Archiv pro štítek: dobrodružné příběhy o přežití

GO! – Netvor třese zemí

 

Pátá kniha ze série GO! a první z řady ŽIVLY. Šest kamarádů z Gangu odvážných míří do Japonska. Atraktivní výlet však naruší zemětřesení, při kterém jde všem o život.

 

 

POSTAVY (nová předsádka)

 

MAPA OBLASTI, KDE SE PŘÍBĚH ODEHRÁVÁ

 

ANOTACE:

Gang odvážných míří do Japonska. Pátá kniha ze série GO!

Šestice Gangu odvážných spolu se čtyřmi dospělými přiletí za přáteli do Tokia. Hodlají strávit poklidný den v tradiční japonské zahradě poblíž světoznámého chrámu, na nejvyšší věži světa i v muzeu japonských strašidel a démonů. Jenže země se zničehonic začne otřásat… a všechny plány se během několika sekund změní v strastiplné čekání na záchranu. Přijde pomoc včas?

 

UKÁZKA:
.

Vyrazili v osvědčeném pořadí, Hardy jako první. Kuželem baterky si svítil před sebe, aby neupadl. V klidu zatočil do boční chodby a vzápětí polekaně zařval, když tváří v tvář zíral hrozivě se šklebícímu jednookému mnichovi. Sotva obličej zmizel, vyletěla z protější zdi ohnivá koule a řítila se přímo na Hardyho. Neměl čas uskočit zpátky za roh, takže koule ho dostihla. Prošla však jeho tělem naprosto neškodně.

„To jsou teda fórky,“ brblal stále ještě trochu otřesený.

„Co to bylo? Viděls něco?“ vyzvídal Tim, ale konec jeho otázky se změnil v jekot, jak se jednooký mnich a posléze i planoucí objekt tentokrát vrhl na něj a na Alfu za ním.

„Taimacu-maru. Ohenivý démon,“ informoval je Hitoši. „Neboj, nepálí.“

„A tam… v rohu? Další mnich. Ale… neměl… neměl obličej,“ blekotala Alfa.

„To asi být Noppera-bó, munich bez tvárže,“ prozradil Hitoši šeptem.

„Já se bojím,“ vřískla Alfa.

„Já ne,“ kasal se Tim. „Chci vidět vodníka. Kappu.“

Opatrně postupovali dál. Prostor prošpikovaný reproduktory na ně útočil nejrůznějšími zvuky. Zneklidňující šramot, zlověstné šeptání neviditelných rtů. A do toho náhlý rambajs plechového burácení. Pak zase vzdálené kvílení, které zvolna přecházelo v děsivý chechot.

„Áááá!“ zapištěla znovu Alfa. „Něco na mě sáhlo. Něco… mokrýho a studenýho. Brrr!“

„Zebe? Tak to Sněžná žena Juki-onna. Ale i voda, tak to Nure-onna, Mokrá žena,“ usoudil Hitoši. „Zjevuje se i jako hada s tvárží črověka.“

„Mokrá žena? A nemohl to být vodník? Kdy už bude vodník Kappa?“ dožadoval se Tim.

„Kappa je dál.“

Trasa vedla chodbou plnou zákrut a zákoutí, z nichž na ně každou chvíli něco vybaflo. Jindy byly výklenky tiché a prázdné, což je zneklidňovalo snad ještě víc. Tu a tam se chodba rozšiřovala do větších místností, někdy museli sestoupit i po schodech vedoucích do podzemí.

„Vážně tu nemůžeme zabloudit?“ strachovala se Alfa.

„Neboj. Cesta se stáčí do kruhu. Myslím, že vyjdeme tam, odkud jsme vyšli,“ uklidňovala ji Mariana, jejíž orientační schopnosti vydaly za spolehlivou džípíesku.

„Jen aby,“ vzdychla Alfa, která v kimonu a nových dřevácích už pěknou chvíli litovala, že si přece jen nevzala svoje pohodlné boty.

Mariana se protáhla v zádech, a jak zaklonila hlavu, na okamžik úplně zkameněla, až do ní Jonáš zezadu vrazil.

„Proč zastavuješ?“

Mlčky zvedla ruku a zády se bezděčně přitiskla k Jonášovi, který teď sledoval její pohled.

