GO! – V pasti dravé řeky

Parta, která si říká Gang odvážných, je při prázdninovém výletě do Hřenska vystavena obrovskému nebezpečí při bleskové povodni v soutěskách říčky Kamenice.

 

 

ANOTACE:

Krásný prázdninový den zlákal kamarády z Gangu odvážných k cyklistickému výletu, který plánovali zakončit plavbou na loďce v soutěskách říčky Kamenice. V půli cesty však přátele zastihne bouřka. Prudký liják sílí a koryto sevřené z obou stran vysokými skalami se začíná rychle plnit vodou. Podaří se Alfě, Betě, Marianě, Hardymu, Jonášovi a Timovi zachránit se před bleskovou povodní?

 

MAPKA míst, kde se příběh odehrává:

POSTAVY:

 

UKÁZKA:

Jonáš bleskurychle nahmátl záchranný kruh, který plaval na hladině uvnitř lodi. Původně měli dva, o ten první už někde přišli, Jonáš ani nevěděl kdy a jak. Napřáhl se a vší silou mrštil kruhem co nejblíž k Timovi. Minul. Proud byl příliš rychlý a příliš nevyzpytatelný.

„Sakra! Time! Snaž se něčeho chytit! Vylovíme tě!“ křičel Jonáš na kamaráda zmítajícího se v kalném proudu.

„Ježišikriste, on se utopí!“ kvílela Mariana.

Jonáš si jí nevšímal. V hledáčku měl jen Tima.

„Neplav popředu! Musíš nohama napřed! Slyšíš?! Drž se na zádech a nohama napřed!“

Mariana už stála na přídi, když ji Jonáš koutkem oka zahlédl.

„Zešílelas?“ strhl ji v poslední chvíli do lodi.

„Já… musím pro něj. Já jsem ho neudržela, Jonáši.“

„Není to tvoje vina. Slyšíš?“ zatřásl s ní. „Není to tvoje vina!“

Hardy s dvojčaty dusali po úzkém chodníčku, který tu před více než sto třiceti lety vytesali do skály dělníci knížete Edmunda Clary-Aldringena. Voda jim však byla v patách. Řeka se během chvilky vysápala na skalní ochoz, takže rázem čvachtali mokrým kluzkým bahýnkem.

„Pospěšte si,“ otočil se Hardy na dívky a v tu ránu strnul.

Vodní smršť právě narazila na skálu, u níž před chvílí vylezli na břeh. Popadla jejich loď, semlela ji dohromady se zbytkem zábradlí a touhle ničivou hmotou zaútočila na dřevěnou budovu pokladny.

„Pryč! Pryč!“ jektal Hardy, ale nedokázal odtrhnout zrak.

Uslyšeli hlasitý praskot. Srub se rozlomil na jednotlivé stěny a s děsivým skřípěním se zřítil do řeky, okamžitě uchvácený proudem. Následná vlna olízla skálu lačným jazykem a hnala se podél břehu tak vysoko, kam dosáhla.

Hardy postřehl, že se dvojčata v panice prohnala kolem něj. Skalní ochoz po pár metrech končil a turistická stezka se nořila do úzkého, pětadvacet metrů dlouhého tunelu. Než Hardymu došlo, co se děje, zmizely obě dívky uvnitř.

„Ne! Tam ne! Zpátky!“ zařval a zoufale se rozběhl za nimi.

Řeka ho divoce pronásledovala. Předvoj vlny už mu cákl na záda.

„Alfo! Beto! Do tunelu ne! To je past!“

Neslyšely ho. Nebo ho nechtěly slyšet. Nebo už jim prostě hrůza nedovolila logicky uvažovat. Strach jim velel utéct. Pryč. Dopředu, protože jinam to ve strmé soutěsce nešlo.

Voda měla tu samou zkušenost, navíc prověřenou miliony let. Musí téct dolů, z kopce. A když se nemůže rozlít do stran, aby zatopila louky, lesy, pole, boční přítoky, ulice, parky, náměstí… když nic z toho široko daleko není, nezbývá jí než stoupat.

Úzký kaňon se plnil vodou.

Hardy doběhl na okraj tunelu a křikl do tmy.

„Alfoóó! Betoóó!“

Slyšel jen hukot vody. Když se otočil, bylo na cokoliv pozdě. Zbývalo jen poslední. Pořádně se nadechnout.

 

Přežil bys situaci, do jaké se dostal Gang odvážných? Pro jistotu si v závěru knihy prostuduj Zásady přežití při povodni.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

RECENZE: