Sedm sestřenic a bratranců přes léto pomáhá v hotelu pro zvířata. Jedním z hostů je i skotský teriér John Black. Když se ztratí, nastane malér. Pes je Angličan a nerozumí česky.

• Rok vydání: 2000
• Napsáno: 2000
• Stran: 87
• Žánr: příběhy s dětským hrdinou
• Ilustrátor: Antonín Šplíchal
• Nakladatel: Axióma
• Náklad: 1250
• ISBN: 80-7292-005-7
• Poznámka: Cena knihovníků Suk 2000
• 2. volné pokračování série Trosečníci
• Předchozí díl: Trosečníci – Dobrodružství v zamčeném bytě, 
  
• Následující díly: Trosečníci – Dobrodružství řehtajícího koně, Trosečníci – Dobrodružství sněžného muže

ANOTACE:

Tři holky a čtyři kluci ve věku od pěti do třinácti let jsou všichni z jedné rodiny. Jejich dva tatínkové jsou bratři a děti  tedy mají společnou babičku. A také společné zážitky. V minulém díle se na pár dní ocitli sami bez dospělých, navíc zůstali uvěznění v bytě, protože v zámku se zlomil klíč. Nakonec vše dobře dopadlo a babička Maruška si je odvezla k sobě na venkov. Její přítel tam vlastní hotel pro zvířata a děti nadšeně pomáhají. Jenže jedním z klientů hotelu je skotský teriér, jehož majitelka je Angličanka. Svěřila ho na hlídání a on se najednou ztratil. Navíc nerozumí česky. Jak tohle dopadne?

UKÁZKA:

„Tak co se vám stalo?“ řekl Velehora. „A mluvte rychle, stručně, výstižně.“
Nejrychleji, nejstručněji a nejvýstižněji z nich mluvil David a tak teď všichni čekali, co poví.
„Jdeme nahlásit záhadné zmizení Johna Blacka,“ pronesl důležitě.
„On je cizinec?“ zeptal se rychle Velehora.
„Je to Angličan,“ řekl Tadeáš.
„A vůbec neumí česky,“ doplnil ho rychle Daník.
„Hm,“ pokýval Velehora hlavou. „On je tu na dovolené?“
„Asi jo,“ poznamenala Renáta. „Bydlí tady v hotelu.“
„Přijel k nám sám?“ vyzvídal Velehora.
„Kdepak,“ rozesmála se Agáta. „S jednou anglickou madam.“
„A ta madam se neztratila?“
„Snad ne, ona se má vrátit až za tři dny. Ale než odjela, nechala nám tu Johna Blacka na starosti.“
„Kolik je mu let?“
„Prý sedm,“ řekla Darinka.
„Teprve?“ povytáhl Velehora obočí a pomyslel si no nazdar, to je radost, když se ztratí takový malý dítě a ještě ke všemu cizinec. „A kde jste toho Johna Blacka viděli naposled?“
„U hotelu.“
„A kdy?“
„Dneska dopoledne. Pak jsme s ním měli jít na oběd do hospody a byl najednou fuč. Jako by se po něm země slehla, vůbec nikde jsme ho nenašli. Víte, my o něj máme hrozný strach.“
„A je to váš dobrý známý, ten John Black?“ chtěl vědět Velehora.
„Přítel,“ řekla Renáta. „Víte, něco jako kniha.“
„Kniha?“ povytáhl Velehora znovu obočí. „Ty asi hodně čteš, viď maličká.“
Renáta se zatvářila uraženě, že jí ten Velehora říká maličká, ale asi si toho nevšiml, protože si sedl za psací stůl a řekl:
„Tak jo. Sepíšeme protokol.“
„Co je to protokol?“ chtěl vědět Daník, ale Velehora ho zarazil:
„Ticho, tady se ptám já,“ a Daník zmlkl.
Pak Velehora něco vyťukal do počítače, podíval se na Kaplánky a vyzval je:
„Tak mi ho popište, toho vašeho přítele.“
„Je malej.“
„Tmavej.“
„Na hlavě má takovou legrační čupřinku.“
„A dlouhý chlupy na nohách.“
Velehora si posunul brýle úplně stejně, jako to dělá David a zrovna chtěl říct dost, to nejde, abyste mluvili jeden přes druhého, a když říkáte malý, musíte říct jak malý, a také se neříká tmavý, ale tmavovlasý, ale ty dlouhé chlupy na nohách, to je výborné, můžeme to napsat do kolonky zvláštní znamení. Tohle všechno jim chtěl Velehora říct, když vtom se ozvala Agáta:
„Ocásek má rovný a ani ne dlouhý, ani ne krátký,“ řekla důležitě a Velehorovi spadly brýle pod stůl jako Davidovi ráno do kbelíku.
„Jaký ocásek?“ vyblekotal nechápavě.
„No jeho ocásek,“ upřesnila Agáta.
„Víte, skotští teriéři mají rovné ocásky, takové středně dlouhé a středně chlupaté,“ vysvětloval David ochotně.
„Skotší teriéři?“ zaúpěl Velehora.
„Ano. O kom tady celou dobu mluvíme?“ podivil se David a pomyslel si, jak jsou ti policajti v tom horku asi přepracovaní.
„No právě, o kom tady celou dobu vlastně mluvíme?“ vykřikl Velehora.
„O psovi, přece,“ řekla Renáta bezelstně. „Vždyť vám říkám, že je to nejlepší přítel člověka.“

RECENZE: