Archiv pro štítek: Druhé čtení

Yveta to ví

Čtyři dvojice nejznámějších českých pověstí, jak je Vašíkovi a Šárce vypráví sestřenice Yveta. Příběhy jsou pořádně zamotané jeden do druhého. Yveta ví, jak je rozplést, ale víte to i vy?

  • Rok vydání: 2020
  • Napsáno: 2019
  • Stran: 87
  • Žánr: pro začínající čtenáře, pohádky
  • Ilustrátor: Eva Sýkorová – Pekárková
  • Nakladatel: Albatros, edice Druhé čtení
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-05841-2
  • Poznámka: Kniha volně navazuje na tituly Teta to pleteTeta to zase plete a Táta to motá

ANOTACE:

Čtyři dvojice popletených pověstí tentokrát vypráví sestřenice Yveta. Její povídání občas přeruší Vašík nebo Šárka, kteří Yvetiny omyly pobaveně komentují a společně se těší, co sestřenice v další pověsti zase pomotá.

Za každou pověstí následuje 7 otázek, na které by měl čtenář umět odpovědět, aby dokázal, že pověsti zná a umí je rozplést. Správné odpovědi jsou uvedeny na konci knihy.

Součástí  vyprávění jsou písničky napsané na známé lidové melodie.

 

 

OBSAH:

Pověst první: O praotci Čechovi / Blaničtí rytíři
Pověst druhá: O Libuši / O Bivojovi
Pověst třetí: O Bruncvíkovi / O Horymírovi
Pověst čtvrtá: O Ječmínkovi / Kouzelník Žito

 

 

UKÁZKA 1:

Vyčerpaní náročným putováním došli jednoho dne k úpatí zaoblené hory.
„Tady se utáboříme,“ rozhodl praotec Čech. „Ráno, až vyjde slunce, vylezu na kopec a rozhlédnu se po kraji.“
Všichni znaveně usnuli. Jen stráže hlídaly spánek ostatních, aby členy jejich kmene nepřepadli zlí lidé či divá zvěř.

„Nebo klíšťata,“ vztyčil Vašík varovně prst. „Klíšťata můžou být ještě nebezpečnější.“

Ráno, sotva se praotce Čecha dotkl první sluneční paprsek, vzal do ruky hůl a vydal se na vrchol kopce. Už byl skoro pod vrškem, když spatřil, jak proti němu cválá rytíř na bílém koni.

„Počkat… rytíř?“ zarazila se Šárka.
„Fakt rytíř?“ zbystřil i Vašík. „Bezva! Povídej.“

Rytíř dojel až k praotci Čechovi. Pak seskočil z koně a poprosil stařešinu, ať ho následuje. Po chvíli došli k jeskyni, která tvořila vchod do podzemí. Rytíř pokynul a oba vešli dovnitř.

„Měl helmu?“ zajímalo Vašíka.
„Kdo?“ zarazila se Yveta.

„Praotec přece,“ zlobil se Vašík. „Rytíř helmu určitě měl. Každý rytíř přece nosí brnění, helmu a meč. Ale praotec Čech? Říkala jsi, že měl jenom hůl. Ale bez helmy bych mu lézt do podzemní jeskyně nedoporučoval.“

Yveta však nechala Vašíkovu poznámku bez odpovědi a pokračovala.

Uvnitř hory se nalézala velikánská síň. V té síni stálo plno stolů a u každého sedělo několik rytířů. Všichni spali opření na židlích nebo s hlavou položenou na desce stolu. U žlabů podél zdí stály řady koní. Ale i koně spali, ani ušima žádný nezastříhal, ani ocasem nepohodil.

„To byli určitě blaničtí rytíři,“ vypískla Šárka a v legraci pohrozila Yvetě prstem. „Yveto, ty to pleteš!“
„Já vím,“ usmála se Yveta. „Ale jsem zvědavá, jestli to víte i vy. Tak pokračujeme.“

Praotec Čech si udiveně prohlížel spící vojsko.
„Potřebovali bychom tu trochu poklidit,“ ukázal rytíř praotci Čechovi na stoly plné nádobí a nezametenou podlahu.

„Cože?“ vyprskla Šárka. „Praotec jim bude dělat sluhu?“

Praotec Čech se ale dlouho nerozmýšlel. Popadl koště a začal zametat. Ze stolů sklidil prázdné talíře a poháry. Koním nanosil do žlabů krmení, a nakonec došel do nedaleké studánky pro vodu.

„Dobře jsi nám posloužil, praotče,“ poděkoval uctivě rytíř. „Rádi se ti odměníme. Až vyjdeš z jeskyně, uvidíš, že okolní kraj medem a mlékem oplývá. Lesy jsou plné zvěře a z kypré půdy se stanou úrodná pole. A tady si odnes, cos nasbíral.“

Praotec Čech už byl unavený. Přece jen to byl postarší pán. Mrzutě popadl pytel se smetím, zamával spícím rytířům a vylezl z jeskyně. Venku však jeho pytel podivně ztěžkl.  Praotec ho otevřel a poznal, že se smetí proměnilo ve žlutý kov, ve zlato.
Když se i s těžkým nákladem vrátil k svým lidem, nemohl uvěřit, co vidí. Dlouho si mnul oči a štípal se do rukou, aby se probudil, protože myslel, že spí. Bolestí málem vykvikoval, ale bylo to marné. To, co viděl, nezmizelo.
Zatímco tu nebyl, jeho lidé založili pod kopcem několik osad. Postavili domy a pro zvířata ohrady. Zorali pole, zaseli obilí a ono vyrostlo a dozrálo. Na rožních se opékalo maso zvěře a v dýmu se udily spousty nalovených ryb.
„To jste za dopoledne stihli všechno vybudovat?“ mumlal praotec Čech celý popletený.
„Jaké dopoledne, praotče? Vždyť jsi byl pryč celý rok!“
Praotec tomu nechtěl věřit, ale pohled na právě sklizená pole ho přesvědčil.
„Ano, tady zůstaneme,“ rozhodl slavnostně. „To je zem, kde nám bude dobře. A když někdy bude hůř, pak se tato hora otevře a vyjedou z ní rytíři, kteří teď spí v podzemí. Oni zasáhnou a tuto zemi zachrání.“
„Hurá! Zůstáváme. Našli jsme domov!“ volali obyvatelé nadšeně.
A lidé kmene se praotci Čechovi poklonili a dohodli se, že si na počest svého stařešiny budou říkat Čechové.
Praotec Čech se usmál a poznamenal: „Abych nezapomněl, zasaďte i řípu.“
To nebylo těžké splnit, a tak se všichni dali do zpěvu:

„Na vrcholu Řípu
zasadíme lípu.
A pak dole v jednom kole
budeme jíst řípu.
A pak dole v jednom kole
budeme jíst řípu.

Na Řípu je střecha
pro praotce Čecha.
Každé ráno, nevídáno,
vždy na kopec spěchá.
Každé ráno, nevídáno,
vždy na kopec spěchá. *

*Zpívá se na melodii písničky Na tom pražským mostě.

 

UKÁZKA 2:

 

ČTENÁŘSKÁ RECENZE 1:

Šárka s Vašíkem milují „popletené pohádky“. Ty jim vyprávěla teta Běta. Ale motat pohádky umí i jejich tatínek, a věřím, že i leckteří jiní tatínkové. Ale teď přijede sestřenice Yveta, která umí také moc pěkně vyprávět, hlavně před spaním. Na to už se děti moc těší! Jenže děti chtějí vyprávět tak, jak to mají nejraději, tedy pěkné motanice. Yveta se této výzvy hned chopí, ale místo pohádek sype z rukávu zamotané národní pověsti. Na to už je potřeba něco umět, aby pozorný posluchač vůbec dokázal ten šmodrchanec rozmotat.

Když se vám splete Praotec Čech a Blaničtí rytíři, Libuše s Bivojem, Bruncvík s Horymírem a Ječmínek a Kouzelník Žito, to není jen tak. I když děti některé z pověstí znají, je třeba být pozorný, aby posluchač neztratil při vyprávění nit. Najdete tu i spoustu humorných dotazů dětí, které dospělé zaručeně rozesmějí (…zprvu si žili v poklidu, jenže pak na jejich osady zaútočily jiné kmeny. „Kmeny? Myslíš stromy? Jako že na ně spadly?“ zaujalo to Vašíka.)

Ve čtyřech vyprávěních se sejde osm národních pověstí. Na konci knihy pak čeká na dětské posluchače 7 otázek. Kdo pozorně poslouchal, jistě bude mít odpověď hned. Jsou tu i rýmovačky a nápěvky na známé lidové písničky, takže kdo chce, může si klidně i zazpívat.

Knížka je určená jako Druhé čtení dětem od 7 let. Doplňují ji půvabné ilustrace Evy Sýkorové-Pekárkové.

Za mě jsou knížky s touto tematikou velice populární. Naše děti se řehtaly na celé kolo. Nejvíc samozřejmě tomu, jak příběhy (ať už pohádky, nebo pověsti) motají dospělí. V edici První čtení jsou to od Ivony Březinové Teta to plete, Teta to zase plete a v edici Druhé čtení Táta to motá. Dávám palec nahoru, už za tu legraci – té totiž není nikdy dost!

Autor recenze: Lucie Cooper, 9. 12. 2020, Kosmas
https://www.kosmas.cz/knihy/273743/yveta-to-vi/

ČTENÁŘSKÁ RECENZE 2:

Pro milovníky pomotaných příběhů (Lucie B. , 9.12.2020)

vřele doporučuji (*****)

Kdo miluje pomotané příběhy, tady si přijde na své. Popletené národní pověsti, to tu ještě nebylo. Vychází ve stejném formátu jako populární pohádky TETA TO PLETE A TÁTA TO MOTÁ. Sestřenice Yveta však moc dobře ví, které pověsti spletla dohromady, a je na dětech, aby poznaly, jak je to správně. Oproti notoricky známým pohádkám jsou pověsti o maličko těžší. Naše děti takové čtení i vyprávění milují a vždycky se u toho moc pobavíme.

Táta to motá

 

Tatínek je s dětmi sám doma a vypráví jim pohádky. Jenže už trochu zapomněl, jak to v pohádkách přesně bylo, a vyprávění pěkně motá. Volné pokračování knih Teta to plete a Teta to zase plete.

  • Rok vydání: 2019
  • Napsáno: 2018
  • Stran: 87
  • Žánr: pro začínající čtenáře, pohádky
  • Ilustrátor: Eva Sýkorová – Pekárková
  • Nakladatel: Albatros, edice Druhé čtení
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-05640-1
  • Poznámka 1: Kniha volně navazuje na knihy popletených pohádek Teta to pleteTeta to zase plete
  • Poznámka 2: Součástí volné série je i kniha popletených pověstí Yveta to ví

ANOTACE:

Čtyři dvojice popletených pohádek tentokrát vypráví tatínek. Jeho povídání občas přeruší Vašík nebo Šárka, kteří tatínkovy omyly pobaveně komentují a společně se těší, co táta v další pohádce zase pomotá.

Za každou pohádkou následuje 7 otázek, na které by měl čtenář umět odpovědět, aby dokázal, že pohádky umí rozplést. Správné odpovědi jsou uvedeny na konci knihy.

Součástí pohádkových vyprávění jsou písničky napsané na známé lidové melodie.

OBSAH:

Pohádka první: Boudo, budko / Baba Jaga
Pohádka druhá: Budulínek / Princezna na hrášku
Pohádka třetí: O dvanácti měsíčkách / O zlaté rybce
Pohádka čtvrtá: Locika (Na vlásku) / Žabí princ

 

UKÁZKY:

 

 

 

 

Vítej, Karle!

I velký král a císař Karel IV. byl kdysi malý kluk. A neměl to v dětství jednoduché. V době, kdy mu ještě nebylo sedm let, a nejmenoval se Karel, ale Václav, se mu podařilo utéct z vězení na hradě Křivoklát. Jenže jeho útěk v našem příběhu končí až v Praze 21. století. Jak si poradí? A jak podivného kluka přijme trojice dnešních dětí?

  • Rok vydání: 2016
  • Napsáno: 2016
  • Stran: 56
  • Žánr: pro začínající čtenáře
  • edice Druhé čtení
  • Ilustrátor: Jaromír František Palme
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: /
  • ISBN: 978-80-00-04323-4
  • Poznámka 1: Součástí knihy je pracovní sešit.
  • Poznámka 2: Vyšlo k 700. výročí narození Karla IV.
  • E-KNIHA 

Vítej_Karle_OBALKAVítej_Karle_sešit_obálka

 

ANOTACE:

Jednoho pátečního odpoledne kamarádi Míra a Dany hrají jako obvykle na plácku fotbal.  Vtom se jim míč zakutálí do rohu za kontejnery. A když se Míra pro balon rozběhne, objeví tam u zídky schouleného hubeného a špinavého chlapce. Kluci se ho hned začnou vyptávat, ale domluva s ním není snadná. Hovoří zvláštní češtinou, a navíc je tak podivně oblečený! Kdo je ten záhadný kluk?

VitejKarle_titul

 

UKÁZKY:

Václav

„Jak se vlastně jmenuješ?“ vzpomněl si Míra.
„Mé jméno jest Václav,“ uklonil se kluk.
„Tak fajn, Vašku,“ usmál se Dany. „Já jsem Dan. Dany. A tohle je Míra.“
„Jsem nadmíru potěšen, že jsem se s pacholaty, jako jste vy dva, seznámiti mohl,“ poklonil se znovu Václav.
„Komu říkáš pachole,“ urazil se Dany. „Nevím, jak ty, ale my dva už chodíme do druhý.“
„Druhý? Můj děd byl Václav Druhý,“ řekl kluk s náznakem hrdosti.
„To znám,“ mávl Míra rukou. „U nás je to taky tak. Děda se jmenuje Radomír, táta se jmenuje Radomír a já jsem Radomír. Takže jsem Radomír třetí. Ale já to jméno nesnáším. Říkej mi Míro, jasný?“VitejKarle_s15
„Jasný,“ přikývl Václav a dodal: „Mé matce někdy říkali i nejjasnější.“
„Fakt? U vás doma je asi veselo, co?“ poznamenal Dany poťouchle.
Vtom se zarazil. Vždyť ten kluk vlastně žádný domov nemá.
„Pánové, mám nápad,“ vpadl do hovoru Míra. „Navrhuji jít k nám a vyplenit ledničku.“
„Pozvání do tvého příbytku s vděčností přijímám,“ kývl Václav. „Avšak plenění čehokoliv bych se rád vyhnul. Jest to nehodno pravého rytíře, kterým bych se jednou rád stal.“
„Jak myslíš,“ pokrčil Míra rameny. „Já bych se jednou rád stal pilotem formule 1. Ale teď jsem dostal hlad. Jen takový malý hladíček. Vsadil bych se, že ty musíš mít hlad jako vlk.“
„Nemám rád vlky. Jejich vytí jsem na Křivoklátě slýchal častěji, než bych si přál.“
„Hele, tak chceš se u nás najíst, nebo ne?“ dloubl Míra Václava pod žebra.
„Chci,“ přikývl kluk vděčně a poprvé se usmál. „Ani nevíš, jak rád.“

VitejKarle_s40

Cvok

„Jdeme!“ zavelel Míra a vykročil ke vchodu jejich paneláku.
Václav ho poněkud nejistým krokem následoval. Dany popadl zakutálený míč a rozběhl se za nimi. Vtom z boční ulice vyrazilo auto.
„Ááá, hrůzy pekelné!“ vykřikl Václav a střemhlav se vrhl k zemi.
„Co? Kde?“ vyjekl Dany a polekaně se rozhlížel.
Auto odjelo. Václav zvedl hlavu a opatrně otevřel jedno oko.
„Už je to pryč? Patrně jiné hříšníky honí,“ zamumlal rozechvěle.
„Jo tak. Ty myslíš auto?“ rozesmál se Dany. „Vy na Křivoklátě nemáte auta?“
„Au, au… au co? Už samotné to slovo bolest připomíná. Prchněme radši do úkrytu stavby nějaké. Tato tvrz se dostatečně bytelnou býti zdá,“ ukázal na panelák.
Dany s Mírou si vyměnili významné pohledy. Ten kluk fakt není normální.
„Hele, uděláme to takhle,“ sykl Míra při chůzi nenápadně k Danymu. „Dáme mu jídlo, ty ho budeš hlídat a já se zatím mrknu na internet. Musíme zjistit, jestli na Křivoklátě náhodou není blázinec. Jako psychiatrická léčebna, chápeš?“
„A když je? Co uděláme pak?“ chtěl vědět Dany.
„Pak bude jasný, že Vašek je normální cvok,“ zašeptal Míra a otevřel dveře výtahu.
„Co jest to?“ zeptal se Václav podezíravě.
„Výtah,“ řekl Dany.
„Trochu jako klec pro odsouzence to vyhlíží,“ ozvalo se nespokojeně. „Co když nás to do hladomorny spustí, až tam vlezeme?“
„Na hladomornu zapomeň,“ odsekl Míra. „Nic takového tu nemáme. A nastup konečně. Nepovleču se kvůli tobě do třetího patra po schodech, když můžu jet výtahem.“
Nastoupili. Míra stiskl tlačítko a kabina se zhoupla vzhůru. Václav se široce rozkročil. Se zakloněnou hlavou si prohlížel průhledné okénko.
„Jako vodu ze studny nás vytahují. Zajímavé. A kolik volů tento provaz táhne?“ ukázal Václav na ocelové lano nad kabinou.
„Vola tu vidím jen jednoho,“ vzdychl Míra.
„Ale možná to na nás jenom hraje,“ poznamenal Dany.

 

VitejKarle_s39

Prevít

Míra odemkl dveře bytu a pozval Václava i Danyho dál.
„Ty už jsi doma?“ ozvalo se nespokojeně z pokoje.
„A jéje, Babeta,“ ušklíbl se Míra. „Já na ni zapomněl. Odpadla jí odpoledka. Vedu si kámoše!“ houkl na sestru.
Kluci si zouvali boty a Václav je zamyšleně pozoroval.
„Jaké podivuhodné škorně máte,“ kroutil hlavou.
„Škorně?“ zvedl Míra hlavu. „Jo, myslíš boty,“ pochopil, když si všiml, co Václava zaujalo. „Taky si ty svoje baletní cvičky zuj. Máma nesnáší, když je tu našlapáno.“
„Kdo to je?“ strčila do předsíně hlavu tmavovláska přibližně o rok starší než Míra.
„Tohle? To je Vašek.“
Václav zkřížil nohy, máchl rukou a hluboce se uklonil. Míru napadlo, že možná opravdu chodí na balet. Nebo chodil. No a co? Když můžou holky hrát fotbal, proč by kluci nemohli baletit?
„Aha, Vašek. Já jsem Babeta. Já jen že… děsně smrdí,“ zašeptala bratrovi a popadla se za nos.
„Aby ses nezbláznila,“ prohodil Míra.
Pak začichal a nerozhodně rozhodil rukama.
„Hele, kámo… víš… ségra má pravdu. Venku to šlo, ale tady to začíná být dost hrozný. Co kdyby ses nejdřív ze všeho vykoupal?“
„U nás?“ vyděsila se Babeta.
Ale Míra už táhl Václava do koupelny.
„Toť lázeň jakási? A vodu sem tou klecí volové vytáhnout musí?“
„Blázníš? Otočím kohoutkem a voda teče. Mrkej,“ předvedl Míra.
Václav snaživě zamrkal. Poté opatrně strčil prst do proudu.
„Aj! Horká!“
„Jasně že horká. Ve studený bych se nekoupal. Tak si vlez do vany a pořádně se vydrbej. I vlasy. Tady máš šampon. Já ti zatím najdu něco na převlečení.“
„Povděčen ti budu. Ale…“ Václav se zmateně rozhlížel.
„No?“
„Odpusť mou smělost, kde prevét tu máte?“
„Co?“
„Prevét. Začínám nutně jej potřebovati.“
„Počkej chvilku,“ zablekotal Míra a vycouval ven.
„Doufám, že po sobě umyje vanu,“ vrhla se na něj okamžitě Babeta.
„Říká, že nutně potřebuje prevét,“ pohlédl Míra tázavě na sestru a na Danyho.
„Ten si teda diktuje, prevít jeden.“
„Mám! Našel jsem prevét!“ ozvalo se radostně z koupelny. „Sice plný vody jest, ale na vyčerpání příkopu čekati mi nelze.“

VitejKarle_s31

UKÁZKY Z PRACOVNÍHO SEŠITU:

VitejKarle_sesit_1VitejKarle_sesit_2

 

VitejKarle_sesit_8VitejKarle_sesit_rodokmen

 

VitejKarle_s53