Archiv pro štítek: začínající čtenáři

Zetíkova cesta – Slabikář pro 1. ročník základní školy

Slabikář pro 1. ročník základní školy. Využívá analyticko-syntetickou metodu čtení. Je psaný jako příběh, ve kterém hlavní hrdinka, prvňáček Ema, deníkovým způsobem zachycuje neuvěřitelné dobrodružství, které zažívá se svým bratrem Kájou a spolužákem Samem při setkání s malým mimozemšťanem. Kniha se zároveň snaží podnítit v dětech zálibu v přírodovědných a technických oborech.

  • Rok vydání: 2015
  • Napsáno: 2014
  • Stran: 96
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou, naučná literatura
  • Ilustrátor: Aleš Čuma
  • Nakladatel: Didaktis, Brno
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-7358-241-8
  • Poznámka 1: Kniha je součástí výukové sady (Písmenkář, Slabikář, Pracovní sešit, Tréninkový sešit, Průvodce Zetíkovou cestou pro učitele a rodiče).
  • Více informací ZDE
  • Poznámka 2: Koncepce díla: Pavol Tarábek
  • Poznámka 3: Schváleno MŠMT k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání.
  • Poznámka 4: Na příběh slabikáře Zetíkova cesta navazuje dobrodružný příběh Cesta na planetu Zet.
  • Poznámka 5: Zetík a jeho kamarádi vystupují i v učebnici prvouky – Člověk a jeho svět se Zetíkem.

OBALKA_Slabikar

 

Kompletní učebnicová sada k výuce čtení:

OBALKA1_PismenkarOBALKA2_SlabikarOBALKA3_Pracovni sesitOBALKA4_TreninkOBALKA5_Pruvodce

Příběhy Zetíka, Emy, Sama, Káji a psa Aladina pokračují v knize Cesta na planetu Zet.

OBALKA6_Prvni cteni

Prvouka pro 1. ročník ZŠ:

Kol. autorů
Příběhové texty: Ivona Březinová
Vydalo nakladatelství Didaktis 2018.

 

OBALKA_Pismenkar_back

 

ANOTACE:

Na zahradě domu, kde bydlí prvňáček Ema a její mladší bratr Kája, koncem prázdnin ztroskotá létající talíř s malým mimozemšťanem z planety Zet. Sourozenci, Emin spolužák Sam a pes Aladin se snaží Zetíkovi pomoct opravit rozbitý stroj, navázat spojení s jeho planetou a zasvěcují ho do způsobu života na Zemi. Děti tak samy zjišťují, jak náš svět vypadá, jak se v něm žije a také jak v něm co funguje.

Příběhu Slabikáře předchází Písmenkář. Didaktis 2015. 56 stran, ISBN 978-80-7358-240-1
V této fázi děti ještě nečtou, příběh jim je předčítán a ony pak v Písmenkáři vyplňují související úkoly.

UKÁZKY Z PÍSMENKÁŘE:

Písmenkář_talířePísmenkář_osmičky

 

Písmenkář_hadicePísmenkář_šipkyPísmenkář_schodyPísmenkář_OBSAH

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

UKÁZKA ZE SLABIKÁŘE:

Slabikář_ukázka_1Slabikář_ukázka_2Slabikář_ukázka_3Slabikář_ukázka_4Slabikář_ukázka_OBSAH

 

RECENZE:

 

Chobotem sem, chobotem tam

Jednoho dne dojde v kabinetě přírodopisu k podivuhodné události – obživne tam mamutí mládě. Nečekaný objev se podaří čtveřici prvňáčků, kteří se hned rozhodnou, že se o mamutka postarají. Míša, Nina, Teo a Vládík mají své opravdu velké tajemství.

Chobotem_OBÁLKAChobotem_sešit_OBÁLKA

  • Rok vydání: 2015
  • Napsáno: 2014
  • Stran: 72
  • Žánr: pro začínající čtenáře, příběhy s dětským hrdinou, příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Alena Schulz
  • Nakladatel: Albatros, edice První čtení
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-03972-5
  • Poznámka 1: vyšlo s pracovním sešitem
  • Poznámka 2: Kniha upravena pro Booko   https://booko.cz/
  • E-KNIHA
  • Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.

UKÁZKA Booko:

 

ANOTACE:

Kniha pro začínající čtenáře vypráví o velkém tajemství . Čtveřice kamarádů z první třídy najde v kabinetě přírodopisu podivného chlupatého tvora s chobotem. Že by to byl mamut? A jak by to bylo možné? Mládě je opuštěné a děti se rozhodnou se o něj postarat. Jenže kam ho mají schovat? Mamutík se má čile k světu a roztočí kolem sebe kolotoč bláznivých situací.

Chobotem_koulování

UKÁZKA 1:

JMÉNO PO MEDVĚDOVIChobotem_medvěd
Ahoj, já jsem Míša. Míša Suková. Kdybych byla kluk, jmenovala bych se Míša Suk.
Jméno mám po mámině plyšovém medvědovi. To je, co? On byl taky Míša. Měl hnědé tlapy a žluté bříško. Uměl bručet. Brum! Brum! Když byla máma malá, měla ho moc ráda. Dneska neví, kam se poděl. Na půdě jsme ho nenašli. Ani ve sklepě nebyl. Dokonce ani na chatě u babičky. Ale hlavní prý je, že jsem se mámě neztratila já.

UKÁZKA 2:

Chobotem_ukázka_1Chobotem_ukázka_2

OBSAH

JMÉNO PO MEDVĚDOVIChobotem_ovce
CHODÍM DO ŠKOLY
PAN UČITEL
BOJOVÁ PORADA
ZAVŘENÉ DVEŘE
KRMENÍ
ZAPOMENUTÝ MOBIL
CO JE ZA DVEŘMI?
VOLÁME SANITKU
CO TEĎ?
V KABINETĚ
LOUŽIČKA
TAJEMSTVÍ LEDNICE
NEZNÁMÝ TVOR
JE TO SLŮNĚ?
CHOBOTNICE NEMAJÍ CHOBOTChobotem_inspektor
JE TO MAMUT!
DALI JSME MU JMÉNO
KAM S NÍM?
STĚHOVÁNÍ
ÚKOL V CUKU LETU
FERDA MÁ HLAD
ČÍM FERDU NAKRMÍME?
CHOBOT NENÍ BRČKO
FERDA MÁ RÝMU
MÁMA JUTA
KOZÍ MLÉKO
ROSTE JAKO Z MLÉKA
PAN ŠKOLNÍK
KAM SE SCHOVAL?
JEZÍRKOChobotem_kartac
FERDA POTÁPĚČ
VSTUP ZAKÁZÁN
NA NÁVŠTĚVĚ
PŘÍSNĚ TAJNÉ
UČEBNÍ POMŮCKA
PAN UČITEL JE HLAVA
ŠKOLNÍ INSPEKTOR
ON MRKNUL!
MAMUT S MRKACÍMA OČIMA
TEO ZASAHUJE
O MAMUTÍ CHLUP
FERDA VE TŘÍDĚ
FERDA V HODINĚ DĚJEPISU
DEJTE TO ZVÍŘE PRYČ!
PROSINCOVÁ DOBA LEDOVÁChobotem_ryba
HRA NA SOCHY
HRA NA PRAVĚK
ZIMNÍ PASTVIŠTĚ
CHYSTÁNÍ SE NA CESTU
NOVÁ RODINA
JEŠTĚ NĚCO

UKÁZKA PRACOVNÍHO SEŠITU:

Chobotem_sešit_ukázka

Chobotem_sešit_ukázka_2

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Chobotem sem, chobotem tam

22.6.2018První čtení přichází s příběhem, který se jen tak nevidí. Čtveřice kamarádů objeví ve staré lednici v kabinetu mládě mamuta, a začnou se dít věci!
V první třídě je na čtení dáván ten největší důraz, a tak je důležité, aby děti nejen pěkně četly, ale aby je příběh pobavil a něco si z něj zapamatovaly. A proto je tu Ivona Březinová, jedna z našich nejpopulárnějších spisovatelek knih pro děti a mládež, která příběh mamutíka Ferdy, nebo vlastně mamutice Ferdy, napsala.

Chobotem sem, chobotem tam je příběh čtyř kamarádů, Míši, Niny, Tea a Vládíka. Ti se vydají na tajnou výpravu do kabinetu, jenže je přistihne stařičký pan učitel Vácha, a hned je zaměstná na školní zahradě, kde chovají ovečky, kozu a oslíka. Pan učitel pošle Míšu pro zapomenutý mobil, a když mu ho Míša přinese, vyřídí si pan učitel jeden jediný hovor a najednou zkolabuje. Naštěstí jsou děti duchaplné a zavolají sanitku, a tím panu učiteli nejspíš zachrání život. Bůhví, jak by to dopadlo, kdyby tam nebyly.

Jenže co s mobilem pana učitele? A tak se děti rozhodnou, že ho vrátí do kabinetu. Tam objeví starou lednici, a když ji otevřou, nestačí se divit. Je v ní malý, chlupatý slon, ale on to vlastně není slon, je to mamut. Panu učiteli se totiž povedl jeden experiment, kterému ani sám nevěřil. Zatímco je pan učitel v nemocnici, děti se o mamuta pěkně starají. A ten zatím roste jako z vody… Jak to s mamutem dopadne, prozrazovat nebudu, ale děti, které pěkně přečetly celou knihu, si mohou vyplnit pracovní sešit, ve kterém najdou spoustu zajímavých otázek, ale také vybarvovačky, doplňovačky, spojovačky, křížovky, důležitá telefonní čísla (když zkolaboval pan učitel, děti mu přivolaly pomoc), a také je tu několik typů na hry, např. „na sochy“.

Přiložený pracovní sešit je ale dalším zdrojem informací, např. o alergenech, o lidových rčeních, o křestních jménech apod., a z celého příběhu tak dělá perfektní interaktivní zábavu s poučením. Děti tak knížku rozeberou opravdu skrz naskrz a díky otázkám si musí vzpomenout, jak to tedy v knížce bylo…A jen tak mimochodem, víte, že mamuti jsou vegetariáni?

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

https://www.knizniklub.cz/knihy/193921-chobotem-sem-chobotem-tam-prvni-cteni.html#additional-info–content–recension

Rozpustilá ozvěna (1. vydání)

Dobrodružný příběh s detektivní zápletkou pro malé čtenáře. Malá Justýnka se jednoho dne ztratí. Celé městečko se dá do pátrání v nedalekých horách, kde sídlí ozvěna Albína Blanka.

 

obalRozpustilaOzvena

ANOTACE:

Ozvěna - 25

Obyvatelé městečka v údolí mezi horami se snaží přijít na kloub záhadné události. Ptáte se,
jakou roli hraje rozpustilá ozvěna? Napínavé a humorné čtení s půvabnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové přinese malým čtenářům odpověď na konci příběhu téměř detektivního.

UKÁZKA:

Obchod osiřel. Staženými žlutými roletami do něj pronikalo jen málo světla a i zvuky z ulice se zdály být tlumenější. Světlana, Justýnina kamarádka, opatrně vešla zadním vchodem, který zneklidněný pan Berger zapomněl zavřít, a zavolala nejistým hlasem:
„Pane Berger…“
Nic.
„Pane Berger!“
Zase nic. To žlutě pruhované ticho bylo až strašidelné. A přece se z místa vzadu pod policemi zprohýbanými tíhou konzerv hovězího ve vlastní šťávě a fazolemi v rajčatovém nálevu po chvíli něco ozvalo. Takové zvláštní tiché zvuky. Trochu připomínaly poslední tóny zvonečku nade dveřmi okamžik předtím, než se roztříštil o podlahu.
Světlana na chvíli zaváhala, ale nakonec přece jen udělala několik srdnatých kroků směrem k policím. A pak… pak zůstala údivem stát s dlaní pevně přitisknutou k puse, aby nevykřikla. Na pytli s hrubou moukou, z které všechny hospodyně v Horní Skalné vaří houskové knedlíky, sedělo něco… něco jako mlha. Ale mělo to bílé šaty s krajkovým lemem a téměř průhlednou hřívu nádherných, do loken stočených vlasů, z kterých vykukoval neuvěřitelně dlouhý špičatý nos.

Ozvěna - 7Stvoření zíralo přímo na Světlanu a usmívalo se. Snad to byl důvod, proč dívka nakonec sebrala odvahu, odtáhla dlaň zakrývající jí ústa a zašeptala:
„Kdo jsi?“
„Jsi… jsi… jsi…“ zaznělo sotva slyšitelně od bíle průsvitného stvoření.
„Já vím, že jsem,“ namítla Světlana už klidnějším hlasem. „Jsem Světlana.“
„Ana… ana… ana…“
„Ne Anna. Světlana,“ opravila mrzutě podivnou mlhovlásku. „A ty? Řekni svoje jméno.“
„No… no… no…“ zaváhala mlhovláska, ale pak s úsměvem ukázala na sebe a řekla: „Albína Blanka…anka…anka… anka…“
„Albína Blanka? To je hezké jméno,“ usoudila Světlana.
„No… no… no…“ pokrčila Albína Blanka rameny a znovu se rozpačitě usmála.

RECENZE:

Petříčková, Renata. Jak vypadá ozvěna? Kouzelná kniha pro děti, téměř detektivní.
In:Čítárny 20.7.2010.
Knihy děti – Beletrie pro děti

Jak vypadá ozvěna? A máte si s dětmi chuť přečíst příběh až téměř detektivní? Pak vás jistě osloví kouzelná knížka Ivony Březinové Rozpustilá ozvěna. Na svých téměř šedesáti stranách vás příjemně naladí i něžné typické ilustrace Heleny Zmatlíkové.

Samotný příběh je napínavý od začátku do konce, opravdu je to taková detektivka pro děti. Na začátku příběhu se totiž ztratí malá holčička Justýnka. Navíc velmi zvláštním způsobem. Justýnka totiž nejdřív vběhne pod tramvaj a chudák ten tramvaják! Je vyděšený až běda…

„Rozechvělým hlasem jim vylíčil situaci a poprosil o urychlené poslání záchranky. Pak znovu vyskočil z tramvaje a hnal se zpátky k ležícímu děvčátku. Jenže… jenže holka už tam neležela. Ani na dlažbě vedle kolejí, ani o kus dál v trávě, nikde. Prostě byla fuč. Vedle tramvaje se zmateně kutálel jen barevný nafukovací míč, jak si s ním vítr pohrával ze strany na stranu.

„Ale to přece…“ vydechl pak Karas nevěřícně a pak zděšeně zakřičel: „Kde je? Kde je!!!“

„Je… je… je…zaznělo odkudsi ze skal Orlích hor, které se tyčily nad siluetou zámku obklopeného parkem.“

A už je na scéně i ta rozpustilá ozvěna, o které se dozvíme, nejen to, jak vypadá, ale také kde bydlí, co má nejraději, s čím s nejraději hraje a jak vlastně mluví se svým okolím… Ostatně je to hodně rozpustilá ozvěna, jak se dozvíme z jejích malých epizod, kterými často zapříčiní hodně veselá nedorozumění, dokonce i do telefonu se Albína Blanka vejde… Ozvěna se totiž jmenuje opravdu hezky, co říkáte?

Příběh nás zavede do zmiňovaných Orlích hor, kde se bude hodně a hodně lidiček snažit najít ztracenou Justýnku, hledat ji bude i dědeček její kamarádky, navíc dědeček, který má doslova detektivní schopnosti. No, kdoví, jestli zrovínka on bude tím, kdo Justýnku nakonec vypátrá?

Téměř hororové scény v zámeckém hotelu…

Chcete se bát? I na strach v příběhu dojde a nebude to jen strach o ztracenou Justýnku. Jak jsem již řekla, je tu téměř nefalšovaná detektivní zápletka a za všechno může, světe div se, milující tatínek malé Justýnky. Slíbí totiž ve svém zoufalství nálezci celý svůj obchod se smíšeným zbožím, který provozuje. A jak všude, i tady se najde mnoho vykuků, kteří samozřejmě mají zájem nikoliv na nalezené Justýnce a dobrém konci, ale na nalezené Justýnce a obchůdku. Všechno se to ještě hezky zamotá…

„Albert už chtěl s úklonami z ředitelova pokoje vycouvat, opravdu se cítil unavený a chtěl si jít lehnout. Vtom mu však pod bradou zaplála svíčka a na prsa mu mířila ředitelova pistole.

„Rozsviť, nebo střelím,“ procedil Plechatý mezi zuby tak tiše, že se na to tentokrát nic neozvalo.

„A… ano, pane, ale asi vypadly jističe, musím je jít nahodit,“ blekotal Albert vyděšeně…“

 Jaký je konec?

Ten určitě neprozradím, jen vám řeknu, že bude trošku kouzelný. A hlavně dobrý…