Archiv pro rubriku: Knihy

Kozí příběh – Pověsti staré Prahy

Obrazová kniha je tvořena záběry ze stejnojmenného animovaného filmu Jana Tománka. Jednotlivé fotografie jsou opatřeny textem a filmovými glosami.

Rok vydání: 2008
Napsáno: 2008
Stran: 72
Žánr: adaptace cizí látky, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Jan Tománek
Nakladatel: Daranus
Náklad: /
ISBN: 978-80-86983-51-6
Poznámka: Kniha vznikla na základě filmového scénáře Jana Tománka. Na stejnojmenný film volně navazuje film Kozí příběh se sýrem.
Všechny tituly související s oběma filmy: Kozí příběh – Pověsti staré Prahy, Kozí příběh se sýrem, Kozí pohádky, Kozí diář, Kozí hádanky a doplňovačky.

ANOTACE:

Do středověké Prahy přijíždí řezbář Matěj se svou Kozou a vozem plným vajec na stavbu Karlova mostu. Chvíli pracuje jako tesař, ale pak si ho mistr Hanuš vybere, aby vyzdobil jeho Orloj, který už už má být uveden do provozu. Matěj je šťastný a také zamilovaný do dívky Mácy. Zato chudému studentu Matějovi štěstí moc nepřeje. A za zdmi Faustova domu se nese ponurý šepot… Město je plné tajemných stínů. Jeho uličkami projíždí kočár duchů, bezhlavý rytíř se plouží s hlavou v podpaží. Projděte se v jejich stopách středověkou Prahou a zažijte dobrodružství, při kterém vás bude mrazit v zádech.

UKÁZKA 1:

UKÁZKA 2:

O FILMU:

název: Kozí příběh – Pověsti staré Prahy

První český 3D animovaný film. CGI (Computer Generated Images).
Scénář: Jan Tománek, David Sláma
Režie: Jan Tománek
Premiéra: 16.10. 2008
Doporučená přístupnost: přístupný
Žánr: 3D animovaná komedie
Zvuk: české znění, Dolby Digital
Délka: 80 min., 30 kopií
35 mm kopie, Dolby Digital
Obraz: 2.35:1, ŠUP, 35 mm, barevný
internet: www.kozipribeh.cz
Autoři o filmu: Příprava filmu a předprodukční práce začaly už v roce 2003. V průběhu roku 2004 začaly práce na výtvarných podkladech, literárním scénáři a 3D testech a technologických postupech. O dva roky později bylo v centru Prahy pro účely filmu zbudováno Art And Animation studio, které se co do počtu spolupracovníků na filmu a zakoupených licencí 3D animačního programu Maya stalo největším 3D počítačovým animačním studiem v České republice, které se zabývá převážně vlastní autorskou tvorbou. Profesionální program Maya byl použit například při výrobě filmů Shrek, Příběh žraloka, Doba ledová, Pán prstenů a desítek dalších. Koncem roku 2006 byla dokončena pracovní animace a film byl hrubě střižen za supervize mistra střihu Aloise Fišárka.
Začátkem roku 2007 byly namluveny dialogy, podle nichž se začala dělat finální animace, gesta, emoce postav a celková animace všech záběrů. I tím, že se finální animace přizpůsobovala hlasům herců, je film unikátní.

Hlavní role namluvili:
Matěj Hádek (Kuba), Jiří Lábus (Koza), Mahulena Bočanová (Máca) a Michal Dlouhý (Matěj).
Dalších rolí se zhostili Petr Nárožný, Karel Heřmánek, Miroslav Táborský nebo Viktor Preiss.
Jiří Lábus na otázku, jak se mu líbí výsledná podoba Kozy, kterou namluvil, odpověděl: „Moc! Hned bych se podojil.“

Práce na animaci trvala až do léta 2008, kdy se uskutečnila první testovací projekce (v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti), a na začátku letošního září už jen následovaly poslední dodělávky.

Kouzelná flétna

Převyprávění operního libreta Emanuela Schikanedera. Text upraven tak, jako by se rolí jednotlivých postav ujaly děti. Součástí knihy je i CD s ukázkami z Mozartovy opery.

Rok vydání: 2006
Napsáno: 2005
Stran: 50
Žánr: adaptace cizí látky
Ilustrátor: Martina Skala
Nakladatel: Bon Art Production
Náklad: /
ISBN: 80-87015-00-2
Poznámka: Kniha byla autorkou pouze převyprávěna podle operního libreta Emanuela Schikanedera.
Kromě češtiny zároveň vyšlo v angličtině, němčině a francouzštině.
Součástí knihy je hudební CD s ukázkami z Mozartovy opery.

ANOTACE:

RECENZE:

Kouzelná flétna pro děti (Martin Reissner)

Tituly věnované hudbě nepatří v české dětské literatuře k nejčastějším, přesto v posledních letech vyšlo několik pozoruhodných hudebně zaměřených knih. Vedle houslařské série Martiny Skaly, iniciační knihy o opeře Jiřiny Markové a Anny Novotné tvoří nejnovější střípek do hudební mozaiky první dětský titul nového nakladatelství Bon Art Production nazvaný KOUZELNÁ FLÉTNA (Praha, 2006). Slavný operní pohádkový kus Wolfganga Amadea Mozarta a libretisty, Mozartova přítele, divadelníka a umělce Emanuela Schikanedera převyprávěla Ivona Březinová. Kniha vychází u příležitosti 250. výročí narození velkého salzburského rodáka a má být počátkem ediční řady, v níž budou děti postupně dvojicí titulů ročně seznamovány s výraznými díly operního světa.

Edukativní rozměr knihy posiluje i přiložené hudební CD, na němž jsou zaznamenány ukázky z opery v originálním, tedy německém jazyce. Velkorysost nového projektu potvrzuje i bohatost jazykových mutacích, v nichž ke čtenářům a posluchačům míří: vedle češtiny je to také angličtina, němčina a francouzština.

Vizuální jednotu všech jazykových verzí pak zajišťuje osobité výtvarné pojetí Martiny Skaly. Právě výtvarné zpracování (grafická úprava Dáša Pošmourná) přitom představuje nejvýraznější hodnotu nové publikace věnované poslední Mozartově opeře. Skale je hudební svět blízký, rozumí mu a dokáže jej svérázným způsobem vizuálně interpretovat. Lehkost, s níž před lety udivil její první díl příběhů o Stradovi a Variovi, dokázala svižným způsobem přesunout i do nové mozartovské publikace. Ilustrátorka respektuje hájemství opery, její typické znaky, ale přitom nesklouzává ani k povrchnosti, ani k lehce očekávaným konotacím. V celé publikaci o šesti desítkách stran udržuje vznosnou a odlehčenou atmosféru.

Prozaičce Ivoně Březinové se při převyprávění slavného Schikanederova libreta dařilo již o něco hůře, respektive základní invenční nápad odpovídající výtvarné části knihy v textu chybí. Jedná se o prosté dějové převyprávění, tu více, tu méně kultivované a hravé, někde redakčně zhuštěné, jinde téměř nastavované. Problém je hlavně fakt, že poetický text, ve své podstatě velmi snový a plný konotací, se příčí prostému neemotivnímu beletristickému záznamu. Snad by pomohl převod formou básnického slova, určitě by příběhu prospěla rezignace na přesné sledování událostí jednotlivých dějství.

Vzdor nedostatkům textové části představuje kniha z Bon Art Production zajímavý počin. Bude-li řada pokračovat, lze dokonce očekávat, že pro čtenáře mezi osmi a dvanácti léty vznikne exklusivní série spojující tři magické umělecké světy: hudbu, výtvarno a literaturu.

Reissner, Martin: Kouzelná flétna pro děti. In: Ladění. 11/2. Brno 2006, s. (25–26).

Ocenění:

Cena pro Bon Art Production za nakladatelský počin v oblasti literatury pro děti a mládež
Nejkrásnější dětská kniha 2006

Kočka Kačka herečkou

Knížka pro začínající čtenáře volně navazuje na knihu O kočce Kačce. V druhém díle se Kačce podaří splnit její vytoužený sen – dostane roli v televizní reklamě na kočičí papání.

Rok vydání: 1999
Napsáno: 1998
Stran: 32
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Vlasta Švejdová
Nakladatel: SiD & NERo, edice Začínám číst
Náklad: /
ISBN: 80-85886-53-7
Poznámka: volné pokračování knížky O kočce Kačce

ANOTACE:

Kočka Kačka poznává nové kamarády, koťátka Sazičku a Mourka, který ještě neumí říkat „r“, morče Celestýna, který trochu zlobí, ale také nezbedná dvojčata, kluky Matěje a Maxima. Zvířátka i děti věří, že se Kačka jednou stane slavnou herečkou. To se Kačce také splní, když dostane roli v televizní reklamě. Brzy ale pozná, že ze všeho nejlepší je hrát si s kamarády jen tak pro radost.

UKÁZKA:

Byla jsem zrovna krásně napapaná a oči se mi až zavíraly, když velký Kukačka zapnul televizi. A to byste nevěřili! Nějaká cizí krásná kočka si tam vykračovala od misky k misce. Ke každé jen čichla, ohrnula čenich o šla dál. Ale v té poslední misce muselo být něco obzvlášť dobroučkého. Ta cizí krásná kočka se zastavila, přimhouřila očka o pustila se do toho s takovou chutí, jako by jí velcí týden nedali najíst. Nakonec protáhla přední i zadní nohy a mlsně si olízla tlamičku sametově růžovým jazykem.
Chtěla jsem vědět, jestli mám také tak sametově růžový jazyk, a vyplázla jsem ho jak jen to šlo.
„Koukni na Kačku, tati,“ strčila Kamila do velkého Kukačky. „Že vypadá úplně jako to kočka z reklamy.“
„Mik, mik,“ řekl na to malý Michal a hned se zas pokoušel sníst svoji přední levou tlapku.
Ale velký Kukačka překvapené zašeptal:
„No jo, máš pravdu, Kamilo. Úplná filmová hvězda, ta naše Kačka.“
Samým štěstím jsem se až zatetelila a z vděčnosti jsem šla velkému Kukačkovi zahřát krk. Má to moc rád. Podrbal mě na hlavě svými krátkými tupými drápky. On chudáček jiné nemá. Ale i tak to bylo moc příjemné.

UKÁZKA 2:

RECENZE:

Kluk a pes (1. vydání)

Příběh dvou školáků, kteří jsou nerozlučnými přáteli. Jeden z nich je třeťák Julin na vozíčku, druhý pes César, který chodí do psí školy, aby se mohl stát asistenčním psem.

obalKlukPes

Rok vydání: 2011
Napsáno: 2009
Stran: 60
Žánr: příběhy s dětským hrdinou, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Eva Švrčková
Nakladatel: Albatros
Náklad: /
ISBN: 978-80-00-02718-0
Překlady:
2011 vyšlo ve slovenštině pod názvem Chlapec a pes.
2014 vyšlo ve slovinštině pod názvem Fant in pes.
2016 vyšlo v maďarštině pod názvem Add a mancsod!
2017 vyšlo v polštině pod názvem Chlopiec i pies
2. vydání: Albatros 2016.
Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
E-KNIHA
AUDIOKNIHA
Kniha byla upravena pro aplikaci Booko.

UKÁZKA Booko:

ANOTACE:

Příběh o přátelství devítiletého Julina upoutaného na vozík a jeho psa Césara, který kvůli svému malému pánovi chodí do speciální psí školy, aby se mohl stát opravdovým asistenčním psem. Kniha plná veselých příhod odehrávajících se ve škole dětí i ve škole psů ukazuje Julina jako obyčejného kluka, který je součástí party, nepotřebuje být litován a občas je mu i co závidět.

Ahoj, já jsem Julin! Jsem třeťák, je září a právě mi začíná škola. Do školy nechodím, ale jezdím. Mám rád počítače, závody, psy, a samozřejmě rodiče a kamarády. Jsem obyčejný, myslím, že docela chytrý kluk.

Ahoj, já jsem César! Jsem prvňák, je září a právě mi začíná škola. Do školy nechodím, ale běhám. Mám rád dobré jídlo, výlety, lidi, a samozřejmě své pány a kamarády. Jsem docela šikovný Julinův osobní asistent. Jsme nejlepší přátelé a společně zvládneme úplně všechno!

UKÁZKA:

Tajemný vzkaz v tenisáku

„Ukaž, co to máš za míček, Césare?“ řekl Julin udiveně. „To není tvůj tenisák. Komu jsi ho vzal, co? To se nedělá, brát cizí věci.“

Jo, já vím. Jenže tohle není cizí věc. To je tenisák mý kamarádky z vedlejší třídy. Alfa je moc prima labradorka a ve škole studuje obor vodicích psů pro lidi, co nevidí. Alfa se učí, jak vést svou paní po ulici tak, aby nezakopla, aby nikam nespadla, aby ji nic nepřejelo a taky aby nezabloudila do úplně jiný ulice, než kde bydlí. Alfa říká, že je to docela fuška. Ale ji to prý baví. A svou Mílu má ráda. Jako já tebe, Juline.

„Tak, Césare! Míček. Dej!“

Dej! už umím. Tady ho máš, Juline. Ale kradenej není. My jsme si ho s Alfou jen vyměnili. Chtěla to, víš? Pořád mi ho o přestávce cpala, tak jsem si ho vzal a dal jí ten svůj.

Julin seděl na posteli a pohazoval si cizím tenisákem. Ale pak se na něj podíval pozorněji a zjistil, že míček je v jednom místě naříznutý. Nehtem zajel do škvíry, cosi nahmatal, podíval se na Césara a řekl:
„Podej mi pinzetu. Pinzetu, Césare! Přines!“

Hm, to se ti řekne, pinzetu. Ale co ta pinzeta je, u všech zahrabanejch kostí? Umím ti podat propisku. Propisku bys nechtěl? Brada už mě naučil podávat taky knihu, sešit, penál, nůžky, ty musím opatrně. Přinesu čepici, rukavice, bundu a boty. Dokonce i mobil už umím. A je to teda pěknej šok, pokud ti mobil zazvoní přímo v tlamě, když ho zrovna neseš. Fuj! Poprvé jsem se tak lekl, div jsem tu věc nespolknul. Ale Brada mě vytrénoval, už se nelekám.

„Césare! Tu pinzetu!“

Nevím, Juline. Pinzetu fakt neumím.

Julinovi se nakonec podařilo do škvíry v míčku vsunout dva prsty. Trochu měl strach, aby ho nechytla křeč, ale zdálo se to být v pořádku. Opatrně, kousek po kousku, cosi vytahoval.
„Tý jo! Co to může být?“
César postřehl v Julinově hlasu napětí a obezřetně se posadil těsně vedle něj. To aby v případě, že by se s Julinem něco dělo, mohl včas zasáhnout.
Julin držel v rukou malý, na několikrát složený papírek.
„To bude asi vzkaz. Nějaká tajná zpráva. Chápeš, Césare? V tom míčku bylo ukrytý nějaký tajemství.“

TISKOVÁ ZPRÁVA O KŘTU KNIHY:

KNÍŽKU KLUK A PES POKŘTIL JAN POTMĚŠIL A PES

Praha, 8. dubna 2011

Herec Jan Potměšil a asistenční pes Ešlinka ze sdružení Helppes se stali kmotry nové knížky Ivony Březinové Kluk a pes. Jejími hlavními hrdiny jsou totiž třeťák Julin, který je vozíku, a jeho asistenční pes César. Ten je také vtipným vypravěčem příběhu.

Nakladatelství Albatros pozvalo do Ta kavárny Jedličkova ústavu v Praze děti ze základní školy Jedličkova ústavu, ze ZŠ Nedvědovo náměstí a žáky Učiliště pro děti s více vadami. Všichni si s napětím poslechli ukázku z knížky v podání autorky Ivony Březinové a herce Jana Potměšila. „Ivona Březinová zpracovala téma odlišnosti vtipně, vesele a přístupně. Už se těším, jak ho přečtu svým dětem,“ řekl Jan Potměšil.

Šestnáctiměsíční fenka Ešlinka, která je stejně jako hlavní hrdina knížky César žákyní psí školy, pak předvedla, co všechno umí – stáhnout paničce rukavice i čepici, podat hrneček, mobil i hřeben, otevřít skříňku i podat vodítko. Její cvičitelka Zuzana Daušová pak dětem vyprávěla, jak to v psí škole vypadá a co všechno jsou psi schopni se naučit.

Setkání zakončily divoké závody ve slalomu na vozíku, kdy si to rozdaly děti, které vozík potřebují ke každodennímu životu, s těmi, které na něm seděly poprvé v životě.

Nakladatelství Albatros zároveň předalo Ta kavárně, kde se scházejí klienti Jedličkova ústavu a škol a maminky s dětmi, malou knihovničku dětské literatury. Návštěvníci kavárny mají teď možnost si půjčit leporela pro nejmenší, knížky prvního čtení i literaturu pro teenagery. „Jsme rádi, že se naše knížky dostanou na místo, kde se schází spousta dětí,“ řekla šéfredaktorka Albatrosu Šárka Krejčová a slíbila, že nakladatelství bude knihovničku pravidelně doplňovat o nové tituly.

Ivona Březinová se věnuje literatuře pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách, a proto s pověstným batohem knih na zádech křižuje celou republiku. V poslední době se také v rámci svého působení na Literární akademii stará o nejmladší spisovatelskou generaci. Je mimo jiné autorkou knihy Lentilka pro dědu Edu, která popisuje dětskou zkušenost se stářím (Albatros, 2010).

RECENZE 1:

iLiteratura
Březinová, Ivona: Kluk a pes
Autor článku: Milena Šubrtová – 20.9.2011
knihy : Česká republika /RECENZE DĚTSKÁ

Ivona Březinová se novelou Kluk a pes opět pohybuje v prostoru návodné, formativní literatury, kde již mnohokrát osvědčila své literární kvality. Stačí připomenout čtenářsky úspěšný cyklus o dospívajících a závislostech Holky na vodítku či prózu Lentilka pro dědu Edu, líčící s optimismem nelehké soužití dítěte a prarodiče s Alzheimerovou chorobou.

Ivona Březinová: Kluk a pes. Ilustrace Eva Švrčková, Albatros, Praha, 2011, 60 s.
Julin a pes César trávili až dosud každou volnou chvíli společně, se začátkem školního roku však jejich cesty dočasně rozdělí pevný řád povinností. Školákem se totiž vedle třeťáka Julina nově stává i retrívr César, který podstupuje výcvik na asistentského psa, aby mohl lépe pomáhat svému dětskému kamarádovi, odkázanému v důsledku postupujícího onemocnění na invalidní vozík. Epizody ze školního prostředí jsou tak nevšedně zpestřeny o zajímavosti ze života psích školáků.
Březinová rozvíjí nelehké téma handicapu citlivě, bez sentimentu a s osvobozujícím humorem. Julin je se svým postižením smířen, vozík mu kompenzuje fyzickou nedostatečnost, ale stává se rovněž přirozenou rekvizitou dětských her. César je Julinovi důležitou oporou na cestě k samostatnosti a v rodinném mikroprostoru je mu vyhrazeno místo rovnoprávného člena, jenž je Julinovi blízko jako sourozenec. Za určitou slabinu prózy lze považovat její přesycenost nastolenými problémy, které na ploše komorního příběhu nejsou přesvědčivě rozvinuty, a pouze letmo nastíněnými charaktery jejich nositelů (například strach nevidomé Míly; Břéťa utíkající z domova v obavách z trestu kvůli špatnému vysvědčení).
Autorka dynamicky střídá různé vypravěčské polohy. Jedním ze zdrojů komiky se stává Césarova psí perspektiva, ze které je s odzbrojující bezprostředností nahlížen každodenní život v lidské společnosti. Použití tohoto „nespolehlivého“ zvířecího vypravěče není v kontextu české literatury pro děti novým prostředkem, nicméně Březinová s ním pracuje funkčně. Césarovy komentáře, v textu typograficky odlišeny kurzivou, nemají pouze povahu zábavných glos, ale dětského čtenáře aktivizují a zdůrazňují etické poselství příběhu. Knížka je v tiráži doporučována čtenářům od osmi let, určitě však najde vděčné recipienty i mezi mladšími dětmi.

RECENZE 2:

RECENZE 3:

Kluk a pes od Ivony Březinové zaujme tématem a nádhernými ilustracemi

Knížka Kluk a pes je novým počinem Ivony Březinové. A jako vždy, zaujme svým tématem, které je široké a citlivě seznamuje děti s něčím, co bývá společností vnímáno spíše negativně či rozporuplně (tady je onen Kluk vozíčkářem). Druhou nádhernou rovinu jsem v knížce objevila v ilustracích, které jsou z autorské dílny Evy Švrčkové. Obě dámy jsem v rámci recenze požádala také o pár slov.

Líbí se mi živý styl, který vás vtáhne přímo do děje a s Julinem, klukem na vozíku, prožijeme jeden školní rok. Jeho asistenční pes César ovšem také chodí do školy, jak pochopíte hned po prvních stránkách. Ovšem do té psí… aby se naučil
vše, co potřebuje znát. A nebude tam sám, spolužáků bude mít hafo a z jeho psí hlavičky se dozvíte nejen, jak pes přemýšlí a funguje. Třeba barvitý popis „chytání stopy“ je excelentní, ale také co se v takové škole děje a jak to chodí mezi psími spolužáky.

Anebo úplně prostou věc, jak to chodí u večeře.

„Lidi, já bych žral. Jezte rychle! Vím, že až se najíte, taky dostanu něco dobrého. Voňavého. Z té velké plechové mísy se dvěma uchy a placatou plechovou čepicí cítím maso. Je ještě horké. Asi ho dostanu s rýží. A s mrkví. Hmmm, už se těším. Vám to ale trvá, u všech kostí! Za chvíli vám ukážu, jak se má pořádně hltat.

V noci ti dva spali hlubokým spánkem. Julinovi se zdálo o tom, jak s klukama závodili a on byl na vozíku rychlejší než Mirek na kole. Césarovi se zdálo o hovínku, které se nedalo zahrabat. Dost ho to zlobilo, ale ani ve spánku neopomněl prohřívat Julinovy věčně ztuhlé nohy.“

Opravdu krásný popis souznění kluka a psa, co říkáte? Zaujalo mne, jak úžasně autorka Ivona Březinová tohle uměla popsat a tak jsem se neváhala s dotazem.

Že se umíte dívat na svět dětskýma očima, již vím a je to úchvatná a cenná vlastnost, ale vy jste to nyní dokázala i těma psíma? Je tam hodně podrobností o psím výcviku a mě se třeba velmi líbil popis, při kterém doslova cítím, jak pes cítí a hledá stopu. A že to není žádná legrace..?

„S psy nemám příliš velké zkušenosti, ale pokusila jsem se do jejich světa co nejvíc ponořit. Studovala jsem podklady v knihách i na internetu, kde jsem viděla spousty instruktážních filmů o speciálním výcviku. A měla jsem i své informátory z organizace Pomocné tlapky a potom z organizace Helppes.

Právě fenka Ashley z Helppesu mi knihu spolu s hercem Honzou Potměšilem pokřtila a paní Zuzana, uznávaná cvičiteka, mi složila největší poklonu, kterou jsem kdy slyšela. Prý má při čtení mé knihy v určitých pasážích pocit, jako by ji psal pes. Tohle když mi řekne člověk, odborník, který se psy léta pracuje a vychovává je pro speciální úkoly, tetelím se radostí, že se mi snad tím psem na chvilku opravdu povedlo být.“

Já myslím, že se Vám to určitě povedlo, protože tohle byla myšlenka, která se do mě zakousla
vlastně po přečtení několika prvních řádků „psího přemýšlení“ a pevně věřím, že nejsem jediný podobný čtenář.

Svou roli tu bude hrát také žlutý tenisák, který bude prostředníkem k další postavě v knížce. Slepé holčičce Míle. A taky dojde na velkou pátrací akci. A na hledání ztracené ledvinky ve sněhu. A taky na závěrečné zkoušky v psí
škole. Prostě se toho za ten školní rok stane mnoho a mnoho. Až skoro div, že se to do tak útloučké knížky vejde.

Nedejte se zmást, ona vám vydrží ale dost dlouho.

Je to čtení náročnější.

Ne snad těžké na čtení, ale pro témata, kterých se dotýká. Život handicapovaných ve světě „normálních lidí“ není vůbec jednoduchý a Ivona Březinová se navíc na všechno dívá dětskýma očima. Tuhle vzácnou vlastnost dnes již každý nemá a je to úhel pohledu, který dospělí už ztrácí… Je dobré si ho občas připomenout. Témat k povídání po čtení je mnoho a když si k tomu připočítáte ještě pohled na svět psíma očim a psím čenichem, tak zjistíte, že tahle knížka vám dá opravdu hodně. Hodně námětů k zamyšlení, nekonvenčních názorů a pohledů na svět.

A to je dobře.

Co je však dokonale odpočinkové, jsou ilustrace Evy Švrčkové, které jsou příjemné a chvílemi budí dojem příjemného teplíčka. Snad pro ty „textilní vzory“, které čas od času použije tu a tam…občas na místech nepatřičných, ale o to zajímavějších, třeba na hrnci s masem s mrkví.

Vyřádila se také v chlupech a vlasech, které vypadají jako opravdové a dělají z každé ilustrace nádherný šperk. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem si našla na paní Švrčkovou kontakt a zeptala se jí rovnou, jak to s těmi ilustracemi je.

Jak byly tvořeny? Opravdu pomocí textilu, nějakou koláží? Mě fascinují chlupy a vlasy tam svou opravdovostí“???

„ Ilustrovat knihu Ivony Březinové byla jedna radost, protože příběh o klukovi a jeho psovi je nabitý dějem a tím i velmi inspirativní. Obrázky vznikly přetiskováním různých materiálů (především textilních), které jsem hledala a sbírala, kudy jsem chodila 🙂 Kombinace těchto přetisků nabízí velkou škálu strukturálních variací a umožňuje vyhrát si s detailem. Pro dosažení žádoucího výsledku jsou monotypy propojeny s malbou a ve finále se uplatnila i obyčejná tužka.“

A mě nezbývá, než se kochat a přemýšlet nad každý obrázkem, jakou radost a slast musela jeho výroba stát. Je to příjemné a nádherné pohlazení pro oko i duši po záplavě těch nepěkných počítačově dělaných ilustrací, které mají pouze jednu výhodu – jsou rychlé, levné a jsou s minimem možné námahy…. Ehm… to vlastně nejsou výhody, že?

Já radši zůstanu u obrázků, na kterých je vidět, že dělaly radost a potěchu i samotnému autorovi při tvorbě. A to obrázky v knížce Kluk a pes rozhodně jsou.

Vydalo nakladatelství Albatros, 2011, www.albatros.cz

Foto ilustrací: archív Evy Švrčkové

Renata Petříčková. Popelky. 5. 12. 2011

http://www.popelky.cz/rodina-a-drobotina/kluk-a-pes-od-ivony-brezinove-zaujme-tematem-a-nadhernymi-ilustracemi.html

RECENZE 4:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Kluk a pes

Krásný příběh pro děti i dospělé o přátelství člověka a psa chytí za srdce nejen ty, kteří mají nebo chtějí mít zvířecího kamaráda, je také o tom, jaké to je skončit kvůli nemocným nohám na vozíku, ale získat toho nejbáječnějšího asistenčního psa na světě. Kniha Kluk a pes je takovým malým výletem do světa dětí na vozíčku, které potřebují kamaráda, přítele a hlavně pomocníka, aby byli soběstační. Oba hlavní hrdiny, Julina i Césara si hravě zamilujete, protože je to správná a nerozlučná dvojka, která toho má hodně před sebou. Spolu toho totiž zvládnou strašně moc!

Julin je kluk jako každý jiný, jen nemůže běhat, ale jezdí na vozíčku. Ještě vloni chodil o berlích, ale letos už musí dát berle stranou. Nový elektrický vozík mu nahradí nohy a dokáže drandit až šest kilometrů za hodinu. Má pohon na zadní kola a ovládá se joystickem na opěrce ruky. Julin má rád počítače, závodění a psy.

César je asistenční pes učedník, kterého čekají zkoušky, aby se mohl stát Julinovým osobním asistentem, protože ho Julin potřebuje. Takový asistenční pes umí splnit mnoho příkazů a je vlastně takovou prodlouženou rukou svého pána, pro kterého mohou být náročné nebo složitější i docela obyčejné věci jako si něco podat nebo otevřít. Věci, nad kterými lidé se zdravýma nohama a rukama vlastně vůbec nepřemýšlejí.

Julin a César jdou poprvé do školy, zatím ale každý do jiné. César chodí do psí školy, aby mohl Julinovi pomáhat se vším, co bude potřeba. Možná se budete divit, ale i pejsek dostává domů domácí úkoly, protože je třeba pořád trénovat. I Julin zvládne svůj první školní den třetí třídy na jedničku. Na Julinově vozíku se sveze snad skoro celá třída, to je ale pozdvižení!

Kluk a pes spolu zažijí spoustu dobrodružství, třeba takové závody na vozíčku, které nakonec naštěstí dobře dopadnou. César dokonce vystopuje ztraceného Julinina spolužáka, který se bál jít domů kvůli špatné známce na vysvědčení. Také najde na horách tátovu ztracenou ledvinku. Nejdůležitější však je, že César se celý rok pilně učí, aby byl Julinovým tím nejlepším společníkem, pomocníkem a kamarádem. Podá, přinese, vyřídí… Ale je tu i čas na zábavu a díky kamarádům objeví Julin s Césarem kouzlo flyballu, což je vlastně takový sport pro psy. Chce to trénovat, ale časem se může i závodit a na to se Julin těší nejvíc. A je tu konec školního roku – Julin zvládá školu bez problémů, ale Césarovy závěrečné zkoušky, to byla jiná! I za nesplněný nebo chybně splněný povel může pejsek výuku opakovat. Ale Césarovi se nakonec všechno povedlo na výbornou, zdárně prošel studiem a složil předepsané zkoušky. Na jeho diplomu je napsáno ABSOLVENT V OBORU PES ASISTENT PRO LIDI S POSTIŽENÍM. Po prázdninách šli Julin s Césarem zase do školy. Ale tentokrát už spolu a do stejné. César kráčel vedle levého kola Julinova vozíku, otevřel mu dveře a v šatně mu zul boty. Rozepnul mu zip bundy a stáhl svetr a dokonce donesl v tlamě velký pugét kopretin paní učitelce…

Autorka knih pro děti Ivona Březinová má na svém kontě již více než 100 knih. Je rytířkou Řádu krásného slova – tato cena je obzvlášť významná, protože ji dostala od svých dětských čtenářů. Několikrát získala i prestižní ocenění Zlatá stuha, což je výroční cena pro autory, překladatele, ilustrátory a nakladatele dětské knihy. Vyhlašovateli soutěže jsou společně Česká sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu, Obec spisovatelů, Klub ilustrátorů dětské knihy a Obec překladatelů. V posledních letech se věnuje zejména sociální tématice a handicapovaným dětem, ať už jde o fyzické či psychické problémy (např. bulimie, ADHD, šikana, Alzheimer, cukrovka apod). Např. Jmenuji se Martina a jsem bulimička, Ňouma z áčka,Bez-bot, Řvi potichu, brácho, Lentilka pro dědu Edu, Řád sladkého sněhuláka.Její knihy byly přeloženy již do 17 jazyků. Je patronkou Alzheimer nadační fondu, nadačního fondu Gabrielis a Centra Filipovka pro děti se zdravotním postižením.
Autorkou recenze je Lucie Bednářová. Knižní klub, 11.6. 2019.

https://www.knizniklub.cz/literarni-kavarna/recenze/kluk-a-pes.html

HRA:
V sekci Hry těchto stránek najdete k této knize PEXESO.

HRA:
tištěné kvarteto z Albatrosu

NÁMĚT KNIHOVNÁM NA VÝPŮJČNÍ KUFŘÍK:

Kde jsi, Pierote? (1. vydání)

Žorža má velkou touhu stát se herečkou. Na konzervatoř ji však nepřijmou, tak se pokusí dostat se k filmu jinak – jako komparsistka. Nakonec ji však čeká úplně jiná úspěšná kariéra.

Rok vydání: 2000
Napsáno: 2000
Stran: 123
Žánr: romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Ivona Březinová
Nakladatel: Petra, edice Iva
Náklad: 2500
ISBN: 80-85984-95-4
Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2000, 2. vydání Grada Publishing 2015

ANOTACE:

Žorža je dívka s velkou ctižádostí. Učí se sice na kadeřnici a je v tomto oboru dokonce velmi šikovná, ale jejím snem je stát se slavnou herečkou. A protože pokus dostat se na hereckou konzervatoř selhal, pokouší se Žorža svého cíle dosáhnout oklikou. Přihlásí se do agentury pro herecký kompars a doufá, že si jí tam konečně někdo všimne. A pak má Žorža ještě jeden problém. Nemá žádného kluka. Nebo přece jenom? Občas jí totiž přijde dopis od neznámého Pierota…

UKÁZKA:

„Stoupněte si támhle na konec tý řady,“ odbyla ji jakási silně nalíčená padesátnice s kopou dotazníků v náruči, když se Žorža pokoušela skulinou mezi levou zárubní dveří a hlučící frontou proklouznout do kanceláře.
„Ale já se jdu jen zaregistrovat jako členka komparsu.“
„A to myslíte, že ty lidi tady stojej na zlevněný zájezdy do Austrálie, nebo co?“ odsekla ženská.
No nazdar, jestli tohle všechno je budoucí konkurence, tak jsem nahraná, pomyslela, si Žorža. Vždyť si mě v tom davu nikdo ani nevšimne. Otráveně se sunuta podél fronty na její stále narůstající ocásek, když ji nakopl nápad. To je ono. Chce to vyvolat rozruch. Rozruch rozruší spořádané seřazenou frontu a hlavně, což je nejdůležitější, obrátí veškerou pozornost na mě. Sehraju jim tady takovou scénu, že mě hned obsaděj do hlavní role. Nenápadně se rozhlédla, aby si pro své vystoupení vybrala strategicky nejvýhodnější místo, ale nakonec došla k názoru, že je to prašť jako uhoď. Hlavně aby se při tom, jak bude ukázkově omdlívat, neuhodila do toho lokte, co si minulý týden narazila na koupališti. Když se totiž člověk, opakovaně praští do brňavky, má spíš tendenci sykat bolestí, což k věrohodnosti mdloby zrovna moc nepřispívá.
Dav úctyhodně narůstal a Žorža usoudila, že nemá smysl rozruch odkládat. Nasadila trpitelský výraz, přivřela oči o dávala pozor, aby její vrávorající tělo zachytila zeď. Po ní se pak pomalu sunula k zemi.
„Jé, ona omdlela,“ vykřikl brýlatý mladík dosud si soustředěně čtoucí v nějaké tlusté bichli. Teď překvapeně zíral na Žoržu ležící mu u nohou.
„No teda nic moc,“ poznamenal vtom nad ni kdosi uštěpačně. Žorža překvapeně zamžikala očima o odvážila se vzhlédnout. Brýlatý kluk si ulehčeně oddechl a znovu se začetl do svého tlustospisu. Ale uštěpačný hlas patřící odbarvené blondýnce se silně vyvinutým poprsím pokračoval:
„Hele, když chceš omdlít, tak musíš takhle.“
A k všeobecnému pobavení předvedla mdloby jako vystřižené z učebnice všeobecného lékařství. Malátnou rukou si sáhla k čelu, oči se pomalu obracely vsloup. Tělo jí zvláčnělo a bez sebemenší pomoci zdi se s efektním půlobratem skácelo k zemi. Frontou se rozběhl uznalý potlesk, blondýna vyskočila na nohy a s teatrálními poklonami děkovala vřelému publiku.
„Tak vstávej,“ obrátila se pak na Žoržu, „tady jsou všechno nejmíň poloodborníci, na nějakou stupidní mdlobu nám neskočej, teda až na výjimky,“ mrkla na brýlatého mladíka s knihou. „Věř mi, já mám registraci už ve třech lakovejchhle agenturách.“
Žorža zahanbeně vstala. V první chvíli se jí chtělo utéct a na celou slavnou agenturu Oskar se vykašlat, ale blondýna ji vtáhla před sebe do fronty o několika brblavcům upozorňujícím, že ta holka, co neumí pořádně ani omdlít, předbíhá, s úsměvem vysvětlila, že tady kamarádce už hodinu drží místo. Tak se seznámila s Líbou.

RECENZE:

ZAJÍMAVOST:

Špičky pérovky do této knihy jsem si nakreslila sama. Je to první a možná i poslední pokus o vlastní ilustraci. Kreslím moc ráda, ale neuměle. V tomto případě nakladatel uvítal mé obrázky patrně jako kuriozitu, která navíc byla v ceně rukopisu.

Kateřina nejen ze Zámku

Autorizovaný životopis herečky Kateřiny Hrachovcové od jejího útlého dětství až po získání prvních velkých rolí v divadle a v televizním seriálu Život na Zámku. Doplněno fotografiemi.

Rok vydání: 1998
Napsáno: 1998
Stran: 128
Žánr: životopisná literatura, romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: /
Nakladatel: Petra
Náklad: 8000
ISBN: 80-85984-44-X
Poznámka: doplněno fotografiemi
Podobný titul: Miss sympatie Petra Faltýnová

ANOTACE:

Herečku Kateřinu Hrachovcovou asi znáte. Jestli ne z divadla, tak možná z televizní inscenace Záhadné zmizení Lili Košvancové, ze zábavného pořadu České televize Věšák a především z úspěšného televizního seriálu Jana Miky Život na Zámku, kde ztvárnila roli Simony. Ale víte, jak se Káča vlastně stala herečkou? A co všechno pro to musela udělat? Chcete se dozvědět, jak prožívala své dětství a svá studia na konzervatoři? Pokud ano, přečtěte si tuhle knížku. Možná vám dá odpověď i na to, co všechno může obnášet herecká profese a příprava na ni. Možná se i vy chcete stát herečkami. A nebo něčím úplné jiným. Ale v téhle knížce se dočtete, že člověk se musí snažit být tím, čím chce. A že za své snažení bývá odměněn.

UKÁZKA:
Kačenka tyhle etudy miluje. A když je mají za domácí úkol, pečlivě se připravuje, aby na příští hodině mohla ukázat, co umí. „Máte doma všichni židli?“ zeptá se třeba paní učitelka. „Anóóó,“ křičí děti.
„A k čemu slouží?“
„K sezenííí.“
„Tak. Ale teď si představte, že jste židli ještě v životě neviděli. Zkuste do příště vymyslet, čím vším by mohla být.“
Káča běží domů a už cestou přemýšlí. Do každé ruky si dám jednu židli. Obě budou moc těžké a já je ponesu jako tašky s nákupem. Chvílemi už je nebudu moct unést o položím je na chodník, jako že odpočívám. Nebo si na jednu z nich obkročmo sednu o pojedu jako na koni. Levou rukou budu držet uzdu a pravou občas poplácám koně po zádech. Nebo obráceně? Musím se zeptat našich, ti mi to poví, když na koni jezdili.
„Už jsi tady, Káčo?“ volá doma máma. „Běž na chvíli vyvenčit Dyka, ano?“
„Vyvenčit Dyka! Díky, mami,“ křičí Káča radostí celá bez sebe. „Netušila jsem, že ti to udělá takovou radost,“ říká máma nechápavě. „Jestli chceš, můžeš s ním chodit třeba každý den. Zdá se, že mu ta zahrada stejně už nestačí.“
Jenže Káča už je venku a úplně živě si představuje, jak před sebou no vodítku místo Dyka vede jejich bílou kuchyňskou židli. Okolo opěradla má uvázaný obojek, na kterém se klinká veliká psí známka. Vlastně ne psí, ale židlí. Nebo židlová? Židličí, rozhodne se Kačerka. Židličí podle vzoru štěněčí.
Doma pak obrátí židli vzhůru všema čtyřma nohama, vleze si pod svislé špricle jejího opěradla o připadá si, že je v zamřížovaném vězení.
„Sežeň pilník, Alčo!“ volá na sestru. „Nejlíp, když mi ho s mámou zapečete do chleba.“
Alča si dělá na čele významné kolečko o radši jde pryč. Přece si s Káčou nebude hrát na četníky a na zloděje. Alču v poslední době spíš zajímá, jak nakreslit židli z hlediska správné perspektivy. Když bude chtít jednou udělat talentové zkoušky na střední uměleckoprůmyslovou školu, tak to přece musí umět. Káče Alčin nezájem nevadí. Staví židli zas na všechny čtyři a pokleká s lokty opřenými o sedadlo. Ne, to není ono. Tentokrát tady ty špricle vadí. Káča letí do pokoje k svému psacímu stolu, její židle má mezi sedadlem a opěradlem malé okénko. A není to okénko ledajaké. Je výdejní, jako mají ve školní jídelně. Nebo v divadle, kde se prodávají lístky. Káča klečí a prodává vstupenky na divadelní představení.
„Co hrajete?“ ptá se hlasem plyšového medvěda.
„Krásnou hru,“ odpovídá sama za sebe. „V hlavni roli hraje Káča Hrachovcová.“
Káča vyskakuje o rozčilené se rozhlíží. Za chvíli je začátek představení o ona ještě není převlečená do kostýmu. Odběhne na mámě vymámit kombiné a řítí se zpátky do pokoje. Tak, ještě paruku… o je to. Paruka je židle posazená na hlavu. Nohy trčící ke stropu tvoří královskou korunu a opěradlo Káče volně splývá na zádech jako hříva hustých vlasů. Vše je připraveno. Představeni může začít.
„Máš už ten úkol, matematiky?“ vchází do pokoje máma.
A je po představení.

RECENZE:
… Daleko úspěšnější je látka, po níž sáhla Ivona Březinová, autorka knížky pro dívky od devíti let, KATEŘINA NEJEN ZE ZÁMKU, aneb jak se stát herečkou. Autorka se sama vyznává slovy: „Chtěla jsem napsat knížku. Pro holky, které se chtějí stát herečkami. A o holce, která se tou herečkou stala.“ A povedlo se jí to. Děvčátka se dovídají, jak sice mladá, ale již úspěšná herečka Kateřina Hrachovcová (Káča) prožívá své dětství a svá studia na konzervatoři, ale i to nejdůležitější: ať se člověk chce stál čímkoli, nestačí mít k tomu jen vrozené vlohy a touhu, ale musí hodně na sobě pracovat. Teprve potom je za své snažení a někdy i dřinu odměněn.“… „Jednoznačně volila Ivona Březinová správně, neboť Simonu z televizního seriálu Život na zámku zná kdejaká dívčina, jež sní o herecké kariéře. Kateřina má přes své mládí za sebou již desítky větších divadelních rolí, je známá z řady televizních inscenací. Přesto působí velice přirozeně, svým stále svěžím a dívčím zjevem je nesporně dorůstajícím děvčátkům (a nejen jim) sympatická a blízká. A její příběh může být i poučením pro ty, jež sní o herecké kariéře. Jen by stálo za to opravit původní slovo nakladatele, jenž uvádí, že knížka je určena pro dívky od devíti let. Omyl! Aniž bude zklamán, může si ji přečíst naprosto každý.“ (ik), Haló noviny, 5.2. 1999

Jak to bylo dál…

Soubor devíti klasických pohádek o princeznách neobsahuje původní pohádky, ale jejich pokračování. Co se stalo s Popelkou, když si vzala prince? A měla Sněhurka děti?

Rok vydání: 1999
Napsáno: 1998
Stran: 95
Žánr: pohádky
Ilustrátor: Zdeňka Boušková
Nakladatel: Autor a Viking
Náklad: /
ISBN: 80-902744-1-2
Poznámka: vyšlo také ve slovenštině pod názvem A čo bolo ďalej?
Pohádka Šípová Růženka byla otištěna i ve sborníku Veselé pohádky.
Pohádka Kráska a Zvíře vyšla na CD Pohádky pod polštář.

ANOTACE:

Už jako malou holku mě zajímalo, co se stalo s Popelkou, když si ji princ přivedl na zámek, jak vypadalo Růženčino království po probuzení ze stoletého spánku, a jestli si princezna Lada ještě někdy oblékla svůj myší kožíšek. A co Zlatovláska? Jestlipak se nedala ostříhat? A žila Kráska se svým princem, který dřív byl zvířetem, opravdu spokojeně? Našla Maruška z pohádky O dvanácti měsíčkách hodného ženicha? A měla Sněhurka děti?
Možná byste tohle všechno rádi věděli i vy. Tak pojďte a podívejte se znovu do světa známých pohádek. Dozvíte se, jak to s jejich hrdiny bylo dál, jak žili, o co bojovali a jak to s nimi nakonec dopadlo. A že to tak třeba všechno úplně nebylo? Inu, bylo, nebylo…

OBSAH:

Popelka
Sněhurka
Šípková Růženka
Kráska a Zvíře
Zlatovláska
Princezna se zlatou hvězdou na čele
O dvanácti měsíčkách

HISTORIE POHÁDKY O POPELCE:

Popelka je prastará pohádka, jejíž první verze pochází pravděpodobně ze staré Číny. Je doložena již v 9. století před naším letopočtem. Motiv byl mnohokrát zpracován a v Evropě se patrně rozšířil po knižním vydání příběhu Finette Cendron přední francouzské pohádkářky Marie-Catherine d´Aulnoy, která ho zabudovala do staršího vyprávění Don Gabriel (vyšlo ve sbírce Nouveaux contes des fées v roce 1735 v Amsterodamu). Pohádku však znal už i francouzský spisovatel Charles Perrault, který ji pod názvem Popelka aneb Skleněný střevíček zařadil do svých Pohádek matky Husy z roku 1675. V některých archaických verzích byl hlavním hrdinou příběhu chlapec. Například i ve sbírce slovenského sběratele Pavla Dobšinského Prostonárodne slovenské povesti najdeme tuto chlapeckou verzi pod titulem Popeláček. Bratři Grimmové ve svém zpracování, které se stalo vzorem pro mnohé další pohádkáře, však definitivně určili za hlavní postavu vyprávění dívku.
Do Čech se pohádka dostala prostřednictvím německého překladu a byla hojně vydávána. Například v roce 1844 vyšla v Landfrasově nakladatelství Velmi kratochvilná historie o Popelce aneb Jak spanilost a ctnost dojde odměny od Václava Radomila Krameria. Námět zpracovávali i dramatici, například Václav Thám (1793) nebo Jan Nepomuk Štěpánek (1830).
Pohádku O Popolušce najdeme mezi Slovenskými pohádkami a pověstmi Boženy Němcové z let 1857-1858 a pod stejným názvem i v Kytici z lidového básnictva Františka Bartoše (1906). Přejala je rovněž Eliška Krásnohorská a také Václav Tille-Říha ji zařadil do svých Pohádek Václava Říhy. Motiv rovněž zpracoval František Hrubín ve svém Špalíčku pohádek z roku 1957.
České verze vesměs upřednostňují motiv tří kouzelných oříšků, v německé verzi spadnou Popelce šaty k nohám z lískového keře rostoucího na matčině hrobě, v srbské pohádce se na matčině hrobě objeví truhlice plná krásných šatů. Pro Popelku z anglofonního prostředí je typická přítomnost víly, která mávnutím kouzelného proutku promění dívčiny rozedrané šaty v plesovou róbu, dýni v kočár a myši v pár koní.

Informace o původu dalších pohádek najdete v knize.

UKÁZKA:

Žil na jednom krásném zámku malý chlapec. Vlasy měl od sluníčka skoro bílé a i v hnědých očích mu slunce zlatě zářilo. Snad proto mu začali říkat Heřmánek.
Rád se toulal po loukách, dováděl na poli s mladými zajíčky, ale nejradši ze všeho přicházel do malé chaloupky uprostřed lesa, kde kdysi jeho rnaminka Sněhurka našla úkryt před zlou macechou.
V chaloupce stále bydlelo sedm trpaslíků, a ti měli Heřmónka tak rádi, že když přišel, nechali vší práce a hned si s chlapcem začali hrát. Ale toky ho učili znát zvyky zvířat, sbírat léčivé byliny a mnoho dalších užitečných věcí.
Trpaslík Šmudla si u potoka právě pral umouněné triko, když mu sojka zašeptala do ouška, že Heřmánek zas přichází na návštěvu. Šmudla nechal triko trikem a pelášil k chaloupce, aby Heřmánkovi připravil uvítání.
„Vzbuď se, Dřímale,“ zacloumal kamarádem spícím na mechu před chaloupkou. „Heřmánek tu bude co by dup.“
„Už zas?“ ozval se z okna Rejpal, ale bylo vidět, ke ho ta zpráva ve skutečnosti potěšila. Všech sedm trpaslíků honem nakrájelo velký borůvkový koláč, Štísko sotva stačil připravil džbán malinovky a Heřmánek už vcházel na mýtinu.
„Ahoj,“ volal na trpaslíky zdaleka. „Nesu vám od maminky látku no nové košile.“ „Ta je hodná, ta Sněhurka,“ rozplýval se Kejchal. „Tolik látky nám poslala! To mi určitě zbyde i na kapesníky.“
„To ti nestačil ten zbrusu nový ubrus, co jsi, Kejchale, minulý týden rozstříhal?“ rýpnul si Rejpal. „Snad máš těch svých kapesníků už dost.“
„Nemám!“
„Máš!“
„Nechte toho,“ zasáhl rázně Prófa. „Že se nestydíte, takhle před hostem…“
„Stydíme,“ špitl Stydlín, který se tentokrát vůbec stydět nemusel.
Ale Heřmánek se pustil do malinovky a borůvkového koláče a za chvíli už se všichni honili po lese.

JakToBylo_Zlatovlaska

JakToBylo_Kraska

RECENZE 1:

RECENZE 2:

HRA:

V sekci Hry najdete k této knize PUZZLE.

Ilustrovaná encyklopedie pro děti

Rok vydání: 2004
Napsáno: 2000
Stran: 256
Žánr: naučná literatura
Ilustrátor: Milan Starý
Nakladatel: KMa s.r.o.
Náklad: 10000
ISBN: 80-253-0006-4
Poznámka: původní název: Velká dětská encyklopedie (1. vydání a 3. vydání), 2. vydání pod názvem Ilustrovaná encyklopedie pro děti
Vyšlo též slovensky: Veľká detská encyklopédia

Hrnečku, vař!

Sbírka klasických pohádek, v kterých důležitou úlohu hraje příprava nebo konzumace nějakých pokrmů. Za každou pohádkou je pak zařazen kuchařský recept. (Červená Karkulka – bábovka)

Rok vydání: 2011
Napsáno: 2010
Stran: 136
Žánr: pohádky, kuchařky
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Nakladatel: Artur
Náklad: /
ISBN: 978-80-87128-66-4
Poznámka: Použity ilustrace z knih i pozůstalosti Heleny Zmatlíkové.
Knihy napsané autorkou podle ilustrací Heleny Zmatlíkové: Dárek pro Sáru, Eliáš a liška, Emánek má nápady, Fotbal s Fandou, Hrnečku, vař!, Rozpustilá ozvěna, Štěkej, Mourku!, Žofinka Ofinka

ANOTACE:

Uvědomili jste si někdy, v kolika pohádkách se jí, pije, hoduje a vaří? O kolika pohádkových hostinách už bylo napsáno? Nová knížka s ilustracemi Heleny Zmatlíkové vám přináší nejen převyprávěné pohádky, ale i recepty na známé i méně známé dobroty, o kterých se v pohádkách píše.

A tak si můžete číst třeba o Červené Karkulce, zatímco se v troubě bude péct bábovka pro babičku. Nebo si k večeři dáte hrachové karbanátky a na dobrou noc si přečtete O princezně na hrášku. Nebo si po nedělním obědě, kdy jste měli kuře pečené v soli, poslechnete pohádku Sůl nad zlato. Ale pohádek a receptů je v téhle knize ještě mnohem víc.

Tak dobrou chuť a dobré počtení!

OBSAH:

Polévky
Honza málem králem (sekyrková)
Malá mořská víla (rybí s kukuřicí)
Princezna se zlatou hvězdou (s pórkovými prstýnky)
Kulihrášek (hrachová se šunkou)

Masitá jídla

Zlatovláska (zapékaná ryba)
Sůl nad zlato (kuře pečené v soli)
Vrána a sýr (špagety se sýrovou omáčkou)
Budulínek (krůtí rizoto s hráškem)

Bezmasá jídla

Jakub a kouzelná fazole (fazolové lusky na smetaně)
Princezna na hrášku (hrachové karbanátky)
Kouzelná tykev (tykvové bramboráčky)
Jak šlo vejce na vandr (vaječné omelety se žampiony)

Sladká jídla

Hrnečku, vař! (krupicová kaše s borůvkami)
O dvanácti měsíčkách (tvarohové knedlíky s jahodami)
O parohaté princezně (fíkové taštičky)
Jabloňová panna (rýžový nákyp s jablky)

Saláty

O veliké řepě (salát z červené řepy)
Popelka (mrkvový salát s vínem a ořechy)
O třech kůzlátkách (zelný salát s jablkem a koprem)
Paleček (ovocný salát s mákem)

Moučníky

O koblížku (koblihy)
Červená Karkulka (babiččina bábovka)
Perníková chaloupka (perníkové okenice)
Jak šel Honza do světa (buchty se švestkami a mákem)

UKÁZKA:

Honza málem králem (Sekyrková polévka)

Honza by se nejraději pořád jen válel na peci, ale mamince už došla trpělivost.

„Koukej vstávat a chopit se nějaké práce. Myslíš, že tě s tátou budeme živit do konce života? Vždyť tě ani žádná holka nechce. Měl bys jít do světa a trochu se tam porozhlídnout.“
Honza zabručel a obrátil se na peci na druhý bok. Maminka ho však polechtala vařečkou, a to už Honza věděl, že jde do tuhého.
„Tak já teda jdu,“ nafoukl se. „A vrátím se nejmíň s princeznou.“
„To leda,“ smála se mu máma, „ty se prý taky jen válejí v posteli.“
Honza si obul boty a šel. Ve světě hned za jejich vesnicí se mu líbilo. Cesta byla ušlapaná, louka voněla a vyhrávala hmyzí muzikou. Honza si vesele prozpěvoval. Šel a šel, dlouho šel, až přišel k bohatému statku. Oknem se linula vůně pečené husy a na stole zahlédl ošatku plnou koláčů.
„Dobré poledne dobří lidé!“ zahalekal hlasitě. „Nebylo by tu trochu jídla pro ubohého pocestného?“
„A tos uhodl, že nebylo!“ křikla na něj lakomá selka.
„Hm, když nebylo, tak nebylo,“ pokrčil Honza rameny. „A nemohl bych si, panímámo, u vás aspoň uvařit trochu sekyrkové polívky?“ poprosil Honza a nenápadně vytáhl jednu sekyrku ze špalku za sebou. „Stačí mi hrnec a trocha vody. A uvařím si takovou sekyrkovou polívku, že mi i král bude závidět.“
„Sekyrková polívka?“ vykulila selka oči. „Tu neznám.“
Selka chtěla ještě před chvilkou Honzu vyhodit, ale zlákalo ji znát recept na polívku uvařenou jen z vody.
„Tak pojď do kuchyně,“ houkla nakonec na Honzu. „Hrnec ti půjčím a vodu si přines támhle ze studně.“
Honza přinesl vodu a nalil ji do hrnce, kam vložil tu malou sekyrku. Pak hrnec odnesl na pícku, aby se voda začala vařit. Občas ji zamíchal, občas ochutnal a spokojeně pomlaskával:
„Dobrá bude. Jen…“
„Jen co?“ zeptala se zvědavě selka.
„Kdyby v ní bylo trochu krup,“ byla by přece jen lepší.
„Krup? Kroupy jsou támhle v pytli za tebou,“ ukázala selka. „Hrst si vezmi.“
Honza nabral pořádnou hrst krup, vhodil je do hrnce a dál míchá, ochutnává a pomlaskuje:
„Dobrá bude. Moc dobrá. Jen ještě…“
„Co ještě?“ vyzvídá selka.
„Ta hrst krup polívku pořádně vylepšila, ale kdyby v ní byla i hrst hub, byla by ještě lepší.“
„Tak si tady naber,“ podala selka Honzovi košík s houbami.
Honza vhodil hrst hub do hrnce a zase míchá a se soustředěným výrazem ochutnává, že se ho selka málem neodvážila vyrušit.
„Tak co?“ odhodlala se nakonec. „Bude dobrá?“
„Dobrá, moc dobrá, ale…“
„Ale co?“
„Nějaká zelenina by, panímámo, nebyla? Víte, zelenina polívku vždycky vylepší.“
„Že jo. Já to taky říkám,“ přikývla selka a honem přinesla košíček už nakrájené zeleniny.
Honza nelenil a všechnu zeleninu vysypal do hrnce.
„Hm, to bude dobrota. Kdyby se do té mé sekyrkové polívky našlo ještě kousek uzeného, nikdo by už nikdy lepší polívku nejedl.“
„A to ne!“ zarazila se selka. „Maso nedám!“
„Když nedáte, nevadí. I tak bude dobrá,“ usmál se Honza, vytáhl z hrnce sekyrku a pořádně ji otřel utěrkou.
„Ty… ty podvodníku!“ došlo najednou selce, jak se nechala napálit. „Prý jen z vody a sekyrky ta polívka bude!“
„Ale panímámo,“ uklidňoval ji Honza. „Aspoň máte navařeno. A o talíř polévky pro mě snad neubude. Tou vaší sekyrkou vám pak naštípu dříví.“

UKÁZKA RECEPTU (k pohádce Popelka):

RECENZE:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Hrnečku, vař! – Pohádková kuchařka
https://www.knizniklub.cz/knihy/350280-hrnecku-var-pohadkova-kucharka.html#additional-info–content–recension

22.3.2019

Čtyřiadvacet krásných českých pohádek je doplněno o recepty na pokrmy, s jejichž přípravou mohou pomáhat i děti a být přitom platnými pomocníky. Chcete společně uvařit sekyrkovou polévku, špagety se sýrovou omáčkou nebo krupicovou kaši s borůvkami? Možná si na některé recepty pod dohledem dospělých troufnou děti samy! Naše Beatka je ze své první kuchařské knížky doslova nadšená! Je v první třídě, takže čtení již zvládá sama, je to šikulka, a společně si pak uvaříme recept na konci pohádky.

Setkáte se tu s pohádkami jako Honza málem králem (sekyrková polévka), Sůl nad zlato (zapékaná ryba), Princezna na hrášku (hrachové karbanátky), Jak šlo vejce na vandr (vaječné omelety se žampiony), O dvanácti měsíčkách (tvarohové knedlíky s jahodami), O veliké řepě (salát z červené řepy), O koblížku (koblihy) a další. Na konci každé pohádky najdete tematický recept. Polévky, masitá jídla, bezmasá jídla, sladká jídla, saláty a moučníky ve 3 stupních náročnosti, takhle pestrá je pohádková kuchařka.

O jeden recept se tu s vámi podělím, moc nám zachutnaly Fazolové lusky na smetaně (náročnost 1) – z pohádky Jakub a kouzelná fazole:

Potřebujeme: 300 g fazolových lusků, 1 stroužek česneku, 1 cibule, 1 kelímek zakysané smetany, 1 lžíce hladké mouky, 1 lžička mleté sladké papriky, sůl a pepř

Postup: Fazole očistíme a nakrájíme na kousky. Cibuli osmahneme v hrnci a zalijeme asi ½ litrem vody. Přidáme fazole a dusíme asi 10 minut. Ve smetaně rozmícháme hladkou mouku a mletou papriku. Směs nalijeme na fazole a dusíme ještě 10 minut. Osolíme a opepříme. Podáváme s vařeními bramborami nebo houskovým knedlíkem.

Na knížce se mi líbí spojení čtení a společné práce, jejímž výsledkem je dobré jídlo. Když se k tomu ještě pěkně prostře a u stolu se sejde celá rodina, je radost v dětských očích nenahraditelná.

Autorka knih pro děti Ivona Březinová má na svém kontě již více než 100 knih. Je rytířkou Řádu krásného slova – tato cena je obzvlášť významná, protože ji dostala od svých dětských čtenářů. Několikrát získala i prestižní ocenění Zlatá stuha, což je výroční cena pro autory, překladatele, ilustrátory a nakladatele dětské knihy. Vyhlašovateli soutěže jsou společně Česká sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu, Obec spisovatelů, Klub ilustrátorů dětské knihy a Obec překladatelů. V posledních letech se věnuje zejména sociální tématice a handicapovaným dětem, ať už jde o fyzické či psychické problémy (např. bulimie, ADHD, šikana, Alzheimer apod). Např. Jmenuji se Martina a jsem bulimička, Ňouma z áčka, Bez-bot, Řvi potichu, brácho, Lentilka pro dědu Edu. Její knihy byly přeloženy již do 17 jazyků. Je patronkou Alzheimer nadační fond, nadačního fondu Gabrielis a Centra Filipovka pro děti se zdravotním postižením.

Osobité ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou pro českou dětskou literaturu nenahraditelné. Za svůj život ilustrovala více než 250 knížek, které byly přeloženy do mnoha jazyků a vyšly i v zahraničí s jejími ilustracemi. Za své ilustrace získala řadu významných ocenění, podílela se i na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Mezi její nejznámější ilustrace knih patří bezesporu Děti z Bullerbynu a Honzíkova cesta. Její kmenové nakladatelství byl Albatros a Artur. Helena Zmatlíková zemřela v roce 2005 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově.
Autorkou recenze je Lucie Bednářová.

Brumlík a jeho kamarádi

Kniha s převahou obrázků tvořených kolážemi fotografií zvířat a dokreslené postavičky všetečného medvídka obsahuje 25 kratičkých textů, které glosují ilustraci na dvoustraně.

Rok vydání:2001
Napsáno: 2001
Stran: 61
Žánr: příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: /
Nakladatel: Junior
Náklad:
ISBN: 80-7267-057-3
Poznámka: text vznikl jako volný doprovod k ilustracím
belgického originálu Victor, vydaného
nakladatelstvím CARAMEL Belgium

ANOTACE:

Soubor 25 krátkých textů pro malé děti. Nejprve vznikly koláže fotografií s kreslenou postavičkou medvídka Brumlíka. Na míru těmto obrázkům pak vznikly texty.

Víte, jak se spí na ovčím polštářku? A s čím si nejraději hrají lišky? Tušili jste, že plameňáci nosí červené punčocháče o krokodýl by si klidné pochutnal i na tričku? Že jste o ničem takovém ještě neslyšeli? Tak poslouchejte a dívejte se. Medvídek Brumlík vám to všechno ukáže.

OBSAH:

UKÁZKA:

PES
„Proč to štěně pořad jenom spi?“ zlobí se Brumlík. „Štěňátko má štěkat, kňučet o vrčet. Má vrtět ocáskem a zvědavě zvedat uši. Kdo by to tušil, že je štěně takový spáč? Jak bude hlídat dům, až vyroste? Jak bude vítat hosty a čichat, co jsou zač?“ „Jen ho nech spinkat, Brumlíku. Za par dní už mu neproklouzne ani myš, však uvidíš.“

SRNA

V lese k Brumlíkovi přiběhla srnka. „Ty jsi ale pěkná, pochválil ji medvídek. „Kdepak pěkná,“ řekla srnka posmutněle. „Copak nevidíš, že mám na hřbetě málo bílých puntíků?“ „Jestli jich chceš víc, stačí říct, já ti nějaké přimaluju,“ nabídl se Brumlík a běžel pro štětec a barvu. Pak srnce namaloval puntíkatá záda. Ta vám byla ráda!

TULEŇ

Tiše, tiše, ať je nevyplašíš. Vypadá jako hračka z plyše. Tuleňátko bílé jako sníh, chundelaté, heboučké. Černé oči na nás kulí, k Brumlíkovi se jen tulí, aby ho zahřálo. A až se trochu zahřejí, to by tak hrálo, aby si spolu nepohráli.

Červená Karkulka

Přehledně řešený scénář klasické pohádky je napsaný především pro děti, které si pomocí kartonových loutek a malého Divadélka do kufříku mohou vyzkoušet, jaké to je hrát divadlo.

Rok vydání: 2007
Napsáno: 2007
Stran: 16
Žánr: pohádky, scénář pro loutkové divadlo
Ilustrátor: Lenka Procházková
Nakladatel: Hyperion s.r.o.
Náklad: 2000
ISBN: neuveden
Poznámka: Další informace na stránce Divadélko do kufříku.

ANOTACE:

Klasická pohádka je přepsána jako scénář pro loutkové divadlo s Kašpárkem coby moderátorem a upravena tak, aby jednotlivé role mohly hrát i menší děti. Jednotlivé scény jsou přehledně znázorněny pomocí obrázků, takže děti vědí přesně, které kulisy a loutky si mají pro nadcházející obraz připravit.

POSTAVY LOUTEK:

UKÁZKA ZE SCÉNÁŘE A Z PRACOVNÍHO SEŠITU:

POZNÁMKA:

Na stránkách výrobce loutkového Divadélka do kufříku naleznete pohádku Karkulák, v níž si Karkulka vyměnila roli s Kašpárkem. Pohádka tím dostává nový humorný náboj a podněcuje k tomu, aby děti s textem dále experimentovaly.

Volně ke stažení na http://www.kufrik.cz/

Dárek pro Sáru (1. vydání)

Příběh druhačky Sáry a jejích kamarádů Marka a Libora se odehrává v průběhu celého školního roku. Sára zažívá změnu pana učitele, příchod nového spolužáka i legraci se zvířaty.

Rok vydání: 2008, 2. vydání 2011
Napsáno: 2008.
Stran: 80
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Nakladatel: Artur
Náklad:
ISBN: 978-80-87128-10-7
Poznámka: text vznikl na základě již hotových ilustrací (původní kniha – Václav Čtvrtek: Lenka a dva kluci).
Knihy napsané autorkou podle ilustrací Heleny Zmatlíkové: Dárek pro Sáru, Eliáš a liška, Emánek má nápady, Fotbal s Fandou, Hrnečku, vař!, Rozpustilá ozvěna, Štěkej, Mourku!, Žofinka Ofinka

ANOTACE:

Je po prázdninách a Sára už jde do druhé třídy. Těší se na pana učitele, ale hned první
den školy ji čekají samá překvapení. Příjemná i nepříjemná. A tak je dobře, že při Sáře stojí Marek a také nový spolužák Libor. S nimi a se zvířecími kamarády je školní rok mnohem zajímavější. Navíc je potřeba zorganizovat pátrání po zmizelé sově. Podaří se to? A jaký dostane Sára nakonec dárek?

UKÁZKA:

Marek se Sárou ke škole doběhli na poslední chvíli.
„Nebýt tvýho fintění, už jsem tu dávno byl,“ vztekal se Marek.
Nebýt toho, že pro ni Marek přišel, asi by tu dnes nebyla vůbec, napadlo Sáru a vděčně po něm hodila okem.
Naštěstí školník Vorel právě pronásledoval skupinku šesťáků, kteří po sobě stříkali vodními pistolkami. A tak tiše prošli vstupní halou i s pofňukávajícím Matesem v tašce.
„Hernajs,“ vyjekl Marek.
„Co je?“
„Zapomněl jsem ho dát venku vyvenčit, jak jsme letěli.“
„Tak se ještě vrátíme.“
„To ne. Podruhý bysme už kolem školníka třeba neprošli. Znáš ho, co říká: Mám voči jako vostříž, jako že se Vorel jmenuju,“ zkusil Marek napodobit školníkův bručivý hlas.
„Co je to vlastně vostříž?“ zeptala se Sára.
„Asi nějaký zvíře, ne? Když to má oči…“ řekl Marek a neklidně se rozhlížel. „Tak kam mám dát Matese vyvenčit?“
„A co kdybys s ním šel na záchod?“ napadlo Sáru jednoduché řešení. „Na klučičí,“ dodala pro jistotu.
„Hm,“ pokýval Marek uznale hlavou a s kňučící taškou zmizel ve dveřích s nakresleným panáčkem.
Sára netrpělivě pokukovala po hodinách. Vtom se ze záchodových dveří vyřítil Marek. Taška se mu v ruce jenom zmítala. V běhu křikl na Sáru:
„Padáme odtud!“
„Proč?“ zamračila se. „Zvoní až za pět minut.“
„Jenže Mates tam počůral celou podlahu! Fakt důkladně.“
Sára nestačila ani vyjeknout. Jen ji v tom úprku k šatnám napadlo, po kom to ten Mates asi má, tu důkladnost. Marek když něco dělá, tak to taky dělá vždycky důkladně. Jenže teď především potřebovali důkladně zmizet. Protože jestli je tu někdo nachytá, tak to důkladně schytaj.

Zatímco se Sára, Marek a také Libor v šatně přezouvali, Mates usoudil, že se mu v tašce nelíbí. Vylezl ven a hnal si to chodbou k východu. Trojice polekaných dětí za ním.
„Co to má znamenat?“ ozval se v příští chvíli burácivý školníkův hlas.
„No nazdar,“ vydechla Sára, „Orel ho chytil.“
„Co to tu je za nepořádek?“ obrátil se školník hrozivě na děti.
„To není nepořádek. To je pes,“ ohradil se Marek dotčeně.
„A taky školní pomůcka,“ přidala se neohroženě Sára.
„A hlavně je to přítel člověka,“ dodal Libor, jen tak pro jistotu, protože takovouhle věc by přece každý měl vědět.

ZAJÍMAVOST:

Psáno podle obrázků, které původně vyšly jako ilustrační doprovod ke knize Václava Čtvrtka, Lenka a dva kluci, kterou vydal Albatros v roce 1978, tedy přesně o třicet let dřív než vyšel Dárek pro Sáru.

RECENZE:

Petříčková, Renata. Dárek pro Sáru pro první čtení, Čítárny 15.7. 2010

Ivona Březinová vydává svoji třetí knížku s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, tentokrát je to ideální čtení pro malé druháky, protože hlavní hrdinka je holčička Sára, která hned na první stránce vchází do druhé třídy základní školy. Prožijeme s ní celý školní rok. Průšvih je, že zrovna první školní den přijde Sára do školy pozdě… a průšvihům nebude konec. Hned poté zjistí, že její oblíbený pan učitel čeká miminko a na škole už neučí. Jenže nic není jen černé a nakonec je z toho všeho hezký a dobrodružný školní rok.

Příběh je pro děti čtivý
a dokáže čtenáře udržet v napětí. Je tu hodně povídání mezi dětmi, rozhovorů, což je skvělé zejména pro malé čtenáře. Je to akční a text rychleji ubíhá. Samostatní čtenáři se nebudou nudit, ovšem pro rodiče je to poněkud náročnější čtení. Není to monotónní text, ale budete si muset tak trochu zahrát na herce. Jen tak celý příběh vynikne.

Jaký dárek pro Sáru?
Ačkoliv se knížka jmenuje „Dárek pro Sáru“, o tomto dárečku se dozvíme až na úplný konec příběhu. Sára nás totiž opustí, bude muset na rok odjet s rodinou do Austrálie. Trochu problém, ale pravdou je, že druháci to příliš světoborně nevidí. Tak se prostě rok neuvidí, jenom rok… Na rozloučenou dostane Sára něco, co bude souviset s jejich posledním školním dobrodružstvím. Kterému z dětí se poštěstí zachránit sovu, která uletí ze školní tělocvičny? Jenže jak se vlastně chytá sova?

Psací písmo hezky oživuje
Psací písmo je dneska už skoro vzácností. O to víc potěší malá vsuvka psacího písma ve chvíli, kdy děti píší při hodině. Stáváme se díky tomu svědky toho, kterak se paní učitelka snaží udělat celé vyučování o psech. Proč zrovna o psech? No, protože Sářin kamarád Marek přinesl do školy štěňátko.

Ilustrací je zde pro děti habakuk
V této publikaci se podařilo umístit hezkou ilustraci na každou dvojstranu, což je obzvlášť milé, když budete dětem číst v postýlce. Mohou se dívat. Obrázky Heleny Zmatlíkové snad ani není třeba komentovat. Tentokrát je spojení obrázků a textu opravdu podařené, a není jim co vytknout.

Eliáš a liška (1. vydání)

Moderní pohádka plná nonsensů, legračních situací a nesmyslných veselých sázek mezi zvířátky, kouzelníkem Eliášem a kluky Hugem a Kvidem. Průvodkyní knihy je žabina Sabina.

Rok vydání: 2010
Napsáno: 2009
Stran: 72
Žánr: příběhy se zvířecím hrdinou, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Nakladatel: Artur
Náklad:
ISBN: 978-80-87128-36-7
Poznámka: Psáno podle původních ilustrací ke knize Borise Aprilova, Lišákova dobrodružství. Albatros 1981. (Originál: Novite priključenija na Lisko. Nakladatelství Daržavno izdatelstvo. Varna 1971.)
Knihy napsané autorkou podle ilustrací Heleny Zmatlíkové: Dárek pro Sáru, Eliáš a liška, Emánek má nápady, Fotbal s Fandou, Hrnečku, vař!, Rozpustilá ozvěna, Štěkej, Mourku!, Žofinka Ofinka
2. vydání

ANOTACE:

Věřte tomu nebo ne, ale u rybníka, kam si chodí hrát dva kluci, Hugo s Kvidem, se dějí neuvěřitelné věci. Například tam z nebe občas prší lišky s deštníky v tlapkách. A to ještě není nic proti tomu, co se začne dít, když se na nedaleké louce objeví podivný kouzelník… Otevřete knihu zábavných nesmyslů a pojďte se společně divit.

UKÁZKA 1:

U žabí báby! To jsem se lekla. Taky jste to slyšeli? Rybníkem to trhlo do všech stran až se rozlil jako při povodni. Že by bouřka? Zatím se nezablýsklo. Obloha se ale pěkně zakalila. Jen se rozpršet. Ještě chybí, aby z nebe padaly trakaře, jak se říká. Ani nevím proč. U vás někdy padaly z nebe trakaře? U nás teda ne. Aspoň, co si vzpomínám. U nás z nebe padají leda lišky. No co, co? Vy jste nikdy neviděli padat z nebe lišku? Ne, šišku! Lišku, povídám. Hm, už je to tady! Jako bych to neříkala. Jen se podívejte! Teď bude pršet liška za liškou. A ještě mají všechny deštník, potvory. To zas bude všude nadeštníkováno! Kdo to po nich má uklízet! Já, žabina Sabina, to teda nebudu. Leda ti dva lidský kluci, Hugo a Kvido, ti by mohli. Občas takhle po liščím dešti přijdou, posbírají deštníky a ve městě je dají do sekáče. Abych řekla pravdu, moc tomu nerozumím. Sekáč je podle mě pavouk s dlouhýma hubenýma nohama. Nebo někdo, komu to sekne. Jako, že mu to sluší. Třeba žabák Blažej. Ten od horní hráze. To je sekáč! Ale že by se do něj vešlo takový množství deštníků, co tu občas naprší, tak to teda nevešlo. A nepřesvědčujte mě o opaku, u žabí báby, vím co říkám!

UKÁZKA 2:

Kouzelník Eliáš mávl tenkou hůlkou, kterou celou dobu držel mezi dvěma prsty, a zamumlal: „Veríkoka fidli basta, kartáček a zubní pasta!“ „Asi si potřebuje vyčistit zuby,“ zašeptal Kvido Hugovi mrzutě. Byl připraven dát se na ústup, kdyby to náhodou vypadalo, že by čištění zubů hrozilo i jemu. Kvido byl toho názoru, že nic se nemá přehánět. Zuby stačí vyčistit dvakrát denně a dost. Hugo jen pokrčil rameny a čekal, co se bude dít dál. Chvíli se nedělo nic. Dokonce už to vypadalo, že Eliáš bude muset své kouzelnické zaklínadlo zopakovat, ale pak se nad víkem zatetelil nafialovělý obláček a z kufru vyskočila veverka.

V podpaží držela šišku, způsobně se uklonila a rychle všechny přejela pohledem. Pak přistoupila k Hugovi a nastavila mu tlapku k políbení jako nějaká dáma. „Já se picnu,“ chechtal se Kvido. „Veverka! A tváří se, jako by byla do Huga zamilovaná.“ „Plácáš nesmysly!“ nelíbilo se to Hugovi. Ale než si stačil rozmyslet, co udělá, veverka byla ta tam. „Co to mělo být?“ zatahala liška Eliáše za fialový šos. „Veverka s šiškou,“ odsekl důležitě. „Někteří mí kolegové tahají bílé králíky z klobouku. Já nechám vyskakovat z kufru veverku. S šiškou, prosím. Ještě umím vyčarovat veverku bez šišky, ale to mi nepřipadá tak zábavné. Zato jich svedu za sebou rovných devět. Kdo nevěří, je medvěd.“

OBÁLKA PŮVODNÍ KNIHY:

RECENZE 1:

Ivona Březinová: Eliáš a liška

http://cajovnaprozeny.blog.cz/1007/ivona-brezinova-elias-a-liska 10. července 2010 v 1:08 | čajovna | Knížky pro děti

Knížka, která čítá „pouhých“ 70 stran je svou velikostí právě tak pro děti. Příjemný fialový hřbet i titul, tvrdé kvalitní desky a odolný papír, krásné obrázky Heleny Zmatlíkové a geniálně propletený příběh Ivony Březinové.

Asi je zbytečné se zmiňovat o kráse ilustrací…. Jež tentokrát pocházejí z knížky Borise Aprilova: Lišákova dobrodružství a jež si Ivona Březinová nejen vypůjčila, ale srovnala je úplně jinak a dala život úplně novému příběhu.

Ty lišky deštníkované při liščím dešti jsou parádní, co říkáte?

A jestli máte náladu na podrobnější recenzi této nápadité knížky, tak vás odkážu sem, do Světa dětské fantazie, pro který jsem stvořila podrobný průzkum plný emocí a krásných pocitů, jen o této knížce.

Vydalo nakladatelství Artur, 2010, www.artur.cz a já jim i paní Ivoně Březinové děkuji za možnost napsat pár slov k tak hezké knize.

P.S.: Mimochodem, doma čteme právě Bubáky z Pampelic, takže nás rozverná a veselá nálada neopouští….

RECENZE 2:

Možná znáte Dárek pro Sáru, Žofinku Ofinku nebo Rozpustilou ozvěnu a pokud Vás nadchly nejen znovuzrozené obrázky Heleny Zmatlíkové, ale také naivně fantazijní styl Ivony Březinové jakožto autorky příběhu, pak vás jistě zaujme právě nová knížka s názvem Eliáš a liška. Příběh vytvořený z obrázků z původní knihy Borise Aprilova: Lišákova dobrodružství.

Libozvučný název skrývá příběh, který je opět – jak jinak – úžasným spojením té jednoduché a bezbřehé dětské fantazie, která nemá hranic a může se v jakékoliv chvíli odklonit směry nevídanými a rozhodně ne logickými.

Máte-li chuť na takový výlet s dvěma chlapci Hugem a Kvidem, směle do něj. Budou tu pršet lišky a takzvané liščí deště mají výsadu dle mého, nejlepší ilustrace. Lišky padající s deštníky, hezky jedna za druhou, nevím proč, ale tenhle obrázek hned zkraje knihy mne velmi zaujal. Podivných pohádkových věcí je tu víc, nejen ten fialový mužík Eliáš kouzelník, který je tak trochu popleta, kterému se z vlasů líhnou ptáčci.

Četbu moc hezky rodičům (ale i dětem posluchačům) osvěží občasné rýmy v přímých řečech a rýmovačky, které text jaksi prolehčí, prozpěvní a celý příběh nádherně oživí. Vše navíc velmi vtipně občasně glosuje zelená žába, žabina Sabina, která také obstarává báječný úvod, který vás doslova strhne v té báječné hře slov a zvláštních dějů. Prostě se musíte dozvědět, co se bude dít dál.

Abych řekla pravdu, měla jsem tuto knížku přečtenou za jedno dopoledne a to ve chvíli, kdy jsme s její četbou začala malé dceři – která sice ještě textu pranic nerozuměla, ale líbil se jí asi jeho přednes. A samozřejmě obrázky Heleny Zmatlíkové. Na každé stránce je něco k dívání, to je IDEÁLNÍ knížka pro děti, což bohužel často nakladatelé nerespektují. Kdo však jde do rizika „dívacích“ knížek, má vyhráno. Nevím, jak jinde, ale u nás doma určitě.

Dcera sice po pár stránkách usnula blaženým spánkem, ale mě to nedalo a přečetla jsem ji celou na jeden zátah. Nenudila mě a pevně věřím, že nápaditý příběh, který je prezentací právě té nevypočitatelné dětské fantazie pobaví i vás a vaše děti.

Renata Petříčková, 26.6. 2010 Knihy Svět dětské fantazie

Johanka z parku

Napínavý a tak trochu bláznivý příběh o tom, jak se babička Hermína, která jezdí v koupací čepici na koloběžce, snaží napravit jednu dávnou ztrátu. Tři vnoučata jí v tom pomohou.

Rok vydání: 2012, e-kniha 2013
Napsáno: 2011
Stran: 86
Žánr: příběhy s dětským hrdinou, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Markéta Vydrová
Nakladatel: Albatros
Náklad:
ISBN:978-80-00-02962-7
Poznámka: rozhlasové čtení na pokračování (10 dílů)
E-KNIHA

ANOTACE:

Bláznivý a napínavý příběh ze života jedné trochu potřeštěné rodiny, v které žije starostlivá maminka, která však kvůli vášni k sudoku a křížovkám spálí kdejaké jídlo, tatínek, který pracuje jako dopravní policista usínající při Kobře 11, dvanáctiletý Miloš, o rok mladší Leoš a sedmiletá Oldřiška. Vír podivných událostí, které třem sourozencům nedávají spát, však roztočí babička Hermína, jezdící na kolečkových bruslích či na koloběžce a šplhající v parku na stromy. A pak je tu ještě prapradědeček Mojmír, který sice zemřel před mnoha lety, ale v určitých situacích se rodině připomíná bouřlivým větrem a zatékáním neopravitelnou střechou. Zdá se, že vše má na svědomí knoflík, který se v dávné minulosti utrhl z prapradědečkova kabátu a ztratil se neznámo kam. Rodinnou záhadu pomáhá vyřešit tajemná Johanka z parku (veverka). Zmocnil se knoflíku kamenný drak z fontány nebo sádrový trpaslík?

Johanka_stromVeverka

Johanka_dum

UKÁZKA: 1.

Rodina Mahdalíkových se představuje „Podívej,“ strčil Miloš loktem do mladšího bratra a bradou ukázal k oknu, za nímž se mihla bambule na koupací čepici babičky Hermíny. „Ty bláho,“ zašeptal Leoš, „už zase někam mizí. Musíme ji sledovat.“ „Co musíte sledovat?“ zeptala se hlasitě malá Oldřiška. „Večerníček,“ odsekl Miloš. „Kecáš!“ zavřískala Oldřiška. „Jak to mluvíte? A při obědě!“ okřikla je maminka, která pod stolem tajně luštila sudoku. „Koukejte mluvit slušně.“ Miloš chtěl protestovat, že na večerníčku přece není nic neslušného, ale raději do sebe rychle nasoukal poslední sousto kapustového karbanátku a vystřelil od stolu. Leoš hned za ním. Oldřiška se pokusila starší bratry napodobit. Sklouzla ze židle tak prudce, až ji převrátila. To probudilo tatínka, který byl po noční a usnul přímo u stolu s karbanátkem bojovně napíchnutým na vidličce. „Předložte řidičský průkaz,“ zamumlal rozespale na maminku, která mu s povzdechem podala kartičku s receptem na kapustové karbanátky. „V pořádku, pokračujte,“ zamumlal tatínek a znovu usnul. Ale to už děti neviděly. Využily nastalého zmatku a vyřítily se ven. Miloš nasadil ostré tempo, protože bambule červené koupací čepice babičky Hermíny se komíhala daleko vpředu. Ohlédl se na Leoše, jestli je mu v patách, a s hrůzou uviděl, že v patách je mu i jejich malá sestra. „Přidej!“ křikl na Leoše. „Pronásleduje nás Olda!“ „Klídek, tý hravě frnknem,“ zafuněl Leoš odpověď. „Tím si nejsem tak jistej. Ta mazaná nestvůra si vzala koloběžku!“ „A hernajs,“ vyjekl Leoš a pokusil se přepnout tělo na nejvyšší rychlost. Marně. Oldřiška na koloběžce byla rychlejší. Ne nadarmo absolvovala už pět závodů na hřišti dopravního inspektorátu, kde pracoval tatínek. Odraz její pravé nohy udivoval i samotného velitele městské pořádkové policie. „Vy jste si mysleli, že vás nechytím, že jo?“ halekala na Leoše. „Túdle!“ udělala dlouhý nos, když ho předjížděla. Leoš se pokusil přidat, zato Miloš se zastavil. Obrátil se proti Oldřišce jako proti rozlícenému býkovi, popadl ji za rohy, tedy za řídítka, a strhl sestru do trávy. „Chceš dát pokutu, blbečku?“ vyjela na něj, sotva vyskočila na nohy. „Hele, Oldo,“ spustil Miloš smířlivě, „chtěla bys mandle v čokoládě?“ „V mléčný?“ „Jasně že v mléčný.“ Oldřišce se po tváři rozlil blažený úsměv. Vzápětí však pohasl, Oldřiška přimhouřila oči a zkoumala Milošův obličej orámovaný obroučkami brýlí. „A co za to?“ zeptala se podezíravě, protože své dva bratry znala už skoro sedm let, a za tu dobu holka prokoukne klukovské fígle jako nic. „No… že bys nám… jenom na chvíli, víš… půjčila koloběžku. A… vrátila se domů,“ soukal ze sebe Miloš. „Ale muselo by to být rychle,“ dodal Leoš, který sledoval, jak bambule babičky Hermíny mizí v nedohlednu. „Kolik?“ zeptala se Oldřiška bez stopy zaváhání. „Co třeba… pět?“ navrhl Miloš. „Pět pytlíků?“ „Pět mandlí, ty vyděračko,“ odfrkl si Miloš znechuceně. „Ani za deset pytlíků,“ zavrtěla Oldřiška hlavou. „Jenom jsem tě zkoušela. Podplácení je trestný, abys věděl. A koho vlastně honíme?“ „Teď už nikoho,“ mávl rukou Leoš. „Zase nám frnkla.“ „Babička Hermína?“ zeptala se Oldřiška jasnozřivě. „Ne, prapradědeček Mojmír,“ odsekl Miloš.

RECENZE:

Pozor! Přichází Johanka z parku

http://www.klubknihomolu.cz/30834/pozor-prichazi-johanka-z-parku/

24.1.2013 REDAKCE BEZ KOMENTÁŘE

Nová knížka Ivony Březinové, tentokrát pro nejmladší čtenáře od sedmi let, které bude příběh o praštěné rodině určitě bavit…

Jedna mírně praštěná a trochu bláznivá rodina a navenek obyčejný starší dům, to jsou vlastně hlavní hrdinové pohádkového příběhu. V domečku bydlí maminka s tatínkem, třemi dětmi a babičkou. To zní normálně, ne?

Co když vám prozradím, že tatínek nejčastěji usíná u seriálů typu Kobra 11, maminka kdykoliv a kdekoliv luští sudoku a jejich ratolesti – dvanáctiletý Miloš, o rok mladší Leoš a sedmiletá přebornice jízdy na koloběžce Oldřiška – stopují věčně mizející babičku… To už tak běžné není. Navíc, potrhlou babičku Hermínu potkáte zásadně v koupací čepici s bambulí, na kolečkových bruslích nebo na koloběžce, či případně šplhající na stromy v parku, avšak neustále posedlou honbou za knoflíky. A propos park, samozřejmě s tajemnou dračí kašnou, která prý umí záhadně měnit počasí, kde z javorů padají šišky a hemží se to množstvím zvláštních bytostí. Není divu, že bázlivějším jedincům zde není úplně dobře.

Johanka z parku

Vydává nakladatelství Albatros

Autorka: Ivona Březinová

Ilustrace: Markéta Vydrová
Počet stran: 88
Formát: 163×238 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Vyšlo: 24.10.2012

Více o knize Johanka z parku si můžete přečíst zde

——————————————————————————————–

A to ještě neznáte prapradědečka Mojmíra, který sice už mnoho let nežije, ale občas o sobě dává vědět bouřlivým větrem a shazováním tří stejných tašek z neopravitelné střechy. Zdá se, že všechno souvisí s dávno ztraceným knoflíkem z prapradědečkova kabátu. Podaří se sourozencům za pomoci tajemné Johanky z parku vyřešit rodinné záhady?

O autorce:

Ivona Březinová (1964) absolvovala češtinu a dějepis. Pracovala jako učitelka, v letech 2008–2011 vedla katedru tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Je autorkou více než padesáti knížek pro čtenáře nejrůznějších věkových kategorií a velké žánrové šíře; píše autorské pohádky, prázdninové a dívčí příběhy, fantasy. Kritická a čtenářská ocenění si vysloužila především tituly na sociálně ožehavá témata, jako hendikepovaní (Kluk a pes, 2011), drogově závislí, dívky s mentální anorexií (trilogie Holky na vodítku, 2002–2003) nebo onemocnění nejbližších (Lentilka pro dědu Edu, 2006, nové vydání 2012).

Ukázka z knihy:

V noci tekly z nebe proudy vody a byl velký vítr. Celým domem to fučelo a hučelo jako na strašidelném hradě při výročním sletu čarodějnic. Pak se zdálo, že běsnění na chvíli utichlo, jenže než se domem stačila rozlít klidná noční pohoda, bylo to zpátky.
„Já tyhle podzimní vichry tak nemám ráda,“ vzdychla maminka a obrátila se v posteli na druhý bok.
„Já je přímo nenávidím,“ pokýval tatínek souhlasně hlavou a taky se chystal obrátit na druhý bok.
Jenže vtom se ozval zvuk, jako když po šikmé střeše jejich domku sjíždí uvolněná taška z pálené hlíny. A opravdu, vzápětí bylo slyšet třesknutí, jak dopadla na dlážděnou terasu před domem a rozbila se. A hned za ní druhá a potom i třetí.
„Už je to tu zase,“ zavyl zoufale tatínek a štrachal se z postele jako vorvaň toužící se dostat z mělčiny na volné moře.
Když konečně stál na nohou, natáhl si přes pyžamo policejní uniformu a vklouzl do bačkor se znáčkem supermana. Vyšel na chodbu a s povzdechem stoupal po schodech k podkrovnímu bytu babičky Hermíny.
„Pojď dál,“ křikla na něj přes dveře a tatínkovi bylo jasné, že už ho čeká.
Když vstoupil do ložnice, seděla babička v květované noční košili na posteli, na hlavě měla červenou koupací čepici se schlíplou bambulí a na klíně lavor. Ten se zvolna plnil vodou, jak do něj dírou po uvolněných taškách vesele pršelo.
„Někdy si říkám, že kdyby na tomhle místě stála místo postele vana, byl by život mnohem hezčí,“ bručel tatínek.
„Bohumíre, o tom už jsme mluvili mockrát. Když můj děda Mojmír tenhle dům dostavěl, pozval si pana Vaňáska z Mokropes.
Ten přišel s virgulí a určil, kde je v domě nejvhodnější místo k spánku. A to místo je právě tady. Spal tu můj děda, spal tu můj tatínek a teď tu spím já,“ oddeklamovala babička Hermína a přitom poposedávala rozčileně na posteli, až trochu vody vyšplouchlo z lavoru na polštář. „No vidíš, co děláš,“ osopila se na syna. „Náhradní tašky jsou v prádelníku, tam, co vždycky.
Tak tu díru zadělej, ať můžeme zase spát.“
(Str:16)

Lední medvídek

Čtení pro malé děti o dvojici malých ledních medvíďat. Ukazuje sourozenecké soupeření, ale i schopnost navzájem si pomáhat. Kniha doplněna DVD s filmem a naučnou prezentací.

Rok vydání: 2009
Napsáno: 2008
Stran: 32
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Lara Gurin
Nakladatel: Knižní klub, edice Já a moje rodina
Náklad: 3700
ISBN: 978-80-242-2297-4
Poznámka: Součástí knihy je DVD s patnáctiminutovým otextovaným filmem.
V projektu Já a moje rodina vyšly svazky: Lední medvídek, Lvíče, Malý šimpanz a Slůně.
Vyšlo též slovensky: Ľadový medvedík

ANOTACE:

Dva malí lední medvídci, stejně staří bráškové, spolu stále soupeří. Zvlášť jeden z nich se vychloubá, že je silnější a mrštnější než ten druhý. Ale pak se najednou sám ocitne v nebezpečí. Přispěchá mu jeho slabší bráška na pomoc?
Součástí knížky je DVD s naučným programem a 15min. filmem, který znáte z televizního seriálu ČT Já a moje rodina.

UKÁZKA:

Okno do komína (1. vydání)

Kniha o klukovi Lukovi, který se spřátelí se Štěpánem Pánem, majitelem cihelny. Luk je sám s maminkou, jeho táta prý v daleké Africe staví most. A tak ho Luk vyhlíží komínem…

Okno_do_komÃna_1vydani_malÃ©

Rok vydání: 2009
Napsáno: 2008
Stran: 48
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Vlasta Baránková
Nakladatel: Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha
Náklad: 8200
ISBN: 978-80-211-0569-0
Poznámka: První kniha projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Neprodejná kniha určená prvňáčkům, kteří se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti.
V roce 2013 vyšlo 2. vydání v Albatrosu, tentokrát určeno pro širokou veřejnost.
Pracovní listy ke knize jsou ke stažení na stránkách Albatrosu ZDE:
Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA z aplikace Booko:

ANOTACE:

První vydání této knihy se nedá koupit. Tahle knížka je určena jen prvňáčkům, kteří se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti. Iniciátorkou projektu je Mgr. Ivana Hutařová a řešitelem Národní pedagogická knihovna Komenského, jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání.
Začínající čtenáři spolu s klukem Lukem nahlédnou tajemným starým komínem třeba až do Afriky. Budou kamarádit s čápy, s holčičkou Nelkou a také se Štěpánem Pánem, který opravdu nezkazí žádnou legraci.

POZNÁMKA K PRVNÍMU (NEPRODEJNÉMU) VYDÁNÍ:

Pozor, pozor! Určeno jen těm, kteří se zapojili do obrovské dobrodružné akce s názvem Knížka pro prvňáčka! Tajné heslo: Už jsem čtenář.

Milý čtenáři,
držíš v ruce knížku, kterou jsme pro tebe s radostí vytvořily. Doufáme, že aspoň kousek té radosti přešel při čtení i na tebe. Možná jsi knihu přečetl úplně celou sám, možná ti občas někdo pomáhal. Ale zvládl jsi to. Tuhle knihu totiž nezíská každý. Nedá se koupit v obchodě ani vyhrát v soutěži. Naši knihu smí vlastnit jen ten, kdo se právě naučil číst. Můžeš tedy hrdě zakřičet: Povedlo se! Už jsem čtenář!
Knihu Okno do komína ti dáváme za odměnu. Tím, žes ji přečetl, se před tebou otvírají okna do celého světa. Tak se pořádně dívej!

Ivona Březinová a Vlasta Baránková

UKÁZKA 1:

Po kolejích tlapká kluk. Jmenuje se Lukáš, ale říkají mu Luk. Kluk Luk.
Klouže se a dělá vlak. Troubí a píská a výská. A vlak už vráží na nádraží, kde čekají Dan a Tom.
„Vystupovat! Konečná!“ volají a mají pravdu, protože koleje dál nevedou.

Luk se rozhlíží. Zvědavě kroutí hlavou sem a tam. Kam se podívá, tam je nějaká sesutá zeď. Hromada cihel. Nebo dveře do prázdna. A přímo nad hlavou komín. Kulatý a tak vysoký, že může šimrat mraky na břiše. Pyšně kouká do oblak i na okolo poletující ptáky. A na klubko dětí dole na trávníku. Mezi dětmi lelkuje Nelka. Nic nedělá. Jen si komín prohlíží ze všech stran.

„Páni, tady by se to hrálo na lupiče,“ křičí Luk na Dana s Tomem a šplhá hromadou sutin ke komínu.
Obejde ho kolem dokola a dlaní hladí jeho oprýskanou tvář.
„Tváříš se jako kakabus, komíne.“
A komín mlčí a mlčí.
V bodláčí číhá černý kocour.
„Co ty tu děláš?“ ptá se Luk.
A kocour hup do komína temnou dírou kousek nad zemí.
„Aha, ty tu bydlíš,“ říká Luk. „Haló, kocoure Kominíku, můžu taky dál?“ volá a opatrně se sune do díry za ním.

V komíně je tma. A taky průvan, který Lukovi zvedá vlasy. Jen úplně nahoře vidí malé kolečko světla. Luk zakloní hlavu a kouká a kouká.
Kolem to fouká, fučí a hučí, ale Lukovi to nevadí. Je právě námořní kapitán a obřím dalekohledem hledí daleko.
A moře je modré a bílé. Za mořem je Afrika. A v Africe žijí žirafy a sloni a lvi. A taky táta.
Do komína nakouknou Dan s Tomem.
„Kde jsi? Vymysleli jsme hru na mimozemšťany.“
Luk jen zavrtí hlavou. Hra na vyhlížení táty je lepší.

Venku se šeří. Kolečko nahoře na komíně ztmavlo soumrakem.
Vlak na kolejích píská:
„Domů, děti! Honem! Nelelkuj, Nelko! Za chvíli bude tma a mámy na vás čekají s večeří.“
„Ahoj, komíne!“ řekne Luk. „Už musím jít. Ale přijdu zas!“

UKÁZKA 2:

„Taky umíte vylézt na strom, Štěpáne Páne?“
„No jasně,“ kasá se Štěpán Pán, „ale musí mít silné větve, aby mě neupustil.“
„Hm,“ vzdychne Luk. „Mě už upustilo hodně stromů. A jednou to byla pořádná šlupka! Máma říká, že jsem padal jak šiška z borovice. A ona to přitom byla jenom obyčejná třešeň.“
„To víš, Luku, stromy si musíš umět vybírat.“
„Štěpáne Páne, myslíte, že támhleten by nás neupustil?“ ukazuje Luk na urostlý buk.
„Nevím, muselo by se to zkusit.“

Kluk Luk šplhá jako veverka. Zato se Štěpánem Pánem je to bída.
„To je ale filuta, ten strom,“ funí Štěpán Pán, „hlídá si mě, abych na něj nevylezl a on mě pak nemusel držet, lenoch jeden líná.“

RECENZE 1:

Březinová, Ivona: Okno do komína
Autor článku: Milena Šubrtová – 28.1.2010, ILiteratura

Ivona Březinová: Okno do komína, Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2009, 48 stran.
Útlá knížka spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátorky Vlasty Baránkové Okno do komína již našla své dětské čtenáře, přesto se na knihkupeckých pultech vůbec neobjevila. Publikace totiž není volně prodejná a získat ji mohli výhradně žáci, kteří se prostřednictvím škol či knihoven zapojili do projektu MŠMT ČR Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka, jehož řešitelem je Národní pedagogická knihovna Komenského jako jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání. Cílem projektu je podpořit zájem dětí o četbu a knížka zde funguje nejenom jako důležitý motivační prostředek, ale především jako odměna, stvrzující nově nabytou čtenářskou dovednost obdarovaných dětí – vždyť je to právě zvyšující se úroveň čtenářských dovedností, která je jedním z nejviditelnějších ukazatelů žákova růstu. „Knihu Okno do komína ti dáváme za odměnu. Tím, žes ji přečetl, se před tebou otvírají okna do celého světa. Tak se pořádně dívej!“ vzkazují autorky dětskému adresátovi.
Kulisy příběhu jsou pohádkově nadčasové, leč autorka drží své vyprávění ve vymezených mantinelech realistického příběhu ze života dětí. Prvňáček Lukáš – kluk Luk – objevuje nový svět i mezigenerační přátelství díky starému komínu v polorozpadlé cihelně. Komín slouží Lukášovi jako dalekohled, jímž nahlíží do exotických krajin, i jako raketoplán pro cestu do samotného vesmíru. Fantazijní výlety pak střídá nemenší dobrodružství, když si na vrcholku komína udělají hnízdo čápi. Hrdinova fascinace obětavou soudržností čapí rodiny a péčí dospělých ptáků o vyhladovělé potomky představuje poněkud posmutnělou paralelu k Lukášově neúplné rodině. Chlapec stále vyhlíží dlouhodobě nepřítomného tatínka a pomyslné okno starého komína je pro něj únikovým průhledem do jiných světů, skrývajících naději, že se s tatínkem setkají. Březinová zakončila příběh harmonizujícím, zároveň však do proudu vyprávění věrohodně zakomponovaným, optimistickým závěrem – ostatně knížka za odměnu by neměla zanechávat čtenáře rozesmutnělé.
Texty pro začínající čtenáře se většinou vyznačují nekomplikovanou výstavbou jazykového plánu, autorce se však podařilo skloubit požadavek jednoduchosti a čtenářské srozumitelnosti s estetickou působivostí. V krátkých větách využívá rytmu i rýmu, paronomázií, zvukomalby a všechny tyto prostředky jsou v textu funkční, neboť rozvíjejí naznačené významy a podtrhují aspekt hry a hravosti. Ilustrace Vlasty Baránkové zdařile doplňují a vtipně konkretizují představy, evokované textem (například čapí hnízdo vystlané kanafasovými peřinkami).
Březinová i Baránková jsou plodnými autorkami, které svým dílem oslovují adresáty různých věkových kategorií (Březinová publikuje od 90. let 20. století a je autorkou šedesátky knih pro děti, mládež i dospělé; Baránková se ilustraci věnuje od 60. let a za ilustrační doprovod dětských knih získala řadu mezinárodních i domácích ocenění), nejzdařilejší jsou však jejich počiny na poli tvorby pro nejmenší dětské čtenáře. Okno do komína se k nim řadí a nepochybně začínající čtenáře utvrdí v tom, že četba může přinášet příjemné prožitky.

