Archiv pro štítek: Medard

Pomeranče v podprsence

Nové vydání knihy Zrcátko pro Markétu. Kniha zachycuje průběh školního roku sedmáků. Vypravěčem je kluk Medard, nadšený chemik a nově i obdivovatel dívčích vnad.

  • Rok vydání: 2009
  • Napsáno: 2008
  • Stran: 96
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: Jiří Fixl
  • Nakladatel: Fortuna Libri,  edice Jupiter
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-7321-460-9
  • Poznámka 1: Kniha je přepracováním prvotiny Zrcátko pro Markétu z roku 1996.
  • Poznámka 2: Třetí vydání (druhé s názvem Pomeranče v podprsence) – Grada Publishing 2017

obalPomerancePodp

pomerance_velbloud ANOTACE:

Medard je obyčejný sedmák s neobyčejným jménem, které hluboce nenávidí. Kdyby mu tak rodiče dovolili, aby se mohl nechat přejmenovat. Jeho starší sestra Anděla touží po tom samém, ale rodiče jsou v tomhle neoblomní. Jinak jsou fajn. Máma se věčně staví na hlavu a táta mívá lachtaní nemoc. Prostě normálka. V těžkých dnech dospívání drží Meda nad vodou kůlna, v které provádí nejrůznější chemické pokusy. A pak taky Markéta. Vlastně všechny holky se po prázdninách vrátily nějak hezčí a vyvinutější. Hlavně vepředu. Člověk pak neví, kam se dřív koukat, a přivádí ho to k nejrůznějším představám. Aspoň Meda tedy určitě.

UKÁZKA:

pomerance_krivuleKuba Kocián má někdy fakt pořádně praštěný nápady. Jako ten s vodníma bombama. Vymyslel, že naplníme kondomy vodou, zavážeme je jak nafukovací balonky a budeme je házet z okna třídy na chodník školní dvorany.
„Bude to řacha,“ prorokoval.
„A proč nemůžeme házet obyčejný nafukovací balonky?“ ptal se Hynek Bouša, načež mu bylo opovržlivě sděleno, to že je zábava pro mimina.
Nastal problém číslo jedna. Obstarání kondomů.
Naproti hlavní poště byl k tomuto účelu zřízen automat, jenže, jak hlásil druhý den Bouša, totálně zničenej. Objevili jsme ještě další, ale ten jen žral peníze a žral a nic nevyto, jak prohlásil krajně naštvanej Jakub. Uvažovali jsme i o záslikové službě, ale nakonec jsme tuhle možnost pro zdlouhavost akce zavrhli. Nezbývalo, než se obrátit na drogerie, nejraději, nebo lépe řečeno výhradně, samoobslužné.
Jasně, že los padl na mě, a tak jsem si vymyslel lest inspirovanou Hynkovou balonkovou dětinskostí.
pomerance_aktVybral jsem si jednu drogérii v zapadlé uličce až za dolním náměstím. Pečlivě jsem ji prošel a pátral po nafukovacích baloncích. K mému uspokojení nikde na regálech nebyly, zato poblíž kasy stál plný koš volně dostupných kondomů v krabičkách se třemi kusy.
Absolvoval jsem s vozíkem ještě jednu uklidňující okružní jízdu prodejnou a pak odhodlaně přistoupil k pokladně. Pokladní už vztahovala ruku ke třem krabičkám přijíždějících k ní na  pohyblivém pásu, když jsem spustil připravený komentář:
„Víte, já jsem šel vlastně koupit balonky, my je potřebujeme do školy, ale když nebudou, můžeme prý klidně vzít i tohle.“
Ruka pokladní se zarazila a její majitelka, do té doby evidentně přemýšlející o něčem úplně jiném, se mým proslovem vytrhla z letargie.
„Ale my máme balonky,“ řekla a sáhla pod pultík vedle kasy.
Před očima mi ležely balonky. Zelené, modré, žluté, črvené… Měl jsem červeno před očima, červeno za ušima, ale moje duchapřítomnost tentokrát bodovala.
„Víte, já vlastně potřebuju ty krabičky. Sestra je sbírá jako obaly na pexesa,“ vyhrkl jsem, položil na pult peníze a se třemi krabičkami v ruce uháněl ven, kde čekali šklebící se Kuba s Hynkem.
Peníze nazpátek, jako vždy při mých nákupech tohoto druhu, zůstaly prodavačce. Ale úkol byl splněn. Každý z nás měl teď tři potenciální vodní bomby. Bouša jim sice tvrdošíjně říkal vodíkový, ale s tím jsem jako chemik zásadně nemohl souhlasit.

 

 
 

 

Zrcátko pro Markétu

Kniha zachycuje průběh školního roku sedmáků. Vypravěčem je kluk Medard, nadšený chemik a nově i obdivovatel dívčích vnad. Má sestru Andělu a zamiloval se do Markéty…

  • Rok vydání: 1996
  • Napsáno: 1995
  • Stran: 112
  • Žánr: romány pro dospívající čtenáře
  • Ilustrátor: /
  • Nakladatel: Petra
  • Náklad: 5000
  • ISBN: 80-85984-06-7
  • Poznámka: autorčina první vydaná kniha
  • Zkrácená rozhlasová verze 2001.
  • 2. vydání vyšlo v roce 2009 v nakladatelství Fortuna Libri pod názvem Pomeranče v podprsence.
    3. vydání vyšlo v roce 2017 v nakladatelství Grada Publishing pod názvem Pomeranče v podprsence

obalZrcatkoMarketa

 

2. a 3. vydání:

obalPomerancePodpObálka-Pomeranče-GRADA-malá

ANOTACE:

Příběh je vyprávěn třináctiletým chlapcem, který někdy s lehčím, jindy s těžším srdcem prožívá své dospívání.

Na začátku se zdá, že největším problémem hlavního hrdiny je jeho nešťastné jméno. Jmenuje se totiž Medard Koukol a neustále sní o tom, že se nechá přejmenovat. Dokonce už usilovně šetří na poplatek, který bude muset na matrice zaplatit, ale rodiče jsou zásadně proti. Nepomůže ani spojenectví jeho o dva roky starší a trochu praštěné sestry Anděly. Vypadá to, že Medard bude nucen se svým jménem žít až do své plnoletosti. Čekací dobu mu naštěstí vyplňuje silná záliba v chemii a nejrůznějších chemických pokusech, které provádí v kůlně na dvoře jejich domu. Je s podivem, že kůlna čas od času nevyletí do povětří, ale jisté je, že ve třídě se Medard stává uznávaným chemickým odborníkem, čehož rozjívení spolužáci často využívají k všeobecnému obveselení. Jenže přichází okamžik, kdy si nadšený chemik Koukol všimne, že na světě existují i jiné krásy než změna barvy filtrátu hlinité sraženiny na skvostně fialovou poté, co k ní je přidán čpavek. Medard Koukol je náhle uchvácen i tím, že některým spolužačkám přes prázdniny prudce vyrostla prsa. Uvědomí si, že do třídy s ním chodí i holky, zvlášť Markéta, kvůli které je ochoten vyrábět ve své kůlně místo bouchacích kuliček zrcátka. A jméno? Proč vlastně měnit jméno, když Markétě jméno Medard Koukol přece ani trochu nevadí.

UKÁZKA:

Ve škole byl první hodinu tělocvik. Holky vždycky cvičej zvlášť, mají většinou gymnastiku, makaj na nářadí, s míčem a občas se vrtěj při hudbě. My chodíme víc běhat a hlavně hrajem fotbal. Ale jednou za čas máme tělák společně, jako dneska. Od začátku roku je to vůbec poprvé. Sice asi nepůjdem na hřiště a budem se s nima potloukat po tělocvičně a v nejlepším případě otloukat míče o zeď, ale hned, jak holky vylezly ze šatny, bylo jasný, že to bude stát zato.
Měly většinou gymnastický trikoty, nebo krátký cyklistický kalhoty, co se úplně přilepěj na nohy, a přiléhavý trička. Semkly se do stydlivého houfu, ruce si držely před prsama a chichotavě švitořily zřejmě na náš účet. Tělocvikářka Staňková zapisovala do třídnice a kluci buď zírali na holky nebo okázale předváděli neokázalé svaly.
První z holčičího houfu vyrazila Slonimrška, teda Soňa Mrášková. V obepínajícím trikotu připomínala nafukovací figurku Michelin.
„Sloni, vyndej si z toho trika ten plovací kruh, nejsme na koupališti,“ vyprskl Pokorný.
Slonimrška rázem změnila směr a těžce dusala na Pokorného.
„Uhněte mi z cesty, třasořitkové, nebo vás převálcuju,“ supěla dobromyslně.
Ve směru její dráhy se rázem utvořil široký průsmyk. Ale Pokorný už hbitě změnil stanoviště, a tak jen houkla:
„Ještě jednou a připlácnu tě ke zdi, Pokorný!“
Staňková už pískala na píšťalku a „Pozor! V (tentokrát) dvojřad nastoupit! Dívky vpředu, chlapci vzadu.“
Nádherná přehlídka zadků. Vzpomněl jsem si na dnešní sen a pocítil, jak mi za ušima zahořela kůže.
Při rozcvičce jsem si víc všímal dívčích ňader. Většinou se při výskocích mírně zachvívala a tu a tam se pod trikem rýsovaly dva legrační knoflíčky. Chudinka Luciášová je ještě plochá jak prkno a u Votrubcové taky není nic vidět. A Horáčková. Hezký nohy, ale prsa nic moc. Zato Loučková. Zíral jsem na její prsa. Pohupovaly se rytmicky nahoru a dolů jako dva driblující míčky.
„To jsou kozy, co?“ zafuněl za mnou Strnad.
Rychle jsem od Markéty odvrátil hlavu jinam, ale po chvíli mě ten ladný pohyb zase přivábil. Vážně je má moc hezký.


RECENZE 1:

Nevím, na co myslela Ivona Březinová (čtenářům Zlatého máje známá ze svých článků a statí), když psala svůj první román, kterému dala poetický název Zrcátko pro Markétu, ale podezřívám ji, že jí ani příliš o dívčí román nešlo. Vždyť hlavní postavou zde není dívka, ale třináctiletý kluk, který při dobré vůli může připomínat o pár let staršího Dannyho Smiřického z Prima sezóny. Březinová napsala velmi jemný, hravý a veselý sled kapitolek, v nichž se nám představuje sedmák Medard jako chlapec, který vedle své vášně pro chemické pokusy (a komplexu ze svého „nemožného“ jména) začíná najednou objevovat, že existuje ještě něco, co rozhodně stojí za prozkoumání: holky. (K tomuto závěru dospěje chlapec při společném tělocviku.) Tak vstoupí do děje spolužačka Markéta. Ta hraje, zvláště v půvabných vzájemných dialozích, přesně tu roli, kterou stejné stará dívka hrát musí: je vždycky o krok před svým klukem. Zatímco Škvoreckého Danny už nemyslí na nic jiného než na „to“, Březinová vede s přehledem svého hrdinu od nahotinek v časopisech přes mejdanový přípitek kuličkou hroznového vina a sladké sny až k první puse před koncem školního roku v nedalekém hájku: její vyprávění je přirozené, současné a působivé. A to i tam, kde se dotýká vážných problémů (strach z matčiny nemoci, pokus získat chlapce pro výrobu drog). Myslím, že si knížka zaslouží čtenářský zájem, a to nejen mladších dívek, ale tomu asi paradoxně zabrání koláž na deskách, kterou Petra vybavuje tento typ čtení.
René Ditrnar, Zlatý máj 4 / 1996, s.171

RECENZE 2:

Zrcátko pro Markétu je pro dvanáctky. Rády čtou o větších, o šťastné, harmonická rodině, o prvních láskách i zklamáních. Opět koloběh školního roku posouvá hodiny, dny, měsíce. Ale doopravdy je to o nejdůležitějších věcech pubescentů: jak vyjít s učiteli rodiči, jak se namlouvat, zamiloval, jak obstát… Medard a Anděla Koukolovi jsou handicapovaní jmény, zato rodiče mají super. Nalezli pochopení pro Medardovu chemickou vášeň i pro Andéliny pozdní příchody. Mimo jiné vyžadují i od dětí pochopení pro své slabosti, bolesti. Prosté to funguje. Tam je ta naděje. Těžko návod, ale radu by tam každá dorůstající princezna najít mohla. Obě knihy Ivony Březinové (Zrcátko pro Markétu a Věra, Nika a sedm babiček) jsou prima a jsou štíhlé. Zdá se, že noví autoři se rodí.
Jana Klokočníková, Nové knihy 44 /1996, s.4

ZAJÍMAVOST:

Ukázky z knihy vyšly jako povídky  v časopise ABC 24/1997 a 2/1997. 

ABC_Tahak_c2_1997_s34ABC_Tahak_c2_1997_s35

 

ABC_24_1997_s16

ABC_24_1997_s17