Žorža má velkou touhu stát se herečkou. Na konzervatoř ji však nepřijmou, tak se pokusí dostat se k filmu jinak – jako komparsistka. Nakonec ji však čeká úplně jiná úspěšná kariéra.
- Rok vydání: 2000
- Napsáno: 2000
- Stran: 123
- Žánr: romány pro dospívající čtenáře
- Ilustrátor: Ivona Březinová
- Nakladatel: Petra, edice Iva
- Náklad: 2500
- ISBN: 80-85984-95-4
- Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2000, 2. vydání Grada Publishing 2015
ANOTACE:
Žorža je dívka s velkou ctižádostí. Učí se sice na kadeřnici a je v tomto oboru dokonce velmi šikovná, ale jejím snem je stát se slavnou herečkou. A protože pokus dostat se na hereckou konzervatoř selhal, pokouší se Žorža svého cíle dosáhnout oklikou. Přihlásí se do agentury pro herecký kompars a doufá, že si jí tam konečně někdo všimne. A pak má Žorža ještě jeden problém. Nemá žádného kluka. Nebo přece jenom? Občas jí totiž přijde dopis od neznámého Pierota…
UKÁZKA:
„Stoupněte si támhle na konec tý řady,“ odbyla ji jakási silně nalíčená padesátnice s kopou dotazníků v náruči, když se Žorža pokoušela skulinou mezi levou zárubní dveří a hlučící frontou proklouznout do kanceláře.
„Ale já se jdu jen zaregistrovat jako členka komparsu.“
„A to myslíte, že ty lidi tady stojej na zlevněný zájezdy do Austrálie, nebo co?“ odsekla ženská.
No nazdar, jestli tohle všechno je budoucí konkurence, tak jsem nahraná, pomyslela, si Žorža. Vždyť si mě v tom davu nikdo ani nevšimne. Otráveně se sunuta podél fronty na její stále narůstající ocásek, když ji nakopl nápad. To je ono. Chce to vyvolat rozruch. Rozruch rozruší spořádané seřazenou frontu a hlavně, což je nejdůležitější, obrátí veškerou pozornost na mě. Sehraju jim tady takovou scénu, že mě hned obsaděj do hlavní role. Nenápadně se rozhlédla, aby si pro své vystoupení vybrala strategicky nejvýhodnější místo, ale nakonec došla k názoru, že je to prašť jako uhoď. Hlavně aby se při tom, jak bude ukázkově omdlívat, neuhodila do toho lokte, co si minulý týden narazila na koupališti. Když se totiž člověk, opakovaně praští do brňavky, má spíš tendenci sykat bolestí, což k věrohodnosti mdloby zrovna moc nepřispívá.
Dav úctyhodně narůstal a Žorža usoudila, že nemá smysl rozruch odkládat. Nasadila trpitelský výraz, přivřela oči o dávala pozor, aby její vrávorající tělo zachytila zeď. Po ní se pak pomalu sunula k zemi.
„Jé, ona omdlela,“ vykřikl brýlatý mladík dosud si soustředěně čtoucí v nějaké tlusté bichli. Teď překvapeně zíral na Žoržu ležící mu u nohou.
„No teda nic moc,“ poznamenal vtom nad ni kdosi uštěpačně. Žorža překvapeně zamžikala očima o odvážila se vzhlédnout. Brýlatý kluk si ulehčeně oddechl a znovu se začetl do svého tlustospisu. Ale uštěpačný hlas patřící odbarvené blondýnce se silně vyvinutým poprsím pokračoval:
„Hele, když chceš omdlít, tak musíš takhle.“
A k všeobecnému pobavení předvedla mdloby jako vystřižené z učebnice všeobecného lékařství. Malátnou rukou si sáhla k čelu, oči se pomalu obracely vsloup. Tělo jí zvláčnělo a bez sebemenší pomoci zdi se s efektním půlobratem skácelo k zemi. Frontou se rozběhl uznalý potlesk, blondýna vyskočila na nohy a s teatrálními poklonami děkovala vřelému publiku.
„Tak vstávej,“ obrátila se pak na Žoržu, „tady jsou všechno nejmíň poloodborníci, na nějakou stupidní mdlobu nám neskočej, teda až na výjimky,“ mrkla na brýlatého mladíka s knihou. „Věř mi, já mám registraci už ve třech lakovejchhle agenturách.“
Žorža zahanbeně vstala. V první chvíli se jí chtělo utéct a na celou slavnou agenturu Oskar se vykašlat, ale blondýna ji vtáhla před sebe do fronty o několika brblavcům upozorňujícím, že ta holka, co neumí pořádně ani omdlít, předbíhá, s úsměvem vysvětlila, že tady kamarádce už hodinu drží místo. Tak se seznámila s Líbou.
RECENZE:
ZAJÍMAVOST:
Špičky pérovky do této knihy jsem si nakreslila sama. Je to první
a možná i poslední pokus o vlastní ilustraci. Kreslím moc ráda, ale neuměle. V tomto případě nakladatel uvítal mé obrázky patrně jako kuriozitu, která navíc byla v ceně rukopisu.