Archiv pro štítek: Gabriela Futová

Útek Krišpína N. (slovensky)

Překlad knihy Útěk Kryšpína N. do slovenštiny.

Jedenáctiletý Kryšpín se kvůli svému zdravotnímu omezení stává obětí šikany svých spolužáků. Příběh se z velké části odehrává v průběhu jedné jediné noci, kdy Kryšpín utíká z horské chaty, kam třída odjela na školu v přírodě. V tu chvíli začíná pátrání a vyšetřování.

 

 obálka českého vydání


Rok vydání: 2019
Napsáno: 2013
1. české vydání: 2014
Stran: 78
Žánr: příběh s dětským hrdinou
Ilustrátor: Barbora Kyšková
Překlad: Gabriela Futová
Nakladatel: Perfekt
Náklad:
ISBN: 978-80-8046-936-8

UKÁZKY:

Krič potichu, braček (slovensky)

Překlad knihy Řvi potichu, brácho do slovenštiny.  Příběh patnáctileté Pamely, jejího dvojčete Jeremiáše, kterému byl v dětství diagnostikovaný nízkofunkční autismus, a Pamelina spolužáka Patrika, který má Aspergerův syndrom.

 

  • Rok vydání: 2017
  • Napsáno: 2015
  • Stran: 208
  • Žánr: pro dospívající
  • Překlad: Gabriela Futová
  • Ilustrátor: Tomáš Kučerovský
  • Doslov: Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D., Gabriela Futová
  • Nakladatel: Perfekt
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-8046-871-2
  • Poznámka 1: původní české vydání Řvi potichu, brácho
  • Poznámka 2: Za vznik knihy děkuji sdružení NAUTIS (dříve APLA) a Gymnáziu Jiřího Gutha-Jarkovského v Praze, které studenty s PAS dlouhodobě integruje.
  • Ocenění knihy (české vydání): Suk – Cena knihovníků 2016, Suk – Cena učitelů 2016, nominace na cenu Magnesia Litera za rok 2016, Výroční cena nakladatelství Albatros v kategorii Literární text pro starší děti za rok 2016, Zlatá stuha 2017
  • Ocenění knihy (slovenské vydání): BIBIANA – Kniha jesene 2017
  • vyšlo: česky (Řvi potichu, brácho, 2016), makedonsky (Tивко, Bpeckaj, братче, 2019), polsky (Krzycz po cichu, braciszku, 2018), slovensky (Krič potichu, braček, 2017)

Ako si vychovať brata (slovensky)

Sbírku povídek pro mládež vytvořili slovenští spisovatelé. Ivona Březinová se účastnila jako host. Její povídku Machuľa (česky Kaňka) do slovenštiny přeložila Gabriela Futová. Česky nevyšlo.

  • Rok vydání: 2012
  • Napsáno:
  • Stran: 160
  • Žánr: povídky
  • Ilustrátor:
  • Nakladatel: Perfekt
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-8046-580-3
  • Poznámka: Sbírku povídek pro mládež vytvořili slovenští spisovatelé. Ivona Březinová se účastnila jako host.  Její povídka Machuľa (česky Kaňka) je na stranách 138 – 145. Do slovenštiny ji přeložila Gabriela Futová. Česky nevyšlo.

Ako_si_vychovat_brata_obalka

 

Ako si vychovat brata_obsah

UKÁZKA Z POVÍDKY KAŇKA:

V sobotu nemohl Felix dospat. Budily ho děsivé sny o tom, že ho kdosi připíchl obřím špendlíkem vedle motýlů do krabice se skleněným víkem. Špendlík měl navíc hlavičku v podobě hlavy jejich třídní, která na Felixe neustále pokřikovala:
„Nemel sebou pořád, Rožánku. Jednou jsi ve vitríně, tak se podle toho chovej!“
„Fujtajbl, to snad je lepší vstát, i když je teprve šest,“ zanadával při dalším horečnatém probuzení a odhodil peřinu.
Ovšem na esemesku od Jarka musel čekat až do půl deváté.
„Kampak?“ zarazila ho maminka, když se po snídani snažil proklouznout ven.
„K Jarkovi. Máme takovej projekt. Do školy,“ dodal v reakci na matčino zvednuté obočí.
„Tak projekt… na oběd ať jsi zpátky, jasný?“
„Že váháš,“ ucedil a v rychlosti vklouzl do bot.

Berny už byl na místě. Seděl u psacího stolu v Jarkově pokoji a vybaloval nádobíčko.
„Dost, že jdeš,“ kývl na pozdrav. „Tak se na to vrhnem. Kdo půjde první?“
„Jarek!“
„Felda!“
„Hehe, to mě baví, jak si dáváte přednost, ale já nemám tolik času. Takže si střihněte a jdeme na to.“

Vyhrál Jarek, ale jako vítěz si nepřipadal. S poraženeckým výrazem si sundal mikinu, svlékl triko a svalil se do připraveného křesla.
Berny si mezitím nasadil roušku a natáhl gumové rukavice.
„Text sis nerozmyslel?“ zahučel přes látku, která se mu při mluvení na obličeji podivně nadouvala.
Jarek měl sto chutí říct, že si rozmyslel úplně všechno, ale Bernyho přezíravý pohled ho umlčel, a tak jen zavrtěl hlavou.
„A na Soně fakt trváš?“ ujišťoval se Berny.
Po pravdě řečeno, Adriana z 6.B se Jarkovi líbila víc, ale Soňa je přece jen kratší. O tři písmena, to už je znát. Ano, Soňa. Mlčky kývl.
„No, jak chceš,“ pokrčil Berny rameny, pečlivě otřel Jarkovu hruď dezinfekcí a pak vzal do ruky jehlu.
Jarek prudce pobledl.
„Hele, radši ho drž,“ houkl Berny na Felixe. „Nepotřebuju, aby se mi pod rukama cukal.“
„A… je to nutný?“ zablekotal Felix, který měl momentálně co dělat sám se sebou. Historky o jeho sklonu k omdlévání se po škole tradovaly už od třetí třídy.
„Jo, je to nutný. A taky mi budeš vždycky, když ti řeknu, otírat čelo. Jako to dělaj doktorům při operacích. Viděl jsi snad nějakej film o doktorech, nebo ne?“
„Viděl,“ šeptl Felix a cítil, že se jeho vlastní čelo bleskurychle orosilo.
„No vidíš. Tak ti nemusím nic vysvětlovat.“
„Jenže ty nejsi doktor,“ zmohl se Jarek na chabý odpor v naději, že se Berny naštve a celou akci ukončí.
„Nejsem, ale budu. Letos končím základku, potom půjdu na zdrávku a pak studovat na doktora. Nechceš gumový kousátko? Možná to bude bolet.“
„Chci,“ hlesl Jarek.
„Podej mu růžovou ovečku,“ nařídil Berny Felixovi. „Nebo ne. Radši fialovýho psa, ten jde líp do pusy.“
Jarek poslušně zkousl a ozvalo se krátké písknutí.
„Tak začneme,“ zavelel Berny a hluboce se nadechl, až se mu rouška přisála k otevřeným ústům.
Vypadalo to hrozivě a Jarek s novým gumovým písknutím křečovitě zavřel oči.
Další okamžiky se odehrály jako v zrychleném filmu. Berny vrazil jehlu do Jarkovy hrudi. Gumový pes zavyl a vyskočil Jarkovi z úst. Jarek zavyl a vyskočil z křesla. Prudce odstrčený Felix zavrávoral a spadl na Bernyho. Lahvička se zlověstně zeleným tetovacím roztokem se rozlila na bleděmodrý koberec. Jarek s jehlou zapíchnutou v kůži na hrudníku šlápl do Bernyho tatérské brašny, profrčel pokojem do předsíně a pak i na chodbu.
„Chyť ho!“ zachrčel Berny a snažil se vylézt zpod Felixova bezvládného těla. „Netvař se, žes omdlel, a rychle toho magora chyť!“
Felix nereagoval, a tak se Berny musel vyprostit sám. Pak se pustil do pronásledování.
„Chtěl jsi kérku? Chtěl. Tak teď nedělej vlny a okamžitě se vrať!“
Jarek už dupal dole v přízemí. Měl jsem ho přikurtovat, blbečka, pomyslel si Berny a v běhu vztekle zařval:
„Naval jehlu a prachy!“
„Mám jen co mi zbylo z důchodu,“ zablekotal děda Vavrouš, který se Bernymu maskovanému rouškou připletl do cesty. „Jehlu nemám, zašívá mi dcera,“ dodal roztřeseným hlasem.
„Já ti dám prachy, ty vrahu starých občanů!“ zavřískla paní Skokanová, která se právě vracela z nákupu, a vzala Bernyho po hlavě francouzskou holí.
Berny zavyl úplně stejně, jako před chvílí Jarek. Jen gumové písknutí se neozvalo. Zuřivě serval roušku, div se neuškrtil, popadl se za hlavu a v běhu pomateně vykřikoval:
„Až budu malej, budu popelářem!“

 

PŘEKLAD – Gabriela Futová: Psí škola kocoura Rudochlupa

Rudochlup je malý kocourek s ohnivě červeným ocasem. Jsou mu jen dva měsíce, a proto se musí hodně učit, aby dokázal přežít v jednom bytě se dvěma psími potvorami. Každý den dostane nějakou lekci…

  • Autor: Gabriela Futová
  • Rok vydání: 2013
  • Napsáno (přeloženo): 2008
  • Stran: 72
  • Žánr: příběhy se zvířecím hrdinou
  • Ilustrátor: Ďuro Balogh
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-00-03140-8
  • Poznámka: Český překlad slovenské knihy Gabriely Futové Psia škola kocúra Červenochvosta, vydalo nakladatelství Mladé letá, Bratislava 2008.
  • Další knihy Gabriely Futové přeložené Ivonou Březinovou: Naše máma je bosorka!, Dokonalá Klára

Psi_skola_obalka

ANOTACE:

Rudochlup je malý bezbranný kocourek s ohnivě červeným ocasem. Jsou mu jen dva měsíce, a proto se musí hodně učit, aby dokázal přežít v jednom bytě se dvěma psími potvorami.

O tom, že tahle psí škola bude pro Rudochlupa opravdu bouřlivá, se dočtete v každé lekci téhle knížky.

A co nejdůležitějšího se kocourek dozvěděl?
KDYŽ MÁŠ DOBRÉ KAMARÁDY, NEMUSÍŠ SE NIČEHO BÁT.

Pro čtenáře od 7 let.

Psí_skola_KMC

psia skola   OBÁLKA SLOVENSKÉHO ORIGINÁLU

 

Psi_skola_L10Psi_skola_koupani

UKÁZKA:

Věděl jsem, že už brzy bude po houpání, protože kočičí instinkt je neomylný. Ruce nadzvedly krabici, ještě jednou se to se mnou zhouplo, tentokrát vzhůru, znovu něco zahučelo a pak…
„Hafhafhaf! Haf! Haf! Hafhafhaf!“ bylo slyšet za dveřmi.
Vyskočil jsem do pozoru. Ne, psi néé, zaúpěl jsem v duchu. Štěkot však sílil. Pochopil jsem, že vychází zpoza dveří, ke kterým jsme se blížili.
„Haf! Hafhafhaf! Haf! Haf!“ znělo čím dál hlasitěji. Až mi to rvalo uši. Kočičko skákavá! Můj sluch se nemýlil. Jasně jsem rozeznal, že za dveřmi určitě není jen jedna psí ohava. Byl to úplný děs!
„Hafhafhaf! Hafhafhaf! Haf! Haf!“ ozvalo se už úplně blízko. Dveře se otevřely a štěkot zesílil na maximum.
„Nazdárek, příšery moje,“ zahalekal hlas a se mnou to málem seklo. Dostal jsem se k příšerám! Rovnou k psím obludám. A to mi nejsou ještě ani dva měsíce. Nemyslel jsem si, že můj život bude tak krátký.
„Neboj se, kamaráde,“ pohladila mě ruka, kterou jsem se už naučil znát. „Aspoň tady nebudeš sám. Oni ti neublíží.“
Samým strachem jsem si ani nevšiml, že štěkot ustal. Krabice se najednou ocitla na zemi. Seděl jsem v ní vzpřímený a napínal zrak, aby mi neušel ani ten nejmenší pohyb.
„Pomalu, pomalu,“ nařizoval hlas, ale tentokrát se nezdálo, že by se obracel na mě.
A pak jsem je uviděl! Řítili se ke mně, vyplazovali jazyky a… Určitě mě chtěli sežrat! Byli jen o trochu větší než já, ale i tak. Byli to psi!
Krev ve mně vzkypěla. Pravěká nenávist psů a koček ze mě vytryskla raketovou rychlostí.
„Pchch!“ naježil jsem se.
Psi trochu trhli hlavami, ale doráželi dál.
„Pch! Pch!“ prskal jsem jedovatě na všechny strany. Tlapka mi najednou sama od sebe vyskočila, drápy se vysunuly a prásk! Škrábl jsem jednu ohavu přímo do čumáku.
Pes zakňučel a couvl.
„Pchchch! Pchchch!“ prskal jsem dál a drápy jsem se oháněl jako voják šavlí.
Kupodivu to pomohlo. Psi o pár kroků couvli. Přiblížit se ke mně už se neodvážili. Připadal jsem si trochu jako hrdina, ale stejně mi srdce tlouklo až v krku. Funěl jsem a nespouštěl ze psů oči. Stačilo, aby se jeden z nich pohnul, a hned jsem prskal a tasil drápy.
Psi se tvářili divně. Bylo na nich znát, že se by se ke mně rádi dostali, ale strach z mých drápů byl asi silnější. Seděli a žádostivě na mě pohlíželi. Jejich pohledy jsem statečně snášel. Právě jsem zjistil, že se jim dokážu ubránit, a to mi dodávalo nesmírnou sílu.

UKÁZKA ILUSTRACE ZE SLOVENSKÉHO A ČESKÉHO VYDÁNÍ:

Rudochlup_jmena_slovensky

Psi_skola_preklad_jmen

 

 

 

PŘEKLAD – Gabriela Futová: Naše máma je bosorka!

Devítiletý Nik a jeho mladší sestra Natálie žijí s maminkou a tatínkem v obyčejném panelákovém bytě. Jenže podivné události je čím dál víc vedou k přesvědčení, že jejich maminka není ani trochu obyčejná. Umí totiž čarovat!

  • Autor: Gabriela Futová
  • Rok vydání: 2008
  • Napsáno (přeloženo): 2004
  • Stran: 128
  • Žánr: příběhy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Alena Schulz
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-00-02071-6
  • Poznámka: Překlad knihy Gabriely Futové Naša mama je bosorka!
  • Další knihy Gabriely Futové přeložené Ivonou Březinovou: Psí škola kocoura Rudochlupa, Dokonalá Klára.

Bosorka_ obalka

ANOTACE:

Nik bude brzy třeťák, má mladší sestru Natálii, kočku Egiju a prima rodiče. Jednoho dne začne v jejich bytě hořet, ale stane se něco neuvěřitelného – maminka zamumlá nějaká podivná slova, a po ohni rázem není ani památky. Dětem to nejde na rozum, a tak maminka nakonec musí s barvou ven – je totiž opravdová bosorka! Ale pst! Je to tajné!

Bosorka _ 1Bosorka _ 4

UKÁZKA:

Celé vyučování jsem seděl jako na jehlách. Po škole jsem se rozběhl domů a sotva jsem v pokoji shodil tašku ze zad, už jsem hledal odčarovávací kouzlo. A hned jsem ho i vyslovil.
„Haf, haf!“ ozvalo se za mnou.
Radostně jsem se otočil a oněměl děsem. Místo psa tam stál kůň. Vesele podupával, kroutil ocasem a štěkal!
Raskine?“ vydechl jsem nevěřícně.
„Haf, haf!“ odpověděl nadšeně kůň.
„Na tohle nemám nervy!“ zařval jsem a zuřivě jsem začal listovat knihou, abych našel kouzlo na zmizení.
Jen co jsem ho objevil, řekl jsem ho a kůň zmizel.Bosorka _5
„Haf, haf!“ ozývalo se z místa, kde předtím stál.
Zopakoval jsem odčarovávací kouzlo.
„Haf, haf!“ zaštěkalo obří slůně a radostně kroutilo chobotem. Zadkem už málem vytlačovalo okenní tabuli.
Rychle jsem zakřičel kouzlo na zmizení a sloník zmizel. Utřel jsem si zpocené čelo a znovu jsem vyslovil odčarovávací zaklínadlo.
„Haf, haf!“ plazil se po zemi vesele had.
„Kruci!“ křičel jsem a zase čaroval, aby had zmizel. „Naposled to zkusím. Jestli se mi to nepodaří, nechám chudáčka Raskina navždycky zmizelého,“ říkal jsem si nahlas. Pak jsem ještě jednou zopakoval odčarovávací kouzlo. V místě, kde se před chvílí plazil had, se objevila malá bílá myška.
„Haf, haf!“ štěkala a pokoušela se chytit si svůj vlastní ocásek.
Stál jsem nad ní a přemýšlel: Mám ji nechat zmizet? Nemám ji nechat zmizet? Co se s ní stane, když ji nechám zmizet? A co se stane s Raskinem?
Zarazil jsem se. Máme myšku Raskina. Docela se mi to začalo líbit. Může bydlet v díře po Jerrym. A ani toho tolik nesežere.
„Haf, haf,“ radoval se myšák Raskin a drápal se mi po noze.
„Musíš si dávat pozor na Egiju! Aby tě neslupla!“ poučoval jsem ho, zatímco se mi usadil na rameni.

Natálce jsem večer všechno řekl. Ani mi to nechtěla věřit, ale když šlápla do velkého sloního tentononc vedle stolu, uvěřila. To jsem tam totiž nechal schválně, abych ji přesvědčil. Všechny další hromádky po psu a po koni jsem radši uklidil. Přece jen – máma má nos jako policejní pes.

OBÁLKA SLOVENSKÉHO ORIGINÁLU::

Naša mama je bosorka-obalka slovenska

 

 

Začarovaná trieda (slovensky)

Překlad knihy Začarovaná třída do slovenštiny. Příběh tří Romů, třeťáků z kouzelnické rodiny, kteří příchodem do nové školy rozvíří kolotoč bláznivých situací. Dokážou totiž čarovat.

Zacarovana_trida_slovensky_obalka

 

Zacarovana_trida_slovensky_zadaZacarovana_trida_slovensky_citanky_nadpis

Trieda_sovaZacarovana_trida_slovensky_tajna_rec_nadpis

Zacarovana_trida_slovensky_chameleon-2

st 20-21