notesu.
„A… taky…“
„Co taky?“
Kluk zaraženě mlčí.
„Podívej, Denisi, musíš mi říct úplně všechno, jasný? Každá maličkost může být důležitá. Důležitější, než si třeba dokážeš představit. Takže co?“
„No… prostě… neměli jsme osobní volno, ale zaracha,“ hlesne kluk pořád ještě nejistým hlasem.
„Zaracha? Chceš mi říct, že jste tu byli za trest? Proč?“ zbystří nadpraporčík.
„Že jsme odpoledne na vycházce házeli šišky po jedný ženský. Teda paní,“ opraví se Denis, a jak mu náhle roste kuráž, rychle dodává: „Kdo se trefil, nesměl po večeři zůstat v jídelně na večerní program. Pff! Stejně jsou to vždycky kraviny pro mrňata. Luďa se netrefil a musel do jídelny, chudák.“
„Takže, když se to tak vezme z tvého pohledu, vy jste vlastně na pokoji zůstali za odměnu,“ mne si nadpraporčík nos, aby zakryl pobavený úsměv.
Vzápětí opět zvážní, na legrácky teď není čas.
„Kryšpín se trefil?“ ptá se jakoby mimochodem.
„Ten? Ten by se netrefil ani do slona. Je totálně…“
„Totálně co?“
„Nemožnej!“ vyhrkne Denis.

Větve ho chytají za rukávy. Au! Jedna ho s vyceněnými zuby sekla trnem. Kryšpín prudce škubne, aby bundu uvolnil. Představuje si zvuk trhající se látky. To zas bude řečí! A není to fuk? Stačí odvrátit hlavu a svět slov se vypne.
Prodírá se roštím už nejmíň hodinu. Možná dvě. A nebo taky jen půl. Noční čas plyne jinak. Chybí mu záchytné body. Kryšpína náhle napadá, že tahle noc třeba nikdy neskončí. Vždyť i les před ním se zdá být nekonečný. Totálně nekonečný, řekl by Denis. Možná se bude nepřátelským trním prodírat až do konce života.
V tu chvíli ho i přes rychlý pohyb přepadá zima. Zimomřivě si přitáhne bundu k tělu. Škoda že cestou někde ztratil kšiltovku. A co! Stejně nehřála. Kryšpín cítí, že chlad vychází z břicha. Vnitřnosti se mu úplně tetelí.
Nevěděl jsem, že strach studí, zastaví se překvapeně. Rád by se rozhlédl, zaposlouchal…
Má pocit, že v dálce zahoukala sova. Možná sýček? Učitel jim jednou ve škole pouštěl nahrávky ptačích hlasů, měl dávat větší pozor. A teď! Teď zaslechl vytí vlka. Nebo je to pes? Ne, vlk. Určitě je to vlk. Zná ten zvuk z televize. Trne hrůzou a trní netrní, prudce vyráží vpřed. Utéct! Před vlkem. Před klukama. Před vším.

Kryspin_WC_maly

 

RECENZE:

Šubrtová, Milena: Na útěku před problémy
http://iliteratura.cz/Clanek/34221/brezinova-ivona-utek-kryspina-n