RECENZE 2:

Útlá knížka spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátorky Vlasty Baránkové OKNO DO KOMÍNA (Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2009) již našla své dětské čtenáře, na knihkupeckých pultech se však neobjevila. Publikace není volně prodejná a získat ji mohou pouze žáci, kteří se prostřednictvím škol či knihoven zapojili do projektu MŠMT ČR Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka, jehož řešitelem je Národní pedagogická knihovna Komenského jako jedno z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání. Cílem projektu je podpořit zájem dětí o četbu a knížka zde funguje nejenom jako důležitý motivační prostředek, ale především jako odměna, stvrzující nově nabytou čtenářskou dovednost obdarovaných dětí.
Ivona Březinová napsala pro tuto příležitost jednoduchý, leč půvabný příběh, jehož působivou poetiku podtrhují ilustrace Vlasty Baránkové. Předem je nutno předeslat, že toto spojení obou autorek na ploše knížky pro začínající čtenáře se ukázalo být velmi šťastným. Ilustrace citlivě rozvíjejí obraznost příběhu a zároveň respektují jeho ukotvení v realitě. Důležitou roli svěřila Březinová motivu vysokého komína, jenž se stává středobodem dětských her. Opuštěný komín polorozpadlé cihelny se mění v útočiště dětí a toulavých koček, v kaleidoskop i dalekohled, jímž dětský protagonista nahlíží do vysněných končin, ba dokonce do samotného vesmíru. Ten největší zázrak však prvňáček Lukáš – kluk Luk – zažije, když si na komíně vybudují hnízdo čápi. Soudržnost čapí rodiny a jejich neúnavná péče o potomky (stejně jako narození malých koťat) tvoří paralelu k hlavní dějové linii, jíž je chlapcův stesk po dlouhodobě nepřítomném otci. Překvapivý tatínkův návrat není jen úlitbou literární konvenci, neboť Luk pro splnění svého přání neváhá riskovat a nasadit všechny své síly. Březinová se tak s idylickým zakončením vyrovnala vcelku věrohodným způsobem.
Text koresponduje s předpokládanými čtenářskými kompetencemi prvňáčků, přesto ho Březinová dokázala vynalézavě ozvláštnit řadou aliterací, paronomázií, rýmových shod v proudu textu, epanastrof a dalších stylistických hříček. Vtipně skloubila požadavek čtenářské jednoduchosti s estetickou funkcí a opět potvrdila svoji pozici autorky, které se nejvíce daří v prostoru tvorby pro čtenáře předškolního a mladšího školního věku.

(mš). Příspěvek k dětskému čtenářství. In: Ladění 4/2010, s. 23 – 24.

ČLÁNEK:

Hutařová, Ivana. Knížka, která se nedá koupit. In: Grand Biblio č.9/2009, s.11.

Neotesánek (1. vydání)

Základy společenského chování pro nejmenší. I Neotesánek se musel naučit chovat, aby z něj nebyl neotesanec. Jak poznává, že má pozdravit, poprosit, poděkovat… kůra z něj rychle padá.

Rok vydání: 2005
Napsáno: 2004
Stran: 34
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou, naučná literatura
Ilustrátor: Olga Franzová
Nakladatel: Albatros, edice Karneval
Náklad:
ISBN: 80-00-01468-8
Poznámka: Suk 2005 – Cena učitelů
2. vydání: Albatros 2012

ANOTACE:

Na drobných příhodách malého Neotesánka je vidět, jak se z neotesance stane prima kluk. Jak? Stačí se správně chovat.

OBSAH:

Jak to všechno začalo
Děkuji
Prosím
Dobrý den!
Na shledanou!
Neskákej nikomu do řeči
Podávej ruku
Promiň!
Dávej přednost ve dveřích
Nelži
Při jídle se nemlaská, nesrká a nefuní
Nůž do úst nepatří
Při řeči se dívej lidem do očí
Myj si ruce!
Při zívání si dávej ruku před pusu
Odpadky patří do koše
Splachuj na záchodě
Pouštěj sednout starší
Hopíkovo zaštěkání na závěr

UKÁZKA:

Jak to všechno začalo
Uprostřed velkého města stál nový dům a v něm bylo mnoho bytů. Ze všech se ozýval dětský smích, pláč i křik, jen v jednom bytě bylo ticho. To proto, že tam žádné děťátko neměli.
„Chtěla bych miminko, ale ono nepřichází,“ stěžovala si často paní svému muži.
Ten to nakonec nevydržel a vydal se do lesa. Tam našel pěkný kus dřeva a začal ho otesávat do podoby miminka.
Tesal, tesal, ale nedotesal. Spustil se prudký liják, a tak pán i s nedotesaným miminkem v náručí pospíchal domů.
„To je ale pěkné miminko,“ zajásala paní a hned se rozhodla, že bude jeho maminkou.
„Teprve bude pěkné,“ namítl pán a hned souhlasil, že bude jeho tatínkem.
Ale jakmile tatínek vzal do ruky nástroje, že miminko pěkně dotesá, maminka mu v tom zabránila.
„Musím ho přece dotesat,“ řekl tatínek dotčeně. „Když zůstane neotesaný, budou s ním pořád jenom problémy. A on sám pak bude mít problémy celý život.“
„Ale takhle ne,“ obrátila se maminka na tatínka vyčítavě. „To se přece dělá úplně jinak.“

RECENZE:

Jako protiváhu ke kouzelným tradičním pohádkám bych doporučila účelovou, ryze výchovnou malou pohádkovou knížku NEOTESÁNEK, která vyšla v nakladatelství Albatros už v roce 2005. Napsala ji Ivona Březinová, ilustrovala Olga Franzová a její podtitul zní Základy společenského chování pro ty úplně nejmenší. Kupodivu mravoučné, ale hezky napsané minipříběhy, jsem musela nedávno číst mé šestileté vnučce jeden za druhým. Sledovala je napjatě a s hlasitě vyjadřovaným porozuměním. – Knížečku je potřeba začít číst od začátku, aby děti pochopily nadsázku pohádky, ovšem není nutné ji zvládnout naráz, to by asi v kolektivu neuspělo. Ale jako vhodné výchovné chvilky se určitě osvědčí.

PhDr. Vladimíra Gebhartová
Knihy pro děti.In:Zpravodaj Asociace předškolní výchovy. Praha

ZAJÍMAVOST:

Tato publikace slouží jako učební text na hodinách češtiny v Holandsku.

Překlad: Juliana van Keulen

HRA:

V sekci Hry najdete didaktickou hru vycházející z knihy Neotesánek.

Holky na vodítku – Jmenuji se Alice (1. vydání)

Příběh narkomanky Alice od nevinně se tvářících experimentů s léky až po drsný pád na heroinové dno. Kniha se v jedné rovině odehrává v léčebně, v druhé je psaná jako Alicin deník.

Rok vydání: 2002
Napsáno: 2000
Stran: 126
Žánr: romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
Nakladatel: Albatros
Náklad: 3000
ISBN: 80-00-01077-1
Ocenění: Zlatá stuha 2002, Cena učitelů 2002, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 4. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2002
2. vydání Jmenuji se Alice (2007)
3. vydání Jmenuji se Alice (2018)
vyšlo v srbštině Zovem se Alisa (2016)
vyšlo v polštině Mam na imię Alicja. Jestem narkomanką (2019)

ANOTACE:

Tři příběhy dívek postižených patologickou závislostí. Děj probíhá ve dvou časových rovinách, z nichž první se odehrává v psychiatrické léčebně a tvoří jednotící prostředí všech tří příběhů, druhou rovinu vždy tvoří psychoterapeutický deník té dívky, která je pro daný díl hlavní postavou. V deníku jsou v chronologickém sledu vylíčeny životní osudy dívek a události, které vedly ke vzniku jejich závislosti.
V léčebně si dívky připadají jako „na vodítku“, protože jsou „drženy zkrátka“, nesmějí léčebnu opustit, jsou přísně kontrolovány, ale tím i ochraňovány před „zlým světem tam venku“. Jsou hlídány před vlastní volností, kterou samy zatím nedokážou zvládnout tak, aby svým závislostem znovu nepodlehly.

Alice je inteligentní gymnazistka, jíž rodiče už v dětství naprogramovali budoucnost všemi uznávané lékařky. V rodině panuje kariérismus a z něj vyplývající stresy jsou řešeny nejrůznějšími léky. Výchova je strohá, neodpouštějící a neslevující z vysokých nároků. Na přátelské popovídání není čas. Alice začíná mít pocit, že neobstojí. Navenek sice ještě touží rodičům vyhovět, ale sotva se vyskytne skulina v podobě samostatně, a tudíž svobodně, prožitých prázdnin, zatouží být sama sebou a vyzkoušet si vše zakazované. Tak se na jedné diskotéce dostane k drogám. Nové pocity, zážitky a láska k jednomu z feťáků ji nutí vyhledávat drogu znovu a znovu. Narkomanský kolotoč se všemi jeho projevy se rychle roztáčí. A když už nezbývá vůbec nic, jsou tu doširoka otevřené dveře bezděkovské léčebny.

UKÁZKA:

Jmenuju se Alice a jsem narkomanka. A jsem ráda, že to o sobě už dokážu takhle napsat, přiznat si to. Žiju teď v léčebně pro odvykání závislostí a snažím se psát si deník o tom, jak to všechno bylo. Musím prý v sobě najít ty bludný kořeny, který jsem překročila, a některý jsem překročila už hodně dávno.

„Tak už máme doma gymnazistku, tatínku,“ řekla tehdy, před dvěma a půl lety, máma pyšně.
Tváří se, jako by to snad byla její zásluha, pomyslela jsem si. Vždyť jsem u přijímaček získala největší počet bodů ze všech, táta nemusel nikde nic podmazávat, jako třeba rodiče Andrey nebo Zory.
„Gymnazistku?“ opáčil táta roztržitě a zapálil si další cigaretu. „No jo, gymnazistku.“
Vypadalo to, že ani nezaregistroval, že jsem byla u přijímaček. Nadechla jsem se, že tátovi vysvětlím, že gymnázium, to je taková ta střední škola všeobecně vzdělávacího typu, která studenty připravuje na vysokou, a že do něčeho podobnýho před lety taky chodil, ale máma mě předešla.
„Tak jsi nám udělala radost, Alice, a s tatínkem jsme se rozhodli, viď, táto, a nekuř pořád,“ obrátila se k otci, „že ti pořídíme počítač, víš, abys jako měla svůj vlastní a nemusela ho mít dohromady s Vilímkem.“
Tak přece nějaký uznání, uvědomila jsem si potěšeně. Je to sice dárek spíš pro Vilíma než pro mě, ale aspoň mi ten holomek nebude mazat soubory. Co si člověk nezakódoval, to neměl.
„Tak co?“ dolehla ke mně mámina dychtivá otázka.
„Co jako?“
„No, co tomu říkáš?“
„Je to skvělý, fakt,“ rozehřála jsem se konečně. „Moc vám děkuju.“
„Počkej, a to ještě není všechno,“ pokračovala máma nadšeně. „To budeš koukat. Táta do toho koupil takovou tu elektronickou encyklopedii anatomie.“
„Anatomie?“ opakovala jsem v naději, že špatně slyším.
„No, aby ses mohla připravovat na tu medicínu, kterou přece budeš po gymnáziu studovat. To víš, holka, to chce soustavnost. Na lékařskou fakultu jsou obtížné přijímačky a navíc je tam nepředstavitelný nával.“
„Hm.“ To kdyby řekla ve škole, tak se všichni smíchy potrhaj. Právě přišlo oznámení o jejím přijetí na gympl a máma už mluví o přijímačkách na medicínu.
„Tak co je?“ dotírala dál máma. „Ty snad nemáš radost?“
„Ale jo. Já jen, že bych teď spíš potřebovala novýho walkmana.“
„Walkmana? To snad nemyslíš vážně! Slyšíš to, táto, a nekuř pořád.“
„Bolí mě koleno,“ opáčil otec. „Myslíte, že bych si měl vzít ještě jeden Ibuprofen?“
„Ale to si vem co chceš,“ řekla máma nakvašeně. „Hlavně nekuř nebo Vilímek zase dostane záchvat.“
Táta típnul rozkouřenou cigaretu a okamžitě si zapálil další. Když si to po chvíli přece jen uvědomil, prohlásil, že ještě musí něco zařídit ve firmě. Před odchodem spolkl dvě křiklavě růžové tabletky a do ruky mi vsunul několik šustících bankovek.
„Na toho walkmana,“ syknul tiše, aby to máma neslyšela. Jak ji oba známe, určitě by to považovala za vrcholně nepedagogické. Ona je totiž učitelka tělem i duší.
„Já chci taky novýho walkmana,“ vřísknul Vilím, kterej se nám neočekávaně vynořil pod rukama.
„Dostal jsi ho před měsícem,“ usadila jsem ho.
„No a?“
„No bé!“
Tátu z toho očividně rozbolelo i druhý koleno a rezignovaně znovu sáhl do peněženky.
Vrcholně nepedagogické, pomyslela jsem si. Ale fakt je to, že až do večera byl od bráchy klid.
Máma spolkla Paralen a usadila se nad písanky plný kaněk. Když měla opraveno, začala psát úkol s Vilímem. To bylo vždycky lepší zmizet co nejdál. Zavřela jsem dveře a nasadila si starýho chrčícího dobráka walkmana.

Gympl byl úlet. Vůbec se mi tam nelíbilo. Najednou jsem nebyla nejlepší, byli tu jiný, který mě převálcovali jak vylisovanej čtyřlístek. Najednou bylo potřeba se učit, což jsem ze základky neznala. Vrcholně mě to otrávilo.
Přinesla jsem první pětku a máma si musela vzít dva prášky na bolení hlavy.
„Jak chceš jít na medicínu, když budeš propadat z biologie?“ kvílela pronikavě.
„Nechci jít na medicínu.“
„Cože nechceš? Jak nechceš?“ nechápala máma a preventivně si vzala prášek na zažívání. „Ona nechce! A co teda chceš?“
„Nic,“ pokrčila jsem rameny.
Ale nápor kvanta novejch informací mě s prudkostí rozvodněný Niagáry podrazil nohy. Než jsem se rozkoukala a zjistila, že všichni kolem se tu a tam doma šprtaj a některý dokonce dřou od rána do večera jako by příští měsíc chtěli dostat Nobelovku, bylo tu čtvrtletí a s ním pět trojek s dokrvava odřenýma ušima.
„Tak takhle ne, holčičko,“ křičela na mě máma. „Takhle by to nešlo. A nehrb se pořád!“
Uchvátila mě dokonalá představa, že se ze mě stává velbloud.
Tátu naopak očividně ničil zvuk mámina pronikavého hlasu. Bylo vidět, že trpí, a po chvíli skutečně sáhl po pilulkách neidentifikovatelné barvy. Pak už jen souhlasně pokyvoval hlavou uvězněnou v cigaretovým dýmu.
„Ode dneška budeš pěkně sedět doma a učit se, rozumíš?“ pokračovala máma. „Žádný kino, žádný courání venku, žádná televize. A dívej se mi do očí, když s tebou mluvím.“
„No jo,“ řekla jsem otráveně, protože takovýhle řeči mě oslověj asi jako ledního medvěda v období zimního spánku.
Nastal teror. Celý hodiny jsem seděla nad učebnicema jak přikovaná a snažila se dohnat látku uplynulejch tří měsíců. Zmáhalo mě to. Bolela mě hlava a věčně se mi chtělo spát.
„Holky, mně už to šprtání leze na mozek,“ povzdychla jsem si těsně před pololetníma písemkama Zoře a Andree. „Už to prostě nestíhám. Vy jo?“
„My?“ mrkla Zora na Andreu. „Jasně, že jo. V pohodě.“
Nechápala jsem to. Na základce nebyly nic moc. Na gympl se dostaly díky úplatkům a teď na tom obě byly líp než já. Prostě zvládaly.
„Hele, zkus tohle,“ navrhla mi Zora poté, co se s Andreou domluvily očima.
„Není to návykový?“ zeptala jsem se opatrně při pohledu na malou skleničku z poloviny naplněnou bílými tabletkami. Moc velkou důvěru ve mně zrovna nevzbuzovaly, zvlášť, když jsem si vybavila otcův rituál polykání jeho Ibuprofenů.
„Návykový? Blázníš?“ rozesmála se Zora. „Ale jestli nechceš…“
Jenže já chtěla.
Stačilo spolknout malou bílou tabletku a člověka to rázem nastartovalo k neuvěřitelnejm výkonům. Dokázala jsem se učit dlouho do noci, svěží tak, že bych snad ani nemusela chodit spát. Ráno to bylo horší. Ale když jsem si vzala bobuli i před vyučováním, ohromně mi to pak ve škole myslelo. Mívala jsem pocit, že klidně vymyslím druhou teorii relativity.
Znovu jsem se dostala na špičku a máma svým kolegyním ve škole opět začala vykládat, že až dodělám gympl, půjdu určitě na medicínu, protože to je přece jen prestižní povolání, a ne jako kantořina, na kterou všichni koukají skrz prsty a na chudáka učitele si dneska každý otevře ústa. (Každej normální člověk by řekl hubu, ale naše máma…)
Netušený úspěchy ve škole měly za následek, že si mě starouškové opět přestali všímat. Dcera, u níž už měli strach, že se porouchala (a tolik peněz to dítě stálo, jen si spočítejte všechny ty hodiny klavíru, lekce tenisu a jazykové kurzy, za to by už člověk dávno měl cestu kolem světa), opět šlapala na plné obrátky. Draze pořízený kvalitní spotřebič neselhal. Už nebylo nutné ho kontrolovat, protože opět jel podle programu.
Bílý bobule mi dodávaly sebejistotu. Díky nim jsem zase měla spoustu volnýho času a to mě ještě čekaly prázdniny.

RECENZE 1:

(…) Druhý příběh z volné edice o mladických nerozvážnostech s tragickými důsledky nese název JMENUJI SE ALICE. Tentokrát se dostane na scestí vzorná gymnazistka s nalinkovanou lékařskou kariérou. Snaží se, ale jen co je z dohledu přísných rodičů, zkouší všechno „zakázané ovoce“, drogy bohužel nevyjímaje.
Obě „Holky na vodítku“, jak Ester, tak Alice dostanou od života šanci vyskočit ze zběsilého kolotoče, ale bude to podle všeho i jejich šance poslední.

Karel Hejč: Trpkost zakázaného ovoce. In: Dáma č.5, 3. 11. 2002

RECENZE 2:

Stop drogám! To je závěrečné rozhodnutí hrdinky paperbackové knížky JMENUJI SE ALICE (Praha, Albatros 2002), ústřední postavy druhé části projektovaného triptychu Holky na vodítku Ivony Březinové. „Na vodítku“ jsou dívky drženy léčbou v psychoterapeutickém ústavu, samy už neschopné vyvázat se z těžkých závislostí. Po gamblerce Ester se v centru autorčiny pozornosti ocitá narkomanka Alice, která se okrajově objevila už v první části, stejně jako bulimička Martina, jíž má být věnována část třetí. Návaznost příběhů dívčích selhání tedy není chronologická, probíhají paralelně jako sólové party na nevýrazně ozvučeném pozadí. Martinu autorka překvapivě uvádí jako nový přírůstek i s drastickým předvedením jejích potíží, v prvním díle už jednou vylíčených. Je to nedopatření? Avizo pro třetí díl? Sklon k popisu nechutných výjevů? Těžko rozhodnout.

Sólistkou je nyní Alice. Kompoziční postup má autorka už vyzkoušený. Alice píše „zpětný“ deník jako terapeutickou sebereflexi, autorka zachycuje výjevy z léčebny, které jsou však krátké a literárně nevyužité. Alicin deník působí autenticky. Kreslí strmý sesun sedmnáctileté gymnazistky do hloubky drogové závislosti, hraničící až s nebezpečím smrti. I tento deník je ovšem stylizovaný autorský part. Březinová v něm našla šanci předvést znalost hrubého slovníku narkomanů a dramaticky popsat podoby psychických rozkoší a hrůz, které prožívají i za cenu ztráty života.
Autorka však nevyvážila zaujatost a hrubost deníkového svědectví přesvědčivostí pozitivní vize ani kultivací vlastního partu. Fabuli uzavřela nečekaně náhle a spolu s celkovým grafickým pojednáním edice posunula knížku do roviny komerční četby, i když protidrogový apel si zaslouží uznání.

Věra Vařejková: Příběh narkomanky Alice. In: Ladění 1/ 2003, s. 23

Holky na vodítku – Jmenuji se Alice (2. vydání)

Rok vydání: 2007
Napsáno: 2000
1. vydání (2002)
3. vydání (2018)
Stran: 126
Žánr: romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
Nakladatel: Albatros
Náklad: 3970
ISBN: 978-80-00-01950-5
Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
Ocenění: Zlatá stuha 2002, Cena učitelů 2002, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 4. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2002
Vyšlo v srbštině Zovem se Alisa (2016)
Vyšlo v polštině Mam na imię Alicja. Jestem narkomanką (2019)

Holky na vodítku – Jmenuji se Ester (1. vydání)

Ester věčně chybí peníze. Když se jí naskytne možnost hrát na automatech, neváhá. Jenže kolotoč závislosti se rychle roztáčí. Děj se odehrává v léčebně, druhou rovinu tvoří Esteřin deník.

Rok vydání: 2002
Napsáno: 2000
Stran: 148
Žánr: romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
Nakladatel: Albatros
Náklad: 3000
ISBN: 80-00-01047-X
Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
Ocenění: Zlatá stuha 2002, Cena knihovníků Suk 2002, Cena učitelů 2002, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 9. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2002
2. vydání (2007), 3. vydání (2017)
vyšlo v srbštině Zovem se Ester (2016)

ANOTACE:

Ester je dívka z početné rodiny, kde se sice všichni mají rádi, ale nikdo se o nikoho příliš nestará. Ester doma pociťuje nedostatek soukromí a navíc se upne k myšlence mít svoje vlastní peníze. Čím dál víc začíná využívat kamarádského pohostinství rodinného přítele Romana, majitele baru a herny, a od první nesmělé výhry se rychle propadá do závislosti na hracích automatech. Nezastaví ji ani odhalení její rodiny, ani láska ke Kristiánovi. Ester lže, krade a podvádí a postupně ztrácí všechno a všechny. Domovem se jí stává pasťák. A tak není divu, že psychoterapeutická léčebna, do níž se nakonec dostane, je pro ni přijatelným azylem.

UKÁZKA:

Najednou stroj zamrkal, zapištěl a vytřeštil na mě všechny tři oči plné hroznů. Vzápětí se do výherní misky vysypal tenký proud mincí. Znělo to jako zurčení nějakého kovového potůčku, jako tleskání plechového trpaslíka, jako… jako….
„Romane, já jsem asi vyhrála!“ křičela jsem nadšeně. „Ono to vážně funguje, podívej,“ běžela jsem k baru a ukazovala Romanovi hrst právě vyhraných desetikorun.
„No vidíš, a pak že je to proherní šmejd,“ bručel Roman naoko. „Fuj, takhle ošklivě o něm mluvit, hned se mu omluv.“
„Omlouvám se ti, ó velký výherní automate,“ šaškovala jsem před strojem a s barovou stoličkou mu zatančila něco na způsob vášnivého tanga, aspoň jsem si myslela, že takhle vypadá vášnivé tango.
„Tak kolik ti vlastně dal?“ zeptal se Roman zvědavě.
„Já… já vlastně ani nevím.“
Byla jsem tak oslněná faktem, že mě stroj ráčil obdařit svou přízní, že mi vůbec nezáleželo na tom, kolik jsem vyhrála. I kdyby to byla jen jedna jediná dvacka, byla bych štěstím bez sebe.
„Tak to spočítej, ne?“ smál se Roman. „Ty jsi vážně ale trdlo.“
Sedla jsem si k nízkému stolku a horečně přepočítávala majetek.
„Deset, dvacet, třicet, čtyřicet… sto šedesát, Romane, slyšíš? Dal mi sto šedesát káblí, není to úžasný?“
Nejvíc mě fascinoval fakt, že mi ten stroj něco dal úplně zadarmo. Jen tak. Bez nějakýho snažení. Nemusela jsem nic umět, nic znát… stačilo mačkat tlačítka a bejt trpělivá. V tu chvíli jsem zapomněla, že jsem toho plechouna už několikrát nakrmila, a ještě ke všemu Romanovými penězi, a nikdy mi nic nenadělil. Dnešek rázem všechno smazal, odškodnil. Uchlácholil. Nastartoval.
Ano, nastaroval. Právě tohle byl jeden z těch okamžiků, kdy naprosto selhal můj pud sebezáchovy. Ale copak jsem něco takovýho po sobě tenkrát mohla chtít? Bylo mi třináct, proboha. Jak má třináctiletá holka vědět, že se jednou pitomou stovkou (těch šedesát korun mi tenkrát Roman odečetl jako svůj vklad do hry) může vesele řítit do pořádnýho průšvihu? A i kdybych to tehdy věděla… v tu chvíli mě nezajímalo nic jinýho než fakt, že mám svoje peníze. Svoji první vyhranou stovku.
Kupičku vyhraných mincí mi Roman vyměnil za tak neuvěřitelně novou papírovku, že málem vypadala jako padělaná. Střežila jsem ji líp než pirátskej poklad. Nikomu jsem ji neukázala a taky jsem ji odmítala utratit. Byla krásná, nová a byla jen moje.
Po týdnu mě napadlo, že by bylo hezký mít dvě takový bankovky. Jenže, co když při tom o tu první přijdu? Ta představa byla hrozná. Nejlepší by bylo tu první stokorunu do hry vůbec nezapojovat, říkala jsem si. Ale půjčí mi Roman tentokrát peníze? Když věděl, že jsem švorc, to bylo jiný. Teď ví, že švorc nejsem. A říct si našim? Naši mi nikdy nedávali kapesný, byla jsem ráda, když mi včas zaplatili obědy ve školní jídelně.
Pomyslela jsem si, že by bylo skvělý moct si obědy ve školní jídelně zaplatit sama. A moct si ve výprodeji na náměstí koupit ty nový hnědý kozačky. Nebo mít walkmana. A pořádný brusle…

„Můžete mi to prosím vás rozměnit?“
Pokladní v samoobsluze neochotně sáhla do kasy a z jejích přihrádek vylovila dvě umaštěné padesátikoruny.
„Já bych radši na menší,“ řekla jsem zmateně.
„To myslíš, že mám čas se ti tady přepočítávat s desetníkama?“ vyjela napruzeně. Očividně měla těžkej den a do zavírací doby daleko.
„No to ne. Já myslela desetikoruny,“ pípla jsem.
„Jo a já pak nebudu mít co vracet,“ brblala pokladní, ale přece jen mi za moji krásnou novou stokorunu nakonec podala hrst ošoupaných mincí.
„Děkuju,“ oddychla jsem si, že to mám za sebou.
Teprve na ulici mi došlo, že mi bankovku mohl rozměnit Roman. A mohla jsem ji od něj zase dostat zpátky i s nějakou stejně hezoučkou papírovou kamarádkou. Až vyhraju.
„Co je?“ zeptal se mě Roman sotva jsem vešla.
„Nic.“
„Že jseš tak přejetá.“
„Necháš mě zase zahrát?“ zeptala jsem se opatrně. „Mám dneska svoje peníze. Víš, ty od minule.“
„Jo tak. Klidně. Ale máš na to tak dvacet minut, pak se mi sem navalej chlapi z tiskárny, dneska je vejplata.“
„Hm.“ Už jsem ho neposlouchala. Už jsem seděla na vysoké židličce a do tlamy věčně hladovýho plechouna házela první desetikorunu.
Sežral ji.
Druhou.
Třetí.
Žral jako protrženej.
Teď. Teď už to musí vyjít.
Nevyšlo.
Zbývají tři.
Poslední.
Rukama jsem udělala něco, co mělo vypadat jako pokřižování a zavřenýma očima jsem hypnotizovala trojici roztočených válců.
Jahůdky. Banán. Citrón.
Pěkně kyselý kousnutí.
„Co bulíš?“ postavil přede mě Roman ojíněnou sklenici koly. „Vždyť je to jen hra.“
„Jenomže… já… já jsem chtěla mít nějaký svoje peníze… víc peněz… a jsou fuč. I ta krásná nová stokoruna…“
„Nebul,“ pohladil mě po vlasech. „Jsi jak malá.“
„Nejsem malá… bude mi čtrnáct… brzo,“ škytla jsem uraženě. „A prsa mám největší ze třídy, abys věděl.“

RECENZE 1:

Kdysi mě překvapila odvaha, s jakou napsala Ivona Březinová (1964) do rubriky Zlatého máje (č.3/ 1996) Spisovatelé o sobě a o svém díle, že bude spisovatelkou „hned, jen co dovaří polívku“. Jenže: v té době už nakladatelství Petra připravovalo její první dvě zdařilé knížky Zrcátko pro Markétu a Věra, Nika a sedm babiček. Poté následovaly další příběhy, v nichž se autorka zaměřovala nejen na mladší čtenáře (například Panáček Paneláček), ale i pubertální čtenářky (mimo jiné v příběhu Kde jsi, Pierote?) a nakonec i čtenáře dospělé (dilogie o Madonně). Zkoušela své spisovatelské možnosti (s menším úspěchem) i v biografických vyprávěních: o herečce Kateřině Hrachovcové a modelce Petře Faltýnové.

Nepochybně mnoho autentických biografických rysů (tentokrát anonymních pacientek psychoterapeutické léčebny pro závislé) obsahuje i její trilogie, nazvaná souhrnně Holky na vodítku, s částmi Jmenuji se Ester (o gamblerce), Jmenuji se Alice (o narkomance), Jmenuji se Martina (o anorektičce). Zatím vyšla první část o Ester a lze říci, že zatímco biografické knížky o známých osobnostech svazovaly autorce ruce, tady mohla daleko více uplatnit své nesporné fabulační schopnosti, navíc solidně podepřené konzultacemi s psychiatry i rozmluvami s mladými pacientkami. Výsledný tvar (alespoň tak lze soudit z první části) se podařilo autorce takřka úplně uchránit nástrah zdviženého prstu a v čtivém příběhu přiblížit dospívajícím čtenářkám nebezpečí, která v předchozích generacích byla málem zanedbatelná, alespoň u této věkové kategorie.
Příběh o gamblerce Ester se odehrává ve dvou střídajících se rovinách: v jedné se formou psychoterapeutického deníku dozvídáme o dívce všechno, co předcházelo jejímu přijetí do léčebny, druhá sleduje osud především tří hlavních postav trilogie v léčebně. Ester pochází sice z řádné rodiny, ale ta nefunguje zrovna ideálně. Dívka ve věku, kdy začíná více vnímat, jak to na světě chodí, přistoupí na nabídku rodinného přítele, aby mu pomohla v nedalekém baru lákat hosty ke hře na automatech. V tomto prostředí se zamiluje do nevidomého hráče, o tři rok staršího Kristiána, ale zároveň postupně propadne hráčské vášni. K té je ovšem třeba peněz, a tak se z hrdinky stane zlodějka. Nejprve prodává věci z domova, pokračuje u Kristiána, ačkoli vztah mezi nimi je velmi silný. I když se ji Kristián snaží zachránit, je pozdě: Ester vykrádá auta a přes „pasťák“ se dostane do léčebny.
Režimem v léčebně a vztahy mezi dívkami se autorka zabývá v druhé rovině: vztahy zde procházejí různými stadii, dívkám přísný režim sice vadí, ale zároveň si uvědomují jeho nezbytnost: toto se autorce občas nepodaří zvládnout bez kazu – výchovný tón vkládá někdy do úst samotné Ester, což působí rušivě. Také závěr příběhu je až příliš optimistický: Esteřina rodina se alespoň prostřednictvím bratra ozve, napíše i Kristián (půjde na operaci s nadějí na návrat zraku a o Ester zájem neztratil), do třetice se Ester podaří zvládnout léčebný experiment. Nicméně (pomiňme mimořádně ošklivou ilustraci na obálce knížky) lze říci, že v tomto biografickém žánru se autorce podařilo lépe splnit své zadání než při líčení osudů známých mladých žen. Doufejme, že alespoň jako v knížce o Ester se to Ivoně Březinové dařilo i v příbězích o Alici a Martině, které budou brzy následovat.

René Ditmar: V titulní roli gamblerka. In: Literární noviny 22.7. 2002, s. 30

RECENZE 2:

Knížka Ivony Březinové JMENUJI SE ESTER vychází v Albatrosu (Praha 2002) jako první ze tří projektovaných svazků společně nazvaných Holky na vodítku. Je to chytrý název – obrazně naznačuje výlučnost tematiky, totiž příběhy dívek léčených v psychoterapeutickém ústavu z těžkých závislostí, na jejichž překonání jejich vůle nestačí. Potřebují tedy jiné „vodítko“.
O tom je správné psát. Ale sama paperbacková obálka, která nám představuje Ester poněkud děsivou ilustrací, prozrazuje, že i námět objevný a v dobré vůli varující (tentokrát před nebezpečím gamblerství) může být pojat jako velice konzumní. V tom cítím jistou rozpornost textu, který sice vznikl ve spolupráci s psychiatry a psychology, ale explicite neprozradí, zda jde o beletrizovaný dokument, nebo o autorskou fikci.
K autenticitě ukazují vhledy do života léčených i do léčebných praktik a stylizace Esteřina vývoje ke gamblerství a jeho následků do podoby deníku, jehož psaním má dívka dospět k sebereflexi a k aktivizaci vlastní vůle. Jenže stylizace deníku se neliší od přímého podání autorčina (je například nesena převážně dialogickými pasážemi, přičemž v obou rovinách se vyskytují tytéž nespisovné tvary) a sám osud patnáctileté Ester působí jako silně přeexponovaný, rodinnými poměry počínaje a „pasťákem“ konče.
Tím nemá být řečeno, že podobný případ není v životě možný. Ale jako literární fikci těžko přijmeme lhostejnost rodičů k pobývání jedenáctileté dívky v prázdném odpoledním baru, její tvrdé vyhnání z domu v patnácti letech, milostný vztah s ušlechtilým osmnáctiletým slepcem, osamělým bez kontaktů a bez peněz. Zvlášť poslední uvedený segment mocně čpí konvencí, vypočítanou na sentimentální efekt. Esteřino bloudění od doupěte narkomanů až do rukou sprostého vykradače aut zase spoléhá na efekty drastické a hrubé.
Jistě není neužitečné takovou knížku přečíst. Není nesprávné se chopit tak drsného tématu, ale je škoda nevyužít ho k vlastnímu literárnímu růstu.

