Dobrodružný příběh s detektivní zápletkou pro malé čtenáře. Malá Justýnka se jednoho dne ztratí. Celé městečko se dá do pátrání v nedalekých horách, kde sídlí ozvěna Albína Blanka.
- Rok vydání: 2006
- Napsáno: 2006
- Stran: 69
- Žánr: příběhy s dětským hrdinou, pro začínající čtenáře
- Ilustrátor: Helena Zmatlíková
- Nakladatel: Artur
- Náklad: 2000
- ISBN: 80-86216-86-1
- Poznámka: text vznikl na základě již hotových ilustrací
- Knihy napsané autorkou podle ilustrací Heleny Zmatlíkové: Dárek pro Sáru, Eliáš a liška, Emánek má nápady, Fotbal s Fandou, Hrnečku, vař!, Rozpustilá ozvěna, Štěkej, Mourku!, Žofinka Ofinka
ANOTACE:
Obyvatelé městečka v údolí mezi horami se snaží přijít na kloub záhadné události. Ptáte se,
jakou roli hraje rozpustilá ozvěna? Napínavé a humorné čtení s půvabnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové přinese malým čtenářům odpověď na konci příběhu téměř detektivního.
UKÁZKA:
Obchod osiřel. Staženými žlutými roletami do něj pronikalo jen málo světla a i zvuky z ulice se zdály být tlumenější. Světlana, Justýnina kamarádka, opatrně vešla zadním vchodem, který zneklidněný pan Berger zapomněl zavřít, a zavolala nejistým hlasem:
„Pane Berger…“
Nic.
„Pane Berger!“
Zase nic. To žlutě pruhované ticho bylo až strašidelné. A přece se z místa vzadu pod policemi zprohýbanými tíhou konzerv hovězího ve vlastní šťávě a fazolemi v rajčatovém nálevu po chvíli něco ozvalo. Takové zvláštní tiché zvuky. Trochu připomínaly poslední tóny zvonečku nade dveřmi okamžik předtím, než se roztříštil o podlahu.
Světlana na chvíli zaváhala, ale nakonec přece jen udělala několik srdnatých kroků směrem k policím. A pak… pak zůstala údivem stát s dlaní pevně přitisknutou k puse, aby nevykřikla. Na pytli s hrubou moukou, z které všechny hospodyně v Horní Skalné vaří houskové knedlíky, sedělo něco… něco jako mlha. Ale mělo to bílé šaty s krajkovým lemem a téměř průhlednou hřívu nádherných, do loken stočených vlasů, z kterých vykukoval neuvěřitelně dlouhý špičatý nos.
Stvoření zíralo přímo na Světlanu a usmívalo se. Snad to byl důvod, proč dívka nakonec sebrala odvahu, odtáhla dlaň zakrývající jí ústa a zašeptala:
„Kdo jsi?“
„Jsi… jsi… jsi…“ zaznělo sotva slyšitelně od bíle průsvitného stvoření.
„Já vím, že jsem,“ namítla Světlana už klidnějším hlasem. „Jsem Světlana.“
„Ana… ana… ana…“
„Ne Anna. Světlana,“ opravila mrzutě podivnou mlhovlásku. „A ty? Řekni svoje jméno.“
„No… no… no…“ zaváhala mlhovláska, ale pak s úsměvem ukázala na sebe a řekla: „Albína Blanka…anka…anka… anka…“
„Albína Blanka? To je hezké jméno,“ usoudila Světlana.
„No… no… no…“ pokrčila Albína Blanka rameny a znovu se rozpačitě usmála.
RECENZE:
Petříčková, Renata. Jak vypadá ozvěna? Kouzelná kniha pro děti, téměř detektivní.
In:Čítárny 20.7.2010.
Knihy děti – Beletrie pro děti
Jak vypadá ozvěna? A máte si s dětmi chuť přečíst příběh až téměř detektivní? Pak vás jistě osloví kouzelná knížka Ivony Březinové Rozpustilá ozvěna. Na svých téměř šedesáti stranách vás příjemně naladí i něžné typické ilustrace Heleny Zmatlíkové.
Samotný příběh je napínavý od začátku do konce, opravdu je to taková detektivka pro děti. Na začátku příběhu se totiž ztratí malá holčička Justýnka. Navíc velmi zvláštním způsobem. Justýnka totiž nejdřív vběhne pod tramvaj a chudák ten tramvaják! Je vyděšený až běda…
„Rozechvělým hlasem jim vylíčil situaci a poprosil o urychlené poslání záchranky. Pak znovu vyskočil z tramvaje a hnal se zpátky k ležícímu děvčátku. Jenže… jenže holka už tam neležela. Ani na dlažbě vedle kolejí, ani o kus dál v trávě, nikde. Prostě byla fuč. Vedle tramvaje se zmateně kutálel jen barevný nafukovací míč, jak si s ním vítr pohrával ze strany na stranu.
„Ale to přece…“ vydechl pak Karas nevěřícně a pak zděšeně zakřičel: „Kde je? Kde je!!!“
„Je… je… je…zaznělo odkudsi ze skal Orlích hor, které se tyčily nad siluetou zámku obklopeného parkem.“
A už je na scéně i ta rozpustilá ozvěna, o které se dozvíme, nejen to, jak vypadá, ale také kde bydlí, co má nejraději, s čím s nejraději hraje a jak vlastně mluví se svým okolím… Ostatně je to hodně rozpustilá ozvěna, jak se dozvíme z jejích malých epizod, kterými často zapříčiní hodně veselá nedorozumění, dokonce i do telefonu se Albína Blanka vejde… Ozvěna se totiž jmenuje opravdu hezky, co říkáte?
Příběh nás zavede do zmiňovaných Orlích hor, kde se bude hodně a hodně lidiček snažit najít ztracenou Justýnku, hledat ji bude i dědeček její kamarádky, navíc dědeček, který má doslova detektivní schopnosti. No, kdoví, jestli zrovínka on bude tím, kdo Justýnku nakonec vypátrá?
Téměř hororové scény v zámeckém hotelu…
Chcete se bát? I na strach v příběhu dojde a nebude to jen strach o ztracenou Justýnku. Jak jsem již řekla, je tu téměř nefalšovaná detektivní zápletka a za všechno může, světe div se, milující tatínek malé Justýnky. Slíbí totiž ve svém zoufalství nálezci celý svůj obchod se smíšeným zbožím, který provozuje. A jak všude, i tady se najde mnoho vykuků, kteří samozřejmě mají zájem nikoliv na nalezené Justýnce a dobrém konci, ale na nalezené Justýnce a obchůdku. Všechno se to ještě hezky zamotá…
„Albert už chtěl s úklonami z ředitelova pokoje vycouvat, opravdu se cítil unavený a chtěl si jít lehnout. Vtom mu však pod bradou zaplála svíčka a na prsa mu mířila ředitelova pistole.
„Rozsviť, nebo střelím,“ procedil Plechatý mezi zuby tak tiše, že se na to tentokrát nic neozvalo.
„A… ano, pane, ale asi vypadly jističe, musím je jít nahodit,“ blekotal Albert vyděšeně…“
Jaký je konec?
Ten určitě neprozradím, jen vám řeknu, že bude trošku kouzelný. A hlavně dobrý…
