GO! – Chapadla ohně

Putování šesti kamarádů z Gangu odvážných po ostrově Tenerife se změní v boj o holý život, když se jim do cesty postaví lesní požár.

 

 

 

 

ANOTACE:

Je léto, šest kamarádů z Gangu odvážných čeká prázdninové dobrodružství na jednom z Kanárských ostrovů. Mariana má první noc na Tenerife zlý sen, a ohrožující pocit ji neopouští ani po probuzení. Proč má takový strach z ohně? Po báječné plavbě lodí se parta vydá pirátskou stezkou na výlet. Už se zdá, že zvládnou všechny nástrahy, když v dálce spatří dým. Pochopí, že je čas pospíšit si do bezpečí, než vysušená oblast vzplane. Snad se nevyplní Marianiny předtuchy a ohnivá chapadla ji, Alfu, Betu, Tima, Jonáše a Hardyho nepolapí!

UKÁZKA:

Stráň, po níž sbíhali, byla plná suchomilné vegetace. Žádný div, že stačilo málo. Ohořelá, asi už dávno mrtvá větev stromu se pod náporem ohně rozlomila. Její kusy s řachnutím spadly do suché trávy, kde z ní okamžitě vyskákaly desítky drobných červených jisker. Většina se hned změnila v drobné plamínky, které začaly požírat suchá stébla, odkvetlé stvoly hadinců, skomírající čilimníky, spadané jehličí, drny vysušené na troud… Najednou bylo všechno před nimi v jednom plameni.

„Zpátky!“ zakřičel Jonáš.

„Ale kam?“ řval Hardy. „Vždyť za námi taky hoří!“

„Tamhle by to ještě šlo proběhnout!“ všiml si Tim dosud nezasaženého místa.

„Vidím! Tak rychle! A co nejvíc se zakryjte!“ zavelel Jonáš, natáhl si přes hlavu kapuci mikiny a jako první se rozběhl do skuliny mezi hořícími keříky, aby prověřil, jak to vypadá dál.

Všem se podařilo proběhnout dřív, než se ohnivý kruh kolem uzavřel.

„Co teď?“ prohrábla si Mariana rozčileně vlasy, jestli v nich neuvízl poletující oharek.

„Musíme k silnici,“ prosazoval Jonáš. „Z vrcholku sopky byla jasně vidět. Když poběžíme přímo dolů, určitě na ni brzy narazíme.“

Hardy přikývl.

„To zní rozumně. Asfaltka by měla oheň zastavit.“

Počítali s tím, že po ní pojedou hasičská vozidla. Nebo i jiná auta. Že jim někdo pomůže. A kdyby náhodou ne, za asfaltovou silnicí budou před ohněm v bezpečí.

Přepočítali se. Oheň je předešel. Když strání doběhli k ohybu svahu nad silnicí, zuřilo už dole peklo. Ohnivý vichr hnal vzduchem doutnající větvičky, mračna podpáleného jehličí a syčící kůry. Pro vysoké plameny nebyla dvouproudá silnice žádnou překážkou. Hbitě přeskočily na druhou stranu a s lačným chroustáním se zakously do protějšího borového lesa.

„Vidíte?“ vykřikla Alfa. „Ta silnice hoří!“

Vzduch nad asfaltem se mihotavě tetelil. Stoupající teplota nasávala vzduch z okolí, a živila tak oheň kyslíkem. Vozovka se jim před očima měnila v ohnivou řeku.

„Tudy neprojdeme,“ zašeptal Jonáš a vůbec nevadilo, že ho v hukotu a praskání ohně nikdo neslyší, všichni to viděli, všem bylo jasno.

Žár začínal být nesnesitelný. Zděšeně couvali zpátky do stráně.

„Ale tam přece nemůžeme!“ ohlédla se k smrti vyděšená Beta.

Jonáš horečně uvažoval. Snažil se v duchu si vybavit scenérii, jak ji s Marianou viděli z vrcholu kopce.

„Mari, ten velký sopečný splaz je teď vpravo od nás, že jo?“ obrátil se na kamarádku. „A jiný tam nebyl,“ ujišťoval se, když kývla.

„Určitě ne tak rozsáhlý. Co máš v plánu?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Musíme se dostat na to lávové pole. Je tam málo porostu, budeme tam před plameny víc v bezpečí,“ vysvětloval horlivě a hned se rozběhl napřed.

Nad hlavou jim přeletělo další hasičské letadlo. Když kus od nich otevřelo nádrž s vodou, pár droboučkých kapek dopadlo až na ně. Pilot je však ani tentokrát nezahlédl.

 

INFO: V závěru knihy najdete zásady přežití při požáru.