Archiv pro štítek: poruchy sluchu

Útěk Kryšpína N.

Jedenáctiletý Kryšpín se kvůli svému zdravotnímu omezení stává obětí šikany svých spolužáků. Příběh se z velké části odehrává v průběhu jedné jediné noci, kdy Kryšpín utíká z horské chaty, kam třída odjela na školu v přírodě. V tu chvíli začíná pátrání a vyšetřování.

Kryšpín_portrétRok vydání: 2014
Napsáno: 2013
Stran: 96
Žánr: příběh s dětským hrdinou
lustrátor: Barbora Kyšková
Nakladatel: Albatros
Náklad:
ISBN: 978-80-00-03712-7
Poznámka 1: Kniha získala Cenu učitelů za rok 2014.
Poznámka 2: Audiokniha v projektu Děti čtou nevidomým dětem. 2018.
Poznámka 3: Kniha byla přeložena do slovenštiny – Útek Krišpína N.
E-KNIHA 

 

Útěk_Kryšpína_N

obálka slovenského vydání

CD – projekt Děti čtou nevidomým dětem. Liberec 2018.

ANOTACE:

Kryšpín chodí do páté třídy. Je to zvláštní kluk, velmi citlivý, v mnohém ohledu vnímavější než jeho okolí. Žije jen se svou skvělou babičkou, které říká baminko. Kamarádů moc nemá. Přátelí se vlastně jen s vietnamskou dívkou Hangh, která chodí do vedlejší třídy. Spolužáci ho moc neberou, kvůli jistému zdravotnímu omezení jim připadá divný. V lepším případě ho ignorují, v horším mu ubližují. Situace se vyhrotí na škole v přírodě. Šikana dostupuje takové meze, že Kryšpín jedné noci z horské ubytovny raději utíká pryč. Do lesa, kde je sám, ve tmě nic nevidí, neslyší, a přesto se cítí bezpečněji než v pokoji plném spolužáků. Nikdo však neví, kde je. A tak se rozjíždí pátrání, do kterého je zapojen i policejní pes…

Kryšpín_draci_malé

UKÁZKA:

„Tak si to ještě jednou zopakujeme,“ pronese trpělivě nadpraporčík Bárta a zpříma pohlédne na jedenáctiletého chlapce před sebou. „Po večeři jste měli osobní volno a hráli jste hry na mobilu. Je to tak?“
„Na tabletu,“ opraví ho kluk trochu nesvůj, s policistou totiž mluví poprvé v životě.
„Aha. Takže na tabletu,“ udělá si nadpraporčík poznámku v notesu.
„A… taky…“
„Co taky?“
Kluk zaraženě mlčí.
„Podívej, Denisi, musíš mi říct úplně všechno, jasný? Každá maličkost může být důležitá. Důležitější, než si třeba dokážeš představit. Takže co?“
„No… prostě… neměli jsme osobní volno, ale zaracha,“ hlesne kluk pořád ještě nejistým hlasem.
„Zaracha? Chceš mi říct, že jste tu byli za trest? Proč?“ zbystří nadpraporčík.
„Že jsme odpoledne na vycházce házeli šišky po jedný ženský. Teda paní,“ opraví se Denis, a jak mu náhle roste kuráž, rychle dodává: „Kdo se trefil, nesměl po večeři zůstat v jídelně na večerní program. Pff! Stejně jsou to vždycky kraviny pro mrňata. Luďa se netrefil a musel do jídelny, chudák.“
„Takže, když se to tak vezme z tvého pohledu, vy jste vlastně na pokoji zůstali za odměnu,“ mne si nadpraporčík nos, aby zakryl pobavený úsměv.
Vzápětí opět zvážní, na legrácky teď není čas.
„Kryšpín se trefil?“ ptá se jakoby mimochodem.
„Ten? Ten by se netrefil ani do slona. Je totálně…“
„Totálně co?“
„Nemožnej!“ vyhrkne Denis.

Větve ho chytají za rukávy. Au! Jedna ho s vyceněnými zuby sekla trnem. Kryšpín prudce škubne, aby bundu uvolnil. Představuje si zvuk trhající se látky. To zas bude řečí! A není to fuk? Stačí odvrátit hlavu a svět slov se vypne.
Prodírá se roštím už nejmíň hodinu. Možná dvě. A nebo taky jen půl. Noční čas plyne jinak. Chybí mu záchytné body. Kryšpína náhle napadá, že tahle noc třeba nikdy neskončí. Vždyť i les před ním se zdá být nekonečný. Totálně nekonečný, řekl by Denis. Možná se bude nepřátelským trním prodírat až do konce života.
V tu chvíli ho i přes rychlý pohyb přepadá zima. Zimomřivě si přitáhne bundu k tělu. Škoda že cestou někde ztratil kšiltovku. A co! Stejně nehřála. Kryšpín cítí, že chlad vychází z břicha. Vnitřnosti se mu úplně tetelí.
Nevěděl jsem, že strach studí, zastaví se překvapeně. Rád by se rozhlédl, zaposlouchal…
Má pocit, že v dálce zahoukala sova. Možná sýček? Učitel jim jednou ve škole pouštěl nahrávky ptačích hlasů, měl dávat větší pozor. A teď! Teď zaslechl vytí vlka. Nebo je to pes? Ne, vlk. Určitě je to vlk. Zná ten zvuk z televize. Trne hrůzou a trní netrní, prudce vyráží vpřed. Utéct! Před vlkem. Před klukama. Před vším.