„To je ale pěkná potvůrka,“ vydechl a s nepředstíraným zaujetím pozoroval, jak se na ně ze stropu snáší pavouk větší než lidská hlava, který vypadal a hýbal se jako živý.

Mariana chápala, že jde o atrapu, ale právě proto, že pavouk působil tak realisticky, polekal ji víc než ohnivý přízrak.

„Tohle je taky místní strašidlo?“ zeptal se Jonáš Hitošiho a ukázal na pavouka.

„Taky démon. Ržíkáme Cušigumo.“

„Do pytle!“ zanadával vpředu Hardy, jak mu baterka vypadla z ruky. „Zakopl jsem o krk nějaký ženský! Hlavu má v jedný místnosti a tělo v druhý. A ten krk leží přes chodbu jako hadice.“

„Možuná uviděl Rokuro-kubi,“ zašeptal Hitoši. „Ženu s natahovacím kurukem.“

Krkem, pochopila Alfa a bezděčně se chytla za hrdlo.

„Jdeme za tebou!“

Hardyho našli klečícího, jak hledá zakutálenou svítilnu. Mariana se mu snažila posvítit. V tu chvíli ucítila šátravý dotek.

„Něco se o mě otřelo!“ vyjekla.

„O mě taky!“ přidala se Alfa.

„Já to nebyl,“ dušoval se Jonáš pobaveně.

„Je to drouho, nepamatuju tady. Napadá mě možuná Vlasový démon Kami-oni.“

„Kami-oni?“ zachvěla se Mariana.

Představa, že Vlasový démon sáhl právě na ni, jejíž vlasy jsou první, čím na sebe lidi upozorní, jí nebyla ani trochu po chuti.

Hardy konečně nahmatal baterku, znovu ji zapnul a kuželem světla přejel po skupince přátel.„Kde je Tim?“ zarazil se.

 

ZÁSADY PŘEŽITÍ PŘI ZEMĚTŘESENÍ

Zemětřesení na našem území bývají tak malá, že je většinou ani nepostřehneme. Ale v Japonsku jsou na denním pořádku, takže jak se při něm chovat se tam učí už děti v mateřské škole. Prostudujte si zásady přežití v závěru knihy. Jen tak pro jistotu… Ale před cestou do seizmicky aktivních míst docela určitě!

 

 

 

ČTENÁŘSKÁ RECENZE:

Neskutečně napínavá a dobrodružná edice s názvem GANG ODVÁŽNÝCH zavádí čtenáře na různá místa na světě, kde děti obdivují moře, džungli, poušť, ale klidně i naše Krkonoše. Ze začátku je to vždycky dobrodružství a zábava, které se zvrtnou doslova v boj o holý život. Je v tom shoda okolností, náhod, podcenění situace, zrádnost počasí, nepřipravenost… zkrátka to, co se občas běžně stalo-stává-stane komukoliv z nás.
Nejnovější díl s názvem NETVOR TŘESE ZEMÍ se tentokrát odehrává až ve vzdáleném Japonsku. Známá šestka dětí a teenagerů letí s dospělými do hlavního a zároveň největšího japonského města Tokia za kamarády. V plánu mají poznat nejen japonskou kulturu, tak vzdálenou té naší, ale také zajímavá místa. Samozřejmě jsou uneseni vším, co se kolem nich odehrává, vždyť největší metropole na světě skýtá takové možnosti, o kterých si našinec může leda tak nechat zdát. Původní kultura, historické chrámy, pagody a tradiční obřady se tu mísí s ultramoderní výstavbou s nezadržitelným high-tech vývojem.
Jenže stačí pár okamžiků a zemětřesení obrátí vše vzhůru nohama. Jak to dopadne, to si každý čtenář přečte, ale budou to pěkně perné okamžiky. Marianna, Jonáš, Tim, Hardy a dvojčata Alfa a Beta si sáhnou na dno.
Nechybí slovníček japonských výrazů, děti se tak dozví, jak se řekne japonsky zemětřesení, démoni nebo maminka. A také co znamená hanafubuki nebo konničiwa.
I když naše republika neleží v seizmicky aktivní části světa, neznamená, že se nám informace o zásadách přežití při zemětřesení nebudou hodit, protože prázdniny jsou za dveřmi a seizmicky aktivní je také Středomoří nebo indonéské ostrovy. V sedmadvaceti bodech se dovíte, jak se při zemětřesení zachovat, kde se ukrýt, čím se nejlépe ochránit, jak přivolat pomoc atd.
Více najdete na www.gangodvaznych.cz
Knihy z edice GANG ODVÁŽNÝCH má moje neteř nejraději, a tak je tenhle díl jasná volba za krásné vysvědčení.

Lucie Cooper 28.6. 2021
https://www.kosmas.cz/knihy/289203/netvor-trese-zemi/

Zemětřesení na vlastní kůži (Lucie B. , 28.6.2021)

vřele doporučuji (*****)
Edice GANG ODVÁŽNÝCH přináší nový díl NETVOR TŘESE ZEMÍ. Pozor! Zemětřesení není radno podceńovat, i když se příběh odehrává až v dalekém Japonsku. Budete si napětím kousat nehty, protože tady končí legrace. Naše partička se dostane do pěkně svízelné situace… Velice oblíbené čtení našich dětí, DOPORUČUJI.

GO! – Nevinná lavina

Měla to být krátká hřebenová túra z jedné krkonošské boudy na druhou. Šest dětí na běžkách však cestou překvapí sněhová vánice, v které ztratí orientaci. A to netuší, že je vyhlášeno lavinové nebezpečí. Co si počnou, aby se pokusili přežít mrazivou noc v zasněžené krajině?

POSTAVY:

MAPA MÍSTA, KDE SE PŘÍBĚH ODEHRÁVÁ:

ANOTACE:
Mariana, Jonáš, Tim, Hardy a dvojčata Alfa a Beta se sjíždějí do Krkonoš, aby strávili příjemný týden na lyžích. Hned první den se vydají na Výrovku, kde má být většina party ubytovaná. Krátká cesta se změní v nečekané drama prudkým zvratem slunečného počasí v husou sněhovou vánici. Stmívá se a chata je v nedohlednu – šestice je donucena překonat mrazivou noc venku. Přežije Gang odvážných, když na horách navíc hrozí laviny?

UKÁZKA:

Znovu namáhavě vykročili. Bojovali o každý metr, aby už z téhle šlamastiky byli konečně venku.

„Hrozně se to smeká,“ pobrekávala Beta.

Vtom Alfa, která šla před ní hned za Timem, upadla a Tima stáhla na zem s sebou. Hardy ucítil tah na opasku a vší silou se zapřel hůlkami do svahu, aby pád kamarádů za sebou udržel. Už se zdálo, že to zvládne, když jedna z hůlek praskla. Hardy zakolísal a v příští chvíli klouzal dolů za Timem a Alfou.

„Pozor! Padáme!“ křičel Hardy.

Padající skupinka vzápětí strhla i Betu. Zdálo se nevyhnutelné, že postupně spadnou všichni. Kluzké bundy na ledu naberou rychlost a všichni se zřítí po stráni dolů.

Jonášovi prolítly hlavou mikrozáblesky myšlenek. Zaseknout cepín! Nemám. Zapřít se nohama, aby se mačky zakously do ledu. Nemám mačky! Hůlky jsou na nic. Chytit se! Čehokoliv! Honem! Hned!

Mariana napjala všechny svaly a připravila se na prudké škubnutí. Stejně měla vteřinu pocit, že jí trhnutí vykloubilo ruku. Jonáš totiž v poslední chvíli skočil stranou a veškerou silou, kterou v sobě měl, se chytil kmínku nízké kleče. V hustém sněžení ji spíš tušil, než viděl, ale byla tam. Teď ji pevně svíral prsty a doufal, že se udrží. Vnímal, jak se mu dlouhá šála, která ho spojovala s Marianou, zařezává do pasu, a podvědomě cítil, jak se vlněná vlákna napínají k prasknutí. Ale náhle tah povolil.

Jonáš se bál, jestli se zbytek skupiny neutrhl. Některá šála, šátek, uzel nebo spona na opasku mohly povolit. Naštěstí to bylo jinak. Hardymu se konečně podařilo zabrzdit a tělem zastavit pád ostatních.

„Jsme všichni?“ křikl Jonáš rozechvěle, když si troufl rozevřít prsty a pustit se kmínku kleče.

„Jo.“

„A celí?“ ujišťovala se Mariana.

Postupně se ozývali ještě se třesoucími hlasy. Poslední Hardy.

„Cítím se jako po srážce s trojhlavým nosorožcem,“ hekl. „Ale na kousky zatím nejsem.“

Postupně se slezli do těsného hloučku.

„Co teď?“ vzpamatoval se jako první Tim. „Sklouzli jsme zpátky o pěkných pár metrů.“

„Ani si netroufám odhadnout o kolik,“ přiznal Hardy.

„Já už nahoru nelezu,“ rozbrečela se Beta.

Všichni včetně Hardyho čekali, že si teď vezme slovo Alfa a pořádně to dvojčeti vytmaví. K překvapení všech se Alfa přihlásila nezvykle tichým hlasem, sotva ji v burácení větru slyšeli.

„Já už taky nemůžu.“

„Holky!“ vyjekl Jonáš. „Nemůžeme to přece vzdát. Jsme Gang odvážných. Musíme se zvednout a jít. Půjdeme pomalu a opatrně. Tentokrát se nám to určitě podaří.“

„Jděte sami,“ hlesla Alfa. „Já dál nejdu.“

„Myslím, že je čas si přiznat, že potřebujeme pomoc,“ vzala si slovo Mariana. „Nevím, jak dlouho už tady takhle blbneme, ale mám dojem, že rodiče nás pomalu začnou postrádat. Vlastně se divím, že nám ještě nikdo nevolal.“

„Táta přece volal,“ ozval se Tim zadrhlým chrapotem. „Řekl jsem mu, že jsme před chatou. No, vždyť už jsme tam skoro byli, na dohled,“ dodal zoufale. „Kdybych neupustil mobil, tak…“

„Mí rodiče jsou na sjezdovce,“ podotkl Jonáš. „I když… v tomhle počasí… nevím.“

„S našima jsme domluvení, že si zavoláme večer,“ řekl Hardy. „Do tý doby nemají důvod se znepokojovat.“

„A mojí mámě je od rána špatně. Možná spí,“ uzavřela Mariana. „Takže se vlastně nemůžeme divit, že zatím nikdo nevolal,“ shrnul to Jonáš. „Naštěstí. Zbytečně by panikařili.“

„To je možný,“ namítla Mariana, „ale jestli se tu ještě nějakou dobu budeme marně snažit vyšplhat na značenou cestu, začneme panikařit my. A to bych vážně nerada. Takže volám. Souhlasíte?“

„Mariana má pravdu,“ zabručel Hardy. „Volej,“ kývl na ni. „Někdo nám musí přijít na pomoc.“

Mariana vylovila z kapsy mobil a zapnula ho. Nic.

„Co je?“ broukla nespokojeně a pokusila se úkon zopakovat. Zase nic. „To není možný! Došla baterka,“ vrtěla nechápavě hlavou. „Ještě ráno jsem měla šedesát procent.“

„Sledovala jsi na něm celej přenos Horský služby,“ připomněl Tim. „A pak jste se ještě cestou s holkama furt fotily.“

„No jo vlastně,“ popadla se Mariana za hlavu. „Teď si vzpomínám, že mi při posledním focení probliklo upozornění, že mám mobil zapojit do nabíječky. Myslela jsem, že to vydrží. Sakra!“

„Funkčnost baterie v chladu rychle klesá. Uvádí se, že… tak nic,“ zmlkl radši Tim, když zachytil Hardyho výhrůžný pohled.

Na teoretické přednášky o životnosti baterií tu nikdo neměl náladu.

„Volám já,“ oznámil Hardy a sáhl do kapsy.

Ruka mu ale zůstala uvnitř a obličej mu podivně ztuhl.

„Hardy?“

Hardy sáhl do druhé kapsy. Pak do obou náprsních kapes a znovu do kapes na bocích.

„Hardy!“

Pantomima se v rychlém sledu opakovala. Hardy se plácal do hrudi i do boků, ale smíchy to nebylo.

„Hardy, nechceš nám říct, že mobil nemáš, viď, že ne?“ zašeptala Mariana stísněným hlasem.

„Já… asi mi vypadl, jak jsem prozváněl ten Timův. Nebo jak jsme klouzali dolů. Sakra! Sakra, sakra, sakra!!!“

Přežil bys situaci, do jaké se dostal Gang odvážných? Pro jistotu si v závěru knihy prostuduj Zásady přežití při zabloudění v horách.

RECENZE 1:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Nevinná lavina

10.5.2018

V edici Gang odvážných je tady další díl o dobrodružství, ve kterém jde o život, a tentokrát se příběh odehrává v Krkonoších. I české hory totiž dokážou pěkně nepříjemně překvapit a z malého výletu se vlivem změny počasí, nedostatečné výbavy a zkušeností může stát boj o holý život. Povedená šestice dětských kamarádů se sejde na horách, aby si pěkně užili březnovou lyžovačku. Zažili spolu už pěkně dobrodružné putování, když s nimi uplaval záchranný člun na moři, a oni měli na kahánku, a tak mají k sobě nějak vnitřně blíže, než jiné děti.

Mariana, Jonáš, Tim, Hardy a dvojčata Alfa a Beta si užívají na horách spoustu sněhu, lyžování a také zábavu, ke které patří ukázkové cvičení Horské služby, ve kterém nechybí vyhledávání zasypaných lidí v lavině nejen perfektně sehraným týmem Horské služby, jejich psy, ale i za použití moderní techniky – dronu. Ten dokáže nejen monitorovat terén, ale případně i dopravit léky, tekutiny a potraviny do špatně dostupných oblastí. Dětem se cvičení moc líbí. Hardy se nechá jako dobrovolník také zahrabat do sněhu, ale v nacvičené akci záchranářů je to brnkačka – dobře ví, že ho za chvilku najdou a vyhrabou. Záchranáři z Horské služby se snaží takovými akcemi apelovat na návštěvníky hor, aby byli opatrní, dostatečně se oblékli a měli přiměřenou výbavu, dali o sobě vědět, než se vydají na túru či lyžařskou výpravu a také aby sledovali počasí a byli připraveni i na náhlé změny. Když se dostanou do ohrožení, aby nezmatkovali a vzpomněli si na zásady, které jim pomohou přežít.

Kdo by byl řekl, že za pár hodin se děti dostanou do úzkých a zakusí nejen sněhovou vánici, bloudění, zimu, tmu, hlad, strach, ale i lavinu, při které jde však o život doslova ve vteřinách.  Nebudu prozrazovat, co všechno si děti prožijí a koho nakonec lavina smete, i když snad mohu prozradit, že vše dobře dopadne a nikdo nezemře.

Knížka Nevinná lavina je vlastně příběhem o souhře hloupých náhod, které se však mohou na horách stát komukoliv z vás. Určitě je dobré být připravený na horší počasí a dostatečně vybavený, dbát na prevenci a dát o sobě vědět. Na konci knihy najdete zásady přežití při bloudění v horách a při pádu laviny. Do paměti si vryjte číslo 1210, na kterém najdete pomoc z Horské služby.

Autorkou recenze pro Knižní klub je Lucie Bednářová
https://www.knizniklub.cz/knihy/302614-nevinna-lavina.html#additional-info–content–recension

RECENZE 2:

Lucie Cooper pro Kosmas
https://www.kosmas.cz/knihy/237485/nevinna-lavina/

Kniha vycházející v edici Gang odvážných je o tom, jak lehce se z nevinného výletu stane pořádné dobrodružství, ve kterém však může jít i o život. Šestice kamarádů si užívá na horách, a i když vyrazí z jedné horské chaty na druhou za příznivého počasí, zastihne je vánice, musejí přenocovat v mrazu a dokonce jednoho z nich smete lavina. Nakonec vše dobře dopadne, nebojte se, ale je to boj, napětí a bude vám až úzko.
Kniha je napínavá, dobrodružná, má v sobě poučení (součástí jsou pravidla pro přežití na sněhu za různých situací). Určeno čtenářům ve věku cca 8-15 let. I věkové rozpětí dětských kamarádů z knížky je podobné. Mým dvanáctiletým klukům se příběh moc líbil, protože je dostatečně akční.