Věra Vařejková: Vstup do nevyužité tematiky. In: Ladění, č.3, 2002, s.31 – 32

RECENZE 3:

Na vodítku obvykle vodíme psa, popřípadě nějakou tu malou šelmičku v podobě fretky či ochočené lasičky. Od toho vodítko přece je. Ovšem připnout na vodítko lidskou bytost je dost odvážná představa. Přesto jí spisovatelka Ivona Březinová dala zcela reálnou podobu, když volný cyklus dramatických příběhů ze života mladičkých dívek nazvala právě Holky na vodítku.
„Ani nevím, kdy a jak to vlastně všechno začalo, ale pan doktor tady v léčebně řekl, že bych na to měla přijít a že nejlepší bude, když to všechno napíšu.“ Tak začíná své vyprávění smutná hrdinka knížky JMENUJI SE ESTER. Proč smutná? Je totiž gamblerka, tedy osoba závislá na hazardních hrách. Pochází z početné rodiny, kde se sice všichni mají moc rádi, ale nikdo na nikoho nemá čas. Ester se cítí osamělá a bytostně touží po samostatnosti a vlastních penězích zvlášť. Čím dál víc využívá pohostinství rodinného přítele Romana, majitele beru a herny. Když si na nepatrné výhře úspěšně otestuje své „schopnosti“ hry na automatech, rychle začne klesat do propasti závislosti. Na konci tobogánu jsou krádeže v obchodních domech, bytech, autech i napadení policisty. Logicky následuje diagnostický ústav pro mládež a léčebna pro závislé. (…)

Karel Hejč: Trpkost zakázaného ovoce. In: Dáma č.5, 3. 11. 2002

ROZHOVOR ke knize:

Holky na vodítku – Jmenuji se Ester (2. vydání)

Rok vydání: 2007
Napsáno: 2000
Stran: 148
Žánr: romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
Nakladatel: Albatros
Náklad: 3850
ISBN: 978-80-00-01949-9
1. vydání 2002, 3. vydání 2017
Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
Ocenění: Zlatá stuha 2002, Cena knihovníků Suk 2002, Cena učitelů 2002, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 9. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2002
vyšlo v srbštině Zovem se Ester (2016)

Holky na vodítku – Jmenuji se Martina (1. vydání)

Martina vyrůstá s matkou marně bojující s nadváhou. Nezdravý příklad a touha rozhodovat o svém vlastním těle dovedou Martinu k anorexii a pak k bulimii. V léčebně si píše deník.

obalHolkyVodMartina

Rok vydání: 2003
Napsáno: 2000
Stran: 128
Žánr: romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
Nakladatel: Albatros
Náklad: 3000
ISBN: 80-00-01137-9
Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
Ocenění: Suk 2003 – Cena učitelů, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 5. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2003
Poznámka 1: zkrácená rozhlasová verze 2003
2. vydání (2007)
3. vydání (2018)
Poznámka 2: divadelní představení Martina aneb My souboru Ty-já-tr, premiéra 2015
Vyšlo v srbštině Zovem se Martina (2016)

ANOTACE:

Martina vyrůstala jen s matkou, navíc s matkou zamindrákovanou ze své obezity, které se nikdy nedokázala zbavit. Veškerá její rozporuplná výchova směřovala k tomu, že Martina nikdy nesmí být jako ona, tlustá, osamělá a nešťastná. Nezdravý životní styl, kdy Martina kopíruje matčiny diety i jejich neustálé porušování, ji ovšem dovedou až k hranici obezity. Matčino lamentování, že Martina také nikdy v životě nic nedokáže, Martinu zatvrdí. Rozhodne se, že matce předvede, o kolik je schopnější. Dietami a následným odmítáním jídla se brzy dostane až na pokraj smrti. Stane se mentální anorektičkou, z nichž umírá každá desátá. Je sice zachráněna, ale svou nemoc vymění za jinou. A těžko říct, o kolik, a zda vůbec, je bulimie nemocí méně nebezpečnou. Martina se nenávidí za to co dělá a zpočátku nenávidí i matku, která nakonec pochopí svou nemohoucnost a přiveze Martinu do léčebny. Chvíli to trvá, než Martina uzná, že léčebna je pro ni zatím jediné místo k přežití a že i do dívky jako je ona, se někdo může zamilovat.

UKÁZKA:

Jmenuju se Martina… a jsem bulimička. Přesně takhle jsem to včera řekla na skupinový terapii tady v léčebně. Všichni mi tleskali, že jsem to o sobě konečně dokázala říct, přiznat si, že jsem závislá na jídle úplně stejně, jako někdo jiný na drogách nebo třeba na hracích automatech. Doktor prohlásil, že to přiznání je můj první velký krok, a tím druhým prý bude to, že si budu psát deník. Jako nějaký paměti, nebo co. Ale já fakt nemůžu psát jen tak… jakoby nic. Já prostě musím psát někomu… Tak mi řekli, ať si představím, že píšu dopis. Přemýšlela jsem, komu bych ho jako poslala a nikdo mě nenapadá. Mám jenom mámu a babičku. Martina má mámu. Máma mele maso. Máma. To jsou věty jako ze slabikáře, co? Jenže máma mě zradila, když mě nechala zavřít sem. Do týhle léčebny se zamřížovanýma oknama a vysokou zdí místo plotu. Na tátu si moc nepamatuju. Jenom že byl velký a černovlasý. A nosil brýle. Vzpomínám si, jak jsem mu je brávala z nosu, když mě držel v náručí. Mám dojem, že se kvůli tomu zlobil, ale mně se ty jeho lesklé stříbrné brýle děsně líbily. A pak to, jak si mě posadil na koně, běhal se mnou kolem stolu a zpíval hopsasa, hopsasa, Martinka se natřásá. A pak už nic. Prostě najednou zmizel. A tak tenhle dlouhej dopis asi přece jen napíšu tobě, mami.
Nejdřív jsem se po tátovi ptala, pamatuješ? Ale brzy nás to obě unavilo. Tebe asi dřív. Jednou jsi na mě začala křičet, ať si teda jdu za tím svým povedeným tatínkem, a já nechápala, co tím myslíš. Věděla jsem, co to je, když se mi povede kotrmelec nebo zavázat tkaničku, ale povedený tatínek?
Na mé šesté narozeniny jsi přede mě postavila sýrový dort s rozsvícenými svíčkami.
„On není s čokoládou?“ protáhla jsem tehdy zklamaně obličej.
„Čokoláda není zdravá. A jde na tloušťku. Tenhle sýrový dort je mnohem lepší, uvidíš.“
„Ale není sladkej.“
„Neboj, zítra tě vezmu do cukrárny,“ vmísila se tenkrát do hovoru babička.
„To ať tě ani nenapadne,“ přerušilas ji ostře. „Stačí, co jsi udělala ze mě. Nedopustím, aby i moje dcera jednou vypadala jako nafouklej hroch.“
„Jakej nafouklej hroch?“ vyprskla jsem vesele. „Myslíš nafukovací?“
„Bolí mě hlava,“ prohlásila jsi unaveně. „Na, rozbal si dárek, já si jdu lehnout.“
„Jé, další Barbína!“ vykřikla jsem nadšeně a moje jásání určitě muselo být slyšet až za tebou do koupelny.
„To se ti líbí, takováhle divná hubená panna?“ zeptala se mě babička pochybovačně. „To my jsme dřív s holkama měly jiné panenky.“
„Jak jiné?“
„No, panenkovatější.“
„Taky mám jednu panenkovatější. Mimino. Když se mu do pusy naleje voda, tak čůrá. A když se mu na zádech zmáčkne takovej čudlík, kýve hlavou a říká mimi. Ale Barbína je lepší. Vypadá jako dospělá, víš. Až budu velká, budu jako ona. Ne jako máma.“
„Máma se ti nelíbí?“ zajímalo babičku.
„Máma se přece nikomu nelíbí. Ani sama sobě. Protože je tlustá. Proto ji nikdo nechce, víš?“

RECENZE:

Třetí holka na vodítku

Po gamblerce Ester a narkomance Alici uvázala Ivona Březinová na pomyslné vodítko závislosti dívku Martinu (JMENUJI SE MARTINA, Albatros, Praha 2003). Od knihy završující triptych neočekáváme a také v ní nenacházíme zásadní změny v kompozičním uspořádání, v typologii postav ani v závěrečném partu.
Bulimička Martina je opět vybavena sice dobrou, ne však silnou vůlí. Žije v neharmonickém rodinném prostředí, a tak zrod její nemoci nikdo nezaznamená. Odbornou pomoc nejprve odmítá, poté uvědoměle přijímá. Úplnost exempla završuje optimistický závěr: uzdraví se, smíří s matkou a zamiluje se.
Drobné odchylky od scénáře mají čistě vnějškový charakter. Hrdinka zobrazená na titulní straně svým vzhledem neodpuzuje (srovnej portrét Ester!) a Martina nepíše fiktivní deník, nýbrž fiktivní dopisy, jež ovšem mají stejnou, tedy terapeutickou funkci.
Třídílný projekt Ivony Březinové je vzhledem k aktuálnosti svého tématu předurčen zejména k výchovnému využití: poukazuje na mnohé příčiny závislostí, učí, jak je lze rozpoznat, upozorňuje na jejich nebezpečnost pro jedince i pro společnost a situaci nenechá dojít k bezvýchodným koncům.
O zdravém životním stylu se dnes děti učí ve škole. Knížky typu Holek na vodítku by se mohly stát pomůckou pro většinu málo školených učitelů (rodičů, vychovatelů) a zároveň četbou pro jejich žáky, kteří jsou nejrůznějšími závislostmi v reálném světě skutečně ohroženi. Forma emotivního příběhu pravděpodobně umocní ochotu akceptovat jeho poučný charakter a návodnost.

Naděžda Sieglová: Třetí holka na vodítku. In: Ladění, č. 3 / 2003

Holky na vodítku – Jmenuji se Martina (2. vydání)

Martina vyrůstá s matkou marně bojující s nadváhou. Nezdravý příklad a touha rozhodovat o svém vlastním těle dovedou Martinu k anorexii a pak k bulimii. V léčebně si píše deník.

Rok vydání: 2007
Napsáno: 2000
1. vydání 2003
Stran: 128
Žánr: romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Jozef Gertli Danglár
Nakladatel: Albatros
Náklad: 3850
ISBN: 978-80-00-01951-2
Triptych Holky na vodítku obsahuje díly: Jmenuji se Alice a jsem narkomanka, Jmenuji se Ester a jsem gamblerka, Jmenuji se Martina a jsem bulimička.
Ocenění: Suk 2003 – Cena učitelů, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 5. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2003
Poznámka 1: zkrácená rozhlasová verze 2003
Poznámka 2: divadelní představení Martina aneb My souboru Ty-já-tr, premiéra 2015
vyšlo v srbštině Zovem se Martina (2016)

Lucka Luciperka – 1. vydání

Lucka je holka z první třídy, ale zlobí víc než kdejaký kluk. Proto jí také říkají Luciperka. Ona si z toho ale nic nedělá a se psem Čertem a kočkou Andělínou se připravuje na Mikuláše.

Rok vydání: 2002
Napsáno: 2001
Stran: 32
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Vlasta Švejdová
Nakladatel: SiD & NERo, edice Začínám číst
Náklad: /
ISBN: 80-85886-80-4
Poznámka 1: 19. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
Poznámka 2: 2. vydání vyšlo v roce 2014.

ANOTACE:

Hrdinkou knížky pro začínající čtenáře je malá Lucka. Na to, že je prvňáček, je pěkně nezbedná. Neustále vyvádí nějaké lotroviny. Však jí proto také říkají, že zlobí jako čert. Lucka si z toho ale nic nedělá, a protože se blíží mikulášská nadílka, horlivě se připravuje, že se za pořádného čerta převlékne. Jen pozor, aby se jí taková čertovina nakonec nevymstila. A co když potká opravdového čerta nebo anděla?

UKÁZKA:

Dneska Lucka cákala po třídě mokrou houbou. U tabule to vypadalo, jako když prší. Paní učitelka poslala Lucku vytřít a mezitím jí do notýsku místo poznámky nakreslila velký puntík. Je černý jako půlnoční tma.
Proto se Lucce nechce domů. Proto se tak loudá. A zvonky u cizích dveří dnes raději nechává na pokoji.

Konečně je doma. Vlastně před domem.
„Lu – cinka cinka cinka,“ cinká jejich zvonek vesele.
Zato Lucka moc vesele nevypadá. A kdo by taky vypadal, s černým puntíkem v notýsku?
„Kdes byla tak dlouho?“ zlobí se maminka. „Už jsem málem měla strach.“
Lucka má taky strach. Až maminka uvidí puntík, určitě jí zakáže bruslení.
„Tak co bylo ve škole, Lucko?“ zajímá mámu s rukama obalenýma kynutým těstem na koláče. „Nezlobilas?“
„Zlobila,“ špitne Lucka, protože ví, že lež má krátké nohy a daleko neuteče. A před Lucčinou maminkou už vůbec nikam.
„Co s tebou, holka,“ povzdychne si maminka nešťastně. „Vždyť ty zlobíš jako čert.“
Čert ležící pod lavicí se nespokojeně zavrtí. On že zlobí? Taková nespravedlnost!
Čert není čert, ale pes. Je velký a úplně černý. A když je mu horko, plazí jazyk. Ten jazyk má dlouhý a červený. Ale rohy ani kopyto nemá. Zato má chundelatý ocas a věrné psí oči.
Čert má Lucku rád. Ale Andělínu rád nemá. Andělína je kočka a líná k tomu. Jen leží a leží. A je úplně bílá.

Lucka říká, že Andělína je lenoška.
Máma říká, že lenoška je křeslo, na kterém se lenoší. Nejvíc v něm lenoší táta. Leží a leží. Jako Andělína. Ale ta nečte noviny.
Máma taky nečte noviny. Nemá na to čas. Zato když vaří, zapne si televizi. Táta ne, ten při televizi zívá. A uvařit umí jenom čaj.
„Máš napsaný úkol, Lucko?“ volá máma. „Potřebuju semlít mák.“
Ale Lucce už otrnulo a zas někde dovádí. Dovádět ona dovede. Umí to tak, až s tím někdy mámu dovádí k zoufalství. Jako teď.

Lufťačky

Dvanáctiletá Matylda a její mladší sestra Apolenka se s rodiči stěhují na venkov do luxusní vily. Jenže zdejší děti je zpočátku berou jako vetřelce. Jedinou radostí tak jim je nedaleký hřebčín.

Rok vydání: 2000
Napsáno: 1997
Stran: 144
Žánr: příběhy s dětským hrdnou, romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Denisa Wagnerová
Nakladatel: Albatros, edice Romanka
Náklad:
ISBN: 80-00-00804-1
Poznámka: zařazeno do KMČ

ANOTACE:

Stěhování je vždycky trochu pohroma. Tentokrát je o to těžší, že se rodina dvanáctileté Matyldy a její desetileté sestry Apolenky stěhuje z města na venkov. Jejich novým domovem je zbrusu nová vila, kterou pro ně dal postavit jejich otec podnikatel. A možná právě ten luxusní dům je jedním z hlavních důvodů, proč je místní děti nechtějí přijmout mezi sebe a nazvou je dokonce hanlivě „lufťačkami“. Jejich útočištěm se stane místní hřebčín, který skrývá nejedno tajemství…

Luftacky_Hadej_B

UKÁZKA:

„Tak neseš toho ušáka?“ zeptala se maminka Apči druhý den.
„Nesu, ale…“
„Ale co?“
„No, víš, my jsme se cestou skamarádili,“. vyhrkla Apolenka a vytáhla z tašky zmítající se černou chlupatinu.
„Co to bylo?“ vykřikla maminka, když tvor bleskurychle zalezl do pootevřené skříně na kbelíky o košťata.
„To by Čertík, maminko,“ hlesla Apolenka o opatrně se plížila ke skříni, aby králíka polapila.
„Tak Čertík,“ vzdychla maminka a rezignovaně se sesula na židli v kuchyni. „Tak to máme asi po večeři.“
„Už bude jídlo?“ ozval se z horního patra Tyldin hlas. „Já mám hlad.“
„Ne!“ vykřikly maminka s Apolenkou hlasem tak zoufale, že to Tyldu donutilo vstát a v teplém froté županu sejít do jídelny.
Apolence se právě podařilo vyplašit Čertíka ze skříně. Mrštně jí proběhl pod rukama, prokličkoval mezi nohami stolu a s Apčou i maminkou v patách se hnal přímo k Tyldě. Tylda zaječela, zděšeně zadupala nohama a skočila na židli. Králík taky zděšeně zadupal nohama, ale na židli nevyskočil a místo zaječení se zmohl na hromádku kulatých bobků.
„No tohle!“ vykřikla maminka. „Ráno jsem vytírala!“
„Co se to tu děje?“ vpadl do zmateného rámusu tátův hlas.
„Teoreticky honíme večeři,“ vysvětlovala maminko udýchaně.
„A prakticky?“ zajímalo tatínka.
„Prakticky budou nudle s mákem,“ křikla maminka a s vítězoslavným výrazem v obličeji přibouchla ze králíkem dveře do koupelny. „Je tvůj,“ pokynula tátovi rukou. „V rodině byl odedávna lovcem muž.“
„Podejte mi rukavice,“ rozkázal tatínek. „Gumové.“
„Na co rukavice?“ nechápala Apolenko.
„Aby mě nepokousal. To jste se ve škole ještě neučili, že králík je
hlodavec?“
„Ale není lidojed,“ vyprskla Tylda. „Ono je to spíš obráceně, víš?“

RECENZE:

V nové knížce Ivony Březinové půjde sice o dívky a také o koně, ale není to další prefabrikát z četné série příběhů o vztazích dětí a koní, jak o nich píše například Věra Řeháčková. Tento příběh se zdá složitější, rozbíhá se do více stran, aniž by ztrácel pověstný autorčin humor. (…)
Autorka velmi kriticky líčí vzájemný vztah obou manželů: přezaměstnaný podnikatel (nemá čas ani slavit Silvestra) odmítá vozit dcery denně do školy v Praze, doma pomůže jen zřídkakdy atd. Matka, psycholožka, opouští své pražské zaměstnání a brzy otráveně konstatuje: „Vařím, peru, uklízím. Pořád dokola…“ Hádky občas proběhnou i před dcerami.
Nicméně těžiště knihy – a také humor, sentiment a touha tkví především v procesu, v němž se děti sžívají s novým prostředím, zvláště poté, co přejdou na vesnickou základku. V této oblasti se autorka cítí nejvíce doma a většinu dětských příhod vystihla nejen s vtipem, který ocení i dospělí, ale i patřičnou znalostí svých postav. Svérázně se vyvíjí vztah vesnického Ondřeje k Matyldě a také vzájemný vztah obou sester. Svou roli tu hraje už zmíněný kůň. Občas totiž tajemně zmizí z hřebčína a musí se v okolí najít. Tajemství jeho úniků mohlo vyústit v další zajímavý motiv (zvláště proto, že obě sestry jsou znervóznělé občasnými rodičovskými hádkami a podezřívají matku z „nepatřičného“ vztahu), ale rozuzlení se autorce kupodivu vymklo z ruky a postava zlodějského kluka zůstala nakonec ve vzduchoprázdnu.
Knížka, bohužel jen v záhlaví kapitol vyzdobena romanticky milými obrázky Denisy Wagnerové, bude i tak patřit spolu s jinými autorčinými texty o malých holkách k tomu nejlepšímu, co zatím napsala.
René Ditmar, Nové knihy 31.5. 2000

Lvíče

Čtení pro malé děti. Příběh o prvních krocích lvíčete mimo smečku, o strachu, že se ztratilo a o nutnosti zachovat si chladnou hlavu. Kniha doplněna DVD s naučným filmem.

Rok vydání: 2008
Napsáno: 2008
Stran: 32
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Laura Gurin
Nakladatel: Knižní klub, edice Já a moje rodina
Náklad: 5000
ISBN: 978-80-242-2295-0
Poznámka: Součástí knihy je DVD s patnáctiminutovým otextovaným filmem.
V projektu Já a moje rodina vyšly svazky: Lední medvídek, Lvíče, Malý šimpanz a Slůně.
Vyšlo též slovensky: Levíča.

ANOTACE:

Pro maličká lvíčata je zpočátku všechno těžké. I zdolat obyčejný strom. Jenže vylézt na strom, to by měl každý lev umět. Jsou situace, kdy by se to mohlo opravdu hodit. Maličký lev, který zabloudil kousek od svojí smečky, by o tom mohl vyprávět.
Součástí knížky je DVD s naučným programem a 15min. filmem, který znáte z televizního seriálu ČT Já a moje rodina.

UKÁZKA:

LVICE - obr_2

Miss sympatie Petra Faltýnová

Autorizovaný životopis modelky a vicemiss České republiky za rok 1998. Zvítězila v soutěžích Miss Silueta, Miss Foto a Miss Sympatie. Kniha ukazuje zákulisí modelinku. Končí rokem 1999.

Rok vydání: 1999
Napsáno: 1999
Stran: 176
Žánr: životopisná literatura, romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: /
Nakladatel: Autor a Viking
Náklad: /
ISBN: 80-902551-5-9
Poznámka: doplněno fotografiemi
Podobný titul: Kateřina nejen ze Zámku

ANOTACE

Skutečný příběh o tom, jak se z třináctileté slečny Petry Faltýnové stala modelka, účastnice finále soutěže Miss České republiky (druhá vicemiss a zároveň Miss foto, Miss silueta a Miss sympatie 1998), která s úspěchem reprezentovala českou krásu i v zahraničí a stala se jednou z našich nejvyhledávanějších modelek. Kniha končí rokem 1999.
Součástí publikace je slovníček pojmů z oblasti modelingu, Petřiny fotografie i její vlastní kapitola na závěr.

UKÁZKA:

„To se ale udělalo vedro,“ vzdychla Petra a ledabylým pohybem ruky si zvětšila výstřih na tátově flanelové košili o další knoflíček.
„Nedáme zmrzku?“ dostala Vendula spásný nápad.
„Dáme,“ ožila Petra a společně zamířili k nejbližšímu zmrzlinovému okénku.
Vanilková byla přeslazená a jahodová zase moc tekla, ale nevadilo jim to. Rozesmátě olizovaly zmrzlinou překypující oplatkové kornouty a v kabelách s učením lovily kapesníky, aby to sladké nadělení bylo čím setřít z prstů i pokapaných flanelek.
Václavák byl plný lidí spěchajících z práce, šmejdících po obchodech a lelkujících u výkladů s podbízejícím se zbožím. O srážky a vrážení loktů nebyla nouze, ale dívkám ozbrojeným rozteklou zmrzlinou se dav široce vyhýbal.
I paní vlekoucí zrovna balík šatstva do čistírny, se nejdřív chystala udělat před Petrou a Vendulou malou odbočku, ale cosi v Petřině rozjásané tváři ji zarazilo. Snad ty hnědé, jakoby smyslně přivřené oči. Nebo rty jen s námahou držící velké a bíle rozesmáté zuby pod zámkem. Nebo vlasy, tmavé a husté až k neprůchodnosti…
Paní s balíkem prádla v ruce se definitivně rozhodla, že se těm dvěma rozpustile se chechtajícím dívkám nevyhne.
„Promiň,“ nadechla se a znovu si Petru změřila zkoumavým pohledem. „Promiň, ale… nechtěla bys zkusit stát se modelkou?“
„Prosím?“ vyprskla Petra a jahodová zmrzlina jí tím náhlým hnutím mysli ukápla až na tenisky.
„No, já jsem z modelingové agentury,“ vysvětlovala paní. „Kdybys měla zájem, udělali bychom s tebou několik zkušebních fotek, nic závazného.“
„Já… nevím,“ zrozpačitěla Petra a marně se snažila upatlanými prsty zabránit neposlušné jahodové v tání.
„Podívej, tady máš adresu,“ řekla paní a přehodila si těžký balík s prádlem do druhé ruky, aby se dostala do kabelky k vizitkám. „Prober to třeba doma s rodiči, a když budeš mít zájem, zavolej, ano?“
„Tak jo,“ kývla Petra. „Podrž mi to prosím, tě,“ obrátila se na Vendulu a vrazila jí do ruky beznadějně promáčený kornout. Pak opatrně, aby ji příliš neulepila, vzala mezi palec a ukazovák malou kartičku. „Eastern model face,“ slabikovala. „To je ono, ta agentura?“
„Ano, budeme rádi, když se ozveš,“ řekla paní a rozloučila se.
„To je, ale… co?“ prohodila Petra a trochu nejistým pohledem mrkla na Vendulu.
„Já bych jí moc nevěřila,“ houkla Vendula a znechuceně odhodila zbytky zmrzliny do nejbližšího koše.
„Třeba takhle fakt hledaj nový modelky,“ namítla Petra.
„Jo, nebo potřebujou nový holky někam do barů v Německu.“
„Ty vidíš všechno moc černě,“ mávla Petra rukou a zkoumavě se zadívala do nejbližší výlohy. Ne snad že by ji tolik zajímal obchod s keramikou, ale na tmavém pozadí vyleštěného skla se zřetelně zrcadlila její postava.
„Teda, co na mně chtěla fotit?“ podivila se sebekriticky při pohledu na plandavé džíny a tátovu širokou flanelovou košili. Kdybych na sobě měla tu novou minisukni, co mi ušila mamča, tak neřeknu, ale takhle?“
Vendula vypadala, že chce něco jedovatého podotknout, ale nakonec to spolkla.
„Necháme to koňovi, ne?“ dohodly se a raději se začaly poohlížet po nějakém dalším stánku se zmrzlinou. Ta minulá jahodová se vážně nedala jíst.

RECENZE: viz kniha Lauro, ty jsi ale číslo

Malý šimpanz

Čtení pro děti. Příběh o tom, jak je nutné překonat strach, například z vody, nebo výšek, jako to musel udělat i malý šimpanz. Kniha doplněna DVD s filmem a naučnou prezentací.

Rok vydání: 2009
Napsáno: 2008
Stran: 32
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Laura Gurin
Nakladatel: Knižní klub, edice Já a moje rodina
Náklad: /
ISBN: 978-80-242-2296-7
Poznámka: Součástí knihy je DVD s patnáctiminutovým otextovaným filmem.
V projektu Já a moje rodina vyšly svazky: Lední medvídek, Lvíče, Malý šimpanz a Slůně.
Vyšlo též slovensky: Malý šimpanz.

ANOTACE:

I dospělí šimpanzi se občas něčeho bojí, například vody. Ale se svými obavami by se měl každý umět vypořádat. Malému šimpanzovi, který překonal svůj strach, aby přinesl mamince první dárek, se to podařilo.
Součástí knížky je DVD s naučným programem a 15min. filmem, který znáte z televizního seriálu ČT Já a moje rodina.

UKÁZKA:

Slůně

Čtení pro malé děti. O tom, jak to chodí u slonů, kde hlavou rodiny je babička a kde se sloní děti starají o nejmenší slůňata jako chůvičky. Doplněno DVD s filmem a naučnou prezentací.

Rok vydání: 2008
Napsáno: 2008
Stran: 32
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Laura Gurin
Nakladatel: Knižní klub, edice Já a moje rodina
Náklad: 4500
ISBN: 978-80-242-2296-7
Poznámka: Součástí knihy je DVD s patnáctiminutovým otextovaným filmem.
V projektu Já a moje rodina vyšly svazky: Lední medvídek, Lvíče, Malý šimpanz a Slůně.
Vyšlo též slovensky: Sloníča.

ANOTACE:

V rodinách slonů to chodí tak, že starší děti dohlížejí na mladší. A někdy to vůbec není jednoduché. V knížce najdete příběh malého sloního kluka, který zachránil novorozenou sloní holčičku před útokem hyen.
Součástí knížky je DVD s naučným programem a 15min. filmem, který znáte z televizního seriálu ČT Já a moje rodina.

UKÁZKA:

Madona bez kabátu

Román pro ženy. Volně navazuje na knihu Madona v kabátě. Po citových i profesních zmatcích konečně nalézá vysokoškolská asistentka Lucie své pevné místo.

Rok vydání: 1998
Napsáno: 1997
Stran: 120
Žánr: romány pro dospělé
Ilustrátor: /
Nakladatel: Petra
Náklad: 3000
ISBN: 80-85984-37-7
Poznámka: Ve zkrácené verzi vycházelo v časopise Vlasta s ilustracemi Galiny Miklínové.
Kniha volně navazuje na díl Madona v kabátě.

ANOTACE:

Šestadvacetiletá vysokoškolská asistentka Lucie těžce prožívá svou osamělost. Její zoufalé hledání citového partnerství jí komplikuje život i v oblasti pracovní. Jestliže však zimní semestr (kniha Madona v kabátě) byl ve znamení pozvolného ochlazování přírody i mezilidských vztahů, je semestr letní (Madona bez kabátu) ve znamení postupného oteplování. Lucie konečně získává příslib opravdového partnerského soužití a nalézá v životě své pevné místo.

UKÁZKA:

Autobusy nejezdily, osobní auta stála bezhlavě odstavená uprostřed chodníků i na okrajích křižovatek a lidé s dopředu vztaženýma rukama tápali bílou tmou jako tragické postavy náměsíčníků.
Lucii dost dlouho trvalo, než našla správný směr, a do malé uličky vedoucí od nádraží k hlavnímu náměstí se trefila až napotřetí.
Všude bylo podivné ticho, jak nuceně ustal hluk pouliční dopravy. I bezradné a někdy naštvané výkřiky chodců jako by mlha tlumila.
„Proboha, nevíte, kde je ten vchod do pojišťovny?“ ozval se právě někde poblíž Lucie něčí ustaraný hlas.
„Tohle není pojišťovna, paní, musíte ještě asi tak o dvacet metrů dál,“ odpovídal kdosi se smíchem.
„Pomoc!“ vřískl z dálky vyděšený hlas. „Někdo mi vytrhl z ruky kabelku!“
Jenže zloděje nespravedlivě skryla mlha.
Do Lucie kdosi zezadu vrazil a rychle ji oběma rukama uchopil za prsa.
„Odprejskni,“ ohnala se zběsile a polekaně se rozběhla. Jenže nerovnost chodníku ji po pár metrech poslala k zemi. „Ksakru,“ ulevila si vztekle a jen taktak, že na obličeji zachytila padající brýle. „Ty teď ztratit, tak už se v tý mlze v životě nenajdu.“
Lucie napjatě čekala, jestli ji nikdo nebude pronásledovat. Ale útočník už osahával prsa asi o kus dál.
Město vypadalo jako vystřižené z nějaké staré anglické detektivky, kdy se po ulicích líně válí mlha a někde v ní číhá Jack Rozparovač.
Lucie se čím dál častěji ustrašeně ohlížela. Tlumené kroky za zády ji vyděsily téměř k nepříčetnosti, a když uslyšela i podivné vrčení, byla přesvědčena, že se na ni vrhne nejmíň pes baskervilský. Ale kolem ní přešel jen jezevčík a na druhém konci vodítka si vedl paničku v elegantním klobouku a svítivě oranžové bundě silniční údržby.
„To je mlha, co? To nepamatuju,“ prohodila k Lucii a v mžiku ji zas pohltilo bílo.

Madona v kabátě

Román pro ženy. Odehrává se v prostředí vysoké školy a vysokoškolských kolejí. Hlavní hrdinka poněkud obtížně usiluje o profesní i citové zakotvení svého života.

Rok vydání: 1997
Napsáno: 1996
Stran: 109
Žánr: romány pro dospělé
Ilustrátor: /
Nakladatel: Petra
Náklad: 5000
ISBN: 80-85984-21-0
Poznámka: Ve zkrácené verzi vycházelo na pokračování v časopise Vlasta s ilustracemi Galiny Miklínové (viz níže).
Na knihu volně navazuje titul Madona bez kabátu.

ANOTACE:

Lucie zůstává po absolvováni vysoké školy jako asistentka na fakultě. Věkem a vzhledem má však blíže ke studentům nežli ke svým novým kolegům. Z toho plynoucí maléry se pak promítají do oblasti pracovní i milostné a zahánějí Lucii až na samotnou hranici hledání sebe sama.

RECENZE:

Zatímco Ivona Březinová loni právem slavila úspěch svými dvěma knížkami pro mladší dívky (Zrcátko pro Markétu a Věra, Nika a sedm babiček), v třetí knížce Madona v kabátě se přesunula se svou postavou Lucie, asistentkou na katedře bohemistiky ústecké university, do vyšší věkové kategorie. Autorka prostředí i pedagogickou práci poznala z vlastni zkušenosti, a tak ví, o čem píše. Ale: svou Lucii, která má blíž ke studentům než k ostatním členům pedagogického sboru, nechává projít řadou karambolů, tlačí ji do černých chmur a nakonec i – pod hladinu venkovského rybníka! Do očí bijící odklon od dovádivých a veselých předchozích knížek možná v budoucnu zeslabí skutečnost, že bude následovat ještě další díl Lucčiných osudů, podle textu na obálce prý ‚podstatné úspěšnějších“. Čtenářky by si patrně zasloužily dostat ten příběh rovnou celý, ale ten by se – možná nemám pravdu – nevešel do jednotné ceny.
Runě Ditmar, Zlatý máj č. 2 / 1997

POZNÁMKA:

Ve zkrácené verzi vycházelo na pokračováni v časopise Vlasta (po knižním vydání),
časopiseckou verzi ilustrovala Galina Hůlová – Miklínová.

Čtení na pokračování:

Madona v kabátě 1. In: Vlasta č.18/1998, s.35-36.
Madona v kabátě 2. In: Vlasta č.19/1998, s.35-36.
Madona v kabátě 3. In: Vlasta č.20/1998, s.33-34.
Madona v kabátě 4. In: Vlasta č.21/1998, s.33-34.
Madona v kabátě 5. In: Vlasta č.22/1998, s.43-44.
Madona v kabátě 6. In: Vlasta č.23/1998, s.33-34.
Madona v kabátě 7. In: Vlasta č.24/1998, s.35-36.
Madona v kabátě 8. In: Vlasta č.25/1998, s.33-34.
Madona v kabátě 9. In: Vlasta č.26/1998, s.35-36.
Madona v kabátě 10. In: Vlasta č.27/1998, s.33-34.

Medvědí pohádka

Medvídek a jeho děda nemohou spát, a tak na zasněžené mýtině děda vypráví třeba o tom, co je to zoo, kdy byl ušitý první plyšový medvěd a také pohádku Tři bílé chlupy děda Medvěda.