Kryspin_WC_maly

 

RECENZE:

Šubrtová, Milena: Na útěku před problémy
http://iliteratura.cz/Clanek/34221/brezinova-ivona-utek-kryspina-n

Ivona Březinová: Útěk Kryšpína N. Albatros, Praha, 2014, 96 s
Kryšpín je outsider par excellence, a to počínaje již netypickým jménem, které přímo vybízí ke zlomyslným přezdívkám. Od narození je těžce nedoslýchavý a závislý na svých sluchadlech. Nezralá matka nikdy o syna nejevila zájem, proto je vychováván odmalička babičkou. Její něžné pojmenování „baminka“ prozrazuje, že v sobě musí skloubit rodičovskou i prarodičovskou úlohu. Skromný rodinný rozpočet neumožňuje Kryšpínovi držet krok se spolužáky, které movitější rodiče vybavují nejnovějšími technologiemi a módním oblečením. Zranitelný pro svůj zdravotní handicap a silnou citovou vazbu ke staré babičce stává se Kryšpín snadným terčem kruté dětské šikany, jež málem vyústí v tragédii.
Březinová na svého hrdinu nakupila množství problémů a ne všechny zvládla na ploše novely rozvinout tak, jak by si zasloužily. Pouze naznačená tak zůstává například otázka Kryšpínovy matky či otce, o němž v příběhu není ani zmínka, ačkoliv je to právě mužský faktor, který v Kryšpínově formování citelně schází. Motiv klíčící dětské lásky mezi Kryšpínem a vietnamskou spolužačkou Hang také není příliš propracován a vyznívá spíše jako úlitba multikulturalismu.
Autorka však bravurně přibližuje chlapcovu nedoslýchavost a v tomto ohledu jí patří prvenství v kontextu české literatury pro děti. Kryšpínovo opojení nově objevovanými zvuky díky moderním sluchadlům, která navíc přinášejí možnost lépe komunikovat s okolím, připomíná dětským čtenářům hodnoty, které si zvykli považovat za samozřejmé. A jsou to právě sluchadla, na něž se zaměřuje škodolibá pozornost Kryšpínových spolužáků. Svévolné zničení sluchadel je poslední kapkou, která Kryšpína během pobytu na škole v přírodě vyžene do podzimní noci. Jeho útěk před ponižující šikanou je zároveň útěkem před sebou samým, před nutností převzít za sebe zodpovědnost a aktivně čelit problémům. Noční les v neznámé krajině je plný nástrah, jejichž nebezpečí se pro chlapce zbaveného sluchu násobí. Kryšpín na útěku musí bojovat s vlastním strachem a únavou, osvědčit fyzickou zdatnost i důvtip. Nejdůležitější je však upřímnost a kritičnost, s nimiž si bez sebelítosti přiznává zbabělost a pasivitu, kterými svým trapičům otevírá volné pole.
Vyprávění začíná policejními výslechy Kryšpínových spolužáků a učitelů. Z jejich výpovědí vyvstává obraz chlapce smířeného s outsiderskou pozicí. Zároveň se obnažuje mechanismus vzniku šikany. Na té se nepřímo – svým mlčením, lhostejností či podceněním situace – podílejí nejen děti, ale i vychovatelé a učitelé, kteří měli Kryšpína chránit. Střídavým přesouváním personální vypravěčské perspektivy z postav dospělých (policejní vyšetřovatel, vychovatelka, učitel) na Kryšpína je zaručen vhled i do nitra prchajícího chlapce. Čtenář dostává možnost vžít se do situace ponižovaného a trýzněného hocha a ztotožnit se s ním. Možná záměrně nerozšířila autorka perspektivu vyprávění o Kryšpínovy mučitele; ti zůstávají nahlíženi pouze zvenčí a jejich chování je jednoznačně odsouzeno. Získáváme tak jasný obraz oběti a jejího vnitřního boje, zatímco motivace jednání pachatelů jsou skryty.
Černobílé ilustrace Barbory Kyškové mají dvě polohy. Drobné portréty hrdinových spolužáků a blízkých zapadají dokumentaristickou přesností do vypravěčské linie pátrání po uprchlém chlapci. Dvoustránkové a celostránkové ilustrace vystihují atmosféru Kryšpínova nočního dobrodružství i potupných výjevů šikany. Knížka má šanci oslovit nejen čtenáře od devíti let, jimž je primárně adresována. Březinové se podařilo napsat živý příběh, rytmizovaný hrdinovým zbrklým úprkem nočním lesem se zrádnými soutěskami. Na jeho konci je sice pád do strže, ale také svítání.

© Milena Šubrtová