Archiv pro štítek: Matyáš Namai

GO! – Nevinná lavina

Měla to být krátká hřebenová túra z jedné krkonošské boudy na druhou. Šest dětí na běžkách však cestou překvapí sněhová vánice, v které ztratí orientaci. A to netuší, že je vyhlášeno lavinové nebezpečí. Co si počnou, aby se pokusili přežít mrazivou noc v zasněžené krajině?

  • Rok vydání: 2017
  • Napsáno: 2017
  • Stran: 112
  • Žánr: dobrodružné příběhy
  • Ilustrátor: Matyáš Namai
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: /
  • ISBN 978-80-00-04858-1
  • Poznámka 1: Kniha ze série GO! (Gang odvážných). Další díly: Ztraceni ve vlnách, Ve spárech džungle, Poušť, všude poušť
  • Poznámka 2: Součástí knihy jsou Zásady přežití při zabloudění v horách
  • Poznámka 3: Vše o sérii GO! najdete na stránkách www.gangodvaznych.cz

POSTAVY:

MAPA MÍSTA, KDE SE PŘÍBĚH ODEHRÁVÁ:

ANOTACE:
Mariana, Jonáš, Tim, Hardy a dvojčata Alfa a Beta se sjíždějí do Krkonoš, aby strávili příjemný týden na lyžích. Hned první den se vydají na Výrovku, kde má být většina party ubytovaná. Krátká cesta se změní v nečekané drama prudkým zvratem slunečného počasí v husou sněhovou vánici. Stmívá se a chata je v nedohlednu – šestice je donucena překonat mrazivou noc venku. Přežije Gang odvážných, když na horách navíc hrozí laviny?

UKÁZKA:

Znovu namáhavě vykročili. Bojovali o každý metr, aby už z téhle šlamastiky byli konečně venku.

„Hrozně se to smeká,“ pobrekávala Beta.

Vtom Alfa, která šla před ní hned za Timem, upadla a Tima stáhla na zem s sebou. Hardy ucítil tah na opasku a vší silou se zapřel hůlkami do svahu, aby pád kamarádů za sebou udržel. Už se zdálo, že to zvládne, když jedna z hůlek praskla. Hardy zakolísal a v příští chvíli klouzal dolů za Timem a Alfou.

„Pozor! Padáme!“ křičel Hardy.

Padající skupinka vzápětí strhla i Betu. Zdálo se nevyhnutelné, že postupně spadnou všichni. Kluzké bundy na ledu naberou rychlost a všichni se zřítí po stráni dolů.

Jonášovi prolítly hlavou mikrozáblesky myšlenek. Zaseknout cepín! Nemám. Zapřít se nohama, aby se mačky zakously do ledu. Nemám mačky! Hůlky jsou na nic. Chytit se! Čehokoliv! Honem! Hned!

Mariana napjala všechny svaly a připravila se na prudké škubnutí. Stejně měla vteřinu pocit, že jí trhnutí vykloubilo ruku. Jonáš totiž v poslední chvíli skočil stranou a veškerou silou, kterou v sobě měl, se chytil kmínku nízké kleče. V hustém sněžení ji spíš tušil, než viděl, ale byla tam. Teď ji pevně svíral prsty a doufal, že se udrží. Vnímal, jak se mu dlouhá šála, která ho spojovala s Marianou, zařezává do pasu, a podvědomě cítil, jak se vlněná vlákna napínají k prasknutí. Ale náhle tah povolil.

Jonáš se bál, jestli se zbytek skupiny neutrhl. Některá šála, šátek, uzel nebo spona na opasku mohly povolit. Naštěstí to bylo jinak. Hardymu se konečně podařilo zabrzdit a tělem zastavit pád ostatních.

„Jsme všichni?“ křikl Jonáš rozechvěle, když si troufl rozevřít prsty a pustit se kmínku kleče.

„Jo.“

„A celí?“ ujišťovala se Mariana.

Postupně se ozývali ještě se třesoucími hlasy. Poslední Hardy.

„Cítím se jako po srážce s trojhlavým nosorožcem,“ hekl. „Ale na kousky zatím nejsem.“

Postupně se slezli do těsného hloučku.

„Co teď?“ vzpamatoval se jako první Tim. „Sklouzli jsme zpátky o pěkných pár metrů.“

„Ani si netroufám odhadnout o kolik,“ přiznal Hardy.

„Já už nahoru nelezu,“ rozbrečela se Beta.

Všichni včetně Hardyho čekali, že si teď vezme slovo Alfa a pořádně to dvojčeti vytmaví. K překvapení všech se Alfa přihlásila nezvykle tichým hlasem, sotva ji v burácení větru slyšeli.

„Já už taky nemůžu.“

„Holky!“ vyjekl Jonáš. „Nemůžeme to přece vzdát. Jsme Gang odvážných. Musíme se zvednout a jít. Půjdeme pomalu a opatrně. Tentokrát se nám to určitě podaří.“

„Jděte sami,“ hlesla Alfa. „Já dál nejdu.“

„Myslím, že je čas si přiznat, že potřebujeme pomoc,“ vzala si slovo Mariana. „Nevím, jak dlouho už tady takhle blbneme, ale mám dojem, že rodiče nás pomalu začnou postrádat. Vlastně se divím, že nám ještě nikdo nevolal.“

„Táta přece volal,“ ozval se Tim zadrhlým chrapotem. „Řekl jsem mu, že jsme před chatou. No, vždyť už jsme tam skoro byli, na dohled,“ dodal zoufale. „Kdybych neupustil mobil, tak…“

„Mí rodiče jsou na sjezdovce,“ podotkl Jonáš. „I když… v tomhle počasí… nevím.“

„S našima jsme domluvení, že si zavoláme večer,“ řekl Hardy. „Do tý doby nemají důvod se znepokojovat.“

„A mojí mámě je od rána špatně. Možná spí,“ uzavřela Mariana. „Takže se vlastně nemůžeme divit, že zatím nikdo nevolal,“ shrnul to Jonáš. „Naštěstí. Zbytečně by panikařili.“

„To je možný,“ namítla Mariana, „ale jestli se tu ještě nějakou dobu budeme marně snažit vyšplhat na značenou cestu, začneme panikařit my. A to bych vážně nerada. Takže volám. Souhlasíte?“

„Mariana má pravdu,“ zabručel Hardy. „Volej,“ kývl na ni. „Někdo nám musí přijít na pomoc.“

Mariana vylovila z kapsy mobil a zapnula ho. Nic.

„Co je?“ broukla nespokojeně a pokusila se úkon zopakovat. Zase nic. „To není možný! Došla baterka,“ vrtěla nechápavě hlavou. „Ještě ráno jsem měla šedesát procent.“

„Sledovala jsi na něm celej přenos Horský služby,“ připomněl Tim. „A pak jste se ještě cestou s holkama furt fotily.“

„No jo vlastně,“ popadla se Mariana za hlavu. „Teď si vzpomínám, že mi při posledním focení probliklo upozornění, že mám mobil zapojit do nabíječky. Myslela jsem, že to vydrží. Sakra!“

„Funkčnost baterie v chladu rychle klesá. Uvádí se, že… tak nic,“ zmlkl radši Tim, když zachytil Hardyho výhrůžný pohled.

Na teoretické přednášky o životnosti baterií tu nikdo neměl náladu.

„Volám já,“ oznámil Hardy a sáhl do kapsy.

Ruka mu ale zůstala uvnitř a obličej mu podivně ztuhl.

„Hardy?“

Hardy sáhl do druhé kapsy. Pak do obou náprsních kapes a znovu do kapes na bocích.

„Hardy!“

Pantomima se v rychlém sledu opakovala. Hardy se plácal do hrudi i do boků, ale smíchy to nebylo.

„Hardy, nechceš nám říct, že mobil nemáš, viď, že ne?“ zašeptala Mariana stísněným hlasem.

„Já… asi mi vypadl, jak jsem prozváněl ten Timův. Nebo jak jsme klouzali dolů. Sakra! Sakra, sakra, sakra!!!“

Přežil bys situaci, do jaké se dostal Gang odvážných? Pro jistotu si v závěru knihy prostuduj Zásady přežití při zabloudění v horách.

RECENZE 1:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Nevinná lavina

10.5.2018

V edici Gang odvážných je tady další díl o dobrodružství, ve kterém jde o život, a tentokrát se příběh odehrává v Krkonoších. I české hory totiž dokážou pěkně nepříjemně překvapit a z malého výletu se vlivem změny počasí, nedostatečné výbavy a zkušeností může stát boj o holý život. Povedená šestice dětských kamarádů se sejde na horách, aby si pěkně užili březnovou lyžovačku. Zažili spolu už pěkně dobrodružné putování, když s nimi uplaval záchranný člun na moři, a oni měli na kahánku, a tak mají k sobě nějak vnitřně blíže, než jiné děti.

Mariana, Jonáš, Tim, Hardy a dvojčata Alfa a Beta si užívají na horách spoustu sněhu, lyžování a také zábavu, ke které patří ukázkové cvičení Horské služby, ve kterém nechybí vyhledávání zasypaných lidí v lavině nejen perfektně sehraným týmem Horské služby, jejich psy, ale i za použití moderní techniky – dronu. Ten dokáže nejen monitorovat terén, ale případně i dopravit léky, tekutiny a potraviny do špatně dostupných oblastí. Dětem se cvičení moc líbí. Hardy se nechá jako dobrovolník také zahrabat do sněhu, ale v nacvičené akci záchranářů je to brnkačka – dobře ví, že ho za chvilku najdou a vyhrabou. Záchranáři z Horské služby se snaží takovými akcemi apelovat na návštěvníky hor, aby byli opatrní, dostatečně se oblékli a měli přiměřenou výbavu, dali o sobě vědět, než se vydají na túru či lyžařskou výpravu a také aby sledovali počasí a byli připraveni i na náhlé změny. Když se dostanou do ohrožení, aby nezmatkovali a vzpomněli si na zásady, které jim pomohou přežít.

Kdo by byl řekl, že za pár hodin se děti dostanou do úzkých a zakusí nejen sněhovou vánici, bloudění, zimu, tmu, hlad, strach, ale i lavinu, při které jde však o život doslova ve vteřinách.  Nebudu prozrazovat, co všechno si děti prožijí a koho nakonec lavina smete, i když snad mohu prozradit, že vše dobře dopadne a nikdo nezemře.

Knížka Nevinná lavina je vlastně příběhem o souhře hloupých náhod, které se však mohou na horách stát komukoliv z vás. Určitě je dobré být připravený na horší počasí a dostatečně vybavený, dbát na prevenci a dát o sobě vědět. Na konci knihy najdete zásady přežití při bloudění v horách a při pádu laviny. Do paměti si vryjte číslo 1210, na kterém najdete pomoc z Horské služby.

Autorkou recenze pro Knižní klub je Lucie Bednářová
https://www.knizniklub.cz/knihy/302614-nevinna-lavina.html#additional-info–content–recension

RECENZE 2:

Lucie Cooper pro Kosmas
https://www.kosmas.cz/knihy/237485/nevinna-lavina/

Kniha vycházející v edici Gang odvážných je o tom, jak lehce se z nevinného výletu stane pořádné dobrodružství, ve kterém však může jít i o život. Šestice kamarádů si užívá na horách, a i když vyrazí z jedné horské chaty na druhou za příznivého počasí, zastihne je vánice, musejí přenocovat v mrazu a dokonce jednoho z nich smete lavina. Nakonec vše dobře dopadne, nebojte se, ale je to boj, napětí a bude vám až úzko.
Kniha je napínavá, dobrodružná, má v sobě poučení (součástí jsou pravidla pro přežití na sněhu za různých situací). Určeno čtenářům ve věku cca 8-15 let. I věkové rozpětí dětských kamarádů z knížky je podobné. Mým dvanáctiletým klukům se příběh moc líbil, protože je dostatečně akční.

 

GO! – Ztraceni ve vlnách

Poklidná plavba velké zaoceánské lodi plující podél Baham se pro šest dětí ve věku 10 až 16 let rázem změní v boj o holý život na záchranném nafukovacím ostrůvku unášeném na širé moře.

  • Rok vydání: 2017
  • Napsáno: 2016
  • Stran: 112
  • Žánr: dobrodružné příběhy
  • Ilustrátor: Matyáš Namai
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: /
  • ISBN 978-80-00-04773-7
  • Poznámka 1: První kniha ze série GO! (Gang odvážných). Další díly: Nevinná lavina, Ve spárech džungle, Poušť, všude poušť
  • Poznámka 2: Součástí knihy jsou Zásady přežití při ztroskotání na moři
  • Poznámka 3: Vše o sérii GO! najdete na stránkách www.gangodvaznych.cz

 

POSTAVY:

ANOTACE:

Poklidnou plavbu velké zaoceánské lodě přeruší jedné noci pronikavý zvuk sirény. Hoří! Mariana se probudí a vyhlédne ven. Cestující vybíhají z kajut a snaží se prodrat na horní palubu. Nastává chaos a panika. Marianě se podaří zachránit se v malém nafukovacím člunu spolu s českými kamarády, které teprve včera poznala na pirátské párty. Ale jsou skutečně zachránění? Vždyť dravé vlny uchvátily člun a Marianu, Jonáše, Tima, Hardyho a dvojčata Alfu a Betu unášejí na širé moře. Zvládne tahle šestice nebezpečné překážky a obstojí v nečekaných a strastiplných okamžicích? A vůbec – přežijí?

UKÁZKA:

„Lidi, já bych pil,“ hlesl Jonáš.

Mariana si mlčky olízla rty. Sůl. Jak je to dlouho, co se s Jonášem proháněli na palubě lodi na inlajnech? Sto let? Dvě stě? Taky si tehdy slízla ze rtů sůl. Jenže všude kolem byly bary a restaurace plné jídla a pití. Bazény s teplou sladkou vodou, vířivky a masáže. Kajuty se sprchou a pohodlným lůžkem. Spousta světel a spousta lidí. Máma.

Mariana namočila šátek do vody, vyždímala ho a mokrý si ho plácla na zátylek. Aspoň chvíli příjemně chladil. Jonáš udělal totéž s ponožkou. Nejradši by si nohy přehodil přes okraj člunu a máčel si je. Ale měl natolik rozum, aby téhle touze nepodlehl. Používat svoje nohy jako návnadu pro kdovíjakého hladového tvora se mu opravdu nechtělo.

„Mám žízeň,“ zašeptal Tim okoralými rty.

„Zkus spát,“ poradila mu Mariana. „Všichni zkuste. Vezmu si hlídku.“

„Večer rozdělíme první příděl vody,“ ozval se Hardy ochraptěle. „Ať už nás do večera najdou, nebo ne. Večer se napijeme. Souhlasíte?“

Mlčky přikývli. Beta mlaskla ze spánku. Možná už se jí zdálo, že pije.

Únavou usnuli skoro okamžitě. Timovi se na zádech vyhrnulo pruhované tričko pirátského kostýmu, tak ho Mariana přikryla svým šátkem, aby se nespálil. Jen se maličko pohnul a zavrněl jako mimino.

Kolik že mu je? Vlastně o sobě skoro nic nevědí. Musí se ho zeptat, až bude vzhůru.

Člun se pohupoval na vlnách vláčnými rovnoměrnými pohyby. Marianu to ukolébávalo ke spánku.

„Nesmím usnout. Mám hlídku. Nesmím,“ mumlala si potichu.

Namočila si rukáv mikiny a jako žínkou si jím třela spánky a čelo. Trochu si vodou navlhčila i rty, ale jen to roznítilo jejich vyprahlost.

Slunce jí žhavě šílelo skoro nad hlavou. Poledne. Přelétla očima obzor. Modř jasné oblohy se tam křehce stýkala s modří moře. Jinak nic zvláštního. Nic neobvyklého. Nic, co by znamenalo záchranu. Jen voda. Tak neskutečné množství vody kolem, a člověk se jí nemůže napít. Nebo může… ale pak se upije k smrti. Jen hrstka trosečníků popíjela mořskou vodu a nezabilo je to. Voda. Samá voda… přihořívá… hoří!

Pohled jí padl na láhev s vodou. S jejich jedinou pitnou vodou. Kolem hrdla měla pevně omotanou šňůru, kterou byla přivázaná k jednomu z úchytů.

Chudák láhev, ten provaz kolem krku jí musí škrtit, napadlo Marianu. Měla by ji osvobodit. Sundat šňůru z hrdla. Otevřít zátku. Nechat láhev nadechnout. Napít se. Napít se! Napít se!!

Mariana zavrtěla tak prudce hlavou, až ji vlasy nasáklé solí ostře sekaly do tváří. Jako důtky, uvědomila si. Trestám se za to, že chci pít. Musela přelud zahnat. Vidět v láhvi znovu jen láhev.

Povedlo se. Jenže láhev, která před ní ležela na dosah ruky, byla plná pitné vody. A Marianino tělo tolik chtělo pít, tolik!

Co by se vlastně stalo, kdybych láhev otevřela? Jen malinko. Jen jeden doušek. Ne, půl doušku. Nic by nepoznali. Nebo poznali, protože by strhla uzávěr. A co? Má hlídku. Je vyčerpanější než ostatní. Má právo! Má právo?

Znovu se podívala na obzor a vzrušeně poposedla. To je… to je…

 

KŘEST KNIHY
14. 9. 2017 – více zde.

RECENZE 1:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Ztraceni ve vlnách

10.5.2018

Na palubě obří lodi plující z Floridy kolem Baham a dál do Portorika ubíhají prázdniny velmi pomalu. Každý je tráví po svém. Navíc je tam všechno, nač jen pomyslíte. Bazény, restaurace, kina, hřiště, posilovna, dokonce i ovál pro inline bruslení. A právě tam se seznámí dva Češi, Mariana s Jonášem. Že budou mít za chvilku k sobě blíž, než si mysleli, si ani jeden nepředstavoval.

Knížka Ztraceni ve vlnách je dobrodružstvím šestice dětí a teenagerů, kteří se při evakuaci zaoceánské lodě dostanou do velice nezáviděníhodné situace a vysněné prázdniny se pro ně stanou bojem o holý život. Na palubě lodi totiž vypukne požár, je vyhlášen poplach a je třeba se okamžitě evakuovat. Mariana ani Jonáš už se nemohou vrátit zpátky do kajuty ke svým rodičům, a nezbývá jim, než poslechnout posádku a nalodit se na záchranný člun s několika dalšími lidmi. Jenže člun je prasklý a všichni musí do vody. Námořník na poslední chvíli vytáhne z potápějícího se člunu záchranný plovoucí ostrůvek, na který se nalodí všechny děti, které byly předtím na člunu. Mariana, Jonáš, malý Tim a dvojčata Alfa a Beta (Alfréda a Alžběta) se svým velkým bráchou Hardym. Do toho se zvedne prudký vítr a vmžiku odnese ostrůvek pryč. Děti jsou vydány napospas běsnícímu oceánu a musejí se postarat samy o sebe. Spojí své síly, podporují jeden druhého fyzicky i psychicky, ale mají jen skrovné zásoby a pár hltů vody a ty nevydrží věčně. Bouře se sice ztiší, ale nastoupí vše spalující žár, děti mají žízeň a hlad a jsou na pokraji vyčerpání. Nejednou to vypadá, že je vše ztraceno…
A jak to všechno nakonec dopadne? O tom se dočtete v téhle napínavé knížce.

Ztraceni ve vlnách je příběhem, ze kterého je třeba vzít si ponaučení. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám budou cenné rady hodit a kdy vám i zdánlivá maličkost může zachránit život. Do prekérní situace se totiž můžete dostat velmi rychle a jsou situace, které nelze dopředu zcela předvídat. Nikdy proto nepodceňujte informace o bezpečnosti i počasí, a pokud se dostanete do problémů, snažte se vzpomenout na všechno důležité, co jste se dozvěděli. Vždy si vyslechněte bezpečnostní pokyny a dbejte na prevenci.

Vychází v edici Gang odvážných – GO!, ve které dosud vyšly knihy Nevinná lavina a Ve spárech džungle. V nich se opět setkáte s povedenou šesticí dětí, které se nejen díky divoké přírodě dostanou do situací, které si předem nevybraly a kdy jde o holý život.Knížku jsem pořídila svým dvanáctiletým klukům, dvojčatům. Sto stránek hravě přečetli a moc mě potěšilo, že se snažili sami přijít na bezpečnostní pravidla a zásady přežití.

Autorkou je Ivona Březinová, zkušená spisovatelka knih pro děti a mládež, kterých má na svém kontě již více než stovku. Knihy z edice Gang odvážných jsou ideální pro prázdninové čtení.

Autorkou recenze pro Knižní klub je Lucie Bednářová
https://www.knizniklub.cz/knihy/255908-ztraceni-ve-vlnach.html#additional-info–content–recension

RECENZE 2:
Lucie Cooper (recenze Kosmas)

https://www.kosmas.cz/knihy/233533/ztraceni-ve-vlnach/

Příběh o tom, jak se z výletu na luxusní zaoceánské lodi za pár minut stane boj o život, když je záchranný člun s dětmi unesen v bouřce na širé moře. Všechno začne nevinně požárem v části obří lodi, nastane panika a je třeba se nalodit na čluny. Zafouká větřík a už se vezete. Šestice dětí je nucena spolupracovat a zachránit si tak vlastní život. Díky velkému odhodlání, a i racionálnímu vyhodnocení situace, kdy je třeba zachovat klid i přes nepřízeň osudu, nedostatek jídla i vody, nepříznivé počasí a nejistý osud, však nakonec všechno dobře dopadne. Ale je to boj! S přírodou i se sebou samými. Hóoodně dobrodružná knížka pro děti o tom, jak se zachovat v kritické situaci na moři. Nechybí ani pravidla pro přežití. Mým dětem se to moc líbilo.