Rok vydání: 2010
Napsáno: 2009
Stran: 40
Žánr: příběhy se zvířecím hrdinou, pohádky
Ilustrátor: Jaromír Zápal
Nakladatel: Knižní klub
Náklad: /
ISBN: 978-80-242-2799-3
Poznámka: Psáno podle hotových ilustrací. Ilustrace jsou převzaty a upraveny Davidem Dvořákem z ilustrací a nepoužitých návrhů pro původní vydání medvídka Pú v pozůstalosti Jaromíra Zápala.

ANOTACE:

Je zima. Les i louky jsou pod sněhem, a to je čas, kdy každý správný medvěd zaleze do brlohu a spí. Zabalený do svého huňatého kožichu se jen občas ve spánku převalí na druhý bok.
Ale jeden malý medvídek nespal. Dokonce vylezl z brlohu ven. A víte, koho našel sedět na pařezu? Svého dědu medvěda. A pak si ti dva povídali a děda vyprávěl medvídkovi, jaké to bylo, když on byl malý. Navíc se medvídek (a spolu s ním i čtenáři) dozví, proč se medvědům dřív říkalo medjedi, kdy vznikly první zoologické zahrady, co dělají medvědi v cirkusech, co je to rezervace, kdy byl vyroben první plyšový medvídek a spousty dalších informací.
Kniha se tak pomocí graficky odlišených naučných vstupů stává i knihou vzdělávací.
Nakonec se však medvídek dočká i pohádky. Je to ta, kterou měl děda medvěd jako kluk ze všech nejraději. Pokaždé se těšil, až mu ji jeho maminka medvědice bude vyprávět. Pohádka se jmenuje Tři bílé chlupy děda medvěda. Tak vidíte, i medvědi mají svoje pohádky.

UKÁZKA 1:

Medvídek se pořád převracel ze strany na stranu, zkoušel usnout na bříšku a pak i na zádech, ale nešlo to. Nejraději by vylezl ven. Utíkal by mezi stromy a vyválel by se v trávě a kapradí.

A pak by se vyšplhal na ten krásný rovný smrk, který má až skoro nahoře ve větvích sojčí hnízdo.
Jenže je zima a ven se nechodí. Maminka mu to vysvětlila.
„Žádný medvěd se přes zimu nikde necourá a basta,“ řekla, a medvídkovi bylo v tu ránu jasné, že vstup do jejich brlohu zůstane až do jara ucpaný.

Brloh

Brloh je chráněné místo, kde medvěd v zimě spí. Musí to být někde stranou, kde je ticho a klid. Třeba v díře u kořene stromu, ve starém mraveništi nebo v malé jeskyni. Někteří medvědi si sami vyhrabou v zemi asi metr hlubokou díru, jiní se prostě zavrtají do hromady větví. Aby se jim dobře leželo, vystelou si svůj brloh jehličnatými větvemi, drny a mechem.

UKÁZKA 2:

„Byl jednou jeden král a ten moudře panoval.“
„Byl to král medvědů, dědo?“ zeptal se medvídek.
„Jistěže to byl král medvědů,“ přikývl děda a pokračoval. „Přesto měl ten moudrý král jednu velkou chybu. Nechtěl svou dceru provdat za medvěda, kterého si zamilovala. A víš proč?“
„Ne,“ zavrtěl medvídek hlavou.
„Protože ten nápadník pocházel jen z chudé skalní sluje.“

Sluj

Sluj je mělká jeskyně, spíš výklenek ve skalní stěně, krytý převisem. V pohádkách sluj obvykle obývá několikahlavý drak, který mívá zálusk na princezny.

„Král vymýšlel všechny možné překážky, aby se medvěda zbavil, a nemusel mu dceru dát za ženu. Slyšel, že daleko na severu bydlí bílý medvěd Vševěd a nikdo ho nemůže najít. To je přece dost těžký úkol. Pozval si mladého medvěda a řekl mu:
,Dám ti svoji dceru za ženu, když mi přineseš tři bílé chlupy medvěda Vševěda.´

ZAJÍMAVOST:

Všichni, malí i velcí, znají medvídka Pú. A určitě znají i vydání, která ilustroval Jaromír Zápal. Stalo se, že některé jeho kresby zůstaly nepoužité a na základě těchto kreseb z pozůstalosti vznikla i Medvědí pohádka, kterou ve skvělé grafické úpravě Davida Dvořáka vydalo nakladatelství Knižní klub.

RECENZE:

In: Ladění 2011, č.1, s.27-28.

Medvídek Knoflík

Čtyři volně navazující příběhy vyprávějí o setkání malé Lenky a plyšového medvěda, který kdysi přišel v bitvě s kočkou o skleněné oko, a o veliké síle jejich vznikajícího přátelství.

Rok vydání: 2001
Napsáno: 2002
Stran: 77
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: /
Nakladatel: Junior, edice Učím se číst
Náklad: /
ISBN: 80-7267-056-5
Poznámka 1: vyprávění podle ilustrací k německé
literární předloze Barengeschichten
vydané nakladatelstvím Favorit, Rastatt, Germany
Poznámka 2: Knihu volně přeložil do slovenštiny Juraj Čižmárik

UKÁZKA:

Ahoj, děti! Také máte svého dobrého kamaráda? Malá Lenka ho našla na strýčkově půdě ve velikém lodním kufru. To je, co? A to ještě netušíte, co všechno spolu ti dva zažili. Ale já vám to povím. Tak tiše, ať to všechno slyší i medvědí uši z plyše.

Lenka teď každý večer chodí spát se svým medvídkem Knoflíkem. Převlékne ho do pyžama a nese si ho do postele. Tam jim oběma natřese polštář, chytne Knoflíka kolem krku a na dobrou noc mu do plyšových oušek šeptá medvědí pohádky. Knoflík se k Lence tulí, protože ji má rád. Kulí svoje oči, ještě když ona usíná, a usmívá se na něj z šťastného polospánku. A kulí je i potom, když už Lenka dávno spí. Musí je kulit, když nejsou mrkací. Ale Knoflík je se svýma hnědýma nemrkacíma očima moc spokojen. A ví, že nebýt Lenky, kdo ví, jak by to s ním bylo dopadlo.

Knoflík se už na ni nezlobí ani když ho Lenka vystrojí jako růžový cukrkandl. Pochopil, že Lence dělá radost ho pořád do něčeho převlékat. A tak Knoflík vždycky drží, usmívá se a říká si přitom: Když to dělá radost mojí Lence, musím z toho mít radost i já. Od toho tu přece my plyšoví medvědi jsme, nebo ne?
Máš také svého plyšového medvěda?

Medvídek Knoflík už pochopil, čím Lence udělat radost. A Tlapina žárlí. Když je vidí v postýlce, jak se jeden ke druhému tulí, připadá jí, že je v jejím psím pelíšku strašlivě prázdno. A tak když Lenka konečně usne, vyleze Tlapina tiše ze svého košíku. Pak se opatrně, aby ji ani plyšový medvěd neslyšel, přikrade k Lenčině posteli. Jejda, myslí si Knoflík polekaně, jestli na mě ten pes vletí, tak mám zase po oku. Vzbuď se, Lenko! Zachraň mě! Jenže Lenka spí. Spokojeně oddychuje a usmívá se. Vůbec netuší, v jakém je její medvídek nebezpečí. A Tlapina už svými zuby tahá Knoflíka za pyžamo. Je to tu, myslí si Knoflík, a kdyby to uměl, samou hrůzou by zavřel oči. Jenže Tlapina ho nese opatrně jako štěňátko. Samou něžností se až tetelí. Uloží medvídka do košíku, olízne mu čumáček, a protože medvědí pohádky neumí, vypráví mu ty svoje psí.

Tančící princezna

Vyprávění dívky Nadji a zároveň cestopis o arabských zemích. O kultuře, jídle, líčení a hlavně o orientálním břišním tanci. Kniha obsahuje nákresy tanečních prvků, návody na kostýmy, fotky.

Rok vydání: 2006
Napsáno: 2006
Stran: 132
Žánr: cestopisná literatura, naučná literatura, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Pavel Beneš
Nakladatel: Albatros
Náklad: 3704
ISBN: 80-00-01867-5
Poznámka: Psáno se spoluautorkou Ilonou Asenovou.
Doplněno fotografiemi Víta Řeřábka a z archivu autorek.

ANOTACE:

Knížka o orientálním břišním tanci obsahuje nácvik tanečních prvků, návody na zhotovování kostýmů a doplňků, rady k exotickému líčení, kuchařské recepty k přípravě orientálních pokrmů a mnoho dalších informací ze světa princezny Šeherezády a jejích dnešních potomků.

Encyklopedicky pojatou knihou prochází příběh dívky Nadji, dcery Češky a libanonského lékaře, která své dětství prožila v několika muslimských zemích a jejíž zálibou se stal orientální tanec.

UKÁZKA:

Usmíváš-li se na svět, svět se usmívá na tebe.
(arabské přísloví)

Stojím v trávě, na louce kousek za chalupou, kam s rodiči jezdíme na víkendy. Není sem odnikud vidět, snad jen z ohybu cesty u toho velkého ořešáku. Ale kdo by se sem teď díval? Ještě jednou se pátravě rozhlédnu a z batůžku vytáhnu dlouhou sukni z lehoučké modrozelené látky. Místo trička s nápisem „pretty girl“ si obléknu lesklé bleděmodré bolerko zdobené stříbrnou výšivkou a korálky. Svoje bujné vlasy spoutám čelenkou, jejíž cinkavé ozdoby mi spadají až do očí. Ještě šátek. Jemný mušelínový šátek se spoustou chřestících penízků. Pevně si ho uvážu kolem boků a… zamaskuji jím krabičku přehrávače, od něhož vede tenký kabel až ke sluchátkům na uších. Nechci, aby mě někdo slyšel. Tohle je moje hudba, můj tanec, moje chvilka štěstí.
Chvíli jen stojím a vnímám, jak mi bosými chodidly do těla vstupuje síla země. Cítím to. Dávno vím, že to funguje, když člověk chce. Takhle to prý ženy a dívky cítily už před několika tisíci lety, kdy svým tancem symbolizovaly své spojení se zemí jako matkou všeho života. Když tančím bosa, připadám si, že jsem jako jedna z těch dávných kněžek, které tancem uctívaly bohyni Isis nebo Ištar. A to přitom v žádné bohy nevěřím. Ani v Isis, ani v Ištar, ani v Krista, ani v Alláha. Anebo… od každého trochu?
Hudba ve sluchátkách mi jemně rozvlní boky do sotva postřehnutelného krouživého pohybu, který je čím dál výraznější a naléhavější. Postupně přechází do houpavé osmičky, toho symbolu nekonečna, znamení čehosi bez začátku a bez konce. Paže, do té doby volně svěšené podél těla, mi ožívají krouživými pohyby, lomí se v zápěstích, v loktech, vzpínají se nad hlavu a vypadají jako by hladily vzduch kolem mě.
Chodidla se mi jedno po druhém odlepují od polehlých stébel. Roztančím se, jak mě hudba posouvá stále dál a dál. Po chvíli se shýbnu k batůžku pro průsvitný závoj, který rozevlaji svými pohyby. Najednou mám pocit, že už nesplývám jen se zemí, ale i s oblohou, s mořem, s pouští… to všechno je v mém tanci. Už pod svými chodidly necítím jen polehlou trávu, ale i kamínky na pláži, jemný písek do žhava rozpálený sluncem Orientu…
Dávno jsem zapomněla na včerejší nepovedený diktát, na hrozící trojku z matematiky i na to, že jsem se ráno pohádala s mámou. Ani na to, že mi Adam pořád ještě nedal pusu, teď nemyslím. Všechno a všichni jsou pryč. Jsem jen já, tančící princezna. A dokud budu tančit, budu princeznou…

Medvídek – Kdo si se mnou bude hrát?

Mámě medvědici a tátovi medvědovi s hnědou srstí se jednoho dne narodil modrý medvídek. V lese se ho zpočátku všichni bojí, někteří i štítí, ale on přesto neúnavně hledá kamarády.

Rok vydání: 2002
Napsáno: 2002
Stran: 72
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: Kateřina Lovis
Nakladatel: Axióma
Náklad: /
ISBN: 80-7292-022-7
Poznámka: /

ANOTACE:

Příhody malého Modrého medvídka, který se narodil obyčejným hnědým medvědím rodičům. Protože je jiný než ostatní, nikdo si s ním nechce hrát. A přitom Modrý medvídek tolik potřebuje mít nějaké kamarády. Ve třinácti kapitolách zažije při hledáni přátel nejrůznější příhody. Myslí si, že kdyby našel modrého kamaráda, bylo by to úplně nejlepší. Jestlipak se mu to podaří?

UKÁZKA:

Když byl Modrý medvěd ještě úplně malý, tak malý, že by se vešel Karkulce do košíku, pozvala k němu maminka zvěrolékaře. Pan doktor tehdy přišel i se svou malou holčičkou Kristýnkou a začal Modrého medvídka pozorně vyšetřovat. Prohlédl mu tlamičku, tlapičky i ouška, poslechl si, jak mu ťuká srdce a jestli pravidelně dýchá. „Vůbec nic mu není, maminko,“ řekl nakonec medvědici. „Můžete být klidná, váš medvídek je úplně zdravý.“ „Ale je modrý,“ poznamenala trochu nejistě medvědice, ačkoliv si toho pan doktor přece musel všimnout sám. „Proč není hnědý jako všichni ostatní? „No a co?‘ podivil se doktor. „Tak je modrý. Lidi jsou také bílí, černí, červení a žlutí.“ „A zelení,“ připomněla honem malá Kristýnka. „Těm se říká vodníci.“ 0 tom maminka nic nevěděla. Ale že v celém lese nežije žádný modrý medvěd, to věděla docela určitě. „Ostatní medvědi ho mezi sebe nevezmou, budou se mu smát,“ přiznala se nešťastně se svými obavami. Ale zvěrolékař jí vysvětlil, že nezáleží na tom, jestli její medvídek bude modrý, ale na tom, jestli bude moudrý. Maminka medvědice a táta medvěd naštěstí byli moudří dost o od samého začátku měli svého Modrého medvídka rádi. Ale věděli, že dokud sám nezmoudří, budou ho muset na světě mnohem víc ochraňovat, než kdyby vypadal jako ostatní.

ZAJÍMAVOST:

Postavičku Modrého medvídka vymyslela ilustrátorka Kateřina Lovis Miller, dcera Zdeňka Milera, autora slavného Krtečka. Modrý medvídek se nejdřív objevoval jako minikomiks na pokračování v časopise Televize, vyšlo několik lepoler a říkanková knížka. Teprve pak jsem byla přizvána ke spolupráci já, abych o Modrém medvědovi napsala příběh. To jsem ráda učinila, z medvěda jsem udělala malého medvídka, a tak vznikla kniha Medvídek – Kdo si se mnou bude hrát?

Mimínek

Vítek vypráví, že jeho maminka čeká miminko. Popisuje, co se s maminkou děje a jak tatínek pomáhá. Vítek chce brášku, ale narodí se Vendulka, kterou pak pyšně vozí v kočárku s řídítky.

Rok vydání: 1999
Napsáno: 1997
Stran: 40
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Eva Průšková
Nakladatel: Fragment, edice Pro dětské čtenáře do osmi let
Náklad: 3900
ISBN: 80-7200-349-6
Poznámka: /

ANOTACE:

Malý Vít vypráví čtenářům o tom, jak jeho maminka čeká miminko. Vítek se moc těší na bratříčka, jenže se nakonec narodí holčička Vendulka. Vozit kočárek s malou sestrou není moc zábavné, ale když tatínek ke kočárku přidělá řidítka, zvonek a opravdické blinkry, závidí Vítkovi všichni jeho kamarádi.

UKÁZKA:

Máma je teď vůbec nějaká divná. Skoro každé ráno zvrací a chce se jí omdlít. Ale neomdlí. Táta jí pokaždé zachytí. Že prý teď máma nesmí upadnout. To je co?! A že já minulý týden spadl ze zídky za domem a sedřel si koleno, to bylo všem úplně fuk. Jen mi to postříkali tím ošklivým štípacím sprejem a nechali mě vybrečet. Ale já skoro nebrečel. Jen úplně malinko. Táta říkal, že chlapi nesmí.
Máma není chlap, tak pobrekává. Poslední dobou každou chvíli. Táta říkal, že to musíme vydržet. Tak držíme.

Doma je teď všechno vzhůru nohama. Táta vaří a myje nádobí, protože mámě se z vůně jídel i Jaru dělá v kuchyni zle. A přitom to tam tak krásně voní.
Na gauči, kde vždycky večer ležel táta a četl noviny, teď polehává máma. Ale noviny nečte. Jen leží a vzdychá.
„Co je mámě?“ zeptal jsem se.
„ Nic, Vítku, neboj. Jenom mimínek ji trochu zlobí,“ řekl na to táta.
„ Jak mimínek mámu zlobí, když ho ještě nemáme?“ zeptal jsem se udiveně.
„Ale máme. Máma ho má v bříšku, víš?“
„V bříšku? A to se jí tam vejde? A celý?“
„ Docela celý. Je zatím velký asi jako oříšek.“
„Jako oříšek? Páni! A kdy už nám ho máma dá? Hrál bych si s ním jako s Palečkem, co jedl jenom mák
Táta se smál, že prý to není tak jednoduché. A řekl mi, že mimínek ještě nic neumí. Jen tiše leží v mámině břiše a roste a roste, dokud nevyroste asi na půl metru.
A tak teď čekáme.

RECENZE 1:
Znovu Ivona Březinová
Invence Ivony Březinové se rozbíhá všemi směry: tato autorka píše pro dospělé (Madona v kabátě), pro dospívající (Kateřina nejen ze zámku) i pro děti (Panenka z ebenového dřeva, Adélka a zlobidýlko). Některé její knihy jsou v dobrém smyslu tradiční beletrií, jiné komercializují téma až na hranici triviality, zatímco knížky pro děti nezapřou didaxi. Poslední titul má název MIMÍNEKANEB JAK JSEM DOSTAL SOUROZENCE ( Fragment 1999, ilustrace Eva Průšková). Základní dějová linie, jejímž vypravěčem je předškolák Vítek, je jednoduchá: několikaměsíční čekání na bratra, místo nejž se narodí sestra.
Primárním a všudypřítomným motivem je rodinná harmonie, od níž lze odvodit všechny další vrstevnatě hromaděné motivy sekundární: motiv klidu, pohody, přátelství, sounáležitosti, rodinné lásky. Přehledné kompozici s nemnoha odbočkami sekunduje charakterizační zvýraznění tří hlavních hrdinů i statická role několika postav vedlejších. V oblasti lexika oceníme neologismy a vtipná slovní spojení, vytvářející zázemí pro situační i jazykovou komiku.
Ve všech rovinách lze vycítit autorčino zaujetí tématem a také její vlastní zkušenost, která zabránila, aby dílo výrazněji sledovalo pedagogickou tendenci.
(ns), Ladění, 4/1999, s.15

RECENZE 2:
V případě mimínka Vendulky nejde o pohádku, ale o vyprávění předškoláka Vítka o tom, jak se mu narodila sestřička. Vyprávění je (včetně bohaté ilustrační výzdoby Evy Průškové) pro malé děti nejen dějově zajímavé a plné nápadů, ale autorka zde sledovala ještě další, skrytější cíl: vyložit dětem, jak se miminko vyvíjí před narozením a co se pak děje, když se dítě narodí a prožívá první týdny života. Pokud tedy netrváte na tom, aby vaše děti věřily, že děti nosí čáp nebo vrána, dozví se v této knížce bez sebemenšího poučování váš malý čtenář, co se stane, když se spojí – jak v textu vysvětluje maminka Vítkovi – „dvě semínka“. Tentokrát se text s ilustracemi opravdu „sešel“ a knížka, která z této spolupráce vznikla, je velice pěkná.
(dit), Nové knihy 15.3.2000

Míša a Šíma

Naučný sešit A4 plný kreslených situací a úkolů k zamyšlení je zaměřený na fakt, že i když dva říkají k jedné věci něco jiného, mohou mít oba pravdu. Záleží totiž na úhlu pohledu.

Rok vydání: 2004
Napsáno: 1999
Stran: 76
Žánr: naučná literatura, pro začínající čtenáře
Ilustrátor: Richard Šmarda
Nakladatel: Albatros, edice Halóó jak to je
Náklad: /
ISBN: 80-00-01308-8
Poznámka: /

ANOTACE:

Pracovní sešit formátu A4 plný kreslených situací a úkolů k zamyšlení.

Kamarádi Míša a Šíma se často přou o to, kdo z nich má pravdu. Občas s údivem zjišťují, že mají pravdu oba, i když každý z nich tvrdí něco jiného.

Co v sešitě najdete:

– těžiště je ve vysvětlení pojmu relativita na situacích, kdy oba hlavní hrdinové mají pravdu, i když tvrdí něco jiného
– ujasnění pojmů VPRAVO , VLEVO (od…)
– VPŘEDU, VZADU (při pohledu z…)
– NAHOŘE, DOLE (vzhledem k…)
– DEN, NOC (z hlediska různých polokoulí)
– MALÝ, VELKÝ (ve srovnání s… a vzhledem k vzdálenosti od sledovaného objektu)
– RYCHLÝ, POMALÝ (v porovnání s…)
– MLADÝ, STARÝ (v porovnání s…)
– DLOUHO, KRÁTCE (vzhledem k míře nadšení, s jakou činnost provádíme)
– DETAIL, CELEK
– ZRCADLOVÉ EFEKTY (vidíme něco jiného než vnímáme, tj. než víme, že je pravda)
– jednotlivé celky jsou proloženy dokreslovacími úkoly nebo náměty k zamyšlení

UKÁZKA:

Míša říká, že pes běží vpředu. Má pravdu.

Šíma říká, že pes běží vzadu a má také pravdu.

RECENZE:

Hravá knížka pro předškoláky
Prozaička Ivona Březinová vydala pod názvem MíŠA A ŠíMA: KDO MÁ PRAVDU? (Albatros, Praha 2004) hravou knížku pro předškoláky, jejímž cílem je především pobavit, ale také poučit a přivést děvčata a chlapce k přemýšlení. Na sedmdesáti šesti stranách je nabídnuta řada úkolů, které vedou k procvičování logiky a cizích slov, avšak i ke kreslení, luštění či vybarvování obrázků. Psaného textu zde z pochopitelných důvodů příliš mnoho není, přesto však je při práci s knihou nutná pomoc ze strany dospělých, kteří leccos vysvětlí a navedou dítě tak, aby mělo ze své práce potěšení.

V publikaci figurují dva hrdinové, jimiž jsou – jak napovídá titul – Míša a Šíma. Děti mají při zpracovávání jednotlivých úkolů přicházet na to, který z chlapců má pravdu, přičemž ji mají vlastně oba. Seznamují se tak se skutečností, že pravda bývá často pouze relativním pojmem. Na každé straně se vyskytují úkoly, jež zadává děvčatům a chlapcům další postava – zvědavá žížala.
Jde například o vyhledávání informací z přečteného textu, o deduktivní cvičení či počítání. Děti se seznamují se základními orientačními pojmy, dozvídají se o homonymech, poznávají Zemi jako celek, avšak například též časová pásma. Zvědavá žížala nejenom zadává úkoly, ale v závěru prozrazuje správná řešení – v klíči, s nímž lze taktéž pracovat.
Ivona Březinová se k předškolákům ob-ací již opakovaně, nyní se prostřednictvím svých hrdinů zaměřuje především na rozvoj logického myšlení a kombinatoriky.-
(dš)
Šáblová, Dana: Hravá knížka pro předškoláky. In: Ladění 2004/4, s. 20

Mít tak psa / I have a dog (česko – anglicky)

Bilingvní česko-anglické vydání. Příběh Matěje z dětského domova. Moc touží mít psa, ale vychovatelka mu ho nedovolí. Pak se však dočká něčeho, na co si ani netroufal pomyslet.

Rok vydání: 2005
Napsáno: 2002
Stran: 32
Žánr: příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Zaur Deisadze
Nakladatel: Svoboda servis
Náklad: /
ISBN: 80-86320-44-8
Poznámka 1: 1. místo v soutěži Číst je dobré 2005
Poznámka 2: vyšlo v bilingvní česko-anglické úpravě
Poznámka 3: vyšlo albánsky, anglicky, arménsky, česky, francouzsky, chorvatsky, maďarsky, polsky, rumunsky, rusky, slovensky, srbsky, španělsky a ukrajinsky
Dječak koji je želio psa.

.

ANOTACE:

Matěj vyrůstá v dětském domově. Má rád zvířata, ale se svými chovatelskými pokusy naráží na nepochopení vychovatelky. Nejvíc ze všeho by si přál psa. Splní se mu jeho sen? A má šanci získat to, o čem si snít ani netroufá?

UKÁZKA 1:

UKÁZKA 2:

Abych si vynahradil utrpěnou ztrátu želvy Elsy, tajně jsem si pořídil větší množství hlemýžďů. Dal jsem je do kbelíku.
Jenže hlemýždi hned první večer ze kbelíku utekli. Sledoval jsem jejich lesklou stopu, ale stejně jsem všechny nenašel.
„Podívej se, co mi ty obludy udělaly s politurou na novém nábytku,“ ječela Levandule.
„Prodáme je do francouzské restaurace,“ navrhl pan Vosáhlo.
Naštěstí jsem je zachránil a pustil na svobodu. Kromě jednoho, kterého Levandule vyhodila oknem.
To jí nikdy nezapomenu.
Abych se pomstil, rozhodl jsem se, že si do vlasů nasadím vši. Nebylo snadné je sehnat. Nakonec jsem je dostal od jednoho kluka, co dojíždí k nám do školy.
Takhle řádit jsem Levanduli snad ještě neviděl.
„Já si je chci nechat!“ křičel jsem a bojoval jsem o svoje vši jako lev. Pokusil jsem se některé zachránit v ručníku, ale Levandule zvítězila.
Nezbyly mi ani vši, a vlastně ani moc vlasů. Ale ty mi dorostou.

SEZNAM ILUSTRACÍ NA ZADNÍ STRANĚ OBÁLKY:

Natálčin andulák (1. vydání)

Natálka se cítí sama. Závidí mamince, že si pořád s někým telefonuje, ale jí nikdo mobil nekoupí. Jednoho večera jí však na okno přiletí ptáček, který umí zpívat jako mobilní telefon…

Rok vydání: 2012
Napsáno: 2007
Stran: 30
Žánr: příběhy se zvířecím hrdinou, příběhy s dětským hrdinou, pro začínající čtenáře
Ilustrátor: Lucie Dvořáková
Nakladatel: Meander, edice Modrý slon, 47. svazek edice
Náklad: /
ISBN: 978-80-86283-80-7
Poznámka 1: Kniha dostala Cenu Noci s Andersenem 2012.
Poznámka 2: Podle knihy vznikla divadelní inscenace souboru HOP-HOP
2. vydání 2018

ANOTACE:

Příběh malé holčičky, která touží mít svůj mobilní telefon, s nímž by si povídala, když na ni dospělí nemají čas. Jenže místo mobilu Natálku čeká daleko větší překvapení. Jednoho dne jí totiž na okno přiletí malý žlutý ptáček. A nebýt jej, kdo ví, jak by to s Natálkou nakonec dopadlo.

UKÁZKA

Natálka seděla v pokoji na koberci, chovala plyšovou ovečku a dívala se, jak si maminka povídá s mobilním telefonem.
„Ano? Opravdu? Ale to je úúúžasné! Řeknu ti…“
„Mami…“ ozvala se Natálka nesměle.
„Neruš, Naty, nevidíš, že telefonuju?“
Vlastně bylo docela legrační, maminku při telefonování pozorovat.
Jak zaujatě poslouchala.
Přikyvovala hlavou.
Vrtěla hlavou.
Občas se na něco dychtivě zeptala.
Každou chvíli se hlasitě rozesmála.
Ale hlavně si vůbec nevšimla, že Natálka mezitím přestěhovala celou čokoládu z barevného obalu do svého břicha.
Konečně maminku povídání přešlo a telefon položila.
Když si všimla Natálčiny čokoládové pusy a prázdného papíru, zamračila se. Už už chtěla něco říct, ale Natálka byla tentokrát rychlejší.
„Mami, já bych taky chtěla mobil.“
„Nejlíp z čokolády, viď?“ zamračila se maminka ještě víc.
„Ne z čokolády,“ ujišťovala Natálka horlivě maminku. „Opravdickej. Taky bych chtěla slyšet ty úúúžasný věci, co vypráví. Takhle bych se při tom smála. A takhle při tom pokyvovala hlavou. A…“
„Ale Natálko, vždyť jsi ještě malá. Mobil nepotřebuješ.“
To je zvláštní, jak si dospělí vždycky myslí, že vědí, co Natálka potřebuje.
Jednou řekla, že potřebuje psa.
Dostala psa z plyše. Tiše seděl, jak moula, ani nezaštěkal.
Řekla, že potřebuje živé zvíře.
Dostala rybičky v akváriu.
Otvíraly na Natálku tlamičky, jako by jí chtěly dát pusu. Jenže přes sklo? Vždyť nešly ani pohladit. Natálce jich kvůli tomu bylo líto. Každý má rád, když ho někdo hladí.
A každý má rád, když si s ním někdo povídá.
Kdo má mobil, není nikdy sám.
„Mobil dostaneš, až budeš větší,“ prohlásila maminka a zahnala Natálku do koupelny a pak do postele.
„Řekneš mi pohádku?“
„Dneska ne, Natálko, mám práci.“
„A táta?“
„Ten z práce ještě ani nepřišel. Spi.“
Natálka zavřela oči a umiňovala si, že dokud se táta nevrátí z práce, neusne.
Ve vedlejším pokoji zazvonil mobil.
Maminka řekla haló a rozesmála se.
Natálka si představovala, jak máma pokyvuje hlavou a jak vrtí hlavou a usnula.
Pak mobil zazvonil znovu. Ale nebyla to maminčina vyzváněcí melodie. Ani tátova.
Natálka se v posteli zavrtěla a zamumlala:
„Volá mobil. Asi něco chce. Zvedni ho.“
Jenže mobil nikdo nezvedal.
Chvíli se sice zdálo, že vyzvánění utichlo, ale za maličkou chviličku se ozvalo znovu.
Natálka se rozespale posadila na posteli. Dveře do vedlejšího pokoje byly zavřené a za nimi se líně válelo ticho. Jen v Natálčině pokoji znělo zvonění.
„Počkej, malej, já tě zvednu. Budeme si povídat. Ale už nekřič,“ zamumlala.

Zvuk mobilního telefonu přicházel od pootevřeného okna. Poblíž něj se schovával mobil, který tence vyzváněl vánoční melodii o rolničkách.
To Natálku nepřekvapilo. Na ulici a v tramvaji už slyšela spousty mobilů, které zpívaly o rolničkách uprostřed léta. Natálku překvapila jiná věc. Jak se mobil dostal na její okno? Tiše vstala a opatrně nakoukla za záclonu.
„Páni!“
Na parapetu okna neležel mobilní telefon.
Na parapetu okna seděl maličký žlutý ptáček se zeleným bříškem a zpíval melodii o rolničkách úplně stejně, jak to dělají mobilní telefony, když si chtějí povídat.

POZVÁNKA NA KŘEST:

ZAJÍMAVOST:

Co mě ke knize inspirovalo? Zprávy z médií.

Před pár lety budilo obyvatele britského Somersetu časně ráno za úsvitu vyzvánění mobilního telefonu. Rozespale šátrali po přístroji a obvykle si až po chvíli uvědomili, že mobil zvoní z křoví pod oknem. Ti, kteří se nechali vytáhnout z teplé postele, zažili překvapení. V křoví seděl velký černý kos a z hrdla se mu linuly zvuky mobilu. Když zrovna „nevyzváněl“, burcoval obyvatele okolních domů zvukem automobilového alarmu a dokonce i sirénou záchranky.
30. 12. 2009 | Jaroslav Petr
http://vtm.e15.cz/clanek/prilis-hlucna-priroda

Lyrochvost nádherný, pták podobný bažantu a žijící pouze v Austrálii má velmi dobrou schopnost věrně napodobovat různé odposlouchané zvuky, a to nejen ptačí nebo savčí, ale i ty umělé jako je například alarm u auta.

Lyrochvost nádherný patří k nejlepším ptačím imitátorům. Napodobí cokoliv, od ostatních ptáků a zvířat, až po alarm auta, zvuk fotoaparátu či motorovou pilu!

http://linkuj.cz/?id=show&viewnr=4&typ=0&par=172490
Z našich ptáků je perfektní imitátor rákosník zpěvný, slavík modráček nebo sedmihlásek hajní. Třeba slavík dokáže napodobit cvrčka.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/ptaci-zpivaji-podle-mobilu-d0b-/domaci.aspx?c=A010614_175818_brno_zpravy_dmk

Zvuky mobilů pak nejčastěji imitují kavky, sojky a špačci. Jedním z důvodů je podle Schneidera i neustále vzrůstající přítomnost ptáků poblíž lidských obydlí.

http://www.novinky.cz/internet-a-pc/61162-ptaci-zacali-napodobovat-zvuky-mobilu.html

Byla pozorována kavka, která dokonale imitovala vrzající dveře.

RECENZE 1:

Březinová, Ivona: Natálčin andulák
Autor článku: Bohumila Adamová – 6.5.2012, iLiteratura

„Kadí. To mobily nedělaj.“
Ivona Březinová: Natálčin andulák. Meander, 2012, 44 s.
Natálčin andulák je krátký příběh na téma mobilní telefon a děti. Vznikl na objednávku jako jedna z pěti interaktivních knih pro školy. Začínající čtenáře místy i pobaví, přestože efektivní řešení problematiky „opuštěný dětský jedinec v moderním přetechnizovaném světě“ nenabízí.
Hlavní postavou knihy je pětiletá Natálka. Narodila se do světa, ve kterém má každý kolem ní mobilní telefon. Nejhorším příkladem jí jde maminka, která telefonuje neustále. Mluví a gestikuluje vlastně jen do toho telefonu a svou dcerku ignoruje. Bezprizorní Natálka by se chtěla s někým kamarádit a podle chování své matky si myslí, že nejlepším kamarádem na popovídání je právě ten malý zvonící přístroj u ucha. Je nepravděpodobné, aby pětileté dítě ještě nechápalo, že se z telefonu ozývají hlasy živých lidí, nikoliv hlas telefonu samotného. Ale budiž, pokud maminka výchovu své dcerky od narození nahrazovala esemeskováním, může se takový případ skutečně stát. Kdo má mobil, není nikdy sám!
Budoucí zápletka našeho příběhu je volně inspirovaná sice úsměvnou, ale v podstatě katastrofickou (či rovnou apokalyptickou?) realitou; citujme z přebalu knihy: „Ptáci ve městech zapomínají své vlastní písně a napodobují zvuky, které slyší nejčastěji – mobilní telefony, automobilová poplašná zařízení a troubení“(Zpráva ČTK).
Jeden takový vyzváněcí ptačí případ zazvoní Natálce večer na otevřeném okně. Samozřejmě že okno maminka zapomněla na noc zavřít a podle ilustrace je v poměrně vysokém patře, ale osamělé pětileté dítě přece nepoleze ven z okna, nebo ano? Roztržitá maminka měla zase jednou štěstí, dívka nevypadla, zato objevila nového kamaráda – žlutozelenou andulku. Je to vlastně andulák neboli ptáček mobiláček – tak mu začnou doma říkat a čtenář se zkrátka musí smířit s tím, že v nejnověji napsaných pohádkách jsou dnes hlavními postavami i mobily a jejich napodobeniny. A postavy maminek jsou tak moderní a zaneprázdněné, že opeřené zvířátko a hrací strojek na baterky od sebe ani nerozeznají – svitne jim, až když se to pokadí na koberec.
Natálka o svého kamaráda bojuje, chce si ho doma nechat, konečně si totiž může s někým povídat. Anebo může telefonovat? Na tomto místě přestává být jasné, o co vlastně hlavní postavě příběhu jde. Skutečně chce mít živého kamaráda, anebo spíše to syntetické vyzvánění? Možná by se vyplatilo trochu více doslovnosti a polopatického vysvětlování, vypravěč příběhu by se také mohl názorněji přiklonit k jedné z variant, aby měli i menší čtenáři jasno.
V každém případě to od tohoto momentu jde s rodičovskými vztahy ještě více z kopce. Andulák se kromě své vlastní rolničkové melodie naučí i vyzvánění maminčina mobilu a pak i mobilu tatínkova. Aby si Natálka svého tatínka připomněla, poslouchá před spaním papouška, který napodobuje jeho telefon. Nakonec se to holce v hlavě zamotá, v noci dostane vysoké horečky, blouzní v děsivém snu o mobilních telefonech a jedním z nich se má každou chvíli dokonce stát. Rodiče zaslechnou vyzvánět mobil, ale pak zjistí, že je to andulák volající tímto způsobem o pomoc. Příběh končí Natálčiným odvozem do nemocnice a pasováním anduláka na hrdinu. Zachránil jí život. Od té doby už je rodina oficiálně čtyřčlenná, jenom čtenáři stále není jasno, kam toho vyzváněcího žlutozeleného ptáčka zařadit. O jednoho mobila víc…?
V závěru knihy mají děti odpovědět na jednoduché otázky týkající se příběhu. Většina z nich je primitivní a správně by je zvládlo zodpovědět i dítě tříleté, tedy pokud ho doma matka ty tři roky nezanedbávala věčným žvaněním do mobilu.
Nejdůležitější otázku, která shrnuje celý smysl knihy, ovšem jednoznačně zodpovědět nelze. A to máme na výběr z možností a, b, c. Co Natálce nejvíc chybělo? Možnost popovídat si? Plyšový pes? Mobilní telefon? Odpověď souvisí s autorským záměrem, který vzhledem ke genezi knihy (objednávka do škol) částečně selhal. Jedná se tedy o antimobilovou knihu, nebo ne? A co když to nakonec měla být kniha telefony propagující?
Jablko nepadá daleko od stromu a Natálka se chová a gestikuluje do ptačího mobilu stejně jako její maminka. Pokud se ilustrovaným příběhem záměrně snažíme cosi dnešním dětem sdělit, mělo by být jasné, co to je. Jasné pro nebo proti. Odborní pracovníci ve škole by jistě znali odpovědi na další otázky malých čtenářů, rodiče doma s tím ale mohou mít problémy. Přestože se jedná o dobře napsaný příběh, který nepostrádá lehkost a vtip, jeho celkové vyznění pokulhává a možná je lepší se doma do této obtížné, přetechnizované tematiky nepouštět. Mobilů si přece děti za pár let užijí až až.
© Bohumila Adamová

RECENZE 2:

http://www.mestoprodeti.cz/knihy/recenze-knih-predskolaci/2721-natalcin-andulak-.html

CENA NOCI S ANDERSENEM:

http://www.youtube.com/watch?v=XUjDn9d6TUE&feature=youtu.be

O Puclíkovi (1. vydání)

366 kratičkých příběhů – na každý den v roce jeden. A všechny jsou o Puclíkovi, což je malý papírový panáček ze skládačky puzzle. Umí létat na listí, cestovat v obálce nebo vlézt do knihy.

Rok vydání: 2007
Napsáno: 2005
Stran: 216
Žánr: pohádky, pro začínající čtenáře
Ilustrátor: Marie Tichá
Nakladatel: Knižní klub
Náklad: /
ISBN: 978-80-242-1968-4
Poznámka 1: / Přeloženo do slovenštiny.
Poznámka 2: 2. vydání

ANOTACE:

Kniha 366 kratičkých příběhů a pohádek na každý den v roce, dokonce i na ten přestupný. Puclíci jsou panáčci z obrázků – skládaček puzzle. A protože jsou malí, placatí a papíroví, zažívají příhody, jaké by nikdo jiný asi zažít nemohl. Každý příběh se navíc odehrává v době, která je určena kalendářem. Kniha je napsaná pro děti předškolního věku, ale i prvňáčky a druháky.

Papírový panáček Puclík je velice neposedný a každou chvíli vyráží za dobrodružstvím: do pohádkových knížek a encyklopedií, které stojí v knihovničce Puclíkovy člověčí kamarádky Lucky. Podniká výpravy do krabic s jinými skládačkami a společně s Puclinkou i dalšími puclíky zažívají každý den něco nového – v Lucčině pokojíku, v kuchyni, na zahradě, ale někdy se Puclík vydává i daleko do světa, třeba až k moři. Bojuje s indiány, letí v balonu, cestuje leteckou poštou, změní se v egyptskou mumii nebo chystá valentinské přání pro svou Puclinku. Každý den – od Nového roku až do Silvestra – něco zábavného podnikne nebo vymyslí, aby si děti měly o čem číst.

UKÁZKA:

2. ledna

Puclík vzpomíná, jak přišel na svět
Byl jednou jeden malíř, a ten namaloval obrázek. Bylo na něm moře se spoustou malých
bílých vln a obloha se spoustou malých bílých mráčků. Na hladině pluly plachetnice s barevnými plachtami a pod hladinou ryby s barevnými ploutvemi. Na obloze poletovali ptáci, balóny a letadla. A úplně v rohu ležela písečná pláž plná dětí.
„To je pěkný obrázek,“ řekla žena toho malíře. „Vypadá úplně jako na hraní.“
„Ale obrázky přece nejsou na hraní,“ zabručel malíř a šel si vyprat štětce.
„Nejsou?“ podivila se paní. „A proč vlastně ne?“
„Ano, proč vlastně ne?“ řekl malíř zamyšleně a pak obrázek rozřezal na spoustu malinkých částí.

„Na,“ podal ty malé kousky obrázku své ženě. „Teď si s tím obrázkem můžeš hrát. Slož ho dohromady.“
Paní obrázek složila a pak ho odnesla do továrny, aby z něj vyrobili spoustu takových skládacích obrázků pro radost dospělých a hlavně dětí. A také puclíků, protože ty malé kousky, to byli oni.

6. května

Jak si ho kos spletl s housenkou

Puclík se povaloval v trávě právě ve chvíli, kdy kolem letěl kos.
„Jé, housenka,“ pípl kos vesele. „Na ty já mám nos.“ A sebral Puclíka do zobáku.
„Au, to bolí. Pusť mě, ty černej lupiči,“ křičel Puclík, ale marně.
Kos byl rád, že něco sehnal pro hladová mláďata. Že by Puclík moc k snědku nebyl, to ho nenapadlo. Položil Puclíka do pípajícího hnízda a rychle zas letěl pryč shánět další housenku, popřípadě dalšího puclíka.
Kosíci se hned na Puclíka vrhli. Prali se o něj s snad by ho i roztrhli na několik kousků, když vtom se domů vrátila máma kosice.
„Co to tu máte za divnou věc?“ divila se. „Ten táta nemá rozum, čím vším vás od malička krmí. Takové věci nepatří do zobáčků malých kosáčků,“ prohlásila nakonec kosice a Puclíka z hnízda vyhodila.
Puclík se dole pod hnízdem rozplácl, ale to mu ani trochu nevadilo. Vždyť byl puclík a ti jsou placatí odjakživa.

27. června

Počítání mravenců

Puclík ležel v krabici na svém místečku a nemohl usnout. Hlavou se mu honila spousta nejrůznějších nápadů jak by mohl létat ve vzduchu jako pták. Nakonec to nevydržel, odhodil peřinu, odklopil víko krabice a usadil se v kuchyni vedle dřezu, kde každou noc tiše odkapával vodovodní kohoutek. Puclíka to pokaždé uklidnilo a doufal, že brzy usne. Jenže dnes kohoutek nekapal. Puclíkovi se ale nechtělo vracet se do krabice, a tak se uvelebil na stolku vedle skříně s potravinami. Přikryl se pytlíčkem heřmánkového čaje a chtěl zavřít oči, když vtom si všiml, jak po zapomenuté vařečce pochoduje mravenec a za ním druhý a třetí a čtvrtý… Vařečka ležela napříč mezi skříňkou a stolkem a tvořila pro mravence bezpečnou lávku na jejich cestě za cukrem.
„Obvykle se na usnutí doporučuje počítat ovečky,“ vzpomněl si Puclík. „Ale já budu počítat mravence. Jeden mravenec, druhý mravenec, třetí mravenec, čtvrtý mravenec, pátý, šestý, sedmý, osmý, devátý, desátý…“
U jedenáctého mravence už Puclík spal. A určitě se mu zdálo něco hezkého.

24. září

Let papírovou vlaštovkou

Lucka a její tatínek vzali kus papíru, trochu ho poskládali a papír za chvíli létal jako opravdové letadlo.
„Taky si postavím takové letadlo,“ usmyslel si Puclík a tajně se zmocnil čistého bílého archu.
Popravdě řečeno by si nejraději vypůjčil rovnou Lucčinu papírovou vlaštovku, jenže ta před chvílí zamávala křídly a odlétla do teplých krajin. A tak nezbývalo, než si postavit svou.
Práce to tedy byla pořádná, ale nakonec se všechno podařilo a Puclík se chystal na první zkušební let. Postavil vlaštovku na kraj stolu, opatrně do ní nasedl a pak ji rozhoupal. Vlaštovka s tichým svištěním zakroužila k zemi. Těsně nad podlahou se však naklonila o trochu víc, než Puclík čekal, a tak vypadl na zem.
„Příště se připoutám kancelářskou sponkou,“ plánoval Puclík a dokonce si už jednu přinesl.
Jenže vtom vlaštovka zamávala křídly a odlétla oknem do teplých krajin tak, jak to dělají všechny vlaštovky.
„Asi si budu muset postavit vrabce,“ vzdychl Puclík. „Ten mi do teplých krajin neodletí.“

24. října

Liščí sněm

Z krabice, na jejímž obrázku byl nakreslený koblížek s mazanou liškou, se ozýval křik.
„A já už ty koblihy nechci a nechci,“ rozkřikovala se liška. „Pořád mě krmíte jenom koblihama, a já už toho mám dost. Chtěla bych taky jednou pořádný kus masa, ze samého pojídání koblížků jsem přepracovaná.“
„My bychom ti nějaké maso sehnali,“ snažili se puclíci rozhněvanou lišku uklidnit, „ale kdo by tady pak jedl ty koblížky? Navíc v pohádce je psáno, že koblížek sní liška.“
„Tak si najděte nějakou jinou lišku,“ odsekla liška. „V knížkách jich je dost a dost.“
A tak se puclíci rozdělili na skupiny a vydali se pátrat po liškách. K večeru se u krabice sešly liška Bystrouška a liška Ryška, liška, co na ocásku vozí Budulínka, i ta, co nechtěla dát najíst čápovi, a proto mu nalila polévku do mělkého talířku. Přišla i liška, kterou obelstila vrána, i ta, co běží k Táboru, a ještě mnoho dalších lišek. Puclík si je všechny zapsal a pak určil služby, která z lišek bude který den pojídat koblížek, aby si liška z krabice mohla trochu odpočinout.

7. listopadu

Listopadová kniha

Puclík seděl na koberci pod policí s knihami, když vtom na něj seshora spadl list. Ale netakový ten žlutohnědočervený, jaké na podzim padají ze stromů. Tenhle byl bílý s mnoha písmenky a malým barevným obrázkem. Byl to prostě list z knihy. Puclík zvedl hlavu, co že se to děje, a už na něj padal druhý list a za ním třetí. Plachtily dolů jako velcí ptáci, jenže znovu nevzlétly a zůstaly ležet na podlaze.
„Co to vyvádíš?“ křikl Puclík nahoru na knihu.
„Já za to nemůžu,“ vzdychla kniha. „Jsem moc stará a hlavně opotřebovaná. Možná víš, že starým lidem někdy vypadávají zuby. No a starým knihám zase někdy padají listy.“
„Možná je to jen tím, že je listopad,“ utěšoval Puclík knihu. „V listopadu je padání listů na denním pořádku.“
„Ale ne u knih,“ zavrtěla kniha hlavou a upustila dolů další várku svých listů.
„Počkej!“ vykřikl Puclík. „Přestaň, já ti ty listy zase nalepím.“ A opravdu. Za chvíli byla kniha zase skoro jako nová.

17. prosince

Jak jezdili jako po másle

„V televizi jsem viděl bobovou dráhu,“ vykládal Puclík ostatním. „Několik lidí nasedlo do bobu a řítilo se klikatou dráhou z kopce dolů.“
„Tak si takovou dráhu postavíme,“ nadchli se hned někteří. „Vždyť ani nemusí být klikatá. Hlavně, aby to jelo.“
Puclíci si vyčíhali okamžik, kdy Lucčina maminka dopekla ořechové placičky, které chystala na Vánoce, a pak spojenými silami nadzvedli těžký dřevěný vál, aby měli prudký svah.
„A kde vezmeme boby?“ vyjekl někdo polekaně, že na to nejdůležitější zapomněli.
Ale Puclík nezapomněl. Než se kdo nadál, táhl za sebou prázdnou krabičku od sirek. Šest se jich do ní vešlo. Bob roztlačili a pak rychle naskákali dovnitř. Jenže to moc nejelo.
„Namažte ty boby zespoda máslem,“ poradila jim Puclinka, a tak to udělali.
Na druhý pokus si to boby fištěly až dolů. Aby také ne. Však se nadarmo neříká, že něco jede jako po másle.

ANOTACE ANGLICKY:

In: Katalog knih 2007

PLAKÁT v metru:

ROZHOVOR:

5 minut se … spisovatelku Ivonou Březinovou

Ivona Březinová v knížce O Puclíkovi vymyslela na každý den v roce pohádku tak krátkou, aby ji vydržely poslouchat i nejmenší děti a prvňáčci si ji dokázali přečíst sami.

Právě vyšla vaše nová knížka pro děti, O Puclíkovi. Bylo těžké vymyslet na každý den v roce pohádku?
Chtěla jsem, aby Puclík spolu s dětmi prožíval situace, jak v roce jdou. Na začátku jsem si do kalendáře vyplnila dny, které jsou dané: Nový rok, Velikonoce, Den dětí, Vánoce… Pak jsem mozaikovitě doplňovala další pohádky. Vymyslet 366 ucelených minipříběhů mi opravdu dalo zabrat. Když šlo do tuhého, zaúkolovala jsem rodinu: dcery mi pomáhaly některé nápady vymyslet.

Proč je hlavním hrdinou právě jeden z dílků skládačky puzzle?
Protože jsem si odmalička ráda s „puclíky“ hrála. U nás se ještě neprodávaly, dostávala jsem je od kamarádů rodičů ze zahraničí. Kromě toho, že jsem je skládala, viděla jsem v nich panáčky. Jednoho jsem nechala ožít v knížce: když je malý a placatý, může vlézt pod koberec, protáhne se škvírou pode dveřmi, vejde se do knížky, nebo dovede vlézt do dalších krabic v pokojíčku, aby ostatní hračky vyprovokoval k řadě dobrodružství.

Panáček Paneláček

Jednoho dne se v dopisní schránce dvanáctipatrového paneláku vylíhne skřítek – panáček Paneláček. S dětmi, které v tom domě bydlí, pak prožívá nejrůznější pohádková dobrodružství.

Rok vydání: 1997
Napsáno: 1993
Stran: 64
Žánr: příběhy s dětským hrdinou, pohádky
Ilustrátor: Olga Čechová
Nakladatel: Albatros
Náklad:
ISBN: 80-00-00536-0
Poznámka: autorčina první napsaná kniha
rozhlasová verze 1999, namluvil Josef Dvořák

ANOTACE:

I v docela obyčejném paneláku na sídlišti mohou děti zažít neobvyklé dobrodružství. Týna a Tom měli to štěstí, že ve schránce na dopisy objevili malého kamaráda – Panáčka Paneláčka. Spolu s dětmi a se svými dalšími přáteli – zvířátky, hračkami či vílou – prožije Panáček Paneláček spoustu veselých a opravdu neobvyklých příhod. A i když jsou to příhody často hodně rozpustilé, nikdy nám nepřestanou připomínat, že je nejdůležitější, aby na sebe všichni byli hodní.

UKÁZKA:

Za sedmero sídlišti, sedmero hřišti o sedmero staveništi stojí nový vysoký dům. Bydlí v něm spousta lidiček a lidi, a taky psů a kanárů a morčat a koček.
včera se do posledního volného bytu úplně nahoře, až v posledním dvanáctém poschodí, nastěhovali Květoňovi, o ti mají nejen kluka Toma o holčičku Týnu, ale i křečka Žílu a andulku Kokrhelku.
Dnes ráno měla maminka Květoňová plno práce s vybalováním knih a nádobí, a tak se Týna o Tom raději vytratili z bytu. Právě jim začínaly prázdniny. Až ty prázdniny skončí, půjde Tom poprvé do školy. Ani se nemůže dočkat, jak se těší. Týna se netěší. Týna šla poprvé do školy už loni o říká, že ten rok jí úplně stačil.
Dům byl poloprázdný. Většina dětí odjela na prázdniny z města pryč. do hor, k mořím a k babičkám. Zbylo tu jen pár tatínků, kteří museli do práce, a několik maminek, které ještě nestihly vybalit poslední bedny po stěhování.
Týna o Tom sjeli výtahem z dvanáctého poschodí až dolů do sklepa o pak zase až nahoru, tam, kde ve starých domech bývá půda se spoustou krásných a tajemných odložených věcí. Ale v jejich paneláku žádná půda není, a tak se zase pustili dolů o prohlédli si prádelnu a sušárnu a kočárkárnu a taky místnost se spoustou schránek na dopisy. Všechny schránky už se nějak jmenovaly, i Květoňovic schránka měla na bříšku jmenovku, ale úplně nahoře, zrovna vedle té jejich, zůstala přece jen jedna nepodepsaná.
„Komu asi patří?“ přemýšlela Týna.
„Třeba je to nějaká tajná schránka,“ řekl Tom. „Zkusíme na ni zaklepat.“
Týna si stoupla no špičky o zlehýnka ťukla. Ťuk,ťuk.
„Musíš víc,“ ozval se Tom. „Vysaď mě, já zabouchám.“
Tom bouchl do dvířek drobnou pěstičkou, ale Týna už ho neudržela o oba, se sesypali no jednu hromadu. Po tom rámusu nastalo ticho a v tom tichu najednou někdo hlasitě zívnul.
„Uaááách.“
„Co to bylo?“ polekal se Tom.
„Já myslela, že to ty,“ šeptla Týna.
„Třeba to byla kočka.“
„Kočky takhle nezívaj, ty chytrej.“
A znovu se ozvalo: „Uáách, “ a k tomu nějaké plechové šramocení.
„Ty, Tome, vychází to z tý tajný schránky.“
„Asi je tam strašidlo,“ vyjekl Tom. „Pojď radši pryč.“
„Nechoďte nikam,“ ozvalo se ze schránky. „Prosím.“
Týna opatrně vstala a po špičkách se přiblížila k tajemné schránce.
„Je tam někdo?“ špitla.
„No přece já.“
„Kdo já?“
„Já, Panáček Paneláček.“
„A co tam děláš?“
„Spal jsem, ale něco mě probudilo. Nevíte náhodou, kolik lidí se má do tohohle domu ještě přistěhovat?“
„Už nikdo,“ odpoveděla Týna.
„My jsme přece včera byli poslední,“ doplnil Tom.
„Poslední?“ zívlo to zase ze schránky. „Tak to už se musím vylíhnout. To to ale uteklo.“

RECENZE:

Panáček Paneláček – jak se nové dílko nazývá – má tucet kapitolek, v nichž vystupují pohádkové postavičky, hračky a zvířátka v prostředí známém sídlištním dětem. Všechny příhody a dobrodružství prožívá totiž Paneláček, jakýsi budoucí originální ‚domovník“, v dvanáctipatrovém paneláku. I když se v příbězích objevují také dvě děti, zůstávají tentokrát v pozadí. Nápady oplývá především Paneláček. Tato podnikavá figurka, která se jednoho dne objeví v poštovní schránce, se k dětem, zvířátkům a hračkám
chová s vlídností a milou odhodlaností, čímž plní hlavní záměr autorky, která chce ukázat dětem, jak by se samy měly pokusit chovat.
Jak už to bývá, najdete v knize kapitoly, které se vám budou líbit více, i ty, které jsou
rozpačitější, protože nemají dost nosný příběh. Mezi zdařilé epizody rozhodně patří setkání Paneláčka s vílou z vily, tanec s porcelánovou panenkou či dvoření se panence Barbii. Poněkud překombinované se zdá např. hledání kouzelné rolničky mezi zvonky. Jako celek však knížka Panáček Paneláček, vypravená k dětem s barevnými obrázky významné české ilustrátorky Olgy Čechové (1925), potvrzuje, že síla spisovatelky je opravdu v tvorbě pro malé čtenáře.
René Ditmar, Nové knihy 36/ 1997, s.11

Panenka z ebenového dřeva (1. vydání)

Desetiletá Regina z Prahy odlétá se svými rodiči na rok do rovníkové Afriky. Poznává exotickou přírodu, učí se francouzsky, chodí do místní školy a získává nové přátele.

Rok vydání: 1997
Napsáno: 1997
Stran: 128
Žánr: příběhy s dětským hrdinou, cestopisná literatura
Ilustrátor: /
Nakladatel: Petra
Náklad: 5000
ISBN: 80-85984-31-8
Poznámka: 2. vydání vyšlo v nakladatelství Egmont v roce 2004.

ANOTACE:

Desetiletá Regina odjíždí do rovníkové Afriky. Ale ne na prázdniny, jak byste si snad mysleli. Jede tam s rodiči na celý rok, protože tatínek je odborník na tropické nemoci a získal v Africe práci. Ale co Regina? Bude v Africe chodit do školy? Jak se tam dorozumí? A najde si v cizím a neznámém prostředí kamarády? Jaká dobrodružství tam zažije?

UKÁZKA (vyšla i včasopise ABC)

POVÍDKA V ČASOPISE ABC:

Jak se staví bláťulák. In: ABC 1/1998, s. 34, 35.

Povídku Jak se staví bláťulák ilustroval Petr Ptáček.

ZAJÍMAVOST:

Knihu jsem částečně napsala podle vyprávění své kamarádky Reginy, která, když nám bylo devět a deset let, opravdu s rodiči odjela do Konga. Ne ovšem na rok jako románová Regina, ale rovnou na tři roky. Do Čech se vracela jen na prázdniny, aby složila zkoušky v české škole. V Kongu chodila do školy francouzské.

RECENZE:

Panenka z ebenového dřeva (2.vydání)

Desetiletá Regina z Prahy odlétá se svými rodiči na rok do rovníkové Afriky. Poznává exotickou přírodu, učí se francouzsky, chodí do místní školy a získává nové přátele.

Rok vydání: 2004
Napsáno: 1997
Stran: 128
Žánr: příběhy s dětským hrdinou, cestopisná literatura
Ilustrátor: Zdeňka Krejčová
Nakladatel: Egmont
Náklad: /
ISBN: 80-253-0067-1
Poznámka: 1. vydání vyšlo v nakladatelství Petra v roce 1997.
Recenzi naleznete u 1. vydání.

Panenka-žirafa ANOTACE:

Hrdinkou knihy je desetiletá Regina z Prahy, která se na rok ocitne s rodiči uprostřed rovníkové Afriky. Musí se vyrovnávat nejen s neznámým prostředím, ale také s na první pohled nepřekonatelnou jazykovou bariérou. Regina ale vše s přehledem zvládá a nalézá ve svém přechodném domově i dobré přátele.

UKÁZKA:

Regina seděla na schodech na chodbě mezi dvěma byty a znuděně koukala do jakéhosi obrázkového časopisu.
„To bude teda rok,“ říkala si v duchu. „Táta věčně v práci, s mámou si asi brzo polezu na nervy a široko daleko žádný dítě. Jen paní s načesanýma hlavama a páni v oblecích s uškrcenou kravatou. Teda jak to v tom horku můžou vydržet, to nechápu. A děti s sebou možná ani žádný nemaj. Možná jsem fakt měla zůstat s babičkou a dědou v Praze a chodit normálně do školy. A to mi Jířa záviděla, že budu mít rok prázdnin. Jo, houby, rok nudy to bude.“
Z neveselých úvah ji vytrhl po schodech skákající míč. Zvedla hlavu, aby se podívala, odkud se vzal, a zahlédla jen dvojici opálených noh prchajících do horního patra a tiché pochichtávání.
Regina zvedla míč a nerozhodně ho držela v ruce.
Zhora se ozvalo rozpustilé:
„!Hola, muchacha! Ella tiene cabellos rubios. ¡Qué bonita es la muchacha!“
„Hm,“ řekla Regina. „Mučáča. Akorát že vůbec nevím, co mi to říkáš.“
Kroky zacupitaly směrem k ní. Holka skoro stejně velká jako Regina a kluk tak o hlavu menší.
„De donde eres? Cómo te llamas?“
Regina bezradně mlčela.
Kluk přišel až k ní:
„Yo Ernesto.“ A píchl se ukazováčkem do břicha.
„Ernesto,“ opakovala Regina.
„Sí,“ rozzářil se kluk. „Me llamo Ernesto. Y tú?“ a píchl Reginu ukazováčkem do jejího břicha.
Pochopila, že se jí ptá, jak se jmenuje, a tiše odpověděla.
„Sí, Regína,“ opakoval po ní. Pak ukázal na holku vedle sebe a řekl:
„Manuela.“
„Sí, Manuela,“ opakovala zas Regina.
Holka se na ni usmála.
Společně vyběhli ven před dům a jak malí si házeli míčem za neustálého pokřikování:
„Regína, Manuela, Ernesto. Regína, Manuela, Ernesto.“
Víc říct si neuměli a to jim bylo právě strašně k smíchu. Řehtali se jak blázni, a bylo jim fajn.
Pak se nahoře pootevřelo okno a nějaký hlas volal:
„¡Manuela, Ernesto! La comida está preparada.“

Ernesto si začal strkat ruce do pusy a šíleně při tom mlaskat. Taky Manuela se smíchem předváděla, jak jí.
Regina pochopila, že je volali k obědu.
„Adiós,“ rozloučili se.
„Adiós,“ řekla i Regina trochu rozpačitě.
Osaměla s míčem před domem, ale už jí nebylo tak smutno. Zdá se, že kamarády tu přece jen mít bude.

Panenka-palma

Pohádky kocourka Jupíka

24 krátkých pohádkových příběhů o domácích i exotických zvířatech. Texty jsou inspirované obrázky, které vznikly koláží fotek zvířat a vtipně dokreslené postavičky všetečného kocoura.

Rok vydání:2001
Napsáno: 2001
Stran: 49
Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy se zvířecím hrdinou
Ilustrátor: /
Nakladatel: Junior
Náklad: /
ISBN: 80-7267-058-1
Poznámka: text vznikl jako vyprávění inspirované
ilustracemi převzatými z belgického originálu knížky Teo,
kterou vydalo nakladatelství CARAMEL Belgium

ANOTACE:

24 krátkých pohádkových příběhů o zvířatech.

Ahoj! Já jsem Jupík, kocourek couravý a hravý. A taky povídavý. Možná upovídaný, řeknete si. Ale sedněte si a já vám budu povídat o tom, co jsem zažil a jaké jsem na svých cestách poznal kamarády.

OBSAH:

Jak chtěl kohout zobat puntíky
K čemu jsou velké uši
Bříško plné čtyřlístků
Jak se husa na chvilku stala lodí
O zatoulaném kachňátku
Selátko Bublifuk
Telátko a televize
Jaké mléko dává kráva
Jak koníčka hřála hříva
Dostihové závody
Krk až do oblak
Jak zebře sluníčko vybělilo pruhy
Jak šel slon na procházku
Kamarád tygr
Zapomnětlivý lev
Krotitel krokodýlů
Gibon akrobatem
Jak gorila hrála tenis
Hudba pro orangutana
Delfín záchranář
Co umí tuleň pod vodou
Jak tuleň nastydl
Lední medvěd staví sněhuláka
Jak tučňák sáňkoval

UKÁZKA:

Pomeranče v podprsence

Nové vydání knihy Zrcátko pro Markétu. Kniha zachycuje průběh školního roku sedmáků. Vypravěčem je kluk Medard, nadšený chemik a nově i obdivovatel dívčích vnad.

Rok vydání: 2009
Napsáno: 2008
Stran: 96
Žánr: romány pro dospívající čtenáře
Ilustrátor: Jiří Fixl
Nakladatel: Fortuna Libri, edice Jupiter
Náklad: /
ISBN: 978-80-7321-460-9
Poznámka 1: Kniha je přepracováním prvotiny Zrcátko pro Markétu z roku 1996.
Poznámka 2: Třetí vydání (druhé s názvem Pomeranče v podprsence) – Grada Publishing 2017

ANOTACE:

Medard je obyčejný sedmák s neobyčejným jménem, které hluboce nenávidí. Kdyby mu tak rodiče dovolili, aby se mohl nechat přejmenovat. Jeho starší sestra Anděla touží po tom samém, ale rodiče jsou v tomhle neoblomní. Jinak jsou fajn. Máma se věčně staví na hlavu a táta mívá lachtaní nemoc. Prostě normálka. V těžkých dnech dospívání drží Meda nad vodou kůlna, v které provádí nejrůznější chemické pokusy. A pak taky Markéta. Vlastně všechny holky se po prázdninách vrátily nějak hezčí a vyvinutější. Hlavně vepředu. Člověk pak neví, kam se dřív koukat, a přivádí ho to k nejrůznějším představám. Aspoň Meda tedy určitě.

UKÁZKA:

Kuba Kocián má někdy fakt pořádně praštěný nápady. Jako ten s vodníma bombama. Vymyslel, že naplníme kondomy vodou, zavážeme je jak nafukovací balonky a budeme je házet z okna třídy na chodník školní dvorany.
„Bude to řacha,“ prorokoval.
„A proč nemůžeme házet obyčejný nafukovací balonky?“ ptal se Hynek Bouša, načež mu bylo opovržlivě sděleno, to že je zábava pro mimina.
Nastal problém číslo jedna. Obstarání kondomů.
Naproti hlavní poště byl k tomuto účelu zřízen automat, jenže, jak hlásil druhý den Bouša, totálně zničenej. Objevili jsme ještě další, ale ten jen žral peníze a žral a nic nevyto, jak prohlásil krajně naštvanej Jakub. Uvažovali jsme i o záslikové službě, ale nakonec jsme tuhle možnost pro zdlouhavost akce zavrhli. Nezbývalo, než se obrátit na drogerie, nejraději, nebo lépe řečeno výhradně, samoobslužné.
Jasně, že los padl na mě, a tak jsem si vymyslel lest inspirovanou Hynkovou balonkovou dětinskostí.
Vybral jsem si jednu drogérii v zapadlé uličce až za dolním náměstím. Pečlivě jsem ji prošel a pátral po nafukovacích baloncích. K mému uspokojení nikde na regálech nebyly, zato poblíž kasy stál plný koš volně dostupných kondomů v krabičkách se třemi kusy.
Absolvoval jsem s vozíkem ještě jednu uklidňující okružní jízdu prodejnou a pak odhodlaně přistoupil k pokladně. Pokladní už vztahovala ruku ke třem krabičkám přijíždějících k ní na pohyblivém pásu, když jsem spustil připravený komentář:
„Víte, já jsem šel vlastně koupit balonky, my je potřebujeme do školy, ale když nebudou, můžeme prý klidně vzít i tohle.“
Ruka pokladní se zarazila a její majitelka, do té doby evidentně přemýšlející o něčem úplně jiném, se mým proslovem vytrhla z letargie.
„Ale my máme balonky,“ řekla a sáhla pod pultík vedle kasy.
Před očima mi ležely balonky. Zelené, modré, žluté, črvené… Měl jsem červeno před očima, červeno za ušima, ale moje duchapřítomnost tentokrát bodovala.
„Víte, já vlastně potřebuju ty krabičky. Sestra je sbírá jako obaly na pexesa,“ vyhrkl jsem, položil na pult peníze a se třemi krabičkami v ruce uháněl ven, kde čekali šklebící se Kuba s Hynkem.
Peníze nazpátek, jako vždy při mých nákupech tohoto druhu, zůstaly prodavačce. Ale úkol byl splněn. Každý z nás měl teď tři potenciální vodní bomby. Bouša jim sice tvrdošíjně říkal vodíkový, ale s tím jsem jako chemik zásadně nemohl souhlasit.