Ivona Březinová: Útěk Kryšpína N. Albatros, Praha, 2014, 96 s
Kryšpín je outsider par excellence, a to počínaje již netypickým jménem, které přímo vybízí ke zlomyslným přezdívkám. Od narození je těžce nedoslýchavý a závislý na svých sluchadlech. Nezralá matka nikdy o syna nejevila zájem, proto je vychováván odmalička babičkou. Její něžné pojmenování „baminka“ prozrazuje, že v sobě musí skloubit rodičovskou i prarodičovskou úlohu. Skromný rodinný rozpočet neumožňuje Kryšpínovi držet krok se spolužáky, které movitější rodiče vybavují nejnovějšími technologiemi a módním oblečením. Zranitelný pro svůj zdravotní handicap a silnou citovou vazbu ke staré babičce stává se Kryšpín snadným terčem kruté dětské šikany, jež málem vyústí v tragédii.
Březinová na svého hrdinu nakupila množství problémů a ne všechny zvládla na ploše novely rozvinout tak, jak by si zasloužily. Pouze naznačená tak zůstává například otázka Kryšpínovy matky či otce, o němž v příběhu není ani zmínka, ačkoliv je to právě mužský faktor, který v Kryšpínově formování citelně schází. Motiv klíčící dětské lásky mezi Kryšpínem a vietnamskou spolužačkou Hang také není příliš propracován a vyznívá spíše jako úlitba multikulturalismu.
Autorka však bravurně přibližuje chlapcovu nedoslýchavost a v tomto ohledu jí patří prvenství v kontextu české literatury pro děti. Kryšpínovo opojení nově objevovanými zvuky díky moderním sluchadlům, která navíc přinášejí možnost lépe komunikovat s okolím, připomíná dětským čtenářům hodnoty, které si zvykli považovat za samozřejmé. A jsou to právě sluchadla, na něž se zaměřuje škodolibá pozornost Kryšpínových spolužáků. Svévolné zničení sluchadel je poslední kapkou, která Kryšpína během pobytu na škole v přírodě vyžene do podzimní noci. Jeho útěk před ponižující šikanou je zároveň útěkem před sebou samým, před nutností převzít za sebe zodpovědnost a aktivně čelit problémům. Noční les v neznámé krajině je plný nástrah, jejichž nebezpečí se pro chlapce zbaveného sluchu násobí. Kryšpín na útěku musí bojovat s vlastním strachem a únavou, osvědčit fyzickou zdatnost i důvtip. Nejdůležitější je však upřímnost a kritičnost, s nimiž si bez sebelítosti přiznává zbabělost a pasivitu, kterými svým trapičům otevírá volné pole.
Vyprávění začíná policejními výslechy Kryšpínových spolužáků a učitelů. Z jejich výpovědí vyvstává obraz chlapce smířeného s outsiderskou pozicí. Zároveň se obnažuje mechanismus vzniku šikany. Na té se nepřímo – svým mlčením, lhostejností či podceněním situace – podílejí nejen děti, ale i vychovatelé a učitelé, kteří měli Kryšpína chránit. Střídavým přesouváním personální vypravěčské perspektivy z postav dospělých (policejní vyšetřovatel, vychovatelka, učitel) na Kryšpína je zaručen vhled i do nitra prchajícího chlapce. Čtenář dostává možnost vžít se do situace ponižovaného a trýzněného hocha a ztotožnit se s ním. Možná záměrně nerozšířila autorka perspektivu vyprávění o Kryšpínovy mučitele; ti zůstávají nahlíženi pouze zvenčí a jejich chování je jednoznačně odsouzeno. Získáváme tak jasný obraz oběti a jejího vnitřního boje, zatímco motivace jednání pachatelů jsou skryty.
Černobílé ilustrace Barbory Kyškové mají dvě polohy. Drobné portréty hrdinových spolužáků a blízkých zapadají dokumentaristickou přesností do vypravěčské linie pátrání po uprchlém chlapci. Dvoustránkové a celostránkové ilustrace vystihují atmosféru Kryšpínova nočního dobrodružství i potupných výjevů šikany. Knížka má šanci oslovit nejen čtenáře od devíti let, jimž je primárně adresována. Březinové se podařilo napsat živý příběh, rytmizovaný hrdinovým zbrklým úprkem nočním lesem se zrádnými soutěskami. Na jeho konci je sice pád do strže, ale také svítání.

© Milena Šubrtová

 

Rosteme s knihami Ivony Březinové

ROSTEME S KNIHAMI IVONY BŘEZINOVÉ


Věk   /   KnihyMetr_Rosteme_s_knihou

15            Řada „B“ (Básník v báglu, Blonďatá Kerolajn…)
*              Držkou na rohožce
*              Kde jsi, Pierote?
*              Nausika, dívka z Knossu

14            Holky na vodítku – Jmenuji se Alice
*              Holky na vodítku – Jmenuji se Ester
*              Holky na vodítku – Jmenuji se Martina
*              www.bez-bot.cz

13            Lauro, ty jsi ale číslo
*              Pomeranče v podprsence (Zrcátko pro Markétu)
*              Praprázdniny
*              Řvi potichu, brácho

