Archiv pro štítek: Vyšehrad

Ďasík a Ďáblík

Podtitul Zvou na výpravu do dávné Prahy!

Dvojčata Bertík a Berenika Broučkovi jsou v Praze na školním výletě. U Prašné brány se ale ztratí  a ujmou se jich dva kamenní chrliči, Ďasík a Ďáblík, kteří děti zavedou na osm zajímavých míst Prahy. Ale ne Prahy současnosti. Prašnou bránou je zanesou do osmi dávno minulých století.

 

  • Rok vydání: 2017
  • Napsáno: 2016
  • Stran: 64
  • Žánr: knihy s dětským hrdinou
  • Ilustrátor: Barbora Kyšková
  • Nakladatel: Albatros
  • Náklad: /
  • ISBN 978-80-00-04685-3
  • Poznámka: Kniha se prodává s pracovním sešitem.

ANOTACE:

Kniha přibližuje dětem významné pražské lokality a nechává čtenáře nahlédnout do jednotlivých etap vývoje Prahy od 11. do 18. století. Mohou se tak potkat s malým Soběslavem, synem prvního českého krále Vratislava II., navštívit středověký Ungelt, zjistit, kde byla v Praze jedna z prvních nemocnic, podívat se, jak se za Karla IV. stavělo na Pražském hradě, zažít pravý rytířský turnaj na Karlově mostě, prchat před požárem Malé Strany, vyslechnout tajný rozhovor Rudolfa II. s moudrým rabínem Löwem a potkat samotnou císařovnu Marii Terezii.

 

 

Historické centrum Prahy bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Patří sem tato historická místa, kde se děj knihy odehrává:
Vyšehrad
Pražský hrad
Hradčany
Malá Strana
Karlův most
Staré Město
Josefov (Židovské Město)
Nové Město

OBSAH:

  1. Z věže se neplive
  2. Ďasík a Ďáblík se představují
  3. Bránou na Vyšehrad
  4. Focení s princem
  5. Čí je to most?
  6. Koláče z Týna
  7. Se zvonkem na krku
  8. Černý kořen
  9. Honička chrličů na Pražském hradě
  10. Hledání svatovítského pokladu
  11. Tajemná čísla
  12. Turnaj na Karlově mostě
  13. Požár na Malé Straně
  14. Hrad hoří!
  15. My, císařská Milost Rudolf II.
  16. Rabínovo tajemství
  17. Kdo spískal povinnou školu
  18. Z věže se spiklenecky mrká

UKÁZKA:

Z věže se neplive

„Bertíku! Bereniko! Poběžte. Vždyť se nám ztratíte!“ křikla paní učitelka na dvojici dětí.
Dvojčata Bertík a Berenika Broučkovi neochotně odtrhli oči od dláždění. Paní učitelka říkala, že na náměstí je vyznačeno dvacet sedm bílých křížů. Na památku dávno popravených českých pánů. A Bertík nutně potřeboval kříže přepočítat. Jenže spolužáci už se Staroměstským náměstím hrnuli dál.
„Radši pojď,“ zatahala Berenika brášku za rukáv. „Ať nám neutečou.“
„Ach jo. To je pořád spěchu,“ brblal Bertík, ale nakonec popoběhl za ostatními.
Děti byly v Praze na školním výletě. Bertík s Berenikou navštívili hlavní město úplně poprvé. Připadalo jim velké a staré. Jenže to se jim na něm právě líbilo. Nevěděli, kam mají koukat dřív. Právě teď je nejvíc zaujalo kamenné dláždění.
Školní výprava pokračovala Celetnou ulicí. Dřív tu sídlili pekaři. Pekli pletené housky a sladké trojúhelníkové placky, kterým se říkalo calty. Bereniku nezajímaly calty, ale vzor dlažby pod nohama. Vytáhla z kapsy mobil.
„Počkej na mě, Bertíku, jenom si něco vyfotím,“ řekla důležitě.
Bertík se sklonil vedle ní a vtom… Něco mu ukáplo za krk.
„No, paráda. Mám pocit, že mě právě pokadil holub.“
Berenika se rozesmála. Jenže v tu chvíli něco káplo za krk i jí.
„Možná jenom prší,“ uklidňovala sebe i bratra. „Nebo někdo nahoře v okně zalívá kytky.“
Sourozenci naráz zaklonili hlavy, aby zjistili, co na ně shora padá. A v příští chvíli oněměli údivem.
„Vidělas to?“ zašeptal Bertík.
Berenika jen mlčky přikývla.
Stáli pod vysokou starodávnou věží. Dole měla průjezd jako brána. Byla krásně zdobená sochami a kamennými ornamenty. A jedna z menších soch se teď zdála být živá.
„On na mě plivnul,“ postěžoval si Bertík ublíženě.
„A teď zamrkal,“ špitla Berenika.
„Řeknu to paní učitelce,“ zabručel Bertík. „Z věže se neplive.“
„Nežaluj, třeba nechtěl,“ bránila Berenika podivného tvora.
„Stejně to řeknu,“ postavil si Bertík hlavu. „Já, když jsem jednou ve škole plival z okna, dostal jsem hned poznámku. Jsem zvědavý, co dostane on.“
Ale po paní učitelce a po spolužácích jako by se slehla ulice.
„Utekli nám,“ vzdychla Berenika. „Co budeme dělat?“
Bertíka zaujala jiná věc.
„Podívej, je tam ještě jeden,“ zašeptal s hlavou vyvrácenou vzhůru.
A opravdu. Podivný tvor mávl na kamaráda, který seděl na věži kousek dál. Nato oba mrštně sešplhali dolů na chodník.

UKÁZKA Z PRACOVNÍHO SEŠITU: