Archiv pro štítek: slovenské povídky pro mládež

Ako si vychovať brata (slovensky)

Sbírku povídek pro mládež vytvořili slovenští spisovatelé. Ivona Březinová se účastnila jako host. Její povídku Machuľa (česky Kaňka) do slovenštiny přeložila Gabriela Futová. Česky nevyšlo.

  • Rok vydání: 2012
  • Napsáno:
  • Stran: 160
  • Žánr: povídky
  • Ilustrátor:
  • Nakladatel: Perfekt
  • Náklad:
  • ISBN: 978-80-8046-580-3
  • Poznámka: Sbírku povídek pro mládež vytvořili slovenští spisovatelé. Ivona Březinová se účastnila jako host.  Její povídka Machuľa (česky Kaňka) je na stranách 138 – 145. Do slovenštiny ji přeložila Gabriela Futová. Česky nevyšlo.

Ako_si_vychovat_brata_obalka

 

Ako si vychovat brata_obsah

UKÁZKA Z POVÍDKY KAŇKA:

V sobotu nemohl Felix dospat. Budily ho děsivé sny o tom, že ho kdosi připíchl obřím špendlíkem vedle motýlů do krabice se skleněným víkem. Špendlík měl navíc hlavičku v podobě hlavy jejich třídní, která na Felixe neustále pokřikovala:
„Nemel sebou pořád, Rožánku. Jednou jsi ve vitríně, tak se podle toho chovej!“
„Fujtajbl, to snad je lepší vstát, i když je teprve šest,“ zanadával při dalším horečnatém probuzení a odhodil peřinu.
Ovšem na esemesku od Jarka musel čekat až do půl deváté.
„Kampak?“ zarazila ho maminka, když se po snídani snažil proklouznout ven.
„K Jarkovi. Máme takovej projekt. Do školy,“ dodal v reakci na matčino zvednuté obočí.
„Tak projekt… na oběd ať jsi zpátky, jasný?“
„Že váháš,“ ucedil a v rychlosti vklouzl do bot.

Berny už byl na místě. Seděl u psacího stolu v Jarkově pokoji a vybaloval nádobíčko.
„Dost, že jdeš,“ kývl na pozdrav. „Tak se na to vrhnem. Kdo půjde první?“
„Jarek!“
„Felda!“
„Hehe, to mě baví, jak si dáváte přednost, ale já nemám tolik času. Takže si střihněte a jdeme na to.“

Vyhrál Jarek, ale jako vítěz si nepřipadal. S poraženeckým výrazem si sundal mikinu, svlékl triko a svalil se do připraveného křesla.
Berny si mezitím nasadil roušku a natáhl gumové rukavice.
„Text sis nerozmyslel?“ zahučel přes látku, která se mu při mluvení na obličeji podivně nadouvala.
Jarek měl sto chutí říct, že si rozmyslel úplně všechno, ale Bernyho přezíravý pohled ho umlčel, a tak jen zavrtěl hlavou.
„A na Soně fakt trváš?“ ujišťoval se Berny.
Po pravdě řečeno, Adriana z 6.B se Jarkovi líbila víc, ale Soňa je přece jen kratší. O tři písmena, to už je znát. Ano, Soňa. Mlčky kývl.
„No, jak chceš,“ pokrčil Berny rameny, pečlivě otřel Jarkovu hruď dezinfekcí a pak vzal do ruky jehlu.
Jarek prudce pobledl.
„Hele, radši ho drž,“ houkl Berny na Felixe. „Nepotřebuju, aby se mi pod rukama cukal.“
„A… je to nutný?“ zablekotal Felix, který měl momentálně co dělat sám se sebou. Historky o jeho sklonu k omdlévání se po škole tradovaly už od třetí třídy.
„Jo, je to nutný. A taky mi budeš vždycky, když ti řeknu, otírat čelo. Jako to dělaj doktorům při operacích. Viděl jsi snad nějakej film o doktorech, nebo ne?“
„Viděl,“ šeptl Felix a cítil, že se jeho vlastní čelo bleskurychle orosilo.
„No vidíš. Tak ti nemusím nic vysvětlovat.“
„Jenže ty nejsi doktor,“ zmohl se Jarek na chabý odpor v naději, že se Berny naštve a celou akci ukončí.
„Nejsem, ale budu. Letos končím základku, potom půjdu na zdrávku a pak studovat na doktora. Nechceš gumový kousátko? Možná to bude bolet.“
„Chci,“ hlesl Jarek.
„Podej mu růžovou ovečku,“ nařídil Berny Felixovi. „Nebo ne. Radši fialovýho psa, ten jde líp do pusy.“
Jarek poslušně zkousl a ozvalo se krátké písknutí.
„Tak začneme,“ zavelel Berny a hluboce se nadechl, až se mu rouška přisála k otevřeným ústům.
Vypadalo to hrozivě a Jarek s novým gumovým písknutím křečovitě zavřel oči.
Další okamžiky se odehrály jako v zrychleném filmu. Berny vrazil jehlu do Jarkovy hrudi. Gumový pes zavyl a vyskočil Jarkovi z úst. Jarek zavyl a vyskočil z křesla. Prudce odstrčený Felix zavrávoral a spadl na Bernyho. Lahvička se zlověstně zeleným tetovacím roztokem se rozlila na bleděmodrý koberec. Jarek s jehlou zapíchnutou v kůži na hrudníku šlápl do Bernyho tatérské brašny, profrčel pokojem do předsíně a pak i na chodbu.
„Chyť ho!“ zachrčel Berny a snažil se vylézt zpod Felixova bezvládného těla. „Netvař se, žes omdlel, a rychle toho magora chyť!“
Felix nereagoval, a tak se Berny musel vyprostit sám. Pak se pustil do pronásledování.
„Chtěl jsi kérku? Chtěl. Tak teď nedělej vlny a okamžitě se vrať!“
Jarek už dupal dole v přízemí. Měl jsem ho přikurtovat, blbečka, pomyslel si Berny a v běhu vztekle zařval:
„Naval jehlu a prachy!“
„Mám jen co mi zbylo z důchodu,“ zablekotal děda Vavrouš, který se Bernymu maskovanému rouškou připletl do cesty. „Jehlu nemám, zašívá mi dcera,“ dodal roztřeseným hlasem.
„Já ti dám prachy, ty vrahu starých občanů!“ zavřískla paní Skokanová, která se právě vracela z nákupu, a vzala Bernyho po hlavě francouzskou holí.
Berny zavyl úplně stejně, jako před chvílí Jarek. Jen gumové písknutí se neozvalo. Zuřivě serval roušku, div se neuškrtil, popadl se za hlavu a v běhu pomateně vykřikoval:
„Až budu malej, budu popelářem!“