12            Ať žijí rytíři!
*              Gang odvážných (série)
*              Lufťačky
*              Strážci světla

11            Panenka z ebenového dřeva
*              Řád sladkého sněhuláka
*              Šel jsem se psem
*              Útěk Kryšpína N.
*              Trosečníci (série)

10            Johanka z parku
*              Ňouma z áčka
*              Štěkej, Mourku!
*              Zvířata zblízka

9              Eliáš a liška
*              Kluk a pes
*              Ťapka, kočka stěhovavá
*              Začarovaná třída

8              Adélka a Zlobidýlko
*              Dárek pro Sáru
*              Fotbal s Fandou
*              Panáček Paneláček
*              Rozpustilá ozvěna
*              To si piš!
*              Vítej, Karle!

7              Cesta na planetu Zet
*              Danda má hladMetr_Rosteme_s_knihou_2
*              F jako Fík
*              Chobotem sem, chobotem tam
*              Kočka Kačka
*              Lucka Luciperka
*              Okno do komína
*              Teta to plete, Táta to motá

6             Lentilka pro dědu Edu
*             Natálčin andulák

5             Emánek má nápady
*             I hračky si chtějí hrát
*             Neotesánek
*             Žofinka Ofinka

4             Medvědí pohádka
*             O Puclíkovi
*             Pojďme hrát divadlo

3             Psi, psi, psi!
*             Ráno v trávě
*             Surikaty na poušti
*             U nás bydlí zvířata

 

Ať žijí rytíři!

Kniha napsaná podle stejnojmenného TV seriálu z období středověku. Šest dětí musí bez táty, který je ve válce, bránit rodnou tvrz proti proradnému sousedovi Albrechtu z Krvenos.

  • Rok vydání: 2010
  • Napsáno: 2010
  • Stran: 208
  • Žánr: adaptace cizí látky, dobrodružná literatura, historická próza, příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Edice České televize
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-7404-053-5
  • Poznámka: Autor fotografií Patrik Stanko. Kniha podle námětu Borise Krištofa a scénáře Karla Janáka ke stejnojmennému televiznímu seriálu. (Natočeno 2008, vysíláno 2010.)

obalAtZijiRytiri

ANOTACE:

Tak trochu jiný středověk.

Kniha napsaná podle stejnojmenného TV seriálu, příběh možná znáte i z kina, kde byl promítán jako film. V době nepřítomnosti svého otce, Martina z Vamberka, který ve jménu krále bojuje proti Saracénům, musí pět sourozenců (Petr, Tereza, Vítek, Michal a Kačenka) bránit rodnou tvrz proti proradnému sousedovi Albrechtu z Krvenos.

Rytiry_priloha_1

UKÁZKA 1:
Lesy v okolí tvrze byly husté, plné roklí, skal a tajemných doupat, v nichž se mohlo skrývat cokoliv. A kdokoliv. Zvěře ale bylo poslední dobou nějak málo.
Pan Martin z Vamberka a jeho družina byli tenhle týden na lovu už podruhé, ale vypadalo to, že domů pojedou zase s prázdnou. Znuděně seděli na koních a očima marně pročesávali houštiny.
„Co když zase na žádný zvíře nenarazíme?“ vyslovil nahlas obavu ostatních mladý pan Petr, šestnáctiletý Martinův dědic. „Taky už bych jednou chtěl ulovit něco pořádnýho,“ dodal toužebně.
„Však se dočkáš,“ usmál se na něj otec.
Ale družina protestovala.
„Nevzdáme to, pane? Dneska je asi špatnej den.“
„To ne, tati,“ lekl se Petr. „Dej mi ještě šanci. Nemůžeme se přeci vrátit s prázdnou.“
„Neměl ses před svými sourozenci tolik vytahovat,“ namítl otec s jemnou výčitkou.
Petr nasupeně sevřel rty.
„Za chvíli se bude stmívat a dneska je úplněk. Zvěř se bojí a je dobře ukrytá,“ zabrblal jeden z družiníků.
„Jo. A taky je zima. Prší, pane,“ přidal se další, jako by si snad pan Martin drobného deště dávno nevšiml sám.
„Ještě vydržte. Copak nemáte chuť na šťavnatou zvěřinu?“
Petr se na tátu vděčně usmál. Strašně moc toužil po tom, aby něco konečně ulovil. A úplně sám.
Družina se opět hnula kupředu. Petr si ale všiml drobného pohybu v křoví a schválně se trochu opozdil.
„Copak, copak?“ otočil se za ním jeden z jezdců.
„Ale nic. Já vás hnedka dojedu.“
Křoviny se znovu rozkomíhaly. Tentokrát víc. Petrovi se zrychlil dech. Popojel blíž. Nový pohyb křovisek. Prudší. Petr seskočil z koně. Uvázal ho ke stromu. Na zádech kuši, v ruce kopí. Opatrně našlapoval vpřed.
Kdyby to tak byl pořádnej divočák, pomyslel si toužebně.
Je to divočák! Už není pochyb. Petr teď dokonce slyší jeho spokojené pochrochtávání. Vítr naštěstí vane od zvířete k Petrovi, takže divočák ho čichem nezachytí. Zato Petr už v duchu cítí jalovcem okořeněnou pečínku. Kopím rozhrne větve a… dívá se překvapenému zvířeti přímo do očí. Na chvíli oba strnou a pak se vyrušený divočák rozběhne rovnou na chlapce.
„Áááá, prase!“ vyjekne dědic z Vamberka a dá se na útěk.
Zvíře za ním. Petr se řítí lesem, kopí v ruce mu očividně překáží. Vlající plášť se co chvíli zachytává v trní. Větve se mu staví do cesty. A taky kmeny stromů, pařezy, kameny kluzké mechem.
Nemělo by to prase spíš utíkat přede mnou? Napadá vyděšeného Petra a ohlédne se. Zvíře za ním je obrovské. Děsivé. Nozdry má plné horkého dechu a v očích smrt. Petrovu smrt.
„Pomoooc! Praseee! Pomoooc!“ ječí Petr strachy už téměř nepříčetný.
Upadne. Znovu se hrabe na nohy a utíká. A pak… pak je náhle ticho. Petr se zmateně otáčí na všechny strany. Čeká, za kterým stromem na něj jeho pronásledovatel vykoukne. A rozpáře ho na kusy. Nic. Divočák je pryč.

