Překlad knihy Gabriely Futové ze slovenštiny.

Veselá knížka o jedné trochu rozmazlené holčičce a o tom, jak ji škola naučila nejen číst, psát a počítat.

Rok vydání: 2014
Přeloženo: 2013
Stran: 112
Žánr: příběh s dětským hrdinou
Ilustrátor: Martina Matlovičová
Nakladatel: Albatros
Náklad:
ISBN: 978-80-00-03647-2
Poznámka 1:  Překlad ze slovenštiny. Originál: Futová, Gabriela. Dokonalá Klára. Mladé letá 2008.
Poznámka 2: Další knihy Gabriely Futové přeložené Ivonou Březinovou: Naše máma je bosorka, Psí škola kocoura Rudochlupa

ANOTACE:

Většina dětí jde do školy s obavami, že jim něco nepůjde nebo nebudou něčemu rozumět. Ale Klára ne, je totiž dokonalá. Nebo si to aspoň myslí. Babička bývala učitelka, takže Klára už zná školu i některé paní učitelky a má dojem, že ji nemůže nic překvapit. Jenže ouha. Paní učitelka už najednou není teta, Klára ve třídě není jediná, a navíc jsou tu kromě ní i jiné šikovné děti. A dělat úkoly o přestávce před hodinou se taky nevyplácí.

UKÁZKA 1:

Dovolte, abych se představila

Jmenuji se Klára a jsem dokonalá. Vím to, protože mi to všichni říkají. Mamka, taťka, babička i prababička. Vlastně… úplně všichni ne. Mám totiž i dědu. A ten jediný se o mně v tomhle smyslu ještě nikdy nevyjádřil. Ale to se nepočítá. Děda je starý mrzout, jak tvrdí babička, a řeči mrzoutů zas tak moc neplatí.
V září jsem začala chodit do školy. Vůbec jsem se nebála, školu totiž perfektně znám. Babička tam pracovala jako učitelka. Dokud nešla minulý rok do důchodu, chodila jsem někdy do práce s ní. Ve školce mě to už totiž přestávalo bavit.
Babička mě naučila číst i počítat. Kreslit umím odmalička, mamka říká, že mám talent. Zpěv mi taky jde. Nejradši zpívám prababičce – je sice trochu nahluchlá, ale můj zpěv určitě slyší. Pokaždé mi totiž dlouho tleská. A moc mě chválí.
Do školy jsem tedy šla připravená na sto procent.
„No, nevím, nevím, k čemu ti ta škola bude, když už všechno víš,“ usmíval se na mě taťka v můj první školní den. V duchu jsem mu dala za pravdu. Sama jsem byla zvědavá, co zajímavého mě ještě chtějí naučit.
„Určitě budeš nejhezčí děvče z celé třídy,“ pokyvovala hlavou prababička.
I v tom jsem s ní musela souhlasit. Máma mě oblékla na jedničku.

UKÁZKA 2: