Kniha napsaná podle stejnojmenného filmu Václava Vorlíčka, který je volným pokračováním filmu Dívka na koštěti. V knize je však pár postav, epizod a situací, které ve filmu nenajdete.
- Rok vydání: 2011
- Napsáno: 2011
- Stran: 152
- Žánr: fantastická literatura, dobrodružná literatura, adaptace cizí látky, příběhy s dětským hrdinou
- Ilustrátor: Martin Zhouf
- Nakladatel: Albatros
- Náklad: /
- ISBN: 978-80-00-02859-0
- Poznámka: Kniha vznikla na motivy stejnojmenného filmu Miloše Macourka a Václava Vorlíčka.
- Film Saxána a Lexikon kouzel (2011) volně navazuje na film Dívka na koštěti (1971), který byl natočen podle námětu Hermíny Frankové a Miloše Macourka.
ANOTACE:
Saxána, dcera bývalé čarodějnice Saxány a Honzy Bláhy, který se stal veterinářem, najde jednoho dne na půdě tajemnou truhlu. Zvědavě ji otevře a uvnitř spatří čarodějnický hábit, medailonek s obrázkem netopýra a podivnou knihu s pohyblivými ilustracemi. Saxána přeslabikuje jakési zaklínadlo a z knihy se zhmotní malý rarach Krakavous. Společně pak
studnou odcházejí do Říše strašidel, aby pomohli dědečkovi Saxány, který se dostal do velkých potíží. Saxána má s sebou kouzelný sešit, do kterého se samo zapisuje vše, co zažije. A že jí
toho v neznámém světě čeká! Některé situace jsou hodně veselé, jiné opravdu dobrodružné. Věřme, že nakonec vše dobře dopadne a Saxána se bude moci i se svým dědou vrátit do světa lidí.
UKÁZKA 1:
„Tak jaká je voda, mladej pane?“ halekala právě na Crashmana prostřední hlava nazelenalé tříhlavé saně.„Trochu to pálí,“ hekl Crashman z kouřícího se masážního bazénku. „Nešlo by přidat studenou?“
Studenou? Brr! V žádném případě,“ otřásla se celá saň odporem. „Ale můžeme přidat trochu síry,“ napadlo jednu z hlav.
„Děkuji, snad radši ani ne. Už teď si připadám jako v pekle,“ zajektal Crashman zubama, což si první hlava vyložila tak, že je mu přece jen ve vodě chladno.
„Přidat horkou!“ křikla a všechny tři hlavy naráz se sklonily nad bazénkem a mocně foukly.
„Ááá, hořej mi plavky!“ zařval Crashman a začal se pod vodou bleskurychle svlíkat.
Saň cudně odvrátila všechny tři hlavy a čekala, jestli se klient náhodou neutopí. Ale vybojoval to. Po chvíli se vynořil nad hladinu a z uší mu šla pára.
„Nechcete podat nafukovací kachničku?“ nabídla se levá hlava. „Nebo třeba krokodýlka?“
„Nebo hrneček pijavic,“ napadlo pravou, nečekala na Crashmanovu odpověď a chrstla ho do bazénku.
UKÁZKA 2:
„Kampak?“ rozrazily se najednou dveře Vinckovy hospody.„Do dračího lejna! Kam čert nemůže, nastrčí babu!“ neudržel se Krakavous. „My snad v životě nevyrazíme.“
„Tvé vulgární výrazy jsem jako neslyšela,“ zívla Zefyrýda a podala mi svoje oboustranný koště. „Umíš na tom lítat?“
„Já nevím. Asi… ne.“
„Tak tě to Krakavous cestou naučí,“ prohlásila třídní čarodějnic rozhodně. „Tenhle model vás unese oba. Takže nasedněte, a ať už vás tu nevidím! Pěšky byste za dědou nikdy nedošli.“
„Rozkaz!“ křikl Krakavous a ukázal, jak mám nasednout. „Ale řídit budeš ty,“ vymiňoval si.
„Já?“ vytřeštila jsem oči. Občas mívám problémy i při jízdě na kole, proto mě vozí Patrik.
„No dovol, já určitě ne,“ přerušil moje úvahy Krakavous. „Copak jsem nějaká čarodějnice? Jsem rarach!“
„A já snad jsem čarodějnice?“ ohradila jsem se.
„Rozhodně víc než já.“
„Nehádejte se. Krakavousi, snad jednou můžeš udělat výjimku a řídit koště sám. Uvědom si, že je mimořádná krizová situace, a Saxána je začátečnice,“ mírnila jeho odpor Zefyrýda.
Krakavous podlehl.
„No jo. Proč já jsem tak hodnej…“
Sedl si přede mě, něco zahuhlal a já měla najednou nohy ve vzduchu a v hrůze mě napadlo, že jsem si možná dost neutáhla tkaničky.
„Šťastný let!“ ozval se zdola Zefyrýdin hlas. „A ne abys hned frajeřil v letecký akrobacii, Krakavousi.“
Letadlem už jsem letěla, to jo. Ale v něm člověk sedí jako v autobusu a maximálně občas vykoukne okýnkem. Na rozhlednách už jsem taky byla, jednou na docela dost vysoký a děsně tam foukalo. Ale mohla jsem se držet zábradlí a kdykoliv seběhnout po točitých schodech dolů. Tady jsem se mohla držet leda Krakavouse. A taky že jsem se ho držela jako lvice zahryznutá do antilopy.
„Au, nemačkej mě tolik,“ ohlídl se na mě nespokojeně. „Budu z tebe mít zeleniny.“
„Co? Jaký zeleniny?“
„Podlitiny přece.“
„Myslíš modřiny,“ rozesmála jsem se.
„Myslím, co říkám. Rarach má podlitiny vždycky zelený,“ odsekl.
Trochu jsem svůj stisk povolila, ale ne o moc a ne nadlouho, jelikož jsme začali nabírat výšku i rychlost.
Měla jsem pocit, že mi vlajou řasy na očních víčkách. A že se nemůžu pořádně nadechnout, protože vzduch mi od pusy bral vítr. Byl to fakt mazec. Napadlo mě, že kdyby mě viděl táta, jak se tu proháním bez helmy desítky metrů nad zemí, tak by možná zase omdlel. Když jsem byla malá, nepustil mě bez cyklistický přilby ani na dětskej kolotoč.
„Drž se,“ přikázal mi Krakavous. „Poletíme do mraků.“
Drž se! A co asi tak dělám? Navíc ještě před chvilkou mu to vadilo. To už jsme vlítávali do řídký mlhy, která rychle houstla, a já jsem si řekla, že ji tu možná odšpuntovala nějaká bludička. Vypadalo to zase na nějakou polotučnou. Ale pak mi došlo, že bludičky se v týhle nadmořský výšce nevyskytujou. Tak vysoko by určitě zabloudit nemohly. V mraku bylo vlhko a docela chladno, až jsem se roztřásla zimou.
„Neklepej se,“ napomenul mě Krakavous, „mohla bys způsobit vodchýlení vod směru a točili bysme se tu pořád dokola, dokud by mrak nevypršel.“
To jsem ani trochu nechtěla. Naštěstí se v mračnech protrhla díra, vytvořil se kouřový tunel a my jsme vylítli ven.
„A do hnáty!“ zaječel Krakavous a prudce strhnul koště stranou. „Morkolabové!“
„Morkolabové? Kde se tu vzali?“ křikla jsem vyděšeně.
„Jdou po nás! Skrč se!“
FILMOVÁ PŘEDLOHA:
Česko, 2011, 90 min
Scénář a režie: Václav Vorlíček (na snímku)
Kamera: Petr Polák
Hudba: Radim Hladík st.
Triky: Qbone studios
Hrají:
Petra Černocká, Helena Nováčková, Jan Hrušínský, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Josef Somr, Jiří Lábus, Naďa Konvalinková, Jaromír Dulava, Ota Jirák, Markéta Hrubešová, Jaroslav Kepka, Bronislav Poloczek, Uršula Kluková, Jaromír Nosek, Jan Kuželka, Oldřich Hrůza, Petr Kocourek, Alice Šnirychová-Dvořáková, Štěpán Krtička, Ladislav.
O VZNIKU FILMU:
Premiéra Dívky na koštěti byla v roce 1971. Po 30 letech se Miloš Macourek s Václavem Vorlíčkem pokusili na svůj slavný film navázat, ale Macourek rok na to zemřel. Scénář pak skončil v šuplíku a natáčet se začalo o šest let později, tedy v roce 2007.
Spojení s první firmou na filmové triky se ukázalo jako nešťastné, nakonec se vše muselo vyhodit a nová animační firma Qbone Studios se pokusila o nápravu. Během šibeniční jedenáctiměsíční lhůty vytvořilo čtyřicet pracovníků ze všech koutů světa na dvacet originálních postaviček a tucet různých prostředí. Vše se přitom vymýšlelo od první čárky na papíře, jenom na základě představ režiséra zformulovaných ve scénáři.
RECENZE:
M. Spáčilová. MF Dnes 15.9.2011