UKÁZKA 2:
K Martinově tvrzi se blížila skupinka jezdců. Černé pláště, černé helmice na hlavách. V rukou vlajkonoše se třepetal modrý erb s šestkrát zatočeným hadem.
„Co chcete?“ houkl na ně Hynek dolů z hradeb.
„Jsem Albrecht z Krvenos, váš nový soused,“ ozvala se rázná odpověď. „Vracím se z bitvy a přináším zprávy o Martinovi z Vamberka.“
„Chci vědět, co je s tátou,“ prohlásila okamžitě Tereza. „Pustíme je dovnitř,“ oznámila Hynkovi a už se hnala k bráně.
„Počkejte, slečno,“ snažil se ji zastavit.
Marně. Brána už se otvírala. Ale v ní, jako připravená k boji, stála malá Kateřinka s lukem napnutým a mířícím přímo na Albrechta. Nebo někam pod jeho nohy, ale i tak na ni byl omračující pohled.
„Stůj, nebo střelím!“ křikla neohroženě, ale to už ji podkoní Vašek popadl do náruče a odnášel stranou.
„Promiňte, pane,“ mumlal omluvně.
Albrecht se samolibým úsměvem vjel na nádvoří a zvědavě se rozhlédl po spoře obsazených hradbách.
Kateřince se nelíbil. Znovu nasadila šíp do luku a tentokrát se jí podařilo vystřelit. Rána byla slabá, přesto se Albrechtův kůň divoce vzepjal.
„Co se děje?“ snažila se Tereza rychle zachránit situaci a odvést pozornost jinam. „Stalo se něco tátovi?“
„Nebojte se, bojuje statečně,“ vykouzlil Albrecht na rozzuřené tváři přijatelný úsměv.
Petr si cizího muže prohlížel s neskrývaným obdivem. Líbil se mu jeho kůň, jeho pancíř a především meč se zdobeným jílcem.
„Chceš se podívat?“ všiml si Albrecht chlapcova zájmu a podal mu svou zbraň, aby si ji mohl prohlédnout zblízka. „Tenhle meč je práce nejlepšího bavorského zbrojíře. Říkám mu Herodes. Ztrestal už řadu mých nepřátel.“
„To je nádhera,“ vydechl Petr.
Terezu meč nezajímal.
„A nevíte, kdy se tatínek vrátí?“
„Brzo.“
Vtom se před Albrechtem znovu objevila Kateřinka.
„Ruce vzhůru, nebo to do tebe našiju!“ varovala ho s šípem připraveným k výstřelu.
„Kačenko, nech toho! To je náš soused,“ mírnil Petr její bojový zápal.
„Ne! Je zlej!“ vřískala umíněně.
„Kateřino!“
„Jenom ji nechte,“ usmál se Albrecht a obrátil se k hradbám. „Máte tu překrásný výhled. Kdejaký zlotřilec by vám mohl panství závidět, že? Nebo má ta vaše přehnaná opatrnost ještě nějaký jiný význam?“
„Blízko tvrze se potulovali loupežníci, tak nechceme nic nechat náhodě než táta přijede,“ prozradila Tereza.
„Tak loupežníci…“ prohodil Albrecht a ruka na jílci meče se mu sotva znatelně sevřela. „Já nepochybuji o tom, že tvrz dokážete ubránit, ale řekněte mi… kolik můžete postavit zbrojnošů na její obranu?“
„Je jich zatraceně mnoho pane,“ nafoukl se Petr důležitě.
„Aspoň tak osm,“ upřesnila Tereza a dodala: „To je víc, než je potřeba.“
„Ale jsou skvěle vycvičení. Vážně,“ snažil se Petr zachránit reputaci.
„Tak to jsem rád,“ uculil se Albrecht, načež mu Kateřina málem připíchla škorně k dřevěné podlaze ochozu.
Vtom se ozvala hlasitá rána a z oken jedné obytné místnosti ve věži se vyvalil hustý dým.
„Heuréka! Mám to!“ zaslechli na nádvoří vítězný pokřik.
„To je v pořádku,“ vysvětlovala Tereza hostovi, kterého výbuch poněkud vyvedl z míry. „To je jen náš bratr. On chce být alchymistou.“
„To je roztomilé,“ roztáhl Albrecht rty do úsměvu a konečně se rozloučil.
Kateřina po něm ještě v bráně hodila několik šípů.
„Počkej, ty malá mrcho,“ cedil Albrecht přes sevřené rty.
„A stejně jsi zlej!“ vřískla za ním pištivým hláskem. A to přitom jeho temnou hrozbu neslyšela.
„Co je?“ nechápala Tereza Hynkův vyčítavý pohled, sotva se brána za Albrechtem se skřípotem zavřela.
„No co? Měli jsme štěstí, že to vopravdu byl jen soused,“ odsekl Hynek naštvaně. „Příště musíte bejt daleko vopatrnější, koho si pouštíte do hradu.“

OSOBY A OBSAZENÍ FILMU:

David Prachař ….. Martin z Vamberka
Tereza Voříšková ….. Jana
Danny Messáros ….. Petr
Pavel Kříž ….. Albrecht z Krvenos
Ivana Korolová ….. Tereza
Jan Komínek ….. Vítek
Štěpán Krtička ….. Michal
Andrea Žádníková ….. Kateřina
Matěj Hádek ….. Ruprecht
Martin Písařík ….. Varvar
Michael Beran ….. Ignác
Ota Jirák ….. Hynek
Michal Gulyáš ….. Vašek
Zdenka Žádníková – Volencová …..Marie
Jan Battěk ….. Adam
Predrag Bjelac ….. Ahmed
Milena Dvorská ….. kuchařka
Otmar Brancuzský ….. žalářník
Vilém Udatný ….. Vladimír
Jan Nemejovský ….. biskup
Patrik Plešinger ….. královský posel
Lenka Krobotová ….. královna
Jiří Strach ….. zbrojnoš Bořek

STOLNÍ HRA:

Rytiri_HRA_pravidla


Rytiri_HRA_karty

 

 

Praprázdniny

Skupina archeologů se rozhodne, že pokusně stráví léto v lesích jako lidé doby kamenné. Vezmou si s sebou i své děti, které přes počáteční nedůvěru prožívají nejbáječnější prázdniny v životě.

  • Rok vydání: 1999
  • Napsáno: 1998
  • Stran: 112
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře, dobrodružná literatura
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Petra
  • Náklad: 4000
  • ISBN: 80-85984-51-2
  • Poznámka 1.  Příběh vyšel též v srbštině (Letovanje u praistoriji).
  • Poznámka 2.  Vydáno jako CD pro nevidomé děti (viz níže) v projektu Děti čtou nevidomým dětem.

obalPraprazdniny

ANOTACE:

praprázdstřepKniha líčí prázdninové příběhy sedmi archeologů, kteří se spolu se svými dětmi rozhodnou strávit léto v podivuhodném vědeckém experimentu a po několik týdnů žít jako pralidé z doby kamenné. Třináctileté Gábině a patnáctiletému Lukymu to nejdřív připadá, že tyhle prázdniny budou k nepřečkání, ale nakonec se ukáže, že praprázdniny jsou prostě ty nejbáječnější prázdniny na světě.

UKÁZKA:

praprázdstřep„Dej sem tu kost! No tak dělej! Chyťte Kníka!“ křičela Nitka a s hliněnou miskou plnou čerstvě upražených zrn pádila za bratrem.
Pětiletý Kník trochu neohrabaně prokličkoval mezi kůly rákosového přístřešku a u chlebové pece se rozplácnul na zem. Osadou se rozlehl jeho řev.
„Co je?“ vystrčila jakási žena hlavu z dlouhé proutěné chýše pokryté hliněnou mazanicí a vyčítavě pohlédla nejdřív na Kníkovo odřené koleno a potom na devítiletou Nitku. „Máš ho hlídat, ne?“
„Jo, leda ho uvázat jako kozu,“ odsekla Nitka. „Vzal mi míchací kost a lítá jako splašenej.“
Vtom se za chýší vynořila skupinka zarostlých mužů. V rukou nesli kožené vaky a radostně se usmívali.
„Už jsou tady, mami!“ vykřikla Nitka. „Nesete maso?“
„A sůl?“ přidala se žena.
„Neseme,“ řekl vysoký snědý muž. „A taky nové pazourkové kameny a tři živé slepice.“
„A bonbóny?“ zeptal se Kník dychtivě. „Nebo čokoládu?“
„Neznám,“ řekl snědý muž přísně. „Jestli máš chuť na sladké, nasbírej si maliny, nebo popros Černovlasou o lžíci medu.“
„Kník má zase odřené koleno,“ žalovala žena, které říkali Černovlasá. Byla to žena Snědého a matka tří dětí, nichž Kník byl nejmladší.
„Nemám odřené koleno,“ ozval se kluk vzdorovitě.
„Ukaž,“ přikázal muž, a když zahlédl tenké pramínky krve, řekl roztrpčeně svému sousedovi:
„Vezmi ho do své chýše, Šamane. Musí se to ošetřit kvůli infekci.“
„Já nechci oranžovou vodičku!“ křičel Kník, ale svalnatý Šaman už držel jeho kopající tělo v náručí a odnášel ho do nízké polozemnice, chýše, která byla napůl zahrabána v zemi.
„Sedni, ani se nehni,“ přikázal mu, když ho posadil na nízkou lavici pokrytou kožešinou a z malého plastikového kufru vytáhl lahvičku s dezinfekčním sprejem. „Víš přece, že to nic není.“

RECENZE 1:

Praprázdniny_RECENZE_Toman_A

 

Praprázdniny_RECENZE_Toman_B

RECENZE 2:

Praprázdniny_RECENZE_Slabý

RECENZE 3:

Praprázdniny_RECENZE_Ditmar

PROJEKT DĚTI ČTOU NEVIDOMÝM DĚTEM:

CD Praprázdniny-obalPraprazdniny -kotouc-CD

CD Praprázdniny - kapitoly

 

 

 

 

 

 

 

 

CD Praprázdniny- obsazení