Praprázdniny

Skupina archeologů se rozhodne, že pokusně stráví léto v lesích jako lidé doby kamenné. Vezmou si s sebou i své děti, které přes počáteční nedůvěru prožívají nejbáječnější prázdniny v životě.

Rok vydání: 1999
Napsáno: 1998
Stran: 112
Žánr: romány pro dospívající čtenáře, dobrodružná literatura
Ilustrátor: /
Nakladatel: Petra
Náklad: 4000
ISBN: 80-85984-51-2
Poznámka 1. Příběh vyšel též v srbštině (Letovanje u praistoriji).
Poznámka 2. Vydáno jako CD pro nevidomé děti (viz níže) v projektu Děti čtou nevidomým dětem.

ANOTACE:

Kniha líčí prázdninové příběhy sedmi archeologů, kteří se spolu se svými dětmi rozhodnou strávit léto v podivuhodném vědeckém experimentu a po několik týdnů žít jako pralidé z doby kamenné. Třináctileté Gábině a patnáctiletému Lukymu to nejdřív připadá, že tyhle prázdniny budou k nepřečkání, ale nakonec se ukáže, že praprázdniny jsou prostě ty nejbáječnější prázdniny na světě.

UKÁZKA:

„Dej sem tu kost! No tak dělej! Chyťte Kníka!“ křičela Nitka a s hliněnou miskou plnou čerstvě upražených zrn pádila za bratrem.
Pětiletý Kník trochu neohrabaně prokličkoval mezi kůly rákosového přístřešku a u chlebové pece se rozplácnul na zem. Osadou se rozlehl jeho řev.
„Co je?“ vystrčila jakási žena hlavu z dlouhé proutěné chýše pokryté hliněnou mazanicí a vyčítavě pohlédla nejdřív na Kníkovo odřené koleno a potom na devítiletou Nitku. „Máš ho hlídat, ne?“
„Jo, leda ho uvázat jako kozu,“ odsekla Nitka. „Vzal mi míchací kost a lítá jako splašenej.“
Vtom se za chýší vynořila skupinka zarostlých mužů. V rukou nesli kožené vaky a radostně se usmívali.
„Už jsou tady, mami!“ vykřikla Nitka. „Nesete maso?“
„A sůl?“ přidala se žena.
„Neseme,“ řekl vysoký snědý muž. „A taky nové pazourkové kameny a tři živé slepice.“
„A bonbóny?“ zeptal se Kník dychtivě. „Nebo čokoládu?“
„Neznám,“ řekl snědý muž přísně. „Jestli máš chuť na sladké, nasbírej si maliny, nebo popros Černovlasou o lžíci medu.“
„Kník má zase odřené koleno,“ žalovala žena, které říkali Černovlasá. Byla to žena Snědého a matka tří dětí, nichž Kník byl nejmladší.
„Nemám odřené koleno,“ ozval se kluk vzdorovitě.
„Ukaž,“ přikázal muž, a když zahlédl tenké pramínky krve, řekl roztrpčeně svému sousedovi:
„Vezmi ho do své chýše, Šamane. Musí se to ošetřit kvůli infekci.“
„Já nechci oranžovou vodičku!“ křičel Kník, ale svalnatý Šaman už držel jeho kopající tělo v náručí a odnášel ho do nízké polozemnice, chýše, která byla napůl zahrabána v zemi.
„Sedni, ani se nehni,“ přikázal mu, když ho posadil na nízkou lavici pokrytou kožešinou a z malého plastikového kufru vytáhl lahvičku s dezinfekčním sprejem. „Víš přece, že to nic není.“

RECENZE 1:

RECENZE 2:

RECENZE 3:

PROJEKT DĚTI ČTOU NEVIDOMÝM DĚTEM:

Rozpustilá ozvěna (1. vydání)

Dobrodružný příběh s detektivní zápletkou pro malé čtenáře. Malá Justýnka se jednoho dne ztratí. Celé městečko se dá do pátrání v nedalekých horách, kde sídlí ozvěna Albína Blanka.

Rok vydání: 2006
Napsáno: 2006
Stran: 69
Žánr: příběhy s dětským hrdinou, pro začínající čtenáře
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Nakladatel: Artur
Náklad: 2000
ISBN: 80-86216-86-1
Poznámka: text vznikl na základě již hotových ilustrací
Knihy napsané autorkou podle ilustrací Heleny Zmatlíkové: Dárek pro Sáru, Eliáš a liška, Emánek má nápady, Fotbal s Fandou, Hrnečku, vař!, Rozpustilá ozvěna, Štěkej, Mourku!, Žofinka Ofinka

ANOTACE:

Obyvatelé městečka v údolí mezi horami se snaží přijít na kloub záhadné události. Ptáte se,
jakou roli hraje rozpustilá ozvěna? Napínavé a humorné čtení s půvabnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové přinese malým čtenářům odpověď na konci příběhu téměř detektivního.

UKÁZKA:

Obchod osiřel. Staženými žlutými roletami do něj pronikalo jen málo světla a i zvuky z ulice se zdály být tlumenější. Světlana, Justýnina kamarádka, opatrně vešla zadním vchodem, který zneklidněný pan Berger zapomněl zavřít, a zavolala nejistým hlasem:
„Pane Berger…“
Nic.
„Pane Berger!“
Zase nic. To žlutě pruhované ticho bylo až strašidelné. A přece se z místa vzadu pod policemi zprohýbanými tíhou konzerv hovězího ve vlastní šťávě a fazolemi v rajčatovém nálevu po chvíli něco ozvalo. Takové zvláštní tiché zvuky. Trochu připomínaly poslední tóny zvonečku nade dveřmi okamžik předtím, než se roztříštil o podlahu.
Světlana na chvíli zaváhala, ale nakonec přece jen udělala několik srdnatých kroků směrem k policím. A pak… pak zůstala údivem stát s dlaní pevně přitisknutou k puse, aby nevykřikla. Na pytli s hrubou moukou, z které všechny hospodyně v Horní Skalné vaří houskové knedlíky, sedělo něco… něco jako mlha. Ale mělo to bílé šaty s krajkovým lemem a téměř průhlednou hřívu nádherných, do loken stočených vlasů, z kterých vykukoval neuvěřitelně dlouhý špičatý nos.

Stvoření zíralo přímo na Světlanu a usmívalo se. Snad to byl důvod, proč dívka nakonec sebrala odvahu, odtáhla dlaň zakrývající jí ústa a zašeptala:
„Kdo jsi?“
„Jsi… jsi… jsi…“ zaznělo sotva slyšitelně od bíle průsvitného stvoření.
„Já vím, že jsem,“ namítla Světlana už klidnějším hlasem. „Jsem Světlana.“
„Ana… ana… ana…“
„Ne Anna. Světlana,“ opravila mrzutě podivnou mlhovlásku. „A ty? Řekni svoje jméno.“
„No… no… no…“ zaváhala mlhovláska, ale pak s úsměvem ukázala na sebe a řekla: „Albína Blanka…anka…anka… anka…“
„Albína Blanka? To je hezké jméno,“ usoudila Světlana.
„No… no… no…“ pokrčila Albína Blanka rameny a znovu se rozpačitě usmála.

RECENZE:

Petříčková, Renata. Jak vypadá ozvěna? Kouzelná kniha pro děti, téměř detektivní.
In:Čítárny 20.7.2010.
Knihy děti – Beletrie pro děti

Jak vypadá ozvěna? A máte si s dětmi chuť přečíst příběh až téměř detektivní? Pak vás jistě osloví kouzelná knížka Ivony Březinové Rozpustilá ozvěna. Na svých téměř šedesáti stranách vás příjemně naladí i něžné typické ilustrace Heleny Zmatlíkové.

Samotný příběh je napínavý od začátku do konce, opravdu je to taková detektivka pro děti. Na začátku příběhu se totiž ztratí malá holčička Justýnka. Navíc velmi zvláštním způsobem. Justýnka totiž nejdřív vběhne pod tramvaj a chudák ten tramvaják! Je vyděšený až běda…

„Rozechvělým hlasem jim vylíčil situaci a poprosil o urychlené poslání záchranky. Pak znovu vyskočil z tramvaje a hnal se zpátky k ležícímu děvčátku. Jenže… jenže holka už tam neležela. Ani na dlažbě vedle kolejí, ani o kus dál v trávě, nikde. Prostě byla fuč. Vedle tramvaje se zmateně kutálel jen barevný nafukovací míč, jak si s ním vítr pohrával ze strany na stranu.

„Ale to přece…“ vydechl pak Karas nevěřícně a pak zděšeně zakřičel: „Kde je? Kde je!!!“

„Je… je… je…zaznělo odkudsi ze skal Orlích hor, které se tyčily nad siluetou zámku obklopeného parkem.“

A už je na scéně i ta rozpustilá ozvěna, o které se dozvíme, nejen to, jak vypadá, ale také kde bydlí, co má nejraději, s čím s nejraději hraje a jak vlastně mluví se svým okolím… Ostatně je to hodně rozpustilá ozvěna, jak se dozvíme z jejích malých epizod, kterými často zapříčiní hodně veselá nedorozumění, dokonce i do telefonu se Albína Blanka vejde… Ozvěna se totiž jmenuje opravdu hezky, co říkáte?

Příběh nás zavede do zmiňovaných Orlích hor, kde se bude hodně a hodně lidiček snažit najít ztracenou Justýnku, hledat ji bude i dědeček její kamarádky, navíc dědeček, který má doslova detektivní schopnosti. No, kdoví, jestli zrovínka on bude tím, kdo Justýnku nakonec vypátrá?

Téměř hororové scény v zámeckém hotelu…

Chcete se bát? I na strach v příběhu dojde a nebude to jen strach o ztracenou Justýnku. Jak jsem již řekla, je tu téměř nefalšovaná detektivní zápletka a za všechno může, světe div se, milující tatínek malé Justýnky. Slíbí totiž ve svém zoufalství nálezci celý svůj obchod se smíšeným zbožím, který provozuje. A jak všude, i tady se najde mnoho vykuků, kteří samozřejmě mají zájem nikoliv na nalezené Justýnce a dobrém konci, ale na nalezené Justýnce a obchůdku. Všechno se to ještě hezky zamotá…

„Albert už chtěl s úklonami z ředitelova pokoje vycouvat, opravdu se cítil unavený a chtěl si jít lehnout. Vtom mu však pod bradou zaplála svíčka a na prsa mu mířila ředitelova pistole.

„Rozsviť, nebo střelím,“ procedil Plechatý mezi zuby tak tiše, že se na to tentokrát nic neozvalo.

„A… ano, pane, ale asi vypadly jističe, musím je jít nahodit,“ blekotal Albert vyděšeně…“

Jaký je konec?

Ten určitě neprozradím, jen vám řeknu, že bude trošku kouzelný. A hlavně dobrý…

Saxána a Lexikon kouzel

Kniha napsaná podle stejnojmenného filmu Václava Vorlíčka, který je volným pokračováním filmu Dívka na koštěti. V knize je však pár postav, epizod a situací, které ve filmu nenajdete.

Rok vydání: 2011
Napsáno: 2011
Stran: 152
Žánr: fantastická literatura, dobrodružná literatura, adaptace cizí látky, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Martin Zhouf
Nakladatel: Albatros
Náklad: /
ISBN: 978-80-00-02859-0
Poznámka: Kniha vznikla na motivy stejnojmenného filmu Miloše Macourka a Václava Vorlíčka.
Film Saxána a Lexikon kouzel (2011) volně navazuje na film Dívka na koštěti (1971), který byl natočen podle námětu Hermíny Frankové a Miloše Macourka.

ANOTACE:

Saxána, dcera bývalé čarodějnice Saxány a Honzy Bláhy, který se stal veterinářem, najde jednoho dne na půdě tajemnou truhlu. Zvědavě ji otevře a uvnitř spatří čarodějnický hábit, medailonek s obrázkem netopýra a podivnou knihu s pohyblivými ilustracemi. Saxána přeslabikuje jakési zaklínadlo a z knihy se zhmotní malý rarach Krakavous. Společně pak
studnou odcházejí do Říše strašidel, aby pomohli dědečkovi Saxány, který se dostal do velkých potíží. Saxána má s sebou kouzelný sešit, do kterého se samo zapisuje vše, co zažije. A že jí
toho v neznámém světě čeká! Některé situace jsou hodně veselé, jiné opravdu dobrodružné. Věřme, že nakonec vše dobře dopadne a Saxána se bude moci i se svým dědou vrátit do světa lidí.

UKÁZKA 1:

„Tak jaká je voda, mladej pane?“ halekala právě na Crashmana prostřední hlava nazelenalé tříhlavé saně.„Trochu to pálí,“ hekl Crashman z kouřícího se masážního bazénku. „Nešlo by přidat studenou?“
Studenou? Brr! V žádném případě,“ otřásla se celá saň odporem. „Ale můžeme přidat trochu síry,“ napadlo jednu z hlav.
„Děkuji, snad radši ani ne. Už teď si připadám jako v pekle,“ zajektal Crashman zubama, což si první hlava vyložila tak, že je mu přece jen ve vodě chladno.
„Přidat horkou!“ křikla a všechny tři hlavy naráz se sklonily nad bazénkem a mocně foukly.
„Ááá, hořej mi plavky!“ zařval Crashman a začal se pod vodou bleskurychle svlíkat.
Saň cudně odvrátila všechny tři hlavy a čekala, jestli se klient náhodou neutopí. Ale vybojoval to. Po chvíli se vynořil nad hladinu a z uší mu šla pára.
„Nechcete podat nafukovací kachničku?“ nabídla se levá hlava. „Nebo třeba krokodýlka?“
„Nebo hrneček pijavic,“ napadlo pravou, nečekala na Crashmanovu odpověď a chrstla ho do bazénku.

UKÁZKA 2:

„Kampak?“ rozrazily se najednou dveře Vinckovy hospody.„Do dračího lejna! Kam čert nemůže, nastrčí babu!“ neudržel se Krakavous. „My snad v životě nevyrazíme.“
„Tvé vulgární výrazy jsem jako neslyšela,“ zívla Zefyrýda a podala mi svoje oboustranný koště. „Umíš na tom lítat?“
„Já nevím. Asi… ne.“
„Tak tě to Krakavous cestou naučí,“ prohlásila třídní čarodějnic rozhodně. „Tenhle model vás unese oba. Takže nasedněte, a ať už vás tu nevidím! Pěšky byste za dědou nikdy nedošli.“
„Rozkaz!“ křikl Krakavous a ukázal, jak mám nasednout. „Ale řídit budeš ty,“ vymiňoval si.
„Já?“ vytřeštila jsem oči. Občas mívám problémy i při jízdě na kole, proto mě vozí Patrik.
„No dovol, já určitě ne,“ přerušil moje úvahy Krakavous. „Copak jsem nějaká čarodějnice? Jsem rarach!“
„A já snad jsem čarodějnice?“ ohradila jsem se.
„Rozhodně víc než já.“

„Nehádejte se. Krakavousi, snad jednou můžeš udělat výjimku a řídit koště sám. Uvědom si, že je mimořádná krizová situace, a Saxána je začátečnice,“ mírnila jeho odpor Zefyrýda.
Krakavous podlehl.
„No jo. Proč já jsem tak hodnej…“
Sedl si přede mě, něco zahuhlal a já měla najednou nohy ve vzduchu a v hrůze mě napadlo, že jsem si možná dost neutáhla tkaničky.
„Šťastný let!“ ozval se zdola Zefyrýdin hlas. „A ne abys hned frajeřil v letecký akrobacii, Krakavousi.“
Letadlem už jsem letěla, to jo. Ale v něm člověk sedí jako v autobusu a maximálně občas vykoukne okýnkem. Na rozhlednách už jsem taky byla, jednou na docela dost vysoký a děsně tam foukalo. Ale mohla jsem se držet zábradlí a kdykoliv seběhnout po točitých schodech dolů. Tady jsem se mohla držet leda Krakavouse. A taky že jsem se ho držela jako lvice zahryznutá do antilopy.
„Au, nemačkej mě tolik,“ ohlídl se na mě nespokojeně. „Budu z tebe mít zeleniny.“
„Co? Jaký zeleniny?“
„Podlitiny přece.“
„Myslíš modřiny,“ rozesmála jsem se.
„Myslím, co říkám. Rarach má podlitiny vždycky zelený,“ odsekl.
Trochu jsem svůj stisk povolila, ale ne o moc a ne nadlouho, jelikož jsme začali nabírat výšku i rychlost.
Měla jsem pocit, že mi vlajou řasy na očních víčkách. A že se nemůžu pořádně nadechnout, protože vzduch mi od pusy bral vítr. Byl to fakt mazec. Napadlo mě, že kdyby mě viděl táta, jak se tu proháním bez helmy desítky metrů nad zemí, tak by možná zase omdlel. Když jsem byla malá, nepustil mě bez cyklistický přilby ani na dětskej kolotoč.
„Drž se,“ přikázal mi Krakavous. „Poletíme do mraků.“
Drž se! A co asi tak dělám? Navíc ještě před chvilkou mu to vadilo. To už jsme vlítávali do řídký mlhy, která rychle houstla, a já jsem si řekla, že ji tu možná odšpuntovala nějaká bludička. Vypadalo to zase na nějakou polotučnou. Ale pak mi došlo, že bludičky se v týhle nadmořský výšce nevyskytujou. Tak vysoko by určitě zabloudit nemohly. V mraku bylo vlhko a docela chladno, až jsem se roztřásla zimou.
„Neklepej se,“ napomenul mě Krakavous, „mohla bys způsobit vodchýlení vod směru a točili bysme se tu pořád dokola, dokud by mrak nevypršel.“
To jsem ani trochu nechtěla. Naštěstí se v mračnech protrhla díra, vytvořil se kouřový tunel a my jsme vylítli ven.
„A do hnáty!“ zaječel Krakavous a prudce strhnul koště stranou. „Morkolabové!“
„Morkolabové? Kde se tu vzali?“ křikla jsem vyděšeně.
„Jdou po nás! Skrč se!“

FILMOVÁ PŘEDLOHA:

Česko, 2011, 90 min
Scénář a režie: Václav Vorlíček (na snímku)
Kamera: Petr Polák
Hudba: Radim Hladík st.
Triky: Qbone studios

Hrají:

Petra Černocká, Helena Nováčková, Jan Hrušínský, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Josef Somr, Jiří Lábus, Naďa Konvalinková, Jaromír Dulava, Ota Jirák, Markéta Hrubešová, Jaroslav Kepka, Bronislav Poloczek, Uršula Kluková, Jaromír Nosek, Jan Kuželka, Oldřich Hrůza, Petr Kocourek, Alice Šnirychová-Dvořáková, Štěpán Krtička, Ladislav.

O VZNIKU FILMU:

Premiéra Dívky na koštěti byla v roce 1971. Po 30 letech se Miloš Macourek s Václavem Vorlíčkem pokusili na svůj slavný film navázat, ale Macourek rok na to zemřel. Scénář pak skončil v šuplíku a natáčet se začalo o šest let později, tedy v roce 2007.

Spojení s první firmou na filmové triky se ukázalo jako nešťastné, nakonec se vše muselo vyhodit a nová animační firma Qbone Studios se pokusila o nápravu. Během šibeniční jedenáctiměsíční lhůty vytvořilo čtyřicet pracovníků ze všech koutů světa na dvacet originálních postaviček a tucet různých prostředí. Vše se přitom vymýšlelo od první čárky na papíře, jenom na základě představ režiséra zformulovaných ve scénáři.

Zdroj:http://kultura.idnes.cz/reportaz-chlupace-vykastrovali-saxanu-rozmnozili-a-je-z-toho-film-1d3-/filmvideo.aspx?c=A110622_185510_filmvideo_tt

RECENZE:
M. Spáčilová. MF Dnes 15.9.2011

Sněhuláci z Mrkvonos

Příběh pro začínající čtenáře o tom, jak na svět přicházejí sněhuláci, kde přes zimu bydlí, kam chodí do školy a že vyvádějí lumpárny jako lidské děti. A kam se stěhují na léto…

Rok vydání: 2005
Napsáno: 2005
Stran: 32
Žánr: pro začínající čtenáře
Ilustrátor: Vlasta Švejdová
Nakladatel: SiD & NERo, edice Začínám číst
Náklad: 3000
ISBN: 80-86753-02-6
Poznámka: /

ANOTACE:

Mrkvonosy jsou vesnice jako každá druhá. Nebo možná jako každá třetí. Mají tam náves, na návsi poštu, kino, kostel a školu. A ve škole je pět tříd plných dětí.
Celá vesnice má asi osmdesát obyvatel. Ale tohle číslo platí jen pro teplejší období roku. Jak totiž napadne sníh, počet obyvatel v Mrkvonosích prudce stoupne. Často až na několik stovek. Ptáte se, jak je to možné? S příchodem sněhu se totiž do vsi nastěhují sněhuláci.

OBSAH:

Jak se Bambulka narodil
Málo mrkve
Sněhulka
Ve škole

UKÁZKA 1:

Jak se Bambulka narodil

Tu noc sněžilo, jako když se protrhnou tisíce pytlů cukru. Sníh pokryl střechy, chodníky a ulice. Zasypal zamrzlý rybník a spolu s větrem utvořil vysoké závěje. Vesnice byla do rána k nepoznání. A hlavně plná nových sousedů, kteří do slova a do písmene spadli z nebe.
Pan starosta, který má celou vesnici na starosti, si ráno obul teplé boty, nasadil si čepici a rukavice a krk omotal dlouhou pruhovanou šálou.
„Jdu se podívat, kolik nám přes noc přibylo obyvatel,“ houkl na svou ženu a rázně vykročil do chumelenice.
Na návsi už se to sněhuláky jen hemžilo. Byli celí ledoví, ale horečně sháněli nějaké staré hrnce, březová košťata a kousky uhlí jako knoflíky na kabáty. Zajímali se také o volné stavební parcely. Pan starosta si všiml, že na rohu Krátké a Dlouhé ulice už dokonce vyrostl první sněhový dům. Měl maličká okna, nízké dveře a žádný komín.
„Vy jste si nějak pospíšili,“ křikl starosta přátelsky na velkého kulatého sněhuláka, který právě dokončoval střechu.
„Musíme,“ usmál se pan Sněhulák a uctivě smekl z hlavy trochu pomuchlaný plechový hrnec starostovi na pozdrav. „Vidíte tu vánici? Co nevidět čekáme přírůstek do rodiny. Žena už vevnitř chystá kolíbku.“
„Tak to jo,“ pokýval starosta hlavou a v duchu si pomyslel, že se bude muset stavit v obchodě se zeleninou a zkontrolovat, jestli paní Cibulková objednala dost mrkve pro sněhulácká novorozeňata. Však jich dnes bude!
V tu chvíli se objevila paní Sněhuláková. Vyšla z domku jen tak v zástěře a bačkorách s barevnými bambulkami. Na hlavě však měla připevněnou malou pánvičku, která panu starostovi vzdáleně připomínala baret jeho tchýně. Tedy maminky jeho ženy. Pokývala starostovi na pozdrav a zahleděla se do nebe obtíženého mračny.
„Bude to co nevidět, obloha tu tíhu už dlouho neunese,“ pronesla zkušeně.
Pan starosta chtěl zrovna něco říct, ale paní Sněhuláková náhle učinila několik kroků stranou. Usmívala se. Po chvíli nastavila ruce a do dlaní se jí snesl maličký sněhuláček. Paní Sněhuláková ho radostně chytla a pak mu opatrně dala na čelo první pusu. Sněhuláček se jí v dlaních slastně zavrtěl a unaveně zívl. Ono to není jen tak, padat z nebe a strefit se právě do mámina náručí. Každý sněhulák vám řekne, že to je pořádná dřina. Není divu, že to malého tolik vyčerpalo.

UKÁZKA 2:

Druhý den Sněhulka zase zůstala doma. Jen seděla u okna a lízala jednu zmrzlinu za druhou. Růžovou jahodovou, žlutou vanilkovou, hnědou čokoládovou… Bylo na ní vidět, že by všechny ty barevné dobroty hned vyměnila za kousek barevného oblečení.
Maminka Sněhuláková to nakonec nevydržela a zašla do obchodu pro nový zelený hrnec s oranžovou mašlí, která se tak pěkně hodila k Sněhulčinu nosu.
„A tady máš sukni, šálu a pléd,“ dodala po chvíli a oblékla překvapenou dcerku jako lidskou holčičku. „Myslíš, že teď půjdeš ven?“
„Půjdu,“ přikývla Sněhulka nadšeně. „Hlavně, aby ta šála za mnou pěkně vlála.“
A šála vlála. Hlavně při tom, když se Sněhulka proháněla po zamrzlém rybníku.Tančila jako víla a třásně na jejím plédu se jen třepetaly.
„Ta to ale umí!“ vykřikla nadšeně malá Kristýnka, co chodí do druhé třídy, a rozběhla se na led za Sněhulkou.
„Počkej, možná je led ještě tenký,“ varovaly ji kamarádky Lenka a Lidka. Ale Kristýnka je neposlouchala. Chtěla být tančící vílou jako ta malá sněhulačka.
Vběhla na okraj rybníka a led nesouhlasně zamručel.

Strážci světla – Písmeno X

Fantasy příběh o partě dětí. Volné pokračování dílu Gotické okno. Jedna ze Strážkyň světla je neustále pronásledována představou písmene X, které ji vede k odhalení tajemství.

Rok vydání: 2006
Napsáno: 2005
Stran: 112
Žánr: fantastická literatura, dobrodružná literatura, příběhy s dětským hrdinou
Ilustrátor: Handy
Nakladatel: Egmont
Náklad: /
ISBN: 80-252-0392-1
Poznámka: Volné pokračování knihy Strážci světla – Gotické okno.

ANOTACE:

Druhý díl dobrodružné fantasy, volné pokračování knihy Gotické okno. Jedna ze Strážkyň světla je pronásledována neustálým připomínáním se písmene x. Je všude, kam se podívá. Ani ona ani ostatní Strážci však netuší, co tajemné písmeno znamená, co je jeho prostřednictvím
naznačováno. A hlavně kým. Brzy se však ukáže, že vtírající se znamení má mnohem hlubší a důležitější význam, než si Strážci světla původně mysleli. Jde o záchranu někoho blízkého. A možná ještě o mnohem víc…

UKÁZKA:

„Je to čím dál horší,“ stěžovala si odpoledne Xandra s hlavou z čistě bezpečnostních důvodů přebarvenou na fialovo zatím jen Julii a Viki, protože Petr s Rebekou ještě nedorazili. „Dneska to příšerný x vidím úplně všude. A taky mi od rána v uších zní ta divná melodie z xylofonu. Jenže když si ji chci zahvízdat, selže to. No, podívejte, zase x,“ ukázala Xandra oknem na dívku postávající na stanici autobusu s široce překříženýma nohama.
„Myslíte, že se jí chce na záchod?“ vyprskla Viki.
„Nebo tvoje boty,“ přešla Xandra Vikinu poznámku a nahlédla pod stůl na Juliiny nové kozačky s dlouhým šněrováním. Přes celý nárt a holeň se táhla řada x. Jedno fialové x za druhým.
„Můžeš mi ty tkaničky trochu utáhnout?“ využila Julie okamžitě situace. „Pořád se mi to nějak uvolňuje. No, já vážně chtěla s modrejma tkaničkama,“ rozhodila rukama v odpověď na Xandřin podmračený pohled. „Ale s modrejma neměli, no.“
„Teda, já se picnu, holky,“ vypískla najednou Viki jak jí padl zrak na přicházející skupinku.
Petr s Rebekou vypadali jako vždycky poslední dobou. On v zelené mikině vykukující mu zpod bundy, ona se spoustou černých copánků na hlavě a s nápadným žlutým náramkem na pravém zápěstí. Zato postavička klátící se jim v patách byla k nepoznání.
„On si ten had fakt přebarvil vlasy. Na modro,“ komentovala to Rebeka celkem zbytečně.
„Já chtěl fialovou, jako měl ten skejťák,“ odsekl uraženě. „Ale fialovou neměli, no.“
„To mi něco připomíná,“ prohodila Julie a v duchu Xandru pochválila, že jí ty tkaničky utáhla fakt dobře.
„Počkej ten mazec doma,“ vyhrožovala Rebeka Radimovi.. „Až to máma zjistí, za trest tě ostříhá dohola.“
„Neostříhá,“ prohlásil Radim a vítězoslavně vylovil z kapsy velké nůžky. „Máma stříhá vlasy jen těmahle a já je dneska hodlám někomu věnovat. Nebo je někde ztratit. Ale nejdřív bych mohl zkusit, jak se s nima stříhaj tenký černý copy,“ dodal s ďábelským úsměvem a začal nůžkami nebezpečně cvakat kolem Rebečiny hlavy.
„Polož to, než se zraníš,“ usměrnil ho Petr.
Radim pod jeho pohledem kupodivu zkrotl a odložil nůžky na stůl.
„Dám si jahodovou zmrzku,“ nahlásil vzápětí.
„Já taky.“
„Já čokoládovou. Co ty, Xandro?“
Xandra fascinovaně zírala na nůžky položené na stole. Široce rozevřené připomínaly velké x.
„Já už nechci,“ zakryla si Xandra vyděšeně oči.
„Tak nechtěj,“ poznamenal Radim. „Já si klidně dám za tebe.“

Za hodinu stáli na autobusovém nádraží. Vítr honil po nástupištích lehounké průsvitné pytlíky a prázdné petláhve a ze stánku hned vedle prodejny jízdenek voněly čtvrtky grilovaných kuřat.
„Mám hlad,“ olízl se Radim mlsně. „Nenechali jste mě pořádně dojíst ani tu zmrzlinu.“
Xandra stojící na chodníku plném vajglů a plivanců vypadala jako křiklavá bludička, která se ocitla ve spárech své vlastní ničivé moci. Nádražím s dvěma desítkami nástupišť se rozhlížela naprosto bezradně.
„Tak kam?“ prohodil Petr a vstal z rozviklané lavičky.
Mlčky zavrtěla fialovou hlavou.
Rebeka položila Petrovi ruku na rameno a on si s povzdechem zase sedl.
„Tohle nemá cenu,“ zamumlal sevřenými rty. „Je to naprosto iracionální. Jako, že to nemá žádnou reálnou logiku.“
„Třeba má,“ namítla nesměle.
„No, tak si to zrekapitulujeme,“ vytáhl Petr z kapsy tužku a papír. „Třeba nám fakt něco uteklo.“
Rebeka mlčky kývla na ostatní. Sesedly se kolem Petra, jen Xandra zůstala stranou, vsoukaná do svých myšlenek.
„Takže,“ začal Petr, „Xandra zahlédla, jak na náměstí před cukrárnou parkuje auto s tím žlutým logem pro nevidomé. Ta značka znamená, že autem je přepravována osoba s poruchou zraku,“ doplnil pro jistotu, aby se v tom holky trochu zorientovaly. „Zatím nevíme, jestli to má nějaký hlubší význam, ale to logo je tvořeno symbolem obličeje, v kterém jsou místo očí písmena x v kroužku. Něco jako škrtnuté oči, aby bylo na první pohled jasné, o jaké postižení se jedná.“
„Já jsem si té cedulky za zadním sklem auta taky všimla,“ přidala se Rebeka. „Zářila tak žlutě, že si můj pohled úplně přitáhla.“
„Ale nic ti to neříkalo, na rozdíl od Xandry, která vylítla na ulici jako šílená. Ale to už se auto zrovna rozjíždělo a ona se za ním rozběhla. Jenže doteďka neví proč,“ ohlédl se po Xandře nehnutě stojící opodál.
„Teda, ale makala za tím autem slušně,“ poznamenal Radim. „Já si jednu chvíli úplně myslel, že to auto snad dohoní.“
„No, jenže nedohonila, a když jí zmizelo z očí, zůstala stát uprostřed ulice. Ještě štěstí, že ten taxik jel tak pomalu, jinak by ji snad přejel,“ poznamenala Viki.
„Počkej,“ zarazil se Petr a udělal si do papíru další poznámku. „Taxi, říkáš. Vidíš, to mi prve uniklo. Taxi obsahuje x. Takže další stopa. Že by na tom přece jen něco bylo?“
Znovu se po Xandře ohlédl, ale nebyla na ní vidět nejmenší změna. Ani fialové vlasy jí nevlály, ačkoliv vítr kolem jejích nohou zrovna kutálel plechovkou od piva.
„Ano, Xandra pak zabočila do té samé ulice, kam jelo taxi,“ vzpomněla si Julie. „A my jsme se všichni rozběhli za ní.“
„Na dalším rohu dlouho stála,“ připomněla Rebeka. „Už jsme se přece chtěli vrátit, když kolem prošla ta neuvěřitelně tlustá ženská s nohama do x. A Xandra se za ní okamžitě pustila.“
„Jo, to bylo vtipný,“ vyprskla Viki. „Ta ženská šla strašně pomalu, zastavovala se u každý výlohy a my se za ní táhli jako stádo úplně nenápadných špiónů.“
„Náhodou, já nenápadnej byl,“ ozval se Radim dotčeně.
„Jo, hlavně s tou svou modrou hlavou,“ poznamenala Rebeka. „Tos byl nenápadnej asi tak jako sněhulák na Sahaře.“
„Ženská došla na nádraží, na stanovišti číslo šest nastoupila do autobusu a odjela. Bez nás,“ dokončil Petr přehled událostí za poslední zhruba půlhodinu.
„To právě bylo divný,“ ozvala se Rebeka, „že Xandra do toho autobusu odmítla nastoupit. Já už byla smířená s tím, že jedeme někam na Plzeň a ono nic.“
„Něco ji zastavilo,“ přikývl Petr. „Ale co?“
Oznovu se ohlédl po Xandře, ale už tam nestála. Jen plechovka se dokutálela až k obrubníku a prudký poryv větru ji poslal rovnou pod kola projíždějícího autobusu.
„Xandro!“ vyskočil Petr a pátravě se rozhlédl.
Spatřili ji jak právě nastupuje do autobusu na protilehlém nástupišti číslo deset.
„Desítka!“ vykřikla Julie. „Lidi, že nám to nedošlo dřív, vždyť římská desítka, to je přece x!“

HRA:

V sekci Hry najdete k této knize PEXESO.